John Carter: Mezi dvěma světy / John Carter (2012/127/USA/Akční, Dobrodružný, Fantasy, Sci-Fi) 66%
17.09.2023 19:08
JEDNOU VĚTOU
„Bývalý vojenský kapitán se ocitne ve válce proti obyvatelům Marsu...“
OBSAH
John Carter je válkou unavený veterán občanské války a bývalý kapitán konfederační armády. Protlouká se životem a zkouší štěstí na Západě. Při jednom ze svých dobrodružství v arizonské poušti upadne v jeskyni do bezvědomí a probudí se v neznámém světě na planetě Barsoome, dnes známé pod jménem Mars. Planetou otřásá obrovský rasový konflikt mezi různými skupinami jejích obyvatel a Carter se nechtěně zaplete do tamní občanské války. Díky odlišné gravitaci Marsu získá mimořádné fyzické schopnosti. Začne pomáhat obyvatelům města Helia v boji proti nebezpečnému vůdci primitivního a bojovného kmene Tharkov. Seznámí se i s okouzlující princeznou Dejah Thora. Společnost bytostí obývající planetu je v důsledku války na prahu kolapsu a superhrdina John Carter zjišťuje, že přežití Barsoomu spočívá jen a jen v jeho rukou. (TV Nova)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
John Carter byl super. Drsný je, že se v Hollywoodu pořád najde nějakej magor, kterýmu nevadí, když do filmu utopí čtvrt miliardy dolarů. Podstatný je, že natočí takovouhle perfektní fantasmagorii, která svým způsobem má hlavu, i patu. Jasný, je tam řada objektivně šílených hloupostí, ale v rámci takového fantasy se tomu dá odpustit. Dlouho jsem neviděl něco takového a neskutečně jsem si to užíval. Taky hlavně proto, že takové filmy mám hrozně rád, ale je jich šíleně málo. Herci byli super, zpracování naprosto perfektní. Co k tomu víc dodat? Snad jen fakt, že bych se rád dočkal pokračování, ale to je asi dost nepravděpodobný. (Malarkey) 4*
Zatímco kapitán z Virginie pendloval mezi třetí a čtvrtou planetou naší sluneční soustavy, já se ocitl mezi světy bdělosti a útlumově-relaxační fáze, nejen na Barsoomu též známé jako spánek.. Rádoby epické sci-fi o svalnaté bleše na Marsu šlo nálepce kasovního propadáku svou urputnou jalovostí celou dobu naproti. Když se totiž vousatý brak pokryje slizem producentské family-friendly sterility, nedá se ani nic jiného čekat. Nu což, strejda Disney spočítal ztráty, popadalo pár hlav a jede se dál.. Nějaký přínos? Shadwell si běžel do drogérky pro samoopalovací krém a při pohledu na Stronga našli Ridleyho inženýři inspiraci k designu Engineera..(Gilmour93) 2*
Hollywood je místem neomezených možností a nejbizarnějších střetnutí. Kovbojové a vetřelci moc nevyšli, inu, proč na diváky nezkusit Manekýny a bílé opice… Velkým plusem tohohle nepřiznaného remaku Tureckých Hvězdných válek je schopnost sebeironie v zárodečném stavu. Vtípky na vlastní účet problematizují (ovšem nevylučují) přijmutí pozice bytosti intelektuálně vysoko čnící nad předkládaným brakem. Neustálé zajímání Cartera je pro každý případ shozeno hned zkraje, hrdinova neznalost nového prostředí tvůrcům umožňuje situovat jej na úroveň marťanských batolat a „rozskočným“ akčním scénám vzhledem k vysoké technické úrovni spíše prospívá, než ubližuje, že Stanton používá živé herce, jako kdyby šlo o animované postavičky. Ze stejného důvodu je nejzábavnějším „hrdinou“ nepřetržitě naspeedovaný, půltunový čokl. Načasování zlomových okamžiků důsledně podle příručky pro začínající scenáristy, prkenné herectví a fast foodové filozofování s prosvítající snahou ospravedlnit masové vraždění (jaképak cavyky, když jde o dobrou věc a chudáka bijce pohání osobní trauma) současně lehko poslouží jako munice těm, kdo považují současnou žánrovou kinematografii USA za zlo srovnatelné s vybitím bizonů a vymyšlením Facebooku. V důsledku se střídavě můžete bavit tím, jak si film uvědomuje a neuvědomuje svou hloupost. Po pravdě, nenacházím dostatek racionálních argumentů, abych z nich mohl vytvořit štít k odrážení připomínek těch, kdo budou Johna Cartera považovat za slaboduchou slátaninu. Ty dvě hodiny velkolepé zábavy a vzpomínání na četbu dobrodružných klukovských románů z dědečkovy knihovny mi už ale nikdo nevezme. Také díky nostalgii jde protentokrát stranou nelibý pocit z informace, že něco tak průzračně pokleslého muselo stát 250 milionů dolarů. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Opravdu by mě zajímalo, co se stane průměrnému haterovi Avatara, nebo jen někomu s odměřeným přístupem k tomuto velkofilmu (který považuji s odstupem času za ještě víc než naprostou pecku), když zajde na Johna Cartera. Mrtvička? Infarkt? Emigrace do Severní Korey, kde ho s tím nebudou otravovat? Exploze hlavy? Vše, co bylo na namodralém opusu kritizováno, tu je totiž ne znásobeno, ale vyexponováno na druhou. A kdyby jen to!
Bavím se představou, jak se nějaký vysoce postavený ředitel studia Disney od prosince 2009 probouzel každou noc se studeným potem, když se mu mu znovu a znovu vybavoval úspěch sázky Foxů na Camerona. Řešení bylo na dosah! Ze šuplíku vyšmátral předlohu s dějem takřka identickým, ale staršího data, takže nemůže být obviňován z plagiátorství, a rozbil prasátko. To by v tom byl čert, aby to nevyšlo!
No... nevyšlo. Tenhle disneyovský obšmah výletu na Pandoru připomíná výsledným dojmem spíš Green Lanterna, jeden z nejignorovanějších megafilmů poslední doby, nebo Novou trilogii Hvězdných válek (rozhodně ale ne Starou trilogii). Kámen úrazu spočívá opět v nepochopení filmových triků. Ty nás přece nezajímají proto, že jsou drahé, ale protože něco zprostředkovávají. Pokud se jim to nedaří, nemají smysl.
Z toho vyvozuji, že John Carter nemá smysl.
Už v samotné premise. Stejně jako Cameron, i Stanton chce stvořit nový svět, který nás má pohltit svojí velkolepostí a krásou.
Stejně tak nám bude povědomý dějový rámec. Pozemšťan musí ze sobeckých důvodů v novém těle a s novými schopnostmi zapadnout mezi domorodou rasu (která vypadá jako zelení avataři s párem rukou navíc), aby se k nim nakonec přidal, zamiloval se do princezny a pomohl jim v boji proti útočníkům, kteří rozvracejí harmonii na planetě. Zachází to tak daleko, že závěr filmu obsahuje stejný cliffhanger s identickými "stargate" záběry jako Avatar!
Vzhledem k tomu, že Cameron sám využíval známých motivů, tedy představ o kolonizaci Ameriky v době princezny Pocahontas (což je mimochodem historická postava - překvapilo mě, kolik lidí ji považuje za smyšlenou), lze přistoupit k tomu, že variování jeho variace není trestuhodné, ale pouze zbytečné. Ještě trocha smysluplnosti, a nebylo by si nač stěžovat...
Andrew Stanton, režisér doposud pouze pixarovek, hlavně VALL-Iho, především zadaptoval/stvořil nepřesvědčivý svět, od čehož se odvíjí zbytek. A nemluvím tu o takových malichernostech, jako že na Marsu uctívají bohyni, ale očividně žijí bezvýjimečně patriarchálně, nebo že zde i tvorové vypadající jako my (tedy růžově) mají modrou krev. Jen trochu mi vadí, že hlavní hrdina skáče desítky metrů do výšky bez důvodů, jimž by šlo věřit. To vše shovívavý divák promine.
Naopak maximálně leze na nervy neexistence limitů čehokoli. Zkrátka nevíme, jak moc je hrdina nezranitelný, kde leží hranice jeho schopností a jaká další nesmyslná hi-tech fantasy věc se může znenadání objevit, aby zcela rozbořila dosavadní představu o zdejších zákonitostech.
Pandora působila přesvědčivě jak svojí flórou a faunou, tak divošskou komunitou, která i přes zidealizování vyhlížela životně. Vždy, když se snažíme vnímat Carterův Mars jako skutečné místo, rozboří tuto představu nějaký nový zvrat/předmět/tvor, který sem zkrátka nezapadá.
V osmdesátých letech vznikl Flash Gordon a my se dnes máme čemu smát. Bylo to odlehčené, bylo to jednoduché. Bylo to ok, protože to člověka praštilo do očí první vteřinu. Když ale tvůrci Johna Cartera nenaznačují, jak vážně se berou (podle všeho smrtelně vážně), nevíme, jak máme jejich film vlastně vnímat. Podobný GP status tedy nehrozí.
Úvodní asi čtvrthodina se například odehrává ve westernově pojaté Americe, jež má vypadat realisticky, přitom prvních deset minut na Marsu zcela vyloučí možnost, že bychom mohli ke Carterovi přistupovat jako ke sci-fi. Když si začneme zvykal na klasické fantasy o nováčkovi v cizím světě, začne se hrdina chovat jako natripovaný Neo a ze dne na den je z něj vyvolený. Ve scéně, kdy najednou sám bojuje proti celé armádě, ztrácíme iluze o tom, že je vůbec smrtelný.
Jak si pak můžeme vytvořit vazby k postavám, které nejsou definované? Jak lze cítit napětí, když hrdinům nehrozí reálné nebezpečí? Jak zabránit návalům únavy u desáté trikové orgie, v níž se očividně nikomu nic nestane, protože z dvou a čtvrt (!) hodiny máme za sebou jen půlku?
Chabý, protože nevyužitý příběh pozornost rozhodně neudrží a láska mezi Carterem (Taylor Kitsch) a princeznou (Lynn Collins) patří mezi ty nejdebilnější románky za dlouhou dobu (od Epizody II?). Vůbec to, jak zkratkovitě a samozřejmě se k sobě postavy chovají, budí dojem, že studovaly scénář ještě pilněji než samotní herci. A mytologie? Namísto ní na nás příběh chrlí jen desítky nezapamatovatelných pojmů, kdy byla i tráva přejmenována na sdkjfgn, aby to znělo lépe.
John Carter se pokouší o druhý Avatar, ale končí jako druhý Green Lantern. Sterilní (dějově, trikově... vyberte si) podívaná za neuvěřitelných 250 milionů dolarů, z nichž každý je vidět, ale ani jeden nás nezajímá, nabízí velmi účinné zabití času. Násilné a nemilosrdné zabití, které bolí. Představuje to nejhorší, co si vůbec dokážu na blockbusterech vybavit. Další Narnie a Princ z Persie, kde disneyovsky neškodné pošťuchování s megarozpočtem nudí po první scéně.
PS: Zásadní selhání 3D formátu. Dává nám jen vyblitou šeď barev a minimální efekt. Scorsese nastavil laťku vysoko...
PPS: Prakticky ke každé hitovce lze najít starší knihu, povídku nebo komix, který se jí dějově podobá. Nijak si tedy neprotiřečí, že Carter kopíruje Avatar a zároveň je adaptací velmi staré knihy. Zvlášť když zmiňovaná kniha inspirovala i Jamese Camerona. Bylo by naivní považovat za náhodu, že tak podobný blockbuster přišel dva roky po megaúspěchu Krále světa. Dávat mu "imunitu" kvůli předloze je alibismus. Samo o sobě to samozřejmě nemusí být špatně... proto to nepíšu.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Roku 1881 zdědí Edgar Rice Burroughs po svém fiktivním strýci Johnu Carterovi velké bohatství a starý deník. V deníku je podrobně vylíčen příběh o tom, jak se John roku 1868 vydal hledat jeskyni plnou zlata, nicméně jej zatklo vojsko Unie. Nedlouho poté John ze zajetí uprchnul, ovšem střetl se s místními indiány, před nimiž se skryl v jeskyni – shodou okolností v té, kterou hledal. Když si prohlíží zvláštní znamení vyrytá na zdech jeskyně, napadne ho podivný holohlavý muž s nožem v ruce, ale John jej pohotově zastřelí. Podivín odříkává slova v cizím jazyce a v ruce svírá stříbřitý amulet. John amulet vezme a slova po něm zmateně opakuje, načež je teleportován kamsi pryč.
Probouzí se ve vyprahlé pouštní pustině. Nemá žádné potuchy, kde jen může být. Vzápětí zjišťuje, že má schopnost nadlidské síly, dalekých skoků a vysoké pružnosti. Rozhodne se jít k nedalekým skalám, kde objeví hnízdo, v němž se zrovna líhnou nepozemská čtyřruká stvoření. Záhy se setkává se čtyřrukým humanoidem, který rozhodně není člověk – je to thark jménem Tars Tarkas. Je uchvácen Johnovými dalekými skoky a chce, aby to udělal znovu, ale John se pokusí ukrást jeho pušku. Je proto spoután a zajmut.
Mezitím jsou diváci svědky vzdušné bitvy mezi dvěma královstvími rudých – Heliem a Zodangou. Rudí značně připomínají lidi, ale disponují technologií vznášedel na solární pohon. Vládce Zodangy, dobyvačný a nepříliš chytrý Sab Than vyhrává válku jen díky zbrani jménem Devátý paprsek, kterou dostal od therna Mataie Shanga. Ten plní úlohu Sab Thanova rádce, ale samozřejmě potají tahá za nitky ve svůj prospěch. Aby vládce Helia Tardos Mors zabránil zániku svého království, je nucen ruku své dcery Dejah Thoris dát Sab Thanovi. Jen tak lze konečně ukončit válku a nastolit mír.
Děj se opět zaměřuje na Johna, který je odveden do tharského města a dán do opatrovnictví Sole, dcery Tarse Tarkase. Jelikož má Tars stříbřitý amulet, který Johna přemístil na toto podivné místo, John se po něm vrhne. Za trest je uvězněn, kde mu dá Sola napít zvláštní tekutiny, díky níž konečně porozumí tharskému jazyku. Vzápětí se mu podaří dostat z okovů a spřátelí se s calotem, podivným tvorem, který připomíná psa. Jelikož calot vtrhne na tharskou oslavu, začnou jej zdejší bít. Tomu John nedovede přihlížet a ve snaze calota ochránit omylem zabije jednoho z tharků. Za to je Sola potrestána.
Vzápětí se nad městem tharků strhne boj mezi vznášedly Helia a Zodangy. Princezna Dejah Thoris totiž uprchla a Sab Than jí stíhá ve své vlajkové lodi. Je to ovšem nerovný boj a Sab Than drtivě vítězí, dokud se do boje nezapojí John a tharkové. Zatímco John zachrání princeznu, tharkové sestřelí jedno zodanské vznášedlo a druhé donutí ustoupit. Sab Than je nucen odletět pryč a Tars jmenuje Johna svou pravou rukou, Dotarem Sojat. Později se dá John do hovoru s Dejah, která mu vysvětlí, že není na Zemi, ale na Marsu, jemuž místní říkají Barsoom. Vzápětí jej zavede do posvátné tharské svatyně, kde mu ukáže, že zpět na Zemi se může dostat přes řeku Iss. Záhy jsou objeveni tharky a obviněni, že vstoupili do zakázané svatyně. Mají být potrestáni, ovšem Tars se nad nimi smiluje a pošle je pryč. Sola je nucena se k nim přidat. Zároveň Johnovi vrátí jeho amulet.
Trojice zamíří k řece Iss. Po cestě mají menší rozepři, ale nakonec řeky dosáhnou. Během plavby narazí na thernskou stavbu, kde objeví tajemství Devátého paprsku a samotného amuletu, který po odříkání určitých slov přemístí svého držitele na jinou planetu Sluneční soustavy. Jsou ovšem napadeni warhoony, severskými příbuznými tharků, které vyprovokoval k útoku Matai Shang. John si vzpomene na bolest ze smrti své ženy a potomka a ve slepé zuřivosti warhoony pobije. Vzápětí přiletí vznášedlo Helia i se Sab Thanem. Vysvětlí Dejah, že si ji chce opravdu vzít z lásky a ukončit tuto nesmyslnou válku. Princezna se ze zoufalství poddá a souhlasí se svatbou, protože nechce, aby kvůli válce Barsoom zanikl, zatímco John je uvězněn. Brzy nato je vysvobozen Kantosem Kan, admirálem Helia, který jej přivede za princeznou. Ta mu řekne formuli, díky níž se bude moci vrátit domů na Zemi. Dejah je vzápětí vyrušena Sab Thanem a jakmile se otočí zpátky, John tam není. Věří, že se vrátil domů.
John se však pouze schoval. Když chce pomoci Dejah, je zastaven Mataiem Shang. Ten mu vysvětlí, že musí vyhladit všechny, kdo znají tajemství Devátého paprsku a technologie thernů, v důsledku čehož musí princezna i Sab Than zemřít. John uprchne z města a vydá se za Tarsem požádat ho o pomoc. Leč zjišťuje, že byl svržen Tal Hajusem a odveden do žaláře. Sám John je vržen do arény, kde bojuje proti dvěma bílým opicím. Po jejich porážce se střetne s Tal Hajusem, jehož rychle zabíjí. John se tak stává vůdcem tharků, ovšem velení přenechává Tarsovi.
Vtrhnou do zodanského hlavního města, ale nalézají jej prázdné. Svatba totiž probíhá v Heliu. Tam se John vydává na vznášedle, ostatní tharkové kvůli strachu z výšek odmítají. Na poslední chvíli zabrání svatební ceremonii a strhne se boj. John čelí Sab Thanovi, jeho ale zabije Matai Shang dřív, než stihne vyzradit cokoliv o thernech. Vzápětí přiletí tharkové a boj je u konce. Království Helium zvítězilo, válka skončila.
John a Dejah si projeví lásku a vezmou se. Po svatební noci hodí John thernský amulet kamsi do propasti. V ten moment je napaden Mataiem, který Johna přemístí zpět na Zemi. Probouzí se v jeskyni a zjišťuje, že od jeho zmizení uplynula už řada let. Následující desetiletí stráví pátraním po dalším z amuletů a prokáže existenci thernů. Ke konci života amulet přece jen nalézá, je ovšem dostižen therny a umírá.
Jakmile Edgar dočte deník, vydá se do Johnovy hrobky, ale jeho tělo zde nenalézá. V ten moment na Edgara tasí dýku jeden z thernů, ale kdosi jej střelí do zad a na místě zabije. Tím člověkem je živý John, který zfalšoval svou smrt a svého synovce využil jako návnadu na therny. Amulet totiž nikdy nenašel, potřeboval nějakého therna, jemuž by amulet vzal. John se poté zavírá ve své hrobce a díky získanému amuletu se po letech vrací na Mars.
O FILMU
John Carter, který je mnohými považován za prvního vesmírného hrdinu, se světu poprvé představil v příběhu amerického spisovatele Edgara Rice Burroughse Pod měsíci Marsu, který byl publikován na pokračování v magazínu All-Story, než byl přejmenován na Princezna z Marsu a vydán v románové podobě v roce 1917. Burroughs poté napsal dalších deset knih série o Barsoomu, což byl jeho název pro Mars. Od vydání první knihy ji jako svou inspiraci a motivaci uvedla celá řada výjimečných spisovatelů, umělců i vědců.
Burroughs svůj příběh začal psát v pětatřiceti letech. Než svou práci dokončil, uvědomil si, že nemá tušení, jak docílit vydání knihy a 43 tisíc slov příběhu poslal vydavateli magazínu All-Story pod názvem Dejah Thoris, marťanská princezna. Šéfredaktor Thomas Newell Metcalf mu nabídl 400 dolarů za práva na vydání celé série a ihned název změnil.
Spisovatelé science fiction Robert A. Heinlein, Arthur C. Clarke i Ray Bradbury všichni uvedli Johna Cartera jako inspiraci pro své vlastní dílo. James Cameron zmínil sérii o Johnovi Carterovi jako jeden ze zdrojů inspirace pro natočení výpravného scifi snímku Avatar, George Lucas ho zmiňuje v souvislosti se vznikem Star Wars a spisovatel Michael Crichton po Johnovi Carterovi pojmenoval jednu ze svých postav. Vědec Carl Sagan četl knihy o Carterovi jako malý chlapec a po dvě desetiletí visela mapa Burroughsova Barsoomu na chodbě před jeho kabinetem na Cornellově univerzitě.
Pro úspěšného režiséra Andrewa Stantona nebyla cesta k filmu jednoduchá, nestačilo pouze získat šanci Burroughsovu knihu převést na plátna kin. Chtěl svůj první hraný film od ostatních scifi filmů něčím odlišit. „John Carter je rozsáhlé, výpravné akční dobrodružství, které v sobě ukrývá romantiku a akci a politikaření,“ říká. „Protože ten příběh vznikl před tolika lety, stal se původcem všech podobných příběhů uplynulého století. Tak trochu se jedná o comics z doby, kdy neexistovaly comicsy, o dobrodružný příběh z dob, kdy tato literární kategorie ještě neexistovala. Bylo těžké se k této knize vrátit a vytvořit něco, co by nepůsobilo dojmem kopie všech ostatních scifi příběhů, protože už tvůrce inspiruje po sto let.“
Jednou z věcí, které na knize Stantona zaujaly, byla skutečnost, že se odehrává po skončení občanské války jak na Zemi, tak i na Marsu. „Její pohled na vědu a budoucí technologie a na fantazii nám toho říká hodně o tom, jak lidé viděli svět v roce 1921,“ vysvětluje. „Myslím, že část kouzla a pozoruhodnosti těch knih a jejich postav spočívá v tom, že nepocházejí z naší doby. Jsou to postavy z období po občanské válce. Chtěl jsem, aby tak působila nejen Země, ale také Mars, aby náš snímek nebylo možné ani nechtěně srovnávat s žádnými novějšími scifi či fantasy filmy.“
Jak ale Stanton zdůrazňuje, v centru příběhů Johna Cartera se nachází velice lidský příběh muže, který se zaplete do událostí, jež ho nutí volit mezi tím, co je správné a co je špatné. „Nejvíce mě na příběhu fascinuje skutečnost, že se jedná o cizince v cizí zemi a muže, který se najednou proti své vůli stane výjimečným,“ míní Stanton. „Je to analogie někoho, kdo dostane dar a musí se rozhodnout, zda ho využije pro dobro druhých nebo si ho nechá pro sebe. John Carter je člověk, který se nachází na rozcestí. Objeví se na světě přímo v centru krize, která se vyvíjí směrem neblahým pro celou planetu a on si uvědomuje, že může sehrát klíčovou roli a misky vah usměrnit opačným směrem. Otázka zní, zda to udělá.“
John Carter: Mezi dvěma světy je Stantonovým prvním počinem na poli režie hraných snímků, ale velice záhy zjistil, že režírování hraných a animovaných filmů se od sebe tak moc neliší. „Sympatické je, že výroba virtuálních filmů není natolik odlišná od živého natáčení, jak by možná někdo čekal,“ objasňuje. „Samozřejmě tu najdete spoustu zjevných rozdílů, ale skutečnost je, že se snažíte vytvořit na plátně úžasné obrazy, které vás pohltí, které posunou příběh kupředu a podpoří ho. Ale jedná se spíše o sourozence než o vzdálené bratrance. Tohle zjištění mě velice potěšilo. Jediným hlavním rozdílem pro mě bylo to, že zatímco v případě animovaného filmu máte na rozhodnutí týden, při natáčení hraného filmu se musíte rozhodnout za den nebo za hodinu přímo mezi kulisami. Naštěstí jsem s tím počítal.“
Stanton začal na projektu pracovat s lidmi, které důvěrně označuje jako „své nejbližší“: s Jimem Morrisem (producent), Markem Andrewsem (spoluautor scénáře a pomocný režisér) a Lindsey Collins (producentka). Ti všichni jsou jeho dlouholetými kolegy z Pixaru.
„Nejprve jsme povolali na pomoc Colina Wilsona, který má rozsáhlé zkušenosti s produkcí hraných filmů a také s filmy, které obsahují spoustu efektů - byl dokonalým doplněním týmu, který tvoří Jim [Morris] a Lindsey [Collins],“ říká Stanton.
„Jakmile bylo rozhodnuto o něm, potřebovali jsme co nejrychleji najít výtvarníka a volba padla na Nathana Crowleyho,“ pokračuje. „Sešli jsme se společně hned v době, kdy slavili obrovské úspěchy VAL-I a Temný rytíř, takže bylo s ohledem na rozruch kolem našich filmů úžasné moci spojit své síly. Kromě jiného má Nathan ohromný smysl pro estetiku. Vypracoval kompletní architekturu a funkčnost světa, který nevzešel z toho našeho. Začal přemýšlet o tom, proč by někdo na Marsu otvíral okna nebo zda by potřeboval dveře a podobné věci. Je to vlastně velice zajímavá výzva, vymýšlet zcela neznámý svět - na mnoha úrovních v podstatě znovu vynalézáte kolo. Bylo to skvělé.“
Velice záhy poté producenti oslovili také kameramana Dana Mindela. „Na jeho dílu je zajímavé, že poukazuje na to, jak rozmanitá může taková práce být,“ míní Stanton. „Je to kameraman, který chápe, že u filmu jako tento není klasická kamera finálním výsledkem, ale tvoří jen jeho první polovinu. Druhou tvoří vizuální efekty a kombinace obou těchto prvků teprve tvoří finální produkt.“
Vedoucím týmu speciálních efektů se stal Peter Chiang, vedoucí efektové společnosti Double Negative. „Sešli jsme se s Peterem a jeho týmem a měli jsme pocit, že se jejich firma velice podobá tomu, jak to v Pixaru fungovalo v jeho počátcích, takže jsme z jejich účasti měli velice dobrý pocit.“
Režisér Stanton přistupoval k adaptaci původní předlohy s nadšením i respektem. „Byl jsem jako kluk velkým fanouškem, ale když jsem se k ní po třicítce vrátil a přečetl si ji znovu, vnímal jsem ji už očima někoho, kdo napsal pár vlastních příběhů a natočil nějaké filmy,“ popisuje. „Nejen že jsem ocenil to, co je na té knize opravdu dobré, ale současně jsem chápal, jak moc bude třeba ji upravit nebo pozměnit, aby její příběh fungoval na filmovém plátně a zachovával přitom atmosféru, kterou při jejím čtení vnímáte.“
„Současně jsem se podíval na další knihy ze série Barsoom a občas jsem narazil na postavu nebo situaci, které by podle mého názoru lépe fungovaly v prvním z příběhů a zapracoval jsem do scénáře cokoliv, u čeho jsem získal dojem, že bychom měli prozkoumat důkladněji. Společně s Markem Andrewsem a Michaelem Chabonem jsme se usilovně snažili vybalancovat všechny prvky příběhu tak, aby měl lepší rytmus a dějovou linii, jakou od filmu očekáváte, a současně zachovali to nejlepší z první knihy.“
„Když popisujete nápady z Burroughsových knih, zdají se jako čirá fantazie,“ soudí. „Tomu pocitu jsem se chtěl pokud možno vyhnout. Jak můžete divákovi předložit 270 cm vysokou, čtyřrukou postavu s tesáky a zařídit, aby ji přijal za samozřejmou? Jak mu můžete ukázat několikanohé stvoření, podobající se ještěrovi, které se chová jako domácí mazlíček, ale současně dokáže utíkat rychleji než kterékoliv jiné zvíře na planetě? Podle mého názoru byl klíčem k úspěchu filmu opačný přístup - nesnažit se přehánět to s fantastickými prvky, spíše naopak.“
Mark Andrews, který napsal scénář k filmu John Carter: Mezi dvěma světy společně se Stantonem a Michaelem Chabonem, vysvětluje, jaký je vztah filmu k původní předloze. „Edgar Rice Burroughs uměl velice dobře psát příběhy. Sérii Barsoom psal pro časopis, který vycházel každý měsíc, takže v podstatě napsal dvanáct kapitol, z nichž každá končí v tom nejnapínavějším okamžiku,“ popisuje. „Takový formát ve dvouhodinovém filmu nefunguje - Carter musí mít výraznější cíl, ne se jenom přesouvat z jedné epizody do další, ať už jsou sebezábavnější. My jsme celou řadu nápadů zjednodušili, takže nám z Burroughsovy tvorby zůstalo to nejlepší.“
Scenáristé se shodují na tom, že hlavním motivem filmu je rozpolcenost. Carter je rozpolcená duše - je zmítán nerozhodností mezi volbami své snažení vzdát nebo se vydat dokázat to, k čemu byl zrozený. Dejah Thoris je rozpolcena svou touhou zachránit Helium a city ke Carterovi. Tars Tarkas váhá mezi dodržováním starých tharských tradic, aby jeho rasa přežila, a přizpůsobením se pradávným, civilizovanějším zvykům, které dodržovali v dávné minulosti. Samotný Barsoom je rozpolcený - válčí sám se sebou.
Režisér Andrew Stanton měl velice specifické představy o tom, jak chce film obsadit. „Když vidím takovýto film s podobně ikonickými rolemi, nestojím o to, aby mi herec připomínal nějakou jinou postavu. Chci jeho postavě uvěřit na sto procent. Když jsme začali casting, měl jsem pocit, že najít herce, kteří ještě neměli šanci se plně projevit, bude velká výhoda. Taylor [Kitsch] je talent od přírody - má neuvěřitelné instinkty a skvěle se s ním spolupracuje.“
Taylor Kitsch vyzdvihuje Stantonův přístup k původnímu materiálu Edgara Rice Burroughse s ohledem na komplexnost postavy Johna Cartera. „Andrew vzal základy Burroughsova díla včetně nízké gravitace, síly, kterou v sobě Carter objeví a všechno to, co Mars v původní předloze představuje, a pak se vydal pod povrch postav a jejich životních osudů,“ komentuje. „Dal mi spoustu materiálu, se kterým jsem se mohl porvat - bylo to skvělé, získat ze scénáře o mojí postavě tolik informací.“
Když je tázán na jeho nejoblíbenější scénu ve filmu, má Kitsch jasnou odpověď. „Scéna s velkou bílou gorilou je pravděpodobně něčím, na co nikdy nezapomenu - už jenom energie arény byla úžasná,“ vypráví. „Když jsem dělal kamerové zkoušky, tak mi Andrew Stanton bílé gorily ukazoval a já věděl, že ta scéna bude úžasná. Pokud jsme všichni odvedli svou práci dobře, bude to myslím skvělé. Riziko je vysoké - ta scéna je pro mou postavu velice zásadní, stejně jako pro celý příběh, a to se mi moc líbilo.“
Když Stanton hledal dokonalou představitelku princezny Dejah Thoris, měl specifické požadavky. „Pro roli Dejah Thoris jsem potřeboval najít někoho, komu uvěříte, že je až takto inteligentní, až takto silná a v žilách jí koluje královská krev,“ popisuje.
„Když do zkušebny vstoupila Lynn, okamžitě jsem to na ní viděl a to mě fascinovalo,“ vzpomíná. „Zavolali jsme si ji na vážnější zkoušky a jakmile jsem ji viděl zkoušet pohromadě s Taylorem, bylo to jako když Popelce nasadíte střevíček. Dokonale to sedlo. Je to jedna z nejprocítěnějších hereček, jaké jsem kdy poznal, a spojení s Taylorem je pro ni dokonalé. Byl to castingový zázrak, protože jsem těm dvěma při natáčení vděčil za mnohé.“
Lynn Collins vysvětluje, jak s Taylorem Kitschem přistupovali ke svému filmovému vztahu. „Nejdůležitější je, abychom se k sobě hodili,“ vysvětluje. „Musíte vzít osobu z Marsu a osobu ze Země a zjistit, jak budou jejich odlišné charakteristiky tváří v tvář jedna druhé fungovat, jak jim to bude klapat, jaké budou mít konflikty a co pro ně bude atraktivní. Je to jako tanec, ve kterém kolem sebe obě tyto postavy krouží.“
Spolupráce s režisérem Andrewem Stantonem byla pro Collins velmi pozitivním zážitkem. „Věřím Andrewovi natolik, že ze mě okamžitě spadne jakékoliv napětí. Bezmezně jemu a jeho vizi důvěřuji,“ říká. „Andrew má fascinující mysl a je jedním z umělců, kteří postrádají ego. Opravdu mu jde jen o práci a zprostředkování příběhu. Jako herečka si toho velice vážím, protože když se režisér vyjadřuje jasně, pracuje se mi mnohem snáze. Zná tenhle příběh a ví, čeho s ním chce dosáhnout.“
Ve filmu John Carter: Mezi dvěma světy se objevují témata, která jsou velice aktuální, a právě ta Lynn Collins na filmu zaujala. „Společenské konflikty na Marsu se v jistých ohledech podobají těm, které prožíváme v dnešní době my,“ vysvětluje Collins. „Tématicky je ten film velice aktuální, což je jedním z důvodů, proč mě tak přitahoval. Doufám, že si diváci z kina odnesou nejenom skvělý akční zážitek, jaký dosud neviděli, ale že se také zamyslí nad chováním svým a naší společnosti.“
Andrew Stanton měl také radost, že může znovu spolupracovat se slavným hercem Willemem Dafoe, který představuje tharského vůdce Tarse Tarkase. „Postava, kterou Willem [Dafoe] ztvárnil, je starší, vznešený bojovník, kterého všichni uznávají. Willem působí při natáčení naprosto stejně, vzhledem k jeho rozsáhlým zkušenostem - doopravdy je přesně takový,“ svěřuje se režisér. „Během zkoušek bylo fascinující sledovat, jak se všichni snažili ještě mnohem více, když byli pohromadě. Willem svým vytříbeným chováním a stylem představuje pro ostatní velký vzor.“
Jedním z hlavních důvodů, které Dafoea přiměly roli přijmout, byl ten, že snímek režíruje Stanton. O své předchozí spolupráci s ním říká: „Spolupracoval jsem s Andrewem [Stantonem] na filmu Hledá se Nemo, a ačkoliv jsem ho pouze namlouval, zjistil jsem, že je Andrew na vše skvěle připravený. Znal každý záběr, každý postup - je to úžasně všestranný tvůrce.“
„Jedním z největších potěšení na natáčení filmu John Carter: Mezi dvěma světy je možnost spolupracovat s Andrewem [Stantonem] na projektu takovéhoto rozsahu s příběhem, který je ohromně populární, ale přitom se nepodbízí. Myslím, že díky jeho zkušenostem s animací a řadě let se společností Pixar přistupuje k natáčení velice osobním způsobem. Má na svém kontě velice úspěšné filmy, ale zdá se, že ho kupředu žene především jeho vlastní zvědavost a potěšení. Jeho práce je velice detailní a neustále vše analyzuje. Ví toho spoustu o tolika věcech - a přesto je bezhlavě zamilovaný do klasických filmů.“
Dafoe se ani v nejmenším nezalekl úkolu ztvárnit vysokého, čtyřrukého vůdce Tharků. „Lákala mne skutečnost, že je John Carter: Mezi dvěma světy velice nákladný a výpravný film, stejně jako možnost hrát skoro třímetrového marťanského bojovníka. Když mi Andrew ukázal výtvarné návrhy pro tento film, ohromily mě. Věděl jsem, že Tars bude fyzicky velice náročná role - nejenom že jsem musel hrát na chůdách, ale navíc jsme museli vypracovat rejstřík gest a také marťanský jazyk, kterým se v průběhu filmu mluví.“
Pro roli Soly, tharské ženy, které o Johna Cartera pečuje, Stanton s nadšením obsadil Samanthu Morton, která podle něj ztělesňovala řadu Soliných vlastností. „Sam se také svojí postavě Soly velice podobala,“ říká. „Sam je hodně zranitelná a mateřská, takže působí ušlechtile a vstřícně.“
Když si Morton scénář přečetla, přiznává, že byla „šťastná a překvapená. Rozesmál mě i rozplakal a okamžitě jsem si ho toužila přečíst znovu, což jsem učinila,“ vzpomíná. „Podle mého názoru byl skvělý. Opravdu jsem měla pocit, že se něčím odlišuje od běžných akčně-dobrodružných filmů a zdálo se, že je plný velice propracovaných postav.“
Morton měla pocit, že se s rolí velice známé a oblíbené literární postavy pojí jistá zodpovědnost. „Za svou kariéru jsem už představovala známé postavy, mimo jiné Janu Eyreovou, a když někoho takového hrajete, cítíte obrovskou zodpovědnost, protože spousta lidí má o vaší postavě jisté představy,“ míní. „Když jsem tuhle roli přijímala, uvědomovala jsem si, že všichni budou mít vlastní názor na to, jaká by Sola měla být, protože při čtení knihy je vše velice osobní - je to váš příběh a vaše představivost.“
V roli Matai Shanga, tajemného vůdce Thernů, se objevuje Mark Strong. O své postavě a jejích motivech říká: „Nemyslím, že je Matai Shang zlý. Ve zpracování Andrewa Stantona jsou Thernové mnohem reálnější a jejich konání má svůj smysl, v případě Mataie to je zavedení pořádku ve vesmíru. Z jeho pohledu se chová správně. Nejprve Johna Cartera vnímá jako překážku, která tomu brání. Nemá pocit, že by dělal cokoliv špatného.“
Viktoriánská vize budoucnosti Stronga velice přitahovala a byla jedním z hlavních důvodů, proč se o film John Carter: Mezi dvěma světy zajímal. „Na tom filmu a na vizi budoucnosti v podání Edgara Rice Burroughse je zajímavé, že se jedná o viktoriánskou vizi vesmíru a jiné planety,“ říká. „Nejde o svět, který získáte adaptací comicsu. V tomto světě mají hrdinové stále ještě meče a přilby, ale působí takřka ve stylu art deco. Myslím, že právě proto mne tento film fascinuje. Je to viktoriánská vize budoucnosti.“
„Jedním z nejzajímavějších nápadů příběhu je to, že člověk se musí vydat na Mars, aby pochopil sám sebe i svou lidskost. Myslím, že není náhoda, že je John Carter schopen odloučením od lidstva schopen objevit, co je v našem duchovním světě a vesmíru nejdůležitější, ne jen na Zemi,“ míní Strong.
Při spolupráci s Andrewem Stantonem na Stronga udělala dojem jeho energie a soustředěnost. „Vzpomínám si na schůzku, kterou jsme s Andrewem hned na počátku měli,“ vypráví. „Nejvíce na mě zapůsobilo jeho nadšení. A to nevyprchalo po celou dobu natáčení, což je pozoruhodné. Režírováni filmu takovéhoto rozsahu je velice vyčerpávající a únavný proces. On se choval od začátku až do konce stejně, byl stále stejně nadšený a plný optimismu, což předával i hercům, takže se nám pracovalo skvěle.“
Natáčení filmu John Carter: Mezi dvěma světy začalo ve Velké Británii v lednu 2010. Scény, které se natáčely v ateliérech (a také záběry ze Země) se natáčely v Shepperton Studios v Londýně, a Longcross Studios v Chelburn. Natáčení zde probíhalo po čtyři měsíce.
Ačkoliv se v Johnovi Carterovi objevuje řada vizuálních efektů, chtěli tvůrci filmu v maximální míře využít pro natáčení akčních scén skutečné lokace. „V maximální míře jsme se rozhodli natáčet v exteriérech a minimalizovat nutnost tvorby digitálních kulis, aby diváci měli neustále dojem, že se ocitají na existujících místech,“ popisuje producent Jim Morris. „Doufáme, že to posílí uvěřitelnost a reálnost celého filmu.“
Natáčení bylo vedeno z Longcross Studios v Chertsey. Právě tady pracovali výtvarníci, kostyméři, týmy speciálních a vizuálních efektů a střihači. Natáčení probíhalo v ateliéru 17, kde byla vybudována paluba lodi Sab Thana a natáčely se tu také akční scény na mostě. V ateliéru 14 se natáčely scény z méně rozsáhlých prostor včetně palisády plukovníka Powella v Arizoně, jeskyně Apačů a interiéry labyrintu v aréně, kde se Carter setkává s Tarsem Tarkasem a je přinucen k boji s bílými gorilami.
Venkovní prostory posloužily ke stavbě dvojích kulis: ulic Zodangy, kudy prochází svatební průvod Dejah Thoris a Saba Thana Heliem k Paláci světla, a Broadway devatenáctého století, kde se Carter vyhne muži v buřince a pošle telegram svému synovci.
Interiéry Paláce světla byly postaveny v nepoužívaném skladišti v Greenfordu na západě Londýna. Stavba těchto obřích kulis - největších z celého filmu - trvala přes čtyři měsíce. Kulisy musely pojmout 400 statistů pro natáčení svatebního obřadu Dejah Thoris a Sab Thana.
Výtvarník Nathan Crowley vysvětluje: „Palác světla je obří skleněná stavba a dějiště závěrečné pasáže, během které si Dejah bere Saba Thana. Jedná se o velký skleněný skvost, umístěný v srdci nejvyšší věže v Heliu. Základní ideou byla podoba ptáka, který sedí se složenými křídly. Je to velice ženské a jemné místo, ale odehraje se tam jedna z největších bitev.“
Jednoho vlhkého únorového dne se štáb vypravil z Londýna do 65 kilometrů vzdáleného Henley-on-Thames, aby zde natočil jednu z nejemotivnějších scén filmu. John Carter se v ní vrací na svou farmu ve Virginii, kterou nachází vypálenou a svou ženu a dítě mrtvé. Jelikož na natočení celé scény byl vyhrazen pouze jediný den, pracoval na ní pomocný štáb současně s hlavním, aby bylo možné natočit vše podstatné dříve, než krátký zimní den skončí. V polovině dubna se pak 70 klíčových členů britského štábu přesunulo za Atlantik, aby se zde připojili k americké části štábu v Utahu.
„Vytváříme náš imaginární svět tak, že vezmeme přirozené prostředí a digitální manipulací ho změníme na marsovskou krajinu,“ vysvětluje producent Colin Wilson proces natáčení. „Procestovali jsme celý americký Středozápad a nakonec jsme si vybrali Utah, protože je v něm k dispozici nepřeberné množství typů krajiny i skalních útvarů - to vše tvoří klíčovou součást výtvarné stránky filmu. Vše začalo koncepčními ilustracemi, které jsme později rozšířili tak, abychom mohli vytvořit něco, co tu ještě nebylo. Jedná se o místa, která jste nemohli navštívit, ale uvěříte, že existují, protože nevypadají uměle. Prostředí je tvořeno syrovou realitou.“
„Na Utahu je zajímavé to, že před 25 tisíci let se v něm nacházelo jedno z největších jezer na světě,“ dodává k tomu režisér Stanton. „Nevtékaly do něj žádné řeky či potoky - bylo naplněno dešťovou vodou, takže bylo vlivem okolní půdy velice slané. Byl to v jisté fázi skutečně mrtvý oceán a rozsáhlé části Marsu jsou na tom podobně. Topograficky se jedná o velice podobná místa, takže je snadné se v některých částech Utahu rozhlédnout a myslet si, že jste se ocitli na jiné planetě.“
„Na poušti je také cosi velice romantického a znepokojivého,“ pokračuje Stanton. „Chtěl jsem, aby nás příroda sama navedla k tomu, jak ji ve filmu uplatníme. Například jsme objevili skalní útvary, které svými rozměry připomínají budovy, a po mírných digitálních úpravách se proměnily v ruiny. Tímto způsobem divák sleduje skutečná, existující místa, ale z dvaceti či třiceti procent upravená do té míry, že působí jako vytvořená člověkem. To diváka nutí k přemítání o tom, kde jsme náš film mohli natáčet. Maximální využití přirozené eroze těchto skalních útvarů pak divákům pomáhá uvědomit si, že Mars, kde se příběh odehrává, má velice bohatou a dlouhou historii.“
Výtvarník filmu zvolil jako místo pro natáčení scén, v nichž Carter, Dejah a Sola cestují po posvátné řece Iss, okouzlující jezero Powell. Jedná se o člověkem vytvořenou řeku, využívanou zejména pro rekreační účely, která je ale současně významným zdrojem vody pro několik států níže po proudu. Délka břehů této řeky o délce 300 kilometrů je téměř 3200 kilometrů - více, než měří celé západní pobřeží Ameriky.
Půl hodiny cestu od jezera Powell se nachází Big Water, kde se natáčely scény z prastarého města a osady Tharků. Před 93 miliony let zdejší krajina tvořila dno oceánu. Prašná krajina, která se podobá povrchu Marsu, se nazývá Trophic Shale a skládá se z vrstev břidlice a vápence, které se utvořily v období křídy. Útesy kolem prastarého města byly digitálně upraveny, aby připomínaly staré, polorozpadlé přístavní město, do kterého Tars Tarkas Cartera odvede a představí ho tharským bojovníkům.
Jedním z dalších míst natáčení bylo Hanksville, kde NASA testovala svá robotická vozítka. Zde se natáčely scény z marsovské divočiny. Místo bylo zvoleno specificky kvůli Factory Butte, působivému osamělému útesu, který silně připomíná hrad na kopci.
Z pohledu Taylora Kitsche jsou výhody i strasti natáčení v Utahu zhruba vyrovnané. „Moc se mi tam líbilo. Možná to bylo jen proto, že jsme se po takové době v ateliérech zase dostali do přírody, ale poprvé jsem tam měl opravdu intenzivní pocit, že pracujeme na výpravném dobrodružném filmu. Natáčeli jsme u jezera Powell a lokace byly neuvěřitelné. Opravdu to působilo jako něco výjimečného. Myslím, že diváci tenhle film budou zbožňovat.“
Samantha Morton shrnuje důvody pro natáčení v utažské poušti. „Lokace, na kterých jsme se pohybovali, jsou nepředstavitelně nehostinné. Šlo o místa, o kterých nám ostatní říkali, že tam nemáme natáčet nebo že bychom neměli, ale my chtěli, aby náš film působil jako z Marsu, chtěli jsme, aby byl reálný. Film potřebuje jistou dávku realismu. Možná to zní staromódně, ale líbí se mi to. Myslím, že to, že se Andrew [Stanton] rozhodl vydat do takového prostředí, točit tam na pětatřicetimilimetrový film, na skutečných místech, je skvělé. Jeho vypravěčské techniky v sobě mají kouzlo jednoduchosti a vím, že jako divákovi se mi velice zamlouvají.“
Jedním z nejtěžších úkolů při natáčení pro Andrewa Stantona bylo vytvořit realisticky živý Mars, na kterém žijí tvorové tři metry vysocí, zelení, bojovníci s tesáky či osminohá stvoření podobná koňům, která vypadají jako kříženci psů s velkými ještěry. „Jednou z nejpamátnějších postav knižní série, kromě Johna Cartera, je bojovník jménem Tars Tarkas, vůdce zeleného kmene Tharků,“ říká Stanton. „Tato stvoření měří podle knihy mezi 2.8 až 4.6 metru, mají tesáky a čtyři paže. To je poměrně fantastické, takže prvním úkolem bylo zařídit, aby působili uvěřitelně a vypadali jako obyvatelé pouště, jako původní obyvatelé Marsu.“
Na počátku celého procesu vzniku výtvarné stránky filmu bylo stvoření tří specifických marťanských kultur. „Na Barsoomu jsou tři hlavní kultury: Zodanga, Helium a Tharkové,“ vysvětluje. „Tharcká kultura je nejstarší a chátrá, zatímco Zodanga a Helium jsou modernější města, která se zoufale snaží přežít na umírající planetě,“ objasňuje výtvarník Nathan Crowley.
„Kultura Helia a Zodangy si je v mnohém podobná, protože jde v podstatě o stejnou rasu, o Rudé marťany, zatímco Tharkové jsou někým naprosto odlišným. Tharkové se vyvinuli z prastarých civilizací, ale prošli úpadkem a žijí jako primitivní kočovníci,“ pokračuje.
Při návrhu prastarých měst se tvůrci filmu inspirovali kulturami, jako byli Mayové, Egypťani či Řekové a objevili v nich schémata, která mohli využít pro návrhy tharcké architektury. „Vytvořil jsem styl, kterému říkám starověký modernismus, a upravil ho pro potřeby třímetrových tvorů,“ říká Crowley. „Poté jsme stavby nechali projít fiktivním procesem rozpadu a vytvořili tak ruiny původních měst. Tento nápad jsme dále rozvíjeli s využitím reálných lokací, protože jsem chtěl, aby byla reálná místo součástí architektury.“
Tvorba Zodangy a Helia bylo pro Crowleyho a jeho tým poněkud komplikovanější. Na začátku vyšli z prostých a doslovných nápadů: Zodanga je agresivnější a hranatější, zatímco Helium je umírněnější, takže jeho návrhy uplatňovaly více křivek. Zodanga je těžařské město a cestuje po poušti a těží suroviny. Helium naproti tomu žije v mnohem větší harmonii s přírodou.
„Protože se film odehrává krátce po občanské válce, zhruba kolem roku 1875, je technologie na Marsu velice podobná té soudobé pozemské. Bojovníci spolu na Marsu bojují meči a jednorannými mušketami,“ vysvětluje producent Jim Morris.
Jakmile se tvůrci filmu s Crowleym shodli na tom, že technologie na Marsu nebudou příliš futuristické, bylo možné začít vytvářet marťanské zbraně. Barsoomci mají střelné zbraně, ale používají křesadla a jsou jednoranné, a v boji muže proti muži používají místo laserů a phaserů z typických scifi filmů meče.
Jako nadšený šermíř se Mark Andrews na vývoji zbraní pro film podílel velice aktivně. „Od začátku jsem chtěl, aby zbraně odpovídaly formám soubojů, které jsme pro Mars vymysleli,“ říká. „V posledních 15 či 20 letech proběhly intenzivní výzkumy středověkých textů o tom, jak se tehdy vlastně bojovalo. Na základě kreseb rekonstruují vědci bojové styly středověku. Ve filmech jsme dosud neviděli autentické středověké šermířské souboje, protože nikdo tyhle informace neměl k dispozici. Říkal jsem si, že se jedná o skvělou příležitost být první!“
Tvorba podoby Tharků byla skutečným oříškem. Aby působili co nejrealističtěji, představovali je živí herci - Willem Dafoe, Thomas Haden Church, Samantha Morton a Polly Walker - kteří se pohybovali na chůdách, měli na sobě šedé kombinézy s černými kontrolními tečkami a nosili přilby, které nepřetržitě snímaly jejich obličeje. Jejich pohyby a výrazy byly zaznamenány speciálními metodami do počítačů a posléze digitálně přetvořeny do podoby třímetrových zelených tvorů. Stejný proces byl použit i při natáčení filmů jako Avatar či Zrození planety opic. Výsledkem je dokonalý vizuální svět, při jehož sledování diváci zapomenou na to, že se dívají na speciální efekty.
Willem Dafoe vysvětluje, jak důležitá pro něj byla režisérova touha uplatnit při natáčení živé herce. „Andrew trval na tom, že Tharkové musí své scény natáčet společně s ostatními herci. Domníval se, že je vše pak možné prostřednictvím efektů dovést do potřebné podoby. Své scény jsem skutečně odehrál...nebyl to jen nesourodý záznam mých pohybů proti zelenému plátnu. Chodím na chůdách přímo na natáčecích lokacích, abych byl ve scénách s Taylorem patřičně vysoký.“
„Je to obrovský rozdíl, když můžete reagovat na ostatní herce přímo, a scénám to dodává integritu. Nejsem si jistý, zda někdo v minulosti něco takového použil. V tomto filmu jde v podstatě výhradně o interakci lidských hrdinů s postavami, zaznamenanými pomocí motion capture technologií,“ shrnuje Dafoe.
Herci, představující Tharky, se museli také naučit tharcký jazyk a přízvuk, který byl pro ně vypracován na základě knih Edgara Rice Burroughse doktorem Paulem Frommerem z Univerzity Jižní Kalifornie. Dr. Frommer je také autorem jazyka v Avatarovi.
Frommer zadal každé zdokumentované barsoomské slovo do speciální databáze. 420 slov, která Burroughs vymyslel, sloužilo obvykle jako jména postav či míst, ale našlo se mezi nimi i pár měrných jednotek, čísel, názvů rostlin a podobně. Frommer musel objevit veškeré zvuky a zvukové kombinace, které Burroughs použil, a z těch posléze stvořit základ zvukového systému celého jazyka.
Protože takřka neexistovala žádná gramatika, musel ji Frommer vymyslet sám. Rozhodl se, že by měla být jednoduchá - žádné komplexní skloňování ani nic podobného. Gramatické vazby podobně jako v angličtině určoval slovosled a slova byla většinou ve svých nejzákladnějších formách bez zásadních změn. „Třemi základními prvky věty jsou podmět, předmět a přísudek,“ vysvětluje. „Ty mohou vůči sobě stát v šesti různých kombinacích. Některé z nich jsou v lidské řeči velice obvyklé a jiné nejsou. Rozhodl jsem se pro pořadí přísudek, podmět, předmět. Takže se v podstatě z věty 'Já vidím dům' v barsoomštině stane 'Vidím já dům.'“
John Carter: Mezi dvěma světy je výpravný akčně-dobrodružný film, který přináší divákům příslib vzrušující podívané a také velké dávky humoru a emocí. „Jedná se o úžasné dobrodružství,“ říká Taylor Kitsch. „Vracíme se v něm do devatenáctého století na promáčené ulice New Yorku, do Virginie, Arizony, na Mars a poté zpátky na Zemi, a to vše v jediném filmu. Velkolepost toho, co děláme, jak to působí a jak je to vzájemně provázané je úžasná - na plátně v kině to bude ohromující.“
Pokud se týče toho, co si diváci z filmu odnesou, domnívá se Kitsch, že jde hlavně o to, aby si užívali příběh a jeho spád. „Myslím, že vás s sebou vtáhneme na Mars a že se budete cítit, jako byste tam skutečně byli, ať už sledujete mě v jeskyních, Dejah během boje, když jsme obklopeni Tharky nebo když jsme v tharcké aréně - doufám, že tam budete s námi,“ zamýšlí se.
Producent Colin Wilson k tomu dodává: „Máme k dispozici úžasný zdrojový materiál a tvoříme z něj něco, co bude, jak doufáme, unikátním vizuálním zážitkem. Máme možnost stvořit nový svět plný nových postav, který se nebude podobat ničemu, co dosud diváci viděli. Příběh je velice poutavý a doufám, že půjde o skvělou zábavu pro všechny.“
Režisér Andrew Stanton je nadšený z možnosti předložit divákům dosud nevyprávěný příběh z filmového světa, který ještě neměli možnost spatřit - a zprostředkovat jim stejné vzrušení, které ho díky knižní předloze uchvátilo už jako chlapce. „Mým cílem je, aby vše bylo uvěřitelné,“ říká. „Aby bylo možné věřit, že to vše někde skutečně existuje. Jde mi o pocit, jaký máte po přečtení každé dobré fantastické knihy...'Jaké by to asi bylo, kdyby...?'“
Ocenění:
The Saturn Awards
2013 - Chris Corbould, Peter Chiang, Scott R. Fisher, Sue Rowe (Nejlepší speciální efekty) (nominace)
DABING
V českém znění: Vojtěch Hájek - Taylor Kitsch (John Carter), Jitka Moučková - Lynn Collins (Dejah Thoris), Jitka Ježková - Samantha Morton (Sola), Pavel Šrom - Willem Dafoe (Tars Tarkas), Libor Hruška - Thomas Haden Church (Tal Hajus), Bohdan Tůma - Mark Strong (Matai Shang), Jaromír Meduna - Ciarán Hinds (Tardos Mors) + Rupert Frazer (Thompson), Zdeněk Hruška - Dominic West (Sab Than), Jan Šťastný - James Purefoy (Kantos Kan), Zbyšek Horák - Jared Cyr (rváč 2) + (vypravěč, titulky), Antonín Navrátil - Don Stark (Dix maloobchodník), Marek Libert - Josh Daugherty (rváč 1), Zdeněk Mahdal - Bryan Cranston (plukovník Powell), Radek Škvor - Daryl Sabara (Edgar Rice Burroughs), Bohuslav Kalva - Nicholas Woodeson (Dalton), Jiří Balcárek, Ivo Novák, Anna Fialková, Martin Kot, Radka Malá, Milan Slepička
Překlad: Martin Massaniec
Dialogy: Anna Fialková
Zvuk: Michal Vašica
Produkce: Martin Kot
Režie: Bohdan Tůma
Výsledný mix: Shepperton Studios - Londýn
Producent české verze: Disney Character Voices International, Inc.
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska ve studiu Pro-Time 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.3.2012 Falcon
Premiéra USA: 9.3.2012 Walt Disney US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 27.6.2012 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 27.6.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 5 316 009
Tržby celkem - $ 284 139 100
Návštěvnost v ČR 32 903
Náklady (Rozpočet) - $ 250 000 000
„Bývalý vojenský kapitán se ocitne ve válce proti obyvatelům Marsu...“
OBSAH
John Carter je válkou unavený veterán občanské války a bývalý kapitán konfederační armády. Protlouká se životem a zkouší štěstí na Západě. Při jednom ze svých dobrodružství v arizonské poušti upadne v jeskyni do bezvědomí a probudí se v neznámém světě na planetě Barsoome, dnes známé pod jménem Mars. Planetou otřásá obrovský rasový konflikt mezi různými skupinami jejích obyvatel a Carter se nechtěně zaplete do tamní občanské války. Díky odlišné gravitaci Marsu získá mimořádné fyzické schopnosti. Začne pomáhat obyvatelům města Helia v boji proti nebezpečnému vůdci primitivního a bojovného kmene Tharkov. Seznámí se i s okouzlující princeznou Dejah Thora. Společnost bytostí obývající planetu je v důsledku války na prahu kolapsu a superhrdina John Carter zjišťuje, že přežití Barsoomu spočívá jen a jen v jeho rukou. (TV Nova)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
John Carter byl super. Drsný je, že se v Hollywoodu pořád najde nějakej magor, kterýmu nevadí, když do filmu utopí čtvrt miliardy dolarů. Podstatný je, že natočí takovouhle perfektní fantasmagorii, která svým způsobem má hlavu, i patu. Jasný, je tam řada objektivně šílených hloupostí, ale v rámci takového fantasy se tomu dá odpustit. Dlouho jsem neviděl něco takového a neskutečně jsem si to užíval. Taky hlavně proto, že takové filmy mám hrozně rád, ale je jich šíleně málo. Herci byli super, zpracování naprosto perfektní. Co k tomu víc dodat? Snad jen fakt, že bych se rád dočkal pokračování, ale to je asi dost nepravděpodobný. (Malarkey) 4*
Zatímco kapitán z Virginie pendloval mezi třetí a čtvrtou planetou naší sluneční soustavy, já se ocitl mezi světy bdělosti a útlumově-relaxační fáze, nejen na Barsoomu též známé jako spánek.. Rádoby epické sci-fi o svalnaté bleše na Marsu šlo nálepce kasovního propadáku svou urputnou jalovostí celou dobu naproti. Když se totiž vousatý brak pokryje slizem producentské family-friendly sterility, nedá se ani nic jiného čekat. Nu což, strejda Disney spočítal ztráty, popadalo pár hlav a jede se dál.. Nějaký přínos? Shadwell si běžel do drogérky pro samoopalovací krém a při pohledu na Stronga našli Ridleyho inženýři inspiraci k designu Engineera..(Gilmour93) 2*
Hollywood je místem neomezených možností a nejbizarnějších střetnutí. Kovbojové a vetřelci moc nevyšli, inu, proč na diváky nezkusit Manekýny a bílé opice… Velkým plusem tohohle nepřiznaného remaku Tureckých Hvězdných válek je schopnost sebeironie v zárodečném stavu. Vtípky na vlastní účet problematizují (ovšem nevylučují) přijmutí pozice bytosti intelektuálně vysoko čnící nad předkládaným brakem. Neustálé zajímání Cartera je pro každý případ shozeno hned zkraje, hrdinova neznalost nového prostředí tvůrcům umožňuje situovat jej na úroveň marťanských batolat a „rozskočným“ akčním scénám vzhledem k vysoké technické úrovni spíše prospívá, než ubližuje, že Stanton používá živé herce, jako kdyby šlo o animované postavičky. Ze stejného důvodu je nejzábavnějším „hrdinou“ nepřetržitě naspeedovaný, půltunový čokl. Načasování zlomových okamžiků důsledně podle příručky pro začínající scenáristy, prkenné herectví a fast foodové filozofování s prosvítající snahou ospravedlnit masové vraždění (jaképak cavyky, když jde o dobrou věc a chudáka bijce pohání osobní trauma) současně lehko poslouží jako munice těm, kdo považují současnou žánrovou kinematografii USA za zlo srovnatelné s vybitím bizonů a vymyšlením Facebooku. V důsledku se střídavě můžete bavit tím, jak si film uvědomuje a neuvědomuje svou hloupost. Po pravdě, nenacházím dostatek racionálních argumentů, abych z nich mohl vytvořit štít k odrážení připomínek těch, kdo budou Johna Cartera považovat za slaboduchou slátaninu. Ty dvě hodiny velkolepé zábavy a vzpomínání na četbu dobrodružných klukovských románů z dědečkovy knihovny mi už ale nikdo nevezme. Také díky nostalgii jde protentokrát stranou nelibý pocit z informace, že něco tak průzračně pokleslého muselo stát 250 milionů dolarů. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Opravdu by mě zajímalo, co se stane průměrnému haterovi Avatara, nebo jen někomu s odměřeným přístupem k tomuto velkofilmu (který považuji s odstupem času za ještě víc než naprostou pecku), když zajde na Johna Cartera. Mrtvička? Infarkt? Emigrace do Severní Korey, kde ho s tím nebudou otravovat? Exploze hlavy? Vše, co bylo na namodralém opusu kritizováno, tu je totiž ne znásobeno, ale vyexponováno na druhou. A kdyby jen to!
Bavím se představou, jak se nějaký vysoce postavený ředitel studia Disney od prosince 2009 probouzel každou noc se studeným potem, když se mu mu znovu a znovu vybavoval úspěch sázky Foxů na Camerona. Řešení bylo na dosah! Ze šuplíku vyšmátral předlohu s dějem takřka identickým, ale staršího data, takže nemůže být obviňován z plagiátorství, a rozbil prasátko. To by v tom byl čert, aby to nevyšlo!
No... nevyšlo. Tenhle disneyovský obšmah výletu na Pandoru připomíná výsledným dojmem spíš Green Lanterna, jeden z nejignorovanějších megafilmů poslední doby, nebo Novou trilogii Hvězdných válek (rozhodně ale ne Starou trilogii). Kámen úrazu spočívá opět v nepochopení filmových triků. Ty nás přece nezajímají proto, že jsou drahé, ale protože něco zprostředkovávají. Pokud se jim to nedaří, nemají smysl.
Z toho vyvozuji, že John Carter nemá smysl.
Už v samotné premise. Stejně jako Cameron, i Stanton chce stvořit nový svět, který nás má pohltit svojí velkolepostí a krásou.
Stejně tak nám bude povědomý dějový rámec. Pozemšťan musí ze sobeckých důvodů v novém těle a s novými schopnostmi zapadnout mezi domorodou rasu (která vypadá jako zelení avataři s párem rukou navíc), aby se k nim nakonec přidal, zamiloval se do princezny a pomohl jim v boji proti útočníkům, kteří rozvracejí harmonii na planetě. Zachází to tak daleko, že závěr filmu obsahuje stejný cliffhanger s identickými "stargate" záběry jako Avatar!
Vzhledem k tomu, že Cameron sám využíval známých motivů, tedy představ o kolonizaci Ameriky v době princezny Pocahontas (což je mimochodem historická postava - překvapilo mě, kolik lidí ji považuje za smyšlenou), lze přistoupit k tomu, že variování jeho variace není trestuhodné, ale pouze zbytečné. Ještě trocha smysluplnosti, a nebylo by si nač stěžovat...
Andrew Stanton, režisér doposud pouze pixarovek, hlavně VALL-Iho, především zadaptoval/stvořil nepřesvědčivý svět, od čehož se odvíjí zbytek. A nemluvím tu o takových malichernostech, jako že na Marsu uctívají bohyni, ale očividně žijí bezvýjimečně patriarchálně, nebo že zde i tvorové vypadající jako my (tedy růžově) mají modrou krev. Jen trochu mi vadí, že hlavní hrdina skáče desítky metrů do výšky bez důvodů, jimž by šlo věřit. To vše shovívavý divák promine.
Naopak maximálně leze na nervy neexistence limitů čehokoli. Zkrátka nevíme, jak moc je hrdina nezranitelný, kde leží hranice jeho schopností a jaká další nesmyslná hi-tech fantasy věc se může znenadání objevit, aby zcela rozbořila dosavadní představu o zdejších zákonitostech.
Pandora působila přesvědčivě jak svojí flórou a faunou, tak divošskou komunitou, která i přes zidealizování vyhlížela životně. Vždy, když se snažíme vnímat Carterův Mars jako skutečné místo, rozboří tuto představu nějaký nový zvrat/předmět/tvor, který sem zkrátka nezapadá.
V osmdesátých letech vznikl Flash Gordon a my se dnes máme čemu smát. Bylo to odlehčené, bylo to jednoduché. Bylo to ok, protože to člověka praštilo do očí první vteřinu. Když ale tvůrci Johna Cartera nenaznačují, jak vážně se berou (podle všeho smrtelně vážně), nevíme, jak máme jejich film vlastně vnímat. Podobný GP status tedy nehrozí.
Úvodní asi čtvrthodina se například odehrává ve westernově pojaté Americe, jež má vypadat realisticky, přitom prvních deset minut na Marsu zcela vyloučí možnost, že bychom mohli ke Carterovi přistupovat jako ke sci-fi. Když si začneme zvykal na klasické fantasy o nováčkovi v cizím světě, začne se hrdina chovat jako natripovaný Neo a ze dne na den je z něj vyvolený. Ve scéně, kdy najednou sám bojuje proti celé armádě, ztrácíme iluze o tom, že je vůbec smrtelný.
Jak si pak můžeme vytvořit vazby k postavám, které nejsou definované? Jak lze cítit napětí, když hrdinům nehrozí reálné nebezpečí? Jak zabránit návalům únavy u desáté trikové orgie, v níž se očividně nikomu nic nestane, protože z dvou a čtvrt (!) hodiny máme za sebou jen půlku?
Chabý, protože nevyužitý příběh pozornost rozhodně neudrží a láska mezi Carterem (Taylor Kitsch) a princeznou (Lynn Collins) patří mezi ty nejdebilnější románky za dlouhou dobu (od Epizody II?). Vůbec to, jak zkratkovitě a samozřejmě se k sobě postavy chovají, budí dojem, že studovaly scénář ještě pilněji než samotní herci. A mytologie? Namísto ní na nás příběh chrlí jen desítky nezapamatovatelných pojmů, kdy byla i tráva přejmenována na sdkjfgn, aby to znělo lépe.
John Carter se pokouší o druhý Avatar, ale končí jako druhý Green Lantern. Sterilní (dějově, trikově... vyberte si) podívaná za neuvěřitelných 250 milionů dolarů, z nichž každý je vidět, ale ani jeden nás nezajímá, nabízí velmi účinné zabití času. Násilné a nemilosrdné zabití, které bolí. Představuje to nejhorší, co si vůbec dokážu na blockbusterech vybavit. Další Narnie a Princ z Persie, kde disneyovsky neškodné pošťuchování s megarozpočtem nudí po první scéně.
PS: Zásadní selhání 3D formátu. Dává nám jen vyblitou šeď barev a minimální efekt. Scorsese nastavil laťku vysoko...
PPS: Prakticky ke každé hitovce lze najít starší knihu, povídku nebo komix, který se jí dějově podobá. Nijak si tedy neprotiřečí, že Carter kopíruje Avatar a zároveň je adaptací velmi staré knihy. Zvlášť když zmiňovaná kniha inspirovala i Jamese Camerona. Bylo by naivní považovat za náhodu, že tak podobný blockbuster přišel dva roky po megaúspěchu Krále světa. Dávat mu "imunitu" kvůli předloze je alibismus. Samo o sobě to samozřejmě nemusí být špatně... proto to nepíšu.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Roku 1881 zdědí Edgar Rice Burroughs po svém fiktivním strýci Johnu Carterovi velké bohatství a starý deník. V deníku je podrobně vylíčen příběh o tom, jak se John roku 1868 vydal hledat jeskyni plnou zlata, nicméně jej zatklo vojsko Unie. Nedlouho poté John ze zajetí uprchnul, ovšem střetl se s místními indiány, před nimiž se skryl v jeskyni – shodou okolností v té, kterou hledal. Když si prohlíží zvláštní znamení vyrytá na zdech jeskyně, napadne ho podivný holohlavý muž s nožem v ruce, ale John jej pohotově zastřelí. Podivín odříkává slova v cizím jazyce a v ruce svírá stříbřitý amulet. John amulet vezme a slova po něm zmateně opakuje, načež je teleportován kamsi pryč.
Probouzí se ve vyprahlé pouštní pustině. Nemá žádné potuchy, kde jen může být. Vzápětí zjišťuje, že má schopnost nadlidské síly, dalekých skoků a vysoké pružnosti. Rozhodne se jít k nedalekým skalám, kde objeví hnízdo, v němž se zrovna líhnou nepozemská čtyřruká stvoření. Záhy se setkává se čtyřrukým humanoidem, který rozhodně není člověk – je to thark jménem Tars Tarkas. Je uchvácen Johnovými dalekými skoky a chce, aby to udělal znovu, ale John se pokusí ukrást jeho pušku. Je proto spoután a zajmut.
Mezitím jsou diváci svědky vzdušné bitvy mezi dvěma královstvími rudých – Heliem a Zodangou. Rudí značně připomínají lidi, ale disponují technologií vznášedel na solární pohon. Vládce Zodangy, dobyvačný a nepříliš chytrý Sab Than vyhrává válku jen díky zbrani jménem Devátý paprsek, kterou dostal od therna Mataie Shanga. Ten plní úlohu Sab Thanova rádce, ale samozřejmě potají tahá za nitky ve svůj prospěch. Aby vládce Helia Tardos Mors zabránil zániku svého království, je nucen ruku své dcery Dejah Thoris dát Sab Thanovi. Jen tak lze konečně ukončit válku a nastolit mír.
Děj se opět zaměřuje na Johna, který je odveden do tharského města a dán do opatrovnictví Sole, dcery Tarse Tarkase. Jelikož má Tars stříbřitý amulet, který Johna přemístil na toto podivné místo, John se po něm vrhne. Za trest je uvězněn, kde mu dá Sola napít zvláštní tekutiny, díky níž konečně porozumí tharskému jazyku. Vzápětí se mu podaří dostat z okovů a spřátelí se s calotem, podivným tvorem, který připomíná psa. Jelikož calot vtrhne na tharskou oslavu, začnou jej zdejší bít. Tomu John nedovede přihlížet a ve snaze calota ochránit omylem zabije jednoho z tharků. Za to je Sola potrestána.
Vzápětí se nad městem tharků strhne boj mezi vznášedly Helia a Zodangy. Princezna Dejah Thoris totiž uprchla a Sab Than jí stíhá ve své vlajkové lodi. Je to ovšem nerovný boj a Sab Than drtivě vítězí, dokud se do boje nezapojí John a tharkové. Zatímco John zachrání princeznu, tharkové sestřelí jedno zodanské vznášedlo a druhé donutí ustoupit. Sab Than je nucen odletět pryč a Tars jmenuje Johna svou pravou rukou, Dotarem Sojat. Později se dá John do hovoru s Dejah, která mu vysvětlí, že není na Zemi, ale na Marsu, jemuž místní říkají Barsoom. Vzápětí jej zavede do posvátné tharské svatyně, kde mu ukáže, že zpět na Zemi se může dostat přes řeku Iss. Záhy jsou objeveni tharky a obviněni, že vstoupili do zakázané svatyně. Mají být potrestáni, ovšem Tars se nad nimi smiluje a pošle je pryč. Sola je nucena se k nim přidat. Zároveň Johnovi vrátí jeho amulet.
Trojice zamíří k řece Iss. Po cestě mají menší rozepři, ale nakonec řeky dosáhnou. Během plavby narazí na thernskou stavbu, kde objeví tajemství Devátého paprsku a samotného amuletu, který po odříkání určitých slov přemístí svého držitele na jinou planetu Sluneční soustavy. Jsou ovšem napadeni warhoony, severskými příbuznými tharků, které vyprovokoval k útoku Matai Shang. John si vzpomene na bolest ze smrti své ženy a potomka a ve slepé zuřivosti warhoony pobije. Vzápětí přiletí vznášedlo Helia i se Sab Thanem. Vysvětlí Dejah, že si ji chce opravdu vzít z lásky a ukončit tuto nesmyslnou válku. Princezna se ze zoufalství poddá a souhlasí se svatbou, protože nechce, aby kvůli válce Barsoom zanikl, zatímco John je uvězněn. Brzy nato je vysvobozen Kantosem Kan, admirálem Helia, který jej přivede za princeznou. Ta mu řekne formuli, díky níž se bude moci vrátit domů na Zemi. Dejah je vzápětí vyrušena Sab Thanem a jakmile se otočí zpátky, John tam není. Věří, že se vrátil domů.
John se však pouze schoval. Když chce pomoci Dejah, je zastaven Mataiem Shang. Ten mu vysvětlí, že musí vyhladit všechny, kdo znají tajemství Devátého paprsku a technologie thernů, v důsledku čehož musí princezna i Sab Than zemřít. John uprchne z města a vydá se za Tarsem požádat ho o pomoc. Leč zjišťuje, že byl svržen Tal Hajusem a odveden do žaláře. Sám John je vržen do arény, kde bojuje proti dvěma bílým opicím. Po jejich porážce se střetne s Tal Hajusem, jehož rychle zabíjí. John se tak stává vůdcem tharků, ovšem velení přenechává Tarsovi.
Vtrhnou do zodanského hlavního města, ale nalézají jej prázdné. Svatba totiž probíhá v Heliu. Tam se John vydává na vznášedle, ostatní tharkové kvůli strachu z výšek odmítají. Na poslední chvíli zabrání svatební ceremonii a strhne se boj. John čelí Sab Thanovi, jeho ale zabije Matai Shang dřív, než stihne vyzradit cokoliv o thernech. Vzápětí přiletí tharkové a boj je u konce. Království Helium zvítězilo, válka skončila.
John a Dejah si projeví lásku a vezmou se. Po svatební noci hodí John thernský amulet kamsi do propasti. V ten moment je napaden Mataiem, který Johna přemístí zpět na Zemi. Probouzí se v jeskyni a zjišťuje, že od jeho zmizení uplynula už řada let. Následující desetiletí stráví pátraním po dalším z amuletů a prokáže existenci thernů. Ke konci života amulet přece jen nalézá, je ovšem dostižen therny a umírá.
Jakmile Edgar dočte deník, vydá se do Johnovy hrobky, ale jeho tělo zde nenalézá. V ten moment na Edgara tasí dýku jeden z thernů, ale kdosi jej střelí do zad a na místě zabije. Tím člověkem je živý John, který zfalšoval svou smrt a svého synovce využil jako návnadu na therny. Amulet totiž nikdy nenašel, potřeboval nějakého therna, jemuž by amulet vzal. John se poté zavírá ve své hrobce a díky získanému amuletu se po letech vrací na Mars.
O FILMU
John Carter, který je mnohými považován za prvního vesmírného hrdinu, se světu poprvé představil v příběhu amerického spisovatele Edgara Rice Burroughse Pod měsíci Marsu, který byl publikován na pokračování v magazínu All-Story, než byl přejmenován na Princezna z Marsu a vydán v románové podobě v roce 1917. Burroughs poté napsal dalších deset knih série o Barsoomu, což byl jeho název pro Mars. Od vydání první knihy ji jako svou inspiraci a motivaci uvedla celá řada výjimečných spisovatelů, umělců i vědců.
Burroughs svůj příběh začal psát v pětatřiceti letech. Než svou práci dokončil, uvědomil si, že nemá tušení, jak docílit vydání knihy a 43 tisíc slov příběhu poslal vydavateli magazínu All-Story pod názvem Dejah Thoris, marťanská princezna. Šéfredaktor Thomas Newell Metcalf mu nabídl 400 dolarů za práva na vydání celé série a ihned název změnil.
Spisovatelé science fiction Robert A. Heinlein, Arthur C. Clarke i Ray Bradbury všichni uvedli Johna Cartera jako inspiraci pro své vlastní dílo. James Cameron zmínil sérii o Johnovi Carterovi jako jeden ze zdrojů inspirace pro natočení výpravného scifi snímku Avatar, George Lucas ho zmiňuje v souvislosti se vznikem Star Wars a spisovatel Michael Crichton po Johnovi Carterovi pojmenoval jednu ze svých postav. Vědec Carl Sagan četl knihy o Carterovi jako malý chlapec a po dvě desetiletí visela mapa Burroughsova Barsoomu na chodbě před jeho kabinetem na Cornellově univerzitě.
Pro úspěšného režiséra Andrewa Stantona nebyla cesta k filmu jednoduchá, nestačilo pouze získat šanci Burroughsovu knihu převést na plátna kin. Chtěl svůj první hraný film od ostatních scifi filmů něčím odlišit. „John Carter je rozsáhlé, výpravné akční dobrodružství, které v sobě ukrývá romantiku a akci a politikaření,“ říká. „Protože ten příběh vznikl před tolika lety, stal se původcem všech podobných příběhů uplynulého století. Tak trochu se jedná o comics z doby, kdy neexistovaly comicsy, o dobrodružný příběh z dob, kdy tato literární kategorie ještě neexistovala. Bylo těžké se k této knize vrátit a vytvořit něco, co by nepůsobilo dojmem kopie všech ostatních scifi příběhů, protože už tvůrce inspiruje po sto let.“
Jednou z věcí, které na knize Stantona zaujaly, byla skutečnost, že se odehrává po skončení občanské války jak na Zemi, tak i na Marsu. „Její pohled na vědu a budoucí technologie a na fantazii nám toho říká hodně o tom, jak lidé viděli svět v roce 1921,“ vysvětluje. „Myslím, že část kouzla a pozoruhodnosti těch knih a jejich postav spočívá v tom, že nepocházejí z naší doby. Jsou to postavy z období po občanské válce. Chtěl jsem, aby tak působila nejen Země, ale také Mars, aby náš snímek nebylo možné ani nechtěně srovnávat s žádnými novějšími scifi či fantasy filmy.“
Jak ale Stanton zdůrazňuje, v centru příběhů Johna Cartera se nachází velice lidský příběh muže, který se zaplete do událostí, jež ho nutí volit mezi tím, co je správné a co je špatné. „Nejvíce mě na příběhu fascinuje skutečnost, že se jedná o cizince v cizí zemi a muže, který se najednou proti své vůli stane výjimečným,“ míní Stanton. „Je to analogie někoho, kdo dostane dar a musí se rozhodnout, zda ho využije pro dobro druhých nebo si ho nechá pro sebe. John Carter je člověk, který se nachází na rozcestí. Objeví se na světě přímo v centru krize, která se vyvíjí směrem neblahým pro celou planetu a on si uvědomuje, že může sehrát klíčovou roli a misky vah usměrnit opačným směrem. Otázka zní, zda to udělá.“
John Carter: Mezi dvěma světy je Stantonovým prvním počinem na poli režie hraných snímků, ale velice záhy zjistil, že režírování hraných a animovaných filmů se od sebe tak moc neliší. „Sympatické je, že výroba virtuálních filmů není natolik odlišná od živého natáčení, jak by možná někdo čekal,“ objasňuje. „Samozřejmě tu najdete spoustu zjevných rozdílů, ale skutečnost je, že se snažíte vytvořit na plátně úžasné obrazy, které vás pohltí, které posunou příběh kupředu a podpoří ho. Ale jedná se spíše o sourozence než o vzdálené bratrance. Tohle zjištění mě velice potěšilo. Jediným hlavním rozdílem pro mě bylo to, že zatímco v případě animovaného filmu máte na rozhodnutí týden, při natáčení hraného filmu se musíte rozhodnout za den nebo za hodinu přímo mezi kulisami. Naštěstí jsem s tím počítal.“
Stanton začal na projektu pracovat s lidmi, které důvěrně označuje jako „své nejbližší“: s Jimem Morrisem (producent), Markem Andrewsem (spoluautor scénáře a pomocný režisér) a Lindsey Collins (producentka). Ti všichni jsou jeho dlouholetými kolegy z Pixaru.
„Nejprve jsme povolali na pomoc Colina Wilsona, který má rozsáhlé zkušenosti s produkcí hraných filmů a také s filmy, které obsahují spoustu efektů - byl dokonalým doplněním týmu, který tvoří Jim [Morris] a Lindsey [Collins],“ říká Stanton.
„Jakmile bylo rozhodnuto o něm, potřebovali jsme co nejrychleji najít výtvarníka a volba padla na Nathana Crowleyho,“ pokračuje. „Sešli jsme se společně hned v době, kdy slavili obrovské úspěchy VAL-I a Temný rytíř, takže bylo s ohledem na rozruch kolem našich filmů úžasné moci spojit své síly. Kromě jiného má Nathan ohromný smysl pro estetiku. Vypracoval kompletní architekturu a funkčnost světa, který nevzešel z toho našeho. Začal přemýšlet o tom, proč by někdo na Marsu otvíral okna nebo zda by potřeboval dveře a podobné věci. Je to vlastně velice zajímavá výzva, vymýšlet zcela neznámý svět - na mnoha úrovních v podstatě znovu vynalézáte kolo. Bylo to skvělé.“
Velice záhy poté producenti oslovili také kameramana Dana Mindela. „Na jeho dílu je zajímavé, že poukazuje na to, jak rozmanitá může taková práce být,“ míní Stanton. „Je to kameraman, který chápe, že u filmu jako tento není klasická kamera finálním výsledkem, ale tvoří jen jeho první polovinu. Druhou tvoří vizuální efekty a kombinace obou těchto prvků teprve tvoří finální produkt.“
Vedoucím týmu speciálních efektů se stal Peter Chiang, vedoucí efektové společnosti Double Negative. „Sešli jsme se s Peterem a jeho týmem a měli jsme pocit, že se jejich firma velice podobá tomu, jak to v Pixaru fungovalo v jeho počátcích, takže jsme z jejich účasti měli velice dobrý pocit.“
Režisér Stanton přistupoval k adaptaci původní předlohy s nadšením i respektem. „Byl jsem jako kluk velkým fanouškem, ale když jsem se k ní po třicítce vrátil a přečetl si ji znovu, vnímal jsem ji už očima někoho, kdo napsal pár vlastních příběhů a natočil nějaké filmy,“ popisuje. „Nejen že jsem ocenil to, co je na té knize opravdu dobré, ale současně jsem chápal, jak moc bude třeba ji upravit nebo pozměnit, aby její příběh fungoval na filmovém plátně a zachovával přitom atmosféru, kterou při jejím čtení vnímáte.“
„Současně jsem se podíval na další knihy ze série Barsoom a občas jsem narazil na postavu nebo situaci, které by podle mého názoru lépe fungovaly v prvním z příběhů a zapracoval jsem do scénáře cokoliv, u čeho jsem získal dojem, že bychom měli prozkoumat důkladněji. Společně s Markem Andrewsem a Michaelem Chabonem jsme se usilovně snažili vybalancovat všechny prvky příběhu tak, aby měl lepší rytmus a dějovou linii, jakou od filmu očekáváte, a současně zachovali to nejlepší z první knihy.“
„Když popisujete nápady z Burroughsových knih, zdají se jako čirá fantazie,“ soudí. „Tomu pocitu jsem se chtěl pokud možno vyhnout. Jak můžete divákovi předložit 270 cm vysokou, čtyřrukou postavu s tesáky a zařídit, aby ji přijal za samozřejmou? Jak mu můžete ukázat několikanohé stvoření, podobající se ještěrovi, které se chová jako domácí mazlíček, ale současně dokáže utíkat rychleji než kterékoliv jiné zvíře na planetě? Podle mého názoru byl klíčem k úspěchu filmu opačný přístup - nesnažit se přehánět to s fantastickými prvky, spíše naopak.“
Mark Andrews, který napsal scénář k filmu John Carter: Mezi dvěma světy společně se Stantonem a Michaelem Chabonem, vysvětluje, jaký je vztah filmu k původní předloze. „Edgar Rice Burroughs uměl velice dobře psát příběhy. Sérii Barsoom psal pro časopis, který vycházel každý měsíc, takže v podstatě napsal dvanáct kapitol, z nichž každá končí v tom nejnapínavějším okamžiku,“ popisuje. „Takový formát ve dvouhodinovém filmu nefunguje - Carter musí mít výraznější cíl, ne se jenom přesouvat z jedné epizody do další, ať už jsou sebezábavnější. My jsme celou řadu nápadů zjednodušili, takže nám z Burroughsovy tvorby zůstalo to nejlepší.“
Scenáristé se shodují na tom, že hlavním motivem filmu je rozpolcenost. Carter je rozpolcená duše - je zmítán nerozhodností mezi volbami své snažení vzdát nebo se vydat dokázat to, k čemu byl zrozený. Dejah Thoris je rozpolcena svou touhou zachránit Helium a city ke Carterovi. Tars Tarkas váhá mezi dodržováním starých tharských tradic, aby jeho rasa přežila, a přizpůsobením se pradávným, civilizovanějším zvykům, které dodržovali v dávné minulosti. Samotný Barsoom je rozpolcený - válčí sám se sebou.
Režisér Andrew Stanton měl velice specifické představy o tom, jak chce film obsadit. „Když vidím takovýto film s podobně ikonickými rolemi, nestojím o to, aby mi herec připomínal nějakou jinou postavu. Chci jeho postavě uvěřit na sto procent. Když jsme začali casting, měl jsem pocit, že najít herce, kteří ještě neměli šanci se plně projevit, bude velká výhoda. Taylor [Kitsch] je talent od přírody - má neuvěřitelné instinkty a skvěle se s ním spolupracuje.“
Taylor Kitsch vyzdvihuje Stantonův přístup k původnímu materiálu Edgara Rice Burroughse s ohledem na komplexnost postavy Johna Cartera. „Andrew vzal základy Burroughsova díla včetně nízké gravitace, síly, kterou v sobě Carter objeví a všechno to, co Mars v původní předloze představuje, a pak se vydal pod povrch postav a jejich životních osudů,“ komentuje. „Dal mi spoustu materiálu, se kterým jsem se mohl porvat - bylo to skvělé, získat ze scénáře o mojí postavě tolik informací.“
Když je tázán na jeho nejoblíbenější scénu ve filmu, má Kitsch jasnou odpověď. „Scéna s velkou bílou gorilou je pravděpodobně něčím, na co nikdy nezapomenu - už jenom energie arény byla úžasná,“ vypráví. „Když jsem dělal kamerové zkoušky, tak mi Andrew Stanton bílé gorily ukazoval a já věděl, že ta scéna bude úžasná. Pokud jsme všichni odvedli svou práci dobře, bude to myslím skvělé. Riziko je vysoké - ta scéna je pro mou postavu velice zásadní, stejně jako pro celý příběh, a to se mi moc líbilo.“
Když Stanton hledal dokonalou představitelku princezny Dejah Thoris, měl specifické požadavky. „Pro roli Dejah Thoris jsem potřeboval najít někoho, komu uvěříte, že je až takto inteligentní, až takto silná a v žilách jí koluje královská krev,“ popisuje.
„Když do zkušebny vstoupila Lynn, okamžitě jsem to na ní viděl a to mě fascinovalo,“ vzpomíná. „Zavolali jsme si ji na vážnější zkoušky a jakmile jsem ji viděl zkoušet pohromadě s Taylorem, bylo to jako když Popelce nasadíte střevíček. Dokonale to sedlo. Je to jedna z nejprocítěnějších hereček, jaké jsem kdy poznal, a spojení s Taylorem je pro ni dokonalé. Byl to castingový zázrak, protože jsem těm dvěma při natáčení vděčil za mnohé.“
Lynn Collins vysvětluje, jak s Taylorem Kitschem přistupovali ke svému filmovému vztahu. „Nejdůležitější je, abychom se k sobě hodili,“ vysvětluje. „Musíte vzít osobu z Marsu a osobu ze Země a zjistit, jak budou jejich odlišné charakteristiky tváří v tvář jedna druhé fungovat, jak jim to bude klapat, jaké budou mít konflikty a co pro ně bude atraktivní. Je to jako tanec, ve kterém kolem sebe obě tyto postavy krouží.“
Spolupráce s režisérem Andrewem Stantonem byla pro Collins velmi pozitivním zážitkem. „Věřím Andrewovi natolik, že ze mě okamžitě spadne jakékoliv napětí. Bezmezně jemu a jeho vizi důvěřuji,“ říká. „Andrew má fascinující mysl a je jedním z umělců, kteří postrádají ego. Opravdu mu jde jen o práci a zprostředkování příběhu. Jako herečka si toho velice vážím, protože když se režisér vyjadřuje jasně, pracuje se mi mnohem snáze. Zná tenhle příběh a ví, čeho s ním chce dosáhnout.“
Ve filmu John Carter: Mezi dvěma světy se objevují témata, která jsou velice aktuální, a právě ta Lynn Collins na filmu zaujala. „Společenské konflikty na Marsu se v jistých ohledech podobají těm, které prožíváme v dnešní době my,“ vysvětluje Collins. „Tématicky je ten film velice aktuální, což je jedním z důvodů, proč mě tak přitahoval. Doufám, že si diváci z kina odnesou nejenom skvělý akční zážitek, jaký dosud neviděli, ale že se také zamyslí nad chováním svým a naší společnosti.“
Andrew Stanton měl také radost, že může znovu spolupracovat se slavným hercem Willemem Dafoe, který představuje tharského vůdce Tarse Tarkase. „Postava, kterou Willem [Dafoe] ztvárnil, je starší, vznešený bojovník, kterého všichni uznávají. Willem působí při natáčení naprosto stejně, vzhledem k jeho rozsáhlým zkušenostem - doopravdy je přesně takový,“ svěřuje se režisér. „Během zkoušek bylo fascinující sledovat, jak se všichni snažili ještě mnohem více, když byli pohromadě. Willem svým vytříbeným chováním a stylem představuje pro ostatní velký vzor.“
Jedním z hlavních důvodů, které Dafoea přiměly roli přijmout, byl ten, že snímek režíruje Stanton. O své předchozí spolupráci s ním říká: „Spolupracoval jsem s Andrewem [Stantonem] na filmu Hledá se Nemo, a ačkoliv jsem ho pouze namlouval, zjistil jsem, že je Andrew na vše skvěle připravený. Znal každý záběr, každý postup - je to úžasně všestranný tvůrce.“
„Jedním z největších potěšení na natáčení filmu John Carter: Mezi dvěma světy je možnost spolupracovat s Andrewem [Stantonem] na projektu takovéhoto rozsahu s příběhem, který je ohromně populární, ale přitom se nepodbízí. Myslím, že díky jeho zkušenostem s animací a řadě let se společností Pixar přistupuje k natáčení velice osobním způsobem. Má na svém kontě velice úspěšné filmy, ale zdá se, že ho kupředu žene především jeho vlastní zvědavost a potěšení. Jeho práce je velice detailní a neustále vše analyzuje. Ví toho spoustu o tolika věcech - a přesto je bezhlavě zamilovaný do klasických filmů.“
Dafoe se ani v nejmenším nezalekl úkolu ztvárnit vysokého, čtyřrukého vůdce Tharků. „Lákala mne skutečnost, že je John Carter: Mezi dvěma světy velice nákladný a výpravný film, stejně jako možnost hrát skoro třímetrového marťanského bojovníka. Když mi Andrew ukázal výtvarné návrhy pro tento film, ohromily mě. Věděl jsem, že Tars bude fyzicky velice náročná role - nejenom že jsem musel hrát na chůdách, ale navíc jsme museli vypracovat rejstřík gest a také marťanský jazyk, kterým se v průběhu filmu mluví.“
Pro roli Soly, tharské ženy, které o Johna Cartera pečuje, Stanton s nadšením obsadil Samanthu Morton, která podle něj ztělesňovala řadu Soliných vlastností. „Sam se také svojí postavě Soly velice podobala,“ říká. „Sam je hodně zranitelná a mateřská, takže působí ušlechtile a vstřícně.“
Když si Morton scénář přečetla, přiznává, že byla „šťastná a překvapená. Rozesmál mě i rozplakal a okamžitě jsem si ho toužila přečíst znovu, což jsem učinila,“ vzpomíná. „Podle mého názoru byl skvělý. Opravdu jsem měla pocit, že se něčím odlišuje od běžných akčně-dobrodružných filmů a zdálo se, že je plný velice propracovaných postav.“
Morton měla pocit, že se s rolí velice známé a oblíbené literární postavy pojí jistá zodpovědnost. „Za svou kariéru jsem už představovala známé postavy, mimo jiné Janu Eyreovou, a když někoho takového hrajete, cítíte obrovskou zodpovědnost, protože spousta lidí má o vaší postavě jisté představy,“ míní. „Když jsem tuhle roli přijímala, uvědomovala jsem si, že všichni budou mít vlastní názor na to, jaká by Sola měla být, protože při čtení knihy je vše velice osobní - je to váš příběh a vaše představivost.“
V roli Matai Shanga, tajemného vůdce Thernů, se objevuje Mark Strong. O své postavě a jejích motivech říká: „Nemyslím, že je Matai Shang zlý. Ve zpracování Andrewa Stantona jsou Thernové mnohem reálnější a jejich konání má svůj smysl, v případě Mataie to je zavedení pořádku ve vesmíru. Z jeho pohledu se chová správně. Nejprve Johna Cartera vnímá jako překážku, která tomu brání. Nemá pocit, že by dělal cokoliv špatného.“
Viktoriánská vize budoucnosti Stronga velice přitahovala a byla jedním z hlavních důvodů, proč se o film John Carter: Mezi dvěma světy zajímal. „Na tom filmu a na vizi budoucnosti v podání Edgara Rice Burroughse je zajímavé, že se jedná o viktoriánskou vizi vesmíru a jiné planety,“ říká. „Nejde o svět, který získáte adaptací comicsu. V tomto světě mají hrdinové stále ještě meče a přilby, ale působí takřka ve stylu art deco. Myslím, že právě proto mne tento film fascinuje. Je to viktoriánská vize budoucnosti.“
„Jedním z nejzajímavějších nápadů příběhu je to, že člověk se musí vydat na Mars, aby pochopil sám sebe i svou lidskost. Myslím, že není náhoda, že je John Carter schopen odloučením od lidstva schopen objevit, co je v našem duchovním světě a vesmíru nejdůležitější, ne jen na Zemi,“ míní Strong.
Při spolupráci s Andrewem Stantonem na Stronga udělala dojem jeho energie a soustředěnost. „Vzpomínám si na schůzku, kterou jsme s Andrewem hned na počátku měli,“ vypráví. „Nejvíce na mě zapůsobilo jeho nadšení. A to nevyprchalo po celou dobu natáčení, což je pozoruhodné. Režírováni filmu takovéhoto rozsahu je velice vyčerpávající a únavný proces. On se choval od začátku až do konce stejně, byl stále stejně nadšený a plný optimismu, což předával i hercům, takže se nám pracovalo skvěle.“
Natáčení filmu John Carter: Mezi dvěma světy začalo ve Velké Británii v lednu 2010. Scény, které se natáčely v ateliérech (a také záběry ze Země) se natáčely v Shepperton Studios v Londýně, a Longcross Studios v Chelburn. Natáčení zde probíhalo po čtyři měsíce.
Ačkoliv se v Johnovi Carterovi objevuje řada vizuálních efektů, chtěli tvůrci filmu v maximální míře využít pro natáčení akčních scén skutečné lokace. „V maximální míře jsme se rozhodli natáčet v exteriérech a minimalizovat nutnost tvorby digitálních kulis, aby diváci měli neustále dojem, že se ocitají na existujících místech,“ popisuje producent Jim Morris. „Doufáme, že to posílí uvěřitelnost a reálnost celého filmu.“
Natáčení bylo vedeno z Longcross Studios v Chertsey. Právě tady pracovali výtvarníci, kostyméři, týmy speciálních a vizuálních efektů a střihači. Natáčení probíhalo v ateliéru 17, kde byla vybudována paluba lodi Sab Thana a natáčely se tu také akční scény na mostě. V ateliéru 14 se natáčely scény z méně rozsáhlých prostor včetně palisády plukovníka Powella v Arizoně, jeskyně Apačů a interiéry labyrintu v aréně, kde se Carter setkává s Tarsem Tarkasem a je přinucen k boji s bílými gorilami.
Venkovní prostory posloužily ke stavbě dvojích kulis: ulic Zodangy, kudy prochází svatební průvod Dejah Thoris a Saba Thana Heliem k Paláci světla, a Broadway devatenáctého století, kde se Carter vyhne muži v buřince a pošle telegram svému synovci.
Interiéry Paláce světla byly postaveny v nepoužívaném skladišti v Greenfordu na západě Londýna. Stavba těchto obřích kulis - největších z celého filmu - trvala přes čtyři měsíce. Kulisy musely pojmout 400 statistů pro natáčení svatebního obřadu Dejah Thoris a Sab Thana.
Výtvarník Nathan Crowley vysvětluje: „Palác světla je obří skleněná stavba a dějiště závěrečné pasáže, během které si Dejah bere Saba Thana. Jedná se o velký skleněný skvost, umístěný v srdci nejvyšší věže v Heliu. Základní ideou byla podoba ptáka, který sedí se složenými křídly. Je to velice ženské a jemné místo, ale odehraje se tam jedna z největších bitev.“
Jednoho vlhkého únorového dne se štáb vypravil z Londýna do 65 kilometrů vzdáleného Henley-on-Thames, aby zde natočil jednu z nejemotivnějších scén filmu. John Carter se v ní vrací na svou farmu ve Virginii, kterou nachází vypálenou a svou ženu a dítě mrtvé. Jelikož na natočení celé scény byl vyhrazen pouze jediný den, pracoval na ní pomocný štáb současně s hlavním, aby bylo možné natočit vše podstatné dříve, než krátký zimní den skončí. V polovině dubna se pak 70 klíčových členů britského štábu přesunulo za Atlantik, aby se zde připojili k americké části štábu v Utahu.
„Vytváříme náš imaginární svět tak, že vezmeme přirozené prostředí a digitální manipulací ho změníme na marsovskou krajinu,“ vysvětluje producent Colin Wilson proces natáčení. „Procestovali jsme celý americký Středozápad a nakonec jsme si vybrali Utah, protože je v něm k dispozici nepřeberné množství typů krajiny i skalních útvarů - to vše tvoří klíčovou součást výtvarné stránky filmu. Vše začalo koncepčními ilustracemi, které jsme později rozšířili tak, abychom mohli vytvořit něco, co tu ještě nebylo. Jedná se o místa, která jste nemohli navštívit, ale uvěříte, že existují, protože nevypadají uměle. Prostředí je tvořeno syrovou realitou.“
„Na Utahu je zajímavé to, že před 25 tisíci let se v něm nacházelo jedno z největších jezer na světě,“ dodává k tomu režisér Stanton. „Nevtékaly do něj žádné řeky či potoky - bylo naplněno dešťovou vodou, takže bylo vlivem okolní půdy velice slané. Byl to v jisté fázi skutečně mrtvý oceán a rozsáhlé části Marsu jsou na tom podobně. Topograficky se jedná o velice podobná místa, takže je snadné se v některých částech Utahu rozhlédnout a myslet si, že jste se ocitli na jiné planetě.“
„Na poušti je také cosi velice romantického a znepokojivého,“ pokračuje Stanton. „Chtěl jsem, aby nás příroda sama navedla k tomu, jak ji ve filmu uplatníme. Například jsme objevili skalní útvary, které svými rozměry připomínají budovy, a po mírných digitálních úpravách se proměnily v ruiny. Tímto způsobem divák sleduje skutečná, existující místa, ale z dvaceti či třiceti procent upravená do té míry, že působí jako vytvořená člověkem. To diváka nutí k přemítání o tom, kde jsme náš film mohli natáčet. Maximální využití přirozené eroze těchto skalních útvarů pak divákům pomáhá uvědomit si, že Mars, kde se příběh odehrává, má velice bohatou a dlouhou historii.“
Výtvarník filmu zvolil jako místo pro natáčení scén, v nichž Carter, Dejah a Sola cestují po posvátné řece Iss, okouzlující jezero Powell. Jedná se o člověkem vytvořenou řeku, využívanou zejména pro rekreační účely, která je ale současně významným zdrojem vody pro několik států níže po proudu. Délka břehů této řeky o délce 300 kilometrů je téměř 3200 kilometrů - více, než měří celé západní pobřeží Ameriky.
Půl hodiny cestu od jezera Powell se nachází Big Water, kde se natáčely scény z prastarého města a osady Tharků. Před 93 miliony let zdejší krajina tvořila dno oceánu. Prašná krajina, která se podobá povrchu Marsu, se nazývá Trophic Shale a skládá se z vrstev břidlice a vápence, které se utvořily v období křídy. Útesy kolem prastarého města byly digitálně upraveny, aby připomínaly staré, polorozpadlé přístavní město, do kterého Tars Tarkas Cartera odvede a představí ho tharským bojovníkům.
Jedním z dalších míst natáčení bylo Hanksville, kde NASA testovala svá robotická vozítka. Zde se natáčely scény z marsovské divočiny. Místo bylo zvoleno specificky kvůli Factory Butte, působivému osamělému útesu, který silně připomíná hrad na kopci.
Z pohledu Taylora Kitsche jsou výhody i strasti natáčení v Utahu zhruba vyrovnané. „Moc se mi tam líbilo. Možná to bylo jen proto, že jsme se po takové době v ateliérech zase dostali do přírody, ale poprvé jsem tam měl opravdu intenzivní pocit, že pracujeme na výpravném dobrodružném filmu. Natáčeli jsme u jezera Powell a lokace byly neuvěřitelné. Opravdu to působilo jako něco výjimečného. Myslím, že diváci tenhle film budou zbožňovat.“
Samantha Morton shrnuje důvody pro natáčení v utažské poušti. „Lokace, na kterých jsme se pohybovali, jsou nepředstavitelně nehostinné. Šlo o místa, o kterých nám ostatní říkali, že tam nemáme natáčet nebo že bychom neměli, ale my chtěli, aby náš film působil jako z Marsu, chtěli jsme, aby byl reálný. Film potřebuje jistou dávku realismu. Možná to zní staromódně, ale líbí se mi to. Myslím, že to, že se Andrew [Stanton] rozhodl vydat do takového prostředí, točit tam na pětatřicetimilimetrový film, na skutečných místech, je skvělé. Jeho vypravěčské techniky v sobě mají kouzlo jednoduchosti a vím, že jako divákovi se mi velice zamlouvají.“
Jedním z nejtěžších úkolů při natáčení pro Andrewa Stantona bylo vytvořit realisticky živý Mars, na kterém žijí tvorové tři metry vysocí, zelení, bojovníci s tesáky či osminohá stvoření podobná koňům, která vypadají jako kříženci psů s velkými ještěry. „Jednou z nejpamátnějších postav knižní série, kromě Johna Cartera, je bojovník jménem Tars Tarkas, vůdce zeleného kmene Tharků,“ říká Stanton. „Tato stvoření měří podle knihy mezi 2.8 až 4.6 metru, mají tesáky a čtyři paže. To je poměrně fantastické, takže prvním úkolem bylo zařídit, aby působili uvěřitelně a vypadali jako obyvatelé pouště, jako původní obyvatelé Marsu.“
Na počátku celého procesu vzniku výtvarné stránky filmu bylo stvoření tří specifických marťanských kultur. „Na Barsoomu jsou tři hlavní kultury: Zodanga, Helium a Tharkové,“ vysvětluje. „Tharcká kultura je nejstarší a chátrá, zatímco Zodanga a Helium jsou modernější města, která se zoufale snaží přežít na umírající planetě,“ objasňuje výtvarník Nathan Crowley.
„Kultura Helia a Zodangy si je v mnohém podobná, protože jde v podstatě o stejnou rasu, o Rudé marťany, zatímco Tharkové jsou někým naprosto odlišným. Tharkové se vyvinuli z prastarých civilizací, ale prošli úpadkem a žijí jako primitivní kočovníci,“ pokračuje.
Při návrhu prastarých měst se tvůrci filmu inspirovali kulturami, jako byli Mayové, Egypťani či Řekové a objevili v nich schémata, která mohli využít pro návrhy tharcké architektury. „Vytvořil jsem styl, kterému říkám starověký modernismus, a upravil ho pro potřeby třímetrových tvorů,“ říká Crowley. „Poté jsme stavby nechali projít fiktivním procesem rozpadu a vytvořili tak ruiny původních měst. Tento nápad jsme dále rozvíjeli s využitím reálných lokací, protože jsem chtěl, aby byla reálná místo součástí architektury.“
Tvorba Zodangy a Helia bylo pro Crowleyho a jeho tým poněkud komplikovanější. Na začátku vyšli z prostých a doslovných nápadů: Zodanga je agresivnější a hranatější, zatímco Helium je umírněnější, takže jeho návrhy uplatňovaly více křivek. Zodanga je těžařské město a cestuje po poušti a těží suroviny. Helium naproti tomu žije v mnohem větší harmonii s přírodou.
„Protože se film odehrává krátce po občanské válce, zhruba kolem roku 1875, je technologie na Marsu velice podobná té soudobé pozemské. Bojovníci spolu na Marsu bojují meči a jednorannými mušketami,“ vysvětluje producent Jim Morris.
Jakmile se tvůrci filmu s Crowleym shodli na tom, že technologie na Marsu nebudou příliš futuristické, bylo možné začít vytvářet marťanské zbraně. Barsoomci mají střelné zbraně, ale používají křesadla a jsou jednoranné, a v boji muže proti muži používají místo laserů a phaserů z typických scifi filmů meče.
Jako nadšený šermíř se Mark Andrews na vývoji zbraní pro film podílel velice aktivně. „Od začátku jsem chtěl, aby zbraně odpovídaly formám soubojů, které jsme pro Mars vymysleli,“ říká. „V posledních 15 či 20 letech proběhly intenzivní výzkumy středověkých textů o tom, jak se tehdy vlastně bojovalo. Na základě kreseb rekonstruují vědci bojové styly středověku. Ve filmech jsme dosud neviděli autentické středověké šermířské souboje, protože nikdo tyhle informace neměl k dispozici. Říkal jsem si, že se jedná o skvělou příležitost být první!“
Tvorba podoby Tharků byla skutečným oříškem. Aby působili co nejrealističtěji, představovali je živí herci - Willem Dafoe, Thomas Haden Church, Samantha Morton a Polly Walker - kteří se pohybovali na chůdách, měli na sobě šedé kombinézy s černými kontrolními tečkami a nosili přilby, které nepřetržitě snímaly jejich obličeje. Jejich pohyby a výrazy byly zaznamenány speciálními metodami do počítačů a posléze digitálně přetvořeny do podoby třímetrových zelených tvorů. Stejný proces byl použit i při natáčení filmů jako Avatar či Zrození planety opic. Výsledkem je dokonalý vizuální svět, při jehož sledování diváci zapomenou na to, že se dívají na speciální efekty.
Willem Dafoe vysvětluje, jak důležitá pro něj byla režisérova touha uplatnit při natáčení živé herce. „Andrew trval na tom, že Tharkové musí své scény natáčet společně s ostatními herci. Domníval se, že je vše pak možné prostřednictvím efektů dovést do potřebné podoby. Své scény jsem skutečně odehrál...nebyl to jen nesourodý záznam mých pohybů proti zelenému plátnu. Chodím na chůdách přímo na natáčecích lokacích, abych byl ve scénách s Taylorem patřičně vysoký.“
„Je to obrovský rozdíl, když můžete reagovat na ostatní herce přímo, a scénám to dodává integritu. Nejsem si jistý, zda někdo v minulosti něco takového použil. V tomto filmu jde v podstatě výhradně o interakci lidských hrdinů s postavami, zaznamenanými pomocí motion capture technologií,“ shrnuje Dafoe.
Herci, představující Tharky, se museli také naučit tharcký jazyk a přízvuk, který byl pro ně vypracován na základě knih Edgara Rice Burroughse doktorem Paulem Frommerem z Univerzity Jižní Kalifornie. Dr. Frommer je také autorem jazyka v Avatarovi.
Frommer zadal každé zdokumentované barsoomské slovo do speciální databáze. 420 slov, která Burroughs vymyslel, sloužilo obvykle jako jména postav či míst, ale našlo se mezi nimi i pár měrných jednotek, čísel, názvů rostlin a podobně. Frommer musel objevit veškeré zvuky a zvukové kombinace, které Burroughs použil, a z těch posléze stvořit základ zvukového systému celého jazyka.
Protože takřka neexistovala žádná gramatika, musel ji Frommer vymyslet sám. Rozhodl se, že by měla být jednoduchá - žádné komplexní skloňování ani nic podobného. Gramatické vazby podobně jako v angličtině určoval slovosled a slova byla většinou ve svých nejzákladnějších formách bez zásadních změn. „Třemi základními prvky věty jsou podmět, předmět a přísudek,“ vysvětluje. „Ty mohou vůči sobě stát v šesti různých kombinacích. Některé z nich jsou v lidské řeči velice obvyklé a jiné nejsou. Rozhodl jsem se pro pořadí přísudek, podmět, předmět. Takže se v podstatě z věty 'Já vidím dům' v barsoomštině stane 'Vidím já dům.'“
John Carter: Mezi dvěma světy je výpravný akčně-dobrodružný film, který přináší divákům příslib vzrušující podívané a také velké dávky humoru a emocí. „Jedná se o úžasné dobrodružství,“ říká Taylor Kitsch. „Vracíme se v něm do devatenáctého století na promáčené ulice New Yorku, do Virginie, Arizony, na Mars a poté zpátky na Zemi, a to vše v jediném filmu. Velkolepost toho, co děláme, jak to působí a jak je to vzájemně provázané je úžasná - na plátně v kině to bude ohromující.“
Pokud se týče toho, co si diváci z filmu odnesou, domnívá se Kitsch, že jde hlavně o to, aby si užívali příběh a jeho spád. „Myslím, že vás s sebou vtáhneme na Mars a že se budete cítit, jako byste tam skutečně byli, ať už sledujete mě v jeskyních, Dejah během boje, když jsme obklopeni Tharky nebo když jsme v tharcké aréně - doufám, že tam budete s námi,“ zamýšlí se.
Producent Colin Wilson k tomu dodává: „Máme k dispozici úžasný zdrojový materiál a tvoříme z něj něco, co bude, jak doufáme, unikátním vizuálním zážitkem. Máme možnost stvořit nový svět plný nových postav, který se nebude podobat ničemu, co dosud diváci viděli. Příběh je velice poutavý a doufám, že půjde o skvělou zábavu pro všechny.“
Režisér Andrew Stanton je nadšený z možnosti předložit divákům dosud nevyprávěný příběh z filmového světa, který ještě neměli možnost spatřit - a zprostředkovat jim stejné vzrušení, které ho díky knižní předloze uchvátilo už jako chlapce. „Mým cílem je, aby vše bylo uvěřitelné,“ říká. „Aby bylo možné věřit, že to vše někde skutečně existuje. Jde mi o pocit, jaký máte po přečtení každé dobré fantastické knihy...'Jaké by to asi bylo, kdyby...?'“
Ocenění:
The Saturn Awards
2013 - Chris Corbould, Peter Chiang, Scott R. Fisher, Sue Rowe (Nejlepší speciální efekty) (nominace)
DABING
V českém znění: Vojtěch Hájek - Taylor Kitsch (John Carter), Jitka Moučková - Lynn Collins (Dejah Thoris), Jitka Ježková - Samantha Morton (Sola), Pavel Šrom - Willem Dafoe (Tars Tarkas), Libor Hruška - Thomas Haden Church (Tal Hajus), Bohdan Tůma - Mark Strong (Matai Shang), Jaromír Meduna - Ciarán Hinds (Tardos Mors) + Rupert Frazer (Thompson), Zdeněk Hruška - Dominic West (Sab Than), Jan Šťastný - James Purefoy (Kantos Kan), Zbyšek Horák - Jared Cyr (rváč 2) + (vypravěč, titulky), Antonín Navrátil - Don Stark (Dix maloobchodník), Marek Libert - Josh Daugherty (rváč 1), Zdeněk Mahdal - Bryan Cranston (plukovník Powell), Radek Škvor - Daryl Sabara (Edgar Rice Burroughs), Bohuslav Kalva - Nicholas Woodeson (Dalton), Jiří Balcárek, Ivo Novák, Anna Fialková, Martin Kot, Radka Malá, Milan Slepička
Překlad: Martin Massaniec
Dialogy: Anna Fialková
Zvuk: Michal Vašica
Produkce: Martin Kot
Režie: Bohdan Tůma
Výsledný mix: Shepperton Studios - Londýn
Producent české verze: Disney Character Voices International, Inc.
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska ve studiu Pro-Time 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.3.2012 Falcon
Premiéra USA: 9.3.2012 Walt Disney US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 27.6.2012 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 27.6.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 5 316 009
Tržby celkem - $ 284 139 100
Návštěvnost v ČR 32 903
Náklady (Rozpočet) - $ 250 000 000
Tvůrci a herci
Andrew Stanton (Režie), Jim Morris (Produkce), Lindsey Collins (Produkce), Colin Wilson (Produkce), Michael Giacchino (Hudba), Dan Mindel (Kamera), Eric Zumbrunnen (Střih), Marcia Ross (Casting), Nathan Crowley (Scénografie), Mark Harris (Scénografie), Phil Harvey (Scénografie), Mayes C. Rubeo (Kostýmy), Juan Peralta (Zvuk), Michael Semanick (Zvuk), Tom Johnson (Zvuk), Mayes C. Rubeo (Masky), Mark Andrews (Scénář), Michael Chabon (Scénář), Andrew Stanton (Scénář), Taylor Kitsch (Herec), Mark Strong (Herec), Willem Dafoe (Herec), Lynn Collins (Herec), Samantha Morton (Herec), Dominic West (Herec), Polly Walker (Herec), James Purefoy (Herec), Thomas Haden Church (Herec), Daryl Sabara (Herec), Bryan Cranston (Herec), Guy C.A. (Herec), Ciarán Hinds (Herec), Don Stark (Herec), Arkie Reece (Herec), Aldred Montoya (Herec), David Schwimmer (Herec), Jon Favreau (Herec), Daniel O´Meara (Herec), Darwin Shaw (Herec), Phil Cheadle (Herec), Nicholas Woodeson (Herec), Jill Baker (Herec), Art Malik (Herec), Rupert Frazer (Herec), Morgan Lester (Herec), Philip Philmar (Herec), Pippa Nixon (Herec), Emma Clifford (Herec), Steven Cree (Herec), Holly Weston (Herec), Gary Milner (Herec), Josh Daugherty (Herec), Amanda Clayton (Herec), Davood Ghadami (Herec), Sean Carrigan (Herec), Dusty Sorg (Herec), Filippo Delaunay (Herec), Simon Evans (Herec), Mark Dymond (Herec)
2012/127/USA/Akční, Dobrodružný, Fantasy, Sci-Fi
Zajímavost k filmu
- Nabídku režírovat tento film obdržel Robert Zemeckis. Odmítnul ji s tím, že předlohu z pera Edgara Rice Burroughse už naplno vytěžil George Lucas.
- Producent Andy Vajna se nechal slyšet: "Chtěli jsme ten projekt udělat s Tomem Cruisem. Nejsme jako velké společnosti, které z padesáti projektů realizují pět, snažíme se vždy vytěžit co nejvíc. Nemohli jsme ale najít způsob, jak snímek natočit. Námět totiž obsahoval mnoho nedotažených míst, která mohla výsledek pokazit. Vtom přišlo studio Disney a práva na projekt odkoupilo."
- Film se umístil na 3. příčce při vyhlašování osmi největších "výrobních průšvihů" roku 2012 redakce 24/7 Wall St. Zohledněny byly velké investice do vývoje, výroby a marketingu, rychlé fiasko a velký zásah produkční firmy. Důvodů neúspěchu může být několik. Režisér Andrew Stanton nikdy předtím netočil hraný film. Manažeři měli minimální produkční zkušenosti. Recenze byly smíšené. Náklady na výrobu dosáhly 250 milionů amerických dolarů a na propagaci šlo dalších sto. Při uvedení do kin pak dosáhly celkové tržby z prodeje lístků v USA 73 milionů, zahraniční promítání pak přinesla 211 milionů. Walt Disney oznámil už dva týdny po uvedení do distribuce, že bude muset odepsat ztrátu 200 milionů amerických dolarů, což z filmu tehdy učinilo jeden z největších kasovních propadáků všech dob.
- Ve skutečnosti je gravitace na Marsu jen 0,37 G, čemuž zobrazení v příběhu neodpovídá... ale jsme samozřejmě v žánru fantasy.
- Film je věnován památce Stevea Jobse, spoluzakladatele, ředitele a předsedy představenstva firmy Apple, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu. Zemřel po dlouhé nemoci 5. října 2011 ve věku 56 let .
- Tvůrci filmu si nedokázali představit, že by obyvatelé Marsu hovořili americkou angličtinou. Představovali si spíše "shakespearův jazyk". Obsadili proto více britských herců. Představitelka princezny Dejah Thoris Lynn Collins sice pochází z USA, hovoří však natolik dobrou britskou angličtinou, že zmátla i britské herce.
- Taylor Kitsch (John Carter) a Lynn Collins (Dejah Thoris) se pracovně setkali už dříve, při natáčení filmu X-Men Origins: Wolverine (2009).
- Vládce města Helios Tardose a jeho prvního generála Kantose hrají Ciarán Hinds a James Purefoy. Ti hráli v seriálu HBO Řím (od r. 2005) dvojici Gaius Julius Ceasar a Markus Antonius, tedy postavy ve velmi podobném vztahu. Vedlejší roli má ve filmu i Polly Walker (Sarkoja), známá z Říma coby Atia.
- Neúspěch snímku (spolu s dalším "marťanským" propadákem Máma mezi Marťany, 2011) stál místo výkonného ředitele studia Disney Riche Rosse, který ve své funkci vydržel třicet měsíců.
- Natáčení začalo v lednu 2010 v londýnských filmových ateliérech Shepperton, kde tvůrci pracovali celé 4 měsíce. Poté se na další 3 měsíce tvůrci přesunuli do exteriérů v Utahu, kde si museli zvyknout na teploty okolo 50° Celsia.
- Mayes C. Rubeo, která se podílela například na filmech Avatar (2009) a Apocalypto (2006), musela pro film připravit bezmála 1 800 kostýmů.
- Film vznikl na základě knižní předlohy "Princezna z Marsu" od chicagského rodáka Edgara Rice Burroughse, kterého proslavil románový cyklus „Tarzan“.
- V sobotu 5. června 2010 objevil štáb během natáčení v poušti v Utahu ohromnou kost, která se následně ukázala být cenným prehistorickým objevem. S největší pravděpodobností se jednalo o stehenní nebo lopatkovou kost ještěra druhu sauropod.
- První hraný film, na kterém se podílelo studio Pixar.
- John Carter of Mars drží rekord za nejdelší dobu ve "vývojovém pekle" ze všech filmů (79 let). Film poprvé vstoupil do vývoje, když režisér Robert Clampett přesvědčil autora příběhu (Edgar Rice Burroughs), aby natočili animovaný film podle první knihy z knižní série (na které je taktéž založen i film). Měl plány, že se "John Carter" stane prvním animovaným filmem, který překoná Disneyho Sněhurku a sedm trpaslíků (1937). Film nakonec opustil "vývojové peklo" v roce 2010, natáčení odstartovalo v lednu téhož roku v Londýně.
- Pro hlavní roli Johna Cartera (Taylor Kitsch) byli zvažováni i Jon Hamm a Josh Duhamel.
- Původně měl film režírovat Jon Favreau. V srpnu 2006 se Paramount rozhodl neobnovit práva na projekt a soustředil se na Star Trek (2009), zatímco Favreau pracoval na Iron Manovi (2008). V lednu 2007 práva opět získalo studio Disney (mělo je už v 80. letech, kdy mohl režírovat John McTiernan) a na režisérský post se postupem času usadil Andrew Stanton.
- Vo filme môžeme vidieť dva guľaté mesiace, ktoré obiehajú Mars. Táto planéta má naozaj 2 mesiace (Phobos a Deimos), na rozdiel od filmu majú však nepravidelný tvar – sú príliš malé na to, aby si ho zmenili na guľovitý vlastnou gravitáciou.
- Atmosféra Marsu má úplne iné zloženie a je podstatne redšia ako tá naša. John Carter (Taylor Kitsch) by sa tam okamžite udusil.
- Na Marse panujú podstatne nižšie teploty ako na Zemi, napriek tomu tam všetky postavy chodia ľahko oblečené.
- Producent Andy Vajna se nechal slyšet: "Chtěli jsme ten projekt udělat s Tomem Cruisem. Nejsme jako velké společnosti, které z padesáti projektů realizují pět, snažíme se vždy vytěžit co nejvíc. Nemohli jsme ale najít způsob, jak snímek natočit. Námět totiž obsahoval mnoho nedotažených míst, která mohla výsledek pokazit. Vtom přišlo studio Disney a práva na projekt odkoupilo."
- Film se umístil na 3. příčce při vyhlašování osmi největších "výrobních průšvihů" roku 2012 redakce 24/7 Wall St. Zohledněny byly velké investice do vývoje, výroby a marketingu, rychlé fiasko a velký zásah produkční firmy. Důvodů neúspěchu může být několik. Režisér Andrew Stanton nikdy předtím netočil hraný film. Manažeři měli minimální produkční zkušenosti. Recenze byly smíšené. Náklady na výrobu dosáhly 250 milionů amerických dolarů a na propagaci šlo dalších sto. Při uvedení do kin pak dosáhly celkové tržby z prodeje lístků v USA 73 milionů, zahraniční promítání pak přinesla 211 milionů. Walt Disney oznámil už dva týdny po uvedení do distribuce, že bude muset odepsat ztrátu 200 milionů amerických dolarů, což z filmu tehdy učinilo jeden z největších kasovních propadáků všech dob.
- Ve skutečnosti je gravitace na Marsu jen 0,37 G, čemuž zobrazení v příběhu neodpovídá... ale jsme samozřejmě v žánru fantasy.
- Film je věnován památce Stevea Jobse, spoluzakladatele, ředitele a předsedy představenstva firmy Apple, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu. Zemřel po dlouhé nemoci 5. října 2011 ve věku 56 let .
- Tvůrci filmu si nedokázali představit, že by obyvatelé Marsu hovořili americkou angličtinou. Představovali si spíše "shakespearův jazyk". Obsadili proto více britských herců. Představitelka princezny Dejah Thoris Lynn Collins sice pochází z USA, hovoří však natolik dobrou britskou angličtinou, že zmátla i britské herce.
- Taylor Kitsch (John Carter) a Lynn Collins (Dejah Thoris) se pracovně setkali už dříve, při natáčení filmu X-Men Origins: Wolverine (2009).
- Vládce města Helios Tardose a jeho prvního generála Kantose hrají Ciarán Hinds a James Purefoy. Ti hráli v seriálu HBO Řím (od r. 2005) dvojici Gaius Julius Ceasar a Markus Antonius, tedy postavy ve velmi podobném vztahu. Vedlejší roli má ve filmu i Polly Walker (Sarkoja), známá z Říma coby Atia.
- Neúspěch snímku (spolu s dalším "marťanským" propadákem Máma mezi Marťany, 2011) stál místo výkonného ředitele studia Disney Riche Rosse, který ve své funkci vydržel třicet měsíců.
- Natáčení začalo v lednu 2010 v londýnských filmových ateliérech Shepperton, kde tvůrci pracovali celé 4 měsíce. Poté se na další 3 měsíce tvůrci přesunuli do exteriérů v Utahu, kde si museli zvyknout na teploty okolo 50° Celsia.
- Mayes C. Rubeo, která se podílela například na filmech Avatar (2009) a Apocalypto (2006), musela pro film připravit bezmála 1 800 kostýmů.
- Film vznikl na základě knižní předlohy "Princezna z Marsu" od chicagského rodáka Edgara Rice Burroughse, kterého proslavil románový cyklus „Tarzan“.
- V sobotu 5. června 2010 objevil štáb během natáčení v poušti v Utahu ohromnou kost, která se následně ukázala být cenným prehistorickým objevem. S největší pravděpodobností se jednalo o stehenní nebo lopatkovou kost ještěra druhu sauropod.
- První hraný film, na kterém se podílelo studio Pixar.
- John Carter of Mars drží rekord za nejdelší dobu ve "vývojovém pekle" ze všech filmů (79 let). Film poprvé vstoupil do vývoje, když režisér Robert Clampett přesvědčil autora příběhu (Edgar Rice Burroughs), aby natočili animovaný film podle první knihy z knižní série (na které je taktéž založen i film). Měl plány, že se "John Carter" stane prvním animovaným filmem, který překoná Disneyho Sněhurku a sedm trpaslíků (1937). Film nakonec opustil "vývojové peklo" v roce 2010, natáčení odstartovalo v lednu téhož roku v Londýně.
- Pro hlavní roli Johna Cartera (Taylor Kitsch) byli zvažováni i Jon Hamm a Josh Duhamel.
- Původně měl film režírovat Jon Favreau. V srpnu 2006 se Paramount rozhodl neobnovit práva na projekt a soustředil se na Star Trek (2009), zatímco Favreau pracoval na Iron Manovi (2008). V lednu 2007 práva opět získalo studio Disney (mělo je už v 80. letech, kdy mohl režírovat John McTiernan) a na režisérský post se postupem času usadil Andrew Stanton.
- Vo filme môžeme vidieť dva guľaté mesiace, ktoré obiehajú Mars. Táto planéta má naozaj 2 mesiace (Phobos a Deimos), na rozdiel od filmu majú však nepravidelný tvar – sú príliš malé na to, aby si ho zmenili na guľovitý vlastnou gravitáciou.
- Atmosféra Marsu má úplne iné zloženie a je podstatne redšia ako tá naša. John Carter (Taylor Kitsch) by sa tam okamžite udusil.
- Na Marse panujú podstatne nižšie teploty ako na Zemi, napriek tomu tam všetky postavy chodia ľahko oblečené.
Odkazy