Každý mladý muž / Každý mladý muž (1965/83/Československo/Komedie, Povídkový) % -Originál DVD-
17.09.2023 20:34
JEDNOU VĚTOU
„Film, kterému ženy nemohou rozumět."
OBSAH
Film Každý mladý muž se skládá ze dvou příběhů mladých mužů ve vojenských uniformách. Námětem povídky Achillovy paty, kde se poprvé výrazně představil Pavel Landovský a v malé roli si zde zahrál i Václav Havel, je překonání zdánlivě nepřeklenutelné propasti mezi bohorovným druhoročákem a „bažantem“, který za sebou nemá ještě ani přísahu. Druhá povídka Každý mladý muž je kaleidoskopem autentických vojenských zážitků, postřehů a pozorování. Mladí vojáci se musí vyrovnávat se spoustou problémů, mezi jinými i s problémy sexuálními. Žena se pro vojáky ve výcvikových prostorech stává neskutečnou, téměř vymyšlenou bytostí. Symbolem této neukojené a neukojitelné sexuální touhy je závěrečná scéna vojenské tancovačky.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dle zdejších komentářů asi žiju na jiný planetě, ale mám ze to, že i absurdita má dávat nějaký smysl. Z několika mála vtipných momentů ( vojín Hanzlík a jeho žádost aby se nestřílelo, že ho z toho bolej uši ) si fakt na prdel nesednu. A dávat filmu pět hvězdiček jen proto že ho točí Juráček jak píše kolega uživatel kobejn, to je snad ještě absurdnější než tohle černobílý dvoupovídkový nic. První povídka se odehrává v atmosféře všeobecného koukání. Já jsem seděl a koukal na to, jak Landovský s Vyskočilem seděj a koukaj v lepším, akčnějším případě choděj a koukaj. Jediný co v první povídce stojí za zmíňku je epizodní role mladého Václava Havla v roli pacienta v nemocnci. Opravdu líp už jsem večer strávit nemohl, kam se hrabe sex nebo zatloukání hřebíků do vosího hnízda, koukat se na lidi jak se koukaj, tomu já říkám správnej odvaz pro sobotní večery. Druhá povídka ukazovala naší armádu v takovým stavu, že by jí ve válce porazilo i sdružení přátel včelky Máji. (Enšpígl) 2*
Satirický (a v každém případě antimilitaristický!) film o vojácích rozdělený na 2 povídky, které společně sdílí určitou absurditu a symboličnost. Obě nabízí i něco k zasmání (i když možná spíš hořkému), ale v tomhle ohledu je to s filmem už poněkud horší. V první povídce jsem se bavil vlastně jenom Landovského mazáckými slunečními brýlemi a Vyskočilovým vzhledem ala mladé ucho, naivní pokusy sbalit onu slečnu byly sice lehce úsměvné, ale bezcílné chození sem a tam mě dost nudilo (jenže to nebyla ta Nuda, která mě posunula k něčemu dalšímu, přestože tak jistě zamýšlena byla). V druhé povídce se sem tam objevila už i nějaká ta vypečenější hláška (vojákův monolog o možném dítěti!), ale samozřejmě vrcholem byla pasáž z taneční zábavy…myslím co do výraznosti, smysl z mého pohledu spíše postrádala (prostě nevěřím, že by se alespoň 1 chlap nezvedl, to už tvůrci dovedli až moc do absurdnosti). Takže satirické nápady kvituju, samotné provedení už o dost méně. Závěrečné hodnocení je pak velkým oříškem, protože ho vidím takřka přesně mezi 3*, ale nakonec se přece jenom přikloním k nižší variantě, první povídka je prostě slabší. (Sarkastic) 3*
Nemá smysl nadhodnocovat, protože Juráček, kterého jinak jako autora a režiséra mám rád. Dovedu si představit, že když dostal možnost, zapátral v tom, co se mu doposud přihodilo, a nasázel historky z vojny. Nic proti, ale je to docela nuda. Zvláště povídka s přípravou večírku sice vyzní příjemně absurdně, ale je dlouhá zbytečně moc, kraťas do 10 minut by jí slušel daleko víc. Putování mazáka a nováčka městem a do nemocnice sice již má nějaké atributy pozdějších Juráčkových filmů včetně jisté atmosféry a okouzlení zajímavými místy města, ale opět je námět na středometrážní povídku příliš rozvláčný. (honajz) 2*
VELKÁ RECENZE
Pavel Juráček se do historie československé nové vlny zapsal jednak jako scenárista, jednak jako režisér. Vedle celovečerního podobenství Případ pro začínajícího kata (1969) je podepsán i pod povídkovým diptychem Každý mladý muž z roku 1965. Dvojice příběhů z prostředí základní vojenské služby sice naplňuje požadavky barrandovské dramaturgie na aktuální, soudobé téma, současně se jim však významně vymyká svým absurdním laděním. Juráček jako autor námětu, scenárista a režisér dokázal vytvořit příběhy, které konfrontují realitu socialistické armády s hrdiny, kteří se nedovedou vzdát své obyčejnosti, lidskosti a omylnosti. „Každý mladý muž“ za zdí kasáren totiž sice sní o světě venku a o ženách v něm, nemožnost osvobodit se však nosí v sobě… V příběhu Achillovy paty se na cestě do nemocnice v Plzni přehlíživý mazák – svobodník (Pavel Landovský) – sblíží s naivním vojínem Soukupem (Ivan Vyskočil), trpícím zánětem Achillových šlach. V příběhu nazvaném Každý mladý muž se vojáci na cvičení sebevědomě baví o ženách. Jedinou ženu, která dorazí na organizovaný taneční večírek, si však nikdo z nich netroufne oslovit… Juráčkův křehce civilní snímek se nedočkal jednoznačně pozitivního přijetí, protože dobová kritika si s ním příliš nevěděla rady a vesměs ho vnímala pouze jako antimilitaristický. Ve filmu skutečně zazní motivy příznačné pro Juráčkovu práci – odpor k totalitářskému systému a samozvaným autoritám a pocit odcizení v absurdním světě, usvědčujícím normálně cítícího a myslícího jedince z vyšinutosti. Zdánlivá náhodnost, mozaikovitá struktura a námětová neutříděnost se v Každém mladém muži snoubí s niterně promyšlenou a prožitou strukturou. Film tak nabízí dobrou představu o způsobech, jakými se s realitou vyrovnávali příslušníci československé nové vlny. Jednotnou podobu mozaikovitému vyprávění vtiskl začínající kameraman Ivan Šlapeta. V první povídce se v roli pacienta v nemocnici mihne dramatik Václav Havel.
„Film, kterému ženy nemohou rozumět."
OBSAH
Film Každý mladý muž se skládá ze dvou příběhů mladých mužů ve vojenských uniformách. Námětem povídky Achillovy paty, kde se poprvé výrazně představil Pavel Landovský a v malé roli si zde zahrál i Václav Havel, je překonání zdánlivě nepřeklenutelné propasti mezi bohorovným druhoročákem a „bažantem“, který za sebou nemá ještě ani přísahu. Druhá povídka Každý mladý muž je kaleidoskopem autentických vojenských zážitků, postřehů a pozorování. Mladí vojáci se musí vyrovnávat se spoustou problémů, mezi jinými i s problémy sexuálními. Žena se pro vojáky ve výcvikových prostorech stává neskutečnou, téměř vymyšlenou bytostí. Symbolem této neukojené a neukojitelné sexuální touhy je závěrečná scéna vojenské tancovačky.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dle zdejších komentářů asi žiju na jiný planetě, ale mám ze to, že i absurdita má dávat nějaký smysl. Z několika mála vtipných momentů ( vojín Hanzlík a jeho žádost aby se nestřílelo, že ho z toho bolej uši ) si fakt na prdel nesednu. A dávat filmu pět hvězdiček jen proto že ho točí Juráček jak píše kolega uživatel kobejn, to je snad ještě absurdnější než tohle černobílý dvoupovídkový nic. První povídka se odehrává v atmosféře všeobecného koukání. Já jsem seděl a koukal na to, jak Landovský s Vyskočilem seděj a koukaj v lepším, akčnějším případě choděj a koukaj. Jediný co v první povídce stojí za zmíňku je epizodní role mladého Václava Havla v roli pacienta v nemocnci. Opravdu líp už jsem večer strávit nemohl, kam se hrabe sex nebo zatloukání hřebíků do vosího hnízda, koukat se na lidi jak se koukaj, tomu já říkám správnej odvaz pro sobotní večery. Druhá povídka ukazovala naší armádu v takovým stavu, že by jí ve válce porazilo i sdružení přátel včelky Máji. (Enšpígl) 2*
Satirický (a v každém případě antimilitaristický!) film o vojácích rozdělený na 2 povídky, které společně sdílí určitou absurditu a symboličnost. Obě nabízí i něco k zasmání (i když možná spíš hořkému), ale v tomhle ohledu je to s filmem už poněkud horší. V první povídce jsem se bavil vlastně jenom Landovského mazáckými slunečními brýlemi a Vyskočilovým vzhledem ala mladé ucho, naivní pokusy sbalit onu slečnu byly sice lehce úsměvné, ale bezcílné chození sem a tam mě dost nudilo (jenže to nebyla ta Nuda, která mě posunula k něčemu dalšímu, přestože tak jistě zamýšlena byla). V druhé povídce se sem tam objevila už i nějaká ta vypečenější hláška (vojákův monolog o možném dítěti!), ale samozřejmě vrcholem byla pasáž z taneční zábavy…myslím co do výraznosti, smysl z mého pohledu spíše postrádala (prostě nevěřím, že by se alespoň 1 chlap nezvedl, to už tvůrci dovedli až moc do absurdnosti). Takže satirické nápady kvituju, samotné provedení už o dost méně. Závěrečné hodnocení je pak velkým oříškem, protože ho vidím takřka přesně mezi 3*, ale nakonec se přece jenom přikloním k nižší variantě, první povídka je prostě slabší. (Sarkastic) 3*
Nemá smysl nadhodnocovat, protože Juráček, kterého jinak jako autora a režiséra mám rád. Dovedu si představit, že když dostal možnost, zapátral v tom, co se mu doposud přihodilo, a nasázel historky z vojny. Nic proti, ale je to docela nuda. Zvláště povídka s přípravou večírku sice vyzní příjemně absurdně, ale je dlouhá zbytečně moc, kraťas do 10 minut by jí slušel daleko víc. Putování mazáka a nováčka městem a do nemocnice sice již má nějaké atributy pozdějších Juráčkových filmů včetně jisté atmosféry a okouzlení zajímavými místy města, ale opět je námět na středometrážní povídku příliš rozvláčný. (honajz) 2*
VELKÁ RECENZE
Pavel Juráček se do historie československé nové vlny zapsal jednak jako scenárista, jednak jako režisér. Vedle celovečerního podobenství Případ pro začínajícího kata (1969) je podepsán i pod povídkovým diptychem Každý mladý muž z roku 1965. Dvojice příběhů z prostředí základní vojenské služby sice naplňuje požadavky barrandovské dramaturgie na aktuální, soudobé téma, současně se jim však významně vymyká svým absurdním laděním. Juráček jako autor námětu, scenárista a režisér dokázal vytvořit příběhy, které konfrontují realitu socialistické armády s hrdiny, kteří se nedovedou vzdát své obyčejnosti, lidskosti a omylnosti. „Každý mladý muž“ za zdí kasáren totiž sice sní o světě venku a o ženách v něm, nemožnost osvobodit se však nosí v sobě… V příběhu Achillovy paty se na cestě do nemocnice v Plzni přehlíživý mazák – svobodník (Pavel Landovský) – sblíží s naivním vojínem Soukupem (Ivan Vyskočil), trpícím zánětem Achillových šlach. V příběhu nazvaném Každý mladý muž se vojáci na cvičení sebevědomě baví o ženách. Jedinou ženu, která dorazí na organizovaný taneční večírek, si však nikdo z nich netroufne oslovit… Juráčkův křehce civilní snímek se nedočkal jednoznačně pozitivního přijetí, protože dobová kritika si s ním příliš nevěděla rady a vesměs ho vnímala pouze jako antimilitaristický. Ve filmu skutečně zazní motivy příznačné pro Juráčkovu práci – odpor k totalitářskému systému a samozvaným autoritám a pocit odcizení v absurdním světě, usvědčujícím normálně cítícího a myslícího jedince z vyšinutosti. Zdánlivá náhodnost, mozaikovitá struktura a námětová neutříděnost se v Každém mladém muži snoubí s niterně promyšlenou a prožitou strukturou. Film tak nabízí dobrou představu o způsobech, jakými se s realitou vyrovnávali příslušníci československé nové vlny. Jednotnou podobu mozaikovitému vyprávění vtiskl začínající kameraman Ivan Šlapeta. V první povídce se v roli pacienta v nemocnici mihne dramatik Václav Havel.
Postavy a obsazení
• Pavel Landovský - svobodník
• Ivan Vyskočil - Soukup
• Hana Růžičková - dívka/zdravotní sestra/lékařka
• Otto Šimánek - voják
• Petr Štěpánek - Krištůfek
• Jan Kotva - vojín Balónek
• Ladislav Jakim - vojín Bárta
• Jaromír Hanzlík - vojín Petrus
• Pavel Landovský - svobodník
• Ivan Vyskočil - Soukup
• Hana Růžičková - dívka/zdravotní sestra/lékařka
• Otto Šimánek - voják
• Petr Štěpánek - Krištůfek
• Jan Kotva - vojín Balónek
• Ladislav Jakim - vojín Bárta
• Jaromír Hanzlík - vojín Petrus
Ocenění:
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1966 - Pavel Juráček (Cena mezinárodní kritiky FIPRESCI - Hlavní soutěž)
Premiéra ČSSR: 13.5.1966
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 18.5.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 18.5.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1966 - Pavel Juráček (Cena mezinárodní kritiky FIPRESCI - Hlavní soutěž)
Premiéra ČSSR: 13.5.1966
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 18.5.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 18.5.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Pavel Juráček (Režie), František Milič (Produkce/Vedoucí výroby), Karel Svoboda (Hudba), Jaromír Vomáčka (Hudba), Ivan Šlapeta (Kamera), Josef Dobřichovský (Střih), Miroslav Hrachovec (Scénografie), Vlastimil Hasala (Kostýmy), Jiří Pavlík (Zvuk), Karel Marek (Masky), Pavel Juráček (Scénář), Pavel Landovský (Herec), Ivan Vyskočil (Herec), Hana Růžičková (Herec), Otto Šimánek (Herec), Helena Růžičková (Herec), Václav Havel (Herec), Vítězslav Černý (Herec), Jaromír Hanzlík (Herec), Ladislav Jakim (Herec), Jan Kotva (Herec), Emil Horváth ml. (Herec), Jiří Krampol (Herec), Allan Laufer (Herec), Vladimír Hrabánek (Herec), Petr Štěpánek (Herec), Jan Schaffer (Herec), Karel Charvát (Herec), Josef Šebek (Herec), Jiří Janoušek (Herec), Tomáš Sedláček (Herec), Jan Vala (Herec), František Němec (Herec), Viktor Sodoma (Herec), Miroslav Igaz (Herec), Zdeněk Procházka (Herec), Eduard Ambros (Herec), Josef Bárta (Herec), Luděk Nešleha (Herec), Jiří Nevařil (Herec), Zdeněk Novák (Herec), Petr Sedláček (Herec), R. Musil (Herec)
1965/83/Československo/Komedie, Povídkový
Zajímavost k filmu
- Ve filmu zazní tyto písně: „Kdepak leží jistej klíč“, „Jó, holka, vojna, to není žádný med“, „Zastavte čas“ a „Směr Praha“.
- Film se točil v autentických exteriérech i interiérech, většina filmu se točila v Plzni, avšak s jedinou vyjímkou, a to jsou vojenská kasárna – ta stála ve Vimperku.
- Jako hlavní motivace k napsání filmu vedla režiséra Pavla Juráčka touha dostat se z kasáren, protože v té době sloužil vojenskou prezenční službu.
- K malé roli bezejmenného pacienta přišel Václav Havel tak, že Landovský přišel za režisérem Juráčkem a řekl mu: „Vašek nemá prachy, nedal bys mu nějakou roli, aby bylo na pivo?“ A režisér dal.
- Původním kameramanem filmu měl být Jiří Vojta, který však velkou řadu scén přeexponoval, jelikož byl zvyklý pracovat pouze s barevným Orwo materiálem, zatímco Juráček si přál natáčet film černobíle kvůli zvýšenému pocitu autenticity. Výsledkem tohoto incidentu usedl za kameru Ivan Šlapeta, který panu Vojtovi dělal švenka a který tak získal svojí první příležitost natočit film z pozice kameramana. zdroj: (Zdroj: Rozhovor s Luďkem Nešlehou a Juráčkovy deníky)
- Ve filmu se mihne také Václav Havel, který byl vzhledem ke svému ráčkování předabován.
- Název filmu se objeví až v 31. minutě
- Film se točil v autentických exteriérech i interiérech, většina filmu se točila v Plzni, avšak s jedinou vyjímkou, a to jsou vojenská kasárna – ta stála ve Vimperku.
- Jako hlavní motivace k napsání filmu vedla režiséra Pavla Juráčka touha dostat se z kasáren, protože v té době sloužil vojenskou prezenční službu.
- K malé roli bezejmenného pacienta přišel Václav Havel tak, že Landovský přišel za režisérem Juráčkem a řekl mu: „Vašek nemá prachy, nedal bys mu nějakou roli, aby bylo na pivo?“ A režisér dal.
- Původním kameramanem filmu měl být Jiří Vojta, který však velkou řadu scén přeexponoval, jelikož byl zvyklý pracovat pouze s barevným Orwo materiálem, zatímco Juráček si přál natáčet film černobíle kvůli zvýšenému pocitu autenticity. Výsledkem tohoto incidentu usedl za kameru Ivan Šlapeta, který panu Vojtovi dělal švenka a který tak získal svojí první příležitost natočit film z pozice kameramana. zdroj: (Zdroj: Rozhovor s Luďkem Nešlehou a Juráčkovy deníky)
- Ve filmu se mihne také Václav Havel, který byl vzhledem ke svému ráčkování předabován.
- Název filmu se objeví až v 31. minutě
Odkazy
Hrají:
Pavel Landovský, Ivan Vyskočil, Hana Růžičková, Otto Šimánek, Helena Růžičková, Václav Havel, Vítězslav Černý, Jaromír Hanzlík, Ladislav Jakim, Jan Kotva, Emil Horváth ml., Jiří Krampol, Allan Laufer, Vladimír Hrabánek, Petr Štěpánek, Jan Schaffer, Karel Charvát, Josef Šebek, Jiří Janoušek, Tomáš Sedláček, Jan Vala, František Němec, Viktor Sodoma, Miroslav Igaz, Zdeněk Procházka, Eduard Ambros, Josef Bárta, Luděk Nešleha, Jiří Nevařil, Zdeněk Novák, Petr Sedláček, R. Musil