Kalamita / Kalamita (1980/96/Československo/Komedie) 74% -Originál DVD-

17.09.2023 20:31
JEDNOU VĚTOU
„Kritický pohled na charaktery lidí a nedostatky v mezilidských vztazích.“

OBSAH
Filmem Kalamita se Věra Chytilová dostala po deseti letech zpět k práci ve Filmovém studiu Barrandov. Dramaturgie jí tehdy nabídla scénář, jehož realizaci dlouhodobě odkládala a který Chytilová před natáčením sama přepsala. Snímek líčí nesnáze Honzy Dostála, který vzdal studium na vysoké škole, aby se podle rodinné tradice stal strojvedoucím. V pracovním prostředí se seznamuje s novými lidmi a zažívá s nimi řadu komických šarvátek. Název filmu neodkazuje pouze na vrcholnou scénu, kdy se většina postav ocitne v jediném kupé zavaleném sněhovou lavinou. Kalamita může přeneseně označovat také srážku nedospělého a naivního mladíka s životní realitou. Ačkoliv natáčení doprovázela řada potíží (Chytilová vzpomínala na snahy barrandovského vedení několikrát výrobu přerušit), vzniklo v dobovém kontextu pozoruhodné dílo. Pod vedením jiného režiséra by se Kalamita velmi snadno proměnila v tendenční snímek o hledání správného místa mládeže ve společnosti. Chytilová se však vyhnula jakýmkoli zjednodušujícím klišé a se specifickou ironií postavila hrdiny do situací, odhalujících jejich vady, vášně a morální postoje. Stylizaci filmu napomohly konečně také improvizační schopnosti herců - vedle Dagmar Bláhové zde s režisérkou poprvé spolupracoval Bolek Polívka

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Koukám, že Bolek Polívka řádil už za mlado ve filmech jak ho znám z Kurvahošigutntág. Ještě aby ne. Kalamitu točila stejná režisérka a řekl bych, že film jako takový je to vydařený. Vydařený hlavně proto, že tam je Bolek Polívka, ten tomu dodává šťávu, blbost a grácii umělce, takže jsem se nenudil od začátku až do konce. Je vidět, že Valašský král uměl. Takové postavy hrát prostě uměl. Sice to není tak sprosté a drzé jako právě Kurvahoši, ale bejt to točené v té době, asi by se tvůrci taky nebránili. Každopádně Kalamitu s ním srovnávat rozhodně nechci. Jenom mi obě postavy zahrané Bolkem Polívkou přišli hodně společné a přesto právě zábavné. No a za druhé právě díky Bolkovi jsou oba filmy tak úspěšné a oblíbené. Na to, že je to staré skoro třicet let tak klobouk dolů. (Malarkey) 4*

Ve filmu Chytilové doznívá nová vlna ve tvářích neotesaných hereckých naturščyků, kostrbatých dialozích i velmi volné skladbě scén, která ale nakonec dostane metaforické a působivé završení v podobě vlaku zasypaného lavinou. Právě motiv kalamity se ozývá ze všech epizod, neprůchodnost lidských vztahů, nepochopení, míjení se ve vánici citů a necitů. Polívkovo ztvárnění mladíka, který vlaje mezi různými ženami, není nijak strhující, je v něm patrná později hodně ověřená nota neotesaného macha, nicméně zejména výborné dialogy a trefný cynismus, který výtečně graduje, dělá z téhle miniatury normalizačního zahnívaní skvělou záležitost. Chytilová se vyhnula mnoha neduhům "společensko-kritické komedie" 80. let, zejména citelného podtónu, že i když všechno stojí za prd, stále žijeme v nejlepším možném zřízení. Kalamita zůstává na komorní rovině a nic "vyššího" nekomentuje. Proto stále žije. (Marigold) 4*

Honza Dostál zanechal studií na vysoké škole, aby si našel pořádnou práci. Nastoupí u dráhy s cílem stát se strojvůdcem. Během prvních týdnů prožívá řadu menších osobních kalamit prakticky s každým, koho potká, zejména však se třemi ženami: sáňkařskou závodnicí Majkou, primářkou chirurgie a potrhlou průvodčí Květou. To však není nic proti tomu, když hned na své první jízdě vlakem uvízne v závěji a vzápětí pod sesunutou masou sněhu. Paní režisérka Chytilová zvolila pro diváka poměrně nepřístupný režijní styl, ve kterém se ke vší smůle vše rozpadá na lepší či horší epizodky, ve kterých mladý Bolek Polívka okouzluje ženy a vytváří trapasy. Jeho herectví v té době bylo takové neotesané, až bych to nazval nesmělým hereckým projevem oproti tomu jak hraje dnes. Do filmu jeho výkon celkem zapadl, ale to ostatní už zapadlo do sněhových závějí. Veskrze si z filmu nelze zapamatovat žádnou scénu a ani žádná scéna nezlidověla, jak tomu bývá u daleko prostších komedií, než je tahle. Závěrečná třetina filmu se sněhovou kalamitou je asi tou nejnudnější z celého filmu. Odbourají se i originální dialogy, které film nějakým způsobem držely v koukatelném průměru. Ve výsledku pro mě tenhle film nebyl ani moc zajímavý. Měl pár náznaků českého "nezávislého" filmu s originálními prvky, ale byl pekelně zdlouhavý a v místech, kde měla být jeho největší síla, paradoxně selhal. A já nevolám po repríze. 40% (kingik) 2*

VELKÁ RECENZE
Vynikající formu Věry Chytilové potvrzovaly během osmdesátých let stylizované snímky Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) či Kopytem sem, kopytem tam (1988). Na počátku desetiletí ovšem ceněná autorka realizovala – v návaznosti na svá díla ze sedmdesátých let – i civilně laděnou komedii Kalamita. Stejně jako v případě ostatních děl Chytilové je i příběh mladého strojvůdce výsledkem kompromisů, jež si autorka vyvzdorovala na barrandovské dramaturgii. Ta jí přitom projekt sama nabídla, protože o látku nebyl kvůli náročné realizaci v zimních exteriérech zájem. Scénář Josefa Šilhavého režisérka přepsala, takže z „konsolidačního“ příběhu o vysokoškolákovi nacházejícím nový smysl života mezi nádražáky se stalo hořce zábavné podobenství o soudobém Československu. Vznik Kalamity proto neohrožovala jen nevypočitatelná příroda, ale i cenzurní zásahy a tlaky. Film přišel do kin bez reklamní kampaně, a přestože se na něj diváci jen hrnuli, bylo jeho promítání v Praze nakonec zakázáno. Chytilová, jejíž otec vlastnil nádražní restauraci, neinscenovala zasněženou idylku, ale autenticky působící dílo plné protirežimních, dvojsmyslných „hlášek“. Nejen hrdina Honza Dostál, ale i řada dalších postav se navíc nachází v „kalamitní“ životní situaci, kterou jako společný – celospolečenský – problém odhalí finální scéna ve sněhem zasypaném vlaku. Klíčový podíl na nervní, provokativně neučesané podobě díla mají kameraman Ivan Šlapeta a střihač Jiří Brožek. V hlavní roli Chytilová poskytla první velkou příležitost tehdy dvaatřicetiletému Bolku Polívkovi. Po jeho boku se coby bezskrupulózní Majka objevuje Polívkova kolegyně z Divadla na provázku, Dagmar Bláhová, jež excelovala už v režisérčině Hře o jablko (1976). Zájem Chytilové o herce zvyklé improvizovat v rámci působení na malých, mimopražských scénách (zde brněnský Provázek a původně liberecká Ypsilonka) potvrzuje i obsazení Jany Synkové, Jaroslavy Kretschmerové, Jana Schmida či Jiřího Pechy.
Film byl po míchačkách dokončen 10. dubna 1980, ale nebyl schválen. Další úpravy skončily 8. června 1981 a promítání bylo schváleno 12. listopadu 1981. Copyright uvedený na kopii je 1980. Do role babičky byla původně obsazena hospodyně Věry Chytilové Klára Emingerová. Během přerušení natáčení v letech 1978 až 1979 však náhle zemřela. Roli převzala herečka Marie Pavlíková. V některých záběrech ovšem zůstala původní představitelka.

PODROBNÝ POPIS FILMU
Honza Dostál opustí studium vysoké školy, aby si mohl splnit sen a stát se strojvůdcem. Je trochu naivní, ale cílevědomý. Odmítne pracovat u otce v nádražní hospodě a přihlásí se v kanceláři ČSD. Vstupní lékařská prohlídka málem vše zhatí, když Honza z pečlivosti váhá nad testem určení barev. S rukama plnýma předpisů a nové uniformy se jde ubytovat. Budoucího spolubydlícího zastihne in flagranti, ale ten jen navrhne, že si pro dámské návštěvy sestaví „jízdní řád“. Při nákupu se Honza poraní. Dívka, s níž se potkal už ve vlaku, mu prst ošetří. Majka je sestrou na chirurgii a Honza rád přijme pozvání na převaz. Dívka však nemá službu, a tak mladík padne do rukou rázné primářce. Zaspání mu projde díky tomu, že náčelník stanice podle jména pozná, že Honza pochází ze starého železničářského rodu. Majka jezdí závodně na saních a Honzovo povolání ji moc neokouzlí. Od vztahu s ním si ale slibuje zlepšení svých sportovních výkonů. Konkurentka totiž podle ní sportovně vyzrála díky aktivnímu sexuálnímu životu. Honza se urazí. Nadbíhá mu pak průvodčí Květa i stárnoucí primářka. Přestože ho s lékařkou uvězní sněhová kalamita náhodou na noc v horské chalupě, Honza odolá a uprchne. Znovu najde Majku. Ta ho vezme ke svému otci lesníkovi a zatímco mladík zdvořile poslouchá odborný výklad, ujede Majka se sociologem Havránkem. Honza za autem běží a skončí v potoce. Zdravotní následky koupele v ledové vodě mu léčí samaritánka Květa zahříváním vlastním tělem. Jednoho dne vyjede Honza na první samostatnou jízdu. Do motoráčku přistoupí i Majka. Havránek ji zklamal a ona teď velmi spěchá na závody. Vymýšlí si, že chtěla vzbudit jen Honzovu žárlivost. Souprava uvízne v závěji a poté ji zasype lavina. Cestující jsou ve vlaku uvězněni. Dva kolegové s Honzou zkoušejí uvolnit sníh. Cestující se věnují rozmíškám, hádkám, občas zavládne panika. Pak náhle zasvítí oknem světlo. Lyžař zvenčí prorazil zával. Egoistická Majka ukradne zachránci lyže a ujede. Přes měkký sníh se bez lyží nelze dostat. Nakonec si lidé ale poradí. Ze svých těl vytvoří na sněhu řetěz a nejprve pomohou vylézt dětem.
 
Postavy a obsazení
• Boleslav Polívka - Honza Dostál
• Dagmar Bláhová - Majka
• Zdeněk Svěrák - učitel
• Václav Švorc - náčelník stanice
• Bronislav Poloczek - řezník
• Štěpán Kučera - syn řezníka
• Jana Synková - primářka
• Marie Pavlíková - babička

Premiéra ČSSR: 1.1.1982
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.1995 (VHS) AB Barrandov Home Video, 20.6.2005 (DVD) Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: 1.10.1993 AB Barrandov Home Video
Poprvé na DVD: 22.6.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
 
Tvůrci a herci
Věra Chytilová (Režie), Vladimír Vojta (Produkce/Vedoucí výroby), Laco Deczi (Hudba),  Ivan Šlapeta (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Bohumil Pokorný (Scénografie), Jaroslava Veselá (Kostýmy), Helena Anýžová (Kostýmy), Jiří Kříž (Zvuk), Jiří Budín (Masky), Šárka Šimůnková (Masky), Josef Šilhavý (Scénář), Věra Chytilová (Scénář), Boleslav Polívka (Herec), Dagmar Bláhová (Herec), Zdeněk Svěrák (Herec), Václav Švorc (Herec), Antonín Kubálek (Herec), Bronislav Poloczek (Herec), Štěpán Kučera (Herec), Jana Synková (Herec), Marie Pavlíková (Herec), Jaroslava Kretschmerová (Herec), Václav Helšus (Herec), Zdeněk Dítě (Herec), Jan Schmid (Herec), Pavel Zedníček (Herec), Laco Deczi (Herec), Dana Balounová (Herec), Kateřina Lírová (Herec), Zuzana Schmidová (Herec), Jana Březinová (Herec), Eva Vidlařová (Herec), Boris Rösner (Herec), Karel Novák (Herec), Petr Kratochvíl (Herec), Rostislav Novák st. (Herec), Daniel Dítě (Herec), Ladislav Gzela (Herec), Petr Rýdel (Herec), Pavel Havránek (Herec), Lubomír Tlalka (Herec), František Čužna (Herec), Jindřich Světnica (Herec), Jiří Prýmek (Herec), Jiří Pecha (Herec), Jan Vávra (Herec), Drahoslava Landsmanová (Herec), Viktor Bejbl (Herec), Jiří Koutný (Herec), Miloslav Kopečný (Herec), Leona Bernátová (Herec), Tereza Kučerová (Herec), Josef Vondráčekm (Herec)
 
1980/96/Československo/Komedie
 
Zajímavost k filmu
- Sáňkařská dráha, která se objeví ve filmu, se nachází v obci Smržovka.
- Motorový vůz, se kterým hlavní hrdina uvízne na trati, je typ M 131.1, přezdívaný „Hurvínek“.
- Bolkovi Polívkovi, která hrál roli Honzy Dostála, se nabídnutý scénář vůbec nelíbil a roli odmítl. Teprve když jej režisérka Chytilová přesvědčila, že se scénáře držet nebudou, na roli kývl.
- Vzhledem k předpisům, které platí dodnes, všechny scény, při kterých Bolek Polívka (Jan Dostál) řídí vlak, řešila Věra Chytilová jednoduchým trikem, kdy byl vlak buď tažen jiným vlakem, a pak skutečně držel řízení ve svých rukách on nebo, pokud záběr nedovolil jinak, seděl v křesle strojvedoucího, ale ruce patřily některému ze zkušených železničářů, kteří se natáčení zúčastnili. Nejčastěji jimi byli pánové Stracke z Antonínova a Vedral ze Sržovky.
- Kalamita se sice nestala tak zvaným trezorovým filmem, ale postihl ji zákaz promítání v centru Prahy a nesměla mít žádnou propagaci. Lidé na ni přesto stáli dlouhé fronty.
- Cenzoři nejprve udělali četné škrty ve scénáři, nicméně pak nebyli pokojeni ani s natočeným materiálem. Nelíbilo se jim, že voják hraje karty, místo toho, aby odhazoval sníh a provokovala je slova a slovní spojení jako "myslet", "perspektivy" nebo "jenom se nepředposrat".
- Otec Věry Chytilové měl nádražní restauraci, dobře proto znala toto prostředí a jeho specifickou atmosféru.
- Přestože je v závěrečných titulcích filmu uveden Jiří Pecha, ve filmu se neobjeví. Při schvalování filmu bylo vystřiženo okolo třiceti scén nebo situací a Pechova sedmiminutová role byla jednou z nich. Vystřižený materiál se nedochoval, poslední části filmového pásu byly vyhozeny počátkem 90.let při privatizaci Barrandova.
- Režisérce v té době nepovolili žádný její scénář, před ní barrandovský ležák jménem Kalamita nikdo nechtěl točit kvůli nutnosti natáčet v zimě a na sněhu. Projekt přijala pod podmínkou, že si ho bude moci přepsat.
- Zdeněk Svěrák převzal roli po Ladislavu Smočkovi, který se druhého natáčení nemohl zúčastnit - měl ale podmínku, že na něj Věra Chytilová nebude křičet. Přeobsadit musela Chytilová i roli babičky cestující s vnukem, protože původní představitelka (mimochodem hospodyně Chytilové) mezitím zemřela.
- Filmovalo se v Jablonci nad Nisou, Kořenově, na Smržovce, Dolní Polubný v nádražní budově a na železniční trati Harrachov - Kořenov.
- Dagmar Bláhová viděla film až po návratu z emigrace, těsně po natočení emigrovala do Austrálie.
- Natáčení bylo obtížné kvůli velké zimě, postupně onemocněl celý štáb. Když onemocněla režisérka, odcestovala stonat do Prahy a chtěla během pauzy přeobsadit hlavní roli Majky (Dáša Bláhová). Schvalovací komise ale využila přerušení natáčení a v letech 1978 až 1979 ho zastavila, zdůvodněním odložení byl i závazek Bolka Polívky (Honza) ve filmu Balada pro banditu (1978).
- Záverečná scéna, kedy na vlak spadne lavína, nebola nakrútená súvisle. Pred jej dokončením prišiel ďalší zo zákazov, a tak sa scéna musela dotáčať až v lete a namiesto snehu bola použitá hasiaca pena.
- Pôvodný scenár filmu pojednával o nezrelom mladom mužovi, ktorý predčasne odíde z vysokoškolských štúdií a hľadá svoje miesto v spoločnosti, ktoré nakoniec nájde ako rušňovodič na železnici.
- Malú úlohu strojmajstra Doudu si vo filme strihol aj skladateľ Laco Déczi, ktorý odmietol rolu učiteľa.
- Interiéry zapadnutého vlaku boli točené na upravenej streche vlaku z 10 komínov pre odvetrávanie osvetľovacích lámp v oddiely pre cestujúcich, pretože žiarovkové svietidlá filmárom nestačili a vo vnútri rozsvietili halogény, ktoré prehrievali vzduch.
 
Odkazy
 

 

Štítky:

| | | | |

Zpět