Je třeba zabít Sekala / Je třeba zabít Sekala (1997/109/Česko, Francie, Polsko, Slovensko/Drama) 83% -Originál DVD-
17.09.2023 20:42
JEDNOU VĚTOU
„Dramatický příběh lidí, kteří zaměnili Pána Boha za kus dřeva, lásku za spojování gruntů a pokoru a lítost za smrt vykupovanou smrtí.“
OBSAH
Drama z léta roku 1943, tedy z období, kdy okupované Československo figurovalo na mapách coby Protektorát Čechy a Morava. Odehrává se v moravské vesnici Lakotice, kde není jediný Němec, kam válečné události jako by ani nedoléhaly. Sedlák Jura Baran, stíhaný gestapem, uprchl z rodných hor chudobného Valašska, aby se ukryl uprostřed žírné roviny Hané v Lakoticích. Jako cizinec nemá důvěru domácích. Lakotice jsou vesnička o pár staveních, kolem je mezi zlatými lány zrajícího obilí rozeseto dvanáct bohatých statků, jejichž majitelé žijí ve strachu ze Sekala. Je to nemanželský syn z jednoho statku. Má za sebou krušné dětství parchanta, kterým všichni pohrdají, nic mu nepatří, slušné děvče si ho ani nevšimne. Sekal je zatrpklý a krutý, nenávidí všechno a všechny. S Protektorátem přišel jeho čas. Udal už dva majitele statků ze zločinů proti Říši. Dostal za to jejich majetek, oni šli do koncentráku a na smrt. Z parchanta je největší sedlák a dává najevo, že dva statky mu nestačí...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
O tomto filmu se mluvilo dlouho, opravdu dlouho potom co samotný vyšel do světa a já se tomu všemu vůbec nedivím. Překvapit prostě musel, protože mě uzemnil neskutečně, a to hned v několika případech. Tak nějak se tento film od ostatních českých liší. Hlavně tím, že má opravdu hodně silný příběh a dobře hrající herce, kteří dorazili aj z Polska a rozhodně tomu není na škodu, ba naopak. Dokázali zahrát tak dobře jako by kupa českých herců nedokázala, ačkoliv je nechci hanit. Prostě je příjemné sledovat český film, ve kterém se objeví herci, kteří jsou pro český národ trochu tropickým ovocem. K tomu tam hrají i Češi, ale ne tolik známí, abych si neřikal to, co v poslední době tvrdím často. Že dobrých českých herců spočítám na prstech u rukou a proto se objeví v každém slušnějším filmu, tím pádem každou chvíli v nějakém, že se časem omrzí. Byl jsem překvapen sílou příběhu, sílou hudby a hlavně samotnou sílou prostředí, že jsem nemohl jinak než ohodnotit plným počtem. Tak plným, že s čistým svědomím mohu říci, že právě Je třeba zabít Sekala je možná tím nejlepším co se u nás objevilo od Sametové revoluce. Klasické české komedie utopil dramatický příběh, ktery si právem zasloužil takové ocenění jaké dostal. Nasadil takovou laťku, že nejspíš budu dlouho čekat na něco, co mě dokáže uzemnit tolik jako právě tento film. Po shlédnutí filmu už se totiž ani nedivím, že o něm lidé mluvili takovou dobu prakticky až do dnes. Zaslouží si to. (Malarkey) 5*
Viděno po letech. Sice to na mě nedolehlo jako například Želary, kdy Eliška Aničky Geislerové rovněž hledá bezpečný úkryt před gestapem.. ale pořád je to velký dramatický kus. Stíhaný gestapem je v jeho případě Jura Baran, přemýšlivý valašský kovář, cizinec bez důvěry domácích, kteří na něj navíc ukážou prstem při potřebě zbavit se démona vesnice. Výsledkem je nadčasový střet, o který jde v mých očích až ve druhém plánu. Primárně je totiž zajímavé sledovat samotného všemocného Sekala, kterým kdysi každý opovrhoval, a nyní jen přihlížejí tomu, jak se karty obrátily. Bůh je tu jen za kus kříže, vládne strach o grunt, potemnělé duše zapomněly na základní lidské hodnoty. Možná škoda, že to celé Vladimír Michálek pojal až s příliš velkou pokorou a bez vlastních nápadů. Neříkám, že nejsou, ale prostě tak nějak bez překvapení směřujeme až do nevyhnutelného finále. A místy dost chladně a dost akademicky. Tak či onak potěší řemeslo (hudba, kamera, zvuk, výprava a další) a samozřejmě herci – nejen ti hlavní, ale i výtečně vybraní sedláci bojící se o své grunty. (castor) 4*
To, že česká, respektive moravská vesnice, je místem nanejvýš ponurým, místem, kde každý zná na každého i ten nejbezvýznamnější hříšek, je docela známý fakt. Nebývale silný vliv zde hraje i půda a poměr lidí k ní. Lidé jsou na ní závislí, ona na nich. O tomto silném až mystickém námětu bylo napsáno mnoho knih, avšak natočeno zoufale málo filmů. Michálek se nám vesnici ukazuje s jasnými sympatiemi spíše k vetřelci, člověku, který zde zakotvil spíše náhodou, a navíc je jiného vyznání. Další sympatickou postavou je místní kněz, který také ne úplně zapadá do místní komunity. Nejpůsobivější je přesto uzavřená až patrialchální skupina pantátů, vlastníků půdy lpějících na ní více než na obecných morálních hodnotách. Mnohý by je odsoudil. Nyní. Nikoliv však před rokem 1948. (Pohrobek) 2*
VELKÁ RECENZE
Koprodukční snímek scenáristy Jiřího Křižana a režiséra Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala se originálním způsobem vrací do doby německé okupace. V prostředí fiktivní hanácké vesnice se odehrává příběh dvou mužů, kteří nemají zhola nic společného, avšak kteří se částečně bez vlastního přičinění dostanou do neodvratného konfliktu. Mladý valašský kovář a partyzán Jura Baran najde před Němci útočiště v hanácké vesničce, kde je kvůli svému protestantskému vyznání považován bezmála za vetřelce.
Hospodáři žijí ve strachu před podlým udavačem Ivanem Sekalem, který od Němců za odměnu získává zabavené grunty zatčených sedláků a který tak téměř neomezeně zvyšuje a patřičně zneužívá svou moc. Jedinou možností záchrany je donutit morálně založeného Juru k vraždě. Jak se mezitím ukáže, Sekal má zrůdnou povahu především kvůli „bezúhonným“ vesničanům, kteří jej v dětství krutě ponižovali pro jeho nemanželský původ...
Na snímku je patrný historizující odstup, jaký dnes získávají tvůrci od zvoleného dobového rámce (například v převlekové komedii Stůj, nebo se netrefím). Jiří Křižan zasadil do roků okupace příběh s dominujícím dramatickým akcentem (připomínajícím antické tragédie) a s westernovými prvky. Nechybí zde „tajemný cizinec“ či závěrečný souboj mužů na život a na smrt, k němuž směřuje veškeré dění. Důležitou složku vyprávění však tvoří také Křižanovo osobní téma nesmazatelné viny „obyčejných“ lidí. Proto se ve filmu o okupantech pouze mluví.
Vladimír Michálek a kameraman Martin Štrba natočili snímek v teplých, sytě zlatavých barvách (určujícím prvkem barevných kompozic je zpravidla zralé obilí), které svou idyličností tvoří kontrapunkt skrytému, o to však působivějšímu napětí. Podstatnou vlastností příběhu je ovšem jeho univerzální platnost. Drama o nesnášenlivosti, jdoucí za jistých okolností na ostří nože, by se mohlo odehrávat v kterékoli době a v kterékoli zemi.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Léto 1943. Mladý kovář Jura Baran přijede vlakem k hanácké obci Lakotice. Starosta mu zařídí práci; ovšem jen díky písemnému doporučení svého bratra, který je mezi partyzány. Starosta se sejde s jedenácti dalšími sedláky u hospodáře Obervy na poradě proti udavači Sekalovi, který od Němců dostává za odměnu grunty zatčených hospodářů. Snacha sedláka Obervy Anežka je terčem posměchu sedláků, protože je vdaná, ale nemá dítě. Její tchán, starý Oberva, byl na rozdíl od syna známým proutníkem. Je také nemanželským otcem Ivana Sekala. Muži rozhodnou, že Sekala je třeba zabít. Ale nikdo ze starců si na vraždu netroufá. Sebevědomý Sekal hodlá rozšířit své pozemky. Vyhrožuje sedlákovi Včelnému, že i proti jeho vůli koupí jeho pole. V neděli se sedláci sejdou na katolické mši. Sekal v kostele pokukuje po Anežce Obervové. Jura, který je evangelík a kterého si místní ani trochu neoblíbili, v prázdné hospodě usedne ke stolu, který patří Sekalovi. U božích muk obtěžuje Sekal Anežku, kterou vždy miloval, ale jako „parchant“ s ní nikdy nemohl ani tancovat. Mladá žena prohlásí, že ji Sekal nikdy nedostane. Po mši se plná hospoda stane svědkem rvačky Sekala a Jury. Sekal srazí přiopilého protivníka k zemi. Pak odejde i se svým poskokem, liliputánským holičem Záprdkem. Za mladým kovářem přijde farářova hospodyně a fanatická katolička Marie, aby v kostele změřil okno kvůli mříži do sakristie. Jura se tak seznámí s páterem Florou, který ho před Sekalem varuje. Kněz rychle pochopí, že Jura se v jejich obci ukrývá před Němci. Sekal překvapí Anežku ve chlévě, když je starý Oberva se synem pryč. Ona odmítne darovaný zlatý řetízek s perlou a krutě ho urazí. I pro ni je parchantem a vrahem. V Záprdkově holičství Sekal donutí Včelného, aby podepsal nevýhodnou smlouvu o prodeji pole. Získávání pozemků chce mít legálně podchycené. Jura se při ošetřování štěnětě, jež přejel Sekal, dozví od vnuka sedláka Koukola, že nemanželským „parchantem“ je i Záprdek. Holič v noci špehuje v Obervově stavení svlékající se Anežku. Je svědkem, jak se žena odmítne milovat s neplodným mladým Obervou, kterého si vzala jen z vůle rodičů, kvůli spojení gruntů. Sedláky napadne využít proti Sekalovi kováře. Ale vědí, že Baran takovou práci nepřijme. Osamělý kovář navštíví večer vlídného faráře. Páter Flora mu nabídne slivovici z Valašska. Muži se spolu baví o smyslu zpovědi a pokání. Jura přizná, že Sekala nenávidí. Ivan Sekal předloží starostovi smlouvu o koupi pole od Včelného. Ví o spojení starostova bratra s partyzány. Donutí muže podepsat, že byl spolu se Záprdkem svědkem řádného uzavření dohody. Zároveň nadhodí, že by si vzal starostovu dceru. Záprdek na poli vzkáže starému Obervovi, že Sekal si jako prvorozený syn činí nárok na jeho grunt. Vzdá se ho však, když mu Anežka bude přes noc po vůli. Starý Koukol zaplatí kováři za ošetření psa, aby mu nebyl nic dlužen. Pak donutí zmateného vnuka prohlásit, že luteránský kovář přijde do pekla. Muž hodí bankovku do ohně. Anežku večer odveze k Sekalovi mladý Oberva. Opilý udavač se nešťastné ženy málem zmocní. Když však pochopí, že Anežka se považuje za mučednici, pošle na ni Záprdka. Krutě potupená žena uteče nahá ze stavení. V neděli ráno najdou vesničané v rybníku na návsi tělo utonulé Anežky. Na další poradu pozvou sedláci Juru. Oznámí mu, že do úplňku musí Sekala zabít. Muž nemá na výběr: všichni vědí od starosty, že na jeho hlavu je kvůli spolupráci s partyzány vypsána odměna. Starosta také ví, kde se skrývá Jurova žena s dítětem. Jeden ze sousedů, pantáta Sehnálek, znechuceně odejde. Farář u zpovědi nedovede přimět Sekala, aby přemýšlel o pokání. U Anežčina hrobu se Sekal setká s Marií. Krutě ji urazí. V hospodě Jura vynadá sedlákům. Jsou stejní jako „ten parchant“. Sekal později přede všemi v hospodě prohlásí, že se ožení se starostovou dcerou. Ta je sice „škaredá jak žaba“, zato starostův grunt je pěkný. V opilosti Sekal slíbí odkázat všechno svému jedinému příteli, Záprdkovi. Farář večer nabídne Jurovi, aby se i s rodinou ukryl u jeho bratra na jižní Moravě. Kovář však nemůže utíkat. Synovi nejsou ani dva roky, a nemocná žena je v osmém měsíci. Baran se faráři svěří se svým strachem. Je donucen spáchat smrtelný hřích. Podle kněze neudělal Sekala parchantem Bůh, nýbrž lidé. Ivanův poskok Záprdek je zase Koukolovým levobočkem. Páter vypráví, že Sekal byl dlouho ve světě; vrátil se až s Němci a začal se mstít sedlákům za to, jak ho v dětství ponižovali. Oberva starší kdysi jeho matku znásilnil. Jura touží, aby Sekal chtěl zabít jeho. Usnadnilo by mu to úkol. Farář prozradí Jurovi, že udavač má slabé místo. Bojoval kdysi ve Španělsku proti Němcům, kterým teď donáší. Na zpustlém gruntě, který původně patřil Pavlicovi, ten zemřel po Sekalově udání v koncentračním táboře, navštíví kněz Ivana. Schválně mu řekne, že Jura Baran zná jeho španělskou minulost. Marie na kolenou prosí Juru, aby nechal Sekala žít. Udavač je jejím synem. Ona sama měla jako parchantova matka zničený život. Záprdek v holičství vyhrožuje mladému Obervovi: brzy ho budou všichni oslovovat jeho pravým jménem: pan Josef Lžičař. Zoufalá Marie řekne synovi, že sedláci si na něj najali Juru Barana. Ivan ji však opět sprostě urazí. Sekal si dá u Jury nabrousit nůž. Přitom si všimne, že ho Záprdek špehuje. Surově ho vyhodí ze dvora kovárny. Potom s Jurou mluví o jejich nadcházejícím souboji. Vypráví mu o španělské válce. Jednou vyhnali s republikány z vesnice falangisty, kteří brutálně povraždili své protivníky. Ti vesničané, co přežili, byli frankisté. Sekal jim se svými druhy udělal totéž, co fašisté nepřátelům. Muže vykastrovali a varlata házeli psům. Pak znásilňovali a vraždili jeptišky. Sekal se k nacistům přidal až doma. Stará se vždy jen o sebe. Dobře ví, že je parchant. Soupeři si dají schůzku o půlnoci u božích muk. Jura přinese objednanou mříž do sakristie. Dá faráři peníze pro svou ženu. Kněz mu požehná. Ale Jura se zbavil výčitek svědomí poté, co slyšel o Sekalově minulosti. Sekal si u božích muk ukryje nabitý revolver. Netuší, že ho sleduje Záprdek. Farář zruší ranní mši a odjede nočním vlakem do Olomouce ke zpovědi. O půlnoci se soupeři střetnou na nože u božích muk. Vzájemně se krutě zraní. Odzbrojený Sekal pak vytáhne revolver. Ale ukáže se, že díky Záprdkovi není nabitý. Jura v sebeobraně zabije Sekala vrženým nožem. Netrpěliví sedláci čekají u Obervy. Těžce zraněný Jura s ránou v břiše je uklidní zprávou, že Sekal je mrtvý. Za starostou přijde Záprdek se Sekalovým testamentem, v němž mu zavražděný odkázal všechen svůj majetek. Začne vyhrožovat... Sedláci naloží Juru na žebřiňák. Aby muž neprozradil Němcům, proč zabil jejich udavače, místo k lékaři ho odvezou zpět na místo rvačky, proti vůli hospodáře Sehnálka, který jediný se jejich skutku štítí, sám však je také zbabělý. Ráno u božích muk zemře Jura Baran vedle zabitého protivníka.
„Dramatický příběh lidí, kteří zaměnili Pána Boha za kus dřeva, lásku za spojování gruntů a pokoru a lítost za smrt vykupovanou smrtí.“
OBSAH
Drama z léta roku 1943, tedy z období, kdy okupované Československo figurovalo na mapách coby Protektorát Čechy a Morava. Odehrává se v moravské vesnici Lakotice, kde není jediný Němec, kam válečné události jako by ani nedoléhaly. Sedlák Jura Baran, stíhaný gestapem, uprchl z rodných hor chudobného Valašska, aby se ukryl uprostřed žírné roviny Hané v Lakoticích. Jako cizinec nemá důvěru domácích. Lakotice jsou vesnička o pár staveních, kolem je mezi zlatými lány zrajícího obilí rozeseto dvanáct bohatých statků, jejichž majitelé žijí ve strachu ze Sekala. Je to nemanželský syn z jednoho statku. Má za sebou krušné dětství parchanta, kterým všichni pohrdají, nic mu nepatří, slušné děvče si ho ani nevšimne. Sekal je zatrpklý a krutý, nenávidí všechno a všechny. S Protektorátem přišel jeho čas. Udal už dva majitele statků ze zločinů proti Říši. Dostal za to jejich majetek, oni šli do koncentráku a na smrt. Z parchanta je největší sedlák a dává najevo, že dva statky mu nestačí...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
O tomto filmu se mluvilo dlouho, opravdu dlouho potom co samotný vyšel do světa a já se tomu všemu vůbec nedivím. Překvapit prostě musel, protože mě uzemnil neskutečně, a to hned v několika případech. Tak nějak se tento film od ostatních českých liší. Hlavně tím, že má opravdu hodně silný příběh a dobře hrající herce, kteří dorazili aj z Polska a rozhodně tomu není na škodu, ba naopak. Dokázali zahrát tak dobře jako by kupa českých herců nedokázala, ačkoliv je nechci hanit. Prostě je příjemné sledovat český film, ve kterém se objeví herci, kteří jsou pro český národ trochu tropickým ovocem. K tomu tam hrají i Češi, ale ne tolik známí, abych si neřikal to, co v poslední době tvrdím často. Že dobrých českých herců spočítám na prstech u rukou a proto se objeví v každém slušnějším filmu, tím pádem každou chvíli v nějakém, že se časem omrzí. Byl jsem překvapen sílou příběhu, sílou hudby a hlavně samotnou sílou prostředí, že jsem nemohl jinak než ohodnotit plným počtem. Tak plným, že s čistým svědomím mohu říci, že právě Je třeba zabít Sekala je možná tím nejlepším co se u nás objevilo od Sametové revoluce. Klasické české komedie utopil dramatický příběh, ktery si právem zasloužil takové ocenění jaké dostal. Nasadil takovou laťku, že nejspíš budu dlouho čekat na něco, co mě dokáže uzemnit tolik jako právě tento film. Po shlédnutí filmu už se totiž ani nedivím, že o něm lidé mluvili takovou dobu prakticky až do dnes. Zaslouží si to. (Malarkey) 5*
Viděno po letech. Sice to na mě nedolehlo jako například Želary, kdy Eliška Aničky Geislerové rovněž hledá bezpečný úkryt před gestapem.. ale pořád je to velký dramatický kus. Stíhaný gestapem je v jeho případě Jura Baran, přemýšlivý valašský kovář, cizinec bez důvěry domácích, kteří na něj navíc ukážou prstem při potřebě zbavit se démona vesnice. Výsledkem je nadčasový střet, o který jde v mých očích až ve druhém plánu. Primárně je totiž zajímavé sledovat samotného všemocného Sekala, kterým kdysi každý opovrhoval, a nyní jen přihlížejí tomu, jak se karty obrátily. Bůh je tu jen za kus kříže, vládne strach o grunt, potemnělé duše zapomněly na základní lidské hodnoty. Možná škoda, že to celé Vladimír Michálek pojal až s příliš velkou pokorou a bez vlastních nápadů. Neříkám, že nejsou, ale prostě tak nějak bez překvapení směřujeme až do nevyhnutelného finále. A místy dost chladně a dost akademicky. Tak či onak potěší řemeslo (hudba, kamera, zvuk, výprava a další) a samozřejmě herci – nejen ti hlavní, ale i výtečně vybraní sedláci bojící se o své grunty. (castor) 4*
To, že česká, respektive moravská vesnice, je místem nanejvýš ponurým, místem, kde každý zná na každého i ten nejbezvýznamnější hříšek, je docela známý fakt. Nebývale silný vliv zde hraje i půda a poměr lidí k ní. Lidé jsou na ní závislí, ona na nich. O tomto silném až mystickém námětu bylo napsáno mnoho knih, avšak natočeno zoufale málo filmů. Michálek se nám vesnici ukazuje s jasnými sympatiemi spíše k vetřelci, člověku, který zde zakotvil spíše náhodou, a navíc je jiného vyznání. Další sympatickou postavou je místní kněz, který také ne úplně zapadá do místní komunity. Nejpůsobivější je přesto uzavřená až patrialchální skupina pantátů, vlastníků půdy lpějících na ní více než na obecných morálních hodnotách. Mnohý by je odsoudil. Nyní. Nikoliv však před rokem 1948. (Pohrobek) 2*
VELKÁ RECENZE
Koprodukční snímek scenáristy Jiřího Křižana a režiséra Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala se originálním způsobem vrací do doby německé okupace. V prostředí fiktivní hanácké vesnice se odehrává příběh dvou mužů, kteří nemají zhola nic společného, avšak kteří se částečně bez vlastního přičinění dostanou do neodvratného konfliktu. Mladý valašský kovář a partyzán Jura Baran najde před Němci útočiště v hanácké vesničce, kde je kvůli svému protestantskému vyznání považován bezmála za vetřelce.
Hospodáři žijí ve strachu před podlým udavačem Ivanem Sekalem, který od Němců za odměnu získává zabavené grunty zatčených sedláků a který tak téměř neomezeně zvyšuje a patřičně zneužívá svou moc. Jedinou možností záchrany je donutit morálně založeného Juru k vraždě. Jak se mezitím ukáže, Sekal má zrůdnou povahu především kvůli „bezúhonným“ vesničanům, kteří jej v dětství krutě ponižovali pro jeho nemanželský původ...
Na snímku je patrný historizující odstup, jaký dnes získávají tvůrci od zvoleného dobového rámce (například v převlekové komedii Stůj, nebo se netrefím). Jiří Křižan zasadil do roků okupace příběh s dominujícím dramatickým akcentem (připomínajícím antické tragédie) a s westernovými prvky. Nechybí zde „tajemný cizinec“ či závěrečný souboj mužů na život a na smrt, k němuž směřuje veškeré dění. Důležitou složku vyprávění však tvoří také Křižanovo osobní téma nesmazatelné viny „obyčejných“ lidí. Proto se ve filmu o okupantech pouze mluví.
Vladimír Michálek a kameraman Martin Štrba natočili snímek v teplých, sytě zlatavých barvách (určujícím prvkem barevných kompozic je zpravidla zralé obilí), které svou idyličností tvoří kontrapunkt skrytému, o to však působivějšímu napětí. Podstatnou vlastností příběhu je ovšem jeho univerzální platnost. Drama o nesnášenlivosti, jdoucí za jistých okolností na ostří nože, by se mohlo odehrávat v kterékoli době a v kterékoli zemi.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Léto 1943. Mladý kovář Jura Baran přijede vlakem k hanácké obci Lakotice. Starosta mu zařídí práci; ovšem jen díky písemnému doporučení svého bratra, který je mezi partyzány. Starosta se sejde s jedenácti dalšími sedláky u hospodáře Obervy na poradě proti udavači Sekalovi, který od Němců dostává za odměnu grunty zatčených hospodářů. Snacha sedláka Obervy Anežka je terčem posměchu sedláků, protože je vdaná, ale nemá dítě. Její tchán, starý Oberva, byl na rozdíl od syna známým proutníkem. Je také nemanželským otcem Ivana Sekala. Muži rozhodnou, že Sekala je třeba zabít. Ale nikdo ze starců si na vraždu netroufá. Sebevědomý Sekal hodlá rozšířit své pozemky. Vyhrožuje sedlákovi Včelnému, že i proti jeho vůli koupí jeho pole. V neděli se sedláci sejdou na katolické mši. Sekal v kostele pokukuje po Anežce Obervové. Jura, který je evangelík a kterého si místní ani trochu neoblíbili, v prázdné hospodě usedne ke stolu, který patří Sekalovi. U božích muk obtěžuje Sekal Anežku, kterou vždy miloval, ale jako „parchant“ s ní nikdy nemohl ani tancovat. Mladá žena prohlásí, že ji Sekal nikdy nedostane. Po mši se plná hospoda stane svědkem rvačky Sekala a Jury. Sekal srazí přiopilého protivníka k zemi. Pak odejde i se svým poskokem, liliputánským holičem Záprdkem. Za mladým kovářem přijde farářova hospodyně a fanatická katolička Marie, aby v kostele změřil okno kvůli mříži do sakristie. Jura se tak seznámí s páterem Florou, který ho před Sekalem varuje. Kněz rychle pochopí, že Jura se v jejich obci ukrývá před Němci. Sekal překvapí Anežku ve chlévě, když je starý Oberva se synem pryč. Ona odmítne darovaný zlatý řetízek s perlou a krutě ho urazí. I pro ni je parchantem a vrahem. V Záprdkově holičství Sekal donutí Včelného, aby podepsal nevýhodnou smlouvu o prodeji pole. Získávání pozemků chce mít legálně podchycené. Jura se při ošetřování štěnětě, jež přejel Sekal, dozví od vnuka sedláka Koukola, že nemanželským „parchantem“ je i Záprdek. Holič v noci špehuje v Obervově stavení svlékající se Anežku. Je svědkem, jak se žena odmítne milovat s neplodným mladým Obervou, kterého si vzala jen z vůle rodičů, kvůli spojení gruntů. Sedláky napadne využít proti Sekalovi kováře. Ale vědí, že Baran takovou práci nepřijme. Osamělý kovář navštíví večer vlídného faráře. Páter Flora mu nabídne slivovici z Valašska. Muži se spolu baví o smyslu zpovědi a pokání. Jura přizná, že Sekala nenávidí. Ivan Sekal předloží starostovi smlouvu o koupi pole od Včelného. Ví o spojení starostova bratra s partyzány. Donutí muže podepsat, že byl spolu se Záprdkem svědkem řádného uzavření dohody. Zároveň nadhodí, že by si vzal starostovu dceru. Záprdek na poli vzkáže starému Obervovi, že Sekal si jako prvorozený syn činí nárok na jeho grunt. Vzdá se ho však, když mu Anežka bude přes noc po vůli. Starý Koukol zaplatí kováři za ošetření psa, aby mu nebyl nic dlužen. Pak donutí zmateného vnuka prohlásit, že luteránský kovář přijde do pekla. Muž hodí bankovku do ohně. Anežku večer odveze k Sekalovi mladý Oberva. Opilý udavač se nešťastné ženy málem zmocní. Když však pochopí, že Anežka se považuje za mučednici, pošle na ni Záprdka. Krutě potupená žena uteče nahá ze stavení. V neděli ráno najdou vesničané v rybníku na návsi tělo utonulé Anežky. Na další poradu pozvou sedláci Juru. Oznámí mu, že do úplňku musí Sekala zabít. Muž nemá na výběr: všichni vědí od starosty, že na jeho hlavu je kvůli spolupráci s partyzány vypsána odměna. Starosta také ví, kde se skrývá Jurova žena s dítětem. Jeden ze sousedů, pantáta Sehnálek, znechuceně odejde. Farář u zpovědi nedovede přimět Sekala, aby přemýšlel o pokání. U Anežčina hrobu se Sekal setká s Marií. Krutě ji urazí. V hospodě Jura vynadá sedlákům. Jsou stejní jako „ten parchant“. Sekal později přede všemi v hospodě prohlásí, že se ožení se starostovou dcerou. Ta je sice „škaredá jak žaba“, zato starostův grunt je pěkný. V opilosti Sekal slíbí odkázat všechno svému jedinému příteli, Záprdkovi. Farář večer nabídne Jurovi, aby se i s rodinou ukryl u jeho bratra na jižní Moravě. Kovář však nemůže utíkat. Synovi nejsou ani dva roky, a nemocná žena je v osmém měsíci. Baran se faráři svěří se svým strachem. Je donucen spáchat smrtelný hřích. Podle kněze neudělal Sekala parchantem Bůh, nýbrž lidé. Ivanův poskok Záprdek je zase Koukolovým levobočkem. Páter vypráví, že Sekal byl dlouho ve světě; vrátil se až s Němci a začal se mstít sedlákům za to, jak ho v dětství ponižovali. Oberva starší kdysi jeho matku znásilnil. Jura touží, aby Sekal chtěl zabít jeho. Usnadnilo by mu to úkol. Farář prozradí Jurovi, že udavač má slabé místo. Bojoval kdysi ve Španělsku proti Němcům, kterým teď donáší. Na zpustlém gruntě, který původně patřil Pavlicovi, ten zemřel po Sekalově udání v koncentračním táboře, navštíví kněz Ivana. Schválně mu řekne, že Jura Baran zná jeho španělskou minulost. Marie na kolenou prosí Juru, aby nechal Sekala žít. Udavač je jejím synem. Ona sama měla jako parchantova matka zničený život. Záprdek v holičství vyhrožuje mladému Obervovi: brzy ho budou všichni oslovovat jeho pravým jménem: pan Josef Lžičař. Zoufalá Marie řekne synovi, že sedláci si na něj najali Juru Barana. Ivan ji však opět sprostě urazí. Sekal si dá u Jury nabrousit nůž. Přitom si všimne, že ho Záprdek špehuje. Surově ho vyhodí ze dvora kovárny. Potom s Jurou mluví o jejich nadcházejícím souboji. Vypráví mu o španělské válce. Jednou vyhnali s republikány z vesnice falangisty, kteří brutálně povraždili své protivníky. Ti vesničané, co přežili, byli frankisté. Sekal jim se svými druhy udělal totéž, co fašisté nepřátelům. Muže vykastrovali a varlata házeli psům. Pak znásilňovali a vraždili jeptišky. Sekal se k nacistům přidal až doma. Stará se vždy jen o sebe. Dobře ví, že je parchant. Soupeři si dají schůzku o půlnoci u božích muk. Jura přinese objednanou mříž do sakristie. Dá faráři peníze pro svou ženu. Kněz mu požehná. Ale Jura se zbavil výčitek svědomí poté, co slyšel o Sekalově minulosti. Sekal si u božích muk ukryje nabitý revolver. Netuší, že ho sleduje Záprdek. Farář zruší ranní mši a odjede nočním vlakem do Olomouce ke zpovědi. O půlnoci se soupeři střetnou na nože u božích muk. Vzájemně se krutě zraní. Odzbrojený Sekal pak vytáhne revolver. Ale ukáže se, že díky Záprdkovi není nabitý. Jura v sebeobraně zabije Sekala vrženým nožem. Netrpěliví sedláci čekají u Obervy. Těžce zraněný Jura s ránou v břiše je uklidní zprávou, že Sekal je mrtvý. Za starostou přijde Záprdek se Sekalovým testamentem, v němž mu zavražděný odkázal všechen svůj majetek. Začne vyhrožovat... Sedláci naloží Juru na žebřiňák. Aby muž neprozradil Němcům, proč zabil jejich udavače, místo k lékaři ho odvezou zpět na místo rvačky, proti vůli hospodáře Sehnálka, který jediný se jejich skutku štítí, sám však je také zbabělý. Ráno u božích muk zemře Jura Baran vedle zabitého protivníka.
Postavy a obsazení
• Olaf Lubaszenko - Jura Baran
• Bogusław Linda - Ivan Sekal
• Jiří Bartoška - páter Flora
• Agnieszka Sitek - Anežka
• Vlasta Chramostová - Marie
• Ľudovít Cittel - Záprdek
• Martin Sitta - mladý Oberva
• Jiří Holý - starý Oberva
• Milan Riehs - starosta
Ocenění:
Český lev
1998 - Nejlepší film
1998 - Vladimír Michálek (Nejlepší režie)
1998 - Olaf Lubaszenko (Nejlepší herec)
1998 - Agnieszka Sitek (Nejlepší vedlejší herečka)
1998 - Jiří Křižan (Nejlepší scénář)
1998 - Martin Štrba (Nejlepší kamera)
1998 - Nejlepší střih
1998 - Nejlepší zvuk
1998 - Michał Lorenc (Nejlepší hudba)
1998 - Jiří Sternwald (Nejlepší výtvarný počin)
1998 - Bogusław Linda (Nejlepší herec)
1998 - Vlasta Chramostová (Nejlepší herečka)
1998 - Jiří Bartoška (Nejlepší vedlejší herec)
Polish Film Awards
1999 - Olaf Lubaszenko (Nejlepší herec)
1999 - Jiří Křižan (Nejlepší scénář)
1999 - Dariusz Jabłoński (Nejlepší producent)
1999 - Vladimír Michálek (Nejlepší film)
1999 - Vladimír Michálek (Nejlepší režie)
1999 - Agnieszka Sitek (Nejlepší herečka)
1999 - Martin Štrba (Nejlepší kamera)
1999 - Jiří Brožek (Nejlepší střih)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1998 - Olaf Lubaszenko (Cena za mužský herecký výkon)
1998 - Vladimír Michálek (Velká cena - Křišťálový glóbus)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.9.1998 Falcon
Premiéra Polsko: 16.10.1998 Best Film
Premiéra Slovensko: 28.1.1999
Premiéra Francie: 9.8.2000
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.1999 (VHS) Centrum českého videa
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: 1.5.1999 Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.7.2001 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 27.11.2013 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 7 394 437
Návštěvnost v ČR 127 497
• Olaf Lubaszenko - Jura Baran
• Bogusław Linda - Ivan Sekal
• Jiří Bartoška - páter Flora
• Agnieszka Sitek - Anežka
• Vlasta Chramostová - Marie
• Ľudovít Cittel - Záprdek
• Martin Sitta - mladý Oberva
• Jiří Holý - starý Oberva
• Milan Riehs - starosta
Ocenění:
Český lev
1998 - Nejlepší film
1998 - Vladimír Michálek (Nejlepší režie)
1998 - Olaf Lubaszenko (Nejlepší herec)
1998 - Agnieszka Sitek (Nejlepší vedlejší herečka)
1998 - Jiří Křižan (Nejlepší scénář)
1998 - Martin Štrba (Nejlepší kamera)
1998 - Nejlepší střih
1998 - Nejlepší zvuk
1998 - Michał Lorenc (Nejlepší hudba)
1998 - Jiří Sternwald (Nejlepší výtvarný počin)
1998 - Bogusław Linda (Nejlepší herec)
1998 - Vlasta Chramostová (Nejlepší herečka)
1998 - Jiří Bartoška (Nejlepší vedlejší herec)
Polish Film Awards
1999 - Olaf Lubaszenko (Nejlepší herec)
1999 - Jiří Křižan (Nejlepší scénář)
1999 - Dariusz Jabłoński (Nejlepší producent)
1999 - Vladimír Michálek (Nejlepší film)
1999 - Vladimír Michálek (Nejlepší režie)
1999 - Agnieszka Sitek (Nejlepší herečka)
1999 - Martin Štrba (Nejlepší kamera)
1999 - Jiří Brožek (Nejlepší střih)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1998 - Olaf Lubaszenko (Cena za mužský herecký výkon)
1998 - Vladimír Michálek (Velká cena - Křišťálový glóbus)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.9.1998 Falcon
Premiéra Polsko: 16.10.1998 Best Film
Premiéra Slovensko: 28.1.1999
Premiéra Francie: 9.8.2000
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.1999 (VHS) Centrum českého videa
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: 1.5.1999 Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.7.2001 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 27.11.2013 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 7 394 437
Návštěvnost v ČR 127 497
Tvůrci a herci
Vladimír Michálek (Režie), Jaroslav Bouček (Produkce), Pavel Bororvan (Produkce), Dariusz Jabłoński (Produkce), Michał Lorenc (Hudba), Martin Štrba (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Jiří Sternwald (Scénografie), Jaroslav Šámal (Scénografie), Mona Hafsahl (Kostýmy), Radim Hladík ml. (Zvuk), Ivo Špalj (Zvuk), Jana Dolejší (Masky), Jiří Křižan (Scénář), Olaf Lubaszenko (Herec), Bogusław Linda (Herec), Jiří Bartoška (Herec), Agnieszka Sitek (Herec), Vlasta Chramostová (Herec), Ľudovít Cittel (Herec), Martin Sitta (Herec), Jiří Holý (Herec), Milan Riehs (Herec), Gustav Nezval (Herec), Gustav Vondráček (Herec), Zdeněk Kozák st. (Herec), Anton Šulík (Herec), Petra Lustigová (Herec), Josef Bulík (Herec), Bohuslav Ličman (Herec), Miloslav Mejzlík (Herec), Jan Šťastný (Herec), Dana Černá (Herec), Robert Sklenář (Herec)
1997/109/Česko, Francie, Polsko, Slovensko/Drama
Zajímavost k filmu
- Jiří Křižan napsal scénář během tří týdnů poté, co opustil politiku.
- Postava záprtka, která se jmenuje Josef Lzicar (Ľudovít Cittel), je pojmenována podle skutečné osoby toho jména.
- V hlavních rolích byli obsazeni pro české publikum neznámí polští herci, a to proto, aby si představitele postav nemohli čeští diváci spojovat s jinými rolemi.
- Film je z válečné doby, přesto se zde neobjevuje jediná uniforma.
- Natáčanie prebehlo v júli 1997, v poliach na trati Nymburk - Mladá Boleslav a celé to trvalo pol dňa. Problém bol s vagónmi, pretože historická súprava, ktorá mala doraziť z Olomouca, uviazla vo vtedajších povodniach. Historický vagón bol narýchlo vypožičaný z Klatov a cez noc expresne dopravený na poslednú chvíľu na natáčanie. Služobné vozidlo bolo vypožičané z bežnej prevádzky, len sa upravili nápisy.
- Každá z osob, která se objeví v úvodních titulkách, získala nominaci na Českého lva. Většina z nich si jej také po udílení cen odnesla.
- Roli pátera Flory (Jiří Bartoška) měl původně hrát Klaus Maria Brandauer. To ztroskotalo kvůli penězům od producenta.
- Filmaři ve Varvažově opravili místní zámeček, který byl totální ruinou. Pod ním navíc objevili staré sklepy, kde se poté natočily scény z kovárny.
- Film se natáčel v obci Varvažov.
- Postava záprtka, která se jmenuje Josef Lzicar (Ľudovít Cittel), je pojmenována podle skutečné osoby toho jména.
- V hlavních rolích byli obsazeni pro české publikum neznámí polští herci, a to proto, aby si představitele postav nemohli čeští diváci spojovat s jinými rolemi.
- Film je z válečné doby, přesto se zde neobjevuje jediná uniforma.
- Natáčanie prebehlo v júli 1997, v poliach na trati Nymburk - Mladá Boleslav a celé to trvalo pol dňa. Problém bol s vagónmi, pretože historická súprava, ktorá mala doraziť z Olomouca, uviazla vo vtedajších povodniach. Historický vagón bol narýchlo vypožičaný z Klatov a cez noc expresne dopravený na poslednú chvíľu na natáčanie. Služobné vozidlo bolo vypožičané z bežnej prevádzky, len sa upravili nápisy.
- Každá z osob, která se objeví v úvodních titulkách, získala nominaci na Českého lva. Většina z nich si jej také po udílení cen odnesla.
- Roli pátera Flory (Jiří Bartoška) měl původně hrát Klaus Maria Brandauer. To ztroskotalo kvůli penězům od producenta.
- Filmaři ve Varvažově opravili místní zámeček, který byl totální ruinou. Pod ním navíc objevili staré sklepy, kde se poté natočily scény z kovárny.
- Film se natáčel v obci Varvažov.
Odkazy
Hrají:
Bogusław Linda, Olaf Lubaszenko, Jiří Bartoška, Agnieszka Sitek, Vlasta Chramostová, Ľudovít Cittel, Martin Sitta, Jiří Holý, Milan Riehs, Anton Šulík st., Josef Bulík, Bohuslav Ličman, Gustav Nezval, Gustav Vondráček, Zdeněk Kozák st., Robert Sklenář, František Kouba, Petra Lustigová, Miloslav Mejzlík, Jan Šťastný, Dana Černá