Jánošík I., II. / Jánošík I., II. (1963/170/Československo/Dobrodružný, Drama, Historický) 82%
17.09.2023 20:41
JEDNOU VĚTOU
„Nesmrtelná legenda o zbojnickém hrdinovi Jánošíkovi, který bohatým bral a chudým dával."
OBSAH
Nesmrtelná legenda o zbojnickém hrdinovi Jánošíkovi, který bohatým bral a chudým dával, je stále vděčným námětem různých uměleckých zpracování. Třetí filmová verze, která byla natočena na Kolibě v letech 1962-63, vznikla u příležitosti 250. výročí Jánošíkovy smrti. Námět, scénář i režie této velkolepé historické fresky jsou dílem Palo Bielika - původního hereckého představitele Jánošíka z české Fričovy filmové verze z roku 1935. Zajímavé je, že hlavní roli nesvěřil zkušený herec žádnému z herců, ale mladému lékaři z Iľavy, Františku Kuchtovi. Neokoukaná tvář tak vtiskla celému filmovému vyprávění silný, realistický nádech. Velkorysý projekt, natáčený v exteriérech slovenských hor, s velkou účastí komparsu, náročnými scénickými stavbami (důmyslná zařízení Jánošíkova lágera) a s účastí plejády vynikajících slovenských herců, patří k pokladům slovenské kinematografi.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jako máleho mě tenhle příběh, dostal i když jsme později slyšel , jak to bylo s Jánošíkem, tak mě je to jedno, protože "pravda je tam někde venku".Mě se líbili kostými i výprava a Filčík, jako zbojník je skvělej Chtěl jsem být taky takový Jánošík,ale to v dnešní době nejde maximálně politik ty mají jako základ hesla slogan tohoto filmu,ale upravený: " Všem brát a sobě dávat". (Enšpígl) 3*
Lidé budící pozornost za života se po smrti často stávají legendou a idolem. Přestávají být Františkem, Václavem nebo Jurajem, mění se v mýtickou postavu opředenou různými zvěstmi, přecházejí do lidových povídaček. Jako když si děti hrají na tichou poštu ... něco se upraví, něco se přidá. Výsledkem není portrét skutečného člověka, ale zpodobnění toho, jak je vnímán. Paľo Bielik respektoval legendu a snažil se přibllížit pravdě. Do hlavní role vybral svého přítele, který dodal příběhu svou přirozenost, další postavy obsazené předními slovenskými herci dokreslily profesionalním výkonem. Vznikl malebný filmový monument. Je ryze slovenský, věrně zachycuje chudobu kraje i mentalitu, dává nahlednout do skutečného postavení těch, ze kterých Juraj povstal. Vynořují se nepříjemné otázky. Je církev se svou morálkou a hlásáním pokory v místech, kde se děje zjevná křivda, správným řešením? Nebo je nám biblický příběh již tolikrát přetlumočen, že se stává sám tichou poštou? (troufalka) 5*
Určitě výpravnější a velkolepější verze než ta z roku 1935, ale výsledný dojem zase až o tolik lepší není. Bielik byl jako režisér určitě zdatný řemeslník, nicméně u mě pořád platí, že jeho nejlepší film je Kapitán Dabač. Tohle je určitě kompetentněji natočeno s propracovanějším scénářem. Dozvíme se kde se Jánošík vzal a proč dělal to co dělal. Podrobněji jsou tu vykresleny i ostatní postavy, no měli na to dvakrát tolik času a to je možná ten kámen úrazu. Starší verze je moc krátká, tahle zase moc dlouhá a pár scén je tu navíc. Na druhou stranu díky barvě konečně vyniknou nádherný exteriéry a po technické stránce tomu na svoji dobu těžko něco vyčítat, ale ústřední (ne) herec vybraný do hlavní úlohy byť není špatný, tak se nevyrovná Bielikovi když to hrál sám. V tom je zase původní film lepší. No celkově vzato to vidím nakonec na lepší průměr.65% (Wacoslav1) 3*
VELKÁ RECENZE
Jak bylo a ještě nečetněkrát uvedeno bude, je jánošíkovský fenomén kruciální otázkou slovenskosti vůbec. Od nekritických adorací počínaje přes střízlivější pohledy pokračuje a druhým koncem pomyslného pangejtu konče, degradujícího slavného terchovského rodáka na gangstra své doby. Je jisté, že skutečný Jánošík je jakousi sumou těchto duchovních ingrediencí. V obecné poloze s tím může a musí souhlasit každý. Jinou otázkou je však jak vytvořit přesvědčivý umělecký obraz zbojnického ideálu slovenských, ale i polských karpatských horalů a tím také podstatné části Středoevropanů vůbec. Pro scénáristu Bielika se stala přirozeným východiskem racionalizovaná legenda doplněná o celou řadu historicky doložených fakt a souvislostí nedlouhého zbojníkova života. Při komponování tohoto pohledu se mohl opřít o proslulý prvorepublikový Olbrachtův román NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, v němž se oblíbenému českému prozaikovi podařilo s mimořádným uměleckým zdarem přesně zachytit rozhraní proměny lupiče v lidový symbol odporu, doložený nadto i o skutečné živé vzpomínky žijících členů Šohajovy rodiny a jeho ženy Eržiky. Je pochopitelné, že se jednalo - nebo mnohem spíše jednat mohlo - o vliv zprostředkovaný, přesto však plný inspirace, povzbuzující tvůrčího Bielikova ducha. Platí to tím spíš, že se tu jednalo nejen o téma rozumu, ale především o věc srdce. Výsledkem se stal osobitý, i v českém prostředí ojedinělý tvar, který akcentuje lidovou legendu, ale současně ji zbavuje magických rysů a celou řadu věcí a prvků domýšlí a dává jim věcný, racionální kontext i obsah. Dalším velkým činitelem, pro Slováka samozřejmým, pro Neslováka objevným, je krásná horská krajina na rozhraní horního a středního Pováží, na kterou navazují podhůrské vrchoviny slovenských hor - Tater a Malé Fatry. Připočteme-li k tomu osobitý folkór i slovenskou lidovou architekturu, jejíž historické kořeny tkví v mnoha ohledech právě v Jánošíkově době nebo v obdobích na jánošíkovskou éru bezporostředně navazujících, dokresluje se nám mohutné jeviště, kterým disponoval podle své scénářem zaštítěné vůle Bielik-režisér. Legenda, do níž byla dále integrována východiska, která zaznamenal Bielik v době svého dětství a jinošství na počátku minulého století, nabídla velkou příležitost různorodé, herecky pestré a mimořádně talentované zakladatelské generaci moderního slovenského divadla, jež tehdy vstupovala do středního věku a blížila se zenitu svých uměleckých možností a výkonů. Snad právě proto Bielik do hlavní role vybral neherce-lékaře, jak naznačují mně dostupné zdroje, Františka Krčmu. Ten svému Jánošíkovi mimo vysokou ztepilou postavu věnoval i svou sličnou tvář a nepopiratelný intelekt a nápaditost, které ve spojení se značnou fyzickou silou, tvořivostí, vůlí a houževnatostí propůjčily mýtotvorné postavě lidských obsah a diváckou důvěryhodnost a přesvědčivost; neherec současně s až překvapivou jakoby snadností tento soubor předností obohatil o solidní zvládnutí hereckého řemesla a autentický umělecký prožitek. Zdánlivě drobnou postavu otce Uhorčíka dokázal nadat stejným bohatstvím svého výsostného umění jako v případě OBCHODU NA KORZE Jozef Króner a doslova objevit - jakoby mimochodem - celou řadu lidstvím prosycených "perliček na dně". Zvlášť velkým zážitkem je v tomto ohledu scéna Uhorčíkova umírání. Nadprůměrné výkony odvádějí i další: svého ramba Surovce s nečekanou bravurou zvládá Dušan Blaškovič právě tak jako Ctibor Filčík hejtmana Hrajnohu. Ve výčtu dobře zvládnutých úloh a jejich aktérů by bylo možné dále pokračovat ; byl by to dlouhý seznam a nesnadné hierarchizování kvality odvedených uměleckých výkonů. Spokojím se proto ještě dvěma evokacemi manželského páru Jaroslava Rozsívala a vzácně i Magdy Lokvencové-Husákové (jejíž filmografie je víc než sporá) jako Jánošíkových rodičů; na minimu plochy odvedli oba víc maximum pro postižení hrdých svobodníků, kteří mohou mnohé, ale až po jistou mez, za kterou splývají s šedou masů ostatních nevolníků, s níž sdílejí i jejich nemilosrdný osud, dostanou-li se do soukolí vrchnostenské zvůle a následné represe. Za zmínku stojí i generační a povahové ostínění šlechtických postav, nejvíce patrné na dvojici hrabat Žurayiových (zvlášť výborný Andrej Bagár a suverénní a jistý Eduard Bindas). Přestože se tento osobitý výpravný historický velkofilm neubránil na několika místech ideologickým klišé své doby končícího stalinismu padesátých let (scény umírání), dokázal zachovat rovnováhu mezi dobrodružným a realitickým žánrem. Klady filmu i kamery právě proto stojí výše: vůlí po skutečném - ne nedobrovolném - poznání Jánošíkovy situace, vhodným připomenutím jeho bezpečně doloženého vojenského angažmá střídavě v Rakosziho a císařských vojscích - i po dalších důležitých dějotvorných i kompozičních prvcích. Tento zakladatelský slovenský historický velkofilm již v době svého uvedení do kin před 46 lety překonal diváckým ohlasem i nejsmělejší očekávání svých tvůrců. Je zřejmé, že své čestné postavení v zlatém fondu slovenské národní - ale i československé - kinematografie si zachová i do budoucna. Zaslouženě a právem.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 23.08.1963
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.2004 SFÚ Bratislava
Poprvé na DVD: 26.10.2008 SME
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
FILMY V SÉRII
Jánošík - Pravdivá historie gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa/
Polsko / Slovensko / Česko, Historický / Drama / Romantický, 2009
Režie: Kasia Adamik, Agnieszka Holland, Hrají: Václav Jiráček, Ivan Martinka
Jánošík I., II. gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aad/
Československo, Dobrodružný / Drama / Historický, 1963
Režie: Paľo Bielik, Hrají: František Kuchta, Ctibor Filčík
Jánošík gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aab/
Československo, Drama / Historický / Dobrodružný, 1935
Režie: Martin Frič, Hrají: Paľo Bielik, Zlata Hajdúková
„Nesmrtelná legenda o zbojnickém hrdinovi Jánošíkovi, který bohatým bral a chudým dával."
OBSAH
Nesmrtelná legenda o zbojnickém hrdinovi Jánošíkovi, který bohatým bral a chudým dával, je stále vděčným námětem různých uměleckých zpracování. Třetí filmová verze, která byla natočena na Kolibě v letech 1962-63, vznikla u příležitosti 250. výročí Jánošíkovy smrti. Námět, scénář i režie této velkolepé historické fresky jsou dílem Palo Bielika - původního hereckého představitele Jánošíka z české Fričovy filmové verze z roku 1935. Zajímavé je, že hlavní roli nesvěřil zkušený herec žádnému z herců, ale mladému lékaři z Iľavy, Františku Kuchtovi. Neokoukaná tvář tak vtiskla celému filmovému vyprávění silný, realistický nádech. Velkorysý projekt, natáčený v exteriérech slovenských hor, s velkou účastí komparsu, náročnými scénickými stavbami (důmyslná zařízení Jánošíkova lágera) a s účastí plejády vynikajících slovenských herců, patří k pokladům slovenské kinematografi.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jako máleho mě tenhle příběh, dostal i když jsme později slyšel , jak to bylo s Jánošíkem, tak mě je to jedno, protože "pravda je tam někde venku".Mě se líbili kostými i výprava a Filčík, jako zbojník je skvělej Chtěl jsem být taky takový Jánošík,ale to v dnešní době nejde maximálně politik ty mají jako základ hesla slogan tohoto filmu,ale upravený: " Všem brát a sobě dávat". (Enšpígl) 3*
Lidé budící pozornost za života se po smrti často stávají legendou a idolem. Přestávají být Františkem, Václavem nebo Jurajem, mění se v mýtickou postavu opředenou různými zvěstmi, přecházejí do lidových povídaček. Jako když si děti hrají na tichou poštu ... něco se upraví, něco se přidá. Výsledkem není portrét skutečného člověka, ale zpodobnění toho, jak je vnímán. Paľo Bielik respektoval legendu a snažil se přibllížit pravdě. Do hlavní role vybral svého přítele, který dodal příběhu svou přirozenost, další postavy obsazené předními slovenskými herci dokreslily profesionalním výkonem. Vznikl malebný filmový monument. Je ryze slovenský, věrně zachycuje chudobu kraje i mentalitu, dává nahlednout do skutečného postavení těch, ze kterých Juraj povstal. Vynořují se nepříjemné otázky. Je církev se svou morálkou a hlásáním pokory v místech, kde se děje zjevná křivda, správným řešením? Nebo je nám biblický příběh již tolikrát přetlumočen, že se stává sám tichou poštou? (troufalka) 5*
Určitě výpravnější a velkolepější verze než ta z roku 1935, ale výsledný dojem zase až o tolik lepší není. Bielik byl jako režisér určitě zdatný řemeslník, nicméně u mě pořád platí, že jeho nejlepší film je Kapitán Dabač. Tohle je určitě kompetentněji natočeno s propracovanějším scénářem. Dozvíme se kde se Jánošík vzal a proč dělal to co dělal. Podrobněji jsou tu vykresleny i ostatní postavy, no měli na to dvakrát tolik času a to je možná ten kámen úrazu. Starší verze je moc krátká, tahle zase moc dlouhá a pár scén je tu navíc. Na druhou stranu díky barvě konečně vyniknou nádherný exteriéry a po technické stránce tomu na svoji dobu těžko něco vyčítat, ale ústřední (ne) herec vybraný do hlavní úlohy byť není špatný, tak se nevyrovná Bielikovi když to hrál sám. V tom je zase původní film lepší. No celkově vzato to vidím nakonec na lepší průměr.65% (Wacoslav1) 3*
VELKÁ RECENZE
Jak bylo a ještě nečetněkrát uvedeno bude, je jánošíkovský fenomén kruciální otázkou slovenskosti vůbec. Od nekritických adorací počínaje přes střízlivější pohledy pokračuje a druhým koncem pomyslného pangejtu konče, degradujícího slavného terchovského rodáka na gangstra své doby. Je jisté, že skutečný Jánošík je jakousi sumou těchto duchovních ingrediencí. V obecné poloze s tím může a musí souhlasit každý. Jinou otázkou je však jak vytvořit přesvědčivý umělecký obraz zbojnického ideálu slovenských, ale i polských karpatských horalů a tím také podstatné části Středoevropanů vůbec. Pro scénáristu Bielika se stala přirozeným východiskem racionalizovaná legenda doplněná o celou řadu historicky doložených fakt a souvislostí nedlouhého zbojníkova života. Při komponování tohoto pohledu se mohl opřít o proslulý prvorepublikový Olbrachtův román NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, v němž se oblíbenému českému prozaikovi podařilo s mimořádným uměleckým zdarem přesně zachytit rozhraní proměny lupiče v lidový symbol odporu, doložený nadto i o skutečné živé vzpomínky žijících členů Šohajovy rodiny a jeho ženy Eržiky. Je pochopitelné, že se jednalo - nebo mnohem spíše jednat mohlo - o vliv zprostředkovaný, přesto však plný inspirace, povzbuzující tvůrčího Bielikova ducha. Platí to tím spíš, že se tu jednalo nejen o téma rozumu, ale především o věc srdce. Výsledkem se stal osobitý, i v českém prostředí ojedinělý tvar, který akcentuje lidovou legendu, ale současně ji zbavuje magických rysů a celou řadu věcí a prvků domýšlí a dává jim věcný, racionální kontext i obsah. Dalším velkým činitelem, pro Slováka samozřejmým, pro Neslováka objevným, je krásná horská krajina na rozhraní horního a středního Pováží, na kterou navazují podhůrské vrchoviny slovenských hor - Tater a Malé Fatry. Připočteme-li k tomu osobitý folkór i slovenskou lidovou architekturu, jejíž historické kořeny tkví v mnoha ohledech právě v Jánošíkově době nebo v obdobích na jánošíkovskou éru bezporostředně navazujících, dokresluje se nám mohutné jeviště, kterým disponoval podle své scénářem zaštítěné vůle Bielik-režisér. Legenda, do níž byla dále integrována východiska, která zaznamenal Bielik v době svého dětství a jinošství na počátku minulého století, nabídla velkou příležitost různorodé, herecky pestré a mimořádně talentované zakladatelské generaci moderního slovenského divadla, jež tehdy vstupovala do středního věku a blížila se zenitu svých uměleckých možností a výkonů. Snad právě proto Bielik do hlavní role vybral neherce-lékaře, jak naznačují mně dostupné zdroje, Františka Krčmu. Ten svému Jánošíkovi mimo vysokou ztepilou postavu věnoval i svou sličnou tvář a nepopiratelný intelekt a nápaditost, které ve spojení se značnou fyzickou silou, tvořivostí, vůlí a houževnatostí propůjčily mýtotvorné postavě lidských obsah a diváckou důvěryhodnost a přesvědčivost; neherec současně s až překvapivou jakoby snadností tento soubor předností obohatil o solidní zvládnutí hereckého řemesla a autentický umělecký prožitek. Zdánlivě drobnou postavu otce Uhorčíka dokázal nadat stejným bohatstvím svého výsostného umění jako v případě OBCHODU NA KORZE Jozef Króner a doslova objevit - jakoby mimochodem - celou řadu lidstvím prosycených "perliček na dně". Zvlášť velkým zážitkem je v tomto ohledu scéna Uhorčíkova umírání. Nadprůměrné výkony odvádějí i další: svého ramba Surovce s nečekanou bravurou zvládá Dušan Blaškovič právě tak jako Ctibor Filčík hejtmana Hrajnohu. Ve výčtu dobře zvládnutých úloh a jejich aktérů by bylo možné dále pokračovat ; byl by to dlouhý seznam a nesnadné hierarchizování kvality odvedených uměleckých výkonů. Spokojím se proto ještě dvěma evokacemi manželského páru Jaroslava Rozsívala a vzácně i Magdy Lokvencové-Husákové (jejíž filmografie je víc než sporá) jako Jánošíkových rodičů; na minimu plochy odvedli oba víc maximum pro postižení hrdých svobodníků, kteří mohou mnohé, ale až po jistou mez, za kterou splývají s šedou masů ostatních nevolníků, s níž sdílejí i jejich nemilosrdný osud, dostanou-li se do soukolí vrchnostenské zvůle a následné represe. Za zmínku stojí i generační a povahové ostínění šlechtických postav, nejvíce patrné na dvojici hrabat Žurayiových (zvlášť výborný Andrej Bagár a suverénní a jistý Eduard Bindas). Přestože se tento osobitý výpravný historický velkofilm neubránil na několika místech ideologickým klišé své doby končícího stalinismu padesátých let (scény umírání), dokázal zachovat rovnováhu mezi dobrodružným a realitickým žánrem. Klady filmu i kamery právě proto stojí výše: vůlí po skutečném - ne nedobrovolném - poznání Jánošíkovy situace, vhodným připomenutím jeho bezpečně doloženého vojenského angažmá střídavě v Rakosziho a císařských vojscích - i po dalších důležitých dějotvorných i kompozičních prvcích. Tento zakladatelský slovenský historický velkofilm již v době svého uvedení do kin před 46 lety překonal diváckým ohlasem i nejsmělejší očekávání svých tvůrců. Je zřejmé, že své čestné postavení v zlatém fondu slovenské národní - ale i československé - kinematografie si zachová i do budoucna. Zaslouženě a právem.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 23.08.1963
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.2004 SFÚ Bratislava
Poprvé na DVD: 26.10.2008 SME
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
FILMY V SÉRII
Jánošík - Pravdivá historie gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa/
Polsko / Slovensko / Česko, Historický / Drama / Romantický, 2009
Režie: Kasia Adamik, Agnieszka Holland, Hrají: Václav Jiráček, Ivan Martinka
Jánošík I., II. gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aad/
Československo, Dobrodružný / Drama / Historický, 1963
Režie: Paľo Bielik, Hrají: František Kuchta, Ctibor Filčík
Jánošík gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aab/
Československo, Drama / Historický / Dobrodružný, 1935
Režie: Martin Frič, Hrají: Paľo Bielik, Zlata Hajdúková
Tvůrci a herci
Paľo Bielik (Režie), - (Produkce), Tibor Andrašovan (Hudba), Vladimír Ješina (Kamera), Maximilián Remeň (Střih), - (Casting), Ivan Vaníček (Scénografie), Ľudmila Purkyňová (Kostýmy), Ondrej Polomský (Zvuk), Michal Jurkovič (Masky), Mária Grandtnerová (Masky), Paľo Bielik (Scénář), František Kuchta (Herec), Ctibor Filčík (Herec), Dušan Blaškovič (Herec), Ondrej Jariabek (Herec), Martin Ťapák (Herec), Jozef Kroner (Herec), Samuel Adamčík (Herec), Andrej Bagar (Herec), Viliam Záborský (Herec), Magdalena Lokvencová-Husáková (Herec), František Dibarbora (Herec), Eduard Bindas (Herec), Karol L. Zachar (Herec), Jaroslav Rozsíval (Herec), Martin Gregor (Herec), Vilma Jamnická (Herec), Ján Kramár (Herec), Vlado Černý (Herec), Jozef Hanúsek (Herec), Elena Latečková-Rampáková (Herec), Ján Klimo (Herec), Vojtech Brázdovič (Herec), Lucia Poppová (Herec), Ernest Pauš (Herec), Štefan Winkler (Herec), Elena Hollá-Holéczyová (Herec), Anton Michalička (Herec), Milan Jablonský (Herec), Juraj Sarvaš (Herec)
1963/170/Československo/Dobrodružný, Drama, Historický
Zajímavost k filmu
- Paľo Bielik bol postavou Jánošíka natoľko posadnutý, že plánoval, že ho raz znova stvárni. Dokonca doma posiloval s činkami, aby sa dostal do jánošíkovskej formy. V čase natáčania však už bol skutočne starý. Vo filme je však počuť aspoň Bielikov hlas. Ide o scénu lapania Jánošíka. Keď zvolajú: "Jánošík, vzdaj sa!", tak práve výkrik "Nie!" patrí Paľovi Bielikovi.
- Paľo Bielik bol od nakrútenia verzie z roku 1935 tak posadnutý Jánošikovskou tematikou, že svoju verziu poňal absolútne veľkolepo – film natočil širokouhlo na americký farebný materiál Kodak ako dvojdielny veľkofilm, niektoré kópie sa dokonca distribuovali v kinách v systéme CinemaScope so štvorkanálovým zvukovým mixom. Existencia CinemaScope kópií je žiaľ dodnes nejasná.
- I napriek tomu, že filmové štúdio Koliba bolo od roku 1953 absolútne sebestačné, museli všetky laboratórne práce uskutočniť v laboratóriách na Barrandove, pretože na Kolibe nemali ešte skúsenosti so spracovaním filmového materiálu Kodak.
- Scéna, v ktorej Tereza (Lucia Poppová) neďaleko slávnej krčmy v noci čaká na Jánošíka (František Kuchta), sa natáčala počas dňa s hromadou filtrov na kamere, ktoré mali vytvoriť atmosféru mesačnej noci.
- Režisér Paľo Bielik najskôr plánoval do role Aurela Žurayia obsadiť Milana Jablonského (Béla Dolinayi), ale napokon sa rozhodol pre Eduarda Bindasa. (Raccoon.city)
- Predstaviteľ Jánošíka, František Kuchta, pracoval v dobe natáčania ako lekár v Ilavskej väznici.
- Hlavnú ženskú rolu stvárnila Lucia Poppová, operná speváčka, ktorá v tom čase účinkovala vo Viedni, a rolu Bélu Dolinayia stvárnil Milan Jablonský, ktorý v tej dobe pôsobil na lekárskej fakulte a neskôr sa preslávil v oblasti športovej kulturistiky. Vo filme mu prepožičal svoj hlas Slavomír Záhradník.
- Amatérska herečka, vážna kandidátka na úlohu Terezy pri spoločnom posedení prezradila, že jeden z pomocných režisérov nalieha a dožaduje sa jej sexuálnej priazne za prísľub, že sa zasadí u Bielika, aby ona dostala tú úlohu. Herečku aj pomocného režiséra s okamžitou platnosťou prepustili.
- Paľo Bielik bol ešte pred začatím natáčania vystavený dosť nemilosrdnej kritike zo strany profesionálnych hercov za to, že sa opovážil pozvať na skúšky s úmyslom do mnohých úloh obsadiť čerstvé tváre nehercov.
- Lucia Poppová (Terezka) počas natáčania filmu prežila milostný románik s Františkom Kuchtom (Jánošík).
- František Dibarbora (sudca Očkayi) nebol uvedený v titulkoch filmu.
- Na filme spolupracovala aj vôbec prvá slovenská kameramanka Danica Rumanová.
- Režisér Paľo Bielik sa rozhodol, že hlavnú úlohu pridelí nehercovi, 203 cm vysokému lekárovi Františkovi Kuchtovi, ktorý nemal nijaké herecké skúsenosti, ak nerátame jeho externú spoluprácu s rozhlasom v pozícii hlásateľa.
- Paľo Bielik písal scenár k filmu desať rokov, jeho nakrútenie s niekoľkotisícovým komparzom trvalo takmer rok a v kinách a amfiteátroch si ho pozrelo 5 miliónov divákov.
- Počas nakrúcania scény orlieho hniezda v Gaderskej doline len so šťastím neprišli o život kameraman Vladimír Ješina a režisér Paľo Bielik. Zo skaly zhora sa uvoľnil veľký ostrý kameň a spadol presne medzi nich.
- Pri poprave Jánošíka (František Kuchta) sa na pľaci musel vytvoriť dav zo 600 komparzistov.
- V čase nakrúcania filmu sa František Kuchta (Jánošík) dozvedel, že má sedemročného nemanželského syna s dievčinou zo študentských čias.
- Snímok získal Bronzového páva a Cenu poroty za vynikajúcu farebnú fotografiu pre Vladimíra Ješinu na 3. MFF Dillí 1965.
- Jánošíka mal pôvodne stvárniť Karol Machata, no Bielikovi sa zdal v 34 rokoch už dosť starý na túto rolu, tak ho nahradil vtedy 30 ročným Františkom Kuchtom.
- Prvý slovenský film nakrútený v širokouhlom formáte.
- Paľo Bielik bol od nakrútenia verzie z roku 1935 tak posadnutý Jánošikovskou tematikou, že svoju verziu poňal absolútne veľkolepo – film natočil širokouhlo na americký farebný materiál Kodak ako dvojdielny veľkofilm, niektoré kópie sa dokonca distribuovali v kinách v systéme CinemaScope so štvorkanálovým zvukovým mixom. Existencia CinemaScope kópií je žiaľ dodnes nejasná.
- I napriek tomu, že filmové štúdio Koliba bolo od roku 1953 absolútne sebestačné, museli všetky laboratórne práce uskutočniť v laboratóriách na Barrandove, pretože na Kolibe nemali ešte skúsenosti so spracovaním filmového materiálu Kodak.
- Scéna, v ktorej Tereza (Lucia Poppová) neďaleko slávnej krčmy v noci čaká na Jánošíka (František Kuchta), sa natáčala počas dňa s hromadou filtrov na kamere, ktoré mali vytvoriť atmosféru mesačnej noci.
- Režisér Paľo Bielik najskôr plánoval do role Aurela Žurayia obsadiť Milana Jablonského (Béla Dolinayi), ale napokon sa rozhodol pre Eduarda Bindasa. (Raccoon.city)
- Predstaviteľ Jánošíka, František Kuchta, pracoval v dobe natáčania ako lekár v Ilavskej väznici.
- Hlavnú ženskú rolu stvárnila Lucia Poppová, operná speváčka, ktorá v tom čase účinkovala vo Viedni, a rolu Bélu Dolinayia stvárnil Milan Jablonský, ktorý v tej dobe pôsobil na lekárskej fakulte a neskôr sa preslávil v oblasti športovej kulturistiky. Vo filme mu prepožičal svoj hlas Slavomír Záhradník.
- Amatérska herečka, vážna kandidátka na úlohu Terezy pri spoločnom posedení prezradila, že jeden z pomocných režisérov nalieha a dožaduje sa jej sexuálnej priazne za prísľub, že sa zasadí u Bielika, aby ona dostala tú úlohu. Herečku aj pomocného režiséra s okamžitou platnosťou prepustili.
- Paľo Bielik bol ešte pred začatím natáčania vystavený dosť nemilosrdnej kritike zo strany profesionálnych hercov za to, že sa opovážil pozvať na skúšky s úmyslom do mnohých úloh obsadiť čerstvé tváre nehercov.
- Lucia Poppová (Terezka) počas natáčania filmu prežila milostný románik s Františkom Kuchtom (Jánošík).
- František Dibarbora (sudca Očkayi) nebol uvedený v titulkoch filmu.
- Na filme spolupracovala aj vôbec prvá slovenská kameramanka Danica Rumanová.
- Režisér Paľo Bielik sa rozhodol, že hlavnú úlohu pridelí nehercovi, 203 cm vysokému lekárovi Františkovi Kuchtovi, ktorý nemal nijaké herecké skúsenosti, ak nerátame jeho externú spoluprácu s rozhlasom v pozícii hlásateľa.
- Paľo Bielik písal scenár k filmu desať rokov, jeho nakrútenie s niekoľkotisícovým komparzom trvalo takmer rok a v kinách a amfiteátroch si ho pozrelo 5 miliónov divákov.
- Počas nakrúcania scény orlieho hniezda v Gaderskej doline len so šťastím neprišli o život kameraman Vladimír Ješina a režisér Paľo Bielik. Zo skaly zhora sa uvoľnil veľký ostrý kameň a spadol presne medzi nich.
- Pri poprave Jánošíka (František Kuchta) sa na pľaci musel vytvoriť dav zo 600 komparzistov.
- V čase nakrúcania filmu sa František Kuchta (Jánošík) dozvedel, že má sedemročného nemanželského syna s dievčinou zo študentských čias.
- Snímok získal Bronzového páva a Cenu poroty za vynikajúcu farebnú fotografiu pre Vladimíra Ješinu na 3. MFF Dillí 1965.
- Jánošíka mal pôvodne stvárniť Karol Machata, no Bielikovi sa zdal v 34 rokoch už dosť starý na túto rolu, tak ho nahradil vtedy 30 ročným Františkom Kuchtom.
- Prvý slovenský film nakrútený v širokouhlom formáte.
Odkazy
Hrají:
František Kuchta, Ctibor Filčík, Dušan Blaškovič, Ondrej Jariabek, Martin Ťapák, Jozef Kroner, Samuel Adamčík, Andrej Bagar, Viliam Záborský, Magdalena Lokvencová-Husáková, František Dibarbora, Eduard Bindas, Karol L. Zachar, Jaroslav Rozsíval, Martin Gregor, Vilma Jamnická, Ján Kramár, Vladimír Černý, Jozef Hanúsek, Elena Latečková-Rampáková, Ján Klimo, Vojtech Brázdovič, Lucia Poppová, Ernest Pauš, Štefan Winkler, Elena Hollá-Holéczyová, Anton Michalička, Milan Jablonský, Juraj Sarvaš