Obsluhoval jsem anglického krále / Obsluhoval jsem anglického krále (2006/12/Česko, Slovensko, Německo, Maďarsko/Drama, Komedie, Romantický, Válečný) 61%
17.11.2023 18:16
JEDNOU VĚTOU
„O muži, jenž toužil naplnit za každých okolností svůj život bohatstvím a krásou, a jehož štěstí bylo vždycky v tom, že ho potkalo nějaké neštěstí."
OBSAH
VTématem Hrabalova slavného románu je životní dráha číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první půle dvacátého století. Mnohokrát v životě pocítí, že jím druzí opovrhují pro malý vzrůst, pro sympatie k Němcům, pro jeho češství, proto, že má původ odloženého dítěte, i pro osobitou životní filozofii. Nikdy však nezatrpkne, neoplácí nenávistí, nemstí se. Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě - ale dostává se mi jich jen krátce. Není uznán ani jako árijec, ani jako milionář...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Mně se to všechno dost dobře nezdá. Tak nízké hodnocení tak dobrému filmu řekl bych dost škodí. Sice jsem zde měl dlouhou dobu pětihvězdičkovou dardu, kterou né a né setřást až jsem se jednou (pár měsíců, potom co jsem film viděl) rozhodl pro rezolutní čtyřhvězdičkový zákrok. A taky napořád. Pan Menzel sice natočil hezký film, jen je trochu zvláštní tím jak je zmatený. Není špatný, to určitě né, jen mám takový pocit, že se například Postřižinám nedá rovnat co se kvalitou textu, hlavně textu týče. Sice je to expert přes Hrabala, ale čeho je moc, toho je příliš. A i samotný Jiří Menzel to věděl a čekal dlouhou, předlouhou dobu než se odhodlal něco takového jako je právě tento film natočit. Sice jsem knihu nečetl, zatím, pouze viděl film, ale i tak jsem spokojen. Závěrečnou scénou s Kaiserem mi to všechno trochu spadlo do stojatých vod, ale bez ní by to prostě nemohlo být ono a jinak by se to vyřešit ani nedalo. Tak si tento film pamatuju ne jako ten, který se opravdu povedl, ale ten, který zaznamenal jako jeden z mála větších úspěch ve světě než tady a to je pro pána autora veliká škoda. Ale co naplat, jedinou roli hodnou zapamatování je nejspíš vrchní Martin Huba. Ten se mi tam jediný opravdu hodil. Samotný Jan Dítě v podání Ivana Barneva je sice hezký nápad, ale experimentů v tomto filmu je opravdu požehnaně. (Malarkey) 4*
Jiří Menzel jezdil tak dlouho ostře sledovaným vlakem až se mu jeho talent začal dírou v kapse u kalhot vytrácet. Když poté zastavil ve stanici Hrabalova, napadlo ho, že Obsluhoval jsem anglického krále by mohl být dobrý film. Na stejném nástupišti ho napadlo natočit i ostatní snímky, které našli předlohu v Hrabalově díle. Rychle začal psát scénář, ale už se mu vytratilo příliš talentu, aby to byl skvělý kousek. Poté cestou do studia další trošku ze svého talentu a tak natočil snímek pochybné kvality, který je v půlce cesty ke kvalitě předchozích snímků. Je těžké popsat co je na něm přesně špatně, ale možná by stačilo skoro všechno. Oldřich Kaiser je dobrý herec a ve filmu mě příjemně překvapil. Na druhou stranu nemusím filmy, které jsou vyprávěné, a u kterých známe plus mínus konec. Hned se vytrácí překvapení nad závěrem a snímek nemá potřebný náboj. Sledování "epizod"o to,m kam zavedla chuť po penězích číšníka jménem Dítě je plné zvláštního pocitu. Chvílemi jsou scény poetické a krásné jako by je sám Hrabal natočil, ale jiné jsou vrcholem obyčejnosti a nudnosti. Pro mě bylo nejdůležitější si uvědomit, že Dítě vlastně není vůbec kladný hrdina a dá se říci slovy, majitele Hotelu Paříž, že je "špatným Čechem". Dítě svým stárnutím nejen, že mění své životní cíle, ale také se mění jeho povaha, která přechází ze sobectví a hamužnictví k obyčejnému stáří plné radosti z maličkostí a konce všech jeho tužeb okolo peněz. Dítě je povětšinou snímku přesto všechno trochu nepříjemnou postavou, která se tváří maximálně nevinně, ale opak je pravdou. Přes výborného Kaisera se dá říct, že OAK je průměrný český film, který zapadne a ztratí se stejně rychle jako pan Menzel zase nastoupí na svůj vlak a odjede do dalšího nádraží. (Djkoma) 2*
Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. (Isherwood) 2*
VELKÁ RECENZE
Vím, že se vystavuji riziku veřejné pohany, protože na domácí stříbro se nesahá, a Jiří Menzel mimo jiné v "proutkové" kauze dokázal, že čistotu svého jména si dokáže ubránit sám. Kdo z nás recenzentů by chtěl mít šrámy na těle, když dost na tom, že Obsluhoval jsem anglického krále místy zanechává šrámy na duši. Hned na začátku je dobré napsat, že Jiří Menzel se sice vrací do prostoru české kinematografie, kde dlouhou dobu absentoval, ale bohužel se nejedná o návrat krále s fanfárami a vlajícími prapory. Při realizaci se kdesi cosi zadrhlo a výsledek nenaplňuje očekávání beze zbytku. Pokud vás překvapilo, že film má jaksi dvě premiéry - menší prosincovou a větší lednovou - vězte, že jde jen o praktickou záležitost: zajistit snímku šance v rozhodování lví poroty (nominace na Oscara nepřišla).
Možná tomu je na vině relativní nezfilmovatelnost předlohy (ale mezi námi, o kolika knihách se mluvilo jako o nezfilmovatelných a dnes jsou z nich dobré bijáky), jistá "převařenost" neustále odkládaného projektu nebo vůbec to nejhorší, co si lze představit: Jiří Menzel své delikátní umění režie a vytváření hrabalovské atmosféry načisto zapomněl. Pravda bude nejspíš někde uprostřed. Plus další faktory. Netřeba zmiňovat, že kritická slova na adresu neoddiskutovatelného barda českého filmu, nejsou povahy osobní. Velmi si jej vážím a kdykoliv něco z jeho tvorby běží v TV, neváhám. Když teď před vánocemi běžel jeho Konec starých časů, musel jsem zpětně uznat, že jsa v roce 1990 třináctiletý školák, na povinné projekci jsem jej značně podcenil. V tomhle fláku "to" prostě ještě je. Ale v Obsluhoval jsem anglického krále jsem to při sebevětší snaze nemohl najít...
A přitom jsou všechny potřebé ingredience pohromadě: Hrabalova předloha, Menzel i hrabalovští herci jako František Řehák, Rudolf Hrušínský ml., Josef Abrhám nebo Marián Labuda (být Petr Čepek ještě stále s námi, jistě by nějaké cameo taky dostal). S trochu přivřenýma očima by se mezi ně mohl zařadit i zestárlý a zmoudřelý Jan Dítě v podání Oldřicha Kaisera. Jenže ten nemá být jen rázovitou postavičkou, která s patřičným gustem pronese nějakou hlášku nebo moudro, ale tahounem celé druhé dějové linie "po letech." Linie s mladým Dítětem s Ivanem Barevem má ještě jakýs takýs děj, byť je vidět, že volný proud Hrabalový slov se stával gradovaným příběhem jen ztěžka, ale Oldřich Kaiser bohužel nemá co hrát. Jen se plouží po lesích, rozmlouvá se stejnými životními ztroskotanci jako je on sám, občas si zafilozofuje, jindy pochlubí "metálem" od habešského krále, ale v podstatě se NIC neděje. Na konci dospěje kriminálem ohoblovaný Dítě ke smířlivému životnímu postoji, ale je to doprovázeno přibližně stejným výrazem (nazval jsem si ho "výraz šťastného blba"), jaký měl na začátku filmu, když vyšel z jeho bran. Dokonce i ty žhavé chvilky s povětrnou ženštinou, která se mu tak okatě nabízí, a my už si říkáme "že by konečně děj?", končí jejím nenadálým odchodem. A navíc: to nešlo vymyslet nějaké obrazové vyjádření vnitřního pnutí a na skladě byly pouze rušivé vnitřní monology? Že Jiří Menzel neviděl Adaptaci, kde "Robert McKee" udílí "Charlie Kaufmannovi" cenné tvůrčí rady?
Špatná castingová volba na dvourozměrného Ivana Bareva (tváří se asi jako Ladislav Pešek v Obušku z pytle ven!) bohužel umocnila všechny ostatní nedokonalosti. Obávám se, že epizodky nebesky naivního číšníka, který chtě nechtě stoupá po společenském žebříčku a na něm se ukazují všechny nástrahy čecháčkovské servility, nesděluje nic, co bychom už dávno nevěděli: když je příležitost, každý si rád "vypomůže." Jenže ty metafory jsou tentokrát hodně prostinké. Těžko například věřit tomu, že by se pánové továrníci v drahých oblecích hromadně spustili na kolena a sbírali mince, které Dítě pro své pobavení hodil na zem. Když se ten samý motiv objeví na plátně potřetí, tážete se, jestli to Jiří Menzel myslí vážně a nebo je to nějaká hodně sofistikované sdělení, které jste zatím nepobrali. A podobných horkých bramborů je ve filmu hned několik.
Menzel je evidentně silnější v momentech (nebo vlastně i celých filmech jako Postřižiny), ve kterých sděloval spíše subtilní pocit - který v konečném důsledku vyjádřil ducha doby - než když se snaží o velká poznání, která nemají potřebnou míru nadsázky. V celém filmu vidím snahu o "lehkou ruku", ale Jiří Menzel bohužel nepřišel s nečekanými obrazy, nad kterými byste se s vědoucím pochopením hořce pousmáli. Osobně pro mě film fungoval nejvíc v momentech, které už byly lehce za hranicemi poetiky, kterou si Menzel zvolil - například když Rudolf Hrušínský ml. projíždí na svém elektrickém vozíku zrychleně po nevěstinci. Bohužel jsou to jen záblesky. Spíš mi připadá, že Menzel se u značně heavy tématu, které aby bylo ustáto bez ztrapnění, vyžaduje razantnější přístup, zakoktal. Připadá mi, že Menzel se držel příliš při zemi a trochu násilně se soukal do poetiky, kterou u něj oceňuje a zároveň mu vymezila kritika. Některé věci bohužel zvětrávají. Zvláštní je, že tentokrát nezabírají ani cele obnažené dívky. Kdysi jsme měli jen krásnou Magdu se stetoskopem na ňadru. A stačilo to. Dnes mi ta přehlídka tuctů oblin připadala spíš rušivá, a to rozhodně nepatřím k prudérním spoluobčanům. Jakoby kompenzovala nějaký vědomý nedostatek.
Obsluhoval jsem anglického krále není úplně tragický film, ale vzhledem k humbuku, který kolem něj už deset let je, jsem očekával víc. Vizuály má místy docela zajímavé, některé scény mají občas vynikající timing (Pavel Nový odchází z hotelu a platí útratu), ale kvůli uvedeným nedostatkům je to film spíše ze skupiny zapomenutelných. Jiří Menzel v rozhovorech často zmiňuje, že filmy typu Harry Potter mají na diváky ničivý dopad. Ano, možná jsou hloupé, vykalkulované a v konečném důsledku "špatné." Nikdo z jejich tvůrců však není apriori považován za věrozvěsta, který z hlubin bagruje sám Logos. Hollywoodská továrna jim vždycky ušije relativně vygradovaný scénář, byťsi uniformně poskládaný (Syd Field rulez:). A zbytek je na realizačních schopnostech toho kterého tvůrce. Takto vzniklé filmy zcela jistě nemají parametry umění, jen obyčejného řemesla. Ale čas od času z nich zazáří něco víc. Při vší úctě k Jiřímu Menzelovi se na ně mnohdy dívá lépe než na moralitku Obsluhoval jsem anglického krále, která sděluje pouze banálně průhledné pravdy o české národní povaze, ještě k tomu ve slabém příběhu bez pointy. Nebo je to tak, že jsou umělecké filmy jednou velkou pointou od začátku do konce a z povahy "vyšší věci," ke které se vyjadřují, si mohou ledacos dovolit? Dokonce bych řekl: kdyby jen Menzel přijal pár hollywoodských pravidel za vlastní. Třeba to základní: napřed bavit, pak sdělovat.Vím, že se vystavuji riziku veřejné pohany, protože na domácí stříbro se nesahá, a Jiří Menzel mimo jiné v "proutkové" kauze dokázal, že čistotu svého jména si dokáže ubránit sám. Kdo z nás recenzentů by chtěl mít šrámy na těle, když dost na tom, že Obsluhoval jsem anglického krále místy zanechává šrámy na duši. Hned na začátku je dobré napsat, že Jiří Menzel se sice vrací do prostoru české kinematografie, kde dlouhou dobu absentoval, ale bohužel se nejedná o návrat krále s fanfárami a vlajícími prapory. Při realizaci se kdesi cosi zadrhlo a výsledek nenaplňuje očekávání beze zbytku. Pokud vás překvapilo, že film má jaksi dvě premiéry - menší prosincovou a větší lednovou - vězte, že jde jen o praktickou záležitost: zajistit snímku šance v rozhodování lví poroty (nominace na Oscara nepřišla).
Možná tomu je na vině relativní nezfilmovatelnost předlohy (ale mezi námi, o kolika knihách se mluvilo jako o nezfilmovatelných a dnes jsou z nich dobré bijáky), jistá "převařenost" neustále odkládaného projektu nebo vůbec to nejhorší, co si lze představit: Jiří Menzel své delikátní umění režie a vytváření hrabalovské atmosféry načisto zapomněl. Pravda bude nejspíš někde uprostřed. Plus další faktory. Netřeba zmiňovat, že kritická slova na adresu neoddiskutovatelného barda českého filmu, nejsou povahy osobní. Velmi si jej vážím a kdykoliv něco z jeho tvorby běží v TV, neváhám. Když teď před vánocemi běžel jeho Konec starých časů, musel jsem zpětně uznat, že jsa v roce 1990 třináctiletý školák, na povinné projekci jsem jej značně podcenil. V tomhle fláku "to" prostě ještě je. Ale v Obsluhoval jsem anglického krále jsem to při sebevětší snaze nemohl najít...
A přitom jsou všechny potřebé ingredience pohromadě: Hrabalova předloha, Menzel i hrabalovští herci jako František Řehák, Rudolf Hrušínský ml., Josef Abrhám nebo Marián Labuda (být Petr Čepek ještě stále s námi, jistě by nějaké cameo taky dostal). S trochu přivřenýma očima by se mezi ně mohl zařadit i zestárlý a zmoudřelý Jan Dítě v podání Oldřicha Kaisera. Jenže ten nemá být jen rázovitou postavičkou, která s patřičným gustem pronese nějakou hlášku nebo moudro, ale tahounem celé druhé dějové linie "po letech." Linie s mladým Dítětem s Ivanem Barevem má ještě jakýs takýs děj, byť je vidět, že volný proud Hrabalový slov se stával gradovaným příběhem jen ztěžka, ale Oldřich Kaiser bohužel nemá co hrát. Jen se plouží po lesích, rozmlouvá se stejnými životními ztroskotanci jako je on sám, občas si zafilozofuje, jindy pochlubí "metálem" od habešského krále, ale v podstatě se NIC neděje. Na konci dospěje kriminálem ohoblovaný Dítě ke smířlivému životnímu postoji, ale je to doprovázeno přibližně stejným výrazem (nazval jsem si ho "výraz šťastného blba"), jaký měl na začátku filmu, když vyšel z jeho bran. Dokonce i ty žhavé chvilky s povětrnou ženštinou, která se mu tak okatě nabízí, a my už si říkáme "že by konečně děj?", končí jejím nenadálým odchodem. A navíc: to nešlo vymyslet nějaké obrazové vyjádření vnitřního pnutí a na skladě byly pouze rušivé vnitřní monology? Že Jiří Menzel neviděl Adaptaci, kde "Robert McKee" udílí "Charlie Kaufmannovi" cenné tvůrčí rady?
Špatná castingová volba na dvourozměrného Ivana Bareva (tváří se asi jako Ladislav Pešek v Obušku z pytle ven!) bohužel umocnila všechny ostatní nedokonalosti. Obávám se, že epizodky nebesky naivního číšníka, který chtě nechtě stoupá po společenském žebříčku a na něm se ukazují všechny nástrahy čecháčkovské servility, nesděluje nic, co bychom už dávno nevěděli: když je příležitost, každý si rád "vypomůže." Jenže ty metafory jsou tentokrát hodně prostinké. Těžko například věřit tomu, že by se pánové továrníci v drahých oblecích hromadně spustili na kolena a sbírali mince, které Dítě pro své pobavení hodil na zem. Když se ten samý motiv objeví na plátně potřetí, tážete se, jestli to Jiří Menzel myslí vážně a nebo je to nějaká hodně sofistikované sdělení, které jste zatím nepobrali. A podobných horkých bramborů je ve filmu hned několik.
Menzel je evidentně silnější v momentech (nebo vlastně i celých filmech jako Postřižiny), ve kterých sděloval spíše subtilní pocit - který v konečném důsledku vyjádřil ducha doby - než když se snaží o velká poznání, která nemají potřebnou míru nadsázky. V celém filmu vidím snahu o "lehkou ruku", ale Jiří Menzel bohužel nepřišel s nečekanými obrazy, nad kterými byste se s vědoucím pochopením hořce pousmáli. Osobně pro mě film fungoval nejvíc v momentech, které už byly lehce za hranicemi poetiky, kterou si Menzel zvolil - například když Rudolf Hrušínský ml. projíždí na svém elektrickém vozíku zrychleně po nevěstinci. Bohužel jsou to jen záblesky. Spíš mi připadá, že Menzel se u značně heavy tématu, které aby bylo ustáto bez ztrapnění, vyžaduje razantnější přístup, zakoktal. Připadá mi, že Menzel se držel příliš při zemi a trochu násilně se soukal do poetiky, kterou u něj oceňuje a zároveň mu vymezila kritika. Některé věci bohužel zvětrávají. Zvláštní je, že tentokrát nezabírají ani cele obnažené dívky. Kdysi jsme měli jen krásnou Magdu se stetoskopem na ňadru. A stačilo to. Dnes mi ta přehlídka tuctů oblin připadala spíš rušivá, a to rozhodně nepatřím k prudérním spoluobčanům. Jakoby kompenzovala nějaký vědomý nedostatek.
Obsluhoval jsem anglického krále není úplně tragický film, ale vzhledem k humbuku, který kolem něj už deset let je, jsem očekával víc. Vizuály má místy docela zajímavé, některé scény mají občas vynikající timing (Pavel Nový odchází z hotelu a platí útratu), ale kvůli uvedeným nedostatkům je to film spíše ze skupiny zapomenutelných. Jiří Menzel v rozhovorech často zmiňuje, že filmy typu Harry Potter mají na diváky ničivý dopad. Ano, možná jsou hloupé, vykalkulované a v konečném důsledku "špatné." Nikdo z jejich tvůrců však není apriori považován za věrozvěsta, který z hlubin bagruje sám Logos. Hollywoodská továrna jim vždycky ušije relativně vygradovaný scénář, byťsi uniformně poskládaný (Syd Field rulez:). A zbytek je na realizačních schopnostech toho kterého tvůrce. Takto vzniklé filmy zcela jistě nemají parametry umění, jen obyčejného řemesla. Ale čas od času z nich zazáří něco víc. Při vší úctě k Jiřímu Menzelovi se na ně mnohdy dívá lépe než na moralitku Obsluhoval jsem anglického krále, která sděluje pouze banálně průhledné pravdy o české národní povaze, ještě k tomu ve slabém příběhu bez pointy. Nebo je to tak, že jsou umělecké filmy jednou velkou pointou od začátku do konce a z povahy "vyšší věci," ke které se vyjadřují, si mohou ledacos dovolit? Dokonce bych řekl: kdyby jen Menzel přijal pár hollywoodských pravidel za vlastní. Třeba to základní: napřed bavit, pak sdělovat.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Začínající číšník Jan Dítě má komplexy kvůli výšce. Začíná u prodeje párků, pak se ale dostane do hotelu Zlatá Praha, později do hotelu Tichota, kde se schází v noci významní lidé s milenkami. Nakonec pracuje v hotelu Paříž, kde je mu vzorem vrchní Skřivánek, který zná obdivuhodně psychologii a sociologii hostů – říkal, že obsluhoval anglického krále. Janovi se poštěstí a jako záskok mohl obsluhovat habešského císaře, od kterého dostal habešský řád. Později si vzal Němku, která ukradla deportovaným Židům cenné poštovní známky. V závěru války však zemřela, když se snažila známky zachránit z hořící budovy bývalého hotelu Tichota.
Před únorem 1948 si koupil za utržené peníze za známky hotel. Penězi si i vytapetoval stěnu. Po únoru 1948 mu byl hotel sebrán a milionáři byli sváženi do komunistických vězení. On tam však odešel dobrovolně, protože chtěl být ve vyšší společnosti za každou cenu, v dobrém i ve zlém. V kriminále ale potká osoby, se kterými dříve spolupracoval a díky svým ambicím se k nim otočil zády, takže ho teď mezi sebe nepřijmou. Za 15 milionů korun dostal Dítě 15 let vězení natvrdo. Díky amnestii byl propuštěn po 14 letech a 9 měsících.
Nakonec se z něj stane cestář na samotě v liduprázdných Sudetech. Celý život se snažil přizpůsobit, dostat se do vyšší společnosti, proto i za okupace podlézal Němcům. Ale nikdy se mu to nepodařilo. Pochopí tak, že je zbytečné přizpůsobovat se světu. V závěru se smíří se svým životem.
BOHUMIL HRABAL - Jak jsem psal Anglického krále
Odpověď Bohumila Hrabala při besedě v roce 1989
…tam je akumulován lidský hovor, který jsem já vždycky miloval a miluju dodnes, takže dá se říct, že prostě ten proud toho mého hovoru a mého psaní úzce souvisí s hospodou, restauracema, ale vždycky tedy spíš s hospodou. Mí přátelé byli vždycky pinglové, a jsou i dodnes. Moje žena, kterou jsem poznal, moje žena, které říkali Pipsi, tak tu jsem poznal, když byla zaměstnána jako pokladní v hotelu Paříž. Chodíval jsem jí naproti, seděla tam v té kuchyni a všechno, co teklo z kuchyně, tak prošlo pokladnou jí, teda skrz její ruce. Přicházela domů, vzali jsme se, žili jsme spolu pětadvacet let, žena byla nejdřív v hotelu Paříž a potom prodávala kuřata na rohu Jindřišské a Panské ulice, v grilu hotelu Palace, takže já byl neustále ve styku s povědomím, který je napnuto mezi obyčejnou hospodou a restaurací a pochopitelně tam, aniž bych chtěl, vždycky jsem se umazal tím, co bylo vyprávěno.
Můj velký přítel byl pan Vaništa, ten měl hospodu, ale vyučil se v hotelu Paříž, a tak vlastně já od jinošskejch let, kdy jsem chodil do těch nymburskejch hospod až do těch libeňskejch hospod a i potom za ženou do restaurací a potom i do pražskejch hospod, to jest k Tygrovi, ke Kocourovi, k Pinkasům a tak dále, tak za ten řetěz let jsem získal takovejch story, takovejch událostí, takovejch podrobností, že jednou, když jsem šel na pivo do Sadský, to je takový městečko a tam byl hotýlek Modrá hvězda, tak v tý Modrý hvězdě ten, kdo tam byl jako vedoucí, řekl, abychom teď to stáhli a budeme si tak chvilku vyprávět, tak začal vyprávět o tom, jak začínal on. A on začínal jako pikolík, kterej prodával ty párky na nádraží v Čáslavi, no a já jsem přijel v noci domů, druhej den tato drobná událost - to je jako když ťuknete do čínský vázy, ta prasklina oběhne a celý se to rozlomí, stačí jen ťuknout - čili toto ťuknutí u té Modré hvězdy, druhej den jsem sedl ke stroji, nastrčil jsem to tam, začal jsem psát a tak, jak jsem napsal.
Těch prvních deset stránek, tak ty neustále přivolávaly další a další asociace, zas musela k tomu bejt jistá drzost a hlavně záliba v mystifikaci, psal jsem dlouho a protože nikdo ke mně nepřišel, tak jsem psal osmnáct dní a za osmnáct dní to bylo hotovo, pak stačí vzít nůžky a takhle to rozstříhat a sestavit, protože jsem se učil jak snadno a lehce se píše scénář, no a tak vznikl Anglický král. Návod je to velice jednoduchý. Musíte mít prostě obrovskou zásobu těch story, abyste potom je nějak sjednotil a uvedl na společného jmenovatele díky fikci, že ty nehoráznosti, které říkáte, mají smysl a že jsou schopny vytvořit něco, čemu se říká literatura.
„O muži, jenž toužil naplnit za každých okolností svůj život bohatstvím a krásou, a jehož štěstí bylo vždycky v tom, že ho potkalo nějaké neštěstí."
OBSAH
VTématem Hrabalova slavného románu je životní dráha číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první půle dvacátého století. Mnohokrát v životě pocítí, že jím druzí opovrhují pro malý vzrůst, pro sympatie k Němcům, pro jeho češství, proto, že má původ odloženého dítěte, i pro osobitou životní filozofii. Nikdy však nezatrpkne, neoplácí nenávistí, nemstí se. Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě - ale dostává se mi jich jen krátce. Není uznán ani jako árijec, ani jako milionář...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Mně se to všechno dost dobře nezdá. Tak nízké hodnocení tak dobrému filmu řekl bych dost škodí. Sice jsem zde měl dlouhou dobu pětihvězdičkovou dardu, kterou né a né setřást až jsem se jednou (pár měsíců, potom co jsem film viděl) rozhodl pro rezolutní čtyřhvězdičkový zákrok. A taky napořád. Pan Menzel sice natočil hezký film, jen je trochu zvláštní tím jak je zmatený. Není špatný, to určitě né, jen mám takový pocit, že se například Postřižinám nedá rovnat co se kvalitou textu, hlavně textu týče. Sice je to expert přes Hrabala, ale čeho je moc, toho je příliš. A i samotný Jiří Menzel to věděl a čekal dlouhou, předlouhou dobu než se odhodlal něco takového jako je právě tento film natočit. Sice jsem knihu nečetl, zatím, pouze viděl film, ale i tak jsem spokojen. Závěrečnou scénou s Kaiserem mi to všechno trochu spadlo do stojatých vod, ale bez ní by to prostě nemohlo být ono a jinak by se to vyřešit ani nedalo. Tak si tento film pamatuju ne jako ten, který se opravdu povedl, ale ten, který zaznamenal jako jeden z mála větších úspěch ve světě než tady a to je pro pána autora veliká škoda. Ale co naplat, jedinou roli hodnou zapamatování je nejspíš vrchní Martin Huba. Ten se mi tam jediný opravdu hodil. Samotný Jan Dítě v podání Ivana Barneva je sice hezký nápad, ale experimentů v tomto filmu je opravdu požehnaně. (Malarkey) 4*
Jiří Menzel jezdil tak dlouho ostře sledovaným vlakem až se mu jeho talent začal dírou v kapse u kalhot vytrácet. Když poté zastavil ve stanici Hrabalova, napadlo ho, že Obsluhoval jsem anglického krále by mohl být dobrý film. Na stejném nástupišti ho napadlo natočit i ostatní snímky, které našli předlohu v Hrabalově díle. Rychle začal psát scénář, ale už se mu vytratilo příliš talentu, aby to byl skvělý kousek. Poté cestou do studia další trošku ze svého talentu a tak natočil snímek pochybné kvality, který je v půlce cesty ke kvalitě předchozích snímků. Je těžké popsat co je na něm přesně špatně, ale možná by stačilo skoro všechno. Oldřich Kaiser je dobrý herec a ve filmu mě příjemně překvapil. Na druhou stranu nemusím filmy, které jsou vyprávěné, a u kterých známe plus mínus konec. Hned se vytrácí překvapení nad závěrem a snímek nemá potřebný náboj. Sledování "epizod"o to,m kam zavedla chuť po penězích číšníka jménem Dítě je plné zvláštního pocitu. Chvílemi jsou scény poetické a krásné jako by je sám Hrabal natočil, ale jiné jsou vrcholem obyčejnosti a nudnosti. Pro mě bylo nejdůležitější si uvědomit, že Dítě vlastně není vůbec kladný hrdina a dá se říci slovy, majitele Hotelu Paříž, že je "špatným Čechem". Dítě svým stárnutím nejen, že mění své životní cíle, ale také se mění jeho povaha, která přechází ze sobectví a hamužnictví k obyčejnému stáří plné radosti z maličkostí a konce všech jeho tužeb okolo peněz. Dítě je povětšinou snímku přesto všechno trochu nepříjemnou postavou, která se tváří maximálně nevinně, ale opak je pravdou. Přes výborného Kaisera se dá říct, že OAK je průměrný český film, který zapadne a ztratí se stejně rychle jako pan Menzel zase nastoupí na svůj vlak a odjede do dalšího nádraží. (Djkoma) 2*
Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. (Isherwood) 2*
VELKÁ RECENZE
Vím, že se vystavuji riziku veřejné pohany, protože na domácí stříbro se nesahá, a Jiří Menzel mimo jiné v "proutkové" kauze dokázal, že čistotu svého jména si dokáže ubránit sám. Kdo z nás recenzentů by chtěl mít šrámy na těle, když dost na tom, že Obsluhoval jsem anglického krále místy zanechává šrámy na duši. Hned na začátku je dobré napsat, že Jiří Menzel se sice vrací do prostoru české kinematografie, kde dlouhou dobu absentoval, ale bohužel se nejedná o návrat krále s fanfárami a vlajícími prapory. Při realizaci se kdesi cosi zadrhlo a výsledek nenaplňuje očekávání beze zbytku. Pokud vás překvapilo, že film má jaksi dvě premiéry - menší prosincovou a větší lednovou - vězte, že jde jen o praktickou záležitost: zajistit snímku šance v rozhodování lví poroty (nominace na Oscara nepřišla).
Možná tomu je na vině relativní nezfilmovatelnost předlohy (ale mezi námi, o kolika knihách se mluvilo jako o nezfilmovatelných a dnes jsou z nich dobré bijáky), jistá "převařenost" neustále odkládaného projektu nebo vůbec to nejhorší, co si lze představit: Jiří Menzel své delikátní umění režie a vytváření hrabalovské atmosféry načisto zapomněl. Pravda bude nejspíš někde uprostřed. Plus další faktory. Netřeba zmiňovat, že kritická slova na adresu neoddiskutovatelného barda českého filmu, nejsou povahy osobní. Velmi si jej vážím a kdykoliv něco z jeho tvorby běží v TV, neváhám. Když teď před vánocemi běžel jeho Konec starých časů, musel jsem zpětně uznat, že jsa v roce 1990 třináctiletý školák, na povinné projekci jsem jej značně podcenil. V tomhle fláku "to" prostě ještě je. Ale v Obsluhoval jsem anglického krále jsem to při sebevětší snaze nemohl najít...
A přitom jsou všechny potřebé ingredience pohromadě: Hrabalova předloha, Menzel i hrabalovští herci jako František Řehák, Rudolf Hrušínský ml., Josef Abrhám nebo Marián Labuda (být Petr Čepek ještě stále s námi, jistě by nějaké cameo taky dostal). S trochu přivřenýma očima by se mezi ně mohl zařadit i zestárlý a zmoudřelý Jan Dítě v podání Oldřicha Kaisera. Jenže ten nemá být jen rázovitou postavičkou, která s patřičným gustem pronese nějakou hlášku nebo moudro, ale tahounem celé druhé dějové linie "po letech." Linie s mladým Dítětem s Ivanem Barevem má ještě jakýs takýs děj, byť je vidět, že volný proud Hrabalový slov se stával gradovaným příběhem jen ztěžka, ale Oldřich Kaiser bohužel nemá co hrát. Jen se plouží po lesích, rozmlouvá se stejnými životními ztroskotanci jako je on sám, občas si zafilozofuje, jindy pochlubí "metálem" od habešského krále, ale v podstatě se NIC neděje. Na konci dospěje kriminálem ohoblovaný Dítě ke smířlivému životnímu postoji, ale je to doprovázeno přibližně stejným výrazem (nazval jsem si ho "výraz šťastného blba"), jaký měl na začátku filmu, když vyšel z jeho bran. Dokonce i ty žhavé chvilky s povětrnou ženštinou, která se mu tak okatě nabízí, a my už si říkáme "že by konečně děj?", končí jejím nenadálým odchodem. A navíc: to nešlo vymyslet nějaké obrazové vyjádření vnitřního pnutí a na skladě byly pouze rušivé vnitřní monology? Že Jiří Menzel neviděl Adaptaci, kde "Robert McKee" udílí "Charlie Kaufmannovi" cenné tvůrčí rady?
Špatná castingová volba na dvourozměrného Ivana Bareva (tváří se asi jako Ladislav Pešek v Obušku z pytle ven!) bohužel umocnila všechny ostatní nedokonalosti. Obávám se, že epizodky nebesky naivního číšníka, který chtě nechtě stoupá po společenském žebříčku a na něm se ukazují všechny nástrahy čecháčkovské servility, nesděluje nic, co bychom už dávno nevěděli: když je příležitost, každý si rád "vypomůže." Jenže ty metafory jsou tentokrát hodně prostinké. Těžko například věřit tomu, že by se pánové továrníci v drahých oblecích hromadně spustili na kolena a sbírali mince, které Dítě pro své pobavení hodil na zem. Když se ten samý motiv objeví na plátně potřetí, tážete se, jestli to Jiří Menzel myslí vážně a nebo je to nějaká hodně sofistikované sdělení, které jste zatím nepobrali. A podobných horkých bramborů je ve filmu hned několik.
Menzel je evidentně silnější v momentech (nebo vlastně i celých filmech jako Postřižiny), ve kterých sděloval spíše subtilní pocit - který v konečném důsledku vyjádřil ducha doby - než když se snaží o velká poznání, která nemají potřebnou míru nadsázky. V celém filmu vidím snahu o "lehkou ruku", ale Jiří Menzel bohužel nepřišel s nečekanými obrazy, nad kterými byste se s vědoucím pochopením hořce pousmáli. Osobně pro mě film fungoval nejvíc v momentech, které už byly lehce za hranicemi poetiky, kterou si Menzel zvolil - například když Rudolf Hrušínský ml. projíždí na svém elektrickém vozíku zrychleně po nevěstinci. Bohužel jsou to jen záblesky. Spíš mi připadá, že Menzel se u značně heavy tématu, které aby bylo ustáto bez ztrapnění, vyžaduje razantnější přístup, zakoktal. Připadá mi, že Menzel se držel příliš při zemi a trochu násilně se soukal do poetiky, kterou u něj oceňuje a zároveň mu vymezila kritika. Některé věci bohužel zvětrávají. Zvláštní je, že tentokrát nezabírají ani cele obnažené dívky. Kdysi jsme měli jen krásnou Magdu se stetoskopem na ňadru. A stačilo to. Dnes mi ta přehlídka tuctů oblin připadala spíš rušivá, a to rozhodně nepatřím k prudérním spoluobčanům. Jakoby kompenzovala nějaký vědomý nedostatek.
Obsluhoval jsem anglického krále není úplně tragický film, ale vzhledem k humbuku, který kolem něj už deset let je, jsem očekával víc. Vizuály má místy docela zajímavé, některé scény mají občas vynikající timing (Pavel Nový odchází z hotelu a platí útratu), ale kvůli uvedeným nedostatkům je to film spíše ze skupiny zapomenutelných. Jiří Menzel v rozhovorech často zmiňuje, že filmy typu Harry Potter mají na diváky ničivý dopad. Ano, možná jsou hloupé, vykalkulované a v konečném důsledku "špatné." Nikdo z jejich tvůrců však není apriori považován za věrozvěsta, který z hlubin bagruje sám Logos. Hollywoodská továrna jim vždycky ušije relativně vygradovaný scénář, byťsi uniformně poskládaný (Syd Field rulez:). A zbytek je na realizačních schopnostech toho kterého tvůrce. Takto vzniklé filmy zcela jistě nemají parametry umění, jen obyčejného řemesla. Ale čas od času z nich zazáří něco víc. Při vší úctě k Jiřímu Menzelovi se na ně mnohdy dívá lépe než na moralitku Obsluhoval jsem anglického krále, která sděluje pouze banálně průhledné pravdy o české národní povaze, ještě k tomu ve slabém příběhu bez pointy. Nebo je to tak, že jsou umělecké filmy jednou velkou pointou od začátku do konce a z povahy "vyšší věci," ke které se vyjadřují, si mohou ledacos dovolit? Dokonce bych řekl: kdyby jen Menzel přijal pár hollywoodských pravidel za vlastní. Třeba to základní: napřed bavit, pak sdělovat.Vím, že se vystavuji riziku veřejné pohany, protože na domácí stříbro se nesahá, a Jiří Menzel mimo jiné v "proutkové" kauze dokázal, že čistotu svého jména si dokáže ubránit sám. Kdo z nás recenzentů by chtěl mít šrámy na těle, když dost na tom, že Obsluhoval jsem anglického krále místy zanechává šrámy na duši. Hned na začátku je dobré napsat, že Jiří Menzel se sice vrací do prostoru české kinematografie, kde dlouhou dobu absentoval, ale bohužel se nejedná o návrat krále s fanfárami a vlajícími prapory. Při realizaci se kdesi cosi zadrhlo a výsledek nenaplňuje očekávání beze zbytku. Pokud vás překvapilo, že film má jaksi dvě premiéry - menší prosincovou a větší lednovou - vězte, že jde jen o praktickou záležitost: zajistit snímku šance v rozhodování lví poroty (nominace na Oscara nepřišla).
Možná tomu je na vině relativní nezfilmovatelnost předlohy (ale mezi námi, o kolika knihách se mluvilo jako o nezfilmovatelných a dnes jsou z nich dobré bijáky), jistá "převařenost" neustále odkládaného projektu nebo vůbec to nejhorší, co si lze představit: Jiří Menzel své delikátní umění režie a vytváření hrabalovské atmosféry načisto zapomněl. Pravda bude nejspíš někde uprostřed. Plus další faktory. Netřeba zmiňovat, že kritická slova na adresu neoddiskutovatelného barda českého filmu, nejsou povahy osobní. Velmi si jej vážím a kdykoliv něco z jeho tvorby běží v TV, neváhám. Když teď před vánocemi běžel jeho Konec starých časů, musel jsem zpětně uznat, že jsa v roce 1990 třináctiletý školák, na povinné projekci jsem jej značně podcenil. V tomhle fláku "to" prostě ještě je. Ale v Obsluhoval jsem anglického krále jsem to při sebevětší snaze nemohl najít...
A přitom jsou všechny potřebé ingredience pohromadě: Hrabalova předloha, Menzel i hrabalovští herci jako František Řehák, Rudolf Hrušínský ml., Josef Abrhám nebo Marián Labuda (být Petr Čepek ještě stále s námi, jistě by nějaké cameo taky dostal). S trochu přivřenýma očima by se mezi ně mohl zařadit i zestárlý a zmoudřelý Jan Dítě v podání Oldřicha Kaisera. Jenže ten nemá být jen rázovitou postavičkou, která s patřičným gustem pronese nějakou hlášku nebo moudro, ale tahounem celé druhé dějové linie "po letech." Linie s mladým Dítětem s Ivanem Barevem má ještě jakýs takýs děj, byť je vidět, že volný proud Hrabalový slov se stával gradovaným příběhem jen ztěžka, ale Oldřich Kaiser bohužel nemá co hrát. Jen se plouží po lesích, rozmlouvá se stejnými životními ztroskotanci jako je on sám, občas si zafilozofuje, jindy pochlubí "metálem" od habešského krále, ale v podstatě se NIC neděje. Na konci dospěje kriminálem ohoblovaný Dítě ke smířlivému životnímu postoji, ale je to doprovázeno přibližně stejným výrazem (nazval jsem si ho "výraz šťastného blba"), jaký měl na začátku filmu, když vyšel z jeho bran. Dokonce i ty žhavé chvilky s povětrnou ženštinou, která se mu tak okatě nabízí, a my už si říkáme "že by konečně děj?", končí jejím nenadálým odchodem. A navíc: to nešlo vymyslet nějaké obrazové vyjádření vnitřního pnutí a na skladě byly pouze rušivé vnitřní monology? Že Jiří Menzel neviděl Adaptaci, kde "Robert McKee" udílí "Charlie Kaufmannovi" cenné tvůrčí rady?
Špatná castingová volba na dvourozměrného Ivana Bareva (tváří se asi jako Ladislav Pešek v Obušku z pytle ven!) bohužel umocnila všechny ostatní nedokonalosti. Obávám se, že epizodky nebesky naivního číšníka, který chtě nechtě stoupá po společenském žebříčku a na něm se ukazují všechny nástrahy čecháčkovské servility, nesděluje nic, co bychom už dávno nevěděli: když je příležitost, každý si rád "vypomůže." Jenže ty metafory jsou tentokrát hodně prostinké. Těžko například věřit tomu, že by se pánové továrníci v drahých oblecích hromadně spustili na kolena a sbírali mince, které Dítě pro své pobavení hodil na zem. Když se ten samý motiv objeví na plátně potřetí, tážete se, jestli to Jiří Menzel myslí vážně a nebo je to nějaká hodně sofistikované sdělení, které jste zatím nepobrali. A podobných horkých bramborů je ve filmu hned několik.
Menzel je evidentně silnější v momentech (nebo vlastně i celých filmech jako Postřižiny), ve kterých sděloval spíše subtilní pocit - který v konečném důsledku vyjádřil ducha doby - než když se snaží o velká poznání, která nemají potřebnou míru nadsázky. V celém filmu vidím snahu o "lehkou ruku", ale Jiří Menzel bohužel nepřišel s nečekanými obrazy, nad kterými byste se s vědoucím pochopením hořce pousmáli. Osobně pro mě film fungoval nejvíc v momentech, které už byly lehce za hranicemi poetiky, kterou si Menzel zvolil - například když Rudolf Hrušínský ml. projíždí na svém elektrickém vozíku zrychleně po nevěstinci. Bohužel jsou to jen záblesky. Spíš mi připadá, že Menzel se u značně heavy tématu, které aby bylo ustáto bez ztrapnění, vyžaduje razantnější přístup, zakoktal. Připadá mi, že Menzel se držel příliš při zemi a trochu násilně se soukal do poetiky, kterou u něj oceňuje a zároveň mu vymezila kritika. Některé věci bohužel zvětrávají. Zvláštní je, že tentokrát nezabírají ani cele obnažené dívky. Kdysi jsme měli jen krásnou Magdu se stetoskopem na ňadru. A stačilo to. Dnes mi ta přehlídka tuctů oblin připadala spíš rušivá, a to rozhodně nepatřím k prudérním spoluobčanům. Jakoby kompenzovala nějaký vědomý nedostatek.
Obsluhoval jsem anglického krále není úplně tragický film, ale vzhledem k humbuku, který kolem něj už deset let je, jsem očekával víc. Vizuály má místy docela zajímavé, některé scény mají občas vynikající timing (Pavel Nový odchází z hotelu a platí útratu), ale kvůli uvedeným nedostatkům je to film spíše ze skupiny zapomenutelných. Jiří Menzel v rozhovorech často zmiňuje, že filmy typu Harry Potter mají na diváky ničivý dopad. Ano, možná jsou hloupé, vykalkulované a v konečném důsledku "špatné." Nikdo z jejich tvůrců však není apriori považován za věrozvěsta, který z hlubin bagruje sám Logos. Hollywoodská továrna jim vždycky ušije relativně vygradovaný scénář, byťsi uniformně poskládaný (Syd Field rulez:). A zbytek je na realizačních schopnostech toho kterého tvůrce. Takto vzniklé filmy zcela jistě nemají parametry umění, jen obyčejného řemesla. Ale čas od času z nich zazáří něco víc. Při vší úctě k Jiřímu Menzelovi se na ně mnohdy dívá lépe než na moralitku Obsluhoval jsem anglického krále, která sděluje pouze banálně průhledné pravdy o české národní povaze, ještě k tomu ve slabém příběhu bez pointy. Nebo je to tak, že jsou umělecké filmy jednou velkou pointou od začátku do konce a z povahy "vyšší věci," ke které se vyjadřují, si mohou ledacos dovolit? Dokonce bych řekl: kdyby jen Menzel přijal pár hollywoodských pravidel za vlastní. Třeba to základní: napřed bavit, pak sdělovat.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Začínající číšník Jan Dítě má komplexy kvůli výšce. Začíná u prodeje párků, pak se ale dostane do hotelu Zlatá Praha, později do hotelu Tichota, kde se schází v noci významní lidé s milenkami. Nakonec pracuje v hotelu Paříž, kde je mu vzorem vrchní Skřivánek, který zná obdivuhodně psychologii a sociologii hostů – říkal, že obsluhoval anglického krále. Janovi se poštěstí a jako záskok mohl obsluhovat habešského císaře, od kterého dostal habešský řád. Později si vzal Němku, která ukradla deportovaným Židům cenné poštovní známky. V závěru války však zemřela, když se snažila známky zachránit z hořící budovy bývalého hotelu Tichota.
Před únorem 1948 si koupil za utržené peníze za známky hotel. Penězi si i vytapetoval stěnu. Po únoru 1948 mu byl hotel sebrán a milionáři byli sváženi do komunistických vězení. On tam však odešel dobrovolně, protože chtěl být ve vyšší společnosti za každou cenu, v dobrém i ve zlém. V kriminále ale potká osoby, se kterými dříve spolupracoval a díky svým ambicím se k nim otočil zády, takže ho teď mezi sebe nepřijmou. Za 15 milionů korun dostal Dítě 15 let vězení natvrdo. Díky amnestii byl propuštěn po 14 letech a 9 měsících.
Nakonec se z něj stane cestář na samotě v liduprázdných Sudetech. Celý život se snažil přizpůsobit, dostat se do vyšší společnosti, proto i za okupace podlézal Němcům. Ale nikdy se mu to nepodařilo. Pochopí tak, že je zbytečné přizpůsobovat se světu. V závěru se smíří se svým životem.
BOHUMIL HRABAL - Jak jsem psal Anglického krále
Odpověď Bohumila Hrabala při besedě v roce 1989
…tam je akumulován lidský hovor, který jsem já vždycky miloval a miluju dodnes, takže dá se říct, že prostě ten proud toho mého hovoru a mého psaní úzce souvisí s hospodou, restauracema, ale vždycky tedy spíš s hospodou. Mí přátelé byli vždycky pinglové, a jsou i dodnes. Moje žena, kterou jsem poznal, moje žena, které říkali Pipsi, tak tu jsem poznal, když byla zaměstnána jako pokladní v hotelu Paříž. Chodíval jsem jí naproti, seděla tam v té kuchyni a všechno, co teklo z kuchyně, tak prošlo pokladnou jí, teda skrz její ruce. Přicházela domů, vzali jsme se, žili jsme spolu pětadvacet let, žena byla nejdřív v hotelu Paříž a potom prodávala kuřata na rohu Jindřišské a Panské ulice, v grilu hotelu Palace, takže já byl neustále ve styku s povědomím, který je napnuto mezi obyčejnou hospodou a restaurací a pochopitelně tam, aniž bych chtěl, vždycky jsem se umazal tím, co bylo vyprávěno.
Můj velký přítel byl pan Vaništa, ten měl hospodu, ale vyučil se v hotelu Paříž, a tak vlastně já od jinošskejch let, kdy jsem chodil do těch nymburskejch hospod až do těch libeňskejch hospod a i potom za ženou do restaurací a potom i do pražskejch hospod, to jest k Tygrovi, ke Kocourovi, k Pinkasům a tak dále, tak za ten řetěz let jsem získal takovejch story, takovejch událostí, takovejch podrobností, že jednou, když jsem šel na pivo do Sadský, to je takový městečko a tam byl hotýlek Modrá hvězda, tak v tý Modrý hvězdě ten, kdo tam byl jako vedoucí, řekl, abychom teď to stáhli a budeme si tak chvilku vyprávět, tak začal vyprávět o tom, jak začínal on. A on začínal jako pikolík, kterej prodával ty párky na nádraží v Čáslavi, no a já jsem přijel v noci domů, druhej den tato drobná událost - to je jako když ťuknete do čínský vázy, ta prasklina oběhne a celý se to rozlomí, stačí jen ťuknout - čili toto ťuknutí u té Modré hvězdy, druhej den jsem sedl ke stroji, nastrčil jsem to tam, začal jsem psát a tak, jak jsem napsal.
Těch prvních deset stránek, tak ty neustále přivolávaly další a další asociace, zas musela k tomu bejt jistá drzost a hlavně záliba v mystifikaci, psal jsem dlouho a protože nikdo ke mně nepřišel, tak jsem psal osmnáct dní a za osmnáct dní to bylo hotovo, pak stačí vzít nůžky a takhle to rozstříhat a sestavit, protože jsem se učil jak snadno a lehce se píše scénář, no a tak vznikl Anglický král. Návod je to velice jednoduchý. Musíte mít prostě obrovskou zásobu těch story, abyste potom je nějak sjednotil a uvedl na společného jmenovatele díky fikci, že ty nehoráznosti, které říkáte, mají smysl a že jsou schopny vytvořit něco, čemu se říká literatura.
Postavy a obsazení
• Ivan Barnev - Jan Dítě
• Oldřich Kaiser - starý Jan Dítě
• Julia Jentsch - Líza
• Josef Abrhám - hoteliér Brandejs
• Jiří Lábus - šéf hotelu U zlatého města Prahy
• Martin Huba - vrchní Skřivánek
• Marián Labuda - Walden
• Milan Lasica - profesor
• Jaromír Dulava - číšník Karel
• Zuzana Fialová - Marcela
• István Szabó - burzián
• Petra Hřebíčková - Jaruška
• Pavel Nový - generál
• Rudolf Hrušínský mladší - ředitel hotelu Tichota
Ocenění
European Film Awards
2007 - Jiří Menzel (Cena diváků) (nominace)
Český lev
2006 - Nejlepší film
2006 - Jiří Menzel (Nejlepší režie)
2006 - Martin Huba (Nejlepší vedlejší herec)
2006 - Jaromír Šofr (Nejlepší kamera)
2006 - Nejlepší filmový plakát
2006 - Oldřich Kaiser (Nejlepší herec) (nominace)
2006 - Julia Jentsch (Nejlepší herečka) (nominace)
2006 - Jiří Menzel (Nejlepší scénář) (nominace)
2006 - Nejlepší střih (nominace)
2006 - Aleš Březina (Nejlepší hudba) (nominace)
2006 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
2006 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
Slnko v sieti
2008 - Martin Huba (Najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe)
2008 - Jiří Menzel (Najlepší hraný film) (nominace)
2008 - Jiří Menzel (Najlepšia filmová réžia) (nominace)
2008 - Marián Labuda st. (Najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe) (nominace)
2008 - Milan Čorba (Najlepší výtvarný počin) (nominace)
Berlinale (Berlin International Film Festival)
2007 - Jiří Menzel (Zlatý medvěd za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 21.12.2006 Magic Box
Premiéra Slovensko: 25.1.2007 Magic Box
Premiéra Německo: 21.8.2008 Farbfilm Verleih
Premiéra Maďarsko: 6.7.2007 Budapest Film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 17.9.2007 (DVD) Magic Box, Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 29.9.2008 Magic Box
Poprvé na DVD: 26.9.2007 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 8.10.2008 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 81 482 759
Návštěvnost v ČR 854 553
Náklady (Rozpočet) - Kč 84 450 000
• Ivan Barnev - Jan Dítě
• Oldřich Kaiser - starý Jan Dítě
• Julia Jentsch - Líza
• Josef Abrhám - hoteliér Brandejs
• Jiří Lábus - šéf hotelu U zlatého města Prahy
• Martin Huba - vrchní Skřivánek
• Marián Labuda - Walden
• Milan Lasica - profesor
• Jaromír Dulava - číšník Karel
• Zuzana Fialová - Marcela
• István Szabó - burzián
• Petra Hřebíčková - Jaruška
• Pavel Nový - generál
• Rudolf Hrušínský mladší - ředitel hotelu Tichota
Ocenění
European Film Awards
2007 - Jiří Menzel (Cena diváků) (nominace)
Český lev
2006 - Nejlepší film
2006 - Jiří Menzel (Nejlepší režie)
2006 - Martin Huba (Nejlepší vedlejší herec)
2006 - Jaromír Šofr (Nejlepší kamera)
2006 - Nejlepší filmový plakát
2006 - Oldřich Kaiser (Nejlepší herec) (nominace)
2006 - Julia Jentsch (Nejlepší herečka) (nominace)
2006 - Jiří Menzel (Nejlepší scénář) (nominace)
2006 - Nejlepší střih (nominace)
2006 - Aleš Březina (Nejlepší hudba) (nominace)
2006 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
2006 - Nejlepší výtvarný počin (nominace)
Slnko v sieti
2008 - Martin Huba (Najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe)
2008 - Jiří Menzel (Najlepší hraný film) (nominace)
2008 - Jiří Menzel (Najlepšia filmová réžia) (nominace)
2008 - Marián Labuda st. (Najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe) (nominace)
2008 - Milan Čorba (Najlepší výtvarný počin) (nominace)
Berlinale (Berlin International Film Festival)
2007 - Jiří Menzel (Zlatý medvěd za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 21.12.2006 Magic Box
Premiéra Slovensko: 25.1.2007 Magic Box
Premiéra Německo: 21.8.2008 Farbfilm Verleih
Premiéra Maďarsko: 6.7.2007 Budapest Film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 17.9.2007 (DVD) Magic Box, Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 29.9.2008 Magic Box
Poprvé na DVD: 26.9.2007 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 8.10.2008 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 81 482 759
Návštěvnost v ČR 854 553
Náklady (Rozpočet) - Kč 84 450 000
Tvůrci a herci
Jiří Menzel (Režie), Rudolf Biermann (Produkce), Robert Schaffer (Produkce), Aleš Březina (Hudba), Jaromír Šofr (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Ladislav Ondráček (Casting), Milan Býček (Scénografie), Milan Čorba (Kostýmy), Radim Hladík (Zvuk), Jiřina Pahlerová (Masky), Jiří Menzel (Scénář), Bohumil Hrabal (kniha) (Předloha), Ivan Barnev (Herec), Oldřich Kaiser (Herec), Julia Jentsch (Herec), Zuzana Fialová (Herec), Milan Lasica (Herec), Marián Labuda st. (Herec), Martin Huba (Herec), Josef Abrhám (Herec), Jiří Lábus (Herec), Jaromír Dulava (Herec), István Szabó (Herec), Pavel Nový (Herec), Zdeněk Žák (Herec), Rudolf Hrušínský ml. (Herec), Petr Čtvrtníček (Herec), Jiří Šesták (Herec), Pavel Vondruška (Herec), Petr Brukner (Herec), Jaroslav Tomsa (Herec), Oldřich Vlach (Herec), Jiří Knot (Herec), Naďa Konvalinková (Herec), Ladislav Županič (Herec), Tonya Graves (Herec), Václav Knop (Herec), Milan Enčev (Herec), Kristýna Boková-Lišková (Herec), Emília Vášáryová (Herec), Jan Klusák (Herec), Jiří Žák (Herec), Rudolf Jelínek (Herec), Petr Herrmann (Herec), František Řehák (Herec), Václav Chalupa (Herec), Vlastimil Brabec (Herec), Viktor Tauš (Herec), Zdeněk Maryška (Herec), Martin Zahálka (Herec), Barbora Mottlová (Herec), Jana Podlipná (Herec), Milan Šimáček (Herec), Nikolaj Pavlov Penev (Herec), Thomas Zielinski (Herec), Vladimír Kulhavý (Herec), Zdeněk Dolejší (Herec), Petra Hřebíčková (Herec), Jiří Plachý ml. (Herec), Marie Málková (Herec), Adolf Hitler (Herec)
2006/12/Česko, Slovensko, Německo, Maďarsko/Drama, Komedie, Romantický, Válečný
Zajímavost k filmu
- Film byl vyslaný kandidovat na Cenu Akademie (Oscara) v kategorii nejlepší zahraniční film, ale nebyl nominován.
- Před natočením filmu samotného předcházel letitý boj o filmová práva na dílo Bohumila Hrabala. Začalo to na konci 80. let, kdy film chtěl zrealizovat Karel Kachyňa. Po revoluci se práva dostala producentovi Jířímu Sirotkovi, který ale počítal na režii s Jířím Menzelem. V polovině 90. let se do sporu vložil Bohumil Hrabal, který prodáná práva prodal skupině lidí okolo Karla Kachyňi. Mezitím práva na film získala TV Nova od Jířího Sirotky. Ta nejdříve film nabídla Janovi Svěrákovi, nakonec se na poslední chvíli rozhodla pro Jiřího Menzela.
- Habešského císaře hrála ve skutečnosti žena, americká zpěvačka a herečka Tonya Graves.
- Film se natáčel 66 dní.
- Film se zúčastnil mezinárodních festivalů v Cannes, Berlíně, Sofii, Sydney, Istanbulu, Pule a dalších.
- Snímek získal zatím tato ocenění: Pula - Zlatá aréna za nejlepší režii a cena mladých fanoušků za nejlepší snímek mezinárodní soutěže, Artfilm Trenčianské Teplice - Zlatá kamera, Berlinare - cena kritiků FIPRESCI a 4 České lvy (režie, film, kamera a mužský herecký vůkon).
- V pražské síti multikin Palace Cinemas snímek zahajoval přehlídku filmů, nominovaných na Českého lva.
- Natočilo se celkem 42km filmového materiálu.
- Kromě 38 hlavních a vedlejších rolí si ve filmu zahrálo na 1100 komparzistů.
- Bylo ušito 2000 kostýmů a vybudováno 30 kulis.
- Štáb natáčel na 25 různých místech ČR.
- Film se stal nejlepším snímkem 1. ročníku MFF v albánském přístavu a letovisku Drač. Získal ocenění Zlatý gladiátor.
- Budova Hotelu Tichota (Hotel Dítě) byla použita i ve filmu Dennise Gansela, Napola - Elite für den Führer, jako dům rodiny Steinových, kde se proběhly narozeniny Gauleitera Heinricha Steina (Justus von Dohnanyi), otce Alberta (Tom Schilling).
-Film navštívilo v kinech 861 495 diváků a vydělal 81 869 175 Kč. Statistika vydáná 1.11.2008.
- Natáčelo se mj. v Harrachově, ve Vejprtech, v Šumburku nad Desnou, v Liberci na radnici a železniční stanici a v Praze - okolí Karlova mostu a hotely Le Palais na Vinohradech.
- Prostor hotelu Tichota (hotel Dítě) byl za protektorátu Čechy a Morava opravdu používán pro potřeby Říše, ne však k vyšlechtění ,,Čisté rasy,, , ale pro výchovu české mládeže v duchu myšlenek Třetí Říše (Školy Adolfa Hitlera), tzv. Kuratorium - obdoba Hitlerjugend.
- Scéna u bázenu s vojáky, kterým chybí různé končetiny, se natáčela se skutečnými invalidy.
- Ve filmu padlo během natáčení přesně 3333 klapek.
- Kameraman filmu Jaromír Šofr získal výroční cenu Asociace kameramanů za rok 2006.
- Film vidělo v českých kinech přes 800.000 diváků.
- Před natočením filmu samotného předcházel letitý boj o filmová práva na dílo Bohumila Hrabala. Začalo to na konci 80. let, kdy film chtěl zrealizovat Karel Kachyňa. Po revoluci se práva dostala producentovi Jířímu Sirotkovi, který ale počítal na režii s Jířím Menzelem. V polovině 90. let se do sporu vložil Bohumil Hrabal, který prodáná práva prodal skupině lidí okolo Karla Kachyňi. Mezitím práva na film získala TV Nova od Jířího Sirotky. Ta nejdříve film nabídla Janovi Svěrákovi, nakonec se na poslední chvíli rozhodla pro Jiřího Menzela.
- Habešského císaře hrála ve skutečnosti žena, americká zpěvačka a herečka Tonya Graves.
- Film se natáčel 66 dní.
- Film se zúčastnil mezinárodních festivalů v Cannes, Berlíně, Sofii, Sydney, Istanbulu, Pule a dalších.
- Snímek získal zatím tato ocenění: Pula - Zlatá aréna za nejlepší režii a cena mladých fanoušků za nejlepší snímek mezinárodní soutěže, Artfilm Trenčianské Teplice - Zlatá kamera, Berlinare - cena kritiků FIPRESCI a 4 České lvy (režie, film, kamera a mužský herecký vůkon).
- V pražské síti multikin Palace Cinemas snímek zahajoval přehlídku filmů, nominovaných na Českého lva.
- Natočilo se celkem 42km filmového materiálu.
- Kromě 38 hlavních a vedlejších rolí si ve filmu zahrálo na 1100 komparzistů.
- Bylo ušito 2000 kostýmů a vybudováno 30 kulis.
- Štáb natáčel na 25 různých místech ČR.
- Film se stal nejlepším snímkem 1. ročníku MFF v albánském přístavu a letovisku Drač. Získal ocenění Zlatý gladiátor.
- Budova Hotelu Tichota (Hotel Dítě) byla použita i ve filmu Dennise Gansela, Napola - Elite für den Führer, jako dům rodiny Steinových, kde se proběhly narozeniny Gauleitera Heinricha Steina (Justus von Dohnanyi), otce Alberta (Tom Schilling).
-Film navštívilo v kinech 861 495 diváků a vydělal 81 869 175 Kč. Statistika vydáná 1.11.2008.
- Natáčelo se mj. v Harrachově, ve Vejprtech, v Šumburku nad Desnou, v Liberci na radnici a železniční stanici a v Praze - okolí Karlova mostu a hotely Le Palais na Vinohradech.
- Prostor hotelu Tichota (hotel Dítě) byl za protektorátu Čechy a Morava opravdu používán pro potřeby Říše, ne však k vyšlechtění ,,Čisté rasy,, , ale pro výchovu české mládeže v duchu myšlenek Třetí Říše (Školy Adolfa Hitlera), tzv. Kuratorium - obdoba Hitlerjugend.
- Scéna u bázenu s vojáky, kterým chybí různé končetiny, se natáčela se skutečnými invalidy.
- Ve filmu padlo během natáčení přesně 3333 klapek.
- Kameraman filmu Jaromír Šofr získal výroční cenu Asociace kameramanů za rok 2006.
- Film vidělo v českých kinech přes 800.000 diváků.
Odkazy
Hrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marian Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava, István Szabó, Pavel Nový, Zdeněk Žák, Rudolf Hrušínský ml., Petr Čtvrtníček, Jiří Šesták, Pavel Vondruška, Petr Brukner, Jaroslav Tomsa, Oldřich Vlach, Jiří Knot, Naďa Konvalinková, Ladislav Županič, Tonya Graves, Václav Knop, Milan Enčev, Kristýna Boková, Emília Vášáryová, Jan Klusák, Jiří Žák, Rudolf Jelínek, Petr Herrmann, František Řehák, Václav Chalupa, Vlastimil Brabec, Zdeněk Maryška, Martin Zahálka, Barbora Mottlová, Jana Podlipná, Milan Šimáček, Nikolaj Pavlov Penev, Thomas Zielinski, Vladimír Kulhavý, Zdeněk Dolejší, Petra Hřebíčková, Jiří Plachý ml., Marie Málková, Adolf Hitler (a.z.), Svatava Hanzl Milková