Nabarvené ptáče / Nabarvené ptáče (2019/169/Česko, Slovensko, Ukrajina/Drama) 68%
13.11.2023 00:40
JEDNOU VĚTOU
„Dramatický a lidský příběh na pozadí osudu malého chlapce, zaobírající se bezprostředním vztahem mezi předsudky, xenofobií a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé.“
OBSAH
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského.(Bioscop)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sledovat celý to "benátský" haló kolem ptáčete bylo fakt úmorný, ale dokonale se při nemě projevila česká povaha. Nejdřív neuvěřitelný vyzdvihování ptáčete jako už už pomalu vítěze Benátek a celého festivalu a následně jsem z článků cítil až škodolibou radost, že ptáče neuspělo. Benátky, nebenátky, u mě jste pane Marhoule uspěl. Je doslova radost pro filmového fanouška sledovat vyprávění příběhu především prostřednictvím obrazu, trošku mám pocit, že režie byla v tandemu Marhoul / Smutný. Kamera Vladimíra Smutnýho je skutečný mistrovství, dokáže přesně sdělovat pocity a vyprávět příběh. To, co člověk sleduje je opravdu hodně drsný, vypadalo to, jako kdyby ten klučina procházel hlavním sálem pekla. Z mnoha lidí, co mu zkřížili cestu se mě dělalo vysloveně zle, tady vidím docela aktuálnost k dnešní době, protože pokud jde o krutosti a nenavist, mám dojem, že jsme se ještě "zdokonalili" . Silný příběh a některé scény jsou tvrdší, ale zase proboha z toho nedělejme nějakou surovou šílenost tak to rozhodně není. Viděl jsem mnohem drsnější scény v tématicky podobných filmech. Proč dávám čtyři ? Já nejsem moc fanoušek epizodního vyprávění, mám radši celistvý příběh a pak jedna scéna, kterou mě nedávala vůbec smysl, bohužel není jí jak textově popsat, abych nevzradil něco z filmu, tak jen pro sebe nápověda a pro tebe nulové info, kdyby se někdo zeptal (fotogalerie page 2 ) . Nabarvené ptáče je mistrovskou vizuální výpovědí o lidech, o jejich povaze i době ve které se příběh odehrává. (Enšpígl) 4*
Nabarvené ptáče je monumentálním, řemeslně do nejmenšího detailu vycizelovaným osobním projektem Václava Marhoula, který v kontextu československé kinematografie představuje anomálii a něco stěží opakovatelného. Ze všeho nejvíc na něm obdivuji, že není opatrný a nejde divákovi vstříc, jak by se vzhledem k 180 milionovému rozpočtu dalo předpokládat, ale naopak nás bez jakýchkoliv kompromisů, bez doříkávání a manipulace tři hodiny provokuje a vyzývá, abychom si kladli otázky, na něž možná neexistují správné odpovědi, ale je důležité před nimi neuhýbat. Jinak se může stát, že stejně jako Joska pro všechno zlo ztratíme ze zřetele to dobré, kvůli čemu má smysl vytrvat. (Matty) 5*
Takhle ambiciózních velkých filmů bychom měli mít jako česká kinematografie ideálně alespoň pár do roka, pak by z jednoho Nabarveného ptáčete nemuselo být takové haló. Ale když holt nemáme, a Marhoul je s tímto dílem objektivně o dva parníky před jakoukoli českou konkurencí z poslední doby, tak se zkrátka nedá svítit. Velký, stylový film, světové úrovně. Na pětihvězdu jsem si to neužil, protože se to příliš "užít" ani nedá. Je to spíš vyčerpávající. Ale uznalá čtyřhvězda bezpochyby. Nicméně, tvořit kolem toho filmu mediální auru až nějakého exploatačního válečného hororu je neskutečně absurdní. Jasně, dějou se tu otřesné a zrůdné věci, Marhoul k nim ale přistupuje velmi decentně až cudně. A pokud někdy až hysterické ohlasy z Benátek o něčem vypovídají, tak jedině o tom, že snobové z těchdle velkých festivalů rádi sklouzávají k laciným titulkům ... a že hovno vydrží. (J*A*S*M) 4*
VELKÁ RECENZE
Člověk by se musel zavřít do jeskyně nebo vypnout Facebook, aby v posledních týdnech unikl zvěstem o Nabarveném ptáčeti. Sympatická skutečnost, že tu máme po dlouhé době opravdovou českou filmovou událost, do jisté míry kalí názory lidí, že je to jako fajn, ale že na to do kina určitě nepůjdou, protože to zkrátka není oddechovka. Zčásti si však za to může Marhoul sám, když kolem svého díla šíří aureolu drastického díla, které není pro běžné diváky. Má na to zajisté právo, umanutost a verva, s jakou věnoval dekádu života zafinancování a natočení takřka 200miliónového černobílého filmu o krutostech války, si samozřejmě zaslouží 11 z 10, a dá se předpokládat, že tu hodně dlouho nic podobného zase neuvidíme. Se samotným výsledkem je to ovšem podstatně horší a sympatie ke vzniku díla by nám neměly nasazovat růžové brýle.
Začněme samotnou předlohou, protože na ní to celé stojí a padá. Ponechme teď stranou, zda si to Kosiński z větší části vymyslel nebo ne (dnes už víme, že ano), zda jde o plagiáty Američanům neznámých polských a sovětských románů (zase ano), či zda jde o knihu spíše průměrnou (do třetice ano). Kosińského útlá novela patří k oné klasice, učiteli nedoporučované a mýty obestřené středoškolské četby, podobně jako Mechanický pomeranč, Bukowského povídky nebo 120 dnů sodomy. Co puberťákovi přišlo v patnácti hodně cool, už dneska působí vlastně krotce a pozérsky, zvláště tím více, kolik má člověk od té doby načteno. Kosiński vršící jeden brutální a hrůzostrašný výjev za druhým je právě takovým příkladem.
Tolik vzpomínané násilí, kvůli kterému museli lidé v Benátkách odcházet ze sálu, se však v Marhoulově spektáklu v podstatě nenachází. Veškerá brutalita nebo sodomie se odehrává povětšinou mimo obraz, v náznacích, které svou „dořečeností“ občas připomenou vlak vyjíždějící z tunelu. Marhoul namísto Pasoliniovské explicitnosti variuje působivé a až lyrické obrazy ponurých východoevropských stepí a bažin, hořící chalupy nebo políčka ve větru. Vynikající kamera Vladimíra Smutného připomíná filmy Tarkovského, Tarra nebo v ohlasech mnohdy vzpomínaného Vláčila. Nese to však s sebou negativum, že je Nabarvené ptáče ztělesněným anachronismem, snímkem, který se sem propadl z doby před půl stoletím a nedokáže se oprostit od dědictví české nové vlny a vnímat současné trendy (ostatně, nechutí k novým filmům se netají ani Marhoul). Netvrdím, že je to automaticky špatně, avšak 4:3 osvětimská arkáda Saulův syn má už dneska mnohem silnější emocionální dopad než poetické výjevy na stromy prokládané Udo Kierem vydloubávajícím oči lžící, což je vážně z ranku jeho 70s bizarních krváků.
Horší to je s absentující hmatatelnější tvůrčí vizí. Jakkoliv to může znít vzhledem k Marhoulově výkonu na poli producentském neuctivě, pořád jde o režiséra pouhých dvou celovečerních filmů, z nichž jeden je průměrný a druhý relativně dobrý. To se ve velkém projevuje i na Nabarveném ptáčeti, které má velké neduhy především v samotném vyprávění. Předloha je psaná ich-formou, jednoduchou gramatikou onoho malého chlapce, který popisuje lakonicky vše od incestu až po vypálenou vesnici. Zároveň v ní nechybí i různé vedlejší motivy spjaté s náboženstvím. S ničím z toho se tu nesetkáme, Marhoul spíše klouže po povrchu a v podstatě jen variuje scény s repetitivními charaktery jako jsou hodní vojáci – zlí vojáci, dobráci – sadisti, divné staré ženy – permanentně nadržené mladé ženy, ustrašení vesničané – primitivní vesničané. Jdou-li tyto archetypy takřka ve dvacetiminutových sekvencích hezky po sobě, divák automaticky ztrácí pozornost. Obzvláště ve druhé třetině se z toho stává úmorná a nezáživná podívaná. Nejvíce na pováženou je, že Marhoul selhává i ve vedení hlavního představitele, který je zvláštním způsobem toporný a nepřesvědčivý, jak už to u desetiletých neherců bývá. Patrné je to zejména při zjevení se Alexeje Kravčenka a vzpomínku na Klimovo Jdi a dívej se. Marhoul k tomuto sovětskému majstrštyku o genocidě běloruských vesnic odkazuje i ve veřejných prohlášeních, oba filmy však nemohou být vzdálenější. Tam, kde si Klimov pomaloučku polehoučku buduje prostor pro závěrečný filmový ekvivalent cihly mezi oči, Marhoul vrší další a další krutý výjev, čímž se otupí nejen hrdinův jemnocit, ale i divákův. Závěrečná katarze se proto nedostavuje, zůstává jen zima, tma, politbyro a pocit nenaplněných ambicí.
Navzdory tomu všemu, navzdory všem nedotaženostem a chybám, nechci Nabarvené ptáče zavrhovat. Dané téma se v podobném měřítku v kinech prakticky neobjevuje, a to nejen u nás, a odvaha se musí ocenit. Škoda, že stejná zabejčenost jako při vývoji chybí v samotném filmu, z něhož se vytratily všechny emoce – strach, vztek, zoufalství, naděje, zkrátka to všechno, co si lze s válkou asociovat. Marhoul to tam nedokázal dostat a je otázkou, zda to udělat nechtěl nebo neuměl.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Asi desetiletý český chlapec Joska utíká lesem s bílým hranostajem v náruči. Napadnou ho chlapci, kteří ho zbijí, hranostaje polijí hořlavinou a zapálí. Chlapec se probere z bezvědomí... Marta. Zbité dítě se vrátí na samotu, kde žije se starou tetou Martou. Ta konstatuje, že si to zavinil sám, neměl chodit ven. Ráno Joska pošle po potoku lodičku, která má místo plachty papír s chlapcovou kresbou rodiny a s prosbou: „Přijeďte si pro mě.“ Večer kluk hraje v chalupě na piano. Teta má v očích slzy. Když žena druhý den zabije sekerou slepici, musí jí chlapec držet lavor na krev. Dítě se ráno budí. Vidí tetu sedět na židli s nohama v lavoru. Až večer zjistí, že je mrtvá. Poleká se a upustí petrolejku. Chalupa i s tetou shoří. Joska se ráno budí na spáleništi. Na nebi přeletí německé průzkumné letadlo. Chlapec dojde do vesnice. Nepřátelští vesničané ho obklopí s vidlemi v rukách. Zbičují ho za to, že otrávil studny a uřknul dobytek. V pytli ho odnesou k vědmě. Ta potvrdí, že je skutečně upír, a odkoupí ho od nich. Odvede si ho na provaze. Olga. Ostříhaný chlapec doprovází vědmu a léčitelku Olgu na cestách za nemocnými. Do chatrče se vracejí s výslužkou. Jeden nemocný je nakažený morem. Nákaza se rozšíří po celém kraji. Lidé spalují šaty i mrtvé. Také chlapec onemocní. Vědma ho zakope po krk do země a zapálí kolem něj ohně. Ráno chlapce napadnou vrány. Olga je zažene. Vesničané uloví velkou rybu. Zatímco vědma ošetřuje zraněného rybáře, chlapec skočí do vody před mužem, který se ho chystal napadnout. Uplave na kmeni. Mlynář. Dřevo se spícím dítětem se zachytí u mlýnského kola. Čeledín je odnese do mlýna. Mlynář konstatuje, že nalezenec přinese do domu smůlu. Je to podle něj „psí krev“. Nicméně si ho nechá a nutí ho pracovat. Mlynářka dá dítěti věci po synovi. Mlynář nelibě nese, jak se jeho žena točí okolo čeledína. Chlapec pozoruje, jak ji večer v posteli zmlátí a nadává jí do kurev. Jednou v dešti přinese mlynář v pytli kocoura, který se spáří s jeho kočkou. Při večeři muž napadne čeledína, lžící mu vydloubne obě oči a vyhodí ho ze stavení. V noci si chlapec sbalí věci. Jde pro něco do světnice, kde spí mlynář s mlynářkou. Žena ho posunkem pošle pryč a vzápětí mu přinese plechovou nádobu s ohněm, kterou nosí pocestní s sebou. Ráno chlapec narazí v lese na čeledína a dá mu jeho oči, které sebral z podlahy ve mlýně, než je mohly sežrat kočky. Muž naříká. Lech a Ludmila. Chlapec doputuje k ptáčníkovi. Ten se ho vyptává, zda není Cikán a zda se umí pokřižovat. Pak ho u sebe nechá. Dítě s ním pracuje. Musí lézt do korun stromů. Muž hodně pije domácí kořalku, ale chlapec odmítá nabízenou skleničku. Ptáčník v lese vyrývá do stromů nožem znamení proti zlým duchům. Na louce dvojice narazí na nahou ženu Ludmilu s klecí. Ptáčník se s ní pomiluje. Doma se muž těší na to, jak ptáky prodají. Parta výrostků při návratu z pastvy vidí u starého stromu smyslnou Ludmilu, která je vyzývavě provokuje. Jeden z nich s ní pak souloží. Ptáčník se opije. Druhý den nabarví ptáka a vyhodí ho do vzduchu. Spolu s chlapcem pak sleduje, jak hejno odlišného jedince uklove. Mrtvý pták spadne před kluka a ten mrtvolku smutně hladí. Ženské napadnou na louce Ludmilu za to, že spala s výrostkem, a mlátí ji. Ptáčník jí chce pomoct, ale ony zmlátí i jeho a ženu znásilní lahví. Chlapec doma pozoruje zbitého Lecha, který truchlí u mrtvé Ludmily. Později se marně snaží pomoci mu, když se muž oběsí. Nemá sílu na to, aby ho udržel, ani aby ho odřezal. Zavěsí se na něj. Dítě vypustí ptáky z klecí a odejde. Hans. Chlapec v lese najde u rozbitého vozu zraněného koně. Mluví na něj a odvede ho do další vsi. Zvíře si od něj vezme jeho majitel. Chlapec vidí, jak sedlák zapřáhne koně na provazu za spřežení, které se rozběhne a zraněnému zvířeti to zláme vaz. Do vesnice dorazí tlupa rudých partyzánů. Chlapec je obsluhuje v hospodě, kde opilí muži zpívají. Velitel ho přikáže opít a domluví se se sedlákem. Ráno partyzáni vyrabují vesnici a odjedou. Bezmocného chlapce odveze na žebřiňáku sedlák, jemuž velitel řekl, že to fricové ocení a že oni tuto vesnici potřebují. Vesničan doveze dítě do německého tábora. Tamnímu veliteli, feldvéblovi, čte německy z papíru od velitele, že jim dává Žida, kterého chytili v lese. Velitel chce jednoho dobrovolníka. Starší voják Hans pak s lopatou odvede chlapce na konec kolejí a pošle ho pryč. Místo toho, aby ho zastřelil, vypálí jen několik ran do vzduchu. Kluk v noci spí na stromě. Probudí ho světlice v dálce. Krajinou jede vlak. Z díry vyražené v dobytčáku vyskakují lidé z transportu. Marně však utíkají. Vojáci po nich z vlaku střílí. Chlapec to pozoruje z lesa. Vesničané pak olupují mrtvoly. Jeden z Němců, kontrolujících mrtvé u trati, cynicky zabije matku i její malé dítě. Chlapec se přehrabuje v kufru jedné z obětí. Najde v něm kus chleba a rodinnou fotografii, podobnou té, kterou měl u tety. Pak narazí na svého zraněného vrstevníka. Ten zemře a on si vezme jeho boty. Prchá před vojáky vzrostlým obilím a ocitne se u dalšího zraněného staršího Žida. Vzápětí ho srazí rána pažbou. Kněz a Garbos. Vojáci dovezou na náklaďáku oba zajatce do města. Tady je v davu napadne rozvášněný muž, ale zasáhne kněz. Němci odvlečou dvojici na nádvoří velitelství. Esesák tu zastřelí zraněného Žida, který mu před smrtí nadává do sviní. Chlapec v sebezáchově začne Němci leštit boty a ten přikáže vyhodit ho. Dítěte se ujme kněz a odveze ho do venkovského kostela. Modlí se s ním před oltářem a říká, že mu věří. Chlapec dělá při mši ministranta. Všimne si ho bohabojný Garbos. Nemocný kněz odveze dítě k němu do osamělého stavení a na rozloučenou mu dá křížek. Garbos ví, že je chlapec na cestě domů, ale ten neví, kde to je. Zdánlivě vlídný muž v noci svěřence znásilní. Chlapec pomáhá v lese Garbosovi pálit kořalku, ale odmítá ji pít. Když při tom vylije omylem vodu, muž ho surově zmlátí. Dítě musí dřít a snášet zneužívání. Chlapec táhne lesem vozík. Vidí opuštěný bunkr. Najde u něj starou přilbu a zavírací nůž. Řízne se jím do ruky. Seshora vidí, že bunkr je plný krys. Za Garbosem přijede kněz pro pálenku. Vyčte mu, že nechodí do kostela. Muž pak pověsí dítě za ruce a poštve na ně svého vlčáka. Vyhrožuje mu, že jestli něco prozradí, zabije ho. Chlapec zase ministruje. Pak prsty hraje na němých varhanách, zatímco Garbos je u zpovědi. Kněz děkuje farníkovi, že se o dítě stará. Muž doma chlapce spoutá. Objeví u něj nůž a chce vědět, kde ho sebral. Kluk, připoutaný k němu na laně ho dovede k bunkru. Když se Garbos dívá seshora do bunkru dovnitř, hoch ho provazem strhne dovnitř, kde jej sežerou krysy. Chlapec se modlí v kostele. Pak ministruje na mši za zemřelého kněze jeho nástupci. Náhodou u rakve starého kněze upustí stojan s biblí. Rozhořčení lidé jej hodí do žumpy u kostela. Dostane se z ní a vypere si prádlo v potoce u Garbosova stavení. Pak se vydá s pilou a ohněm v plechovce do lesa. Labina. Je zima a sníh. Chlapec vleze do ovčína, kde najde uskladněné brambory. Když slyší štěkot psů, uteče do lesa. V zemljance si rozdělá oheň, ale opět ho vyruší štěkání psů v dálce. Putuje zasněženou krajinou. Propadne se do ledu, ale dokáže se vyhrabat na pevnější vrstvu. Zmrzlý se plazí k rybářské chatě, kterou vidí na břehu. Dítě se probere uvnitř. Dívka Labina, starající se o nemocného otce, mu dovolí, aby tu zůstal. Kluk ji slyší v noci masturbovat. Na jaře oba pohřbí dívčina otce. Smyslná Labina kluka nutí, aby jí líbal nohy stále výš. Má přitom orgasmus. Dvojice se živí rybami. Dívka má na hocha zase chuť. Usnou v lese. Po návratu domů se chce mladá žena milovat, ale on to nedokáže. Dívka mu za to nafackuje. Žijí spolu dál, ale Labina je teď odtažitá a odmítavá. Vyčítá chlapci, že je k ničemu, zatímco on ji miluje. Dívka se před ním ukájí pod kozlem a on zuří. V noci kluk pověsí zvíře za nohy. Pak vhodí jeho uříznutou hlavu do okna a uteče. Později v lese přepadne starého pocestného. Bije ho klackem a okrade ho. Miťka. Chlapec pozoruje v noci ustupující německé vojáky na mostě. Do vesnice, kterou lidé opouštějí kvůli blížící se frontě, vtrhne tlupa kozáků. Ti, stojící na straně Němců, zabíjejí vesničany, popravují, znásilňují a zapalují chalupy. Vzápětí je napadne rudoarmejské letadlo a rudoarmejská pěchota s tankem. Na kraji lesa nedaleko vypálené vesnice se baví rudoarmejští vojáci. Na stromech jsou za nohy pověšení mrtví kozáci. Je tu i chlapec. Důstojník-politruk Gavrila se ho ptá na rodiče. Pochopí, že dítě je sirotek. Baví se pak o něm s velitelem vojenského tábora a vezme je do svého stanu, který sdílí se spolubojovníkem Miťkou. Večer se vojáci s harmonikou baví u ohně. Chlapec dostane nově ušitou uniformu a Gavrila mu dává školení: Strana je vlak a Stalin je strojvůdce. Nedaleko tábora se najde několik zabitých rudoarmejců. Velitel se zlobí, že neuposlechli rozkaz nevzdalovat se. Miťka se v noci sbalí a odejde. Ráno v lese čeká na chlapce. Spolu jdou lesem. Přespí na stromě. Miťka druhý den pozoruje dalekohledem vesnici. Pak odstřelovačskou puškou střílí vesničany. Zabije i malého chlapce. Dítěti pak řekne, aby si zapamatoval, že platí oko za oko a zub za zub. Gavrila při loučení vykládá chlapci, aby se vždy choval jako dobrý komunista, Miťka mu věnuje svou pistoli. Dítě pak odvezou. Nikodém a Joska. Kluk před komisí mlčí. Je v sirotčinci, kde vládne šikana. V noci přeleze přes zeď a pozoruje opilce. Ředitel ho pak v tělocvičně bije řemenem. Chlapec si lehne na koleje a nechá nad sebou přejet vlak. Usmívá se. Na trhu mezi ruinami města ho osočí jeden z prodejců jako židáka, co ho chtěl okrást. Kluk má respekt před partou ze sirotčince. Večer sleduje prodavače, odvážejícího svůj dvoukolák. Zastřelí ho pistolí... V sirotčinci si chlapce vyzvedne jeho otec Nikodém. Zatímco ten je dojatý, syn má ve tváři nečitelný výraz. V najatém pokoji otec vaří zelňačku, ale dítě je apatické. Muž mluví o tom, jak mu koupí oblečení a jak na ně matka už čeká. Omlouvá se mu za odvoz k tetě. Mysleli si, že tam bude v bezpečí. Chce vědět, zda si syn aspoň vzpomíná, jak se jmenuje. Ten vztekle shodí talíř na zem a uteče. Chlapec zlostně vybíjí okna v ruinách. Otec pláče. Syn stráví noc u ohně s bezdomovci. Ráno jede s otcem autobusem. Pozoruje spícího tátu, který má na paži vytetované číslo z koncentračního tábora. Do zamlženého okna napíše své jméno: Joska.
Ocenění:
Venezia IFF
2019 - Václav Marhoul (Studentská cena UNICEF)
2019 - Václav Marhoul (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Český lev
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší film)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší režie)
2019 - Vladimír Smutný (Nejlepší kamera)
2019 - Luděk Hudec (Nejlepší střih)
2019 - Pavel Rejholec (Nejlepší zvuk)
2019 - Jan Vlasák (Nejlepší scénografie (výprava))
2019 - Helena Rovná (Nejlepší kostýmy)
2019 - Ivo Strangmüller (Nejlepší masky)
2019 - Nejlepší filmový plakát
2019 - Václav Marhoul (Mimořádný počin v oblasti audiovize)
2019 - Petr Kotlár (Hlavní herec) (nominace)
2019 - Jitka Čvančarová (Vedlejší herečka) (nominace)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší scénář) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2019 - Vladimír Smutný (Nejlepší audiovizuální počin)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší film) (nominace)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší režie) (nominace)
2019 - Jan Vlasák (Nejlepší audiovizuální počin) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.09.2019 Bioscop
Premiéra Slovensko: 19.9.2019 Magic Box
Premiéra Ukrajina: 7.10.2019
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 30.4.2020 (DVD)
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 30.4.2020
Poprvé na DVD: 29.4.2020 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 29.4.2020 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 14 267 334
Návštěvnost v ČR 98 226
Náklady (Rozpočet) - Kč 159 000 000
„Dramatický a lidský příběh na pozadí osudu malého chlapce, zaobírající se bezprostředním vztahem mezi předsudky, xenofobií a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé.“
OBSAH
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského.(Bioscop)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sledovat celý to "benátský" haló kolem ptáčete bylo fakt úmorný, ale dokonale se při nemě projevila česká povaha. Nejdřív neuvěřitelný vyzdvihování ptáčete jako už už pomalu vítěze Benátek a celého festivalu a následně jsem z článků cítil až škodolibou radost, že ptáče neuspělo. Benátky, nebenátky, u mě jste pane Marhoule uspěl. Je doslova radost pro filmového fanouška sledovat vyprávění příběhu především prostřednictvím obrazu, trošku mám pocit, že režie byla v tandemu Marhoul / Smutný. Kamera Vladimíra Smutnýho je skutečný mistrovství, dokáže přesně sdělovat pocity a vyprávět příběh. To, co člověk sleduje je opravdu hodně drsný, vypadalo to, jako kdyby ten klučina procházel hlavním sálem pekla. Z mnoha lidí, co mu zkřížili cestu se mě dělalo vysloveně zle, tady vidím docela aktuálnost k dnešní době, protože pokud jde o krutosti a nenavist, mám dojem, že jsme se ještě "zdokonalili" . Silný příběh a některé scény jsou tvrdší, ale zase proboha z toho nedělejme nějakou surovou šílenost tak to rozhodně není. Viděl jsem mnohem drsnější scény v tématicky podobných filmech. Proč dávám čtyři ? Já nejsem moc fanoušek epizodního vyprávění, mám radši celistvý příběh a pak jedna scéna, kterou mě nedávala vůbec smysl, bohužel není jí jak textově popsat, abych nevzradil něco z filmu, tak jen pro sebe nápověda a pro tebe nulové info, kdyby se někdo zeptal (fotogalerie page 2 ) . Nabarvené ptáče je mistrovskou vizuální výpovědí o lidech, o jejich povaze i době ve které se příběh odehrává. (Enšpígl) 4*
Nabarvené ptáče je monumentálním, řemeslně do nejmenšího detailu vycizelovaným osobním projektem Václava Marhoula, který v kontextu československé kinematografie představuje anomálii a něco stěží opakovatelného. Ze všeho nejvíc na něm obdivuji, že není opatrný a nejde divákovi vstříc, jak by se vzhledem k 180 milionovému rozpočtu dalo předpokládat, ale naopak nás bez jakýchkoliv kompromisů, bez doříkávání a manipulace tři hodiny provokuje a vyzývá, abychom si kladli otázky, na něž možná neexistují správné odpovědi, ale je důležité před nimi neuhýbat. Jinak se může stát, že stejně jako Joska pro všechno zlo ztratíme ze zřetele to dobré, kvůli čemu má smysl vytrvat. (Matty) 5*
Takhle ambiciózních velkých filmů bychom měli mít jako česká kinematografie ideálně alespoň pár do roka, pak by z jednoho Nabarveného ptáčete nemuselo být takové haló. Ale když holt nemáme, a Marhoul je s tímto dílem objektivně o dva parníky před jakoukoli českou konkurencí z poslední doby, tak se zkrátka nedá svítit. Velký, stylový film, světové úrovně. Na pětihvězdu jsem si to neužil, protože se to příliš "užít" ani nedá. Je to spíš vyčerpávající. Ale uznalá čtyřhvězda bezpochyby. Nicméně, tvořit kolem toho filmu mediální auru až nějakého exploatačního válečného hororu je neskutečně absurdní. Jasně, dějou se tu otřesné a zrůdné věci, Marhoul k nim ale přistupuje velmi decentně až cudně. A pokud někdy až hysterické ohlasy z Benátek o něčem vypovídají, tak jedině o tom, že snobové z těchdle velkých festivalů rádi sklouzávají k laciným titulkům ... a že hovno vydrží. (J*A*S*M) 4*
VELKÁ RECENZE
Člověk by se musel zavřít do jeskyně nebo vypnout Facebook, aby v posledních týdnech unikl zvěstem o Nabarveném ptáčeti. Sympatická skutečnost, že tu máme po dlouhé době opravdovou českou filmovou událost, do jisté míry kalí názory lidí, že je to jako fajn, ale že na to do kina určitě nepůjdou, protože to zkrátka není oddechovka. Zčásti si však za to může Marhoul sám, když kolem svého díla šíří aureolu drastického díla, které není pro běžné diváky. Má na to zajisté právo, umanutost a verva, s jakou věnoval dekádu života zafinancování a natočení takřka 200miliónového černobílého filmu o krutostech války, si samozřejmě zaslouží 11 z 10, a dá se předpokládat, že tu hodně dlouho nic podobného zase neuvidíme. Se samotným výsledkem je to ovšem podstatně horší a sympatie ke vzniku díla by nám neměly nasazovat růžové brýle.
Začněme samotnou předlohou, protože na ní to celé stojí a padá. Ponechme teď stranou, zda si to Kosiński z větší části vymyslel nebo ne (dnes už víme, že ano), zda jde o plagiáty Američanům neznámých polských a sovětských románů (zase ano), či zda jde o knihu spíše průměrnou (do třetice ano). Kosińského útlá novela patří k oné klasice, učiteli nedoporučované a mýty obestřené středoškolské četby, podobně jako Mechanický pomeranč, Bukowského povídky nebo 120 dnů sodomy. Co puberťákovi přišlo v patnácti hodně cool, už dneska působí vlastně krotce a pozérsky, zvláště tím více, kolik má člověk od té doby načteno. Kosiński vršící jeden brutální a hrůzostrašný výjev za druhým je právě takovým příkladem.
Tolik vzpomínané násilí, kvůli kterému museli lidé v Benátkách odcházet ze sálu, se však v Marhoulově spektáklu v podstatě nenachází. Veškerá brutalita nebo sodomie se odehrává povětšinou mimo obraz, v náznacích, které svou „dořečeností“ občas připomenou vlak vyjíždějící z tunelu. Marhoul namísto Pasoliniovské explicitnosti variuje působivé a až lyrické obrazy ponurých východoevropských stepí a bažin, hořící chalupy nebo políčka ve větru. Vynikající kamera Vladimíra Smutného připomíná filmy Tarkovského, Tarra nebo v ohlasech mnohdy vzpomínaného Vláčila. Nese to však s sebou negativum, že je Nabarvené ptáče ztělesněným anachronismem, snímkem, který se sem propadl z doby před půl stoletím a nedokáže se oprostit od dědictví české nové vlny a vnímat současné trendy (ostatně, nechutí k novým filmům se netají ani Marhoul). Netvrdím, že je to automaticky špatně, avšak 4:3 osvětimská arkáda Saulův syn má už dneska mnohem silnější emocionální dopad než poetické výjevy na stromy prokládané Udo Kierem vydloubávajícím oči lžící, což je vážně z ranku jeho 70s bizarních krváků.
Horší to je s absentující hmatatelnější tvůrčí vizí. Jakkoliv to může znít vzhledem k Marhoulově výkonu na poli producentském neuctivě, pořád jde o režiséra pouhých dvou celovečerních filmů, z nichž jeden je průměrný a druhý relativně dobrý. To se ve velkém projevuje i na Nabarveném ptáčeti, které má velké neduhy především v samotném vyprávění. Předloha je psaná ich-formou, jednoduchou gramatikou onoho malého chlapce, který popisuje lakonicky vše od incestu až po vypálenou vesnici. Zároveň v ní nechybí i různé vedlejší motivy spjaté s náboženstvím. S ničím z toho se tu nesetkáme, Marhoul spíše klouže po povrchu a v podstatě jen variuje scény s repetitivními charaktery jako jsou hodní vojáci – zlí vojáci, dobráci – sadisti, divné staré ženy – permanentně nadržené mladé ženy, ustrašení vesničané – primitivní vesničané. Jdou-li tyto archetypy takřka ve dvacetiminutových sekvencích hezky po sobě, divák automaticky ztrácí pozornost. Obzvláště ve druhé třetině se z toho stává úmorná a nezáživná podívaná. Nejvíce na pováženou je, že Marhoul selhává i ve vedení hlavního představitele, který je zvláštním způsobem toporný a nepřesvědčivý, jak už to u desetiletých neherců bývá. Patrné je to zejména při zjevení se Alexeje Kravčenka a vzpomínku na Klimovo Jdi a dívej se. Marhoul k tomuto sovětskému majstrštyku o genocidě běloruských vesnic odkazuje i ve veřejných prohlášeních, oba filmy však nemohou být vzdálenější. Tam, kde si Klimov pomaloučku polehoučku buduje prostor pro závěrečný filmový ekvivalent cihly mezi oči, Marhoul vrší další a další krutý výjev, čímž se otupí nejen hrdinův jemnocit, ale i divákův. Závěrečná katarze se proto nedostavuje, zůstává jen zima, tma, politbyro a pocit nenaplněných ambicí.
Navzdory tomu všemu, navzdory všem nedotaženostem a chybám, nechci Nabarvené ptáče zavrhovat. Dané téma se v podobném měřítku v kinech prakticky neobjevuje, a to nejen u nás, a odvaha se musí ocenit. Škoda, že stejná zabejčenost jako při vývoji chybí v samotném filmu, z něhož se vytratily všechny emoce – strach, vztek, zoufalství, naděje, zkrátka to všechno, co si lze s válkou asociovat. Marhoul to tam nedokázal dostat a je otázkou, zda to udělat nechtěl nebo neuměl.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Asi desetiletý český chlapec Joska utíká lesem s bílým hranostajem v náruči. Napadnou ho chlapci, kteří ho zbijí, hranostaje polijí hořlavinou a zapálí. Chlapec se probere z bezvědomí... Marta. Zbité dítě se vrátí na samotu, kde žije se starou tetou Martou. Ta konstatuje, že si to zavinil sám, neměl chodit ven. Ráno Joska pošle po potoku lodičku, která má místo plachty papír s chlapcovou kresbou rodiny a s prosbou: „Přijeďte si pro mě.“ Večer kluk hraje v chalupě na piano. Teta má v očích slzy. Když žena druhý den zabije sekerou slepici, musí jí chlapec držet lavor na krev. Dítě se ráno budí. Vidí tetu sedět na židli s nohama v lavoru. Až večer zjistí, že je mrtvá. Poleká se a upustí petrolejku. Chalupa i s tetou shoří. Joska se ráno budí na spáleništi. Na nebi přeletí německé průzkumné letadlo. Chlapec dojde do vesnice. Nepřátelští vesničané ho obklopí s vidlemi v rukách. Zbičují ho za to, že otrávil studny a uřknul dobytek. V pytli ho odnesou k vědmě. Ta potvrdí, že je skutečně upír, a odkoupí ho od nich. Odvede si ho na provaze. Olga. Ostříhaný chlapec doprovází vědmu a léčitelku Olgu na cestách za nemocnými. Do chatrče se vracejí s výslužkou. Jeden nemocný je nakažený morem. Nákaza se rozšíří po celém kraji. Lidé spalují šaty i mrtvé. Také chlapec onemocní. Vědma ho zakope po krk do země a zapálí kolem něj ohně. Ráno chlapce napadnou vrány. Olga je zažene. Vesničané uloví velkou rybu. Zatímco vědma ošetřuje zraněného rybáře, chlapec skočí do vody před mužem, který se ho chystal napadnout. Uplave na kmeni. Mlynář. Dřevo se spícím dítětem se zachytí u mlýnského kola. Čeledín je odnese do mlýna. Mlynář konstatuje, že nalezenec přinese do domu smůlu. Je to podle něj „psí krev“. Nicméně si ho nechá a nutí ho pracovat. Mlynářka dá dítěti věci po synovi. Mlynář nelibě nese, jak se jeho žena točí okolo čeledína. Chlapec pozoruje, jak ji večer v posteli zmlátí a nadává jí do kurev. Jednou v dešti přinese mlynář v pytli kocoura, který se spáří s jeho kočkou. Při večeři muž napadne čeledína, lžící mu vydloubne obě oči a vyhodí ho ze stavení. V noci si chlapec sbalí věci. Jde pro něco do světnice, kde spí mlynář s mlynářkou. Žena ho posunkem pošle pryč a vzápětí mu přinese plechovou nádobu s ohněm, kterou nosí pocestní s sebou. Ráno chlapec narazí v lese na čeledína a dá mu jeho oči, které sebral z podlahy ve mlýně, než je mohly sežrat kočky. Muž naříká. Lech a Ludmila. Chlapec doputuje k ptáčníkovi. Ten se ho vyptává, zda není Cikán a zda se umí pokřižovat. Pak ho u sebe nechá. Dítě s ním pracuje. Musí lézt do korun stromů. Muž hodně pije domácí kořalku, ale chlapec odmítá nabízenou skleničku. Ptáčník v lese vyrývá do stromů nožem znamení proti zlým duchům. Na louce dvojice narazí na nahou ženu Ludmilu s klecí. Ptáčník se s ní pomiluje. Doma se muž těší na to, jak ptáky prodají. Parta výrostků při návratu z pastvy vidí u starého stromu smyslnou Ludmilu, která je vyzývavě provokuje. Jeden z nich s ní pak souloží. Ptáčník se opije. Druhý den nabarví ptáka a vyhodí ho do vzduchu. Spolu s chlapcem pak sleduje, jak hejno odlišného jedince uklove. Mrtvý pták spadne před kluka a ten mrtvolku smutně hladí. Ženské napadnou na louce Ludmilu za to, že spala s výrostkem, a mlátí ji. Ptáčník jí chce pomoct, ale ony zmlátí i jeho a ženu znásilní lahví. Chlapec doma pozoruje zbitého Lecha, který truchlí u mrtvé Ludmily. Později se marně snaží pomoci mu, když se muž oběsí. Nemá sílu na to, aby ho udržel, ani aby ho odřezal. Zavěsí se na něj. Dítě vypustí ptáky z klecí a odejde. Hans. Chlapec v lese najde u rozbitého vozu zraněného koně. Mluví na něj a odvede ho do další vsi. Zvíře si od něj vezme jeho majitel. Chlapec vidí, jak sedlák zapřáhne koně na provazu za spřežení, které se rozběhne a zraněnému zvířeti to zláme vaz. Do vesnice dorazí tlupa rudých partyzánů. Chlapec je obsluhuje v hospodě, kde opilí muži zpívají. Velitel ho přikáže opít a domluví se se sedlákem. Ráno partyzáni vyrabují vesnici a odjedou. Bezmocného chlapce odveze na žebřiňáku sedlák, jemuž velitel řekl, že to fricové ocení a že oni tuto vesnici potřebují. Vesničan doveze dítě do německého tábora. Tamnímu veliteli, feldvéblovi, čte německy z papíru od velitele, že jim dává Žida, kterého chytili v lese. Velitel chce jednoho dobrovolníka. Starší voják Hans pak s lopatou odvede chlapce na konec kolejí a pošle ho pryč. Místo toho, aby ho zastřelil, vypálí jen několik ran do vzduchu. Kluk v noci spí na stromě. Probudí ho světlice v dálce. Krajinou jede vlak. Z díry vyražené v dobytčáku vyskakují lidé z transportu. Marně však utíkají. Vojáci po nich z vlaku střílí. Chlapec to pozoruje z lesa. Vesničané pak olupují mrtvoly. Jeden z Němců, kontrolujících mrtvé u trati, cynicky zabije matku i její malé dítě. Chlapec se přehrabuje v kufru jedné z obětí. Najde v něm kus chleba a rodinnou fotografii, podobnou té, kterou měl u tety. Pak narazí na svého zraněného vrstevníka. Ten zemře a on si vezme jeho boty. Prchá před vojáky vzrostlým obilím a ocitne se u dalšího zraněného staršího Žida. Vzápětí ho srazí rána pažbou. Kněz a Garbos. Vojáci dovezou na náklaďáku oba zajatce do města. Tady je v davu napadne rozvášněný muž, ale zasáhne kněz. Němci odvlečou dvojici na nádvoří velitelství. Esesák tu zastřelí zraněného Žida, který mu před smrtí nadává do sviní. Chlapec v sebezáchově začne Němci leštit boty a ten přikáže vyhodit ho. Dítěte se ujme kněz a odveze ho do venkovského kostela. Modlí se s ním před oltářem a říká, že mu věří. Chlapec dělá při mši ministranta. Všimne si ho bohabojný Garbos. Nemocný kněz odveze dítě k němu do osamělého stavení a na rozloučenou mu dá křížek. Garbos ví, že je chlapec na cestě domů, ale ten neví, kde to je. Zdánlivě vlídný muž v noci svěřence znásilní. Chlapec pomáhá v lese Garbosovi pálit kořalku, ale odmítá ji pít. Když při tom vylije omylem vodu, muž ho surově zmlátí. Dítě musí dřít a snášet zneužívání. Chlapec táhne lesem vozík. Vidí opuštěný bunkr. Najde u něj starou přilbu a zavírací nůž. Řízne se jím do ruky. Seshora vidí, že bunkr je plný krys. Za Garbosem přijede kněz pro pálenku. Vyčte mu, že nechodí do kostela. Muž pak pověsí dítě za ruce a poštve na ně svého vlčáka. Vyhrožuje mu, že jestli něco prozradí, zabije ho. Chlapec zase ministruje. Pak prsty hraje na němých varhanách, zatímco Garbos je u zpovědi. Kněz děkuje farníkovi, že se o dítě stará. Muž doma chlapce spoutá. Objeví u něj nůž a chce vědět, kde ho sebral. Kluk, připoutaný k němu na laně ho dovede k bunkru. Když se Garbos dívá seshora do bunkru dovnitř, hoch ho provazem strhne dovnitř, kde jej sežerou krysy. Chlapec se modlí v kostele. Pak ministruje na mši za zemřelého kněze jeho nástupci. Náhodou u rakve starého kněze upustí stojan s biblí. Rozhořčení lidé jej hodí do žumpy u kostela. Dostane se z ní a vypere si prádlo v potoce u Garbosova stavení. Pak se vydá s pilou a ohněm v plechovce do lesa. Labina. Je zima a sníh. Chlapec vleze do ovčína, kde najde uskladněné brambory. Když slyší štěkot psů, uteče do lesa. V zemljance si rozdělá oheň, ale opět ho vyruší štěkání psů v dálce. Putuje zasněženou krajinou. Propadne se do ledu, ale dokáže se vyhrabat na pevnější vrstvu. Zmrzlý se plazí k rybářské chatě, kterou vidí na břehu. Dítě se probere uvnitř. Dívka Labina, starající se o nemocného otce, mu dovolí, aby tu zůstal. Kluk ji slyší v noci masturbovat. Na jaře oba pohřbí dívčina otce. Smyslná Labina kluka nutí, aby jí líbal nohy stále výš. Má přitom orgasmus. Dvojice se živí rybami. Dívka má na hocha zase chuť. Usnou v lese. Po návratu domů se chce mladá žena milovat, ale on to nedokáže. Dívka mu za to nafackuje. Žijí spolu dál, ale Labina je teď odtažitá a odmítavá. Vyčítá chlapci, že je k ničemu, zatímco on ji miluje. Dívka se před ním ukájí pod kozlem a on zuří. V noci kluk pověsí zvíře za nohy. Pak vhodí jeho uříznutou hlavu do okna a uteče. Později v lese přepadne starého pocestného. Bije ho klackem a okrade ho. Miťka. Chlapec pozoruje v noci ustupující německé vojáky na mostě. Do vesnice, kterou lidé opouštějí kvůli blížící se frontě, vtrhne tlupa kozáků. Ti, stojící na straně Němců, zabíjejí vesničany, popravují, znásilňují a zapalují chalupy. Vzápětí je napadne rudoarmejské letadlo a rudoarmejská pěchota s tankem. Na kraji lesa nedaleko vypálené vesnice se baví rudoarmejští vojáci. Na stromech jsou za nohy pověšení mrtví kozáci. Je tu i chlapec. Důstojník-politruk Gavrila se ho ptá na rodiče. Pochopí, že dítě je sirotek. Baví se pak o něm s velitelem vojenského tábora a vezme je do svého stanu, který sdílí se spolubojovníkem Miťkou. Večer se vojáci s harmonikou baví u ohně. Chlapec dostane nově ušitou uniformu a Gavrila mu dává školení: Strana je vlak a Stalin je strojvůdce. Nedaleko tábora se najde několik zabitých rudoarmejců. Velitel se zlobí, že neuposlechli rozkaz nevzdalovat se. Miťka se v noci sbalí a odejde. Ráno v lese čeká na chlapce. Spolu jdou lesem. Přespí na stromě. Miťka druhý den pozoruje dalekohledem vesnici. Pak odstřelovačskou puškou střílí vesničany. Zabije i malého chlapce. Dítěti pak řekne, aby si zapamatoval, že platí oko za oko a zub za zub. Gavrila při loučení vykládá chlapci, aby se vždy choval jako dobrý komunista, Miťka mu věnuje svou pistoli. Dítě pak odvezou. Nikodém a Joska. Kluk před komisí mlčí. Je v sirotčinci, kde vládne šikana. V noci přeleze přes zeď a pozoruje opilce. Ředitel ho pak v tělocvičně bije řemenem. Chlapec si lehne na koleje a nechá nad sebou přejet vlak. Usmívá se. Na trhu mezi ruinami města ho osočí jeden z prodejců jako židáka, co ho chtěl okrást. Kluk má respekt před partou ze sirotčince. Večer sleduje prodavače, odvážejícího svůj dvoukolák. Zastřelí ho pistolí... V sirotčinci si chlapce vyzvedne jeho otec Nikodém. Zatímco ten je dojatý, syn má ve tváři nečitelný výraz. V najatém pokoji otec vaří zelňačku, ale dítě je apatické. Muž mluví o tom, jak mu koupí oblečení a jak na ně matka už čeká. Omlouvá se mu za odvoz k tetě. Mysleli si, že tam bude v bezpečí. Chce vědět, zda si syn aspoň vzpomíná, jak se jmenuje. Ten vztekle shodí talíř na zem a uteče. Chlapec zlostně vybíjí okna v ruinách. Otec pláče. Syn stráví noc u ohně s bezdomovci. Ráno jede s otcem autobusem. Pozoruje spícího tátu, který má na paži vytetované číslo z koncentračního tábora. Do zamlženého okna napíše své jméno: Joska.
Ocenění:
Venezia IFF
2019 - Václav Marhoul (Studentská cena UNICEF)
2019 - Václav Marhoul (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Český lev
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší film)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší režie)
2019 - Vladimír Smutný (Nejlepší kamera)
2019 - Luděk Hudec (Nejlepší střih)
2019 - Pavel Rejholec (Nejlepší zvuk)
2019 - Jan Vlasák (Nejlepší scénografie (výprava))
2019 - Helena Rovná (Nejlepší kostýmy)
2019 - Ivo Strangmüller (Nejlepší masky)
2019 - Nejlepší filmový plakát
2019 - Václav Marhoul (Mimořádný počin v oblasti audiovize)
2019 - Petr Kotlár (Hlavní herec) (nominace)
2019 - Jitka Čvančarová (Vedlejší herečka) (nominace)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší scénář) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2019 - Vladimír Smutný (Nejlepší audiovizuální počin)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší film) (nominace)
2019 - Václav Marhoul (Nejlepší režie) (nominace)
2019 - Jan Vlasák (Nejlepší audiovizuální počin) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.09.2019 Bioscop
Premiéra Slovensko: 19.9.2019 Magic Box
Premiéra Ukrajina: 7.10.2019
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 30.4.2020 (DVD)
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 30.4.2020
Poprvé na DVD: 29.4.2020 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 29.4.2020 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 14 267 334
Návštěvnost v ČR 98 226
Náklady (Rozpočet) - Kč 159 000 000
Tvůrci a herci
Václav Marhoul (Režie), Václav Marhoul (Produkce), Aleksandr Kushaev (Produkce), Bez hudby (Hudba), Vladimír Smutný (Kamera), Luděk Hudec (Střih), - (Casting), Jan Vlasák (Scénografie), Helena Rovná (Kopstýmy), Petr Pluhař (Kostýmy), Jakub Čech (Zvuk), Ivo Strangmüller (Masky), Václav Marhoul (Scénář), Jerzy Kosiński (kniha) (Předloha), Petr Kotlár (Herec), Udo Kier (Herec), Lech Dyblik (Herec), Jitka Čvančarová (Herec), Stellan Skarsgard (Herec), Harvey Keitel (Herec), Julian Sands (Herec), Barry Pepper (Herec), Alexej Kravčenko (Herec), Petr Vaněk (Herec), Radim Fiala (Herec), Pavel Kříž (Herec), Júlia Vidrnáková (Herec), Filip Kaňkovský (Herec), Denisa Pfauserová (Herec), Michaela Doležalová (Herec), Lukáš Hložek (Herec), Milan Šimáček (Herec), Veronika Schönová (Herec), František Jílek (Herec), Petr Stach (Herec), Martin Nahálka (Herec), Zdeněk Pecha (Herec), Tim Kalkhof (Herec), Matěj Havelka (Herec)
2019/169/Česko, Slovensko, Ukrajina/Drama
Zajímavost k filmu
- Během natáčení filmu došlo k zajímavé situaci, kdy knihu, údajně dle slov režiséra Marhoula, četla drtivá většina štábu, nicméně asistentka architekta podílejícím se na filmu bohužel ne. Během natáčení jedné brutálnější scény se bohužel stala situace, kdy se rozbrečela.
- Z celkové délky filmu (tj. 169 min) se mluví pouze 9 minut. A ve filmu nezazní hudba.
- Hlavnímu dětskému hrdinovi Petrovi Kotlárovi výsledný film režisér Václav Marhoul nechtěl pustil, ovšem rodiče Petra měli jiné přání. Obavy, zda na něm film nezanechá následky, se však nepotvrdily, Petr Kotlár při projekci prý vyrušoval a všem okolo průběžně vykládal, jak se film natáčel.
- Vzhledem k současné politické situaci v Polsku (k roku 2019), se distributoři od filmu otočili zády.
- Ve filmu vidíme Barryho Peppera s odstřelovací puškou. Odstřelovače si zahrál již ve filmu Zachraňte vojína Ryana (1998).
- Hlavní roli ve filmu měl původně hrát bratr Petra Kotlára Michal. Než ale režisér sehnal na film peníze, Michal příliš vyrostl. Petra však natáčení filmu příliš nebavilo. Jeho stále stejný výraz je nyní pokládán za „otupělost postavy z prožitého utrpení“.
- Stellan Skarsgard se k filmu dostal lehce netradiční cestou. Ještě v době, kdy nebyl tolik známý, tak byl na pobytu v Česku, kde ho dostal na starost režisér Marhoul. Během jedné procházky po Praze byli údajně napadeni skupinkou opilců, které oba dokázali zpacifikovat. Od té doby zůstali přáteli a když se Marhoul po letech zeptal Stellana, zda by nevzal roli v jeho dalším filmu, odpověď byla: „Hele pokud nebudu mít žádný jiný projekt, jdu do toho!“
- Protože se jedná o film, který ukazuje hrůzy války v plné nahotě očima malého dítěte, režisér Marhoul neopomněl k natáčení přizvat dětského psychologa, aby si hlavní představitel Petr Kotlár neodnesl z natáčení trauma podobně jako Alexej Kravčenko ze slavnému filmu Jdi a a dívej se (1985), kde tvůrci podcenili možný dopad natáčení na duši dětského představitele a ten si nesl psychické následky z natáčení dlouhé měsíce.
- Natáčení bitevní scény je brána asi jako jedna z nejtěžších a nejsofistikovanějších, která kdy byla v historii českého a československého filmu natáčena. Byla řízena třemi různými štáby, s tím, že jeden z nich režíroval a řídil i režisér Radim Špaček.
- Román „Nabarvené ptáče“ považuje Norman Finkelstein (autor publikace „Průmysl holocaustu“) za „první velký podvod holocaustové literatury“.
- Stellan Skarsgard hrál ve filmu za celkový honorář 200 € (100 € na den) a letenky na slavnostní premiéru na benátském filmovém festivalu hradil pro sebe a svou ženu ze svého.
- Na předpověď počasí během televizního natáčení dohlížela známá televizní „rosnička“ Alena Zárybnická.
- Film měl podle dostupných údajů rozpočet 175 milionů korun. Snímek se dočkal vesměs omezené kinodistribuce jen v Česku a na Slovensku, kde si souhrnně přišel na zhruba 13,2 milionu korun. V Česku na něj přišlo do kin 100 tisíc lidí.
- Knižní předloha vyšla v roce 1965 v angličtině. Kosiński knihu prezentoval jako autobiografickou, nicméně během dvou desítek let po vydání vyšlo najevo, že autor se za války skrýval u bohaté katolické rodiny (kde měl k dispozici dokonce služebnou) a kniha je tedy fiktivní a navíc plagiace několika polsky psaných knih, převážně neznámých v zahraničí. Je také téměř jisté, že Kosiński knihu nenapsal sám, protože v době napsání knihy byla jeho angličtina jen velmi omezená.
- Česká filmová a televizní akademie vybrala film jako kandidáta na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film.
- Ke spolupráci do snímku si Marhoul pozval i představitele Fljory, z oceňovaného filmu Jdi a dívej se (1985), Alexeje Kravčenka. Jedná se o tématicky velmi podobný snímek, i zde je hrdinou snímku chlapec, který vnímá hrůzy války.
- Film se natáčel šestnáct měsíců.
- Z celkové délky filmu (tj. 169 min) se mluví pouze 9 minut. A ve filmu nezazní hudba.
- Hlavnímu dětskému hrdinovi Petrovi Kotlárovi výsledný film režisér Václav Marhoul nechtěl pustil, ovšem rodiče Petra měli jiné přání. Obavy, zda na něm film nezanechá následky, se však nepotvrdily, Petr Kotlár při projekci prý vyrušoval a všem okolo průběžně vykládal, jak se film natáčel.
- Vzhledem k současné politické situaci v Polsku (k roku 2019), se distributoři od filmu otočili zády.
- Ve filmu vidíme Barryho Peppera s odstřelovací puškou. Odstřelovače si zahrál již ve filmu Zachraňte vojína Ryana (1998).
- Hlavní roli ve filmu měl původně hrát bratr Petra Kotlára Michal. Než ale režisér sehnal na film peníze, Michal příliš vyrostl. Petra však natáčení filmu příliš nebavilo. Jeho stále stejný výraz je nyní pokládán za „otupělost postavy z prožitého utrpení“.
- Stellan Skarsgard se k filmu dostal lehce netradiční cestou. Ještě v době, kdy nebyl tolik známý, tak byl na pobytu v Česku, kde ho dostal na starost režisér Marhoul. Během jedné procházky po Praze byli údajně napadeni skupinkou opilců, které oba dokázali zpacifikovat. Od té doby zůstali přáteli a když se Marhoul po letech zeptal Stellana, zda by nevzal roli v jeho dalším filmu, odpověď byla: „Hele pokud nebudu mít žádný jiný projekt, jdu do toho!“
- Protože se jedná o film, který ukazuje hrůzy války v plné nahotě očima malého dítěte, režisér Marhoul neopomněl k natáčení přizvat dětského psychologa, aby si hlavní představitel Petr Kotlár neodnesl z natáčení trauma podobně jako Alexej Kravčenko ze slavnému filmu Jdi a a dívej se (1985), kde tvůrci podcenili možný dopad natáčení na duši dětského představitele a ten si nesl psychické následky z natáčení dlouhé měsíce.
- Natáčení bitevní scény je brána asi jako jedna z nejtěžších a nejsofistikovanějších, která kdy byla v historii českého a československého filmu natáčena. Byla řízena třemi různými štáby, s tím, že jeden z nich režíroval a řídil i režisér Radim Špaček.
- Román „Nabarvené ptáče“ považuje Norman Finkelstein (autor publikace „Průmysl holocaustu“) za „první velký podvod holocaustové literatury“.
- Stellan Skarsgard hrál ve filmu za celkový honorář 200 € (100 € na den) a letenky na slavnostní premiéru na benátském filmovém festivalu hradil pro sebe a svou ženu ze svého.
- Na předpověď počasí během televizního natáčení dohlížela známá televizní „rosnička“ Alena Zárybnická.
- Film měl podle dostupných údajů rozpočet 175 milionů korun. Snímek se dočkal vesměs omezené kinodistribuce jen v Česku a na Slovensku, kde si souhrnně přišel na zhruba 13,2 milionu korun. V Česku na něj přišlo do kin 100 tisíc lidí.
- Knižní předloha vyšla v roce 1965 v angličtině. Kosiński knihu prezentoval jako autobiografickou, nicméně během dvou desítek let po vydání vyšlo najevo, že autor se za války skrýval u bohaté katolické rodiny (kde měl k dispozici dokonce služebnou) a kniha je tedy fiktivní a navíc plagiace několika polsky psaných knih, převážně neznámých v zahraničí. Je také téměř jisté, že Kosiński knihu nenapsal sám, protože v době napsání knihy byla jeho angličtina jen velmi omezená.
- Česká filmová a televizní akademie vybrala film jako kandidáta na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film.
- Ke spolupráci do snímku si Marhoul pozval i představitele Fljory, z oceňovaného filmu Jdi a dívej se (1985), Alexeje Kravčenka. Jedná se o tématicky velmi podobný snímek, i zde je hrdinou snímku chlapec, který vnímá hrůzy války.
- Film se natáčel šestnáct měsíců.
Odkazy