Muži v naději / Muži v naději (2011/110/Česko/Komedie, Drama, Romantický) 67%
12.11.2023 03:39
JEDNOU VĚTOU
„Může být nevěra kořením šťastného manželství?“
OBSAH
Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!”Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery...Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jsou tací, co se dokáží spokojit s málem a jsou tu bohůžel i tací, co nikdy negativní kritiky budou mít dost a po údajném národním velkokýči Lidice, se nás snaží poučit a naučit nás, nemyslící, jak by měli hledět na dobrou komedii. Já měl za to, že dobrá komedie se pozná tak, jak moc se u ní dokážu smát. Ne, jak u ní dokážu přemýšlet. Vyčítat mi ale, že jsem se u nějakého filmu smál víc, než člověk, který mě označí za nemyslícího, je opravdu myšlenkově na úrovni, ale ve zdejším panoptiku mě to ani nepřekvapuje. Film samotný je, dle mého nemyslícího názoru, dobrý. Možná až nečekaně dobrý. Macháček předvádí klasický výkon a Polívka se po dlouhé době opět předvádí v lepší formě než v předchozích filmech. Stejně tak půvabná Maďarka Éva Vica Kerekes nezklamala. I když s myšlenkami filmu, jako takovými, nesouhlasím, dokázal jsem se u toho příjemně bavit. Film ubíhal, nenudil, měl plno vtipných momentů, které se střídaly s těmi smutnými (někdy až moc smutnými) a mě rozhodně nezklamal. Od komedií, které vznikali v devadesátých letech mi v tomhle ohledu přijde, že jsme se konečně posunuli dál. (Malarkey) 4*
Překvapivě ani ne tak hloupé, jako většina českých filmů, které využívají nevěru a vztahy pro pobavení diváka, natož naprosto povrchní. Linie s Bolkem a Simonou je nádherná. Koho by napadlo oslavovat pravou hlubokou lásku skrze odpuštění a trochu té, vlastně naprosto přeceňované(?), nevěry. Právě tahle linie má ve filmu pro mě hlavní smysl a ta omáčka s Jirkou Macháčkem o vášnivé zrzce mě nechávala až moc ... chladným. Krom toho, právě tady se trochu projevuje snaha hodit trochu té špíny na všechny a ukázat, že vlastně v česku všichni podvádí všechny:). Proč ne, jen já s tím nechci souhlasit:). (Djkoma) 4*
Fajnšmekrovská sbírka, Bolečku, uměly říct: „sýr“..? Ač si myslím, že cit i myšlení jsem prozatím nikde nevytrousil, necítil jsem se touto "pavlačovou amoralitou" uražen, pohoršen, ba dokonce ani zhmožděn. Kdyby si, cituji bezskrupulózní havířskou kometu těchto stránek: "v plísňákách odění yntelechtuánové s mastnými vlasy", občas nasadili doktorem předepsané dioptrické brýle, všimli by si, že ŽIVOT kolem nich je přesně takový. Lascivní, povrchní, nelogický a potměšilý. Můžete být znechuceni, ale to je tak všechno, co s tím, obzvláště u komedie (!), můžete udělat. A nebo si vypíchněte ústřední myšlenku, že není důležité ke komu člověk odchází, ale za kým se vrací, samozřejmě za předpokladu, že se od sebe odliší drobná avantýra a dlouhodobý poměr.. Vadily mi však jiné věci. Režisérova už od počáteční myšlenky nepokrytá snaha dostát svého příjmení, stereotypní herectví klonu Záruby a Muldera (Macháček), slon v dějovém porcelánu v podobě úmrtí jedné z postav (bez něj by to myslím bylo mnohem zajímavější, byť scénáristicky náročnější) a hlavně ta šablonovitost tuzemské komedie, která kodrcá po kolejích Viewegh-Hřebejkovské lokální tratě. A mimochodem, trošku mi neštymovalo v castingu, že by někdo s tělem Čvančarové podlehl kouzlu prostého taxikáře s dávno propadlou licencí. Abych uvěřil, musel by to být rovnou majitel sítě taxislužeb a nebo vlastník opravdu velikého tága. Na kulečník, pochopitelně.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Jiří Vejdělek je zpátky. Minule nám servíroval Ženy v pokušení, tentokrát to zkouší s Muži v naději. Co to znamená? Že máme podruhé odhodit vysoká očekávání a houfně běžet na nenáročnou českou komedii. Zkrátka na něco, v čem figurují minimálně dvě ňadra, táhnou to protřelé persóny domácí scény, a když nad tím zkusíte víc přemýšlet, do dvou vteřin se vám obrátí oči v sloup.
To už je ale tak nějak zažitý standard, který se dá natočit buď dobře, nebo špatně. Kam spadají Muži v naději? Když se nad tím člověk zamyslí, tak vlastně k tomu lepšímu. Pořád to ale není něco, nad čím by se mělo výskat, nebo co by si zasloužilo zařadit do zlatého fondu. Tam ale Muži v naději asi ani nikdy nemířili, protože mají jen jediný očividný cíl. Dvě hodiny bavit plný sál a posléze doufat, že ten plný sál pošle do kina všechny známé. A v tomhle Vejdělkův film docela suverénně boduje.
Muži v naději totiž přesně splňují všechna kritéria oné nenáročné zábavy. Ať už v tom dobrém, nebo v tom zlém. Máme tu tedy dvojku hlavních hrdinů, kteří jsou šablonovití až hanba, aby mohl mít divák dojem, že se alespoň v jednom z nich poznává. Bolek Polívka hraje starého ženatého smilníka, kterému z nějakého důvodu pořád skáčou do postele třicítky. No a Jiří Macháček ho doplňuje jako jeho ňoumovitý zeťák, kterému tam skáče akorát ta jeho. A to ještě kvůli tomu, že chce další děcko.
Co z téhle kombinace může vzejít? Přesně to, co byste čekali, a co už jste stokrát viděli jinde. Klátič radí slušňákovi, že klácení je vlastně super věc. Slušňák namítá, že mu stačí manželka. Klátič však po několika dialozích slušňáka nalomí. A posléze se roztočí kolotoč „nepředvídatelných“ událostí, které dají oběma řádně zabrat. V tomhle případě ale hodně zamrzí, že hned první fáze bolestivým způsobem dře.
Muži v naději přesně splňují všechna kritéria nenáročné zábavy.
Když na vás Vejdělek vybalil postavy v Ženách v pokušení, byly to od začátku zásahy do černého. Sympatická zmatkářka, její hláškující babička a divoká dcera. Jednoduché, zábavné, skvěle zahrané. Muži v naději ale od prvního rozhovoru šustí papírem a vytáhnou akorát dvě figurky, které si schematicky přeříkávají otřepané fráze. Žádné jiskra, žádné překvapivé fóry, nic. Macháček i Polívka jako by přepnuli na neutrál a přišli si jen vydělat s tím, že čeští diváci kino stejně neminou.
Tenhle průšvih potom pokračuje i při představování ženských postav. Ty čítají robotickou bloncku (žena Macháčkovy postavy) a zrzavou sexbombu, které mají v podobném duchu jako pánové charakterizovat stereotypy něžného pohlaví (samozřejmě z chlapského pohledu). I přes jejich neokoukané herecké tváře je ale docela potíž je brát jako plnohodnotné postavy, protože zprvu nemají na práci nic jiného než odříkávat repliky z druhé cenové a účastnit se přetažených komediálních situací. V podstatě tak trochu horor, u něhož si často budete říkat, jestli Vejdělek hodlá tuhle frašku vážně natahovat na dvě hodiny.
Tím nechci tvrdit, že se člověk v prvních třiceti minutách filmu občas nezasměje. Veškeré povedenější vtipy jsou tu ale na úkor integrity celého díla, které spíš potřebovalo pečlivou výstavbu zajímavých postav. A ne gumičku z kalhotek a totálně ujetou soulož, po které můžete půl osazenstva filmu definitivně odepsat jako kusy hadru, se kterými scénář akorát vytírá podlahu. Jsou to mrzuté chvilky. Ještě mrzutější je ale to, že se po nich Vejdělek skoro až zázračně probudí a začne bavit v celkem příjemném stylu.
Zázračnou vodou filmu je Simona Stašová, která ho dokáže jediným dialogem vrátit do snesitelných kolejí. Najednou tu je ten „starý dobrý“ Vejdělek, který netočí tím úplně nejlínějším způsobem. Najednou základy příběhy dávají smysl. A najednou má člověk pocit, že se šablona vyplňuje materiálem, který stojí za to sledovat. Pořád to sice není nějak nadprůměrný materiál. Od onoho světlého momentu ale začnou Muži v naději sršet vypointovanými situacemi a konečně dávají postavám šanci pohybovat se v něčem, co slušným tempem běží kupředu a neuráží to člověka každým druhým dialogem.
Film se zkrátka na dlouhou dobu nabere kvality Žen v pokušení, a přestože jej pořád svazují ledabyle načrtnuté postavy, člověk se alespoň nestíhá nudit. Opět se navíc přihlásí Vejdělkův komediální timing, který výborně funguje obzvlášť u vizuálních gagů. I díky nim mu potom odpustíte náhlé přechody k melancholickým scénám, které svým násilným vložením do děje spíš ruší (a jednou přímo zabíjí mozkové buňky!), než aby se jim dařilo vyvolávat emoce. Ty totiž z tak rozklíženého filmu vydolovat nelze, a to můžete nasadit sebeubrečenější hudbu.
Na srdeční bázi tak Muži v naději nikdy moc nefungují, jejich nejtíživější problém to ale ani zdaleka není. Ten spočívá v dost nápadném poselství filmu, které se vlastně snaží tvářit děsně „free“. Jenže je i na odlehčenou žánrovku žalostně mimózní, a čiší z něj až příliš okatá snaha dát divákům to, co si někdo myslí, že chtějí. Takhle hloupé a prachbídné vyústění ale nechce snad nikdo, a jediným Vejdělkovým štěstím je, že když provádí nereálné věci nereálným postavám, nemůže vás to ani moc naštvat.
Může vás to jen zvráceným způsobem pobavit, což je ve finále to hlavní, co od Mužů v naději dostanete. Je to neškodná komedie, u které si zaručeně oddechnete. Nesmíte ale čekat víc než docela úsměvné putování pár nesmyslně se chovajících postav, které nějakou vztahovou realitu spíš paroduje, než aby o ní vyprávělo. Že vám to stačí ke štěstí? Gratuluji, našli jste si program na nadcházející sobotní večer.
Ocenění:
Český lev
2011 - Divácky nejúspěšnější český film
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.8.2011 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 25.1.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 25.1.2012 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 95 387 066
Návštěvnost v ČR 866 393
Náklady (Rozpočet) - Kč 20 000 000
„Může být nevěra kořením šťastného manželství?“
OBSAH
Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!”Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery...Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jsou tací, co se dokáží spokojit s málem a jsou tu bohůžel i tací, co nikdy negativní kritiky budou mít dost a po údajném národním velkokýči Lidice, se nás snaží poučit a naučit nás, nemyslící, jak by měli hledět na dobrou komedii. Já měl za to, že dobrá komedie se pozná tak, jak moc se u ní dokážu smát. Ne, jak u ní dokážu přemýšlet. Vyčítat mi ale, že jsem se u nějakého filmu smál víc, než člověk, který mě označí za nemyslícího, je opravdu myšlenkově na úrovni, ale ve zdejším panoptiku mě to ani nepřekvapuje. Film samotný je, dle mého nemyslícího názoru, dobrý. Možná až nečekaně dobrý. Macháček předvádí klasický výkon a Polívka se po dlouhé době opět předvádí v lepší formě než v předchozích filmech. Stejně tak půvabná Maďarka Éva Vica Kerekes nezklamala. I když s myšlenkami filmu, jako takovými, nesouhlasím, dokázal jsem se u toho příjemně bavit. Film ubíhal, nenudil, měl plno vtipných momentů, které se střídaly s těmi smutnými (někdy až moc smutnými) a mě rozhodně nezklamal. Od komedií, které vznikali v devadesátých letech mi v tomhle ohledu přijde, že jsme se konečně posunuli dál. (Malarkey) 4*
Překvapivě ani ne tak hloupé, jako většina českých filmů, které využívají nevěru a vztahy pro pobavení diváka, natož naprosto povrchní. Linie s Bolkem a Simonou je nádherná. Koho by napadlo oslavovat pravou hlubokou lásku skrze odpuštění a trochu té, vlastně naprosto přeceňované(?), nevěry. Právě tahle linie má ve filmu pro mě hlavní smysl a ta omáčka s Jirkou Macháčkem o vášnivé zrzce mě nechávala až moc ... chladným. Krom toho, právě tady se trochu projevuje snaha hodit trochu té špíny na všechny a ukázat, že vlastně v česku všichni podvádí všechny:). Proč ne, jen já s tím nechci souhlasit:). (Djkoma) 4*
Fajnšmekrovská sbírka, Bolečku, uměly říct: „sýr“..? Ač si myslím, že cit i myšlení jsem prozatím nikde nevytrousil, necítil jsem se touto "pavlačovou amoralitou" uražen, pohoršen, ba dokonce ani zhmožděn. Kdyby si, cituji bezskrupulózní havířskou kometu těchto stránek: "v plísňákách odění yntelechtuánové s mastnými vlasy", občas nasadili doktorem předepsané dioptrické brýle, všimli by si, že ŽIVOT kolem nich je přesně takový. Lascivní, povrchní, nelogický a potměšilý. Můžete být znechuceni, ale to je tak všechno, co s tím, obzvláště u komedie (!), můžete udělat. A nebo si vypíchněte ústřední myšlenku, že není důležité ke komu člověk odchází, ale za kým se vrací, samozřejmě za předpokladu, že se od sebe odliší drobná avantýra a dlouhodobý poměr.. Vadily mi však jiné věci. Režisérova už od počáteční myšlenky nepokrytá snaha dostát svého příjmení, stereotypní herectví klonu Záruby a Muldera (Macháček), slon v dějovém porcelánu v podobě úmrtí jedné z postav (bez něj by to myslím bylo mnohem zajímavější, byť scénáristicky náročnější) a hlavně ta šablonovitost tuzemské komedie, která kodrcá po kolejích Viewegh-Hřebejkovské lokální tratě. A mimochodem, trošku mi neštymovalo v castingu, že by někdo s tělem Čvančarové podlehl kouzlu prostého taxikáře s dávno propadlou licencí. Abych uvěřil, musel by to být rovnou majitel sítě taxislužeb a nebo vlastník opravdu velikého tága. Na kulečník, pochopitelně.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Jiří Vejdělek je zpátky. Minule nám servíroval Ženy v pokušení, tentokrát to zkouší s Muži v naději. Co to znamená? Že máme podruhé odhodit vysoká očekávání a houfně běžet na nenáročnou českou komedii. Zkrátka na něco, v čem figurují minimálně dvě ňadra, táhnou to protřelé persóny domácí scény, a když nad tím zkusíte víc přemýšlet, do dvou vteřin se vám obrátí oči v sloup.
To už je ale tak nějak zažitý standard, který se dá natočit buď dobře, nebo špatně. Kam spadají Muži v naději? Když se nad tím člověk zamyslí, tak vlastně k tomu lepšímu. Pořád to ale není něco, nad čím by se mělo výskat, nebo co by si zasloužilo zařadit do zlatého fondu. Tam ale Muži v naději asi ani nikdy nemířili, protože mají jen jediný očividný cíl. Dvě hodiny bavit plný sál a posléze doufat, že ten plný sál pošle do kina všechny známé. A v tomhle Vejdělkův film docela suverénně boduje.
Muži v naději totiž přesně splňují všechna kritéria oné nenáročné zábavy. Ať už v tom dobrém, nebo v tom zlém. Máme tu tedy dvojku hlavních hrdinů, kteří jsou šablonovití až hanba, aby mohl mít divák dojem, že se alespoň v jednom z nich poznává. Bolek Polívka hraje starého ženatého smilníka, kterému z nějakého důvodu pořád skáčou do postele třicítky. No a Jiří Macháček ho doplňuje jako jeho ňoumovitý zeťák, kterému tam skáče akorát ta jeho. A to ještě kvůli tomu, že chce další děcko.
Co z téhle kombinace může vzejít? Přesně to, co byste čekali, a co už jste stokrát viděli jinde. Klátič radí slušňákovi, že klácení je vlastně super věc. Slušňák namítá, že mu stačí manželka. Klátič však po několika dialozích slušňáka nalomí. A posléze se roztočí kolotoč „nepředvídatelných“ událostí, které dají oběma řádně zabrat. V tomhle případě ale hodně zamrzí, že hned první fáze bolestivým způsobem dře.
Muži v naději přesně splňují všechna kritéria nenáročné zábavy.
Když na vás Vejdělek vybalil postavy v Ženách v pokušení, byly to od začátku zásahy do černého. Sympatická zmatkářka, její hláškující babička a divoká dcera. Jednoduché, zábavné, skvěle zahrané. Muži v naději ale od prvního rozhovoru šustí papírem a vytáhnou akorát dvě figurky, které si schematicky přeříkávají otřepané fráze. Žádné jiskra, žádné překvapivé fóry, nic. Macháček i Polívka jako by přepnuli na neutrál a přišli si jen vydělat s tím, že čeští diváci kino stejně neminou.
Tenhle průšvih potom pokračuje i při představování ženských postav. Ty čítají robotickou bloncku (žena Macháčkovy postavy) a zrzavou sexbombu, které mají v podobném duchu jako pánové charakterizovat stereotypy něžného pohlaví (samozřejmě z chlapského pohledu). I přes jejich neokoukané herecké tváře je ale docela potíž je brát jako plnohodnotné postavy, protože zprvu nemají na práci nic jiného než odříkávat repliky z druhé cenové a účastnit se přetažených komediálních situací. V podstatě tak trochu horor, u něhož si často budete říkat, jestli Vejdělek hodlá tuhle frašku vážně natahovat na dvě hodiny.
Tím nechci tvrdit, že se člověk v prvních třiceti minutách filmu občas nezasměje. Veškeré povedenější vtipy jsou tu ale na úkor integrity celého díla, které spíš potřebovalo pečlivou výstavbu zajímavých postav. A ne gumičku z kalhotek a totálně ujetou soulož, po které můžete půl osazenstva filmu definitivně odepsat jako kusy hadru, se kterými scénář akorát vytírá podlahu. Jsou to mrzuté chvilky. Ještě mrzutější je ale to, že se po nich Vejdělek skoro až zázračně probudí a začne bavit v celkem příjemném stylu.
Zázračnou vodou filmu je Simona Stašová, která ho dokáže jediným dialogem vrátit do snesitelných kolejí. Najednou tu je ten „starý dobrý“ Vejdělek, který netočí tím úplně nejlínějším způsobem. Najednou základy příběhy dávají smysl. A najednou má člověk pocit, že se šablona vyplňuje materiálem, který stojí za to sledovat. Pořád to sice není nějak nadprůměrný materiál. Od onoho světlého momentu ale začnou Muži v naději sršet vypointovanými situacemi a konečně dávají postavám šanci pohybovat se v něčem, co slušným tempem běží kupředu a neuráží to člověka každým druhým dialogem.
Film se zkrátka na dlouhou dobu nabere kvality Žen v pokušení, a přestože jej pořád svazují ledabyle načrtnuté postavy, člověk se alespoň nestíhá nudit. Opět se navíc přihlásí Vejdělkův komediální timing, který výborně funguje obzvlášť u vizuálních gagů. I díky nim mu potom odpustíte náhlé přechody k melancholickým scénám, které svým násilným vložením do děje spíš ruší (a jednou přímo zabíjí mozkové buňky!), než aby se jim dařilo vyvolávat emoce. Ty totiž z tak rozklíženého filmu vydolovat nelze, a to můžete nasadit sebeubrečenější hudbu.
Na srdeční bázi tak Muži v naději nikdy moc nefungují, jejich nejtíživější problém to ale ani zdaleka není. Ten spočívá v dost nápadném poselství filmu, které se vlastně snaží tvářit děsně „free“. Jenže je i na odlehčenou žánrovku žalostně mimózní, a čiší z něj až příliš okatá snaha dát divákům to, co si někdo myslí, že chtějí. Takhle hloupé a prachbídné vyústění ale nechce snad nikdo, a jediným Vejdělkovým štěstím je, že když provádí nereálné věci nereálným postavám, nemůže vás to ani moc naštvat.
Může vás to jen zvráceným způsobem pobavit, což je ve finále to hlavní, co od Mužů v naději dostanete. Je to neškodná komedie, u které si zaručeně oddechnete. Nesmíte ale čekat víc než docela úsměvné putování pár nesmyslně se chovajících postav, které nějakou vztahovou realitu spíš paroduje, než aby o ní vyprávělo. Že vám to stačí ke štěstí? Gratuluji, našli jste si program na nadcházející sobotní večer.
Ocenění:
Český lev
2011 - Divácky nejúspěšnější český film
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.8.2011 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 25.1.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 25.1.2012 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 95 387 066
Návštěvnost v ČR 866 393
Náklady (Rozpočet) - Kč 20 000 000
Tvůrci a herci
Jiří Vejdělek (Režie), Tomáš Hoffman (Produkce), Jiří Vejdělek (Produkce), Jan P. Muchow (Hudba), Martin Šácha (Kamera), Ondřej Hokr (Střih), Petra Svarinská (Casting), Petra Svarinská (Scénografie), Katarína Štrbová-Bieliková (Kostýmy), Richard Müller (Zvuk), Jiřina Pahlerová (Masky), Jiří Vejdělek (Scénář), Jiří Macháček (Herec), Bolek Polívka (Herec), Vica Kerekes (Herec), Petra Hřebíčková (Herec), Simona Stašová (Herec), Lukáš Langmajer (Herec), Hynek Čermák (Herec), Michal Novotný (Herec), Emma Smetana (Herec), Ester Kočičková (Herec), Eliška Křenková (Herec), Ondřej Zach (Herec), Filip Antonio (Herec), Jitka Čvančarová (Herec), Berenika Kohoutová (Herec), Václav Jílek (Herec), Zuzana Onufráková (Herec), Milan Býček (Herec), Nastasja Gospičová (Herec), Drahomíra Vlachová (Herec)
2011/110/Česko/Komedie, Drama, Romantický
Zajímavost k filmu
- Na místě filmové restaurace je ve skutečnosti sklad.
- Ondřejova (Jiří Macháček) restaurace se nachází v Praze pod Karlovým mostem směrem k Hradčanům.
- Simonu Stašovou (Marta) sráží auto na Alšově nábřeží v Praze. Ve skutečnosti tam však je zákaz vjezdu všech motorových vozidel z obou stran. (funhouse)
- Jiří Macháček se ve filmu představil i jako muzikant, zazněly v něm totiž skladby jeho kapely Mig-21.
- Druhý film, kde sa stretli Éva Vica Kerekes a Jiří Macháček. Prvým bol Nestyda (2008).
- Oslovením "Alíši" častuje Bolek Polívka i svou filmovou ženu Evu Holubovou ve snímku Pupendo (2003), stejně jako zde svou dceru Alici, kterou ztvárnila Petra Hřebíčková.
- Simona Stašová se stejně jako její postava v tomto filmu narodila v roce 1955.
- Režisér filmu Jiří Vějdělek se objevil v závěru snímku v malé roli čísníka v kavárně MAX.
- Film se točil 36 natáčecích dní.
- Ve scéně, kdy Rudolf (Bolek Polívka) jede ke Café Max, projíždí v protisměru Nerudovu ulici, jednu z nejznámějších pražských jednosměrných ulic vedoucí k Pražskému hradu. Ve filmu byla pro potřeby natáčení značka zakazující vjezd nahrazena značkou zimní výbava.
- Během natáčení sexuálních scén se Évě Vice Kerekes a Jiřímu Macháčkovi podařilo rozlámat dvě houpací křesla.
- Simona Stašová obdržela za svůj výkon cenu NASK 2011 pro nejlepší herečku.
- Když Jiří Macháček vchází do podniku Café Max, ve skutečnosti vstupuje do pražského Divadla na VInohradech.
- Nejnáročnější scény se točily úplně nakonec, na horské dráze ve Stromovce, kde proběhlo velké finále celého filmu.
- Film se točil v Praze, a to ve dvou fázích od 6. ledna do 5. února a od 16. dubna do začátku května. Střídají se v něm jarně-letní a zimní scenérie. Milostná scéna s automobilovou nehodou se pak natáčela na koupališti ve Lhotě nedaleko Staré Boleslavy-Brandýsa Nad Labem. Marta (Simona Stašová) je sražena na nábřeží pod Mánesovým mostem.
- Ondřejova (Jiří Macháček) restaurace se nachází v Praze pod Karlovým mostem směrem k Hradčanům.
- Simonu Stašovou (Marta) sráží auto na Alšově nábřeží v Praze. Ve skutečnosti tam však je zákaz vjezdu všech motorových vozidel z obou stran. (funhouse)
- Jiří Macháček se ve filmu představil i jako muzikant, zazněly v něm totiž skladby jeho kapely Mig-21.
- Druhý film, kde sa stretli Éva Vica Kerekes a Jiří Macháček. Prvým bol Nestyda (2008).
- Oslovením "Alíši" častuje Bolek Polívka i svou filmovou ženu Evu Holubovou ve snímku Pupendo (2003), stejně jako zde svou dceru Alici, kterou ztvárnila Petra Hřebíčková.
- Simona Stašová se stejně jako její postava v tomto filmu narodila v roce 1955.
- Režisér filmu Jiří Vějdělek se objevil v závěru snímku v malé roli čísníka v kavárně MAX.
- Film se točil 36 natáčecích dní.
- Ve scéně, kdy Rudolf (Bolek Polívka) jede ke Café Max, projíždí v protisměru Nerudovu ulici, jednu z nejznámějších pražských jednosměrných ulic vedoucí k Pražskému hradu. Ve filmu byla pro potřeby natáčení značka zakazující vjezd nahrazena značkou zimní výbava.
- Během natáčení sexuálních scén se Évě Vice Kerekes a Jiřímu Macháčkovi podařilo rozlámat dvě houpací křesla.
- Simona Stašová obdržela za svůj výkon cenu NASK 2011 pro nejlepší herečku.
- Když Jiří Macháček vchází do podniku Café Max, ve skutečnosti vstupuje do pražského Divadla na VInohradech.
- Nejnáročnější scény se točily úplně nakonec, na horské dráze ve Stromovce, kde proběhlo velké finále celého filmu.
- Film se točil v Praze, a to ve dvou fázích od 6. ledna do 5. února a od 16. dubna do začátku května. Střídají se v něm jarně-letní a zimní scenérie. Milostná scéna s automobilovou nehodou se pak natáčela na koupališti ve Lhotě nedaleko Staré Boleslavy-Brandýsa Nad Labem. Marta (Simona Stašová) je sražena na nábřeží pod Mánesovým mostem.
Odkazy
Hrají:
Jiří Macháček, Bolek Polívka, Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová, Lukáš Langmajer, Hynek Čermák, Michal Novotný, Emma Smetana, Ester Kočičková, Eliška Křenková, Ondřej Zach, Filip Antonio, Jitka Čvančarová, Berenika Kohoutová, Václav Jílek, Zuzana Zlatohlávková, Nastasja Gospičová, Drahomíra Vlachová, Helena Kramářová, Eva Leinweberová, Miloš Vacík, Milan Býček, Vojtěch Švejda, Denisa Hodermarská