Muzika / Muzika (2007/99/Slovensko, Německo/Komedie, Drama, Romantický) 72%
12.11.2023 03:38
JEDNOU VĚTOU
„Když to nejde říct, třeba to půjde zahrát.“
OBSAH
Nastávající otec Martin Junec (Ľ. Kostelný) pracuje ve vodárně jako promazávač a doma tiše trpí poznámky své hezké, ale hysterické ženy Marfy (T. Pauhofová) i její matky (J. Oľhová). Nic jiného mu s jeho mizerným platem ani nezbývá. Jednoho dne koupí od bývalého učitele starý saxofon a na svatbě příbuzných dokonce s úspěchem vystoupí na pódiu. Tak si ho všimne hochštaplerský člen svatební kapely Ivan Hruškovič (J. Budař), který mu vzápětí nabídne práci. Martin miluje jazz a nemá chuť hrát taneční odrhovačky, ale vidina výdělku se Marfě zalíbí natolik, že Martin nabídku nakonec přijme. A tak začne jeho nový život, jehož součástí se stanou venkovské svatby, pofiderní taneční večírky, povinné přehrávky před hudební komisí a též vnadná sedmnáctiletá Anča Prepichová (D. Nvotová), která je trochu cáklá a nemá žádné zábrany…Jeden z divácky i umělecky nejúspěšnějších slovenských filmů poslední doby je vtipným návratem do sedmdesátých let minulého století. Z dvanácti nominací na domácí filmové ceny Slnko v sieti jich v roce 2008 získal devět.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
To to ale trvalo, než si ČT uvědomila, že existuje taky něco jako slovenská tvorba a prskla to naplac. Doufám, že nezůstane jenom u jednoho vrhu, protože už jenom sama slovenština se mě krásně poslouchá a co teprve Slovenský herečky, tady byly ve větší úloze dvě, mě z Románu pro muže dobře známá Táňa Pauhofová a naopak mě zcela neznámá Dorota Nvotová a obě teda těžce žratelný. Ovšem vrcholná lahůdka je hlavní hrdina, ten tam neustále ocucová saxofon, blbě kouká a zasune do nepravý, ale byl to takovej roztomilej brouček obecnej na kterýho by se nemoh zlobit ani Stalin. Líbila mě filmová poetika, která mě při sledování Muziky zavalila i atmoška, která povyšovala můj zážitek z téhle docela zajímavé životní libůstky. (Enšpígl) 3*
O poznání víc artové, o poznání méně pohodové, ale rozhodně stejně zapamatovatelné jako Pelíšky. Možná v té artovosti trochu tlačí na pilu, ale proč se nepodívat na tělo Doroty Nvotové, že?:) Muzika je zvláštní film, žádná chutná jednohubka, na kterou se dá podívat kdykoliv. Ale má vše, co by dobrý film měl mít, a je ve své svébytnosti a se svými zvláštními - občas nereálnými - postavičkami opravdu těžko zapomenutelný. Ľuboš Kostelný je vynikající (i když se chová jako slabošský kretén) a pro Jana Budaře nelze mít slov. Přidejte si k tomu, že má Muzika víc než jen dobrou muziku, a máte jasných 80%. (Gemini) 4*
Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... (Radek99) 4*
VELKÁ RECENZE
Muzika téměř po všech stránkách splňuje standardy dobrého evropského filmu, který není ostuda vyslat na zahraniční festival. Je však mezi slepými pouze jednookým králem, a to především proto, že se neumí rozhodnout, o čem chce vlastně být.
Málokdo by při výčtu nejlepších slovenských porevolučních filmů zapomněl na Muziku. Hořká komedie z normalizačního Slovenska vyhrála v roce 2008 celkem sedm slovenských filmových cen Slnko v sieti včetně těch za nejlepší film, režii, scénář nebo herce v hlavní roli a pro řadu fanoušků i kritiků představovala znamení příchodu nového slovenského filmu.
Muzika si od publika vysloužila přezdívku “slovenské Pelíšky”. Ačkoliv je film Juraje Nvoty o poznání depresivnější než Hřebejkova komedie, která je navíc spíše povedeným sledem legračních scének než o čemkoliv vypovídajícím snímkem, je to právě trpký ironický tón legračních dialogů a scénkovitost, které Pelíšky připomínají a dělají z Muziky divácky vděčný film.
“Protiprávne, protiprávne, já ti dám protiprávne, ty si protiprávny, ale už dlho nebudeš, “ haleká na rozhořčenou máničku v brýlích esenbák a strká ji do policejního auta kdesi na slovenském maloměstě. V zapadákově, kde se všichni znají, bydlí i dělník z vodárny Martin Junec. Má krásnou ženu, ale bydlí s ní v domě jejích rodičů. Tchán mu připravuje rozpis dnů, kdy jeho žena vlivem měsíce není nervózní, dobře spí a Martin se tak může v noci věnovat ženě, tchýně jej nepokrytě nesnáší a všichni vědí o každém jeho kroku. V domě bydlí také švagr, místní vtipálek, co pije, protože ho ženy nechtějí. (“Keby si neslopal, chceli by tě..” “ To áno. Včera jsem neslopal celý deň. A čo? Nič.”)
Únik z dnů strávených ve vodárně nebo doma s nervózní těhotnou ženou je pro Martina saxofon, který dostane za pětistovku hned v úvodní scéně, a od té doby na něj hraje v práci, doma i bratranci na svatbě. Tam si jej všimne Hruškovič (Jan Budař), donchuán s kotletami a elvisovským účesem, muzikant a hochštapler, který Martina přesvědčí, že by měli založit kapelu. Možnost vydělat si peníze a kdykoliv se dostat z domu se zdá být přesně tím, co potřebuje čerstvý zoufale znuděný tatínek, který se ještě k tomu zamiloval do místní zlobivé holky a podvádí s ní svoji ženu.
Potíž s Muzikou je v tom, že se snaží reflektovat dobu. Režisér Nvota chtěl podle svých slov udělat film o socialistickém Slovensku, kterému by rozuměli i ti, kteří se narodili až po revoluci, a vpašoval tak do něj několik až příliš typických narážek na tehdejší poměry. V obchodě nemají banány, esenbáci si dovolují na máničky a aby Martinova kapela uspěla, musí předstírat zálibu v budovatelských a sovětských písních. Příběh o nudě, bezvýchodnosti a špatných životních rozhodnutích by se ale mohl odehrávat kdykoliv jindy a kdekoliv jinde.
Muzika nejlépe funguje jako film o mladíkovi, který se snaží vyrovnat s tím, že jeho život se skládá ze samých zklamání a nudy, a tak bere, co mu kdo nabídne (Hruškovič kapelu, Anča Přepychová milostná dobrodružství). Není jako iniciativní Hruškovič, snažící se ze všeho něco vytěžit, ani jako jeho švagr, který rezignoval a slope. Je jako většina lidí, a proto tempo snímku udávají nejen jednotlivé, dobře vypointované scény, ale fakt, že člověka zajímá, s jakou ze všech peripetií Martin vyjde. Juraj Nvota je navíc režisér, který umí výborně vybírat i vést herce a nejenom Luboš Kostolný v titulní roli je nadprůměrně dobrý a přirozený. Děj navíc rozmělňují snové momenty a scény s vyloženě absurdním humorem s lehkostí, která je vlastní jen málu slovenských (i českých) filmů.
Problematický nicméně zůstává způsob, jakým se Nvota ve filmu vyrovnává s komunistickým režimem. Spíše než skutečné zobrazení života v marasmu socialismu mu vychází docela působivý film o zmateném mladíkovi, ve kterém momenty narážející na specifika doby místy fungují jako vtipy, a místy jako exotické koření. Leckdo by tak režiséra mohl nařknout z toho, že je jeho film vykalkulovaný. Sám Nvota v jednom z rozhovorů prohlásil, že mu šlo o to, aby z původní povídky Petera Pišťáneka vydoloval něco současného. Člověk by skoro řekl, že se do toho pustil tak pečlivě, až zapomněl na původní záměr natočit film o socialistickém Slovensku. A nechtěně jej tak zbanalizoval.
Muzika není špatný film. Právem se o ní mluví jako o jednom z těch nejlepších současných slovenských filmů, na skutečný poprask v lehce zatuchlé slovenské kinematografii se ale ještě bude čekat. Muzika jako by naznačila cestu.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 21.10.2010 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Premiéra Německo: 12.3.2009 box! Film
Premiéra Slovensko: 17.4.2008 Continental film
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Když to nejde říct, třeba to půjde zahrát.“
OBSAH
Nastávající otec Martin Junec (Ľ. Kostelný) pracuje ve vodárně jako promazávač a doma tiše trpí poznámky své hezké, ale hysterické ženy Marfy (T. Pauhofová) i její matky (J. Oľhová). Nic jiného mu s jeho mizerným platem ani nezbývá. Jednoho dne koupí od bývalého učitele starý saxofon a na svatbě příbuzných dokonce s úspěchem vystoupí na pódiu. Tak si ho všimne hochštaplerský člen svatební kapely Ivan Hruškovič (J. Budař), který mu vzápětí nabídne práci. Martin miluje jazz a nemá chuť hrát taneční odrhovačky, ale vidina výdělku se Marfě zalíbí natolik, že Martin nabídku nakonec přijme. A tak začne jeho nový život, jehož součástí se stanou venkovské svatby, pofiderní taneční večírky, povinné přehrávky před hudební komisí a též vnadná sedmnáctiletá Anča Prepichová (D. Nvotová), která je trochu cáklá a nemá žádné zábrany…Jeden z divácky i umělecky nejúspěšnějších slovenských filmů poslední doby je vtipným návratem do sedmdesátých let minulého století. Z dvanácti nominací na domácí filmové ceny Slnko v sieti jich v roce 2008 získal devět.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
To to ale trvalo, než si ČT uvědomila, že existuje taky něco jako slovenská tvorba a prskla to naplac. Doufám, že nezůstane jenom u jednoho vrhu, protože už jenom sama slovenština se mě krásně poslouchá a co teprve Slovenský herečky, tady byly ve větší úloze dvě, mě z Románu pro muže dobře známá Táňa Pauhofová a naopak mě zcela neznámá Dorota Nvotová a obě teda těžce žratelný. Ovšem vrcholná lahůdka je hlavní hrdina, ten tam neustále ocucová saxofon, blbě kouká a zasune do nepravý, ale byl to takovej roztomilej brouček obecnej na kterýho by se nemoh zlobit ani Stalin. Líbila mě filmová poetika, která mě při sledování Muziky zavalila i atmoška, která povyšovala můj zážitek z téhle docela zajímavé životní libůstky. (Enšpígl) 3*
O poznání víc artové, o poznání méně pohodové, ale rozhodně stejně zapamatovatelné jako Pelíšky. Možná v té artovosti trochu tlačí na pilu, ale proč se nepodívat na tělo Doroty Nvotové, že?:) Muzika je zvláštní film, žádná chutná jednohubka, na kterou se dá podívat kdykoliv. Ale má vše, co by dobrý film měl mít, a je ve své svébytnosti a se svými zvláštními - občas nereálnými - postavičkami opravdu těžko zapomenutelný. Ľuboš Kostelný je vynikající (i když se chová jako slabošský kretén) a pro Jana Budaře nelze mít slov. Přidejte si k tomu, že má Muzika víc než jen dobrou muziku, a máte jasných 80%. (Gemini) 4*
Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... (Radek99) 4*
VELKÁ RECENZE
Muzika téměř po všech stránkách splňuje standardy dobrého evropského filmu, který není ostuda vyslat na zahraniční festival. Je však mezi slepými pouze jednookým králem, a to především proto, že se neumí rozhodnout, o čem chce vlastně být.
Málokdo by při výčtu nejlepších slovenských porevolučních filmů zapomněl na Muziku. Hořká komedie z normalizačního Slovenska vyhrála v roce 2008 celkem sedm slovenských filmových cen Slnko v sieti včetně těch za nejlepší film, režii, scénář nebo herce v hlavní roli a pro řadu fanoušků i kritiků představovala znamení příchodu nového slovenského filmu.
Muzika si od publika vysloužila přezdívku “slovenské Pelíšky”. Ačkoliv je film Juraje Nvoty o poznání depresivnější než Hřebejkova komedie, která je navíc spíše povedeným sledem legračních scének než o čemkoliv vypovídajícím snímkem, je to právě trpký ironický tón legračních dialogů a scénkovitost, které Pelíšky připomínají a dělají z Muziky divácky vděčný film.
“Protiprávne, protiprávne, já ti dám protiprávne, ty si protiprávny, ale už dlho nebudeš, “ haleká na rozhořčenou máničku v brýlích esenbák a strká ji do policejního auta kdesi na slovenském maloměstě. V zapadákově, kde se všichni znají, bydlí i dělník z vodárny Martin Junec. Má krásnou ženu, ale bydlí s ní v domě jejích rodičů. Tchán mu připravuje rozpis dnů, kdy jeho žena vlivem měsíce není nervózní, dobře spí a Martin se tak může v noci věnovat ženě, tchýně jej nepokrytě nesnáší a všichni vědí o každém jeho kroku. V domě bydlí také švagr, místní vtipálek, co pije, protože ho ženy nechtějí. (“Keby si neslopal, chceli by tě..” “ To áno. Včera jsem neslopal celý deň. A čo? Nič.”)
Únik z dnů strávených ve vodárně nebo doma s nervózní těhotnou ženou je pro Martina saxofon, který dostane za pětistovku hned v úvodní scéně, a od té doby na něj hraje v práci, doma i bratranci na svatbě. Tam si jej všimne Hruškovič (Jan Budař), donchuán s kotletami a elvisovským účesem, muzikant a hochštapler, který Martina přesvědčí, že by měli založit kapelu. Možnost vydělat si peníze a kdykoliv se dostat z domu se zdá být přesně tím, co potřebuje čerstvý zoufale znuděný tatínek, který se ještě k tomu zamiloval do místní zlobivé holky a podvádí s ní svoji ženu.
Potíž s Muzikou je v tom, že se snaží reflektovat dobu. Režisér Nvota chtěl podle svých slov udělat film o socialistickém Slovensku, kterému by rozuměli i ti, kteří se narodili až po revoluci, a vpašoval tak do něj několik až příliš typických narážek na tehdejší poměry. V obchodě nemají banány, esenbáci si dovolují na máničky a aby Martinova kapela uspěla, musí předstírat zálibu v budovatelských a sovětských písních. Příběh o nudě, bezvýchodnosti a špatných životních rozhodnutích by se ale mohl odehrávat kdykoliv jindy a kdekoliv jinde.
Muzika nejlépe funguje jako film o mladíkovi, který se snaží vyrovnat s tím, že jeho život se skládá ze samých zklamání a nudy, a tak bere, co mu kdo nabídne (Hruškovič kapelu, Anča Přepychová milostná dobrodružství). Není jako iniciativní Hruškovič, snažící se ze všeho něco vytěžit, ani jako jeho švagr, který rezignoval a slope. Je jako většina lidí, a proto tempo snímku udávají nejen jednotlivé, dobře vypointované scény, ale fakt, že člověka zajímá, s jakou ze všech peripetií Martin vyjde. Juraj Nvota je navíc režisér, který umí výborně vybírat i vést herce a nejenom Luboš Kostolný v titulní roli je nadprůměrně dobrý a přirozený. Děj navíc rozmělňují snové momenty a scény s vyloženě absurdním humorem s lehkostí, která je vlastní jen málu slovenských (i českých) filmů.
Problematický nicméně zůstává způsob, jakým se Nvota ve filmu vyrovnává s komunistickým režimem. Spíše než skutečné zobrazení života v marasmu socialismu mu vychází docela působivý film o zmateném mladíkovi, ve kterém momenty narážející na specifika doby místy fungují jako vtipy, a místy jako exotické koření. Leckdo by tak režiséra mohl nařknout z toho, že je jeho film vykalkulovaný. Sám Nvota v jednom z rozhovorů prohlásil, že mu šlo o to, aby z původní povídky Petera Pišťáneka vydoloval něco současného. Člověk by skoro řekl, že se do toho pustil tak pečlivě, až zapomněl na původní záměr natočit film o socialistickém Slovensku. A nechtěně jej tak zbanalizoval.
Muzika není špatný film. Právem se o ní mluví jako o jednom z těch nejlepších současných slovenských filmů, na skutečný poprask v lehce zatuchlé slovenské kinematografii se ale ještě bude čekat. Muzika jako by naznačila cestu.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 21.10.2010 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Premiéra Německo: 12.3.2009 box! Film
Premiéra Slovensko: 17.4.2008 Continental film
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Juraj Nvota (Režie), Andreas Eicher (Produkce), Marian Urban (Produkce), Robert Mankovecký (Hudba), Alexander Šurkala (Kamera), Ladislav Kraus (Kamera), Alois Fišárek (Střih), Peter Čanecký (Scénografie), Mona Hafsahl (Kostýmy), Zdenka Bočánková (Kostýmy), Eva Dingová (Kostýmy), Robert Dufek (Zvuk), Juraj Steiner (Masky), Tatiana Steinerová (Masky), Ondrej Šulaj (Scénář), Peter Pišťanek (povídka) (Předloha), Ľuboš Kostelný (Herec), Táňa Pauhofová (Herec), Dorota Nvotová (Herec), Jan Budař (Herec), Marek Geišberg (Herec), Marián Geišberg (Herec), Jana Oľhová (Herec), Petra Polnišová (Herec), Karol Spišák (Herec), Csongor Kassai (Herec), Martin Trnavský (Herec), Lujza Garajová-Schrameková (Herec), Kamil Mikulčík (Herec), Vlado Hajdu (Herec), Peter Pišťanek (Herec), Ronnie Šandorová Traubnerová (Herec), Ján Lehotský (Herec), Lukáš Latinák (Herec), Milan Ondrík (Herec), Marian Marko (Herec), Vlado Zboroň (Herec), Michal Legíň (Herec), Martin Fratrič (Herec), Sachia Orgil (Herec), Helena Moravanská (Herec), Milan Mikulčík (Herec), Jozef Tkáč (Herec), Robert Sebestyen (Herec), Vojtech Brázdovič (Herec), Ľudovít Vohos (Herec), Ľuboš Fiala (Herec), Andrej Fiala (Herec), Vláďa Čechová (Herec), Jozef Hannel (Herec), Miroslav Liška (Herec), František Novák (Herec), Josef Břečka (Herec), Vladislav Katerinec (Herec), Margita Huťťová (Herec), Anežka Dominová (Herec), Barbara Horváthová (Herec), Henrieta Rabová (Herec), Andrej Kovaľov (Herec), Alexander Csabi (Herec), Pavol Lančarič (Herec), Ivan Kostolný (Herec), Filip Parajka (Herec), Eva Meszrárosová (Herec), Peter Dobrík (Herec), Štefan Horný (Herec), Daniel Fischer (Herec), Peter Oszlík (Herec), Jaroslav Vereš (Herec), Jozef Jeřábek (Herec), Eduard Jašminský (Herec), Oľga Fialová (Herec), Vladislav Katrinec (Herec), Pavol Katrinec (Herec), Peter Plunár (Herec), Pavel Ribarič st. (Herec), Pavol Ribarič ml. (Herec), Jaroslav Jonis (Herec), Štefan Jurík (Herec), Robert Mankovecký (Herec), Daniela Gudabová (Herec)
2007/99/Slovensko, Německo/Komedie, Drama, Romantický
Zajímavost k filmu
- Film získal Špeciálnu cenu poroty na 24. IFF vo Warszawe, Cenu ministerstva kultúry českej republiky za najlepší film na 34. IFF v Zlíne, 9 cien Slnko v sieti 2008 a cenu IGRIC 2008 pre Ľuboša Kostelného a Juraja Nvotu.
- Film bol natočený v spolupráci s nemeckým štúdiom Box! Film.
- Vodáreň, kde pracuje hlavný hrdina, sa nachádza v Dúbravke.
- Kvôli filmu bol vo Vysokej pri Morave postavený štvormetrový ostatný drôt podľa dobových fotografií. Niektorým miestnym obyvateľom to spôsobilo menší šok.
- Film je natočený podľa knihy slovenského spisovateľa Petra Pišťaneka "Mladý Dônč", ktorú tvoria tri novely.
- Hudbu opravdu nahráli hlavní protagonisté filmové kapely.
- Film bol natočený v spolupráci s nemeckým štúdiom Box! Film.
- Vodáreň, kde pracuje hlavný hrdina, sa nachádza v Dúbravke.
- Kvôli filmu bol vo Vysokej pri Morave postavený štvormetrový ostatný drôt podľa dobových fotografií. Niektorým miestnym obyvateľom to spôsobilo menší šok.
- Film je natočený podľa knihy slovenského spisovateľa Petra Pišťaneka "Mladý Dônč", ktorú tvoria tri novely.
- Hudbu opravdu nahráli hlavní protagonisté filmové kapely.
Odkazy
Hrají:
Ľuboš Kostelný, Táňa Pauhofová, Dorota Nvotová, Jan Budař, Marek Geišberg, Marián Geišberg, Jana Oľhová, Petra Polnišová, Karol Spišák, Csongor Kassai, Martin Trnavský, Lujza Garajová Schrameková, Kamil Mikulčík, Vladimír Hajdu, Peter Pišťanek, Ronnie Šandorová Traubnerová, Ján Lehotský, Lukáš Latinák, Milan Ondrík, Marian Marko, Vladimír Zboroň, Michal Legíň, Martin Fratrič, Sachia Orgil, Helena Moravanská, Milan Mikulčík, Jozef Tkáč, Robert Sebestyen, Vojtech Brázdovič, Ľudovít Vohos, Ľuboš Fiala, Andrej Fiala, Vláďa Čechová, Jozef Hannel, Miroslav Liška, František Novák, Josef Břečka, Vladislav Katerinec, Margita Huťťová, Anežka Dominová, Barbara Horváthová, Henrieta Rabová, Andrej Kovaľov, Alexander Csabi, Pavol Lančarič, Ivan Kostolný, Filip Parajka, Eva Meszrárosová, Peter Dobrík, Štefan Horný, Daniel Fischer, Peter Oszlík, Jaroslav Vereš, Jozef Jeřábek, Eduard Jašminský, Oľga Fialová, Vladislav Katrinec, Pavol Katrinec, Peter Plunár, Pavel Ribarič st., Pavol Ribarič ml., Jaroslav Jonis, Štefan Jurík, Róbert Mankovecký, Daniela Gudabová, Eva Meszárošová