Máma mezi Marťany / Mars Needs Moms! (2011/85/USA/Animovaný, Sci-Fi, Akční, Dobrodružný) 54%
23.10.2023 14:48
JEDNOU VĚTOU
„Mámy potřebují trochu prostoru."
OBSAH
Vyneste odpadky, snězte brokolici – kdo potřebuje maminky? Devítiletý Milo zjistí, jak moc potřebuje svoji maminku, když ji unesou Marťané, kteří plánují, že ukradnou její „maminkovství“ pro své vlastní potomky. Film ukazuje Milovu výpravu, kterou podnikne na záchranu své maminky – divoké dobrodružství ve formátu 3D, které zahrnuje cestování načerno na vesmírné lodi, řízení komplikované víceúrovňové planety a ovládnutí mimozemského národa a jejich vůdce. S pomocí technické inteligence, pozemšťana jménem Gribble, který žije pod zemí a rebelské Marťanské dívky jménem Ki se Milovi podaří najít cestu zpátky ke své mamince – více než jedním způsobem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jako sledovat půl druhé hodiny dlouhé intro k počítačové hře. Opravdu? Za sto padesát milionů dolarů byli tvůrci schopni přijít s tímto vizuálem? Dobře, k čertu s grafickou stránkou, nápad je to opravdu dobrý, ale když nejlepší a zároveň nejzábavnější částí je hipísácká vsuvka, tak je někde něco špatně. Animované filmy dneška by měly vypadat trochu jinak, jeden případ za všechny - postava matky vypadá, jako by byla věčně pořádně sjetá, na tom Marsu ale musejí mít pořádně kvalitní matroš. Jedna hvězda za Johna Powella a druhá za tlusťocha s Marťankou. Díky bohu za obrovský kasovní neúspěch, Zemeckis se snad bude od nynějška orientovat směrem k hraným filmům a Disney už s experimenty s technologií Motion Capture skoncuje. (Hal_Moore) 2*
Trochu mě zarazilo, že to tu má tak nízký hodnocení, ale tak nakonec, hodnocení na ČSFD zřídkakdy vypovídá o něčem jiným než o tom, jaký mindráky si tu kdo léčí :) Ale k věci, jsem to právě viděl, nečekal jsem žádný blaho, ale dostalo se mi ho, a z fleku neváhám mluvit o tom, že tohle je rozhodně jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl a co kdy uvidím. Po stránkách vážných i zábavných to prostě nemělo chybu a nejen animačně to ve mně vzbuzovalo podobný pocity jako Avatar (ano, je to úplně jinej film a úplně jinej žánr, ale měl jsem z toho naprosto stejně-uchvacující pocit). Prostě, radši nečtu, co tady kdo na to kydá, já můžu jen doporučit jako pohodovej film s hřejivým poselstvím, zábavným příběhem a uchvacujícím světem. (Sysel_CZ) 5*
Máma mezi Marťany je svým způsobem velice zručný film. V podstatě obsahuje vše, co bychom od animáku očekávali. Jenže to funguje zcela opačně, než by mělo. Máme tu nezbedné dítě s morálním ponaučením (jenže z toho vlastně plyne, že když nebudeme mamču absolutně poslouchat, bude vlastně ta nešikovná a Marťani ji neunesou, bingo!). A hláškaře, který si neustále střílí z obecně známých filmů (ale není vtipný). Animaci, která je originální a zapamatovatelná (ale nehezká). A slzavý závěr s happy-endem (jenže ty slzičky vás o to víc naštvou, protože jejich důvod bude neuvěřitelně laciný). (Payushka) 2*
VELKÁ RECENZE
Na Marsu jsou děti (v terminologii Marťanů klíčkové) vychovávány robomatkami. Vždy, když se noví klíčkové vylíhnou, Marťanky unesou některou z pozemských matek, aby podle ní byly naprogramovány robomatky. Jako vhodná matka je vybrána matka kluka jménem Milo. Když Milo zjistí, že jeho maminka je unášena, běží za únosci a doběhne až k raketě. Raketa ho při vzletu zachytí a Milo se tak dostane až na Mars.
Na Marsu Marťanky Milovu maminku odnesou do věže a Mila zavřou do vězení. Marťanskému vězení se najednou otevře a Milo je instruován, aby skočil do odpadové šachty, což Milo udělá, až když na něj začnou Marťanky střílet. Když Milo dopadne na hromadu odpadu, seskupí se kolem něho chlupatí Marťané, kterým se snaží vysvětlit, že hledá maminku. Marťané mu ale nerozumí. Poté je Milo odnesen robotickým balónem do vzdušného sídla, kde žije Gribble. Gribble Milovi řekne, že je na Marsu tajným agentem. Milo po něm chce, aby mu Gribble pomohl osvobodit maminku, což Gribble nejprve odmítá, ale pak souhlasí a půjčí Milovi Marťanský oblek. Vysvětlí mu, že má čas do svítání, protože programovací zařízení robomatek využívá slunečního světla. Když Milo odejde ze vzdušného sídla, ukáže se, že Gribble Milovi pomoct nechce, že chce Mila pouze dostat do nebezpečí a pak ho zachránit, aby mu poté uvěřil, že jeho mamince pomoct nejde.
Milo se dostane mezi Marťanky a zjistí, že důležitá je dozorkyně. Také si všimne někoho, kdo po zdech kreslí graffiti a od Gribbla se dozví, že to se dozorkyni nelíbí. Když se Milo chce dostat do věže, musí projít kontrolou, kde Marťanky zjistí, že je pozemšťan. Gribble ho chce podle jeho plánu zachránit, ale omylem otevře jiné propadlo. Milo ale alespoň může utéct. Mezitím Marťanky najdou a chytí Gribbla. Milo se schová v místnosti, která je vysoko ve věži. Přestože se bojí, vyleze oknem ven, takže ho Marťanky nenajdou. V té chvíli ale po věži jiná Marťanka kreslí graffiti. Povede se jí Mila shodit a tak ho letí zachránit. Když se ho snaží očistit, zjistí že je pozemšťan a začne mluvit pozemskou řečí. Marťanka se mu představí jménem Key.
Milo Marťance uteče na skládku, ale zjistí, že Gribblovo sídlo bylo zničeno, Gribblova robotická kočka mu ukáže, že Gribbla chtějí popravit. Milo najde Gribblovu osobní schránku, ve které najde boty a Gribblovo tričko s fotografií, na které je jako malý chlapec s tatínkem. Z trička také Milo zjistí, že Gribble se ve skutečnosti jmenuje George Ribble. S pomocí robotické kočky se Milo snaží Gribbla zachránit před popravu, což se mu ale moc nepovede, pouze povalí Marťanky, které mají vykonat popravu. Marťankám vypadnou zbraně a jedna z nich se dostane do rukou přihlížející Marťance Key. Ta zbraň hodí Milovi a Gribblovi. Milo udělá několik děr do podlahy a díky tomu se oba dva propadnou až do podmarsí. Tam Gribble vypráví Milovi skutečný příběh, jak se dostal na Mars a co Marťanky udělali s jeho maminkou a rozhodne se Milovi pomoct. S pomocí robotické kočky Mila a Gribbla najde Marťanka Key. Milo Gribblovi vysvětlí, že Key je nechce zastřelit. Gribble se opře o stěnu jeskyně, ze které opadají nánosy a objeví se kresba marťanské rodiny (táta, máma a dítě) a Key zjistí, že Marťanky nebyly odjakživa vychovávány robomatkami a že jim dozorkyně lhala. Kresbu si vyfotí.
Key pomůže Milovi a Gribblovi dostat se do věže. V řídicím centru odklidí obsluhu. Tam zjistí, že aby Milovu maminku mohli zachránit, musí se dostat k raketě, odkud je možné se dostat na povrch k Milově mamince. Také zjistí, že Marťané ze skládky byli zajati, a že se rodí noví klíčkové a chlapci jsou odneseni na skládku. Když Gribble zjistí, že Marťané jsou ve vězení, vězení otevře.
Když se dostanou k raketě, Milo s druhou dýchací helmou jde ke kopuli, kde leží jeho maminka. Cestou ale zakopne a propadne do prohlubně. Odtamtud se neúspěšně snaží dostat, v poslední chvíli ho zachrání Gribble na létacím zařízení a odnese ho ke kopuli. Tam se Milo snaží maminku odpoutat, zatímco Gribble rozbije hlavní vstup do obytného komplexu na Marsu. Dozorkyně ale už ven vyšla. Milo mamince vysvětlují, že jsou na Marsu a že mají dvě minuty na to, aby se dostali k raketě, protože Key spustila odpočítávání. Když oba běží k raketě, dozorkyně se je snaží zabít, ale Gribble jí zneškodní. Milo zakopne a rozbije si dýchací helmu. Jeho maminka mu dá svojí a sama se začne dusit. Gribble neví, co dělat, protože další dýchací helma je v zavřeném komplexu. Po chvíli se rozběhne, proběhne kolem Mila a jeho maminky, doběhne až ke kameni a začne hrabat v písku, odkud vyhrabe dýchací helmu a nasadí ji Milově mamince. Mezitím se Key naučí létat s raketou. Když už to vypadá, že všichni mohou odletět, objeví se dozorkyně a přikáže strážným, aby všechny odvedli do vězení, Key ale promítne vyfocený obrázek z hlubin Marsu a vysvětlí ostatním, že se o ně odjakživa robomatky nestaraly, že měli žít jako rodiny a že jim dozorkyně lhala. Strážkyně pak odvedou dozorkyni do vězení.
Gribble s Key odvezou Mila a jeho maminku zpět na zem a vrátí se zpět na Mars. Chvíli poté, co Milo a jeho maminka vejdou do domu, objeví se i jehi tatínek. Milo jde odnést odpad a venku ho zničí laserovou zbraní z Marsu.
Na Marsu začínají Marťané a Marťanky žít jako rodiny a Key učí ostatní o barvách.
O FILMU
„Jedná se o dobrodružný film, který se nebere tak docela vážně,“ prohlašuje režisér Simon Wells. „Ačkoliv je celý film o napínavé výpravě za záchranou maminky před pár Marťany, je v něm plno legračních postav,“ pokračuje. „Dan Fogler je coby Gribble neustále naprosto dokonalý a větší část své role improvizoval. A dokonce i vážnější postavy jako Dozorčí jsou díky skvělým hercům jako Mindy Sterling nadsazené. Všichni herci přispěli k tomu, že je film ještě legračnější.“
Slavný kreslíř Berkeley Breathed knihu, podle které film vznikl, napsal po jedné domácí hádce. „Jednoho večera vyhodil můj syn Milo u stolu brokolici do vzduchu a utekl od stolu - tahle scéna se ve filmu objevuje v poněkud civilizovanější podobě,“ popisuje Breathed. „Než odešel, prohlásil o své matce cosi příliš odporného, než abychom to tu mohli opakovat - a pokud by si to pamatoval, stálo by to spoustu peněz na psychoterapiích. Mě zničeho nic napadla okamžitá reakce: 'Kdyby tvou maminku unesli Marťané, ještě by sis to rozmyslel.' Pak jsem se vrhl do pracovny a toho večera knížku napsal. O zbytek už se postarali v Disneym.“
ImageMovers Digital a tým společnosti Disney se projektu ujali a oslovili s ním režiséra a scenáristu Simona Wellse, který film režíroval a společně se svou ženou Wendy Wells napsal scénář. Scenárističtí partneři jsou už 23 let manželé a jejich dcery Meredith a Teagan se ve filmu objevují v rolích marťanských potomků. Film navazuje na tradice úspěšných snímků společnosti ImageMovers Digital Polární expres a V tom domě straší a příběh na plátna kin uvádí ve 3D prostřednictvím technologie zvané performance capture. Jde o techniku, která digitálně zaznamenává herecké výkony počítačovými kamerami ze všech 360 stupňů a umožňuje tak tvůrcům filmu přemístit diváky na Mars - a zpátky - prostřednictvím pozoruhodných lokací a postav, zatímco se soustředí na kvalitní výkony zkušených herců.
Režisér míní, že akční scény i humor budou na plátně neodolatelné - v nemalé míře díky tomu, že se film bude promítat ve 3D a dokonce i ve formátu IMAX. Wells se ale domnívá, že je na filmu zaujala především jeho skutečná podstata. „Tenhle film je ve své podstatě ohromně milý, protože ukazuje matčinu lásku k dítěti a to, jak si ji ono dítě uvědomuje,“ soudí Wells. „A to mě opravdu oslovilo. Oslovilo to i mou manželku a spoluautorku Wendy. A celý film jsme na téhle myšlence vystavěli, což byl ostatně také původní důvod, proč Berkeley knižní předlohu napsal.“
Producent John Rapke se domnívá, že nápad mimozemšťanů, kteří na Zemi touží získat tak či onak zkušenosti s výchovou dětí, je pozoruhodný. „Ženy, které Mars řídí, jsou velice totalitní a obsesivně-kompulzivní - vůbec se nechovají jako matky,“ vysvětluje Rapke. „Vědí, že ve Sluneční soustavě existuje planeta Země a na ní rasa lidí, jejíž matky mají podle všeho se zvládáním svých potomků dobré zkušenosti. Takže každých zhruba 25 let jednu z nich potřebují a vysílají na Zemi nájezdníky, kteří ji pro ně obstarají - a tentokrát padne volba na Milovu matku.“
Tvůrci filmu se rozhodli knihu pro filmové plátno rozšířit. „Chtěli jsme, aby byly postavy o něco starší,“ objasňuje Wells. „A také jsme si uvědomili, že na Marsu strávíme mnohem více času. Takže tu cestujete po neznámé planetě, potkáváte nové bytosti a poznáváte odlišnosti toho světa.“
Tvůrci filmu zjistili, že oslovují představivost milionů lidí, kteří po celé generace přemýšleli o tom, zda na Marsu existuje život. V osmdesátých letech minulého století odhalily pozemské dalekohledy na Marsu podivné útvary, které spousty lidí přesvědčily o tom, že na Marsu existují kanály, postavené mimozemskou rasou. V současné době NASA konstruuje vozítko s názvem MSL (Mars Science Labs), které bude největším, nejrychlejším a nejinteligentnějším vozítkem, jaké kdy na Mars vyrazilo. Dvě vozítka s názvy Spirit a Opportunity v současné době už na Marsu jsou a vozítko, které se objevuje ve filmu, se jimi ve své podobě inspirovalo.
Naše vozítka by ale ty filmové Marťany neodhalila - ti žijí v bezpečí podzemí a vládne jim přísná vládkyně. „Naše marťanská společnost je v jistém ohledu Orwellovská,“ soudí producent Steve Starkey. „Zmizela z ní veškerá radost, je velice přísná a neměnná. Ale pod povrchem planety se ukrývá i pár vzbouřenců.“
Wells, pravnuk scifi spisovatele H. G. Wellse, prohlašuje, že filmu využívá přirozenou zvědavost diváků týkající se čehokoliv, co souvisí s vesmírem, a také touhou po akčních filmech. „Střílí se po vás a jste pronásledováni a objevujete různé věci. Dostanete se do míst, která byste v normálním životě nikdy neviděli. Můžete se vydat na hrdinskou pouť s tím nejvznešenějším cílem, tedy zachránit svou maminku, protože ji milujete.“
Producent Robert Zemeckis říká, že za svůj skvělý humor film vděčí především hercům. „Jsou v něm velice zábavné situace a scény v něm jsou neuvěřitelné - celá absurdní realita toho snímku je jako stvořená pro úžasný humor. Ale naši herci jsou pravděpodobně jedním z nejlepších improvizačních týmů, který se v posledních letech kde sešel. Dokáží vzít libovolnou scénu a skvěle ji rozvést.“
Milovi je devět let. Čte rád comicsy, dívá se na filmy se Zambie a baví ho skákat na posteli. Nemá čas jíst zeleninu a pomáhat doma, ať si jeho maminka říká, co chce. Maminku už nebaví pořád mu něco připomínat, a Mila nebaví, že mu maminka pořád něco říká. Ale když mu ji poté, co prohlásí, že by mu bez ní bylo líp, unesou Marťané - ano, přesně tak, Marťané - vrhne se jí na pomoc, aby ji zachránil.
Tvůrci filmu měli pocit, že pro tuto roli je ideální volbou Seth Green. „Jeho herecké výkony jsou úžasné,“ říká producent Jack Rapke. „Jeho detaily coby malého chlapce - úžas v jeho tváři a nevinnost jeho světa zachycují všechny pocity, které Milo coby postava potřebuje v divákovi vyvolat a které nejsou herecky snadné. Bylo třeba herce s velkým rozsahem, který je hodně citlivý. Seth byl skvělý.“
„Hrát devítiletého kluka je v mnoha ohledech opravdu těžké,“ popisuje Green. „Jak dospíváte, vyvíjíte se i po stránce osobnosti a osvojíte si spoustu věcí, aniž byste si to vůbec uvědomovali - chováte se tak, abyste působili způsobem, jakým chcete, aby vás lidé vnímali. Děti to ale takhle nedělají. Je jim to jedno. A to bylo na roli Mila zábavné. Bylo to hrozně osvobozující.“
„Seth Green má úžasný, expresivní obličej,“ soudí výtvarník Doug Chiang. „Spolupráce s ním byla obrovská zábava a udělat z něj devítiletého kluka byla čistá radost. V podstatě jsme začali s dospělým Sethem - ani jsme se nedívali na jeho fotografie z dětství - jenom jsme se pokusili interpretovat, jak by asi mohl v devíti letech vypadat. Vymysleli jsme mu podobu a pak jsme se ji pokusili trochu nadsadit tím, že jsme zdůraznili jeho úžasné rysy - oči, ústa, čelo - víceméně jsme vytvořili jeho 3D karikaturu.“
„Seth Green je skvělý herec, který dokonale ztělesňoval charakteristiky, jaké jsme od Mila potřebovali,“ říká režisér Simon Wells. „Ale Sethovi táhne na čtyřicet a hlasivky dospělého muže se zásadně liší od hlasivek malého kluka. Žádné elektronické úpravy by na tom nedokázaly dostatečně přesvědčivě nic změnit.“
Pro ztvárnění Milova hlasu tedy tvůrci sáhli po jiném Sethovi, konkrétně Sethovi Duskym, mladém herci, který má na kontě řadu reklam a televizních filmů. „Seth Dusky dokonale napodobil každý detail hereckého výkonu Setha Greena,“ pochvaluje si Wells, „a věrohodně tak zprostředkoval stejné emoce, jaké obsahoval už Greenův výkon. Když si oba Sethy dáte vedle sebe, jejich hlasy se dokonale překrývají. Jediným rozdílem je to, že Seth Dusky má hlasivky jedenáctiletého chlapce.“
Maminka Mila nadevše miluje, jenom si zkrátka přeje, aby dělal to, co se mu řekne - například jedl zeleninu, místo aby se ji pokoušel dát kočce. Chce jenom to, co je pro Mila dobré - a brokolice je pro malé kluky rozhodně dobrá. Její motivace a láska možná nechává Mila chladným, ale rozhodně udělá dojem na Marťany, kteří se ji rozhodnou unést.
Joan Cusack byla povolána, aby Mamince vdechla život - a přispěla na ni něčím i z vlastního nitra. „Moc se mi líbil scénář, který Simon s Wendy napsali,“ říká, „a říkala jsem si, že je to skvělý příběh. Líbila se mi myšlenka, že pokud jste rodič, nejde o to, abyste byli současně nejlepším kamarádem vašeho dítěte. Jde o mnohem víc. Musíte být mnohem víc nesobečtí. A proto musíte dělat i těžké věci a říkat obtížné věci, které jsou důležité pro to, aby vaše dítě vyrostlo tím správným způsobem. Evidentně je to matka, které na jejím dítěti obrovsky záleží.“
Během natáčení Cusack podle režisére Simona Wellse stále pracovala na povaze své postavy. „Ptala se velice inteligentně na to, co by její postava měla cítit a myslet si. Vedli jsme o tom dlouhé diskuse a ona to všechno vstřebala a pak to do postavy nějak promítla. A přesto to působil zcela nenuceně. Některými věcmi mě dokázala naprosto překvapit a bylo to skvělé.“
Cusack má syna Milese a velice často se jí podařilo říct „Milesi“ místo „Milo“. Jeden z takových záběrů se dokonce dostal až do filmu samotného a celý dialog se musel dodatečně opravovat.
Gribbleovi je něco kolem třiceti a žije na Marsu od doby, kdy byla unesena jeho vlastní matka, když ji Marťané „potřebovali“. Když Milo na Mars dorazí a je zajat, Gribble ho zachrání a provede ho spoustou tajných chodeb do doupěte v nejspodnějším patře, které je pro něj domovem. S pomocí různých elektronických zařízení mu umožní se napojit na komunikační systémy a zjistit, co se kde odehrává. Gribble je samozřejmě zklamaný, že Milo, první člověk, kterého po mnoha letech viděl, chce zachránit svou maminku a vrátit se na Zem. Ale souhlasí, že mu pomůže - i když by byl ve skutečnosti raději, kdyby tu s ním zůstal.
Držitel ceny Tony Dan Fogler se k radosti tvůrců filmu této role zhostil s potřebnou různorodostí. „Společně s neuvěřitelným rozpětím fyzických a dialogových nápadů přispěl Dan své postavě ohromnou citovou hloubkou,“ říká režisér Simon Wells. „Napsali jsme poměrně dojemnou scénu, ve které Gribble prozrazuje Milovi pravdu o tom, jak se na Mars dostal. Co z ní Dan dokázal dostat bylo neuvěřitelné. Byla to jedna z těch chvil, kdy scénu dotočíte a štáb začne zcela spontánně tleskat. Dan Gribblea ztvárnil jako klasického šaška se zlomeným srdcem. Dan nám předložil skutečného Gribblea, kterého jsme do té doby jen tušili.“
„Chtěl jsem se na tomhle filmu podílet, protože mi jeho koncept připadal ohromný,“ svěřuje se Fogler. „Nikdy jsem ještě performance capture neabsolvoval, ale připomíná mi to divadlo s velice technickými aspekty a já mám s divadlem dost zkušeností.“
Dozorčí je obávanou a bezcitnou marťanskou vládkyní. Je zodpovědná za systém, který upřednostňuje chladné a přísné chování a zakazuje lásku, čímž víceméně nutí svůj lid k tomu, aby na Zemi kradl lidem matky a extrahoval z nich jejich „maminkovost“, aby s její pomocí mohl vychovávat své vlastní potomky.
Tvůrci filmu se obrátili na Mindy Sterling. Sterling, která je mimo jiné známa svou rolí ve filmech série Austin Powers, přistoupila ke své odměřené hrdince s humorem sobě vlastním. „Líbil se mi scénář, líbil se mi příběh,“ prozrazuje Sterling. „Líbil se mi vztah mezi Gribblem a Milem a můj chlapec hraje Mila. Pracovala jsem se Sethem na všech filmech série Austin Powers a kromě toho jsem hrála jeho matku v seriálu Jmenuju se Earl. Mám toho člověka hrozně ráda. Je to obrovský profesionál a je hrozně hravý a legrační a má skvělý přístup k práci.“
„Všichni víme, že Mindy Sterling umí hrát padouchy,“ míní režisér Simon Wells. „Co o ní možná nevíte, je to, že je to skvělá improvizátorka. Mohla by přednášet o tom, jak na lidi působit nesrozumitelným blábolením - sledoval jsem ji vést desetiminutovou přednášku v procítěné, děsivě soustředěné marťanštině.“
„Vymysleli jsme si vlastní jazyk,“ poznamenává k tomu Sterling. „Prostě jsme si hráli s různými zvuky - ačkoliv se ve filmu objevují některé věty se specifickým významem. V průběhu natáčení nám Simon dával instrukce stylem 'Útočí na vás' nebo 'Máte strach'. Snažili jsme se je zahrát a vymyslet k nim různé zvuky s různými vlastnostmi.“
„Její scény byly takřka všechny v marťanštině,“ vzpomíná Wells. „Nikdy nenastal okamžik, kdy byste nevěděli naprosto přesně, co říká. Mindy překonala potřebu používat k vyjadřování konkrétní dialogy.“
Ki je svéhlavá mladá Marťanka, která se naučila mluvit anglicky při sledování starého sitcomu. Tráví čas kreslením složitých graffiti. Ale dělá to potají. Marťané mají přísně zakázáno projevovat známky vlastní osobnosti, ale Ki je svá - zejména poté, co se Milovi rozhodne pomoci. Elisabeth Harnois, která se role Ki ujala, zaujal jak příběh, tak i samotný natáčecí proces. „Je to opravdu zábavný, chytrý rodinný film,“ říká. „Vždycky jsem fandila novým technologiím. Chodila jsem na filmovou školu, takže takovým věcem fandím.“
Umění performance capture poskytuje tvůrcům filmu neomezené možnosti a výtvarník Doug Chiang ví naprosto přesně, jak si s tím poradit. Chiang, držitel Oscara, začal svou kariéru klasickou loutkovou animací. To ho přivedlo do pozic ve společnostech Industrial Light and Magic a Lucas LTD. Později zastával úlohu výtvarníka na filmech v režii Roberta Zemeckise Polární expres, Beowulf a Vánoční koleda. Chiang se svým týmem z ImageMovers Digital začali svou práci dávno předtím, než se rozjely kamery.
„Začali jsme s Dougem pracovat hned, jakmile jsme od Disneyho dostali zelenou,“ říká režisér Simon Wells. „On a jeho tým vyrobili obrovskou spoustu obrázků, jejichž cílem bylo podchytit podstatu marťanské společnosti.“
„Se Simonem se spolupracovalo skvěle, protože je ohromně pečlivý,“ prohlašuje Chiang. „Zbožňuje detaily. Miluje vědecký aspekt téhle práce, stejně jako my. Takže jsme se začali sami sebe ptát na věci jako 'Jak Marťané žijí? Proč potřebují maminky?' Od toho jsme se koncepčně odrazili. Poté jsme se vrhli do práce po hlavě a snažili se vypracovat širší souvislosti jako 'Jak Marťané vypadají? Proč tak vypadají? A proč žijí tak, jak žijí?'.“
Když přišel čas na návrh Marťanů samotných, Wells měl pro tvůrčí tým jednu klíčovou instrukci: vytvořte postavu, která by rozhodně nemohla být mužem v převleku. „Chtěli jsem vytvořit velice útlé pasy. Změnili jsme trochu pozice nohou a kloubů a dali jim vyšší kotníky - to vše proto, aby se nepohybovali příliš pozemským stylem,“ prozrazuje Chiang. „Takhle jsme zpracovali všechny části těla a pak jsme se je pokusili zatraktivnit.“
Poté se tým přesunul na obličeje. „Zvažovali jsme, jak moc se nám budou podobat,“ pokračuje Chiang. „Potřebovali jsme, aby měli ústa a oči - ale možná už nemuseli mít nosy. A když jsme si uvědomili, že vyrostli na Marsu a žili v podzemí, potřebovali větší oči, protože je tam šero. Jak jsme dopilovávali tuhle vnitřní logiku, vytvořili jsme jakousi obecnou šablonu, podle které jsme jednotlivé tváře navrhovali.“
Každá z postav byla poté upravena na základě svých specifických vlastností. V případě mladé rebelky Ki, která od lidí objevuje lásku, se tým rozhodl zdůraznit její ženskost výraznýma a svůdnýma očima. Tvůrci filmu trochu pozměnili její chůzi, dodali jí eleganci a více ji rozvlnili v bocích. Dozorčí naproti tomu měla působit odtažitě a nepříjemně, takže její oči jsou spíše hranaté, má na tváři spoustu vrásek a pohybuje se velice afektovaně.
Kdykoliv byl do nějaké role obsazen specifický herec, Chiangův tým studoval pečlivě jeho tvář a charakteristiky a pokoušel se podle něj jeho postavu dále uzpůsobit. Tento postup jim pomohl dodat výsledným postavám živějšího a uvolněnějšího vzhledu.
V případě lidských hrdinů se výtvarníci mohli více inspirovat vzhledem jejich hereckých protějšků, počínaje devítiletým protagonistou. „Jakmile jsme měli návrh Mila hotový, v podstatě jsme znali pravidla, která budeme při návrhu pozemšťanů uplatňovat. Věděli jsme, že budou mít normální proporce - normálně velké hlavy a normálně velká těla. Ale chtěli jsme jejich rysy nadsadit. Když jsme to vyřešili u Mila, začali jsme si pohrávat i s ostatními postavami.“
Při tvorbě Marsu se tvůrčí tým inspiroval ilustracemi Berkeleyho Breatheda a na jejich základě začal budovat mnoharozměrný fantastický svět. Současně si nastudovali řadu dostupných informací o počasí, atmosféře a gravitaci na Marsu a také o marsovských měsících. To jim umožnilo stvořit uvěřitelný svět, který dával smysl a současně byl dostatečně imaginativní. Mimo jiné se například dozvěděli, že na Marsu je gravitace jen zhruba třetinová oproti pozemské, že jeho atmosféra je stonásobně řidší než naše nebo že průměrná teplota na povrchu Marsu činí -60°C.
S ohledem na takovéto nehostinné podmínky je hlavní svět Marsu ukrytý pod povrchem. Podzemí Marsu má čtyři patra. Hned pod povrchem se nachází samotné město, kde žijí obyčejní Marťané. Pod ním se nachází průmyslovější části, které zajišťují fungování horního patra. Jsou plné potrubí a strojů.
Třetím a nejpozoruhodnějším patrem jsou odpadní jeskyně, do kterých Marťané vyhazují to, oč nestojí, což bohužel zahrnuje i členy Vlasatého kmene. Právě tady se také nalézá Gribbleovo doupě. „Gribbleovo doupě je úžasné,“ vysvětluje Seth Green. „Je tam plno odpadků, strojů, drátů a různých jiných věcí, které Gribble nasbíral v odpadních jeskyních a udělal si z nich dokonalou alternativu dětského bunkru, jaké si děti tak často staví.“
Poslední patro jsou takzvané prastaré katakomby. Podle Chiangových slov tým používal řadu postupů, jak od sebe podlaží odlišit. „Jednou z prvních věcí bylo například to, že jsme vypracovali barevnou paletu specifickou pro každé z pater. Hlavní město je velice šedé a chladné, plné neutrálních barev. Marťanské ženy, které tam žijí, jsou velice čisté. Nikde není žádné smetí, vše je dokonalé. V mnoha ohledech jsme se inspirovali operačním sálem.
Další patro je tvořeno všemožnými trubkami. Je to v podstatě srdce celého města a protože je ukryté, je tam trochu nepořádek. Studovali jsme podobu velkých podniků a rafinérií a také vzhled velkých odpadních trubek. Ačkoliv se tu objevují teplejší odstíny, je vše stále hodně tlumené, protože je tu plno špíny.“
Odpadní patro je plné barev, tvarů a materiálů. Podle Chianga se zde objevuje vše, co dávalo nějaký smysl, a středem tohoto stylu je Gribbleovo doupě. „Od provazového mostu až po rozsáhlé řady monitorů a obrazovek, kterými špehuje svět nahoře, se jedná o vysněný pokoj každého dítěte.“
„V případě prastarých katakomb jsme pak zcela popustili uzdu fantazii,“ pokračuje. „Vytvořili jsme pestrou paletu plnou rozličných barev a odstínů, ale trochu jsme ji posunuli směrem k fialové, takže působí mnohem romantičtěji a fantastičtěji a odkazuje na mírumilovnější doby v dějinách Marsu.“
Režisér Simon Wells říká, že každé z pater působí skvěle ve 3D. Zejména Gribbleovo doupě, kde se neustále něco hýbe, z této technologie velice profituje. „Nejúžasnějšího efektu se nám ale podařilo docílit v katakombách,“ říká Wells. „3D nám tu nabízí úžasnou hloubku a uvěřitelnost, kterými tohle magické místo obohacuje.“
„Na tomhle filmu se mi líbí skutečnost, že takový Mars jste ještě neviděli,“ prohlašuje producent Steve Starkey. „Má v sobě dávku smyslu pro humor. Působí právě tak, jako bychom ho viděli ze Země - zkrátka nemáme tušení, že se pod povrchem ukrývá celá civilizace.“
Marťané na Marsu potřebovali zcela unikátní jazyk, kterým by komunikovali. Aby ho vytvořil, naučil ostatní a instruoval je o něm, byl tvůrci filmu povolán improvizátor a herec Stephen Kearin. Kearin se původně zajímal o roli Wingnuta (kterou ve finále dostal Kevin Cahoon), ale rozhodně z konkurzu neodešel s prázdnou.
„Když jsem dělal konkurz na Wingnuta, tvůrci filmu si v mém životopise všimli, že jsem pomáhal s vytvářením simštiny, fiktivního jazyka, stvořeného pro populární herní sérii Sims. Ačkoliv jsem tedy roli Wingnuta nedostal, mohl jsem se na filmu podílet jinak - moje zkušenosti se tvůrcům filmu velice hodily.“
Kearin začal se Simonem Wellsem pracovat na dvou specifických verzích - jedné pro civilizované Marťany a druhé pro Vlasatý kmen. Ačkoliv slova byla stejná, to, jak zněla, se v obou případech zásadně lišilo.
„Civilizovaní Marťané jsou velice upjatí, militarističtí, potlačují v sobě emoce,“ vysvětluje Wells. „Vlasatý kmen je mnohem otevřenější a emoce jsou u něj na prvním místě.“ Se seznamem základních příkazů a citových projevů svolal Simon Wells některé z herců, kteří Marťany představovali, a společně s nimi a s Kearinem začal ve studiu pracovat na individuálních projevech.
„Každý jsme si mimozemskou řeč museli uzpůsobit,“ popisuje Kevin Cahoon, který ztvárnil Wingnuta. „Když se to někomu povedlo opravdu inventivně, tak jsme se k tomu všichni připojili a sehráli drobnou scénku. Prostě jsme se tak nějak nechali unášet proudem a vzájemně si přihrávali zvuky a repliky. Bylo to fascinující.“
„Ve finále jsme měli k dispozici obrovskou zásobu slov a výrazů, ze které jsme mohli čerpat,“ říká Kearin. „Simon nás vedl různými citovými kategoriemi - tohle je hněv, tohle je chlácholení, tohle je rozkaz. A u každé z nich jsme vybrali 99 nahrávek. Prošel jsem si scénář a tyhle zvuky jsem přepsal do slov, které jsme si mohli zapsat na stránku dialogů a využívat je při natáčení.“
Kearin říká, že k tomuto jazyku přistupovali jako ke kterémukoliv jinému a opakovali si ho tak dlouho, dokud jim nepřišel takřka přirozený. „Všichni herci měli CDčka, která mohli poslouchat i v autě. A každý měl také k dispozici slovník. V průběhu natáčení jsem byl často hercům nablízku, abych jim pomáhal s výslovností.“
Díky zkušenostem s filmy jako Polární expres, V tom domě straší a Vánoční koleda jsou producenti Robert Zemeckis, Jack Rapke a Steve Starkey průkopníky oboru performance capture. A tentokrát využili i nejnovějších pokroků v 3D technologiích k tomu, aby divákům po vizuální stránce skutečně vyrazili dech.
Podle Zemeckise urazila tato technologie velký kus cesty. „Pokroky jsou tisícinásobné. Tým, který vytvořil film Máma mezi Marťany, je tím nejlepším performance capture studiem na světě. Náš film je naprosto přelomový, něco takového jste ještě nikdy neviděli.“
„Herci na sobě mají senzory,“ popisuje Zemeckis. „Odehrají celý film tak, jako by svou roli hráli ve zcela obvyklém filmu, uplatňují pohyby, gesta, změny hlasu - je to něco jako černé divadlo. Zaznamenáváme jejich výkony v 3D, vyjímáme z nich jejich emocionální podstatu a kolem ní generujeme zcela nové postavy a stvoření.“
„Jedná se o uměleckou formu, která režisérovi umožňuje dosud nevídanou úroveň kontroly nad výslednou podobou filmu,“ dodává Rapke. Performance capture tvůrcům filmu otevírá nové možnosti, co se týče návrhu marťanského světa a jeho obyvatel, aniž by přitom museli spoléhat na kostýmy, makeup nebo složité kulisy. Protože to vše bylo vytvářeno digitálně, neměli v tomto ohledu žádná omezení. „Bylo jasné, že tohle je pro nás ten nejlepší způsob, jakým můžeme prostředí i postavy vytvořit přesně takové, jaké si je představujeme.“
Wells k tomu dodává, že hercům natáčení velmi připomíná působení na divadle, protože je takto možné natáčet bez přerušení celé scény. „Je to pro ně velice přirozený proces. Točili jsme scény, které měly čtyři, čtyři a půl stránky dialogů - bylo to docela těžké si je zapamatovat, ale výsledek má skvělý rytmus a herci spolu dokáží skvěle komunikovat.“
Gary Roberts, specialista na motion capture technologie, říká, že pro záznam výkonu každého z herců byly použity tři systémy. „V první řadě je tu hlavní systém, takzvaný tělový,“ vysvětluje Roberts. „Po celé natáčecí ploše máme strategicky umístěných 120 kamer, které zaznamenávají pohyby jednotlivých herců. Pak má každý herec náhlavní kameru, připevněnou k přilbě. Ta zaznamenává a ukládá informace o výrazu každého z herců. A nakonec mají herci na rukou datové rukavice, které v zásadě zaznamenávají pohyby prstů. Takže jsme v každé scéně pro každého herce společně s jejich fyzickým výkonem a grimasami zaznamenávali také pohyby prstů.“
Všechna data byla odesílána do vedlejší místnosti, přezdívané „řízení letového provozu“, kde je zpracovávaly tucty techniků s využitím velkého množství monitorů a počítačových systémů. Aby tato místnost fungovala a dostávala všechna potřebná data, spotřebovalo se v ní takřka pět kilometrů kabelů.
Zemeckis prohlašuje, že tu je ještě jeden důležitý aspekt, kvůli kterému jsou tyto filmy výjimečné. „Jedním ze skvělých bonusů při natáčení takovýchto filmů pomocí performance capture je skutečnost, že máme všechna data rovnou k dispozici ve 3D. Teď film víceméně ve 3D rovnou připravujeme. A když máte točit film, který je kompletně virtuální, jako například Máma mezi Marťany, může 3D opravdu vyniknout.“
Režisér Simon Wells soudí, že film má díky 3D technologiím větší kouzlo. Protože celý štáb od začátku věděl, že bude pracovat ve 3D, řada scén s tím přímo počítá. Dokonce i režisér sám byl ale například ohromen 3D efektem v působivé vesmírné scéně. „Když loď Marťanů otevře červí díru pro cestu napříč Sluneční soustavou, prostor se doslova rozestoupí a odhalí nám další, vzdálenější vrstvu.“
Ale největší dojem má na diváka udělat jedna z vrcholných scén celého filmu, která ztělesňuje to, co 3D nabízí. „Je to naprosto dechberoucí scéna,“ popisuje Wells. „Anthony Shafer se svým týmem předchozí scény po stránce 3D efektu záměrně utlumili, aby v daný okamžik plátno doslova explodovalo do prostoru, což dokonale vystihuje atmosféru celé scény. Z mého pohledu stálo za to tenhle film natočit, i kdyby v něm byla jen tahle jediná scéna.“
Skladatel John Powell byl pověřen tvorbou hudebního soundtracku k filmu Máma mezi Marťany. Jedná se o skladatele, který má zkušenosti s filmy jako Tváří v tvář, Agent bez minulosti, Shrek či Jak vycvičit draka, a společně se Simonem Wellsem se oba podíleli na filmu Princ Egyptský. „Jsem od té doby jeho věrným fanouškem,“ svěřuje se Wells, „a moc se mi líbí jeho komplexní kombinace symfonických a elektronických motivů, kterou aplikuje na řadu svých soundtracků.“
Klíčem k soundtracku Máma mezi Marťany je podle Wellse schopnost obohatit nejen akční, svižné scény, ale také dojemnější pasáže. „John skvěle chápe citový náboj filmu, na kterém právě pracuje. Jeho dílo zdůrazňuje a vykresluje emoce. Současně tvoří ohromně vzrušující akční doprovod.“
Režisér míní, že jedním z Powellových mistrovských děl byla hudba, kterou složil pro scénu mezi Maminkou a Milem, ve které odhaluje skutečnou hloubku mateřské lásky k synovi. „Na druhou stranu,“ zvažuje Wells, „jeho působivé akční motivy jsou také ohromně zábavné a velice pozoruhodným způsobem vás vtahují do světa báječných dobrodružství.“
DABING
V českém znění: Jiří Köhler - Seth Robert Dusky (Milo), Michal Novotný - Dan Fogler (Gribble), Kateřina Hrachovcová - Elisabeth Harnois (Ki), Hana Igonda Ševčíková - Joan Cusack (máma), Ludmila Molínová - Mindy Sterling (dozorkyně), Otto Rošetzký - Tom Everett Scott (táta), Klára Jandová, Michal Mařík, Jiří Ployhar, Bohdan Tůma, Martina Šťastná
Překlad: Vojtěch Kostiha
Zvuk a střih zvuku: Robert Slezák
Asistent režie a produkce: Marek Hrazdil
Dialogy a režie: Vojtěch Kotek
Umělecký dohled: Mariusz Arno Jaworowski
Výsledný mix: Shepperton International
Producent české verze: Disney Character Voices International, Inc.
Vyrobilo: Studio Virtual® v roce 2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.3.2011 Falcon
Premiéra USA: 11.3.2011 Walt Disney US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.8.2011 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 17.8.2011 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 2 540 669
Tržby celkem - $ 38 992 758
Návštěvnost v ČR 19 211
Náklady (Rozpočet) - $ 150 000 000
„Mámy potřebují trochu prostoru."
OBSAH
Vyneste odpadky, snězte brokolici – kdo potřebuje maminky? Devítiletý Milo zjistí, jak moc potřebuje svoji maminku, když ji unesou Marťané, kteří plánují, že ukradnou její „maminkovství“ pro své vlastní potomky. Film ukazuje Milovu výpravu, kterou podnikne na záchranu své maminky – divoké dobrodružství ve formátu 3D, které zahrnuje cestování načerno na vesmírné lodi, řízení komplikované víceúrovňové planety a ovládnutí mimozemského národa a jejich vůdce. S pomocí technické inteligence, pozemšťana jménem Gribble, který žije pod zemí a rebelské Marťanské dívky jménem Ki se Milovi podaří najít cestu zpátky ke své mamince – více než jedním způsobem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jako sledovat půl druhé hodiny dlouhé intro k počítačové hře. Opravdu? Za sto padesát milionů dolarů byli tvůrci schopni přijít s tímto vizuálem? Dobře, k čertu s grafickou stránkou, nápad je to opravdu dobrý, ale když nejlepší a zároveň nejzábavnější částí je hipísácká vsuvka, tak je někde něco špatně. Animované filmy dneška by měly vypadat trochu jinak, jeden případ za všechny - postava matky vypadá, jako by byla věčně pořádně sjetá, na tom Marsu ale musejí mít pořádně kvalitní matroš. Jedna hvězda za Johna Powella a druhá za tlusťocha s Marťankou. Díky bohu za obrovský kasovní neúspěch, Zemeckis se snad bude od nynějška orientovat směrem k hraným filmům a Disney už s experimenty s technologií Motion Capture skoncuje. (Hal_Moore) 2*
Trochu mě zarazilo, že to tu má tak nízký hodnocení, ale tak nakonec, hodnocení na ČSFD zřídkakdy vypovídá o něčem jiným než o tom, jaký mindráky si tu kdo léčí :) Ale k věci, jsem to právě viděl, nečekal jsem žádný blaho, ale dostalo se mi ho, a z fleku neváhám mluvit o tom, že tohle je rozhodně jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl a co kdy uvidím. Po stránkách vážných i zábavných to prostě nemělo chybu a nejen animačně to ve mně vzbuzovalo podobný pocity jako Avatar (ano, je to úplně jinej film a úplně jinej žánr, ale měl jsem z toho naprosto stejně-uchvacující pocit). Prostě, radši nečtu, co tady kdo na to kydá, já můžu jen doporučit jako pohodovej film s hřejivým poselstvím, zábavným příběhem a uchvacujícím světem. (Sysel_CZ) 5*
Máma mezi Marťany je svým způsobem velice zručný film. V podstatě obsahuje vše, co bychom od animáku očekávali. Jenže to funguje zcela opačně, než by mělo. Máme tu nezbedné dítě s morálním ponaučením (jenže z toho vlastně plyne, že když nebudeme mamču absolutně poslouchat, bude vlastně ta nešikovná a Marťani ji neunesou, bingo!). A hláškaře, který si neustále střílí z obecně známých filmů (ale není vtipný). Animaci, která je originální a zapamatovatelná (ale nehezká). A slzavý závěr s happy-endem (jenže ty slzičky vás o to víc naštvou, protože jejich důvod bude neuvěřitelně laciný). (Payushka) 2*
VELKÁ RECENZE
Na Marsu jsou děti (v terminologii Marťanů klíčkové) vychovávány robomatkami. Vždy, když se noví klíčkové vylíhnou, Marťanky unesou některou z pozemských matek, aby podle ní byly naprogramovány robomatky. Jako vhodná matka je vybrána matka kluka jménem Milo. Když Milo zjistí, že jeho maminka je unášena, běží za únosci a doběhne až k raketě. Raketa ho při vzletu zachytí a Milo se tak dostane až na Mars.
Na Marsu Marťanky Milovu maminku odnesou do věže a Mila zavřou do vězení. Marťanskému vězení se najednou otevře a Milo je instruován, aby skočil do odpadové šachty, což Milo udělá, až když na něj začnou Marťanky střílet. Když Milo dopadne na hromadu odpadu, seskupí se kolem něho chlupatí Marťané, kterým se snaží vysvětlit, že hledá maminku. Marťané mu ale nerozumí. Poté je Milo odnesen robotickým balónem do vzdušného sídla, kde žije Gribble. Gribble Milovi řekne, že je na Marsu tajným agentem. Milo po něm chce, aby mu Gribble pomohl osvobodit maminku, což Gribble nejprve odmítá, ale pak souhlasí a půjčí Milovi Marťanský oblek. Vysvětlí mu, že má čas do svítání, protože programovací zařízení robomatek využívá slunečního světla. Když Milo odejde ze vzdušného sídla, ukáže se, že Gribble Milovi pomoct nechce, že chce Mila pouze dostat do nebezpečí a pak ho zachránit, aby mu poté uvěřil, že jeho mamince pomoct nejde.
Milo se dostane mezi Marťanky a zjistí, že důležitá je dozorkyně. Také si všimne někoho, kdo po zdech kreslí graffiti a od Gribbla se dozví, že to se dozorkyni nelíbí. Když se Milo chce dostat do věže, musí projít kontrolou, kde Marťanky zjistí, že je pozemšťan. Gribble ho chce podle jeho plánu zachránit, ale omylem otevře jiné propadlo. Milo ale alespoň může utéct. Mezitím Marťanky najdou a chytí Gribbla. Milo se schová v místnosti, která je vysoko ve věži. Přestože se bojí, vyleze oknem ven, takže ho Marťanky nenajdou. V té chvíli ale po věži jiná Marťanka kreslí graffiti. Povede se jí Mila shodit a tak ho letí zachránit. Když se ho snaží očistit, zjistí že je pozemšťan a začne mluvit pozemskou řečí. Marťanka se mu představí jménem Key.
Milo Marťance uteče na skládku, ale zjistí, že Gribblovo sídlo bylo zničeno, Gribblova robotická kočka mu ukáže, že Gribbla chtějí popravit. Milo najde Gribblovu osobní schránku, ve které najde boty a Gribblovo tričko s fotografií, na které je jako malý chlapec s tatínkem. Z trička také Milo zjistí, že Gribble se ve skutečnosti jmenuje George Ribble. S pomocí robotické kočky se Milo snaží Gribbla zachránit před popravu, což se mu ale moc nepovede, pouze povalí Marťanky, které mají vykonat popravu. Marťankám vypadnou zbraně a jedna z nich se dostane do rukou přihlížející Marťance Key. Ta zbraň hodí Milovi a Gribblovi. Milo udělá několik děr do podlahy a díky tomu se oba dva propadnou až do podmarsí. Tam Gribble vypráví Milovi skutečný příběh, jak se dostal na Mars a co Marťanky udělali s jeho maminkou a rozhodne se Milovi pomoct. S pomocí robotické kočky Mila a Gribbla najde Marťanka Key. Milo Gribblovi vysvětlí, že Key je nechce zastřelit. Gribble se opře o stěnu jeskyně, ze které opadají nánosy a objeví se kresba marťanské rodiny (táta, máma a dítě) a Key zjistí, že Marťanky nebyly odjakživa vychovávány robomatkami a že jim dozorkyně lhala. Kresbu si vyfotí.
Key pomůže Milovi a Gribblovi dostat se do věže. V řídicím centru odklidí obsluhu. Tam zjistí, že aby Milovu maminku mohli zachránit, musí se dostat k raketě, odkud je možné se dostat na povrch k Milově mamince. Také zjistí, že Marťané ze skládky byli zajati, a že se rodí noví klíčkové a chlapci jsou odneseni na skládku. Když Gribble zjistí, že Marťané jsou ve vězení, vězení otevře.
Když se dostanou k raketě, Milo s druhou dýchací helmou jde ke kopuli, kde leží jeho maminka. Cestou ale zakopne a propadne do prohlubně. Odtamtud se neúspěšně snaží dostat, v poslední chvíli ho zachrání Gribble na létacím zařízení a odnese ho ke kopuli. Tam se Milo snaží maminku odpoutat, zatímco Gribble rozbije hlavní vstup do obytného komplexu na Marsu. Dozorkyně ale už ven vyšla. Milo mamince vysvětlují, že jsou na Marsu a že mají dvě minuty na to, aby se dostali k raketě, protože Key spustila odpočítávání. Když oba běží k raketě, dozorkyně se je snaží zabít, ale Gribble jí zneškodní. Milo zakopne a rozbije si dýchací helmu. Jeho maminka mu dá svojí a sama se začne dusit. Gribble neví, co dělat, protože další dýchací helma je v zavřeném komplexu. Po chvíli se rozběhne, proběhne kolem Mila a jeho maminky, doběhne až ke kameni a začne hrabat v písku, odkud vyhrabe dýchací helmu a nasadí ji Milově mamince. Mezitím se Key naučí létat s raketou. Když už to vypadá, že všichni mohou odletět, objeví se dozorkyně a přikáže strážným, aby všechny odvedli do vězení, Key ale promítne vyfocený obrázek z hlubin Marsu a vysvětlí ostatním, že se o ně odjakživa robomatky nestaraly, že měli žít jako rodiny a že jim dozorkyně lhala. Strážkyně pak odvedou dozorkyni do vězení.
Gribble s Key odvezou Mila a jeho maminku zpět na zem a vrátí se zpět na Mars. Chvíli poté, co Milo a jeho maminka vejdou do domu, objeví se i jehi tatínek. Milo jde odnést odpad a venku ho zničí laserovou zbraní z Marsu.
Na Marsu začínají Marťané a Marťanky žít jako rodiny a Key učí ostatní o barvách.
O FILMU
„Jedná se o dobrodružný film, který se nebere tak docela vážně,“ prohlašuje režisér Simon Wells. „Ačkoliv je celý film o napínavé výpravě za záchranou maminky před pár Marťany, je v něm plno legračních postav,“ pokračuje. „Dan Fogler je coby Gribble neustále naprosto dokonalý a větší část své role improvizoval. A dokonce i vážnější postavy jako Dozorčí jsou díky skvělým hercům jako Mindy Sterling nadsazené. Všichni herci přispěli k tomu, že je film ještě legračnější.“
Slavný kreslíř Berkeley Breathed knihu, podle které film vznikl, napsal po jedné domácí hádce. „Jednoho večera vyhodil můj syn Milo u stolu brokolici do vzduchu a utekl od stolu - tahle scéna se ve filmu objevuje v poněkud civilizovanější podobě,“ popisuje Breathed. „Než odešel, prohlásil o své matce cosi příliš odporného, než abychom to tu mohli opakovat - a pokud by si to pamatoval, stálo by to spoustu peněz na psychoterapiích. Mě zničeho nic napadla okamžitá reakce: 'Kdyby tvou maminku unesli Marťané, ještě by sis to rozmyslel.' Pak jsem se vrhl do pracovny a toho večera knížku napsal. O zbytek už se postarali v Disneym.“
ImageMovers Digital a tým společnosti Disney se projektu ujali a oslovili s ním režiséra a scenáristu Simona Wellse, který film režíroval a společně se svou ženou Wendy Wells napsal scénář. Scenárističtí partneři jsou už 23 let manželé a jejich dcery Meredith a Teagan se ve filmu objevují v rolích marťanských potomků. Film navazuje na tradice úspěšných snímků společnosti ImageMovers Digital Polární expres a V tom domě straší a příběh na plátna kin uvádí ve 3D prostřednictvím technologie zvané performance capture. Jde o techniku, která digitálně zaznamenává herecké výkony počítačovými kamerami ze všech 360 stupňů a umožňuje tak tvůrcům filmu přemístit diváky na Mars - a zpátky - prostřednictvím pozoruhodných lokací a postav, zatímco se soustředí na kvalitní výkony zkušených herců.
Režisér míní, že akční scény i humor budou na plátně neodolatelné - v nemalé míře díky tomu, že se film bude promítat ve 3D a dokonce i ve formátu IMAX. Wells se ale domnívá, že je na filmu zaujala především jeho skutečná podstata. „Tenhle film je ve své podstatě ohromně milý, protože ukazuje matčinu lásku k dítěti a to, jak si ji ono dítě uvědomuje,“ soudí Wells. „A to mě opravdu oslovilo. Oslovilo to i mou manželku a spoluautorku Wendy. A celý film jsme na téhle myšlence vystavěli, což byl ostatně také původní důvod, proč Berkeley knižní předlohu napsal.“
Producent John Rapke se domnívá, že nápad mimozemšťanů, kteří na Zemi touží získat tak či onak zkušenosti s výchovou dětí, je pozoruhodný. „Ženy, které Mars řídí, jsou velice totalitní a obsesivně-kompulzivní - vůbec se nechovají jako matky,“ vysvětluje Rapke. „Vědí, že ve Sluneční soustavě existuje planeta Země a na ní rasa lidí, jejíž matky mají podle všeho se zvládáním svých potomků dobré zkušenosti. Takže každých zhruba 25 let jednu z nich potřebují a vysílají na Zemi nájezdníky, kteří ji pro ně obstarají - a tentokrát padne volba na Milovu matku.“
Tvůrci filmu se rozhodli knihu pro filmové plátno rozšířit. „Chtěli jsme, aby byly postavy o něco starší,“ objasňuje Wells. „A také jsme si uvědomili, že na Marsu strávíme mnohem více času. Takže tu cestujete po neznámé planetě, potkáváte nové bytosti a poznáváte odlišnosti toho světa.“
Tvůrci filmu zjistili, že oslovují představivost milionů lidí, kteří po celé generace přemýšleli o tom, zda na Marsu existuje život. V osmdesátých letech minulého století odhalily pozemské dalekohledy na Marsu podivné útvary, které spousty lidí přesvědčily o tom, že na Marsu existují kanály, postavené mimozemskou rasou. V současné době NASA konstruuje vozítko s názvem MSL (Mars Science Labs), které bude největším, nejrychlejším a nejinteligentnějším vozítkem, jaké kdy na Mars vyrazilo. Dvě vozítka s názvy Spirit a Opportunity v současné době už na Marsu jsou a vozítko, které se objevuje ve filmu, se jimi ve své podobě inspirovalo.
Naše vozítka by ale ty filmové Marťany neodhalila - ti žijí v bezpečí podzemí a vládne jim přísná vládkyně. „Naše marťanská společnost je v jistém ohledu Orwellovská,“ soudí producent Steve Starkey. „Zmizela z ní veškerá radost, je velice přísná a neměnná. Ale pod povrchem planety se ukrývá i pár vzbouřenců.“
Wells, pravnuk scifi spisovatele H. G. Wellse, prohlašuje, že filmu využívá přirozenou zvědavost diváků týkající se čehokoliv, co souvisí s vesmírem, a také touhou po akčních filmech. „Střílí se po vás a jste pronásledováni a objevujete různé věci. Dostanete se do míst, která byste v normálním životě nikdy neviděli. Můžete se vydat na hrdinskou pouť s tím nejvznešenějším cílem, tedy zachránit svou maminku, protože ji milujete.“
Producent Robert Zemeckis říká, že za svůj skvělý humor film vděčí především hercům. „Jsou v něm velice zábavné situace a scény v něm jsou neuvěřitelné - celá absurdní realita toho snímku je jako stvořená pro úžasný humor. Ale naši herci jsou pravděpodobně jedním z nejlepších improvizačních týmů, který se v posledních letech kde sešel. Dokáží vzít libovolnou scénu a skvěle ji rozvést.“
Milovi je devět let. Čte rád comicsy, dívá se na filmy se Zambie a baví ho skákat na posteli. Nemá čas jíst zeleninu a pomáhat doma, ať si jeho maminka říká, co chce. Maminku už nebaví pořád mu něco připomínat, a Mila nebaví, že mu maminka pořád něco říká. Ale když mu ji poté, co prohlásí, že by mu bez ní bylo líp, unesou Marťané - ano, přesně tak, Marťané - vrhne se jí na pomoc, aby ji zachránil.
Tvůrci filmu měli pocit, že pro tuto roli je ideální volbou Seth Green. „Jeho herecké výkony jsou úžasné,“ říká producent Jack Rapke. „Jeho detaily coby malého chlapce - úžas v jeho tváři a nevinnost jeho světa zachycují všechny pocity, které Milo coby postava potřebuje v divákovi vyvolat a které nejsou herecky snadné. Bylo třeba herce s velkým rozsahem, který je hodně citlivý. Seth byl skvělý.“
„Hrát devítiletého kluka je v mnoha ohledech opravdu těžké,“ popisuje Green. „Jak dospíváte, vyvíjíte se i po stránce osobnosti a osvojíte si spoustu věcí, aniž byste si to vůbec uvědomovali - chováte se tak, abyste působili způsobem, jakým chcete, aby vás lidé vnímali. Děti to ale takhle nedělají. Je jim to jedno. A to bylo na roli Mila zábavné. Bylo to hrozně osvobozující.“
„Seth Green má úžasný, expresivní obličej,“ soudí výtvarník Doug Chiang. „Spolupráce s ním byla obrovská zábava a udělat z něj devítiletého kluka byla čistá radost. V podstatě jsme začali s dospělým Sethem - ani jsme se nedívali na jeho fotografie z dětství - jenom jsme se pokusili interpretovat, jak by asi mohl v devíti letech vypadat. Vymysleli jsme mu podobu a pak jsme se ji pokusili trochu nadsadit tím, že jsme zdůraznili jeho úžasné rysy - oči, ústa, čelo - víceméně jsme vytvořili jeho 3D karikaturu.“
„Seth Green je skvělý herec, který dokonale ztělesňoval charakteristiky, jaké jsme od Mila potřebovali,“ říká režisér Simon Wells. „Ale Sethovi táhne na čtyřicet a hlasivky dospělého muže se zásadně liší od hlasivek malého kluka. Žádné elektronické úpravy by na tom nedokázaly dostatečně přesvědčivě nic změnit.“
Pro ztvárnění Milova hlasu tedy tvůrci sáhli po jiném Sethovi, konkrétně Sethovi Duskym, mladém herci, který má na kontě řadu reklam a televizních filmů. „Seth Dusky dokonale napodobil každý detail hereckého výkonu Setha Greena,“ pochvaluje si Wells, „a věrohodně tak zprostředkoval stejné emoce, jaké obsahoval už Greenův výkon. Když si oba Sethy dáte vedle sebe, jejich hlasy se dokonale překrývají. Jediným rozdílem je to, že Seth Dusky má hlasivky jedenáctiletého chlapce.“
Maminka Mila nadevše miluje, jenom si zkrátka přeje, aby dělal to, co se mu řekne - například jedl zeleninu, místo aby se ji pokoušel dát kočce. Chce jenom to, co je pro Mila dobré - a brokolice je pro malé kluky rozhodně dobrá. Její motivace a láska možná nechává Mila chladným, ale rozhodně udělá dojem na Marťany, kteří se ji rozhodnou unést.
Joan Cusack byla povolána, aby Mamince vdechla život - a přispěla na ni něčím i z vlastního nitra. „Moc se mi líbil scénář, který Simon s Wendy napsali,“ říká, „a říkala jsem si, že je to skvělý příběh. Líbila se mi myšlenka, že pokud jste rodič, nejde o to, abyste byli současně nejlepším kamarádem vašeho dítěte. Jde o mnohem víc. Musíte být mnohem víc nesobečtí. A proto musíte dělat i těžké věci a říkat obtížné věci, které jsou důležité pro to, aby vaše dítě vyrostlo tím správným způsobem. Evidentně je to matka, které na jejím dítěti obrovsky záleží.“
Během natáčení Cusack podle režisére Simona Wellse stále pracovala na povaze své postavy. „Ptala se velice inteligentně na to, co by její postava měla cítit a myslet si. Vedli jsme o tom dlouhé diskuse a ona to všechno vstřebala a pak to do postavy nějak promítla. A přesto to působil zcela nenuceně. Některými věcmi mě dokázala naprosto překvapit a bylo to skvělé.“
Cusack má syna Milese a velice často se jí podařilo říct „Milesi“ místo „Milo“. Jeden z takových záběrů se dokonce dostal až do filmu samotného a celý dialog se musel dodatečně opravovat.
Gribbleovi je něco kolem třiceti a žije na Marsu od doby, kdy byla unesena jeho vlastní matka, když ji Marťané „potřebovali“. Když Milo na Mars dorazí a je zajat, Gribble ho zachrání a provede ho spoustou tajných chodeb do doupěte v nejspodnějším patře, které je pro něj domovem. S pomocí různých elektronických zařízení mu umožní se napojit na komunikační systémy a zjistit, co se kde odehrává. Gribble je samozřejmě zklamaný, že Milo, první člověk, kterého po mnoha letech viděl, chce zachránit svou maminku a vrátit se na Zem. Ale souhlasí, že mu pomůže - i když by byl ve skutečnosti raději, kdyby tu s ním zůstal.
Držitel ceny Tony Dan Fogler se k radosti tvůrců filmu této role zhostil s potřebnou různorodostí. „Společně s neuvěřitelným rozpětím fyzických a dialogových nápadů přispěl Dan své postavě ohromnou citovou hloubkou,“ říká režisér Simon Wells. „Napsali jsme poměrně dojemnou scénu, ve které Gribble prozrazuje Milovi pravdu o tom, jak se na Mars dostal. Co z ní Dan dokázal dostat bylo neuvěřitelné. Byla to jedna z těch chvil, kdy scénu dotočíte a štáb začne zcela spontánně tleskat. Dan Gribblea ztvárnil jako klasického šaška se zlomeným srdcem. Dan nám předložil skutečného Gribblea, kterého jsme do té doby jen tušili.“
„Chtěl jsem se na tomhle filmu podílet, protože mi jeho koncept připadal ohromný,“ svěřuje se Fogler. „Nikdy jsem ještě performance capture neabsolvoval, ale připomíná mi to divadlo s velice technickými aspekty a já mám s divadlem dost zkušeností.“
Dozorčí je obávanou a bezcitnou marťanskou vládkyní. Je zodpovědná za systém, který upřednostňuje chladné a přísné chování a zakazuje lásku, čímž víceméně nutí svůj lid k tomu, aby na Zemi kradl lidem matky a extrahoval z nich jejich „maminkovost“, aby s její pomocí mohl vychovávat své vlastní potomky.
Tvůrci filmu se obrátili na Mindy Sterling. Sterling, která je mimo jiné známa svou rolí ve filmech série Austin Powers, přistoupila ke své odměřené hrdince s humorem sobě vlastním. „Líbil se mi scénář, líbil se mi příběh,“ prozrazuje Sterling. „Líbil se mi vztah mezi Gribblem a Milem a můj chlapec hraje Mila. Pracovala jsem se Sethem na všech filmech série Austin Powers a kromě toho jsem hrála jeho matku v seriálu Jmenuju se Earl. Mám toho člověka hrozně ráda. Je to obrovský profesionál a je hrozně hravý a legrační a má skvělý přístup k práci.“
„Všichni víme, že Mindy Sterling umí hrát padouchy,“ míní režisér Simon Wells. „Co o ní možná nevíte, je to, že je to skvělá improvizátorka. Mohla by přednášet o tom, jak na lidi působit nesrozumitelným blábolením - sledoval jsem ji vést desetiminutovou přednášku v procítěné, děsivě soustředěné marťanštině.“
„Vymysleli jsme si vlastní jazyk,“ poznamenává k tomu Sterling. „Prostě jsme si hráli s různými zvuky - ačkoliv se ve filmu objevují některé věty se specifickým významem. V průběhu natáčení nám Simon dával instrukce stylem 'Útočí na vás' nebo 'Máte strach'. Snažili jsme se je zahrát a vymyslet k nim různé zvuky s různými vlastnostmi.“
„Její scény byly takřka všechny v marťanštině,“ vzpomíná Wells. „Nikdy nenastal okamžik, kdy byste nevěděli naprosto přesně, co říká. Mindy překonala potřebu používat k vyjadřování konkrétní dialogy.“
Ki je svéhlavá mladá Marťanka, která se naučila mluvit anglicky při sledování starého sitcomu. Tráví čas kreslením složitých graffiti. Ale dělá to potají. Marťané mají přísně zakázáno projevovat známky vlastní osobnosti, ale Ki je svá - zejména poté, co se Milovi rozhodne pomoci. Elisabeth Harnois, která se role Ki ujala, zaujal jak příběh, tak i samotný natáčecí proces. „Je to opravdu zábavný, chytrý rodinný film,“ říká. „Vždycky jsem fandila novým technologiím. Chodila jsem na filmovou školu, takže takovým věcem fandím.“
Umění performance capture poskytuje tvůrcům filmu neomezené možnosti a výtvarník Doug Chiang ví naprosto přesně, jak si s tím poradit. Chiang, držitel Oscara, začal svou kariéru klasickou loutkovou animací. To ho přivedlo do pozic ve společnostech Industrial Light and Magic a Lucas LTD. Později zastával úlohu výtvarníka na filmech v režii Roberta Zemeckise Polární expres, Beowulf a Vánoční koleda. Chiang se svým týmem z ImageMovers Digital začali svou práci dávno předtím, než se rozjely kamery.
„Začali jsme s Dougem pracovat hned, jakmile jsme od Disneyho dostali zelenou,“ říká režisér Simon Wells. „On a jeho tým vyrobili obrovskou spoustu obrázků, jejichž cílem bylo podchytit podstatu marťanské společnosti.“
„Se Simonem se spolupracovalo skvěle, protože je ohromně pečlivý,“ prohlašuje Chiang. „Zbožňuje detaily. Miluje vědecký aspekt téhle práce, stejně jako my. Takže jsme se začali sami sebe ptát na věci jako 'Jak Marťané žijí? Proč potřebují maminky?' Od toho jsme se koncepčně odrazili. Poté jsme se vrhli do práce po hlavě a snažili se vypracovat širší souvislosti jako 'Jak Marťané vypadají? Proč tak vypadají? A proč žijí tak, jak žijí?'.“
Když přišel čas na návrh Marťanů samotných, Wells měl pro tvůrčí tým jednu klíčovou instrukci: vytvořte postavu, která by rozhodně nemohla být mužem v převleku. „Chtěli jsem vytvořit velice útlé pasy. Změnili jsme trochu pozice nohou a kloubů a dali jim vyšší kotníky - to vše proto, aby se nepohybovali příliš pozemským stylem,“ prozrazuje Chiang. „Takhle jsme zpracovali všechny části těla a pak jsme se je pokusili zatraktivnit.“
Poté se tým přesunul na obličeje. „Zvažovali jsme, jak moc se nám budou podobat,“ pokračuje Chiang. „Potřebovali jsme, aby měli ústa a oči - ale možná už nemuseli mít nosy. A když jsme si uvědomili, že vyrostli na Marsu a žili v podzemí, potřebovali větší oči, protože je tam šero. Jak jsme dopilovávali tuhle vnitřní logiku, vytvořili jsme jakousi obecnou šablonu, podle které jsme jednotlivé tváře navrhovali.“
Každá z postav byla poté upravena na základě svých specifických vlastností. V případě mladé rebelky Ki, která od lidí objevuje lásku, se tým rozhodl zdůraznit její ženskost výraznýma a svůdnýma očima. Tvůrci filmu trochu pozměnili její chůzi, dodali jí eleganci a více ji rozvlnili v bocích. Dozorčí naproti tomu měla působit odtažitě a nepříjemně, takže její oči jsou spíše hranaté, má na tváři spoustu vrásek a pohybuje se velice afektovaně.
Kdykoliv byl do nějaké role obsazen specifický herec, Chiangův tým studoval pečlivě jeho tvář a charakteristiky a pokoušel se podle něj jeho postavu dále uzpůsobit. Tento postup jim pomohl dodat výsledným postavám živějšího a uvolněnějšího vzhledu.
V případě lidských hrdinů se výtvarníci mohli více inspirovat vzhledem jejich hereckých protějšků, počínaje devítiletým protagonistou. „Jakmile jsme měli návrh Mila hotový, v podstatě jsme znali pravidla, která budeme při návrhu pozemšťanů uplatňovat. Věděli jsme, že budou mít normální proporce - normálně velké hlavy a normálně velká těla. Ale chtěli jsme jejich rysy nadsadit. Když jsme to vyřešili u Mila, začali jsme si pohrávat i s ostatními postavami.“
Při tvorbě Marsu se tvůrčí tým inspiroval ilustracemi Berkeleyho Breatheda a na jejich základě začal budovat mnoharozměrný fantastický svět. Současně si nastudovali řadu dostupných informací o počasí, atmosféře a gravitaci na Marsu a také o marsovských měsících. To jim umožnilo stvořit uvěřitelný svět, který dával smysl a současně byl dostatečně imaginativní. Mimo jiné se například dozvěděli, že na Marsu je gravitace jen zhruba třetinová oproti pozemské, že jeho atmosféra je stonásobně řidší než naše nebo že průměrná teplota na povrchu Marsu činí -60°C.
S ohledem na takovéto nehostinné podmínky je hlavní svět Marsu ukrytý pod povrchem. Podzemí Marsu má čtyři patra. Hned pod povrchem se nachází samotné město, kde žijí obyčejní Marťané. Pod ním se nachází průmyslovější části, které zajišťují fungování horního patra. Jsou plné potrubí a strojů.
Třetím a nejpozoruhodnějším patrem jsou odpadní jeskyně, do kterých Marťané vyhazují to, oč nestojí, což bohužel zahrnuje i členy Vlasatého kmene. Právě tady se také nalézá Gribbleovo doupě. „Gribbleovo doupě je úžasné,“ vysvětluje Seth Green. „Je tam plno odpadků, strojů, drátů a různých jiných věcí, které Gribble nasbíral v odpadních jeskyních a udělal si z nich dokonalou alternativu dětského bunkru, jaké si děti tak často staví.“
Poslední patro jsou takzvané prastaré katakomby. Podle Chiangových slov tým používal řadu postupů, jak od sebe podlaží odlišit. „Jednou z prvních věcí bylo například to, že jsme vypracovali barevnou paletu specifickou pro každé z pater. Hlavní město je velice šedé a chladné, plné neutrálních barev. Marťanské ženy, které tam žijí, jsou velice čisté. Nikde není žádné smetí, vše je dokonalé. V mnoha ohledech jsme se inspirovali operačním sálem.
Další patro je tvořeno všemožnými trubkami. Je to v podstatě srdce celého města a protože je ukryté, je tam trochu nepořádek. Studovali jsme podobu velkých podniků a rafinérií a také vzhled velkých odpadních trubek. Ačkoliv se tu objevují teplejší odstíny, je vše stále hodně tlumené, protože je tu plno špíny.“
Odpadní patro je plné barev, tvarů a materiálů. Podle Chianga se zde objevuje vše, co dávalo nějaký smysl, a středem tohoto stylu je Gribbleovo doupě. „Od provazového mostu až po rozsáhlé řady monitorů a obrazovek, kterými špehuje svět nahoře, se jedná o vysněný pokoj každého dítěte.“
„V případě prastarých katakomb jsme pak zcela popustili uzdu fantazii,“ pokračuje. „Vytvořili jsme pestrou paletu plnou rozličných barev a odstínů, ale trochu jsme ji posunuli směrem k fialové, takže působí mnohem romantičtěji a fantastičtěji a odkazuje na mírumilovnější doby v dějinách Marsu.“
Režisér Simon Wells říká, že každé z pater působí skvěle ve 3D. Zejména Gribbleovo doupě, kde se neustále něco hýbe, z této technologie velice profituje. „Nejúžasnějšího efektu se nám ale podařilo docílit v katakombách,“ říká Wells. „3D nám tu nabízí úžasnou hloubku a uvěřitelnost, kterými tohle magické místo obohacuje.“
„Na tomhle filmu se mi líbí skutečnost, že takový Mars jste ještě neviděli,“ prohlašuje producent Steve Starkey. „Má v sobě dávku smyslu pro humor. Působí právě tak, jako bychom ho viděli ze Země - zkrátka nemáme tušení, že se pod povrchem ukrývá celá civilizace.“
Marťané na Marsu potřebovali zcela unikátní jazyk, kterým by komunikovali. Aby ho vytvořil, naučil ostatní a instruoval je o něm, byl tvůrci filmu povolán improvizátor a herec Stephen Kearin. Kearin se původně zajímal o roli Wingnuta (kterou ve finále dostal Kevin Cahoon), ale rozhodně z konkurzu neodešel s prázdnou.
„Když jsem dělal konkurz na Wingnuta, tvůrci filmu si v mém životopise všimli, že jsem pomáhal s vytvářením simštiny, fiktivního jazyka, stvořeného pro populární herní sérii Sims. Ačkoliv jsem tedy roli Wingnuta nedostal, mohl jsem se na filmu podílet jinak - moje zkušenosti se tvůrcům filmu velice hodily.“
Kearin začal se Simonem Wellsem pracovat na dvou specifických verzích - jedné pro civilizované Marťany a druhé pro Vlasatý kmen. Ačkoliv slova byla stejná, to, jak zněla, se v obou případech zásadně lišilo.
„Civilizovaní Marťané jsou velice upjatí, militarističtí, potlačují v sobě emoce,“ vysvětluje Wells. „Vlasatý kmen je mnohem otevřenější a emoce jsou u něj na prvním místě.“ Se seznamem základních příkazů a citových projevů svolal Simon Wells některé z herců, kteří Marťany představovali, a společně s nimi a s Kearinem začal ve studiu pracovat na individuálních projevech.
„Každý jsme si mimozemskou řeč museli uzpůsobit,“ popisuje Kevin Cahoon, který ztvárnil Wingnuta. „Když se to někomu povedlo opravdu inventivně, tak jsme se k tomu všichni připojili a sehráli drobnou scénku. Prostě jsme se tak nějak nechali unášet proudem a vzájemně si přihrávali zvuky a repliky. Bylo to fascinující.“
„Ve finále jsme měli k dispozici obrovskou zásobu slov a výrazů, ze které jsme mohli čerpat,“ říká Kearin. „Simon nás vedl různými citovými kategoriemi - tohle je hněv, tohle je chlácholení, tohle je rozkaz. A u každé z nich jsme vybrali 99 nahrávek. Prošel jsem si scénář a tyhle zvuky jsem přepsal do slov, které jsme si mohli zapsat na stránku dialogů a využívat je při natáčení.“
Kearin říká, že k tomuto jazyku přistupovali jako ke kterémukoliv jinému a opakovali si ho tak dlouho, dokud jim nepřišel takřka přirozený. „Všichni herci měli CDčka, která mohli poslouchat i v autě. A každý měl také k dispozici slovník. V průběhu natáčení jsem byl často hercům nablízku, abych jim pomáhal s výslovností.“
Díky zkušenostem s filmy jako Polární expres, V tom domě straší a Vánoční koleda jsou producenti Robert Zemeckis, Jack Rapke a Steve Starkey průkopníky oboru performance capture. A tentokrát využili i nejnovějších pokroků v 3D technologiích k tomu, aby divákům po vizuální stránce skutečně vyrazili dech.
Podle Zemeckise urazila tato technologie velký kus cesty. „Pokroky jsou tisícinásobné. Tým, který vytvořil film Máma mezi Marťany, je tím nejlepším performance capture studiem na světě. Náš film je naprosto přelomový, něco takového jste ještě nikdy neviděli.“
„Herci na sobě mají senzory,“ popisuje Zemeckis. „Odehrají celý film tak, jako by svou roli hráli ve zcela obvyklém filmu, uplatňují pohyby, gesta, změny hlasu - je to něco jako černé divadlo. Zaznamenáváme jejich výkony v 3D, vyjímáme z nich jejich emocionální podstatu a kolem ní generujeme zcela nové postavy a stvoření.“
„Jedná se o uměleckou formu, která režisérovi umožňuje dosud nevídanou úroveň kontroly nad výslednou podobou filmu,“ dodává Rapke. Performance capture tvůrcům filmu otevírá nové možnosti, co se týče návrhu marťanského světa a jeho obyvatel, aniž by přitom museli spoléhat na kostýmy, makeup nebo složité kulisy. Protože to vše bylo vytvářeno digitálně, neměli v tomto ohledu žádná omezení. „Bylo jasné, že tohle je pro nás ten nejlepší způsob, jakým můžeme prostředí i postavy vytvořit přesně takové, jaké si je představujeme.“
Wells k tomu dodává, že hercům natáčení velmi připomíná působení na divadle, protože je takto možné natáčet bez přerušení celé scény. „Je to pro ně velice přirozený proces. Točili jsme scény, které měly čtyři, čtyři a půl stránky dialogů - bylo to docela těžké si je zapamatovat, ale výsledek má skvělý rytmus a herci spolu dokáží skvěle komunikovat.“
Gary Roberts, specialista na motion capture technologie, říká, že pro záznam výkonu každého z herců byly použity tři systémy. „V první řadě je tu hlavní systém, takzvaný tělový,“ vysvětluje Roberts. „Po celé natáčecí ploše máme strategicky umístěných 120 kamer, které zaznamenávají pohyby jednotlivých herců. Pak má každý herec náhlavní kameru, připevněnou k přilbě. Ta zaznamenává a ukládá informace o výrazu každého z herců. A nakonec mají herci na rukou datové rukavice, které v zásadě zaznamenávají pohyby prstů. Takže jsme v každé scéně pro každého herce společně s jejich fyzickým výkonem a grimasami zaznamenávali také pohyby prstů.“
Všechna data byla odesílána do vedlejší místnosti, přezdívané „řízení letového provozu“, kde je zpracovávaly tucty techniků s využitím velkého množství monitorů a počítačových systémů. Aby tato místnost fungovala a dostávala všechna potřebná data, spotřebovalo se v ní takřka pět kilometrů kabelů.
Zemeckis prohlašuje, že tu je ještě jeden důležitý aspekt, kvůli kterému jsou tyto filmy výjimečné. „Jedním ze skvělých bonusů při natáčení takovýchto filmů pomocí performance capture je skutečnost, že máme všechna data rovnou k dispozici ve 3D. Teď film víceméně ve 3D rovnou připravujeme. A když máte točit film, který je kompletně virtuální, jako například Máma mezi Marťany, může 3D opravdu vyniknout.“
Režisér Simon Wells soudí, že film má díky 3D technologiím větší kouzlo. Protože celý štáb od začátku věděl, že bude pracovat ve 3D, řada scén s tím přímo počítá. Dokonce i režisér sám byl ale například ohromen 3D efektem v působivé vesmírné scéně. „Když loď Marťanů otevře červí díru pro cestu napříč Sluneční soustavou, prostor se doslova rozestoupí a odhalí nám další, vzdálenější vrstvu.“
Ale největší dojem má na diváka udělat jedna z vrcholných scén celého filmu, která ztělesňuje to, co 3D nabízí. „Je to naprosto dechberoucí scéna,“ popisuje Wells. „Anthony Shafer se svým týmem předchozí scény po stránce 3D efektu záměrně utlumili, aby v daný okamžik plátno doslova explodovalo do prostoru, což dokonale vystihuje atmosféru celé scény. Z mého pohledu stálo za to tenhle film natočit, i kdyby v něm byla jen tahle jediná scéna.“
Skladatel John Powell byl pověřen tvorbou hudebního soundtracku k filmu Máma mezi Marťany. Jedná se o skladatele, který má zkušenosti s filmy jako Tváří v tvář, Agent bez minulosti, Shrek či Jak vycvičit draka, a společně se Simonem Wellsem se oba podíleli na filmu Princ Egyptský. „Jsem od té doby jeho věrným fanouškem,“ svěřuje se Wells, „a moc se mi líbí jeho komplexní kombinace symfonických a elektronických motivů, kterou aplikuje na řadu svých soundtracků.“
Klíčem k soundtracku Máma mezi Marťany je podle Wellse schopnost obohatit nejen akční, svižné scény, ale také dojemnější pasáže. „John skvěle chápe citový náboj filmu, na kterém právě pracuje. Jeho dílo zdůrazňuje a vykresluje emoce. Současně tvoří ohromně vzrušující akční doprovod.“
Režisér míní, že jedním z Powellových mistrovských děl byla hudba, kterou složil pro scénu mezi Maminkou a Milem, ve které odhaluje skutečnou hloubku mateřské lásky k synovi. „Na druhou stranu,“ zvažuje Wells, „jeho působivé akční motivy jsou také ohromně zábavné a velice pozoruhodným způsobem vás vtahují do světa báječných dobrodružství.“
DABING
V českém znění: Jiří Köhler - Seth Robert Dusky (Milo), Michal Novotný - Dan Fogler (Gribble), Kateřina Hrachovcová - Elisabeth Harnois (Ki), Hana Igonda Ševčíková - Joan Cusack (máma), Ludmila Molínová - Mindy Sterling (dozorkyně), Otto Rošetzký - Tom Everett Scott (táta), Klára Jandová, Michal Mařík, Jiří Ployhar, Bohdan Tůma, Martina Šťastná
Překlad: Vojtěch Kostiha
Zvuk a střih zvuku: Robert Slezák
Asistent režie a produkce: Marek Hrazdil
Dialogy a režie: Vojtěch Kotek
Umělecký dohled: Mariusz Arno Jaworowski
Výsledný mix: Shepperton International
Producent české verze: Disney Character Voices International, Inc.
Vyrobilo: Studio Virtual® v roce 2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.3.2011 Falcon
Premiéra USA: 11.3.2011 Walt Disney US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.8.2011 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 17.8.2011 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 2 540 669
Tržby celkem - $ 38 992 758
Návštěvnost v ČR 19 211
Náklady (Rozpočet) - $ 150 000 000
Tvůrci a herci
Simon Wells (Režie), Jack Rapke (Produkce), Steve Starkey (Produkce), Robert Zemeckis (Produkce), John Powell (Hudba), Robert Presley (Kamera), Wayne Wahrman (Střih), Scot Boland (Casting), Victoria Burrows (Casting), Doug Chiang (Scénografie), Benjamin Feder (Kostýmy), Dennis Leonard (Zvuk), Randy Thom (Zvuk), Tegan Taylor (Masky), Simon Wells (Scénář), Wendy Wells (Scénář), Berkeley Breathed (kniha) (Předloha), Seth Green (Herec), Joan Cusack (Herec), Elisabeth Harnois (Herec), Dan Fogler (Herec), Mindy Sterling (Herec), Breckin Meyer (Herec), Billy Dee Williams (Herec), Raymond Ochoa (Herec)
2011/85/USA/Animovaný, Sci-Fi, Akční, Dobrodružný
Zajímavost k filmu
- Seth Green strávil 6 týždňov v špeciálne vyvinutom motion capture obleku, aby nahovoril hlavného hrdinu filmu, Milu. Počas post produkcie však tvorcovia prišli na to, že jeho hlas znie príliš dospelo, a tak nechali postavu predabovať.
- Snímek byl natočen podle stejnojmenné knihy Berkeley Breatheda z roku 2007.
- Jeden z najväčších prepadákov histórie: Počas prvého víkendu si 150 miliónový projekt v kinách Severnej Ameriky a Kanady zarobil 6,9 milióna dolárov.
- Snímek byl natočen podle stejnojmenné knihy Berkeley Breatheda z roku 2007.
- Jeden z najväčších prepadákov histórie: Počas prvého víkendu si 150 miliónový projekt v kinách Severnej Ameriky a Kanady zarobil 6,9 milióna dolárov.
Odkazy
Hrají:
Seth Green, Joan Cusack, Elisabeth Harnois, Dan Fogler, Mindy Sterling, Breckin Meyer, Billy Dee Williams, Raymond Ochoa, Ryan Ochoa, Robert Ochoa, Kevin Cahoon