Lotrando a Zubejda / Lotrando a Zubejda (1996/106/Česko, Bulharsko, Francie/Pohádka, Komedie) 78% -Originál DVD-
23.10.2023 14:12
JEDNOU VĚTOU
„Rodinná komedie Zdeňka Svěráka natočená na motivy pohádek Karla Čapka Velká loupežnická pohádka a O princezně solimánské.“
OBSAH
Laskavá pohádka s písničkami pro celou rodinu. Za lesy hlubokými a kopci oblými se rozkládá půvabná česká kotlina. Kromě obyvatel počestných a pracovitých tu ale bydlí také loupežníci. Nejhorší z nich, starý raubíř Lotrando (J. Pecha), si pro samé obírání pocestných málem ani nevšiml, že mu z jeho syna vyrostl pěkný, ale nevzdělaný mladík. Pošle proto mladého Lotranda (J. Strach) do kláštera, aby se mu dostalo řádného vychování. Z chlapce, který dosud rostl jako dříví v lese, se mezi mnichy stane jemný mladý muž. Jako poslušný syn svému umírajícímu otci slíbí, že řádně převezme jeho řemeslo. Když se duše starého arcilotra konečně odebere do pekla, nastanou mladému Lotrandovi těžké chvíle. Jako slušně vychovaný člověk není schopen obrat ani toho nejobyčejnějšího kupčíka. Ještě, že potká drvoštěpa Drnce (P. Zedníček), který se s ním rozdělí o kus chleba s tvarohem. S fortelným dřevorubcem se Lotrando dostane také do daleké Solimánie. Tam už dlouhou dobu shánějí pravého studovaného doktora. Člověka, který má před svým jménem lékařskou slabiku "Dr.". Jedině takový muž by - alespoň podle světaznalého cesťáka pana Lustiga (A. Goldflam) - mohl vyléčit stonavou princeznu Zubejdu (B. Seidlová), nad níž se sultánovi Solimánovi (M. Labuda) bolestně svírá jeho široké otcovské srdce. Jenže drvoštěp Drnec, přestože má u jména hned dvě slabiky "dr.", o opravdické medicíně nic neví a nad hlavami vážených hostů z Čech se začnou stahovat černé mraky. Princezna však projeví nečekaný zájem jak o pěkného drvoštěpova pomocníka, tak i o přitažlivý zvyk, podle něhož si zamilovaný muž bere za manželku pouze jednu ženu. V sultánově paláci je naštěstí také krajanka La Mad (L. Krbová), která dobře ví, co vlastně Zubejdě schází: slunce, vzduch a... samozřejmě láska mladého Lotranda. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zdá se mi to, nebo je tato pohádka jedna z těch nejujetějších a naopak nejpovedenějších pohádek, které měly tu čest vzniknout po porevolučním letech do dneška? Hezky se na to všechno kouká, tak příjemně a ladně. Legrace je také dosti a inovace jakbysmet. Rozhodně lepší než zbytečné, kopírující kopie pohádky a la Troška. Příjemná hudba tomu navozuje ještě tak trochu atmosféru Tří veteránů a je tu o pohádku desetiletí zaděláno. Nebo rozhodně o pohádku, která se dokázala dostat do podvědomí na rozdíl od těch, co vznikají v České televizi v jednom kuse a neštěkne po nich ani pes. Tahle sice vznikala také v České televizi, točila se i v jiné části Evropy a dokázala, že pohádky neumírají, že náš stát, je i přesto pohádkový král a to nejdůležitější, že pohádky nikdy nevymřou. --- A je to tuplovanej doktor. On je totiž Dr Nec a Dr Voštěp! (Malarkey) 4*
S odstupem času i přes původní averzi k celkovému konceptu je Lotrando a Zubejda (i díky hudbě a písničkám) příjemnou pohádkou. Je tu cítit, jak české filmové řemeslo odchází od tradicí, ale občas se dokáže přemoct a zase okusit tu oddechovou pohodu bez žádných vynucených gest nebo nepřirozeností. Lotrando a Zubejda tak funguje jako jedna z mála dobrých pohádek z posledních let a v porovnání s novými, jako je Z pekla štěstí a další podobné, je ta kvalita ještě výraznější. (Djkoma) 4*
Křupanský Pavel Zedníček, rádoby roztomilý Marian Labuda. To jsou dva důvody, proč ne pět hvězdiček. Ale Jiří Strach je překvapivě civilní, Miroslav Táborský skvělý, Jiří Lábus má málo prostoru, ale nezklame, Arnošt Goldflam taky docela jde, Jiří Pecha, kterého jinak nemám moc rád, mi tady nevadí, ale především: Zdeněk Svěrák napsal velice vtipný pohádkový scénář, který na svou realizaci sice čekal plných deset let, ale výsledek stojí za to a amorální píseň "Za dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, za dubem, za dubem, tam tě oškubem" je neodolatelná. (Oskar) 4*
VELKÁ RECENZE
Nový koprodukční film Karla Smyczka Lotrando a Zubejda navazuje svéráznou atmosférou na úspěšné Tři veterány, s nimiž jej spojuje jméno scenáristy Zdeňka Svěráka. I tentokrát jde o moderní pohádku doplněnou písničkami, jejíž inspirací však byla literární předloha Karla Čapka. Z jeho slavného Devatera pohádek Svěrák vybral dvě, Loupežnickou a Doktorskou. Vtipně skloubil příběhy vzdělaného loupežníka Lotranda a rázovitého drvoštěpa, považovaného za doktora. Tvůrcům se podařilo zachovat poetiku literární předlohy a čapkovského jazyka. Tato inspirace je patrná zejména v textech písniček, ke kterým složil jednoduchou melodickou hudbu Jaroslav Uhlíř.
Obě pohádky spojuje hlas vypravěče (Zdeněk Svěrák) a nová postava cestovatele a samorostlého filosofa Lustiga (Arnošt Goldflam). Mladého Lotranda hraje s citem pro jemnou komičnost student režie pražské FAMU Jiří Strach, vedle nějž se jen těžko prosazuje představitelka solimánské princezny Zubejdy, Barbora Seidlová. Drvoštěpa Drnce, který vezme nevyvedeného adepta loupežnictví Lotranda mladšího pod svou ochranu, hraje s evidentní chutí Pavel Zedníček, jenž společně s Naďou Konvalinkovou (Drncová) paroduje rustikální postavy české vesnice, tak jak jsou kodifikovány v tradičních lidových pohádkách. Kvalitní herecké výkony zvýrazňují také většinu epizodních postav. Do role loupežníka Vincka je netradičně obsazen Jiří Lábus, velvyslanec Solimánské země je zde zmnožen do tří figur, Hálího (vynikající Miroslav Táborský), Belího (Ladislav Gerendáš) a Zelího (Jaroslav Sypal). Kamera Jana Malíře se důsledně drží barvotiskové stylizace všech prostředí (loupežnického brlohu, kláštera, české vesnice i orientálního paláce). Přes zdánlivou komplikovanost propletence dvou příběhů se tvůrcům podařilo natočit jednoduchou a inteligentní moderní pohádku.
PODROBNÝ POPIS FILMU
V České kotlině žijí loupežníci se svým vůdcem, starým arciloupežníkem Lotrandem (píseň Pod dubem, za dubem, tam tě oškubem). Loupežníci provedou úspěšnou akci, kterou náležitě oslaví ve svém doupěti (Hrubá síla zvítězila). Lotrandovi zaskočí jídlo v krku a obávaný muž si vzpomene na svého syna. Rozhodne se, že mladý Lotrando dostane dobré vzdělání. Maceška přivede vytáhlého, zaostalého mladíka a tvrdí, že takové do školy neberou. Starý Lotrando nechá syna vykoupat, odvšivit, učesat a obléct. Druhý den ho odveze do klášterní školy (Bude to lotr intelektuál). U Sargasového moře v sultánství Solimánském vládne sultán Solimán. Má veliké břicho a starosti s krásnou, ale nemocnou princeznou Zubejdou. U té se střídají mastičkáři, léčitelé, ranhojiči a zaříkávači, ale protože jsou neúspěšní, dostanou všichni výprask. Až cestovatel z Evropy, pan Lustig, rozhodne, že princezna potřebuje pravého a nefalšovaného doktora. Je proto pověřen zorganizovat výpravu, která přivede muže, jenž má před jménem „Dr“. Mladý Lotrando je přijat do kláštera. Jeho negramotnost vyváží loupežnický otec zlatem. Sultán netrpělivě očekává návrat svých vyslanců Hálího, Belího a Zelího. Mladý Lotrando se ve škole změní ve vzdělaného mládence a zapomene, kdo byl jeho otec. Když najde v lese okradeného pana Lustiga, přivázaného na stromě, osvobodí ho. Do kláštera přijede loupežník Vincek. Lotrandův otec umírá a syn má převzít živnost. Mladík složí u smrtelného lože přísahu, aniž tuší, k čemu se zavazuje. Jeho první loupežná výprava dopadne špatně. Kupec ujede na Lotrandově koni a přivolaní vesničané loupežníky zbijí. Lotrando má osmnácté narozeniny. Vincek mu vypráví o jeho matce, kterou otec kdysi prodal do otroctví. Předá zmatenému mladíkovi přívěsek od matky a opustí ho. Lotrando se v lese pokusí okrást drvoštěpa Drnce. Ten se mu vysměje a nabídne vyhládlému mladíkovi chleba s tvarohem. Potom spolu kácejí stromy. Vyslanci ze země Solimánské se zeptají drvoštěpa, zda není doktor. Chtějí, aby jim napsal své jméno na tabulku. Drnec neumí psát a tak jeho jméno začne psát Lotrando. Po prvních dvou písmenech je přerušen a Hálí si proto myslí, že potkali dokonce dvojitého doktora: Dr. Voštěpa Dr. Nce. Dřevorubec se chce zeptat manželky, zda se má na tak dlouhou cestu vydávat. Cizí delegace jde s ním a Lotrandem do vsi. Paní Drncová je pohostí kaší. Po poradě se Drncovi shodnou, že práce v zahraničí je lépe placená. Když Drnec představuje cizincům rodinu, nabídne mu Hálí, který se řídí instrukcemi pana Lustiga, aby si s sebou vzal sestru, která by mu pomáhala. Dřevorubec si místo vlastní sestry vyžádá jako společníka Lotranda. Výprava putuje do Solimánské země. Hálí představí sultánovi Dr. Voštěpa a jeho asistenta Lotranda. Sultán jim ukáže dceru, která se má vdávat, ale místo toho chřadne. Na dvoře je vítá také jejich krajanka, princeznina chůva La Mad. Drvoštěp konstatuje, že princezna je „drobátko bledá“ a že je asi „drobátko marodná“. Rozzlobený sultán rozhodne, že jestli cizinci princeznu nevyléčí, budou o hlavu kratší a on tak ještě ušetří náklady na jejich zpáteční cestu. Hálí zjistí, že se při hledání doktora spletl, a dá oba nešťastníky vsadit do věže. La Mad tajně nosí vězňům jídlo. Když už jim opravdu hrozí poprava, vzpomene si vzdělaný Lotrando na starou moudrost: Kam nechodí slunce, chodí lékař. Poradí se s panem Lustigem, který se vrátil zpět. Cestovatel jim pomůže utéct z vězení a uskutečnit smělý plán. Drnec s Lotrandem pokácejí vysoké stromy v parku před princezninými okny. Zubejda uvidí slunce a ucítí vůni čerstvě pokácených stromů. Vůně dobře uleželého tvarohu na Lotrandově chlebu ji vyláká až do parku, kde se s pohledným mladíkem pustí do namazaného krajíce. Nadšený sultán uspořádá oslavu. Při ní si chce mladá dvojice zatančit. Princezna solimánská tančí břišní tance a Lotrando zase polku. La Mad jim pomůže překonat rozdíly, a tak si dvojice zatančí „orientální polku“. Drnec se chystá k odjezdu, ale Lotrando onemocní. La Mad mu prozradí, že princezna náhle také ochořela a má stejné příznaky. Je zamilovaná až po uši. Princeznina chůva uvidí Lotrandův přívěsek, a přidá k němu svou druhou polovinu. Tak se ukáže, že La Mad bývala Madla, manželka starého Lotranda. Zubejda si přijde s Lotrandem zatančit. Vytrvalým pláčem přiměla tatínka sultána, aby souhlasil se svatbou. Moudrá La Mad dodá, že princezna potřebovala k uzdravení tři obyčejné věci; světlo, vzduch a lásku. (Píseň Nám se stalo něco překrásného, nám se stalo něco divného) Všichni společně putují do Čech. Celá vesnice je vítá. Lotrando je učitelem a v poslední lavici se učí psát česky Zubejda. Lotrando a Zubejda spolu měli děti, ale ani jedno z nich se nestalo loupežníkem.
„Rodinná komedie Zdeňka Svěráka natočená na motivy pohádek Karla Čapka Velká loupežnická pohádka a O princezně solimánské.“
OBSAH
Laskavá pohádka s písničkami pro celou rodinu. Za lesy hlubokými a kopci oblými se rozkládá půvabná česká kotlina. Kromě obyvatel počestných a pracovitých tu ale bydlí také loupežníci. Nejhorší z nich, starý raubíř Lotrando (J. Pecha), si pro samé obírání pocestných málem ani nevšiml, že mu z jeho syna vyrostl pěkný, ale nevzdělaný mladík. Pošle proto mladého Lotranda (J. Strach) do kláštera, aby se mu dostalo řádného vychování. Z chlapce, který dosud rostl jako dříví v lese, se mezi mnichy stane jemný mladý muž. Jako poslušný syn svému umírajícímu otci slíbí, že řádně převezme jeho řemeslo. Když se duše starého arcilotra konečně odebere do pekla, nastanou mladému Lotrandovi těžké chvíle. Jako slušně vychovaný člověk není schopen obrat ani toho nejobyčejnějšího kupčíka. Ještě, že potká drvoštěpa Drnce (P. Zedníček), který se s ním rozdělí o kus chleba s tvarohem. S fortelným dřevorubcem se Lotrando dostane také do daleké Solimánie. Tam už dlouhou dobu shánějí pravého studovaného doktora. Člověka, který má před svým jménem lékařskou slabiku "Dr.". Jedině takový muž by - alespoň podle světaznalého cesťáka pana Lustiga (A. Goldflam) - mohl vyléčit stonavou princeznu Zubejdu (B. Seidlová), nad níž se sultánovi Solimánovi (M. Labuda) bolestně svírá jeho široké otcovské srdce. Jenže drvoštěp Drnec, přestože má u jména hned dvě slabiky "dr.", o opravdické medicíně nic neví a nad hlavami vážených hostů z Čech se začnou stahovat černé mraky. Princezna však projeví nečekaný zájem jak o pěkného drvoštěpova pomocníka, tak i o přitažlivý zvyk, podle něhož si zamilovaný muž bere za manželku pouze jednu ženu. V sultánově paláci je naštěstí také krajanka La Mad (L. Krbová), která dobře ví, co vlastně Zubejdě schází: slunce, vzduch a... samozřejmě láska mladého Lotranda. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zdá se mi to, nebo je tato pohádka jedna z těch nejujetějších a naopak nejpovedenějších pohádek, které měly tu čest vzniknout po porevolučním letech do dneška? Hezky se na to všechno kouká, tak příjemně a ladně. Legrace je také dosti a inovace jakbysmet. Rozhodně lepší než zbytečné, kopírující kopie pohádky a la Troška. Příjemná hudba tomu navozuje ještě tak trochu atmosféru Tří veteránů a je tu o pohádku desetiletí zaděláno. Nebo rozhodně o pohádku, která se dokázala dostat do podvědomí na rozdíl od těch, co vznikají v České televizi v jednom kuse a neštěkne po nich ani pes. Tahle sice vznikala také v České televizi, točila se i v jiné části Evropy a dokázala, že pohádky neumírají, že náš stát, je i přesto pohádkový král a to nejdůležitější, že pohádky nikdy nevymřou. --- A je to tuplovanej doktor. On je totiž Dr Nec a Dr Voštěp! (Malarkey) 4*
S odstupem času i přes původní averzi k celkovému konceptu je Lotrando a Zubejda (i díky hudbě a písničkám) příjemnou pohádkou. Je tu cítit, jak české filmové řemeslo odchází od tradicí, ale občas se dokáže přemoct a zase okusit tu oddechovou pohodu bez žádných vynucených gest nebo nepřirozeností. Lotrando a Zubejda tak funguje jako jedna z mála dobrých pohádek z posledních let a v porovnání s novými, jako je Z pekla štěstí a další podobné, je ta kvalita ještě výraznější. (Djkoma) 4*
Křupanský Pavel Zedníček, rádoby roztomilý Marian Labuda. To jsou dva důvody, proč ne pět hvězdiček. Ale Jiří Strach je překvapivě civilní, Miroslav Táborský skvělý, Jiří Lábus má málo prostoru, ale nezklame, Arnošt Goldflam taky docela jde, Jiří Pecha, kterého jinak nemám moc rád, mi tady nevadí, ale především: Zdeněk Svěrák napsal velice vtipný pohádkový scénář, který na svou realizaci sice čekal plných deset let, ale výsledek stojí za to a amorální píseň "Za dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, za dubem, za dubem, tam tě oškubem" je neodolatelná. (Oskar) 4*
VELKÁ RECENZE
Nový koprodukční film Karla Smyczka Lotrando a Zubejda navazuje svéráznou atmosférou na úspěšné Tři veterány, s nimiž jej spojuje jméno scenáristy Zdeňka Svěráka. I tentokrát jde o moderní pohádku doplněnou písničkami, jejíž inspirací však byla literární předloha Karla Čapka. Z jeho slavného Devatera pohádek Svěrák vybral dvě, Loupežnickou a Doktorskou. Vtipně skloubil příběhy vzdělaného loupežníka Lotranda a rázovitého drvoštěpa, považovaného za doktora. Tvůrcům se podařilo zachovat poetiku literární předlohy a čapkovského jazyka. Tato inspirace je patrná zejména v textech písniček, ke kterým složil jednoduchou melodickou hudbu Jaroslav Uhlíř.
Obě pohádky spojuje hlas vypravěče (Zdeněk Svěrák) a nová postava cestovatele a samorostlého filosofa Lustiga (Arnošt Goldflam). Mladého Lotranda hraje s citem pro jemnou komičnost student režie pražské FAMU Jiří Strach, vedle nějž se jen těžko prosazuje představitelka solimánské princezny Zubejdy, Barbora Seidlová. Drvoštěpa Drnce, který vezme nevyvedeného adepta loupežnictví Lotranda mladšího pod svou ochranu, hraje s evidentní chutí Pavel Zedníček, jenž společně s Naďou Konvalinkovou (Drncová) paroduje rustikální postavy české vesnice, tak jak jsou kodifikovány v tradičních lidových pohádkách. Kvalitní herecké výkony zvýrazňují také většinu epizodních postav. Do role loupežníka Vincka je netradičně obsazen Jiří Lábus, velvyslanec Solimánské země je zde zmnožen do tří figur, Hálího (vynikající Miroslav Táborský), Belího (Ladislav Gerendáš) a Zelího (Jaroslav Sypal). Kamera Jana Malíře se důsledně drží barvotiskové stylizace všech prostředí (loupežnického brlohu, kláštera, české vesnice i orientálního paláce). Přes zdánlivou komplikovanost propletence dvou příběhů se tvůrcům podařilo natočit jednoduchou a inteligentní moderní pohádku.
PODROBNÝ POPIS FILMU
V České kotlině žijí loupežníci se svým vůdcem, starým arciloupežníkem Lotrandem (píseň Pod dubem, za dubem, tam tě oškubem). Loupežníci provedou úspěšnou akci, kterou náležitě oslaví ve svém doupěti (Hrubá síla zvítězila). Lotrandovi zaskočí jídlo v krku a obávaný muž si vzpomene na svého syna. Rozhodne se, že mladý Lotrando dostane dobré vzdělání. Maceška přivede vytáhlého, zaostalého mladíka a tvrdí, že takové do školy neberou. Starý Lotrando nechá syna vykoupat, odvšivit, učesat a obléct. Druhý den ho odveze do klášterní školy (Bude to lotr intelektuál). U Sargasového moře v sultánství Solimánském vládne sultán Solimán. Má veliké břicho a starosti s krásnou, ale nemocnou princeznou Zubejdou. U té se střídají mastičkáři, léčitelé, ranhojiči a zaříkávači, ale protože jsou neúspěšní, dostanou všichni výprask. Až cestovatel z Evropy, pan Lustig, rozhodne, že princezna potřebuje pravého a nefalšovaného doktora. Je proto pověřen zorganizovat výpravu, která přivede muže, jenž má před jménem „Dr“. Mladý Lotrando je přijat do kláštera. Jeho negramotnost vyváží loupežnický otec zlatem. Sultán netrpělivě očekává návrat svých vyslanců Hálího, Belího a Zelího. Mladý Lotrando se ve škole změní ve vzdělaného mládence a zapomene, kdo byl jeho otec. Když najde v lese okradeného pana Lustiga, přivázaného na stromě, osvobodí ho. Do kláštera přijede loupežník Vincek. Lotrandův otec umírá a syn má převzít živnost. Mladík složí u smrtelného lože přísahu, aniž tuší, k čemu se zavazuje. Jeho první loupežná výprava dopadne špatně. Kupec ujede na Lotrandově koni a přivolaní vesničané loupežníky zbijí. Lotrando má osmnácté narozeniny. Vincek mu vypráví o jeho matce, kterou otec kdysi prodal do otroctví. Předá zmatenému mladíkovi přívěsek od matky a opustí ho. Lotrando se v lese pokusí okrást drvoštěpa Drnce. Ten se mu vysměje a nabídne vyhládlému mladíkovi chleba s tvarohem. Potom spolu kácejí stromy. Vyslanci ze země Solimánské se zeptají drvoštěpa, zda není doktor. Chtějí, aby jim napsal své jméno na tabulku. Drnec neumí psát a tak jeho jméno začne psát Lotrando. Po prvních dvou písmenech je přerušen a Hálí si proto myslí, že potkali dokonce dvojitého doktora: Dr. Voštěpa Dr. Nce. Dřevorubec se chce zeptat manželky, zda se má na tak dlouhou cestu vydávat. Cizí delegace jde s ním a Lotrandem do vsi. Paní Drncová je pohostí kaší. Po poradě se Drncovi shodnou, že práce v zahraničí je lépe placená. Když Drnec představuje cizincům rodinu, nabídne mu Hálí, který se řídí instrukcemi pana Lustiga, aby si s sebou vzal sestru, která by mu pomáhala. Dřevorubec si místo vlastní sestry vyžádá jako společníka Lotranda. Výprava putuje do Solimánské země. Hálí představí sultánovi Dr. Voštěpa a jeho asistenta Lotranda. Sultán jim ukáže dceru, která se má vdávat, ale místo toho chřadne. Na dvoře je vítá také jejich krajanka, princeznina chůva La Mad. Drvoštěp konstatuje, že princezna je „drobátko bledá“ a že je asi „drobátko marodná“. Rozzlobený sultán rozhodne, že jestli cizinci princeznu nevyléčí, budou o hlavu kratší a on tak ještě ušetří náklady na jejich zpáteční cestu. Hálí zjistí, že se při hledání doktora spletl, a dá oba nešťastníky vsadit do věže. La Mad tajně nosí vězňům jídlo. Když už jim opravdu hrozí poprava, vzpomene si vzdělaný Lotrando na starou moudrost: Kam nechodí slunce, chodí lékař. Poradí se s panem Lustigem, který se vrátil zpět. Cestovatel jim pomůže utéct z vězení a uskutečnit smělý plán. Drnec s Lotrandem pokácejí vysoké stromy v parku před princezninými okny. Zubejda uvidí slunce a ucítí vůni čerstvě pokácených stromů. Vůně dobře uleželého tvarohu na Lotrandově chlebu ji vyláká až do parku, kde se s pohledným mladíkem pustí do namazaného krajíce. Nadšený sultán uspořádá oslavu. Při ní si chce mladá dvojice zatančit. Princezna solimánská tančí břišní tance a Lotrando zase polku. La Mad jim pomůže překonat rozdíly, a tak si dvojice zatančí „orientální polku“. Drnec se chystá k odjezdu, ale Lotrando onemocní. La Mad mu prozradí, že princezna náhle také ochořela a má stejné příznaky. Je zamilovaná až po uši. Princeznina chůva uvidí Lotrandův přívěsek, a přidá k němu svou druhou polovinu. Tak se ukáže, že La Mad bývala Madla, manželka starého Lotranda. Zubejda si přijde s Lotrandem zatančit. Vytrvalým pláčem přiměla tatínka sultána, aby souhlasil se svatbou. Moudrá La Mad dodá, že princezna potřebovala k uzdravení tři obyčejné věci; světlo, vzduch a lásku. (Píseň Nám se stalo něco překrásného, nám se stalo něco divného) Všichni společně putují do Čech. Celá vesnice je vítá. Lotrando je učitelem a v poslední lavici se učí psát česky Zubejda. Lotrando a Zubejda spolu měli děti, ale ani jedno z nich se nestalo loupežníkem.
Postavy a obsazení
• Jiří Strach - mladý Lotrando
• Jiří Pecha - starý Lotrando
• Pavel Zedníček - drvoštěp Drnec
• Naďa Konvalinková - Drncova žena
• Barbora Seidlová - princezna Zubejda
• Marián Labuda - sultán Solimán
• Miroslav Táborský - vyslanec Hálí
• Ladislav Gerendáš - vyslanec Bélí
• Jaroslav Sypal - vyslanec Zélí
• Arnošt Goldflam - cestovatel a obchodník s bižuterií Lustig z Jablonce
• Jaroslava Kretschmerová - maceška
• Jiří Lábus - loupežník Vincek
• Josef Karlík - otec převor
• Vladimír Javorský - páter Amadeus
• Bořivoj Penc - páter Dominik
• Antonín Bubeník - páter Spiridion
Ocenění:
Český lev
1997 - Jaroslav Uhlíř (Nejlepší hudba) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 11.9.1997 Space Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.4.1998 (VHS)
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Premiéra v TV: 24.12.1998
Poprvé na DVD: 1.6.2007 Šíp
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 12 017 551
Návštěvnost v ČR 363 275
• Jiří Strach - mladý Lotrando
• Jiří Pecha - starý Lotrando
• Pavel Zedníček - drvoštěp Drnec
• Naďa Konvalinková - Drncova žena
• Barbora Seidlová - princezna Zubejda
• Marián Labuda - sultán Solimán
• Miroslav Táborský - vyslanec Hálí
• Ladislav Gerendáš - vyslanec Bélí
• Jaroslav Sypal - vyslanec Zélí
• Arnošt Goldflam - cestovatel a obchodník s bižuterií Lustig z Jablonce
• Jaroslava Kretschmerová - maceška
• Jiří Lábus - loupežník Vincek
• Josef Karlík - otec převor
• Vladimír Javorský - páter Amadeus
• Bořivoj Penc - páter Dominik
• Antonín Bubeník - páter Spiridion
Ocenění:
Český lev
1997 - Jaroslav Uhlíř (Nejlepší hudba) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 11.9.1997 Space Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.4.1998 (VHS)
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Premiéra v TV: 24.12.1998
Poprvé na DVD: 1.6.2007 Šíp
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 12 017 551
Návštěvnost v ČR 363 275
Tvůrci a herci
Karel Smyczek (Režie), Karel Škop (Produkce), Robert Fuksa (Produkce), Jaroslav Uhlíř (Hudba), Jan Malíř (Kamera), Zdenek Patočka (Střih), Jiří Hlupý (Scénografie), Petr Kolínský (Kostýmy), Ivo Špalj (Zvuk), Vladimír Nahodil (Zvuk), Jiří Farkaš (Masky), Ivana Chlostová (Masky), Eva Ungrová-Malíková (Masky), Zdeněk Svěrák (Scénář), Karel Smyczek (Scénář), Karel Čapek (povídka) (Předloha), Jiří Strach (Herec), Pavel Zedníček (Herec), Barbora Seidlová (Herec), Arnošt Goldflam (Herec), Marián Labuda st. (Herec), Jiří Lábus (Herec), Miroslav Táborský (Herec), Jaroslav Sypal (Herec), Ladislav Gerendáš (Herec), Jiří Pecha (Herec), Ljuba Krbová (Herec), Oldřich Navrátil (Herec), Josef Karlík (Herec), Vladimír Javorský (Herec), Karel Smyczek (Herec), Petr Brukner (Herec), Jan Hraběta (Herec), Jan Bonaventura (Herec), Bořivoj Penc (Herec), Jaroslava Kretschmerová (Herec), Naďa Konvalinková (Herec), Josef Kubíček (Herec), Otmar Brancuzský (Herec), Antonín Bubeník (Herec), Barbora Srncová (Herec), Zdeněk Vronský (Herec), Zdeněk Svěrák (vypravěč) (Herec), Jakub Hladík (Herec), Tomáš Staněk (Herec), Johan Kolínský (Herec), Petr Smyczek (Herec), Jan Müller (Herec), Josef Kolínský (Herec)
1996/106/Česko, Bulharsko, Francie/Pohádka, Komedie
Zajímavost k filmu
- Pavel Zedníček (Drnec) hraje jak v této verzi o princezně Solimánské, tak i ve starší verzi s názvem O princezně Solimánské (1984), kde hraje jednoho z léčitelů Zubejdy (Ilony Svobodové).
- Zdeněk Svěrák původně napsal pohádku pro svého syna Jana, který ale odmítl pohádku režírovat.
- Zubejda je skutečné blízkovýchodní dívčí jméno (v turečtině Zübeyde, v arabštině Zubaida, Zoubaida, Zoubeida).
- Při natáčení pohádky šel Vincek (Jiří Lábus) vedle koně a kůň mu šlápl na nohu tak nešťastně, že měl nakonec Jiří Lábus zlomený prst na noze. Večer hrál Jiří Lábus v divadle, ale před představením skončil v nemocnici, kde mu doktor doporučil, aby večer nehrál. Kvůli tomu bylo představení zrušeno. Když z jeviště oznamovali, že se nebude hrát, protože Lábusovi šlápl kůň na nohu, lidé se smáli, protože si mysleli, že jde o vtip. Jeden divák dokonce vykřikl: „Já jsem Lábuse viděl, v divadle už byl, to se asi nejspíš ožral.“
- Scéna na konci filmu, kdy Lotrando (Jiří Strach) učí Zubejdu (Barbora Seidlová) a děti, se natáčela v muzeu Polné v expedici Stará škola.
- Film je natočen podle dvou pohádek – „Druhá loupežnická pohádka“ a „Velká pohádka doktorská“ od Karla Čapka.
- Ve filmu si zahrál i režisér Karel Smyczek posledního muže na konci dlouhé řady léčitelů na začátku filmu.
- Česká kotlina je ve filmu opravdu „malá“. Loupežníci okradli kupce z Vimperka (na Šumavě), ale muž se slivovicí (Petr Brukner), kterého přepadne mladý Lotrando (Jiří Strach), se chystá do hospody ve Vizovicích (na východní Moravě). V mluvě drvoštěpa Drnce (Pavel Zedníček) se mísí prvky jihozápadočesného nářečí (japato) s nářečím východočeským (ďouče). Makotřasy, kde se prý Lotrando narodil, leží ve středních Čechách u Kladna.
- Když pan Lustig (Arnošt Goldflam) říká Hálímu (Miroslav Táborský): "Něco jsem vám dovez z Kutné Hory," na krabičce doutníků je opravdu chrám svaté Barbory z Kutné Hory.
- Film měl původně režírovat Jiří Menzel, ale nedohodl se na výtvarném zpracovaní.
- Ve scéně procházky po tržišti je na plátně zobrazena postava malíře Henriho Rousseaua z jeho vlastního autoportrétu z roku 1890, který je k vidění v Národní galerii v Praze. Místo malířské palety však drží v ruce meloun.
- Rodiče Drnce (Pavel Zedníček), kteří se v záběru objeví jen na pár sekund ve scéně, kdy se o nich zpívá, si zahráli hercovi skuteční rodiče.
- Film se natáčel na Valečově, Veselém kopci, Voznici, Zvíkově, Teřmošné, Svatým Janu a Bulharsku (Šumen, Balčik a Nesébar).
- Z filmu bola vystrihnutá pieseň "Čechy krásne, Čechy vaše".
- Zdeněk Svěrák původně napsal pohádku pro svého syna Jana, který ale odmítl pohádku režírovat.
- Zubejda je skutečné blízkovýchodní dívčí jméno (v turečtině Zübeyde, v arabštině Zubaida, Zoubaida, Zoubeida).
- Při natáčení pohádky šel Vincek (Jiří Lábus) vedle koně a kůň mu šlápl na nohu tak nešťastně, že měl nakonec Jiří Lábus zlomený prst na noze. Večer hrál Jiří Lábus v divadle, ale před představením skončil v nemocnici, kde mu doktor doporučil, aby večer nehrál. Kvůli tomu bylo představení zrušeno. Když z jeviště oznamovali, že se nebude hrát, protože Lábusovi šlápl kůň na nohu, lidé se smáli, protože si mysleli, že jde o vtip. Jeden divák dokonce vykřikl: „Já jsem Lábuse viděl, v divadle už byl, to se asi nejspíš ožral.“
- Scéna na konci filmu, kdy Lotrando (Jiří Strach) učí Zubejdu (Barbora Seidlová) a děti, se natáčela v muzeu Polné v expedici Stará škola.
- Film je natočen podle dvou pohádek – „Druhá loupežnická pohádka“ a „Velká pohádka doktorská“ od Karla Čapka.
- Ve filmu si zahrál i režisér Karel Smyczek posledního muže na konci dlouhé řady léčitelů na začátku filmu.
- Česká kotlina je ve filmu opravdu „malá“. Loupežníci okradli kupce z Vimperka (na Šumavě), ale muž se slivovicí (Petr Brukner), kterého přepadne mladý Lotrando (Jiří Strach), se chystá do hospody ve Vizovicích (na východní Moravě). V mluvě drvoštěpa Drnce (Pavel Zedníček) se mísí prvky jihozápadočesného nářečí (japato) s nářečím východočeským (ďouče). Makotřasy, kde se prý Lotrando narodil, leží ve středních Čechách u Kladna.
- Když pan Lustig (Arnošt Goldflam) říká Hálímu (Miroslav Táborský): "Něco jsem vám dovez z Kutné Hory," na krabičce doutníků je opravdu chrám svaté Barbory z Kutné Hory.
- Film měl původně režírovat Jiří Menzel, ale nedohodl se na výtvarném zpracovaní.
- Ve scéně procházky po tržišti je na plátně zobrazena postava malíře Henriho Rousseaua z jeho vlastního autoportrétu z roku 1890, který je k vidění v Národní galerii v Praze. Místo malířské palety však drží v ruce meloun.
- Rodiče Drnce (Pavel Zedníček), kteří se v záběru objeví jen na pár sekund ve scéně, kdy se o nich zpívá, si zahráli hercovi skuteční rodiče.
- Film se natáčel na Valečově, Veselém kopci, Voznici, Zvíkově, Teřmošné, Svatým Janu a Bulharsku (Šumen, Balčik a Nesébar).
- Z filmu bola vystrihnutá pieseň "Čechy krásne, Čechy vaše".
Odkazy
Hrají:
Jiří Strach, Pavel Zedníček, Barbora Seidlová, Arnošt Goldflam, Marian Labuda st., Jiří Lábus, Miroslav Táborský, Jaroslav Sypal, Ladislav Gerendáš, Jiří Pecha, Ljuba Krbová, Oldřich Navrátil, Josef Karlík, Vladimír Javorský, Karel Smyczek, Petr Brukner, Jan Hraběta, Jan Bonaventura, Bořivoj Penc, Jaroslava Kretschmerová, Naďa Konvalinková, Josef Kubíček, Otmar Brancuzský, Antonín Bubeník, Barbora Srncová, Zdeněk Vronský, Zdeněk Svěrák (vypravěč), Jakub Hladík, Tomáš Staněk, Johan Kolínský, Petr Smyczek, Jan Müller, Josef Kolínský