Lidice / Lidice (2011/121/Česko, Slovensko/Válečný, Historický, Drama) 72%
23.10.2023 14:11
JEDNOU VĚTOU
„Film o největší tragédii v moderních dějinách naší země - vyhlazení Lidic.“
OBSAH
Příběh Lidic, je příběhem obyčejných lidí, kteří se absurdní shodou náhod připletli do cesty dějinám. Podle scénáře Zdeňka Mahlera, oceněného cenou Sazky v r. 2007, nabízí pohled na tragický osud Lidic za 2. světové války z neobvyklé perspektivy. Přibližuje osudy obyvatel Lidic skrz mezilidské vztahy, a to zejména lásku, která stojí na začátku celého příběhu. Jde o velkofilm plný emocí, který poukazuje na to, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii. Rok 1942 – německá propaganda úzkostlivě tají genocidu páchanou na civilním obyvatelstvu. Po atentátu na druhého muže třetí říše Reinharda Heydricha však udělá výjimku. Po vypálení malé české vesnice Lidice, vše vyhlásí do světa. Jako záminka k vypálení obce stačí jeden milostný dopis. V době svého tragického konce, v červnu 1942, měly Lidice za sebou dějiny trvající nejméně šest staletí. Nacisté chladně popravili všechny lidické muže, ženy a děti nechali převézt do koncentračního tábora. Některé děti dali na převýchovu. Celková bilance – 192 popravených mužů, 58 žen zemřelo v koncentračních táborech a 88 dětí bylo posláno do plynu. Obec Lidice byla vymazána z map a srovnána se zemí. Výpravný velkofilm Lidice je natočen podle skutečné události.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Podle slov uživatele Tetsuo byla moje poslední kino zastávka určena národnímu velkokýči, který pravděpodobně v našich dějinách nemá ani obdoby. Pojďte prosím pane uživateli říct tohle ještě jedno...a do očí, lidem, jejichž rodiny Lidice prožili a nemastěte si ego na komentáři, který si zde může přečíst každý. Já tady nehodlám tvrdit, jak jsou Lidice dokonalým filmem, naopak zde chci říct, že je obrovskou poctou pro ty, kteří Lidice mají dodnes v hlavě. A to jak osobně, tak neosobně. Lidice si zaslouží pozornost nejen u nás, ale především ve světě. Mělo by se vědět, proč se taková věc za druhé světové války udála, ale taky by nás měla ponaučit s tím, že vše je dílo především nejenom režimu, ale hlavně lidí samotných, což nám film i nádherně ukázal. Petr Nikolaev byl podle mě dobrá volba. Škoda jen, že plno scén vypadá pitomě a nejhůř na tom všem je samotný atentát na Heydricha. Já vím, že ho dotáčeli na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to měli natočit pořádně a dát si nad tím vším alespoň trochu záležet. Tady to vypadá jak kdyby to byla scéna do nějakého němého filmu. Atentátník hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, autu se nic nestane a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně na úkor samotnému filmu. Co ale určitě nevypadá levně je samotný příběh. Jsem rád, že tvůrci se drželi, co největšího množství pravdy, o kterém v současnosti stále plno lidí neví. I Karel Roden samotný se v příběhu neuvěřitelným způsobem vyjímal. Na to, jak se film dlouho připravoval, je dobré vědět, že výsledek samotný za to stojí. A ten, kdo si ho dovolí okomentovat, či ohodnotit negativně, tak buď absolutně nerespektuje tehdejší dobu a nebo české dějiny jako celek. Chtěl bych právě Vás, negativní kritiky, vidět, jak byste se zachovali Vy, kdyby jste v takové době žili. Radši si ani nechci představit, jak by takový kapitán Vlček dopadl zrovna ve VAŠEM podání. Nejspíš ne jinak... (Malarkey) 5*
Já jsem strašně rád, že film Lidice vzniknul. Samozřejmě natočit tak velký časový rozpjetí, ve kterým se toho odehrává tolik, že v každým sále největšího multikina by se mohli promítat Lidice s jinak vyprávěným příběhem a ještě by mnoho příběhů stálo frontu před promítací kabinou je nesmírně těžký. Nicméně respektuju Petrovo pojetí a pokusím se vyjádřit ze svých pocitů. Troufnu si říct, s ohledem na tragedii o který film pojednává, že film mohl být mnohem emotivnější, tady minimálně první část vázne, protože se zaměřuje na příliš mnoho postav a na žádnou dostatečně. Třeba osud Zuzany Bydžovské považuju za vyloženě odfláklý, právě z její pohledu se muselo jednat až do osudné noci o nejtragičtější a nejemotivnější příběh. Naopak osudu Karla Rodena, kterého natáčení filmu zastihlo v mimořádný formě se příběh věnuje nejvíc, jenže on je vlastně naprostou většinu filmu mimo Lidice a právě díky jeho hereckýmu výkonu a obrovskýmu charisma stahoval moje emoční vypětí z Lidic směrem ke své postavě, což se paradoxně ukázalo ku škodě věci. Schopnost nepodcenit žádný dobový detail,oblečení, náš státní znak, autobusy, atd, dodávalo filmu velmi kvalitní atmosféru. Zřejmě nejhoršího se dočkáme při sledování atentátu na RH, nejen že atentát způsobem natočení působil až směšně, ale bylo zřejmé, že ve filmu nemá co dělat. Samotný masakr v Lidicích nebyl natočen špatně, hlavně začátek, kdy se nacisti na Lidice připravují a vesnici postupně uzavírají považuju za vynikající. Hrozně mě potěšilo, že Petr při popravách ukázal obyvatele Lidic v nejdůstojnějším možným světle, když za nic, tak za tohle si ode mě zaslouží obrovskou pochvalu a pak přišlo něco, co jsem už nečekal. Konec války a film pro mě najednou dostává absolutně nejemotivnější náboj, to bylo fakt komorní, pietní a nádherný a jen to potvrdilo mou tezi, že soustředit většinu děje výhradně do Lidic, dostali bychom nejemotivnější český film v dějinách. Takhle je patrné, že nepříliš vyvedený scénář nedovolil Lidcím postavit příliš vysokej filmovej pomník, ale i přes to všechno je vidět snaha, aby Lidice měli co nejdůstojnější filmovej pomník a toho si já cením nejvíc. To Krysa SPK: Ne, tvůj komentář jsem si přečet rád a je mě 100x milejší a bližší než nabubřelost některých zdejších tragédů. (Enšpígl) 4*
Do kolen a do nějakého mrazení v zádech mě Nikolaev a spol. rozhodně nedostávali, nicméně na český film tu máme hned několik velmi příjemných změn. Lidice sice nemají nějaké výrazné vrcholy, ale zato po celou svou délku velmi sympatickou a velmi komorní atmosféru, skvostný vizuál i několik hereckých highlightů (nejvíc mě oslovili Veronika Kubařová, Zuzana Bydžovská a především mnohovrstevnatá postava Romana Luknára). Samozřejmě hned v úvodu zamrzí poměrně roubovaná až zmatená scéna, která dostává Rodena do vězení (kde začíná poměrně jiný, místy mnohem lepší příběh, než který se odehrává v zatím nic netušících Lidicích), u následného konání mladých zase často šustí dialogy, u atentátu mi naopak chyběl větší tah na bránu, při vypálení na mě obec působila jen jako nějaká nezúčastněná kulisa, postav je zbytečně moc, dějových linií jakbysmet, RYZÍCH emocí trestuhodně málo, ale ne, nebudu házet špínu na kvalitní tuzemský film, kterých tu máme v posledních letech zatraceně málo!! Možná i proto dávám čtyři hvězdy.. i když si zaslouží spíš tři!! (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Při psaní Lidic stojí naštvaný recenzent zákonitě před morálním dilematem. Jak má naznačit, že se mu film nelíbil a nebýt označen za barbara beze špetky vlastenectví? Jak má vypíchnout nedostatky bez sarkasmů, kvůli nimž ho čtenáři budou mít za necitlivého? Nejjednodušší je se na to úplně vykašlat a zamýšlenou důležitost Lidic vůbec nebrat v potaz. Ostatně mám pocit, že když Petr Nikolaev tenhle projekt přebíral od Alice Nellis, taky ho to moc netrápilo. Buď tak, nebo prostě neměl svůj den... jeho filmy jsou pro mě dlouhodobě bez chuti a zápachu a ani velké téma Lidic na tom nic nemění. Scénář je zbičován škrty, kameraman stíhá jen v dialogových scénách a herci se od první minuty tváří jako by jim někdo vrazil násadu od vidlí do zadku. Což je krajně podezřelé, protože v úvodu snímku nemá nikdo o druhé světové, natož o vypálení Lidic ani tucha.
Tak a teď jsem to teenagerům vyspoileroval. Ke všem těm brutalitám ovšem dochází zhruba v padesáté minutě, takže je potřeba snímek opřít o jímavé lidské osudy. Tátu vraha, syna mrtvolu, provinilou milenku, zklamanou manželku a dalšího syna - baliče v zácviku. Bohužel jen milostný trojúhelník Roden-Fialová-Bydžovská odvádí nějaké to herecké řemeslo, přičemž Roden to má ulehčené tím, že půlka jeho role se odehrává ve vězení a připomíná úplně jiný (podstatně lepší) film. Kdykoliv se vrátíme na vesnici a sledujeme konání mladíků a mladic, jež v důsledku vyeskaluje v nacistickou odvetu, slyšíme hlavně papírem šustící dialogy, ochotnickou dikci a příslovečné mlácení prázdné slámy. Lautr nic se tu neděje, ale hlavně se pořád všichni tváří zkroušeně. Asi denně volají věštci, nebo se tu narodila maminka Marcely Košanové, protože jako by tu nadcházející zkázu tušili. Nikolaev při vedení herců zdatně osekal film o všechny emoce a patos. Místo ponechal pouze smutku, takže to celé vypadá jako sjezd sekty skeptiků a jediný kdo se furt směje je Jan Budař, který ani po několika důtkách nepochopil, že má hrát jinak než ve svých předchozích filmech. Naštěstí, díky jeho klackovství si jej alespoň chvíli budete pamatovat.
Film stál sedmdesát milionů, což znamená, že má celkem slušnou výpravu a maskéři dostali dost zaplaceno za to, aby Heydrich vypadal jako Heydrich a aby bylo ve finále dost benzínu na srovnání vesnice se zemí. Abych ještě zacelil ty dějepisné díry. Ve filmu uvidíte klasickou historickou linii s atentátem na Heydricha, zmanipulovaným nálezem vysílačky v Lidicích (na někoho se to hodit muselo) a následným vypálením a vyvražděním (po přeslici) Lidic. To co se dělo před těmito scénami je vlastně bezpředmětné a slouží jen k tomu, abyste se o postavy trochu báli. I při běžných rozhovorech ovšem hraje přepjatě dojímavá hudba. Orchestr prostě na velké scény zkouší už od první minuty a působí to dost úsměvně. Důsledkem pak je, že hudba v klíčových okamžicích nefunguje. A to není ani zdaleka jediný průšvih.
Atentát je natočen bez dynamiky a štávy, se střihem, který evokuje první prvorepublikové pokusy o hraný film (ovšem i pecky Charlieho Chaplina jsou akčnější), vypálení spočívá v tom, že je asi dvě minuty zabírána smutně hořící židle uvnitř hořícího domu, načež vidíme pár prostřihů na bortící se střechy. Střelba do lidických mužů je natolik protahována, že ve chvíli, kdy kulka proletí někým koho znáte, už vás veškeré napínání tak vyčerpalo, že jen zívnete. A vypořádání se s dětmi? Tady možná pár kapesníčků zvlhne, i díky kouzlu neviděného.
Možná se vám zdá, že kritizuju hlavně technickou stránku filmu, ale nepočítejte s tím, že půjdete do kina a obrníte se jen tím, že někdo jiný, někde jinde by to natočil líp, ale pracoval by se stejnou látkou a tudíž zákonitě došel ke stejnému vyznění. Nikolaev podle většiny ohlasů scénář Alice Nellis buď výrazně upravoval, nebo ho prostě nedokázal uchopit a důkazů ve filmu bohužel najdete dost a dost. Úvodní scéna, která Rodena dostane do vězení, je velmi zmatená - ačkoliv technika odhalení toho, co se stalo, až v následném flashbacku je celkem používaná, příběh lidických mladíků a mladic působí značně improvizovaně a v různých částech filmu doslova mizí ze scény a následně se objevuje jako deus ex machina. Funguje snad jen rozvíjený vztah mezi postavou Rodena a jeho přeživšího syna a možná ještě zoufalý, leč nacistům sloužící policajt Romana Luknára. Na dvouhodinovou stopáž je to zatraceně málo, a o to horší je, že to Lidicím projde, protože se budou zaklínat zpracováním důležité kapitoly českých dějin, vyrejžují peníze na českém školství, protože do kin budou povinně proudit nekonečné zástupy školáků, a pokud jich bude dost, někdo z producentů pochopí, že tyhle ilustrované české dějiny jsou docela dobrý nápad. Copak bychom mohli zfilmovat příště...
Pevně doufám, že k tomu nedojde. Lidice se totiž symbolicky stávají dalším smutným svědkem, tentokráte filmařské nerozvážnosti. V české kotlině je momentálně jen pár filmařů, kteří by si na podobně velký kus mohli troufnout. Ve vší jeho rozloze. Nikolaev vsadil na komorní verzi, oklestěnou o patos, který mu prostě nevoní, a... nechce se mi říct totálně pohořel, protože to by už bylo příliš sarkasmu, ale prostě natočil hodně polovičatý film. Na cementování historie do filmové adaptace ale většinou víc pokusů nedostanete, a tak s obavami vyhlížím další pokusy. Loňský Protektor dokázal, že na druhou světovou jde koukat i pod jiným úhlem, Vyšší princip dokázal události kolem Heydricha zpracovat tak, že se nám z něj ježí vlasy napětím i po padesáti letech. Producenty Lidic ovšem může zaštítit jen ušlechtilý záměr a to bohužel, ale vlastně i bohudík nestačí. Jestli Mahlerův scénář vyšel knižně, doporučuji si jej sehnat a přečíst. Věřím, že postavy v něm budou hlubší a katarze Rodenova charakteru nezkalená neuvěřitelně chaotickým obletem kamery v jedné z důležitých scén. Další školácká chyba, snaha to ten den dřív zabalit a jít na fotbal, nezdravý respekt z látky nebo to někomu přišlo dostačující? Pokud tenhle film letos zválcuje České lvy, vezme moje loňské proroctví o tom, že český film (díky Protektorovi, Poutům a Kawasakiho růži) úspěšně mutuje, hodně rychle za své. Ale končit se má optimisticky, takže doufám, že i letos se objeví nějaký David, který to tomuhle chromému Goliášovi ve většině kategorií natře.
P.S. Rád bych se na Lidice a jiné historické okamžiky české historie podíval. Ať své látky scenáristé prodají americké HBO. Když někoho zajímají Tudorovci a John Adams, určitě by nepohrdl ani Lidicemi nebo Janem Husem. A hlavně, v seriálové formě by to všechno bylo snesitelnější a propracovanější.
P.P.S. To, že je sponzorem filmu Česká zbrojovka je pořád větším sarkasmem než cokoliv, co jsem napsal do recenze.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Když se budoucí generace zeptají, zač jsme bojovali, připomeňte jim příběh Lidic. Frank Knox, ministr námořnictva USA (1940–1944). (10.6.1945.) František Šíma a Marie Vaňková se setkají na místě, kde kdysi stávaly Lidice. (Léto 1938.) František je ženatý s invalidní Anežkou, udržuje však poměr s vdovou Marií, která má dcerku Růženku. Vědí o tom sousedé v Lidicích i záletníkova rodina. Na svatbě Václava Fialy v místní hospodě napadne Františka opilý starší syn Eda a muž ho nešťastnou náhodou zabije nožem. Na pohřební hostině hraje místní kapela. Je to naposled: Josef Horák a Josef Stříbrný se chystají emigrovat do Anglie, aby mohli bojovat proti Němcům. Šímův mladší syn Karel musí zůstat s matkou a doma zůstane i ženáč Václav. František Šíma je odsouzen na čtyři roky. Mlčenlivý synovrah sdílí celu s upovídaným kasařem Petiškou a s polským padělatelem Kowalským. Pracují ve vězeňské tiskárně. Muže navštěvuje jen Marie. Velitel kladenské služebny Wiesmann pověří lidického četníka Vlčka velením místní četnické stanice, protože je po matce Němec. Karel Šíma nemůže po zavření škol nacisty studovat. Nastoupí do kladenské železárny, kde pracoval i jeho otec. Marie nenápadně pomáhá hrdé Anežce. Na hospodské oslavě lidického fotbalového týmu se nesmělý Karel opije na kuráž, ale žádnou dívku nezíská. Později se mu v kladenském kině zalíbí půvabná Anička. Aby nerozhodnému kamarádovi pomohl, vymyslí Václav způsob, jak ji a její kamarádku Helenu zaujmout. Pošle dívky do Lidic s „konspiračním“ vzkazem pro Horákovi: jejich syn je v Anglii v pořádku. Ve vězeňské tiskárně se tisknou letáky o vyhlášení stanného práva a popravách. Vězni se o dění dozvídají i z rádia, jež v dílně tajně poslouchají čeští dozorci Zeman a Zvolský. Václav s Karlem pozvou dívky na schůzku k posedu u lesa. Prý tu mapují terén pro parašutisty. Aničku jejich „práce pro odboj“ zaujme, Helenka však uteče poté, co je u posedu přistihne Vlček s německým mladíkem. Karel na Mariinu prosbu navštíví otce ve vězení. Farář řekne Anežce o chystané žádosti o zkrácení Františkova trestu. Musí ji však podepsat i ona. Žena po Karlovi pošle manželovi upletené ponožky. Karel se ocitne s pozvanými kladenskými dělníky na Pražském hradě na koncertu, při němž účinkuje Heydrich. Nasleduje opulentní hostina. (1942) Kowalski dostane novou „zakázku“, z níž mají bachaři kšeft: padělá pasy. Anička, jejíž rodina je v koncentráku, pokračuje v tajných schůzkách s Václavem. Ženatý mladík už neřeší, že dívku oslovil kvůli Karlovi. 27. května 1942 spáchají parašutiské Jozef Gabčík a Jan Kubiš atentát na Heydricha, který zemře na následky zranění (4.6.1942). Nacisté ihned vystupňují teror. Ve vězeňské tiskárně se tisknou dlouhé seznamy popravených. Vyděšený dozorce Zeman zničí rádio. Vlček dostane od Wiesmanna rozkaz pátrat po parašutistech a jejich kontaktech. Františka navštíví ve vězení lidický farář. Ukáže mu žádost o propuštění. Karel vyčte příteli, že mu přebral Aničku. Václav se rozhodne s dívkou rozejít. Nechá jí v tovární vrátnici dopis, v němž předstírá, že odchází do ilegality. Vrátný si nevyzvednutý dopis (Anička je nemocná) přečte a odevzdá na gestapu. Dívka při brutálním výslechu přizná, že mladík, jehož jméno nezná, ji poslal se vzkazem k Horákovým do Lidic. Rodiny Horákových a Stříbrných jsou zatčeny. Vlček se marně pokouší zbrzdit aktivního Wiesmanna. Musí nadřízenému říct o tom, jak viděl Aničku v lese s Václavem. Také Fiala je zatčen. Aby nacisté měli přímý důkaz o spojení vesnice s odbojáři, podstrčí do jednoho z domů vysílačku. (9.6.1942) Lidice obklíčí jednotky SS a německé policie. Musí jim asistovat čeští četníci. Marie vezme k sobě do domu Anežku. Přes kontroly se večer vrátí z Kladna do vsi dělníci včetně Karla. Začne razie. Jsou odděleny ženy a děti od mužů nad patnáct let. Farská Tonička, která je přespolní, odmítne Vlčkovu nabídku na záchranu; zůstane se starým farářem. Vlček dostane na starost zabavený dobytek a domácí zvířectvo. Farář se modlí s muži uvězněnými ve sklepě Horákova statku. Ráno začnou Němci s popravami. Zastřelen je i Karel. Začne metodické srovnávání obce se zemí. Ženy s dětmi přenocují ve škole a ráno jsou převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Lékaři z dětí vyberou ty, jež se hodí k převýchově. Zbytek je zplynován (2.7.1942) v upravených nákladních autech. Protože v tiskárně se mají tisknout seznamy popravených z Lidic, pošlou dozorci Františka na jinou práci. Ani Petiška spoluvězni nic neřekne. Mezi přivezenými vězni zahlédne Šíma ztýraného Václava, ale esesáci ho srazí dřív, než s ním může promluvit. Anička a Václav jsou ve vězení zastřeleni. Lidické ženy skončí v koncentračním táboře Ravensbrück. Marie s Růženkou se starají o Anežku. Zničený Vlček, který dostal odměnu za spolehlivost, schraňuje poštu, která pořád chodí do Lidic. (Prosinec 1942) František je na základě žádosti propuštěn z vězení. Svou vesnici však nenajde. Zoufá si na sněhové pláni. Když pochopí, co se stalo, marně žádá, aby ho Wiesmann také zastřelil. V poště, kterou mu dá Vlček, objeví starý dopis od Anežky. Útočiště muž najde v nepoužívaném železničářském domku, kam mu Vlček nosí jídlo. Oba muži se časem sblíží, četník se však na konci války zastřelí. 10.6.1945. Na tryzně za vyhlazené Lidice se František marně snaží nabídnout úřadům svou pomoc při znovuvybudování obce. Jeho příběh se do oficiální historie nehodí. (Viz začátek) Marie, která s Růženkou přežila koncentrák, najde Františka na místě bývalé obce. Řekne mu o Anežčině smrti.
Ocenění:
Český lev
2011 - Karel Roden (Nejlepší herec) (nominace)
2011 - Zdeněk Mahler (Nejlepší scénář) (nominace)
2011 - Antonio Riestra (Nejlepší kamera) (nominace)
2011 - Nejlepší střih (nominace)
2011 - Nejlepší zvuk (nominace)
2011 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
Slnko v sieti
2012 - Roman Luknár (Najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.6.2011 Bioscop
Premiéra Slovensko: 4.8.2011 Magic Box
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 26.10.2011 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 26.10.2011 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 50 484 839
Návštěvnost v ČR 531 123
Náklady (Rozpočet) - Kč 65 000 000
Součástí DVD je film o filmu
Dokumentární / Krátkometrážní
Česko, 2011, 15 min
Režie: Kateřina Borecká, Jan Oraský
Kamera: Kateřina Borecká, Jan Oraský
Střih: Kateřina Borecká, Jan Oraský
Hrají: Zdeněk Mahler, Veronika Kubařová, Jan Budař
16:9, 5.1, 1080p HD
„Film o největší tragédii v moderních dějinách naší země - vyhlazení Lidic.“
OBSAH
Příběh Lidic, je příběhem obyčejných lidí, kteří se absurdní shodou náhod připletli do cesty dějinám. Podle scénáře Zdeňka Mahlera, oceněného cenou Sazky v r. 2007, nabízí pohled na tragický osud Lidic za 2. světové války z neobvyklé perspektivy. Přibližuje osudy obyvatel Lidic skrz mezilidské vztahy, a to zejména lásku, která stojí na začátku celého příběhu. Jde o velkofilm plný emocí, který poukazuje na to, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii. Rok 1942 – německá propaganda úzkostlivě tají genocidu páchanou na civilním obyvatelstvu. Po atentátu na druhého muže třetí říše Reinharda Heydricha však udělá výjimku. Po vypálení malé české vesnice Lidice, vše vyhlásí do světa. Jako záminka k vypálení obce stačí jeden milostný dopis. V době svého tragického konce, v červnu 1942, měly Lidice za sebou dějiny trvající nejméně šest staletí. Nacisté chladně popravili všechny lidické muže, ženy a děti nechali převézt do koncentračního tábora. Některé děti dali na převýchovu. Celková bilance – 192 popravených mužů, 58 žen zemřelo v koncentračních táborech a 88 dětí bylo posláno do plynu. Obec Lidice byla vymazána z map a srovnána se zemí. Výpravný velkofilm Lidice je natočen podle skutečné události.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Podle slov uživatele Tetsuo byla moje poslední kino zastávka určena národnímu velkokýči, který pravděpodobně v našich dějinách nemá ani obdoby. Pojďte prosím pane uživateli říct tohle ještě jedno...a do očí, lidem, jejichž rodiny Lidice prožili a nemastěte si ego na komentáři, který si zde může přečíst každý. Já tady nehodlám tvrdit, jak jsou Lidice dokonalým filmem, naopak zde chci říct, že je obrovskou poctou pro ty, kteří Lidice mají dodnes v hlavě. A to jak osobně, tak neosobně. Lidice si zaslouží pozornost nejen u nás, ale především ve světě. Mělo by se vědět, proč se taková věc za druhé světové války udála, ale taky by nás měla ponaučit s tím, že vše je dílo především nejenom režimu, ale hlavně lidí samotných, což nám film i nádherně ukázal. Petr Nikolaev byl podle mě dobrá volba. Škoda jen, že plno scén vypadá pitomě a nejhůř na tom všem je samotný atentát na Heydricha. Já vím, že ho dotáčeli na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to měli natočit pořádně a dát si nad tím vším alespoň trochu záležet. Tady to vypadá jak kdyby to byla scéna do nějakého němého filmu. Atentátník hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, autu se nic nestane a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně na úkor samotnému filmu. Co ale určitě nevypadá levně je samotný příběh. Jsem rád, že tvůrci se drželi, co největšího množství pravdy, o kterém v současnosti stále plno lidí neví. I Karel Roden samotný se v příběhu neuvěřitelným způsobem vyjímal. Na to, jak se film dlouho připravoval, je dobré vědět, že výsledek samotný za to stojí. A ten, kdo si ho dovolí okomentovat, či ohodnotit negativně, tak buď absolutně nerespektuje tehdejší dobu a nebo české dějiny jako celek. Chtěl bych právě Vás, negativní kritiky, vidět, jak byste se zachovali Vy, kdyby jste v takové době žili. Radši si ani nechci představit, jak by takový kapitán Vlček dopadl zrovna ve VAŠEM podání. Nejspíš ne jinak... (Malarkey) 5*
Já jsem strašně rád, že film Lidice vzniknul. Samozřejmě natočit tak velký časový rozpjetí, ve kterým se toho odehrává tolik, že v každým sále největšího multikina by se mohli promítat Lidice s jinak vyprávěným příběhem a ještě by mnoho příběhů stálo frontu před promítací kabinou je nesmírně těžký. Nicméně respektuju Petrovo pojetí a pokusím se vyjádřit ze svých pocitů. Troufnu si říct, s ohledem na tragedii o který film pojednává, že film mohl být mnohem emotivnější, tady minimálně první část vázne, protože se zaměřuje na příliš mnoho postav a na žádnou dostatečně. Třeba osud Zuzany Bydžovské považuju za vyloženě odfláklý, právě z její pohledu se muselo jednat až do osudné noci o nejtragičtější a nejemotivnější příběh. Naopak osudu Karla Rodena, kterého natáčení filmu zastihlo v mimořádný formě se příběh věnuje nejvíc, jenže on je vlastně naprostou většinu filmu mimo Lidice a právě díky jeho hereckýmu výkonu a obrovskýmu charisma stahoval moje emoční vypětí z Lidic směrem ke své postavě, což se paradoxně ukázalo ku škodě věci. Schopnost nepodcenit žádný dobový detail,oblečení, náš státní znak, autobusy, atd, dodávalo filmu velmi kvalitní atmosféru. Zřejmě nejhoršího se dočkáme při sledování atentátu na RH, nejen že atentát způsobem natočení působil až směšně, ale bylo zřejmé, že ve filmu nemá co dělat. Samotný masakr v Lidicích nebyl natočen špatně, hlavně začátek, kdy se nacisti na Lidice připravují a vesnici postupně uzavírají považuju za vynikající. Hrozně mě potěšilo, že Petr při popravách ukázal obyvatele Lidic v nejdůstojnějším možným světle, když za nic, tak za tohle si ode mě zaslouží obrovskou pochvalu a pak přišlo něco, co jsem už nečekal. Konec války a film pro mě najednou dostává absolutně nejemotivnější náboj, to bylo fakt komorní, pietní a nádherný a jen to potvrdilo mou tezi, že soustředit většinu děje výhradně do Lidic, dostali bychom nejemotivnější český film v dějinách. Takhle je patrné, že nepříliš vyvedený scénář nedovolil Lidcím postavit příliš vysokej filmovej pomník, ale i přes to všechno je vidět snaha, aby Lidice měli co nejdůstojnější filmovej pomník a toho si já cením nejvíc. To Krysa SPK: Ne, tvůj komentář jsem si přečet rád a je mě 100x milejší a bližší než nabubřelost některých zdejších tragédů. (Enšpígl) 4*
Do kolen a do nějakého mrazení v zádech mě Nikolaev a spol. rozhodně nedostávali, nicméně na český film tu máme hned několik velmi příjemných změn. Lidice sice nemají nějaké výrazné vrcholy, ale zato po celou svou délku velmi sympatickou a velmi komorní atmosféru, skvostný vizuál i několik hereckých highlightů (nejvíc mě oslovili Veronika Kubařová, Zuzana Bydžovská a především mnohovrstevnatá postava Romana Luknára). Samozřejmě hned v úvodu zamrzí poměrně roubovaná až zmatená scéna, která dostává Rodena do vězení (kde začíná poměrně jiný, místy mnohem lepší příběh, než který se odehrává v zatím nic netušících Lidicích), u následného konání mladých zase často šustí dialogy, u atentátu mi naopak chyběl větší tah na bránu, při vypálení na mě obec působila jen jako nějaká nezúčastněná kulisa, postav je zbytečně moc, dějových linií jakbysmet, RYZÍCH emocí trestuhodně málo, ale ne, nebudu házet špínu na kvalitní tuzemský film, kterých tu máme v posledních letech zatraceně málo!! Možná i proto dávám čtyři hvězdy.. i když si zaslouží spíš tři!! (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Při psaní Lidic stojí naštvaný recenzent zákonitě před morálním dilematem. Jak má naznačit, že se mu film nelíbil a nebýt označen za barbara beze špetky vlastenectví? Jak má vypíchnout nedostatky bez sarkasmů, kvůli nimž ho čtenáři budou mít za necitlivého? Nejjednodušší je se na to úplně vykašlat a zamýšlenou důležitost Lidic vůbec nebrat v potaz. Ostatně mám pocit, že když Petr Nikolaev tenhle projekt přebíral od Alice Nellis, taky ho to moc netrápilo. Buď tak, nebo prostě neměl svůj den... jeho filmy jsou pro mě dlouhodobě bez chuti a zápachu a ani velké téma Lidic na tom nic nemění. Scénář je zbičován škrty, kameraman stíhá jen v dialogových scénách a herci se od první minuty tváří jako by jim někdo vrazil násadu od vidlí do zadku. Což je krajně podezřelé, protože v úvodu snímku nemá nikdo o druhé světové, natož o vypálení Lidic ani tucha.
Tak a teď jsem to teenagerům vyspoileroval. Ke všem těm brutalitám ovšem dochází zhruba v padesáté minutě, takže je potřeba snímek opřít o jímavé lidské osudy. Tátu vraha, syna mrtvolu, provinilou milenku, zklamanou manželku a dalšího syna - baliče v zácviku. Bohužel jen milostný trojúhelník Roden-Fialová-Bydžovská odvádí nějaké to herecké řemeslo, přičemž Roden to má ulehčené tím, že půlka jeho role se odehrává ve vězení a připomíná úplně jiný (podstatně lepší) film. Kdykoliv se vrátíme na vesnici a sledujeme konání mladíků a mladic, jež v důsledku vyeskaluje v nacistickou odvetu, slyšíme hlavně papírem šustící dialogy, ochotnickou dikci a příslovečné mlácení prázdné slámy. Lautr nic se tu neděje, ale hlavně se pořád všichni tváří zkroušeně. Asi denně volají věštci, nebo se tu narodila maminka Marcely Košanové, protože jako by tu nadcházející zkázu tušili. Nikolaev při vedení herců zdatně osekal film o všechny emoce a patos. Místo ponechal pouze smutku, takže to celé vypadá jako sjezd sekty skeptiků a jediný kdo se furt směje je Jan Budař, který ani po několika důtkách nepochopil, že má hrát jinak než ve svých předchozích filmech. Naštěstí, díky jeho klackovství si jej alespoň chvíli budete pamatovat.
Film stál sedmdesát milionů, což znamená, že má celkem slušnou výpravu a maskéři dostali dost zaplaceno za to, aby Heydrich vypadal jako Heydrich a aby bylo ve finále dost benzínu na srovnání vesnice se zemí. Abych ještě zacelil ty dějepisné díry. Ve filmu uvidíte klasickou historickou linii s atentátem na Heydricha, zmanipulovaným nálezem vysílačky v Lidicích (na někoho se to hodit muselo) a následným vypálením a vyvražděním (po přeslici) Lidic. To co se dělo před těmito scénami je vlastně bezpředmětné a slouží jen k tomu, abyste se o postavy trochu báli. I při běžných rozhovorech ovšem hraje přepjatě dojímavá hudba. Orchestr prostě na velké scény zkouší už od první minuty a působí to dost úsměvně. Důsledkem pak je, že hudba v klíčových okamžicích nefunguje. A to není ani zdaleka jediný průšvih.
Atentát je natočen bez dynamiky a štávy, se střihem, který evokuje první prvorepublikové pokusy o hraný film (ovšem i pecky Charlieho Chaplina jsou akčnější), vypálení spočívá v tom, že je asi dvě minuty zabírána smutně hořící židle uvnitř hořícího domu, načež vidíme pár prostřihů na bortící se střechy. Střelba do lidických mužů je natolik protahována, že ve chvíli, kdy kulka proletí někým koho znáte, už vás veškeré napínání tak vyčerpalo, že jen zívnete. A vypořádání se s dětmi? Tady možná pár kapesníčků zvlhne, i díky kouzlu neviděného.
Možná se vám zdá, že kritizuju hlavně technickou stránku filmu, ale nepočítejte s tím, že půjdete do kina a obrníte se jen tím, že někdo jiný, někde jinde by to natočil líp, ale pracoval by se stejnou látkou a tudíž zákonitě došel ke stejnému vyznění. Nikolaev podle většiny ohlasů scénář Alice Nellis buď výrazně upravoval, nebo ho prostě nedokázal uchopit a důkazů ve filmu bohužel najdete dost a dost. Úvodní scéna, která Rodena dostane do vězení, je velmi zmatená - ačkoliv technika odhalení toho, co se stalo, až v následném flashbacku je celkem používaná, příběh lidických mladíků a mladic působí značně improvizovaně a v různých částech filmu doslova mizí ze scény a následně se objevuje jako deus ex machina. Funguje snad jen rozvíjený vztah mezi postavou Rodena a jeho přeživšího syna a možná ještě zoufalý, leč nacistům sloužící policajt Romana Luknára. Na dvouhodinovou stopáž je to zatraceně málo, a o to horší je, že to Lidicím projde, protože se budou zaklínat zpracováním důležité kapitoly českých dějin, vyrejžují peníze na českém školství, protože do kin budou povinně proudit nekonečné zástupy školáků, a pokud jich bude dost, někdo z producentů pochopí, že tyhle ilustrované české dějiny jsou docela dobrý nápad. Copak bychom mohli zfilmovat příště...
Pevně doufám, že k tomu nedojde. Lidice se totiž symbolicky stávají dalším smutným svědkem, tentokráte filmařské nerozvážnosti. V české kotlině je momentálně jen pár filmařů, kteří by si na podobně velký kus mohli troufnout. Ve vší jeho rozloze. Nikolaev vsadil na komorní verzi, oklestěnou o patos, který mu prostě nevoní, a... nechce se mi říct totálně pohořel, protože to by už bylo příliš sarkasmu, ale prostě natočil hodně polovičatý film. Na cementování historie do filmové adaptace ale většinou víc pokusů nedostanete, a tak s obavami vyhlížím další pokusy. Loňský Protektor dokázal, že na druhou světovou jde koukat i pod jiným úhlem, Vyšší princip dokázal události kolem Heydricha zpracovat tak, že se nám z něj ježí vlasy napětím i po padesáti letech. Producenty Lidic ovšem může zaštítit jen ušlechtilý záměr a to bohužel, ale vlastně i bohudík nestačí. Jestli Mahlerův scénář vyšel knižně, doporučuji si jej sehnat a přečíst. Věřím, že postavy v něm budou hlubší a katarze Rodenova charakteru nezkalená neuvěřitelně chaotickým obletem kamery v jedné z důležitých scén. Další školácká chyba, snaha to ten den dřív zabalit a jít na fotbal, nezdravý respekt z látky nebo to někomu přišlo dostačující? Pokud tenhle film letos zválcuje České lvy, vezme moje loňské proroctví o tom, že český film (díky Protektorovi, Poutům a Kawasakiho růži) úspěšně mutuje, hodně rychle za své. Ale končit se má optimisticky, takže doufám, že i letos se objeví nějaký David, který to tomuhle chromému Goliášovi ve většině kategorií natře.
P.S. Rád bych se na Lidice a jiné historické okamžiky české historie podíval. Ať své látky scenáristé prodají americké HBO. Když někoho zajímají Tudorovci a John Adams, určitě by nepohrdl ani Lidicemi nebo Janem Husem. A hlavně, v seriálové formě by to všechno bylo snesitelnější a propracovanější.
P.P.S. To, že je sponzorem filmu Česká zbrojovka je pořád větším sarkasmem než cokoliv, co jsem napsal do recenze.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Když se budoucí generace zeptají, zač jsme bojovali, připomeňte jim příběh Lidic. Frank Knox, ministr námořnictva USA (1940–1944). (10.6.1945.) František Šíma a Marie Vaňková se setkají na místě, kde kdysi stávaly Lidice. (Léto 1938.) František je ženatý s invalidní Anežkou, udržuje však poměr s vdovou Marií, která má dcerku Růženku. Vědí o tom sousedé v Lidicích i záletníkova rodina. Na svatbě Václava Fialy v místní hospodě napadne Františka opilý starší syn Eda a muž ho nešťastnou náhodou zabije nožem. Na pohřební hostině hraje místní kapela. Je to naposled: Josef Horák a Josef Stříbrný se chystají emigrovat do Anglie, aby mohli bojovat proti Němcům. Šímův mladší syn Karel musí zůstat s matkou a doma zůstane i ženáč Václav. František Šíma je odsouzen na čtyři roky. Mlčenlivý synovrah sdílí celu s upovídaným kasařem Petiškou a s polským padělatelem Kowalským. Pracují ve vězeňské tiskárně. Muže navštěvuje jen Marie. Velitel kladenské služebny Wiesmann pověří lidického četníka Vlčka velením místní četnické stanice, protože je po matce Němec. Karel Šíma nemůže po zavření škol nacisty studovat. Nastoupí do kladenské železárny, kde pracoval i jeho otec. Marie nenápadně pomáhá hrdé Anežce. Na hospodské oslavě lidického fotbalového týmu se nesmělý Karel opije na kuráž, ale žádnou dívku nezíská. Později se mu v kladenském kině zalíbí půvabná Anička. Aby nerozhodnému kamarádovi pomohl, vymyslí Václav způsob, jak ji a její kamarádku Helenu zaujmout. Pošle dívky do Lidic s „konspiračním“ vzkazem pro Horákovi: jejich syn je v Anglii v pořádku. Ve vězeňské tiskárně se tisknou letáky o vyhlášení stanného práva a popravách. Vězni se o dění dozvídají i z rádia, jež v dílně tajně poslouchají čeští dozorci Zeman a Zvolský. Václav s Karlem pozvou dívky na schůzku k posedu u lesa. Prý tu mapují terén pro parašutisty. Aničku jejich „práce pro odboj“ zaujme, Helenka však uteče poté, co je u posedu přistihne Vlček s německým mladíkem. Karel na Mariinu prosbu navštíví otce ve vězení. Farář řekne Anežce o chystané žádosti o zkrácení Františkova trestu. Musí ji však podepsat i ona. Žena po Karlovi pošle manželovi upletené ponožky. Karel se ocitne s pozvanými kladenskými dělníky na Pražském hradě na koncertu, při němž účinkuje Heydrich. Nasleduje opulentní hostina. (1942) Kowalski dostane novou „zakázku“, z níž mají bachaři kšeft: padělá pasy. Anička, jejíž rodina je v koncentráku, pokračuje v tajných schůzkách s Václavem. Ženatý mladík už neřeší, že dívku oslovil kvůli Karlovi. 27. května 1942 spáchají parašutiské Jozef Gabčík a Jan Kubiš atentát na Heydricha, který zemře na následky zranění (4.6.1942). Nacisté ihned vystupňují teror. Ve vězeňské tiskárně se tisknou dlouhé seznamy popravených. Vyděšený dozorce Zeman zničí rádio. Vlček dostane od Wiesmanna rozkaz pátrat po parašutistech a jejich kontaktech. Františka navštíví ve vězení lidický farář. Ukáže mu žádost o propuštění. Karel vyčte příteli, že mu přebral Aničku. Václav se rozhodne s dívkou rozejít. Nechá jí v tovární vrátnici dopis, v němž předstírá, že odchází do ilegality. Vrátný si nevyzvednutý dopis (Anička je nemocná) přečte a odevzdá na gestapu. Dívka při brutálním výslechu přizná, že mladík, jehož jméno nezná, ji poslal se vzkazem k Horákovým do Lidic. Rodiny Horákových a Stříbrných jsou zatčeny. Vlček se marně pokouší zbrzdit aktivního Wiesmanna. Musí nadřízenému říct o tom, jak viděl Aničku v lese s Václavem. Také Fiala je zatčen. Aby nacisté měli přímý důkaz o spojení vesnice s odbojáři, podstrčí do jednoho z domů vysílačku. (9.6.1942) Lidice obklíčí jednotky SS a německé policie. Musí jim asistovat čeští četníci. Marie vezme k sobě do domu Anežku. Přes kontroly se večer vrátí z Kladna do vsi dělníci včetně Karla. Začne razie. Jsou odděleny ženy a děti od mužů nad patnáct let. Farská Tonička, která je přespolní, odmítne Vlčkovu nabídku na záchranu; zůstane se starým farářem. Vlček dostane na starost zabavený dobytek a domácí zvířectvo. Farář se modlí s muži uvězněnými ve sklepě Horákova statku. Ráno začnou Němci s popravami. Zastřelen je i Karel. Začne metodické srovnávání obce se zemí. Ženy s dětmi přenocují ve škole a ráno jsou převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Lékaři z dětí vyberou ty, jež se hodí k převýchově. Zbytek je zplynován (2.7.1942) v upravených nákladních autech. Protože v tiskárně se mají tisknout seznamy popravených z Lidic, pošlou dozorci Františka na jinou práci. Ani Petiška spoluvězni nic neřekne. Mezi přivezenými vězni zahlédne Šíma ztýraného Václava, ale esesáci ho srazí dřív, než s ním může promluvit. Anička a Václav jsou ve vězení zastřeleni. Lidické ženy skončí v koncentračním táboře Ravensbrück. Marie s Růženkou se starají o Anežku. Zničený Vlček, který dostal odměnu za spolehlivost, schraňuje poštu, která pořád chodí do Lidic. (Prosinec 1942) František je na základě žádosti propuštěn z vězení. Svou vesnici však nenajde. Zoufá si na sněhové pláni. Když pochopí, co se stalo, marně žádá, aby ho Wiesmann také zastřelil. V poště, kterou mu dá Vlček, objeví starý dopis od Anežky. Útočiště muž najde v nepoužívaném železničářském domku, kam mu Vlček nosí jídlo. Oba muži se časem sblíží, četník se však na konci války zastřelí. 10.6.1945. Na tryzně za vyhlazené Lidice se František marně snaží nabídnout úřadům svou pomoc při znovuvybudování obce. Jeho příběh se do oficiální historie nehodí. (Viz začátek) Marie, která s Růženkou přežila koncentrák, najde Františka na místě bývalé obce. Řekne mu o Anežčině smrti.
Ocenění:
Český lev
2011 - Karel Roden (Nejlepší herec) (nominace)
2011 - Zdeněk Mahler (Nejlepší scénář) (nominace)
2011 - Antonio Riestra (Nejlepší kamera) (nominace)
2011 - Nejlepší střih (nominace)
2011 - Nejlepší zvuk (nominace)
2011 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
Slnko v sieti
2012 - Roman Luknár (Najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.6.2011 Bioscop
Premiéra Slovensko: 4.8.2011 Magic Box
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 26.10.2011 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 26.10.2011 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 50 484 839
Návštěvnost v ČR 531 123
Náklady (Rozpočet) - Kč 65 000 000
Součástí DVD je film o filmu
Dokumentární / Krátkometrážní
Česko, 2011, 15 min
Režie: Kateřina Borecká, Jan Oraský
Kamera: Kateřina Borecká, Jan Oraský
Střih: Kateřina Borecká, Jan Oraský
Hrají: Zdeněk Mahler, Veronika Kubařová, Jan Budař
16:9, 5.1, 1080p HD
Tvůrci a herci
Petr Nikolaev (Režie), Adam Dvořák (Produkce), Michal Hrůza (Hudba), Antonio Riestra (Kamera), Adam Dvořák (Střih), Jan Vlček (Scénografie), Simona Rybáková (Kostýmy), Marek Hartl (Zvuk), Jana Radilová (Masky), Ivana Chlostová (Masky), Zdeněk Mahler (Scénář), Zdeněk Mahler (kniha) (Předloha), Karel Roden (Herec), Zuzana Fialová (Herec), Roman Luknár (Herec), Zuzana Bydžovská (Herec), Ondřej Novák (Herec), Norbert Lichý (Herec), Veronika Kubařová (Herec), Václav Jiráček (Herec), Jan Budař (Herec), Joachim Paul Assböck (Herec), Sabina Remundová (Herec), Milan Kňažko (Herec), Pavlína Štorková (Herec), Marek Adamczyk (Herec), Jiří Vobecký (Herec), Jiří Ployhar ml. (Herec), Karel Zima (Herec), Bořík Procházka (Herec), Adam Kubišta (Herec), Ludmila Šafářová (Herec), Ondřej Havel (Herec), Marika Šoposká (Herec), Jan Vondráček (Herec), Miroslav Hanuš (Herec), Mariusz Osmelak (Herec), Anna Kratochvílová (Herec), Šárka Teplíková (Herec), Robert Nebřenský (Herec), Michaela Mrvíková (Herec), Michal Zelenka (Herec), Petr Srna (Herec), Detlef Bothe (Herec), Thomas Zielinski (Herec), Jakub Zindulka (Herec), Ondřej Malý (Herec), Radoslav Šopík (Herec), Lucie Kožinová (Herec), Petr Stach (Herec), Věra Víchová (Herec), Jindřich Světnica (Herec), Zdeněk Dušek (Herec), Petr Bucháček (Herec), Marcela Nohýnková (Herec), Tomáš Havlík (Herec), Stanislav Davídek (Herec), Jiří Hovorka (Herec), Alena Mihulová (Herec), Pavel Štoll (Herec), Jitka Jirsová (Herec), Václav Knop (Herec), Jiří Vymětal (Herec), Filip Kaňkovský (Herec), Martin Donutil (Herec), Jolana Běhounková (Herec), Zuzana Čapková (Herec), Kateřina Vinická (Herec), Vladislav Georgiev (Herec), Antonín Hardt (Herec), Iveta Pavlíková (Herec), Roman Slovák (Herec), Martin Kubačák (Herec), Jan Vaši (Herec), Kryštof Mende (Herec), Jaroslav A. Haidler (Herec), Michaela Hráská (Herec), Zdeněk Pecha (Herec), Radek Balcárek (Herec), Zdeněk Fator (Herec), Patrik Staněk (Herec)
2011/121/Česko, Slovensko/Válečný, Historický, Drama
Zajímavost k filmu
- Motiv lidického rodáka, který je během vyhlazení obce ve vězení a pak se do vsi vrací, se objevuje i v knize Bohumila Hrabala "Obsluhoval jsem anglického krále" z roku 1971, kde měl však jen epizodní roli.
- Celostátní premiéra filmu Lidice se po dohodě s produkcí filmu uskutečnila dne 9. června 2011 od 21:30 hodin v zahradě za Lidickou galerií. S ohledem na omezený prostor hlediště a velikost promítacího plátna byla určena zejména pro přeživší lidické tragédie, jejich potomky a příbuzné a lidické občany.
- Film vidělo za první čtyři dny od uvedení neuvěřitelných téměř 45 000 diváků a stal se tak v českých kinech nejnavštěvovanějším filmem víkendu.
- Vlček (Roman Luknár) je jediná postava ve filmu, která neexistovala a je smyšlená.
- Potřebu natočit film o této tragické události shrnul režisér Petr Nikolaev slovy: „Podle mě je důležité, aby národ a zejména mladí lidé věděli, co se tehdy odehrálo."
- Jména v seznamech popravených na plakátech jsou skutečná. Na prvním archu, který je ve filmu vylepen, jsou na prvních třech místech občané Chropyně, jenž byli popraveni ve Vídni. Cyril Rozsypal, Filomena Rozsypalová a jejich dcera Marie Sochorová pomáhali svému příbuznému, parašutistovi Vojtěchu Lukaštíkovi, z výsadkové skupiny Intransitive. Marie Sochorová měla 31 let a zanechala po sobě dvě děti.
- V roce 2010 byly na filmovém festivalu v Karlových Varech představeny první plakáty Tomáše Vaverky, na kterých ještě byla původně obsazená Marta Issová.
- Scénář k filmu napsal Zdeněk Mahler na námět své vlastní knihy „Nokturno“.
- Scénárista Zdeněk Mahler se začátkem 60. let osobně setkal s jediným mužem, který přežil vyhlazení Lidic, Františkem Saidlem. Postava byla ve filmu ztvárněna pod jménem František Šíma (Karel Roden).
- Osudy Lidic měl v plánu se Zdeňkem Mahlerem natočit už Miloš Forman. Ten však chtěl jako hlavní linii vylíčit osud Josefa Fialy, díky čemuž k realizaci nedošlo.
- Jednoho ze zastřelených lidických mužů hrál Jiří Besser, tehdejší ministr kultury a především bývalý starosta Berouna. V době, kdy se na film sháněly finance, na něj přispělo několik měst ze svých rozpočů. Záměrem filmařů bylo, aby se symbolicky někdo z těchto měst zůčastnil natáčení. Stejně tak se ve filmu objevil i primátor Liberce Jiří Kittner.
- Poprava lidických mužů byla natočen v obci Chcebuz - Štětí, poblíž Mělníka. Scény ze školy, kam byly nahnány ženy a děti, byla nafilmována v tělocvičně v Sokole Libeň v Praze.
- Webové stránky filmu připomínají filmový plakát, který se stal součástí učebnic dějepisu devátých tříd.
- Film se od svého počátku potýkal s nedostatkem financí, který ohrožoval jeho realizaci. Producent filmu Adam Dvořák se proto rozhodl spustit celonárodní sbírku na jeho natočení.
- Celostátní premiéra filmu Lidice se po dohodě s produkcí filmu uskutečnila dne 9. června 2011 od 21:30 hodin v zahradě za Lidickou galerií. S ohledem na omezený prostor hlediště a velikost promítacího plátna byla určena zejména pro přeživší lidické tragédie, jejich potomky a příbuzné a lidické občany.
- Film vidělo za první čtyři dny od uvedení neuvěřitelných téměř 45 000 diváků a stal se tak v českých kinech nejnavštěvovanějším filmem víkendu.
- Vlček (Roman Luknár) je jediná postava ve filmu, která neexistovala a je smyšlená.
- Potřebu natočit film o této tragické události shrnul režisér Petr Nikolaev slovy: „Podle mě je důležité, aby národ a zejména mladí lidé věděli, co se tehdy odehrálo."
- Jména v seznamech popravených na plakátech jsou skutečná. Na prvním archu, který je ve filmu vylepen, jsou na prvních třech místech občané Chropyně, jenž byli popraveni ve Vídni. Cyril Rozsypal, Filomena Rozsypalová a jejich dcera Marie Sochorová pomáhali svému příbuznému, parašutistovi Vojtěchu Lukaštíkovi, z výsadkové skupiny Intransitive. Marie Sochorová měla 31 let a zanechala po sobě dvě děti.
- V roce 2010 byly na filmovém festivalu v Karlových Varech představeny první plakáty Tomáše Vaverky, na kterých ještě byla původně obsazená Marta Issová.
- Scénář k filmu napsal Zdeněk Mahler na námět své vlastní knihy „Nokturno“.
- Scénárista Zdeněk Mahler se začátkem 60. let osobně setkal s jediným mužem, který přežil vyhlazení Lidic, Františkem Saidlem. Postava byla ve filmu ztvárněna pod jménem František Šíma (Karel Roden).
- Osudy Lidic měl v plánu se Zdeňkem Mahlerem natočit už Miloš Forman. Ten však chtěl jako hlavní linii vylíčit osud Josefa Fialy, díky čemuž k realizaci nedošlo.
- Jednoho ze zastřelených lidických mužů hrál Jiří Besser, tehdejší ministr kultury a především bývalý starosta Berouna. V době, kdy se na film sháněly finance, na něj přispělo několik měst ze svých rozpočů. Záměrem filmařů bylo, aby se symbolicky někdo z těchto měst zůčastnil natáčení. Stejně tak se ve filmu objevil i primátor Liberce Jiří Kittner.
- Poprava lidických mužů byla natočen v obci Chcebuz - Štětí, poblíž Mělníka. Scény ze školy, kam byly nahnány ženy a děti, byla nafilmována v tělocvičně v Sokole Libeň v Praze.
- Webové stránky filmu připomínají filmový plakát, který se stal součástí učebnic dějepisu devátých tříd.
- Film se od svého počátku potýkal s nedostatkem financí, který ohrožoval jeho realizaci. Producent filmu Adam Dvořák se proto rozhodl spustit celonárodní sbírku na jeho natočení.
Odkazy
Hrají:
Karel Roden, Zuzana Fialová, Roman Luknár, Zuzana Bydžovská, Ondřej Novák, Norbert Lichý, Veronika Khek Kubařová, Václav Jiráček, Jan Budař, Joachim Paul Assböck, Sabina Remundová, Milan Kňažko, Pavlína Štorková, Marek Adamczyk, Jiří Vobecký, Jiří Ployhar ml., Karel Zima, Bořík Procházka, Adam Kubišta, Ludmila Šafářová, Ondřej Havel, Marika Šoposká, Jan Vondráček, Miroslav Hanuš, Mariusz Osmelak, Anna Kratochvílová, Šárka Teplíková, Robert Nebřenský, Michaela Mrvíková, Michal Zelenka, Petr Srna, Detlef Bothe, Thomas Zielinski, Jakub Zindulka, Ondřej Malý, Radoslav Šopík, Lucie Kožinová, Petr Stach, Věra Víchová, Jindřich Světnica, Zdeněk Dušek, Petr Bucháček, Marcela Nohýnková, Tomáš Havlík, Stanislav Davídek, Alena Mihulová, Pavel Štoll, Jitka Jirsová, Václav Knop, Jiří Vymětal, Filip Kaňkovský, Martin Donutil, Jolana Běhounková, Zuzana Čapková, Kateřina Vinická, Vladislav Georgiev, Antonín Hardt, Iveta Pavlíková, Roman Slovák, Martin Kubačák, Jan Vaši, Kryštof Mende, Jaroslav Achab Haidler, Michaela Hráská, Zdeněk Pecha, Radek Balcárek, Zdeněk Fator, Patrik Staněk, Jiří Staněk, Oldřich Vlach, Naděžda Husáková, Vít Levinský