.jpg?ph=28b6509dcf)
Líbáš jako Bůh / Líbáš jako Bůh (2009/116/Česko/Komedie, Romantický) 47%
23.10.2023 14:11
JEDNOU VĚTOU
„Měl to být nejkrásnější den v jejím životě...“
OBSAH
Líbánky se odehrávají v čase dvou dnů svatební oslavy. Nevěsta a ženich – Tereza (Anna Geislerová) a Radim (Stanislav Majer) tvoří půvabný pár, navzdory tomu, že oba již prošli manželskou zkušeností a odnesli si z ní své šrámy. Tereza zklamané srdce, Radim dospívajícího syna. Jsou však odhodláni zkusit to znovu, jsou přesvědčeni, že tentokrát to vyjde. A zdá se, že svatební oslavy, které probíhají v prosluněném dni v rodinném kruhu v sídle nevěstiných rodičů obklopeném romantickou krajinou, budou skutečně nejkrásnějším začátkem společného života. Ovšem... kdyby se na svatební hostině náhle neobjevil nezvaný host. Jan Benda si brzy získává náklonnost přítomných. Maminky i tetičky mu podstrojují, muži mu bodře nalévají. Kdo to však vůbec je? A odkud se vzal? Je to jen neškodný vetřelec, který se obvykle vmísí do davu s cílem zadarmo se najíst? Nebo se vynořil z minulosti někoho ze svatebčanů? A koho? S Janem Bendou u svatebního stolu dostává romantika trhliny. Toho chlápka je třeba dostat co nejrychleji pryč. Některá tajemství by prostě neměla být prozrazena! (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Už je to tady zase! Opět jsem se setkal s českým filmem, který mě svojí kvalitou vysloveně sejmul, jenže tady na ČSFD ho pro změnu sejmul spíš samotný divák. Nejhorší na tom všem je, že já jsem v průběhu čtení zdejších komentářů vlastně ani nenašel pořádně důvod, proč by Líbánky měly zde mít tak průměrné hodnocení. Tak kde jsou ty špatná hodnocení schovaná? Podle mě jsou Líbánky dost brutální psychologickou náloží, které mi připomněly hlavně skandinávská dramata. Uznávám, že by to klidně mohlo být brutálnější, ale na druhou stranu vše vynahradily perfektní herecké výkony, kde u všech Vám je jasno, co si o nich myslet. Kromě Geislerové, jejíž postava mi po shlédnutí filmu přišla dost nedokončená. Každopádně vše vynahrazuje alespoň obrazový konec, který ukazuje, jaký borec kameraman je. Líbánky tak jsou možná komorním dramatem, ale bez problémů umí zaujmout svojí lidskou drsností a s tou se v českých filmech také zase tak často nesetkávám. (Malarkey) 4*
Technicky nádherný Hřebejk, který veškerým svým umem nemůže (prostě NEMŮŽE) zachránit naprosto elementární logice vztahů i individuálního myšlení se vzpouzející Jarchovského cosi, co pro zjednodušení označme za scénář. Jistě, je cosi sugestivního na od pohledu úchylném individuu, které se vlichotí všem, s nimiž přijde do styku, ačkoliv se kolem něj pohybují děti, které mluví o tom, jak jim dával na hlavu igelitový pytel, nebo na líčení šikany a znásilňování oběti převlečené za Nastassju Kinski na chlapeckém internátu... ale jaksi to neospravedlní to, že hlavní hrdince přes noc vypadne mozek z palice (jakože z hlavy, bratia Slováci), a tak dále, a tak podobně, nechci spoilerovat. Pardon, ale takhle to prostě nejde... 60% jako průměr technických a ostatních kategorií. (Gemini) 3*
Osvědčená dvojice Jarchovský-Hřebejk je znovu na scéně a já si pochutnal. Žádné přeslazené svatební dortíčky ale nečekejte. Oba za sebou mají menší i větší životní karamboly, teď si řekli své ano a věří v lepší příští. A my doufáme, že Hřebejk i napříště zamíří do vod psychologického dramatu. Protože tam mi sedí nejvíc. Svatební pohodu totiž naruší podivínský homosexuální optik, který tvrdí, že je ženichův dávný přítel. Vetře se i na venkovský statek, kde jeho přiblbý výraz a hrátky s dětmi vystřídají filosofické rozpravy, podivné narážky i svatební dar. Na posvatební nepopsaný papír se tak začne nepěkně vyrývat dávná minulost. Škoda, že jsou tvůrci tolik popisní a doslovní. Že se inspirují u severské kinematografie, mi nevadí. Ostatně, který náš tvůrce se toliko dokáže přiblížit zručně uchopeným látkám evropského formátu? A vést herce tak umně, že neklesnou v křečovité pitvoření? Nebo předložit momenty, za které se divák v kině nemusí stydět? Z Hřebejka a jeho herců čiší přirozenost, drama o morálním selhání má hned několik vrcholů a dokazuje, že produktivní duo má k dnešní společnosti pořád co říct. Jejich obnažování rodinných tajemství v duchu skandinávské tradice mi dokonale sedlo. K hlavní dějové linii navíc drobnými detaily přibalují také motivy, které ilustrují život v už „zaběhlém“ manželství. O fotogenické kameře a citlivé hudbě se dlouze vyjadřovat nechci, pánové Štrba a Březina znovu odvedli pořádný kus práce. Velmi potěší i herci. Aňa Geislerová a Stanislav Majer jsou výborní, vetřelec Jiřího Černého plný květnatých obratů je citlivý, patetický i hysterický. Snadné to rozhodně neměl, nicméně jeho projev je až příliš divadelní. Ale to je jen nepatrná kaňka. (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Jan Hřebejk je v tuto chvíli jedním z mála tuzemských režisérů, kteří mají dost silné jméno na to, aby se mohli pokoušet o ambiciózní filmy. Bohužel v této roli vlajkové lodi naší mainstreamové kinematografie selhává, což u člověka s tolika schopnostmi zamrzí.
Opět platí, že velmi dobře zvládá řemeslné zpodobnění každé jedné scény (zaslouží si zmínku i kameraman Martin Štrba). O originalitě a nápaditosti jeho voleb sice nemůže být řeč, technicky jsou ale vždy na standardní úrovni kvalitních evropských dramat, což u nás rozhodně není samozřejmostí.
Stejně tak platí, že umí jako málokdo vést herce a zvlášť v posledních letech, kdy se začal poohlížet i mimo známé tváře, je radost výkony v jeho filmech sledovat. Překvapilo mě, že když jsem se ho na place Zakázaného uvolnění (v kinech příští rok) na jeho nový zájem o méně okoukané tváře ptal, reagoval poněkud překvapivě vysvětlením, že obsazené herečky přece mají zkušenosti například z divadla nebo televizních seriálů, o žádné nové tváře tedy nejde - jako by se snad za obsazování neznámých herců styděl a měl potřebu ho vyvracet? V zahraničí se režiséři naopak chlubí tím, že dávají prostor nováčkům.
Jenže u nás se něco takového nenosí a diváci chtějí vidět oblíbené tváře. A Hřebejk chce vidět tváře diváků. To je jeho problém. Má ambice nebýt typickým tuzemským komerčním filmařem, chce se vymanit (a úspěšně vymanil) z pozice "toho režiséra Pelíšků". Přesto i při svých "náročnějších" dílech jako Líbánky nepřestává být diváckým tvůrcem, který se stará o to, aby byl jeho film obecně srozumitelný, jasný a "hladký". Proto Líbánky nemohou nikdy dosáhnout ani kvalit syrové Rodinné oslavy, ale ani manýristické Melancholie, přičemž po obojím očividně pokukují.
Jenže tyto filmy si jdou za svým, ne za divákovým, a to bude vždy limit, který Hřebejk nepřekročí, když mu o něco půjde. Jestliže tedy od něj někdy očekáváme opravdovou kvalitu (a já ji stále očekávám), musíme se spoléhat na vedlejšáky typu Odpad, město, smrt, o jejichž existenci se ale normální člověk ani nemá šanci dozvědět. U nich zřejmě režisér necítí takovou potřebu být tu pro každého. Jen u nich, v podstatě vedlejšího produktu jeho tvorby, by se snad někdy mohla dostavit nefalšovaná, neprovinční kvalita.
Nic ze zmíněného není novinkou a stejně tak nebude novinkou, že text dvorního scenáristy Petra Jarchovského zcela selhává a je až frustrujícím způsobem očividné, jakým se stal pro snímek kamenem na noze.
Obvykle to vede ke zkratce "hodný" Honza a "zlý" Petr, ale to samozřejmě nemá smysl - Hřebejk s Jarchovským pracuje pravidelně a opakovaně, s jeho psaním tedy musí být spokojený a nese za něj plnou odpovědnost.
Líbánky vyprávějí o svatební hostině Terezy (Anna Geislerová) a Radima (Stanislav Majer), kterou "nabourá" tajuplný podivín (Jiří Černý). Ten tvrdí, že ženicha zná kdysi ze školy, ženich naopak, že ho nepoznává. Postupně začíná být jasné, že za vším se skrývá nějaké děsivé tajemství. Potud v pořádku a příslib velmi zajímavého děje, který se může vydat prakticky všemi směry.
Výsledek se však stává tou nejjednodušší kombinací, jakou lze z karet rozdávaných zhruba do poloviny stopáže poskládat. Tato kombinace i při své jednoduchosti v podstatě nedává smysl, ale nerad bych se zaplétal do výčtu nesmyslných motivací a situací.
Jádro zůstává, jako vlastně vše zde, velmi banální, zatímco provedení je maximálně krkolomné. Dozvíme se, že podivín je gay, který kdysi miloval mladíka, jejž Radim na elitní internátní chlapecké škole s celou svou partou sexuálně i fyzicky týral, až se z toho mladík zabil. Podivín se nyní mstí tím, že na oslavě vše prozradí Geislerové. Ta ho tedy vyslechne, samozřejmě to s ní otřese, pohádá se s Radimem, ten podivína přizabije, vrací se ke Geislerové, usmíří se a film skončí.
Jen ještě Bůh stihne potrestat novomanžela, když z jeho syna udělá taky gaye (asi?), ale z toho není nic vyvozeno. Zřejmě máme mít pocit cynického zadostiučinění uštědřeného osudem? Když pomineme, jak je celá ta teplá náhoda laciná, nabízí se otázka, jestli má být záměrné kontroverzní toto využití homosexuality jako ultimativního trestu, jakéhosi ekvivalentu vraždění prvorozených, nebo jde o nedomyšlenou homofóbii Jarchovského? Ano, ženu to do extrému a chápu, že takto závěr myšlen nebyl. Když je ale něco prázdné, nutí to k vkládání vlastních významů.
Víc tápání ale nečekejte, protože poslední čtvrthodinu (podobně jako v Nevinnosti) sledujeme doslovné výjevy, které zobrazují, co přesně se kdy a jak událo, aby pointu pochopil opravdu KAŽDÝ trouba. Tady už trochu haproval i Hřebejkův talent, protože závěr ve své žánrové čistotě a bezelstné polopatičnosti hraničil s parodií.
A hlavní hřebíček do rakve: Snímek má očividně podávat "svědectví ze života", přitom z něj nelze nic vyvodit. Námět sám o sobě působí až příliš extrémně, zároveň ho ještě nelze vnímat jako metaforu nebo přímo alegorii - zkrátka je nepravděpodobný a bezkontextový. Vyprávěn je pak natolik (i když kvalitně) konvenčně a standardně filmově, že znemožňuje divákům cítit emocionální účast.
Podobný snímek tnoucí do mezilidských vztahů, zabývající se otázkami důvěry a přetrvávající viny za hříchy minulosti, by mohl být funkční, jen kdyby byl buď velmi silně stylizovaný a přetažený jako Rodinná oslava, nebo ho divák mohl pojmout za svůj skutečný svět. Jenže klasické drama o "chlápkovi, co na střední soustavně brutálně týral nebohého gaye a donutil ho k sebevraždě" je příklad natolik silný, že i největší reálný hajzl si může říct "dobrý, až takhle špatně jsem se nikdy nechoval". Čímž se Líbánky paradoxně stávají dalším snobsko-buranským českým filmem obhajujícím naše "malé" poklesky, když kroutí hlavou jen nad takovými, jež realita v 99 % životních příběhů ani není schopna vyplodit.
Dovoluje nám tak škaredit se nad hříchy postav, aniž bychom byli nuceni zpytovat vlastní svědomí. Nikomu nevidím do hlavy, ale myslím, že to je zhruba přesný opak záměru.
Takže můžu končit recenzi už docela okoukaným, ale stále potřebným závěrem, že dokud bude Jan Hřebejk oživovat snobské, namyšlené, ale přitom banální a polopatické scénáře Petra Jarchovského a nevzdá se ani u svých uměleckých kusů diváckosti, nikdy nedosáhne kvality, na kterou věřím, že někde v hloubi filmařské duše má.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Ke kostelu přijíždí svatba. Při vystupování si třináctiletý Dominik, syn ženicha Radima z prvního manželství, rozbije brýle. Otec s ním zajde do místní Optiky. Majitel dá chlapci náhradní brýle; spravené si mají vyzvednout zítra. Zároveň si všimne Dominikova otce. Zajde do kostela na obřad. Renata, sestra těhotné nevěsty Terezy, musí kvůli plačícímu dítěti odejít a muž jde za ní. Před kostelem se s ní dá do řeči a později si svatebčany vyfotografuje na schodech. Svatba dorazí na usedlost nevěstiných rodičů. Objeví se tu i muž z Optiky. Baví se s ženichovou matkou. Jmenuje se prý Honza Benda a zná Radima. Tereza o něm mluví s manželem. Nevědí, kdo to je. On jim tvrdí, že ho jen Radim nepoznává. Byl prý jeho spolužák. Přinesl i svatební dar. Nevěstě je to nepříjemné, ale ze slušnosti nic nepodnikne. Terezin otec Karel před jídlem pronese veršovaný přípitek. Pak si vezme slovo Benda. Tvrdí, že Radim byl ve škole nejen jeho idol. Poznal ho prý hned, když vešel se synem do obchodu. Nezvaný host se až příliš věnuje dětem a hraje si s nimi. Tchán si promluví s Radimem. Stěžuje si na druhého zetě, Renatina snaživého manžela Milana, který je podle něj „jouda“. Mluví i o Terezině prvním manželství, jež brzy po svatbě zkrachovalo, což dcera těžce nesla. Dokonce se prý pokusila o sebevraždu, když spolykala prášky. On ji naštěstí včas našel. Zároveň Radima (který o této epizodě z manželčiny minulosti nevěděl), varuje: když Tereze ublíží, vyřídí si to s ním. Zatímco po obědě chlapi hrají fotbálek, baví se Honza s oběma sestrami. Nabídne Renatě tykání, zatímco Tereze tyká od počátku. Nevěsta mu tvrdí, že si na něj Radim nepamatuje, a neshodne se s ním, když muž začne mluvit o zlu v člověku a o tom, že i Hitler měl nepochybně milující matku. Honza přistihne ve vinném sklípku chlapce Filipa, jak trápí holčičku Johanku. Přidusí ho igelitovým pytlíkem. Kluk si pak stěžuje matce, ale Honza celou záležitost bagatelizuje jako hru a matka věří víc jemu než dítěti. Je u toho Tereza. Ta se svěří sestře, že má z nezvaného muže divný pocit a nechce ho tu. Renata konstatuje, že Benda je zjevně homosexuál a že asi byl do Radima zamilovaný. Nevěsta naštvaně požádá Honzu, aby odešel, ale ten trvá na rozbalení svého svatebního daru. Radim s ním potom mluví o věcech z minulosti; zjevně ho opravdu zná. Tereza o samotě vyndá z igelitové tašky mezi ostatními dary pohřební urnu. Radim ji později najde uplakanou. Na urně je jméno Jan Benda a datum úmrtí 1997. Manžel ji uklidní a prohlásí, že všechno zařídí. Zahodí urnu na vzrostlé louce a přitom se z ní vysype popel. Je už večer, když ženich přiměje Honzu, aby nastoupil do auta. Oslovuje ho jako Aleše a trvá na tom, že neví, co se kdysi stalo. Nezvaný host po hádce vystoupí a pokračuje pěšky. Radim po návratu tvrdí manželce, že ho odvezl na autobus. Oslava zdárně pokračuje dlouho do noci. Svatebčané tančí, Milan se opije. Když muzika a hosté odjedou, pomohou novomanželé rozzlobené Renatě uložit zdecimovaného Milana. Žena si na něj stěžuje sestře. Prý zcela podléhá jejich otci. Podle ní doslova páchne strachem a ani jejich sexuální život nestojí za nic. Tereza ji uklidňuje, že se to určitě srovná. Nevěsta pak jde za Radimem na půdu do mansardy. Pomilují se. Brzy ráno najde Tereza v domě Honzu (Aleše), který si povídá s předčasně probuzenou Johankou. Chce zavolat policii, ale on ji požádá, aby mu věnovala deset minut. Vypráví o minulosti. Jmenuje se Aleš Klíma a miloval Jana Bendu. Seznámili se v internátní výběrové škole v Bukovanech, kde studovali především děti prominentních filmařů. On i Jan byli jiní, a proto se stali oběťmi šikanování. Zvláště Honza, který bydlel na pokoji s Radimem a dalšími dvěma spolužáky. Právě Terezin manžel byl hlavním iniciátorem Honzova týrání a ponižování, které někdy přerůstalo do skutečného mučení a sexuálního násilí. Aleš popisuje šokované Tereze, co se v internátu tehdy dělo. Radim obdivoval herečku Nastassju Kinskou. Honza se za ni musel převlékat. Aleš se o hrůzách dozvídal od milence postupně. Byl to on, kdo to ohlásil. Jenže ve škole se aféra ututlala. On i Benda odešli a provinilci byli jen podmínečně vyloučeni. Jan pak studoval v Praze a Aleš se vrátil do rodného Berouna. Po roce dostal Aleš dopis na rozloučenou. Jeho milenec se zabil pádem z osmého patra. Aleš dá zmíněný dopis nešťastné Tereze a odejde. Rodina spokojeně snídá a dobírá si Milana s kocovinou. Přijde naštvaná Tereza a dá si s otcem panáka. A ne jednoho. Karel s manželkou jedou nakoupit do města a vezmou s sebou Dominika, aby si mohl vyzvednout spravené brýle. Chlapec se v krámě baví s Alešem o fotografování. Muž mu ukáže Honzovy fotky. Zavře obchod a vezme ho do svého bytu o patro výš. Radimovi vadí, že těhotná žena moc pije. Začnou se hádat. Tereza ho obviní, že lhal, když tvrdil, že nezvaného hosta nezná. On ji přesvědčuje, že Aleš i Benda byli udavači. Nikdo je na škole neměl rád, protože se vyvyšovali a měli všechny za blbce. Když se začaly ztrácet věci, zjistilo se prý, že kradli oni a navíc byli „buzny“. A tak dostali výprask nebo baštonádu. Když Tereza dál vyčítá, on se zmíní o její sebevraždě: také mu o ní přece neřekla. Manželé se pohádají. Radim přizná, že se tehdy choval hnusně, ale tvrdí, že mu bylo sedmnáct; nyní je mu pětatřicet a změnil se. Je už někdo úplně jiný. Až teď se dozví, že se Benda zabil. Prý kvůli němu. On jí tvrdí, že nemůže „blbému buzerantovi“ všechno věřit. Tereza mu se slzami v očích přečte Honzův dopis na rozloučenou. Je to zpověď zničeného člověka, který se nedokázal vyrovnat s děsivými zážitky. Žena přizná, že po zradě prvního muže také psala podobný dopis. Karel se ženou zjistí, že Optika je zavřená, a předpokládají, že Dominik šel napřed pěšky. Aleš dá chlapci Honzův foťák. Ukáže mu temnou komoru a učí ho zakládat film. Když se tchán s tchyní vrátí bez chlapce, vyrazí Radim s Milanem do města. Vniknou do bytu a zastihnou překvapeného Aleše ve vaně. Vyslýchají ho. Objeví přitom Dominikův digitální fotoaparát, který dal Alešovi místo toho Honzova. Začnou nahého muže bít a rozzuřený Radim ho ve vaně ponoří pod vodu... Dominik v loďce na rybníku fotí starým foťákem ptáky. Ohlásí se rodině. Renata to hned volá Milanovi. Ten je v šoku, protože Radim se právě snaží dýcháním z úst do úst oživit Aleše. Ten se posléze probere. Tereza, která usnula, po probuzení najde na louce urnu a zahodí ji ještě dál. Večer se usmíří s Radimem. Dominik je fotografuje. Radim si vybavuje scény z internátu, kde se Jan musel převlékat za Nastassju Kinskou a kde ho týrali. Má slzy v očích. Na milence vzpomíná i Aleš...
Postavy a obsazení
• Aňa Geislerová - nevěsta Tereza
• Stanislav Majer - ženich Radim
• Jiří Černý - nezvaný host
• Kristýna Nováková-Fuitová - Renata
• Juraj Nvota - kněz
• Jana Radojčičová - Marie
• Jiří Šesták - Karel
• David Máj - Milan
Ocenění
Český lev
2013 - Jan Hřebejk (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Aňa Geislerová (Nejlepší herečka) (nominace)
2013 - Jiří Černý (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2013 - Martin Štrba (Nejlepší kamera) (nominace)
2013 - Aleš Březina (Nejlepší hudba) (nominace)
Slnko v sieti
2014 - Katarína Štrbová Bieliková (Najlepšie kostýmy)
2014 - Martin Štrba (Najlepší kameramanský výkon) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2013 - Jiří Černý (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2013 - Martin Štrba (Nejlepší kamera) (nominace)
2013 - Aleš Březina (Nejlepší hudba) (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2013 - Jan Hřebejk (Cena za režii)
2013 - Jan Hřebejk (Velká cena - Křišťálový glóbus) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 22.8.2013 Falcon
Premiéra Slovensko: 29.8.2013 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 5.2.2014 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 633 755
Návštěvnost v ČR 19 218
„Měl to být nejkrásnější den v jejím životě...“
OBSAH
Líbánky se odehrávají v čase dvou dnů svatební oslavy. Nevěsta a ženich – Tereza (Anna Geislerová) a Radim (Stanislav Majer) tvoří půvabný pár, navzdory tomu, že oba již prošli manželskou zkušeností a odnesli si z ní své šrámy. Tereza zklamané srdce, Radim dospívajícího syna. Jsou však odhodláni zkusit to znovu, jsou přesvědčeni, že tentokrát to vyjde. A zdá se, že svatební oslavy, které probíhají v prosluněném dni v rodinném kruhu v sídle nevěstiných rodičů obklopeném romantickou krajinou, budou skutečně nejkrásnějším začátkem společného života. Ovšem... kdyby se na svatební hostině náhle neobjevil nezvaný host. Jan Benda si brzy získává náklonnost přítomných. Maminky i tetičky mu podstrojují, muži mu bodře nalévají. Kdo to však vůbec je? A odkud se vzal? Je to jen neškodný vetřelec, který se obvykle vmísí do davu s cílem zadarmo se najíst? Nebo se vynořil z minulosti někoho ze svatebčanů? A koho? S Janem Bendou u svatebního stolu dostává romantika trhliny. Toho chlápka je třeba dostat co nejrychleji pryč. Některá tajemství by prostě neměla být prozrazena! (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Už je to tady zase! Opět jsem se setkal s českým filmem, který mě svojí kvalitou vysloveně sejmul, jenže tady na ČSFD ho pro změnu sejmul spíš samotný divák. Nejhorší na tom všem je, že já jsem v průběhu čtení zdejších komentářů vlastně ani nenašel pořádně důvod, proč by Líbánky měly zde mít tak průměrné hodnocení. Tak kde jsou ty špatná hodnocení schovaná? Podle mě jsou Líbánky dost brutální psychologickou náloží, které mi připomněly hlavně skandinávská dramata. Uznávám, že by to klidně mohlo být brutálnější, ale na druhou stranu vše vynahradily perfektní herecké výkony, kde u všech Vám je jasno, co si o nich myslet. Kromě Geislerové, jejíž postava mi po shlédnutí filmu přišla dost nedokončená. Každopádně vše vynahrazuje alespoň obrazový konec, který ukazuje, jaký borec kameraman je. Líbánky tak jsou možná komorním dramatem, ale bez problémů umí zaujmout svojí lidskou drsností a s tou se v českých filmech také zase tak často nesetkávám. (Malarkey) 4*
Technicky nádherný Hřebejk, který veškerým svým umem nemůže (prostě NEMŮŽE) zachránit naprosto elementární logice vztahů i individuálního myšlení se vzpouzející Jarchovského cosi, co pro zjednodušení označme za scénář. Jistě, je cosi sugestivního na od pohledu úchylném individuu, které se vlichotí všem, s nimiž přijde do styku, ačkoliv se kolem něj pohybují děti, které mluví o tom, jak jim dával na hlavu igelitový pytel, nebo na líčení šikany a znásilňování oběti převlečené za Nastassju Kinski na chlapeckém internátu... ale jaksi to neospravedlní to, že hlavní hrdince přes noc vypadne mozek z palice (jakože z hlavy, bratia Slováci), a tak dále, a tak podobně, nechci spoilerovat. Pardon, ale takhle to prostě nejde... 60% jako průměr technických a ostatních kategorií. (Gemini) 3*
Osvědčená dvojice Jarchovský-Hřebejk je znovu na scéně a já si pochutnal. Žádné přeslazené svatební dortíčky ale nečekejte. Oba za sebou mají menší i větší životní karamboly, teď si řekli své ano a věří v lepší příští. A my doufáme, že Hřebejk i napříště zamíří do vod psychologického dramatu. Protože tam mi sedí nejvíc. Svatební pohodu totiž naruší podivínský homosexuální optik, který tvrdí, že je ženichův dávný přítel. Vetře se i na venkovský statek, kde jeho přiblbý výraz a hrátky s dětmi vystřídají filosofické rozpravy, podivné narážky i svatební dar. Na posvatební nepopsaný papír se tak začne nepěkně vyrývat dávná minulost. Škoda, že jsou tvůrci tolik popisní a doslovní. Že se inspirují u severské kinematografie, mi nevadí. Ostatně, který náš tvůrce se toliko dokáže přiblížit zručně uchopeným látkám evropského formátu? A vést herce tak umně, že neklesnou v křečovité pitvoření? Nebo předložit momenty, za které se divák v kině nemusí stydět? Z Hřebejka a jeho herců čiší přirozenost, drama o morálním selhání má hned několik vrcholů a dokazuje, že produktivní duo má k dnešní společnosti pořád co říct. Jejich obnažování rodinných tajemství v duchu skandinávské tradice mi dokonale sedlo. K hlavní dějové linii navíc drobnými detaily přibalují také motivy, které ilustrují život v už „zaběhlém“ manželství. O fotogenické kameře a citlivé hudbě se dlouze vyjadřovat nechci, pánové Štrba a Březina znovu odvedli pořádný kus práce. Velmi potěší i herci. Aňa Geislerová a Stanislav Majer jsou výborní, vetřelec Jiřího Černého plný květnatých obratů je citlivý, patetický i hysterický. Snadné to rozhodně neměl, nicméně jeho projev je až příliš divadelní. Ale to je jen nepatrná kaňka. (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Jan Hřebejk je v tuto chvíli jedním z mála tuzemských režisérů, kteří mají dost silné jméno na to, aby se mohli pokoušet o ambiciózní filmy. Bohužel v této roli vlajkové lodi naší mainstreamové kinematografie selhává, což u člověka s tolika schopnostmi zamrzí.
Opět platí, že velmi dobře zvládá řemeslné zpodobnění každé jedné scény (zaslouží si zmínku i kameraman Martin Štrba). O originalitě a nápaditosti jeho voleb sice nemůže být řeč, technicky jsou ale vždy na standardní úrovni kvalitních evropských dramat, což u nás rozhodně není samozřejmostí.
Stejně tak platí, že umí jako málokdo vést herce a zvlášť v posledních letech, kdy se začal poohlížet i mimo známé tváře, je radost výkony v jeho filmech sledovat. Překvapilo mě, že když jsem se ho na place Zakázaného uvolnění (v kinech příští rok) na jeho nový zájem o méně okoukané tváře ptal, reagoval poněkud překvapivě vysvětlením, že obsazené herečky přece mají zkušenosti například z divadla nebo televizních seriálů, o žádné nové tváře tedy nejde - jako by se snad za obsazování neznámých herců styděl a měl potřebu ho vyvracet? V zahraničí se režiséři naopak chlubí tím, že dávají prostor nováčkům.
Jenže u nás se něco takového nenosí a diváci chtějí vidět oblíbené tváře. A Hřebejk chce vidět tváře diváků. To je jeho problém. Má ambice nebýt typickým tuzemským komerčním filmařem, chce se vymanit (a úspěšně vymanil) z pozice "toho režiséra Pelíšků". Přesto i při svých "náročnějších" dílech jako Líbánky nepřestává být diváckým tvůrcem, který se stará o to, aby byl jeho film obecně srozumitelný, jasný a "hladký". Proto Líbánky nemohou nikdy dosáhnout ani kvalit syrové Rodinné oslavy, ale ani manýristické Melancholie, přičemž po obojím očividně pokukují.
Jenže tyto filmy si jdou za svým, ne za divákovým, a to bude vždy limit, který Hřebejk nepřekročí, když mu o něco půjde. Jestliže tedy od něj někdy očekáváme opravdovou kvalitu (a já ji stále očekávám), musíme se spoléhat na vedlejšáky typu Odpad, město, smrt, o jejichž existenci se ale normální člověk ani nemá šanci dozvědět. U nich zřejmě režisér necítí takovou potřebu být tu pro každého. Jen u nich, v podstatě vedlejšího produktu jeho tvorby, by se snad někdy mohla dostavit nefalšovaná, neprovinční kvalita.
Nic ze zmíněného není novinkou a stejně tak nebude novinkou, že text dvorního scenáristy Petra Jarchovského zcela selhává a je až frustrujícím způsobem očividné, jakým se stal pro snímek kamenem na noze.
Obvykle to vede ke zkratce "hodný" Honza a "zlý" Petr, ale to samozřejmě nemá smysl - Hřebejk s Jarchovským pracuje pravidelně a opakovaně, s jeho psaním tedy musí být spokojený a nese za něj plnou odpovědnost.
Líbánky vyprávějí o svatební hostině Terezy (Anna Geislerová) a Radima (Stanislav Majer), kterou "nabourá" tajuplný podivín (Jiří Černý). Ten tvrdí, že ženicha zná kdysi ze školy, ženich naopak, že ho nepoznává. Postupně začíná být jasné, že za vším se skrývá nějaké děsivé tajemství. Potud v pořádku a příslib velmi zajímavého děje, který se může vydat prakticky všemi směry.
Výsledek se však stává tou nejjednodušší kombinací, jakou lze z karet rozdávaných zhruba do poloviny stopáže poskládat. Tato kombinace i při své jednoduchosti v podstatě nedává smysl, ale nerad bych se zaplétal do výčtu nesmyslných motivací a situací.
Jádro zůstává, jako vlastně vše zde, velmi banální, zatímco provedení je maximálně krkolomné. Dozvíme se, že podivín je gay, který kdysi miloval mladíka, jejž Radim na elitní internátní chlapecké škole s celou svou partou sexuálně i fyzicky týral, až se z toho mladík zabil. Podivín se nyní mstí tím, že na oslavě vše prozradí Geislerové. Ta ho tedy vyslechne, samozřejmě to s ní otřese, pohádá se s Radimem, ten podivína přizabije, vrací se ke Geislerové, usmíří se a film skončí.
Jen ještě Bůh stihne potrestat novomanžela, když z jeho syna udělá taky gaye (asi?), ale z toho není nic vyvozeno. Zřejmě máme mít pocit cynického zadostiučinění uštědřeného osudem? Když pomineme, jak je celá ta teplá náhoda laciná, nabízí se otázka, jestli má být záměrné kontroverzní toto využití homosexuality jako ultimativního trestu, jakéhosi ekvivalentu vraždění prvorozených, nebo jde o nedomyšlenou homofóbii Jarchovského? Ano, ženu to do extrému a chápu, že takto závěr myšlen nebyl. Když je ale něco prázdné, nutí to k vkládání vlastních významů.
Víc tápání ale nečekejte, protože poslední čtvrthodinu (podobně jako v Nevinnosti) sledujeme doslovné výjevy, které zobrazují, co přesně se kdy a jak událo, aby pointu pochopil opravdu KAŽDÝ trouba. Tady už trochu haproval i Hřebejkův talent, protože závěr ve své žánrové čistotě a bezelstné polopatičnosti hraničil s parodií.
A hlavní hřebíček do rakve: Snímek má očividně podávat "svědectví ze života", přitom z něj nelze nic vyvodit. Námět sám o sobě působí až příliš extrémně, zároveň ho ještě nelze vnímat jako metaforu nebo přímo alegorii - zkrátka je nepravděpodobný a bezkontextový. Vyprávěn je pak natolik (i když kvalitně) konvenčně a standardně filmově, že znemožňuje divákům cítit emocionální účast.
Podobný snímek tnoucí do mezilidských vztahů, zabývající se otázkami důvěry a přetrvávající viny za hříchy minulosti, by mohl být funkční, jen kdyby byl buď velmi silně stylizovaný a přetažený jako Rodinná oslava, nebo ho divák mohl pojmout za svůj skutečný svět. Jenže klasické drama o "chlápkovi, co na střední soustavně brutálně týral nebohého gaye a donutil ho k sebevraždě" je příklad natolik silný, že i největší reálný hajzl si může říct "dobrý, až takhle špatně jsem se nikdy nechoval". Čímž se Líbánky paradoxně stávají dalším snobsko-buranským českým filmem obhajujícím naše "malé" poklesky, když kroutí hlavou jen nad takovými, jež realita v 99 % životních příběhů ani není schopna vyplodit.
Dovoluje nám tak škaredit se nad hříchy postav, aniž bychom byli nuceni zpytovat vlastní svědomí. Nikomu nevidím do hlavy, ale myslím, že to je zhruba přesný opak záměru.
Takže můžu končit recenzi už docela okoukaným, ale stále potřebným závěrem, že dokud bude Jan Hřebejk oživovat snobské, namyšlené, ale přitom banální a polopatické scénáře Petra Jarchovského a nevzdá se ani u svých uměleckých kusů diváckosti, nikdy nedosáhne kvality, na kterou věřím, že někde v hloubi filmařské duše má.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Ke kostelu přijíždí svatba. Při vystupování si třináctiletý Dominik, syn ženicha Radima z prvního manželství, rozbije brýle. Otec s ním zajde do místní Optiky. Majitel dá chlapci náhradní brýle; spravené si mají vyzvednout zítra. Zároveň si všimne Dominikova otce. Zajde do kostela na obřad. Renata, sestra těhotné nevěsty Terezy, musí kvůli plačícímu dítěti odejít a muž jde za ní. Před kostelem se s ní dá do řeči a později si svatebčany vyfotografuje na schodech. Svatba dorazí na usedlost nevěstiných rodičů. Objeví se tu i muž z Optiky. Baví se s ženichovou matkou. Jmenuje se prý Honza Benda a zná Radima. Tereza o něm mluví s manželem. Nevědí, kdo to je. On jim tvrdí, že ho jen Radim nepoznává. Byl prý jeho spolužák. Přinesl i svatební dar. Nevěstě je to nepříjemné, ale ze slušnosti nic nepodnikne. Terezin otec Karel před jídlem pronese veršovaný přípitek. Pak si vezme slovo Benda. Tvrdí, že Radim byl ve škole nejen jeho idol. Poznal ho prý hned, když vešel se synem do obchodu. Nezvaný host se až příliš věnuje dětem a hraje si s nimi. Tchán si promluví s Radimem. Stěžuje si na druhého zetě, Renatina snaživého manžela Milana, který je podle něj „jouda“. Mluví i o Terezině prvním manželství, jež brzy po svatbě zkrachovalo, což dcera těžce nesla. Dokonce se prý pokusila o sebevraždu, když spolykala prášky. On ji naštěstí včas našel. Zároveň Radima (který o této epizodě z manželčiny minulosti nevěděl), varuje: když Tereze ublíží, vyřídí si to s ním. Zatímco po obědě chlapi hrají fotbálek, baví se Honza s oběma sestrami. Nabídne Renatě tykání, zatímco Tereze tyká od počátku. Nevěsta mu tvrdí, že si na něj Radim nepamatuje, a neshodne se s ním, když muž začne mluvit o zlu v člověku a o tom, že i Hitler měl nepochybně milující matku. Honza přistihne ve vinném sklípku chlapce Filipa, jak trápí holčičku Johanku. Přidusí ho igelitovým pytlíkem. Kluk si pak stěžuje matce, ale Honza celou záležitost bagatelizuje jako hru a matka věří víc jemu než dítěti. Je u toho Tereza. Ta se svěří sestře, že má z nezvaného muže divný pocit a nechce ho tu. Renata konstatuje, že Benda je zjevně homosexuál a že asi byl do Radima zamilovaný. Nevěsta naštvaně požádá Honzu, aby odešel, ale ten trvá na rozbalení svého svatebního daru. Radim s ním potom mluví o věcech z minulosti; zjevně ho opravdu zná. Tereza o samotě vyndá z igelitové tašky mezi ostatními dary pohřební urnu. Radim ji později najde uplakanou. Na urně je jméno Jan Benda a datum úmrtí 1997. Manžel ji uklidní a prohlásí, že všechno zařídí. Zahodí urnu na vzrostlé louce a přitom se z ní vysype popel. Je už večer, když ženich přiměje Honzu, aby nastoupil do auta. Oslovuje ho jako Aleše a trvá na tom, že neví, co se kdysi stalo. Nezvaný host po hádce vystoupí a pokračuje pěšky. Radim po návratu tvrdí manželce, že ho odvezl na autobus. Oslava zdárně pokračuje dlouho do noci. Svatebčané tančí, Milan se opije. Když muzika a hosté odjedou, pomohou novomanželé rozzlobené Renatě uložit zdecimovaného Milana. Žena si na něj stěžuje sestře. Prý zcela podléhá jejich otci. Podle ní doslova páchne strachem a ani jejich sexuální život nestojí za nic. Tereza ji uklidňuje, že se to určitě srovná. Nevěsta pak jde za Radimem na půdu do mansardy. Pomilují se. Brzy ráno najde Tereza v domě Honzu (Aleše), který si povídá s předčasně probuzenou Johankou. Chce zavolat policii, ale on ji požádá, aby mu věnovala deset minut. Vypráví o minulosti. Jmenuje se Aleš Klíma a miloval Jana Bendu. Seznámili se v internátní výběrové škole v Bukovanech, kde studovali především děti prominentních filmařů. On i Jan byli jiní, a proto se stali oběťmi šikanování. Zvláště Honza, který bydlel na pokoji s Radimem a dalšími dvěma spolužáky. Právě Terezin manžel byl hlavním iniciátorem Honzova týrání a ponižování, které někdy přerůstalo do skutečného mučení a sexuálního násilí. Aleš popisuje šokované Tereze, co se v internátu tehdy dělo. Radim obdivoval herečku Nastassju Kinskou. Honza se za ni musel převlékat. Aleš se o hrůzách dozvídal od milence postupně. Byl to on, kdo to ohlásil. Jenže ve škole se aféra ututlala. On i Benda odešli a provinilci byli jen podmínečně vyloučeni. Jan pak studoval v Praze a Aleš se vrátil do rodného Berouna. Po roce dostal Aleš dopis na rozloučenou. Jeho milenec se zabil pádem z osmého patra. Aleš dá zmíněný dopis nešťastné Tereze a odejde. Rodina spokojeně snídá a dobírá si Milana s kocovinou. Přijde naštvaná Tereza a dá si s otcem panáka. A ne jednoho. Karel s manželkou jedou nakoupit do města a vezmou s sebou Dominika, aby si mohl vyzvednout spravené brýle. Chlapec se v krámě baví s Alešem o fotografování. Muž mu ukáže Honzovy fotky. Zavře obchod a vezme ho do svého bytu o patro výš. Radimovi vadí, že těhotná žena moc pije. Začnou se hádat. Tereza ho obviní, že lhal, když tvrdil, že nezvaného hosta nezná. On ji přesvědčuje, že Aleš i Benda byli udavači. Nikdo je na škole neměl rád, protože se vyvyšovali a měli všechny za blbce. Když se začaly ztrácet věci, zjistilo se prý, že kradli oni a navíc byli „buzny“. A tak dostali výprask nebo baštonádu. Když Tereza dál vyčítá, on se zmíní o její sebevraždě: také mu o ní přece neřekla. Manželé se pohádají. Radim přizná, že se tehdy choval hnusně, ale tvrdí, že mu bylo sedmnáct; nyní je mu pětatřicet a změnil se. Je už někdo úplně jiný. Až teď se dozví, že se Benda zabil. Prý kvůli němu. On jí tvrdí, že nemůže „blbému buzerantovi“ všechno věřit. Tereza mu se slzami v očích přečte Honzův dopis na rozloučenou. Je to zpověď zničeného člověka, který se nedokázal vyrovnat s děsivými zážitky. Žena přizná, že po zradě prvního muže také psala podobný dopis. Karel se ženou zjistí, že Optika je zavřená, a předpokládají, že Dominik šel napřed pěšky. Aleš dá chlapci Honzův foťák. Ukáže mu temnou komoru a učí ho zakládat film. Když se tchán s tchyní vrátí bez chlapce, vyrazí Radim s Milanem do města. Vniknou do bytu a zastihnou překvapeného Aleše ve vaně. Vyslýchají ho. Objeví přitom Dominikův digitální fotoaparát, který dal Alešovi místo toho Honzova. Začnou nahého muže bít a rozzuřený Radim ho ve vaně ponoří pod vodu... Dominik v loďce na rybníku fotí starým foťákem ptáky. Ohlásí se rodině. Renata to hned volá Milanovi. Ten je v šoku, protože Radim se právě snaží dýcháním z úst do úst oživit Aleše. Ten se posléze probere. Tereza, která usnula, po probuzení najde na louce urnu a zahodí ji ještě dál. Večer se usmíří s Radimem. Dominik je fotografuje. Radim si vybavuje scény z internátu, kde se Jan musel převlékat za Nastassju Kinskou a kde ho týrali. Má slzy v očích. Na milence vzpomíná i Aleš...
Postavy a obsazení
• Aňa Geislerová - nevěsta Tereza
• Stanislav Majer - ženich Radim
• Jiří Černý - nezvaný host
• Kristýna Nováková-Fuitová - Renata
• Juraj Nvota - kněz
• Jana Radojčičová - Marie
• Jiří Šesták - Karel
• David Máj - Milan
Ocenění
Český lev
2013 - Jan Hřebejk (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Aňa Geislerová (Nejlepší herečka) (nominace)
2013 - Jiří Černý (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2013 - Martin Štrba (Nejlepší kamera) (nominace)
2013 - Aleš Březina (Nejlepší hudba) (nominace)
Slnko v sieti
2014 - Katarína Štrbová Bieliková (Najlepšie kostýmy)
2014 - Martin Štrba (Najlepší kameramanský výkon) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2013 - Jiří Černý (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2013 - Martin Štrba (Nejlepší kamera) (nominace)
2013 - Aleš Březina (Nejlepší hudba) (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2013 - Jan Hřebejk (Cena za režii)
2013 - Jan Hřebejk (Velká cena - Křišťálový glóbus) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 22.8.2013 Falcon
Premiéra Slovensko: 29.8.2013 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 5.2.2014 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 633 755
Návštěvnost v ČR 19 218
FILMY V SÉRII
Líbáš jako Bůh gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa30/
Česko, Komedie / Romantický, 2009
Režie: Marie Poledňáková, Hrají: Kamila Magálová, Jiří Bartoška
Líbáš jako ďábel gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa31/
Česko, Komedie, 2012
Režie: Marie Poledňáková, Hrají: Kamila Magálová, Oldřich Kaiser
Líbáš jako Bůh gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa30/
Česko, Komedie / Romantický, 2009
Režie: Marie Poledňáková, Hrají: Kamila Magálová, Jiří Bartoška
Líbáš jako ďábel gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa31/
Česko, Komedie, 2012
Režie: Marie Poledňáková, Hrají: Kamila Magálová, Oldřich Kaiser
Tvůrci a herci
Marie Poledňáková (Režie), Jan Bradáč (Produkce), Svatka Peschková (Produkce), Petr Malásek (Hudba), Martin Duba (Kamera), Adam Dvořák (Střih), Adam Dvořák (Scénografie), Věra Kocová (Kostýmy), Martina Hrušová (Kostýmy), Táňa Kubešová (Kostýmy), Jiří Klenka (Zvuk), Adéla Robová (Masky), Marie Poledňáková (Scénář), Kamila Magálová (Herec), Jiří Bartoška (Herec), Eva Holubová (Herec), Oldřich Kaiser (Herec), Nela Boudová (Herec), Roman Vojtek (Herec), Martha Issová (Herec), Filip Antonio (Herec), Jakub Grafnetr (Herec), Jaroslava Adamová (Herec), Arnošt Lustig (Herec), Milan Šteindler (Herec), Barbora Hrzánová (Herec), Sandra Pogodová (Herec), Naďa Konvalinková (Herec), Václav Postránecký (Herec), Dana Morávková (Herec), Roman Štolpa (Herec), Michal Gulyáš (Herec), Lucie Bílá (Herec), Karel Šíp (Herec), Michaela Maurerová (Herec), Jan Dolanský (Herec), Jaroslava Hanušová (Herec), Jiří Knot (Herec), Ján Kroner ml. (Herec), Jan Antonín Duchoslav (Herec), Karel Holas (Herec), Michaela Flenerová (Herec), Oskar Hák (Herec), Dita Hořínková (Herec), Pier Orlandin (Herec), Hana Horová (Herec), Petra Štíbrová (Herec)
2009/116/Česko/Komedie, Romantický
Zajímavost k filmu
- Popri záverečných titulkoch môžeme sledovať niektoré vystrihnuté scény ale aj scény, ktoré sa vo filme objavili.
- Vo filme vystupuje aj česká kapela Divokej Bill.
- Záběry ze školy jsou z Gymnázia Nad Štolou v Praze 7.
- Kvůli slovenskému přízvuku Kamily Magálové se původně počítalo s jejím předabováním , konkrétně Ilonou Svobodovou, která postavu Magálové dabovala už v pohádce O Ječmínkovi (2003), nebo Zlatou Adamovskou. Nakonec se tak nestalo a slovenský akcent herečky je ve filmu vysvětlen tak, že vyrůstala 7 let s otcem v Bratislavě.
- Pro slovenskou herečku Magálovou byla při natáčení největším problémem čeština. Podle Poledňákové se nakonec naučila mluvit skvěle, přestože ji neodnaučili říkat "mánželstvi", které je nejfrekventovanějším slovem filmu.
- Režisérka Marie Poledňáková zakázala během natáčení Oldřichu Kaiserovi požívání alkoholu. Pokud by Kaiser dohodu porušil, natáčení by pro něj ihned skončilo.
- Komedii Líbáš jako Bůh vidělo v kinech více než 900 tisíc diváků a byla oceněna Českým lvem 2009 pro divácky nejúspěšnější český film roku.
- Tento film navštívilo v kinech za první víkend 92 434 diváků.
- Producentem je distribuční společnost Falcon, rozpočet je vyšší než 30 milionů korun.
- Natáčení trvalo od konce roku 2007 do května 2008.
- Hudbu složil Petr Malásek.
- Režisérka si dlouho nevěděla rady s obsazením hlavní ženské role. Rozhodla se jednoho večera, kdy se dívala na Banánové rybičky, ve kterých byla hostem Kamila Magálová.
- Natáčelo se v Praze a okolí, ale i v Krkonoších.
- Do jedné z dětských rolí byl obsazen čtyřletý Filípek i díky "znamení". Po konkurzu řešila režisérka dilema a Filípkovi pomohl fakt, že měl u komparzových zkoušek číslo 23. Stejné číslo měl kdysi Tomáš Holý.
- Vo filme vystupuje aj česká kapela Divokej Bill.
- Záběry ze školy jsou z Gymnázia Nad Štolou v Praze 7.
- Kvůli slovenskému přízvuku Kamily Magálové se původně počítalo s jejím předabováním , konkrétně Ilonou Svobodovou, která postavu Magálové dabovala už v pohádce O Ječmínkovi (2003), nebo Zlatou Adamovskou. Nakonec se tak nestalo a slovenský akcent herečky je ve filmu vysvětlen tak, že vyrůstala 7 let s otcem v Bratislavě.
- Pro slovenskou herečku Magálovou byla při natáčení největším problémem čeština. Podle Poledňákové se nakonec naučila mluvit skvěle, přestože ji neodnaučili říkat "mánželstvi", které je nejfrekventovanějším slovem filmu.
- Režisérka Marie Poledňáková zakázala během natáčení Oldřichu Kaiserovi požívání alkoholu. Pokud by Kaiser dohodu porušil, natáčení by pro něj ihned skončilo.
- Komedii Líbáš jako Bůh vidělo v kinech více než 900 tisíc diváků a byla oceněna Českým lvem 2009 pro divácky nejúspěšnější český film roku.
- Tento film navštívilo v kinech za první víkend 92 434 diváků.
- Producentem je distribuční společnost Falcon, rozpočet je vyšší než 30 milionů korun.
- Natáčení trvalo od konce roku 2007 do května 2008.
- Hudbu složil Petr Malásek.
- Režisérka si dlouho nevěděla rady s obsazením hlavní ženské role. Rozhodla se jednoho večera, kdy se dívala na Banánové rybičky, ve kterých byla hostem Kamila Magálová.
- Natáčelo se v Praze a okolí, ale i v Krkonoších.
- Do jedné z dětských rolí byl obsazen čtyřletý Filípek i díky "znamení". Po konkurzu řešila režisérka dilema a Filípkovi pomohl fakt, že měl u komparzových zkoušek číslo 23. Stejné číslo měl kdysi Tomáš Holý.
Odkazy
Hrají:
Kamila Magálová, Jiří Bartoška, Eva Holubová, Oldřich Kaiser, Nela Boudová, Roman Vojtek, Martha Issová, Filip Antonio, Jakub Grafnetr, Jaroslava Adamová, Arnošt Lustig, Milan Šteindler, Barbora Hrzánová, Sandra Pogodová, Naďa Konvalinková, Václav Postránecký, Dana Morávková, Roman Štolpa, Michal Gulyáš, Lucie Bílá, Karel Šíp, Michaela Maurerová, Jan Dolanský, Jaroslava Hanušová, Jiří Knot, Ján Kroner ml., Jan Antonín Duchoslav, Karel Holas, Michaela Flenerová, Oskar Hák, Dita Hořínková, Pier Orlandin, Hana Horová, Petra Štíbrová, Ladislav Dostál, Jan Bradáč, Michaela Klenková