Spalovač mrtvol / Spalovač mrtvol (1968/96/Československo/Drama, Horor, Thriller) 89% -Originál DVD-
21.01.2024 08:48
JEDNOU VĚTOU
„Hrůzná tragikomedie podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse.“
OBSAH
Konec 30. let: Pan Karel Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Rád předčítá ze své oblíbené knihy o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl spolupracuje s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra začíná... Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse (vyšla v roce 1967). Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Na scénáři spolupracoval s Jurajem Herzem autor původní novely Ladislav Fuks, kameramanem byl Stanislav Milota, vedlejší role ztělesnili Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Ilja Prachař, Jiří Lír, Míla Myslíková, Vladimír Menšík. V roce 1969 získal Herz za režii a Milota za kameru tohoto filmu cenu FITESU Trilobit. Na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu obdržel snímek Stříbrnou Sirénu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Naprosto destruktivní záležitost, u který se neobejdu bez pořádné řádky nervů, protože Rudolf Hrušinský hraje tak dokonale, že strach jít z něj by ještě bylo hezké, ale tady je to ještě něco více. Ten film se promítal v Holandsku a lidi se tomu neskutečným způsobem smáli, když film promítali v Itálii, prožívali to na plátně jako ten nejkrutější horor, který kdy vůbec viděli, protože spalovat mrtvoly při premiéře v té době bylo zakázané a diváci z toho museli mít noční můry, ale když se film promítal tady, byl z toho každý šokovaný. Spalovač mrtvol je dost možná nejlepší český film v celé historii česko-slovenské kinematografie, ale já musím potvrdit, že českých filmů, a pětihvězdičkových existuje přeci jen více, i když čtyři hvězdičky tady jsou také hodně silné, jsou hlavně proto, že ten film nepřináší nic dobrého. Je to vlastně velký herecký koncert Rudolfa Hrušinského, protože zahrát někoho tak brilantně jsem snad ještě nikdy neviděl, nebo jsem nad tím minimálně po skončení filmu chvíli přemýšlel. Ze Spalovače mrtvol šel strach, ještě aby ne, tvůrci to prý točili proto, aby se lidi smáli, ale nakonec odvyprávěli tak zlý příběh, že černý humor zastřel celý ten příběh vlnou strachu. Mně se tento film líbil, tvrdím, že je to dost možná nejlepší český film, ale přesto dávám čtyři hvězdičky a na více se nezmůžu. Měl jsem z toho prostě tak zvláští rozporuplné pocity, kterým jasně vévodil Rudolf Hrušinský, ale taky fakt, že depresivní film, kde příběh jde od deseti k pěti stačí vidět jen jednou a víckrát už ne, a to je docela škoda. --- Dáš si rakvičku nebo věneček? (Malarkey) 4*
Co dodat? Tenhle film je velký! Velký díky Rudolfovi Hrušínskému, velký díky předloze Ladislava Fukse, kterou dokázal naprosto neuvěřitelným způsobem Herz přetavit do stejně sugestivní obrazové podoby. Celková stylizace a velmi uhlazené, pravidelné tempo vyprávění přesně zrcadlí nitro Romana Kopfrkingla, kde se všechno odvíjí v soustředných kruzích, kde se stále opakují tytéž věty a tytéž myšlenky a kde se postupně objevuje chorobná posedlost. Nejprve smrtí, pak i vlastní výjímečností. Nitro člověka, jehož celý svět je postaven na hře, na popírání skutečnosti a jejím přetváření v cosi bizarně pokorného, milého a uhlazeného, smrt (je-li provedena žehem) nevyjímaje. Hrušínský coby poloprázdná nádoba, postupně zaplňovaná jedem ideologie a přesvědčením o vlastní vyvolenosti je nelidsky přesvědčivý. Stejně tak celý Herzův film... Nejsugestivnější portrét šílenství člověka i doby, který znám. (Marigold) 5*
- Ještě jsem si ji nespasil. Ještě jsem ji nezachránil. (pan Kopfrkingl o své dceři, kterou se právě pokusil zabít) - O tu se nebojte, pane Kopfrkingl. Čeká vás hodně práce. Pro národ. Pro lidstvo. - Nikdo nebude trpět, spasím je všecky. Všecky je spasím, celý svět. . . . . Takhle končí, troufnu si říct, ten nejemotivnější film v kariéře Rudolfa Hrušínského, co jsem viděl. Nejmrazivější a nejznepokojivější film snad ani nebyl natočen. A přestože občas úsměvný, oplývá i černočerně morbidním humorem, ovšem v přiměřených mezích, takže atmosféru humor neprovíří a nezlehčí, ale spíš jen zhutní a ztemní. A přestože je pan Kopfrkingl na první pohled slizký a nepříjemný chlapík, je v duši tak neuvěřitelně ušlechtilý a milý, že snad ani lepší člověk nežil. Copak se po dvacetiletém manželství najde nějaký chlap, který své ženě neřekne jinak než "něžná, jemná, požehnaná apod" ? neslyšel jsem o žádném. přestože postupem času koná určité věci, které bychom nemohli nazvat normální, dělá je v té nejlepší víře. Jako kdyby byl omámený, pomýlený, zmatený a upnutý špatným směrem. Podle mě je to velmi kladný hrdina, ale ve špatnou dobu a špatným způsobem. Určitě není záporák, protože to nedělá kvůli svému dobru (určitě ne moc), ale pro dobro všech lidí, kteří jsou podle něj pomýlení a nasáklí. Úžasnej film, kdyby to nebyl trezorák, tak se vsadím, že oskara by získal natotata. škoda toho. (monolog) 5*
VELKÁ RECENZE
Režisér Juraj Herz natočil v roce 1968 svůj třetí celovečerní film Spalovač mrtvol podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse, jejíž děj se od adaptace liší zejména v závěru. Vypráví příběh psychopatického maloměšťáka Karla Kopfrkingla s nádechem „psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky“, zasazený do 30. let 20. století. Osud filmu byl zpečetěn normalizací. V roce 1973 byl titul vyřazen z distribuce kvůli údajné morbiditě. Pro proskribovaného kameramana Stanislava Milotu to byl poslední český hraný film a Juraj Herz se k hrané tvorbě mohl vrátit až koncem 70. let. Obnovená premiéra snímku se konala v srpnu 1990 v cyklu Filmy z trezoru, v roce 2004 byl jako jeden ze zásadních titulů československé kinematografie uveden v rámci Projektu 100. Digitálně restaurovanou verzi uvedl zpět do kin v červenci 2019 Národní filmový archiv. – Karel Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria (natáčelo se však v pardubickém krematoriu), zapřisáhlý abstinent a nekuřák, se jeví jako spořádaný a ušlechtilý otec a milující manžel. Je však posedlý myšlenkou spalování těl a putování duší a miluje kremace, popel, prach a smrt. Obdivuje Tibet a jeho náboženství. Domnívá se, že má romantickou a citlivou duši, ale jeho pokrytectví je záhy odhaleno při pravidelných návštěvách veřejného domu. Kopfrkingla snadno zneužije přítel z první světové války, Němec Walter Reinke, a získá ho do služeb nacistické ideologie a především k obludným plánům hromadné likvidace lidí. Aby mu nic nestálo v cestě vzhůru, vyvraždí psychopat postupně manželku a syna. Zachrání se před ním jen dcera Zina, zatímco muže odvážejí nacisté, aby jako specialista na hromadné spalování přispěl Říši. – Režisér Herz se ve filmu pokusil ve spolupráci s kongeniálním kameramanem Stanislavem Milotou osobitým stylem stvořit obraz člověka, patologicky posedlého smrtí a vlastní mocí. Vyprávění, v němž se průběžně zjevují stále stejné postavy (muž a jeho hloupá žena, růžolící dívka, tajemná tmavovláska ad.) je zúženo na rovinu Kopfrkinglova deformovaného vidění světa a na postupný rozklad jeho osobnosti. Důsledná stylizace obrazu (pomocí takzvaného „rybího oka“), hra s montáží, fantaskní vidění bizarností na pomezí černého humoru, využití hororových prvků a především strhující herecký výkon Rudolfa Hrušínského, to vše tvoří pevně sevřené, výjimečné dílo.
Jedním z nejvýraznějších titulů ve filmografii režiséra Juraje Herze se stala adaptace stejnojmenné novely Ladislava Fukse z roku 1967. Temně absurdní příběh patří k těm spisovatelovým dílům, která v šedesátých letech reflektovala téma židovství a obecněji odcizení v násilnické realitě na bázi psychologické grotesky (Pan Theodor Mundstock, Variace pro temnou strunu, Myši Natálie Mooshabrové). Hlavní postavou vyprávění je zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl, jenž miluje svou práci i svou rodinu – dokonce natolik, že mu obojí splyne a rozhodne se manželku a obě děti láskyplně a profesionálně zlikvidovat. Kopfrkinglova tchyně je totiž neárijského původu a „ubohá“ rodina nemá podle nové ideologie právo na existenci. Kopfrkingl udává i své známé a kolegy gestapu a účastní se štvanice na Židy. Vliv na proměnu laskavého, svědomitého muže v psychopatického vraha má ideologie nastupujícího nacismu – a paradoxně i bytostně mírumilovná, ale zcela chybně pochopená buddhistická filozofie... Lví podíl na kvalitách snímku má obsazení titulní role: Kopfrkingl patří k vůbec nejlepším rolím Rudolfa Hrušínského, který brilantně zvládl nenápadný přechod obyčejného muže v psychopatickou zrůdu. V roli Karlovy manželky Marie zaujala Vlasta Chramostová, Spalovač mrtvol se však nadlouho stal jedním z posledních filmových titulů v profesionálním portfoliu herečky, která se kvůli svým politickým názorům dostala na černou listinu komunistických cenzorů… Kombinace černé komedie a živé vzpomínky na německý expresionismus proměnila Spalovače mrtvol ve významný titul československé nové vlny. Důležitý podíl na kvalitách snímku má i kameraman Stanislav Milota, jenž s tehdy čtyřiatřicetiletým Jurajem Herzem úzce spolupracoval už na technickém scénáři. Obrazově vytříbený černobílý film patří k nejlepším Milotovým pracím. Osudy snímku byly pohnuté: Československo ho navrhlo do oscarové soutěže (do nominačního výběru se však nedostal), okamžitě po premiéře v březnu 1969 však skončil v pomyslném cenzorském trezoru. Do kin byl znovu uveden až v srpnu 1990.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Při návštěvě v zoo Karel Kopfrkingl vyjadřuje vděk manželce Marii, s níž se tu před lety seznámil a jíž říká poeticky Lakmé (a ona ho oslovuje na jeho přání jako Romana), za peníze, jež přinesla do manželství a za její péči o domácnost. Jsou s nimi šestnáctiletá dcera Zina a čtrnáctiletý brýlatý syn Mili. Muž ženě ukáže pana Strausse, jemuž od nynějška bude dávat provizi. Na večírku Spolku přátel žehu, jemuž Kopfrkingl předsedá a na němž se podle jeho rozhodnutí nepodává alkohol a nesmí se kouřit, se domluví s panem Straussem, aby jako obchodní agent s cukrářskými výrobky nabízel i přihlášku do Spolku; za každého nového člena dostane pět korun. Na večírek dorazí předsedův přítel z první světové války Walter Reinke s chotí Ernou. Kopfrkingl ukáže panu Straussovi knihu o Tibetu, v níž si prý „čte jako v bibli“. V proslovu o přednostech žehu z této knihy cituje a tvrdí, že čím dříve se člověk v prach obrátí, tím dříve se jeho duše osvítí. Zmíní se také o výhodách krematorií. Na závěr proslovu připije vodou na šťastné lidstvo. Strauss urychleně odejde. Kopfrkingl se zmíní o jeho nešťastném životě. Podle Marie je Strauss žid. Kopfrkingla zaujmou v rámařství pana Holého obrázky polonahých slečen, ale koupí portrét nikaragujského prezidenta, jehož jméno nechá přelepit. Také si dá zarámovat zákon o kremaci. Muž doma rozvěsí oba přinesené obrazy. Má láskyplnou starost o svou kočku Čarokrásnou Roxanu. Na návštěvu přijdou Reinkeovi. Kopfrkingl vzpomíná na utrpení koní za války. Podle něj lidstvo musí být šťastné. Nacista Walter se raduje nad připojením Rakouska k Říši. Vyzve kamaráda ke vstupu do partaje, ale ten si přihlášku nevezme. Erna ví, že jejich společníka zajímají spíše lidské tragédie. Kopfrkinglovi mluví o tom, že jsou Češi. Podle hosta je v Karlovi určitě „aspoň kapka německé krve“. Reinke s manželkou nespokojeně odjedou. Do krematoria nastoupí nesmělý mladík Dvořák. Kopfrkingl, který v „chrámu smrti“ pracuje už patnáct let a kterému se často zjevuje černovlasá bledá dívka, ho seznámí s kolegy; Josífek Zajíc má strach o osud republiky, ale Kopfrkingl ho uklidní. Pak provází nováčka krematoriem. V přípravně otevře rakev slečny Strunné a uhladí mrtvé vlasy. Kopfrkingl na procházce s rodinou obdivuje v parku rozkvetlé květy. Na pouti ho zaujme panoptikum voskových figur se „sbírkou“ seriálových vrahů, z něhož mají děti i žena hrůzu, a také oddělení „jen pro pány“, týkající se pohlavních chorob. Kopfrkingl si dává u souseda, židovského doktora Bettelheima, často dělat krevní rozbor, údajně z obavy před nákazou z mrtvých v krematoriu (ve skutečnosti kvůli možným důsledkům z pravidelných návštěv v „masérském salonu“). Zmíní se o tom, že v pohraničí je vyhlášen výjimečný stav. Zřízenec krematoria, morfinista Fenek, dá Kopfrkinglovi sbírku much a požaduje za ni dávku morfia od chemika Reinkeho, který se ovšem momentálně účastní mobilizace. Kopfrkingl chce pozvat mladou a pohlednou uklízečku v krematoriu Liškovou na „rozhovor“, ale ta začne křičet a odejde. V „masérském salonu“ Iris, kam chodí „spořádaný manžel“ jednou měsíčně, vypráví Kopfrkingl své oblíbené slečně Dagmar (k nerozeznání podobné manželce) o práci, o rodině a o úspěších s přibývajícími členy Spolku přátel žehu díky panu Straussovi. Doma muž zavěsí na zeď sbírku much. Má starost o Lakmé, která je prý nějaká smutná. Koupil dceři k narozeninám kostým a zmíní se o dceřině příteli panu Kájovi, zda bude také tak pro rodinu jako on. Uklízečka Lišková dá výpověď. Fenek se dožaduje morfia, ale podle Kopfrkingla by se v době politické krize měl zajímat o jiné věci. Muž učeše v rakvi slečnu Čárskou, která zemřela těsně před svatbou. Sleduje pak s Dvořákem spalování rakve. Také nový zaměstnanec chce odejít, raději by prý dělal v kotelně. Kopfrkingl mu to rozmlouvá. Rodina slaví Zininy narozeniny v době okupace Sudet. Pan Kája udělá rodinnou fotografii. Baví se o tom, zda může někdo v rakvi obživnout. Kopfrkingl tvrdí, že ne. Libuje si, že dá spálit i kočku Čarokrásnou a požádá dceru, aby zahrála Mahlerovy Písně o mrtvých dětech nebo raději něco veselejšího, Saint-Saënsův Tanec kostlivců. Manželka se marně snaží muži zatajit Reinkeho pozvání na box. Kopfrkinglovi, který se chlubí svou citlivostí a láskou k hudbě, zápas připadá surový. Syn Mili má obavy o knokautovaného mladého boxera. Na Vánoce zabíjí kapry místo otce hospodyně od Bettelheimů, paní Anežka. Walter na vánoční návštěvě požádá přítele, aby se 6. března zúčastnil slavnosti na židovské obci a podal zprávu sudetoněmecké straně „nešťastných židech“. Zároveň mu znovu dá přihlášku do partaje. Pozve ho do kasina, kam mají přístup jen její členové a kde je spousta krásných blondýn. Na Štědrý večer otec mluví o tom, že v onen den se bohužel v krematoriu nespaluje a zmiňuje se o německém národu, který čeká skvělá budoucnost a k němuž i oni patří. Kopfrkingl se při odběru vyptává Bettelheima, zda má slovanskou nebo germánskou krev. Podle lékaře v tom není rozdíl. Vnutí se s ním na společnou večeři pohřebního bratrstva při svátku Chevra suda na židovské obci, kde potká i pana Strausse. Líbí se mu kantorův zpěv. Reinke se v kasinu, kde slaví nacisté okupaci Československa z 15. března 1939, vyptává Karla, co židé říkali. Kopfrkingl mu neodporuje, když podle něj mluvili židé určitě o zničení německé říše. Kamarád se baví o chystaném obsazení dalších území v Evropě. Podle něj je i v krematoriu spousta nepřátel Říše. Kopfrkingl, se zaujetím sledující nevázanou zábavu s blondýnami, s ním souhlasí a udá Strausse a Bettelheima. Walter pak nasazuje i na Lakmé, jejíž matka byla židovka. Tvrdí, že je také „nasáklá“ a že si nezaslouží žít s ním; čeká ji prý mnoho starostí. Kopfrkingl se v krematoriu baví s ředitelem, pak vynadá Fenekovi kvůli morfiu a Vránovi kvůli nepořádku a spokojeně přihlíží, jak gestapo zatkne ředitele, pana Berana a pana Zajíce. Nesměle zkouší hajlovat. Zjeví se mu opět bledá černovláska. Doma muž zjistí, že se Mili přátelí s boxerem, který chce rozbít Němcům držku. Oznámí synovi před zaskočenou manželkou, že po prázdninách půjde na německé gymnázium. Děti odjedou na prázdniny k tetě do Slatiňan. Kopfrkingl doma přiměje Lakmé, aby se slavnostně oblékla. Pochlubí se jí, že bude povýšen a stane se ředitelem. Po večeři odvede povolnou ženu do koupelny a oběsí ji na rozbitém ventilátoru. Zjeví se mu dvojník jako tibetský mnich. Sdělí mu, že po smrti dalajlamy byl on vybrán na jeho místo. Přijde si prý pro něj a odvede ho do požehnané vlasti, Tibetu. Při pohřbu manželky vede Kopfrkingl proslov již jako ředitel krematoria. Podle něj může být smrt i dobro, neboť je vykoupením ze strastí života. Vzápětí začne vykřikovat podobně jako Hitler. Někteří lidé odejdou, jiní hajlují. V „masážním salonu“ Kopfrkingl vykládá Walterovi o svých krocích v krematoriu. Podle kamaráda je Mili čtvrteční žid, a proto ho do německého gymnázia nevezmou. V sobotu, kdy se nespaluje, vezme otec syna do krematoria. Zahlédne tam oběšeného pana Dvořáka. V přípravně zabije chlapce železnou tyčí a uloží ho do rakve k mrtvému „čistokrevnému“ Němci. Zjevení tibetského mnicha mu praví, že jeho země jej očekává jako vládce, který spasí svět. On konstatuje, že musí spasit ještě jednu dobrou duši. Nacista ve smokinku jmenuje Kopfrkingla tajným odborným šéfem na spalování v koncentračních táborech. Muži se myšlenka hromadné likvidace mrtvých v obrovských společných pecích a osvobozování duší zamlouvá. Má vidinu sebe jako spasitele všech židů, které v pecích osvobodí od utrpení. Kopfrkingl vezme i Zinu na prohlídku krematoria. Cestou na hřbitově je zastaví muž, který hledá svou hloupou ženu, jež se mu tu před týdnem ztratila (a s níž se zjevoval na různých Kopfrkinglových akcích). V přípravně najde otec příhodnou rakev s učitelkou klavíru. Pak napadne šokovanou dceru tyčí, ale ona před ním uteče. Zjeví se mu totiž dvojník-mnich a odvede ho, aby se už konečně ujal svého poslání v Tibetu jako nový vládce. Před krematoriem ho ovšem osloví nacista ve smokingu. Podle nacisty ho čeká hodně práce pro národ, pro lidstvo. O jeho dceru se prý oni postarají. Kopfrkingl se vydává splnit svůj velký úkol spasit celý svět.
Ocenění:
Sitges Film Festival
1972 - Juraj Herz (Nejlepší film)
1972 - Rudolf Hrušínský (Nejlepší herec)
1972 - Stanislav Milota (Nejlepší kamera)
- Film získal Striebornú sirénu na prehliadke českých a slovenských filmov v talianskom Sorrente. (classic)
- Film bol vybraný, aby Československo reprezentoval na Oscaroch. Získal rad ocenení a vzápätí putoval do trezoru.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 14.3.1969
Premiéra v ČR: 11.7.2019 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.11.1996 (VHS) Barrandov Biografia, 1.7.2005 (DVD) Centrum českého videa
Poprvé na VHS: 1.2.1997 Barrandov Biografia
Poprvé na DVD: 1.4.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: -20.11.2019 Magic Box
„Hrůzná tragikomedie podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse.“
OBSAH
Konec 30. let: Pan Karel Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Rád předčítá ze své oblíbené knihy o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl spolupracuje s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra začíná... Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse (vyšla v roce 1967). Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Na scénáři spolupracoval s Jurajem Herzem autor původní novely Ladislav Fuks, kameramanem byl Stanislav Milota, vedlejší role ztělesnili Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Ilja Prachař, Jiří Lír, Míla Myslíková, Vladimír Menšík. V roce 1969 získal Herz za režii a Milota za kameru tohoto filmu cenu FITESU Trilobit. Na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu obdržel snímek Stříbrnou Sirénu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Naprosto destruktivní záležitost, u který se neobejdu bez pořádné řádky nervů, protože Rudolf Hrušinský hraje tak dokonale, že strach jít z něj by ještě bylo hezké, ale tady je to ještě něco více. Ten film se promítal v Holandsku a lidi se tomu neskutečným způsobem smáli, když film promítali v Itálii, prožívali to na plátně jako ten nejkrutější horor, který kdy vůbec viděli, protože spalovat mrtvoly při premiéře v té době bylo zakázané a diváci z toho museli mít noční můry, ale když se film promítal tady, byl z toho každý šokovaný. Spalovač mrtvol je dost možná nejlepší český film v celé historii česko-slovenské kinematografie, ale já musím potvrdit, že českých filmů, a pětihvězdičkových existuje přeci jen více, i když čtyři hvězdičky tady jsou také hodně silné, jsou hlavně proto, že ten film nepřináší nic dobrého. Je to vlastně velký herecký koncert Rudolfa Hrušinského, protože zahrát někoho tak brilantně jsem snad ještě nikdy neviděl, nebo jsem nad tím minimálně po skončení filmu chvíli přemýšlel. Ze Spalovače mrtvol šel strach, ještě aby ne, tvůrci to prý točili proto, aby se lidi smáli, ale nakonec odvyprávěli tak zlý příběh, že černý humor zastřel celý ten příběh vlnou strachu. Mně se tento film líbil, tvrdím, že je to dost možná nejlepší český film, ale přesto dávám čtyři hvězdičky a na více se nezmůžu. Měl jsem z toho prostě tak zvláští rozporuplné pocity, kterým jasně vévodil Rudolf Hrušinský, ale taky fakt, že depresivní film, kde příběh jde od deseti k pěti stačí vidět jen jednou a víckrát už ne, a to je docela škoda. --- Dáš si rakvičku nebo věneček? (Malarkey) 4*
Co dodat? Tenhle film je velký! Velký díky Rudolfovi Hrušínskému, velký díky předloze Ladislava Fukse, kterou dokázal naprosto neuvěřitelným způsobem Herz přetavit do stejně sugestivní obrazové podoby. Celková stylizace a velmi uhlazené, pravidelné tempo vyprávění přesně zrcadlí nitro Romana Kopfrkingla, kde se všechno odvíjí v soustředných kruzích, kde se stále opakují tytéž věty a tytéž myšlenky a kde se postupně objevuje chorobná posedlost. Nejprve smrtí, pak i vlastní výjímečností. Nitro člověka, jehož celý svět je postaven na hře, na popírání skutečnosti a jejím přetváření v cosi bizarně pokorného, milého a uhlazeného, smrt (je-li provedena žehem) nevyjímaje. Hrušínský coby poloprázdná nádoba, postupně zaplňovaná jedem ideologie a přesvědčením o vlastní vyvolenosti je nelidsky přesvědčivý. Stejně tak celý Herzův film... Nejsugestivnější portrét šílenství člověka i doby, který znám. (Marigold) 5*
- Ještě jsem si ji nespasil. Ještě jsem ji nezachránil. (pan Kopfrkingl o své dceři, kterou se právě pokusil zabít) - O tu se nebojte, pane Kopfrkingl. Čeká vás hodně práce. Pro národ. Pro lidstvo. - Nikdo nebude trpět, spasím je všecky. Všecky je spasím, celý svět. . . . . Takhle končí, troufnu si říct, ten nejemotivnější film v kariéře Rudolfa Hrušínského, co jsem viděl. Nejmrazivější a nejznepokojivější film snad ani nebyl natočen. A přestože občas úsměvný, oplývá i černočerně morbidním humorem, ovšem v přiměřených mezích, takže atmosféru humor neprovíří a nezlehčí, ale spíš jen zhutní a ztemní. A přestože je pan Kopfrkingl na první pohled slizký a nepříjemný chlapík, je v duši tak neuvěřitelně ušlechtilý a milý, že snad ani lepší člověk nežil. Copak se po dvacetiletém manželství najde nějaký chlap, který své ženě neřekne jinak než "něžná, jemná, požehnaná apod" ? neslyšel jsem o žádném. přestože postupem času koná určité věci, které bychom nemohli nazvat normální, dělá je v té nejlepší víře. Jako kdyby byl omámený, pomýlený, zmatený a upnutý špatným směrem. Podle mě je to velmi kladný hrdina, ale ve špatnou dobu a špatným způsobem. Určitě není záporák, protože to nedělá kvůli svému dobru (určitě ne moc), ale pro dobro všech lidí, kteří jsou podle něj pomýlení a nasáklí. Úžasnej film, kdyby to nebyl trezorák, tak se vsadím, že oskara by získal natotata. škoda toho. (monolog) 5*
VELKÁ RECENZE
Režisér Juraj Herz natočil v roce 1968 svůj třetí celovečerní film Spalovač mrtvol podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse, jejíž děj se od adaptace liší zejména v závěru. Vypráví příběh psychopatického maloměšťáka Karla Kopfrkingla s nádechem „psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky“, zasazený do 30. let 20. století. Osud filmu byl zpečetěn normalizací. V roce 1973 byl titul vyřazen z distribuce kvůli údajné morbiditě. Pro proskribovaného kameramana Stanislava Milotu to byl poslední český hraný film a Juraj Herz se k hrané tvorbě mohl vrátit až koncem 70. let. Obnovená premiéra snímku se konala v srpnu 1990 v cyklu Filmy z trezoru, v roce 2004 byl jako jeden ze zásadních titulů československé kinematografie uveden v rámci Projektu 100. Digitálně restaurovanou verzi uvedl zpět do kin v červenci 2019 Národní filmový archiv. – Karel Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria (natáčelo se však v pardubickém krematoriu), zapřisáhlý abstinent a nekuřák, se jeví jako spořádaný a ušlechtilý otec a milující manžel. Je však posedlý myšlenkou spalování těl a putování duší a miluje kremace, popel, prach a smrt. Obdivuje Tibet a jeho náboženství. Domnívá se, že má romantickou a citlivou duši, ale jeho pokrytectví je záhy odhaleno při pravidelných návštěvách veřejného domu. Kopfrkingla snadno zneužije přítel z první světové války, Němec Walter Reinke, a získá ho do služeb nacistické ideologie a především k obludným plánům hromadné likvidace lidí. Aby mu nic nestálo v cestě vzhůru, vyvraždí psychopat postupně manželku a syna. Zachrání se před ním jen dcera Zina, zatímco muže odvážejí nacisté, aby jako specialista na hromadné spalování přispěl Říši. – Režisér Herz se ve filmu pokusil ve spolupráci s kongeniálním kameramanem Stanislavem Milotou osobitým stylem stvořit obraz člověka, patologicky posedlého smrtí a vlastní mocí. Vyprávění, v němž se průběžně zjevují stále stejné postavy (muž a jeho hloupá žena, růžolící dívka, tajemná tmavovláska ad.) je zúženo na rovinu Kopfrkinglova deformovaného vidění světa a na postupný rozklad jeho osobnosti. Důsledná stylizace obrazu (pomocí takzvaného „rybího oka“), hra s montáží, fantaskní vidění bizarností na pomezí černého humoru, využití hororových prvků a především strhující herecký výkon Rudolfa Hrušínského, to vše tvoří pevně sevřené, výjimečné dílo.
Jedním z nejvýraznějších titulů ve filmografii režiséra Juraje Herze se stala adaptace stejnojmenné novely Ladislava Fukse z roku 1967. Temně absurdní příběh patří k těm spisovatelovým dílům, která v šedesátých letech reflektovala téma židovství a obecněji odcizení v násilnické realitě na bázi psychologické grotesky (Pan Theodor Mundstock, Variace pro temnou strunu, Myši Natálie Mooshabrové). Hlavní postavou vyprávění je zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl, jenž miluje svou práci i svou rodinu – dokonce natolik, že mu obojí splyne a rozhodne se manželku a obě děti láskyplně a profesionálně zlikvidovat. Kopfrkinglova tchyně je totiž neárijského původu a „ubohá“ rodina nemá podle nové ideologie právo na existenci. Kopfrkingl udává i své známé a kolegy gestapu a účastní se štvanice na Židy. Vliv na proměnu laskavého, svědomitého muže v psychopatického vraha má ideologie nastupujícího nacismu – a paradoxně i bytostně mírumilovná, ale zcela chybně pochopená buddhistická filozofie... Lví podíl na kvalitách snímku má obsazení titulní role: Kopfrkingl patří k vůbec nejlepším rolím Rudolfa Hrušínského, který brilantně zvládl nenápadný přechod obyčejného muže v psychopatickou zrůdu. V roli Karlovy manželky Marie zaujala Vlasta Chramostová, Spalovač mrtvol se však nadlouho stal jedním z posledních filmových titulů v profesionálním portfoliu herečky, která se kvůli svým politickým názorům dostala na černou listinu komunistických cenzorů… Kombinace černé komedie a živé vzpomínky na německý expresionismus proměnila Spalovače mrtvol ve významný titul československé nové vlny. Důležitý podíl na kvalitách snímku má i kameraman Stanislav Milota, jenž s tehdy čtyřiatřicetiletým Jurajem Herzem úzce spolupracoval už na technickém scénáři. Obrazově vytříbený černobílý film patří k nejlepším Milotovým pracím. Osudy snímku byly pohnuté: Československo ho navrhlo do oscarové soutěže (do nominačního výběru se však nedostal), okamžitě po premiéře v březnu 1969 však skončil v pomyslném cenzorském trezoru. Do kin byl znovu uveden až v srpnu 1990.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Při návštěvě v zoo Karel Kopfrkingl vyjadřuje vděk manželce Marii, s níž se tu před lety seznámil a jíž říká poeticky Lakmé (a ona ho oslovuje na jeho přání jako Romana), za peníze, jež přinesla do manželství a za její péči o domácnost. Jsou s nimi šestnáctiletá dcera Zina a čtrnáctiletý brýlatý syn Mili. Muž ženě ukáže pana Strausse, jemuž od nynějška bude dávat provizi. Na večírku Spolku přátel žehu, jemuž Kopfrkingl předsedá a na němž se podle jeho rozhodnutí nepodává alkohol a nesmí se kouřit, se domluví s panem Straussem, aby jako obchodní agent s cukrářskými výrobky nabízel i přihlášku do Spolku; za každého nového člena dostane pět korun. Na večírek dorazí předsedův přítel z první světové války Walter Reinke s chotí Ernou. Kopfrkingl ukáže panu Straussovi knihu o Tibetu, v níž si prý „čte jako v bibli“. V proslovu o přednostech žehu z této knihy cituje a tvrdí, že čím dříve se člověk v prach obrátí, tím dříve se jeho duše osvítí. Zmíní se také o výhodách krematorií. Na závěr proslovu připije vodou na šťastné lidstvo. Strauss urychleně odejde. Kopfrkingl se zmíní o jeho nešťastném životě. Podle Marie je Strauss žid. Kopfrkingla zaujmou v rámařství pana Holého obrázky polonahých slečen, ale koupí portrét nikaragujského prezidenta, jehož jméno nechá přelepit. Také si dá zarámovat zákon o kremaci. Muž doma rozvěsí oba přinesené obrazy. Má láskyplnou starost o svou kočku Čarokrásnou Roxanu. Na návštěvu přijdou Reinkeovi. Kopfrkingl vzpomíná na utrpení koní za války. Podle něj lidstvo musí být šťastné. Nacista Walter se raduje nad připojením Rakouska k Říši. Vyzve kamaráda ke vstupu do partaje, ale ten si přihlášku nevezme. Erna ví, že jejich společníka zajímají spíše lidské tragédie. Kopfrkinglovi mluví o tom, že jsou Češi. Podle hosta je v Karlovi určitě „aspoň kapka německé krve“. Reinke s manželkou nespokojeně odjedou. Do krematoria nastoupí nesmělý mladík Dvořák. Kopfrkingl, který v „chrámu smrti“ pracuje už patnáct let a kterému se často zjevuje černovlasá bledá dívka, ho seznámí s kolegy; Josífek Zajíc má strach o osud republiky, ale Kopfrkingl ho uklidní. Pak provází nováčka krematoriem. V přípravně otevře rakev slečny Strunné a uhladí mrtvé vlasy. Kopfrkingl na procházce s rodinou obdivuje v parku rozkvetlé květy. Na pouti ho zaujme panoptikum voskových figur se „sbírkou“ seriálových vrahů, z něhož mají děti i žena hrůzu, a také oddělení „jen pro pány“, týkající se pohlavních chorob. Kopfrkingl si dává u souseda, židovského doktora Bettelheima, často dělat krevní rozbor, údajně z obavy před nákazou z mrtvých v krematoriu (ve skutečnosti kvůli možným důsledkům z pravidelných návštěv v „masérském salonu“). Zmíní se o tom, že v pohraničí je vyhlášen výjimečný stav. Zřízenec krematoria, morfinista Fenek, dá Kopfrkinglovi sbírku much a požaduje za ni dávku morfia od chemika Reinkeho, který se ovšem momentálně účastní mobilizace. Kopfrkingl chce pozvat mladou a pohlednou uklízečku v krematoriu Liškovou na „rozhovor“, ale ta začne křičet a odejde. V „masérském salonu“ Iris, kam chodí „spořádaný manžel“ jednou měsíčně, vypráví Kopfrkingl své oblíbené slečně Dagmar (k nerozeznání podobné manželce) o práci, o rodině a o úspěších s přibývajícími členy Spolku přátel žehu díky panu Straussovi. Doma muž zavěsí na zeď sbírku much. Má starost o Lakmé, která je prý nějaká smutná. Koupil dceři k narozeninám kostým a zmíní se o dceřině příteli panu Kájovi, zda bude také tak pro rodinu jako on. Uklízečka Lišková dá výpověď. Fenek se dožaduje morfia, ale podle Kopfrkingla by se v době politické krize měl zajímat o jiné věci. Muž učeše v rakvi slečnu Čárskou, která zemřela těsně před svatbou. Sleduje pak s Dvořákem spalování rakve. Také nový zaměstnanec chce odejít, raději by prý dělal v kotelně. Kopfrkingl mu to rozmlouvá. Rodina slaví Zininy narozeniny v době okupace Sudet. Pan Kája udělá rodinnou fotografii. Baví se o tom, zda může někdo v rakvi obživnout. Kopfrkingl tvrdí, že ne. Libuje si, že dá spálit i kočku Čarokrásnou a požádá dceru, aby zahrála Mahlerovy Písně o mrtvých dětech nebo raději něco veselejšího, Saint-Saënsův Tanec kostlivců. Manželka se marně snaží muži zatajit Reinkeho pozvání na box. Kopfrkinglovi, který se chlubí svou citlivostí a láskou k hudbě, zápas připadá surový. Syn Mili má obavy o knokautovaného mladého boxera. Na Vánoce zabíjí kapry místo otce hospodyně od Bettelheimů, paní Anežka. Walter na vánoční návštěvě požádá přítele, aby se 6. března zúčastnil slavnosti na židovské obci a podal zprávu sudetoněmecké straně „nešťastných židech“. Zároveň mu znovu dá přihlášku do partaje. Pozve ho do kasina, kam mají přístup jen její členové a kde je spousta krásných blondýn. Na Štědrý večer otec mluví o tom, že v onen den se bohužel v krematoriu nespaluje a zmiňuje se o německém národu, který čeká skvělá budoucnost a k němuž i oni patří. Kopfrkingl se při odběru vyptává Bettelheima, zda má slovanskou nebo germánskou krev. Podle lékaře v tom není rozdíl. Vnutí se s ním na společnou večeři pohřebního bratrstva při svátku Chevra suda na židovské obci, kde potká i pana Strausse. Líbí se mu kantorův zpěv. Reinke se v kasinu, kde slaví nacisté okupaci Československa z 15. března 1939, vyptává Karla, co židé říkali. Kopfrkingl mu neodporuje, když podle něj mluvili židé určitě o zničení německé říše. Kamarád se baví o chystaném obsazení dalších území v Evropě. Podle něj je i v krematoriu spousta nepřátel Říše. Kopfrkingl, se zaujetím sledující nevázanou zábavu s blondýnami, s ním souhlasí a udá Strausse a Bettelheima. Walter pak nasazuje i na Lakmé, jejíž matka byla židovka. Tvrdí, že je také „nasáklá“ a že si nezaslouží žít s ním; čeká ji prý mnoho starostí. Kopfrkingl se v krematoriu baví s ředitelem, pak vynadá Fenekovi kvůli morfiu a Vránovi kvůli nepořádku a spokojeně přihlíží, jak gestapo zatkne ředitele, pana Berana a pana Zajíce. Nesměle zkouší hajlovat. Zjeví se mu opět bledá černovláska. Doma muž zjistí, že se Mili přátelí s boxerem, který chce rozbít Němcům držku. Oznámí synovi před zaskočenou manželkou, že po prázdninách půjde na německé gymnázium. Děti odjedou na prázdniny k tetě do Slatiňan. Kopfrkingl doma přiměje Lakmé, aby se slavnostně oblékla. Pochlubí se jí, že bude povýšen a stane se ředitelem. Po večeři odvede povolnou ženu do koupelny a oběsí ji na rozbitém ventilátoru. Zjeví se mu dvojník jako tibetský mnich. Sdělí mu, že po smrti dalajlamy byl on vybrán na jeho místo. Přijde si prý pro něj a odvede ho do požehnané vlasti, Tibetu. Při pohřbu manželky vede Kopfrkingl proslov již jako ředitel krematoria. Podle něj může být smrt i dobro, neboť je vykoupením ze strastí života. Vzápětí začne vykřikovat podobně jako Hitler. Někteří lidé odejdou, jiní hajlují. V „masážním salonu“ Kopfrkingl vykládá Walterovi o svých krocích v krematoriu. Podle kamaráda je Mili čtvrteční žid, a proto ho do německého gymnázia nevezmou. V sobotu, kdy se nespaluje, vezme otec syna do krematoria. Zahlédne tam oběšeného pana Dvořáka. V přípravně zabije chlapce železnou tyčí a uloží ho do rakve k mrtvému „čistokrevnému“ Němci. Zjevení tibetského mnicha mu praví, že jeho země jej očekává jako vládce, který spasí svět. On konstatuje, že musí spasit ještě jednu dobrou duši. Nacista ve smokinku jmenuje Kopfrkingla tajným odborným šéfem na spalování v koncentračních táborech. Muži se myšlenka hromadné likvidace mrtvých v obrovských společných pecích a osvobozování duší zamlouvá. Má vidinu sebe jako spasitele všech židů, které v pecích osvobodí od utrpení. Kopfrkingl vezme i Zinu na prohlídku krematoria. Cestou na hřbitově je zastaví muž, který hledá svou hloupou ženu, jež se mu tu před týdnem ztratila (a s níž se zjevoval na různých Kopfrkinglových akcích). V přípravně najde otec příhodnou rakev s učitelkou klavíru. Pak napadne šokovanou dceru tyčí, ale ona před ním uteče. Zjeví se mu totiž dvojník-mnich a odvede ho, aby se už konečně ujal svého poslání v Tibetu jako nový vládce. Před krematoriem ho ovšem osloví nacista ve smokingu. Podle nacisty ho čeká hodně práce pro národ, pro lidstvo. O jeho dceru se prý oni postarají. Kopfrkingl se vydává splnit svůj velký úkol spasit celý svět.
Ocenění:
Sitges Film Festival
1972 - Juraj Herz (Nejlepší film)
1972 - Rudolf Hrušínský (Nejlepší herec)
1972 - Stanislav Milota (Nejlepší kamera)
- Film získal Striebornú sirénu na prehliadke českých a slovenských filmov v talianskom Sorrente. (classic)
- Film bol vybraný, aby Československo reprezentoval na Oscaroch. Získal rad ocenení a vzápätí putoval do trezoru.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 14.3.1969
Premiéra v ČR: 11.7.2019 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.11.1996 (VHS) Barrandov Biografia, 1.7.2005 (DVD) Centrum českého videa
Poprvé na VHS: 1.2.1997 Barrandov Biografia
Poprvé na DVD: 1.4.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: -20.11.2019 Magic Box
Tvůrci a herci
Juraj Herz (Režie), Jiří Šebor (Produkce), Vladimír Bor (Produkce), Zdeněk Liška (Hudba), Stanislav Milota (Kamera), Jaromír Janáček (Střih), Zbyněk Hloch (Scénografie), Miloslava Šmídová (Kostýmy), Olga Dimitrovová (Kostýmy), František Černý (Zvuk), František Čížek (Masky), Ladislav Fuks (Scénář), Juraj Herz (Scénář), Ladislav Fuks (kniha) (Předloha), Rudolf Hrušínský (Herec), Vlasta Chramostová (Herec), Jana Stehnová (Herec), Miloš Vognič (Herec), Ilja Prachař (Herec), Zora Božinová (Herec), Eduard Kohout (Herec), Jiří Lír (Herec), Dimitrij Rafalský (Herec), Jan Vlček (Herec), Václav Halama (Herec), Jiří Hálek (Herec), Václav Kotva (Herec), Míla Myslíková (Herec), Vladimír Menšík (Herec), Jiří Menzel (Herec), Václav Štekl (Herec), Nataša Gollová (Herec), Jindřich Narenta (Herec), Helena Anýžová (Herec), Jana Šulcová (Herec), Jan Řeřicha (Herec), Oldřich Vízner (Herec), Carmen Mayerová (Herec), Libuše Pešková (Herec), Růžena Vlčková (Herec), Eva Ulincová (Herec), Věra Vlčková (Herec), Rudolf Iltis (Herec), Josef Střecha (Herec), František Kubíček (Herec), Erich Fichtner (Herec), Jiřina Bílá (Herec), Jan Kraus (Herec), Alfred Růžička (Herec), Alena Balejová (Herec), Marie Hübschová (Herec), Pavla Břínková (Herec), Zuzana Rumlová (Herec), Olga Bušková (Herec), Jiřina Jandová (Herec), Karel Hovorka st. (Herec), Karel Fiala (Herec), Miloslav Šindler (Herec), Jaroslav Toms (Herec), Václav Vodák (Herec), František Häusler (Herec), Radomír Hubáček (Herec), Helena Kotoučová (Herec), Jiří Kaftan (Herec), Theodor Kunst (Herec), František Poláček (Herec), Felix Černý (Herec), Karel Přinesdomů (Herec), Zdeněk Šmidrkal (Herec), Marie Rosůlková (Herec), Josef Kemr (Herec)
1968/96/Československo/Drama, Horor, Thriller
Zajímavost k filmu
- Ve scéně v casinu, která následuje po židovském pohřbu, si u stropu tanečního sálu nejde nevšimnout velké otáčející se zrcátkové "disco koule". Nejde však vůbec o chybu ve výpravě, toto zařízení tak typické pro diskotéky 80. let bylo skutečně běžným vybavením tanečních klubů už ve 20. letech a objevilo se dokonce už koncem 19. století. (Stejšn)
- Režisér Juraj Herz prezradil jeden kuriózny problém, ktorý sa im počas natáčania vyskytol. Kým Rudolf Hrušínský (Kopfrkingl) všetky repliky zahral najlepšie na prvý pokus a ďalšie už strácali na kvalite (nakoľko začínal byť už otrávený), Vlasta Chramostová (Dagmar), ktorá stvárnila jeho manželku, bola vraj presný opak. Ako typická divadelná herečka potrebovala niekoľko opakovaní a jej výkon bol čím ďalej, tým lepší. Keďže ich kvôli tejto odlišnosti často nešlo nijako zosúladiť, stávalo sa, že niektoré ich spoločné scény - ak práve neboli v tom istom zábere naraz - točili s každým osobitne.
- Keďže sa počas natáčania v krematóriu kvôli nepríjemnému zápachu neustále používal ostrekovač s vôňou lesa, Juraj Herz mal vraj potom na istý čas problém s návštevou kín. V nich sa v tej dobe totiž striekavala rovnaká vôňa, čo mu zakaždým privodilo spomienky práve na krematórium.
- Pri natáčaní záberov s rakvami sa v nich mŕtvoly skutočne aj nachádzali, čo však nikomu zo zúčastnených nerobilo nijaké výraznejšie problémy, možno iba ak Jiřímu Menzelovi (Dvořák), ktorý počas natáčania dokonca aj omdlel.
- Po mnohých rokoch od natáčania Jiří Menzel (Dvořák) vraj Jurajovi Herzovi povedal, že to, že jeho postava bola tuhým fajčiarom a na pľaci teda musel fajčiť takpovediac "jednu za druhou", bral od tohto režiséra ako akýsi druh osobnej pomsty. Sám bol totiž zarytým nefajčiarom.
- Režisér Juraj Herz sa vyjadril, že najväčšie problémy s natáčaním scén v krematóriu mal Jiří Menzel (Dvořák), ktorý, ak sa práve netočilo, vraj po celý čas chodil s rukami vztýčenými nahor. Taktiež si želal, aby sa ho v tomto prostredí nikto nedotýkal. Bolo mu to vraj nepríjemné, pretože sa dotýkali aj rakví.
- Filmový kritik Svatoslav Svoboda v roku 1969 zaradil tento film na úroveň Hitchcockovych hororov.
- Film získal Striebornú sirénu na prehliadke českých a slovenských filmov v Sorrente.
- Väčšinu materiálu natočili pred 21. augustom 1968. Po okupácii však zmizol predstaviteľ hlavnej role Kopfrkingla, Rudolf Hrušínský. Nechal sa ukryť v továrni, kam ho museli prísť presvedčiť manželia kameraman Stanislav Milota s Vlastou Chramostovou (Lakmé/Dagmar), aby pokračoval v nakrúcaní.
- Režisér Juraj Herz zatúžil román sfilmovať, ešte než si ho prečítal. Zlákal ho titul, ktorý zazrel, keď kráčal okolo výkladnej skrine jedného kníhkupectva.
- Film bol vybraný, aby Československo reprezentoval na Oscaroch. Získal rad ocenení a vzápätí putoval do trezoru.
- Keď Rudolf Hrušínský (Karel Kopfrkingl) videl technický scenár filmu, tak sa obával, že nedostane vôbec priestor na hranie. Režisér Herz totiž plánoval zostrihať film do trojnásobného počtu obrazov, než bolo bežné.
- Film má natočené dva konce. Riaditeľ československého filmu si však kotúč s nezverejneným záverom vzal k sebe a ten sa potom stratil.
- Juraj Herz chtěl film natáčet barevně, ale scénu záměrně stylizovat do černobílé a pouze krev nechat rudě "svítit", to ale bylo zamítnuto s tím, že je zbytečné utrácet za barevný film, když scény budou stejně černobílé.
- Juraj Herz a Ladislav Fuks psali scénář dva roky. Herz poté psal i technický scénář, a to s kameramanem Stanislavem Milotou.
- Kromě bytu Karla Kopfrkingla (Rudolf Hrušínský) jsou všechny prostory reálné.
- Kameraman filmu Stanislav Milota si na natáčení pořídil speciální objektiv Fish eye 9,8, tzv. široké sklo. I proto prosadil, že film se natočil černobíle.
- Nejen film se stal po srpnu 1969 zakázaným. Zákaz činnosti měli i protagonisté filmu. Kameraman Stanislav Milota a Vlasta Chramostová (Lakmé/Dagmar), která si další velkou roli zahrála až ve filmu Je třeba zabít Sekala (1997).
- Do natáčení zasáhl srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy, to mělo podle svědectví kameramana Stanislava Miloty za následek, že z filmu byl na politický nátlak odstraněn aktualizovaný závěr, v němž pan Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský) na Národní třídě prochází mezi sovětskými tanky.
- Vlasta Chramostová (manželka pana Kopfrkingla) se během natáčení seznámila se svým budoucím manželem, kameramanem Stanislavem Milotou.
- Režisér Juraj Herz prezradil jeden kuriózny problém, ktorý sa im počas natáčania vyskytol. Kým Rudolf Hrušínský (Kopfrkingl) všetky repliky zahral najlepšie na prvý pokus a ďalšie už strácali na kvalite (nakoľko začínal byť už otrávený), Vlasta Chramostová (Dagmar), ktorá stvárnila jeho manželku, bola vraj presný opak. Ako typická divadelná herečka potrebovala niekoľko opakovaní a jej výkon bol čím ďalej, tým lepší. Keďže ich kvôli tejto odlišnosti často nešlo nijako zosúladiť, stávalo sa, že niektoré ich spoločné scény - ak práve neboli v tom istom zábere naraz - točili s každým osobitne.
- Keďže sa počas natáčania v krematóriu kvôli nepríjemnému zápachu neustále používal ostrekovač s vôňou lesa, Juraj Herz mal vraj potom na istý čas problém s návštevou kín. V nich sa v tej dobe totiž striekavala rovnaká vôňa, čo mu zakaždým privodilo spomienky práve na krematórium.
- Pri natáčaní záberov s rakvami sa v nich mŕtvoly skutočne aj nachádzali, čo však nikomu zo zúčastnených nerobilo nijaké výraznejšie problémy, možno iba ak Jiřímu Menzelovi (Dvořák), ktorý počas natáčania dokonca aj omdlel.
- Po mnohých rokoch od natáčania Jiří Menzel (Dvořák) vraj Jurajovi Herzovi povedal, že to, že jeho postava bola tuhým fajčiarom a na pľaci teda musel fajčiť takpovediac "jednu za druhou", bral od tohto režiséra ako akýsi druh osobnej pomsty. Sám bol totiž zarytým nefajčiarom.
- Režisér Juraj Herz sa vyjadril, že najväčšie problémy s natáčaním scén v krematóriu mal Jiří Menzel (Dvořák), ktorý, ak sa práve netočilo, vraj po celý čas chodil s rukami vztýčenými nahor. Taktiež si želal, aby sa ho v tomto prostredí nikto nedotýkal. Bolo mu to vraj nepríjemné, pretože sa dotýkali aj rakví.
- Filmový kritik Svatoslav Svoboda v roku 1969 zaradil tento film na úroveň Hitchcockovych hororov.
- Film získal Striebornú sirénu na prehliadke českých a slovenských filmov v Sorrente.
- Väčšinu materiálu natočili pred 21. augustom 1968. Po okupácii však zmizol predstaviteľ hlavnej role Kopfrkingla, Rudolf Hrušínský. Nechal sa ukryť v továrni, kam ho museli prísť presvedčiť manželia kameraman Stanislav Milota s Vlastou Chramostovou (Lakmé/Dagmar), aby pokračoval v nakrúcaní.
- Režisér Juraj Herz zatúžil román sfilmovať, ešte než si ho prečítal. Zlákal ho titul, ktorý zazrel, keď kráčal okolo výkladnej skrine jedného kníhkupectva.
- Film bol vybraný, aby Československo reprezentoval na Oscaroch. Získal rad ocenení a vzápätí putoval do trezoru.
- Keď Rudolf Hrušínský (Karel Kopfrkingl) videl technický scenár filmu, tak sa obával, že nedostane vôbec priestor na hranie. Režisér Herz totiž plánoval zostrihať film do trojnásobného počtu obrazov, než bolo bežné.
- Film má natočené dva konce. Riaditeľ československého filmu si však kotúč s nezverejneným záverom vzal k sebe a ten sa potom stratil.
- Juraj Herz chtěl film natáčet barevně, ale scénu záměrně stylizovat do černobílé a pouze krev nechat rudě "svítit", to ale bylo zamítnuto s tím, že je zbytečné utrácet za barevný film, když scény budou stejně černobílé.
- Juraj Herz a Ladislav Fuks psali scénář dva roky. Herz poté psal i technický scénář, a to s kameramanem Stanislavem Milotou.
- Kromě bytu Karla Kopfrkingla (Rudolf Hrušínský) jsou všechny prostory reálné.
- Kameraman filmu Stanislav Milota si na natáčení pořídil speciální objektiv Fish eye 9,8, tzv. široké sklo. I proto prosadil, že film se natočil černobíle.
- Nejen film se stal po srpnu 1969 zakázaným. Zákaz činnosti měli i protagonisté filmu. Kameraman Stanislav Milota a Vlasta Chramostová (Lakmé/Dagmar), která si další velkou roli zahrála až ve filmu Je třeba zabít Sekala (1997).
- Do natáčení zasáhl srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy, to mělo podle svědectví kameramana Stanislava Miloty za následek, že z filmu byl na politický nátlak odstraněn aktualizovaný závěr, v němž pan Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský) na Národní třídě prochází mezi sovětskými tanky.
- Vlasta Chramostová (manželka pana Kopfrkingla) se během natáčení seznámila se svým budoucím manželem, kameramanem Stanislavem Milotou.
Odkazy