Anton Špelec, ostrostřelec / Anton Špelec, ostrostřelec (1932/80/Československo/Komedie) 82% -Originál DVD-
21.01.2024 08:47
JEDNOU VĚTOU
„Toho když to popadne, poručí si liguére, pak to špatně dopadne“
OBSAH
Nejzdařilejší ze série burianovských komedií, natočených v třicátých letech, pojednává o tom, co způsobila urážka císařského majestátu, a o snaze vyhnout se trestu. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejslavnějším rolím mistra českých komiků Vlasty Buriana. Stejnojmenná píseň z tohoto filmu nabyla obecné proslulosti. Růžena Šlemrová zde výjimečně ztvárnila jinou roli než obvyklou dámu z lepší společnosti. Výborný a netypický je i Jindřich Plachta. Podle jevištní frašky E. A. Longena "Už mne vezou" natočil nestárnoucí komedii, která je nadšeně vítána už několikátou generací diváků, režisér Martin Frič v roce 1932. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
"Ono to má taky svoje výhody, paní. Právě proto, že umřel, tím se mu zbytek trestu promíjí." Tak takový druh cynismu si dám líbit. A přesvědčování Kukačky, že arrest je hotel se stravou, kde se navíc naučí papírnictví, mě taky hodně pobavilo. To samozřejmě není nic proti Antonovu legendárnímu panákování, urážení císaře pána, účasti na vlastním pohřbu či snaze tuláka přečkat zimu za mřížemi. Sice existují povedenější předválečné komedie, ale jsem si poměrně jistý tím, že zábavnějšího ostrostřelce jsem v nich nepotkal. (Jara.Cimrman.jr) 4*
„Dopustil jste se urážky Jeho Veličenstva podle § 63, vaše vina jest úplně prokázána. Já jako státní zástupce vám radím, abyste trest přijal.“ - „Poslechněte, já už vás…vás pozoruju vod začátku, nejste vy nějak proti mně zaujatej?“ A žalobcovu předpojatost Anton odhadl docela přesně…Začátek s přehlídkou byl spíš nuda. Pořádně se film rozjel až od „nástupu trestu“. Pak přijde i nějaká ta hláška a Anton „flašinetář“ Burian znovu zdařile využívá svou komiku. Na druhou stranu jeho kupříkladu opilecké kreace nejsou tak zábavné jako jiné vtipné kousky v dalších filmech, ve kterých jsem ho měl tu možnost vidět. I vedlejší postavy nejsou tak moc k popukání, ačkoliv Kačaba „dekorovanej“ Marvan, Kukačka „buclík“ Plachta (s nedostižným výrazem při výhodné nabídce „místa“), Alois „ten chlap je hladovej“ Pištěk či Josefína „Chtěla bys věnec, viď? Tůdle!“ Nollová dokážou místy rozesmát. Celkově jsem se ale převážně bavil, takže dám ještě slabší 4*. „Von člověk takhle při práci vytráví…“ - „Dyť nic neděláš!“ - „No jo, ale co kdyby náhodou!“ (Sarkastic) 4*
Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií. (Ony) 4*
VELKÁ RECENZE
První samostatnou spoluprací režiséra Martina Friče s Vlastou Burianem se stala veselohra, v níž populární komik ztvárnil výrobce hudebních nástrojů, který má za urážku císařského majestátu skončit do vězení. Anton Špelec totiž nedostal od ostrostřeleckého spolku vytoužené vyznamenání, nehorázně se opil a nedržel jazyk za zuby. Místo sebe se rozhodne poslat do vězení svého zaměstnance, který však za mříže pošle nemocného tuláka... Fraška vracející se do období Rakouska-Uherska vznikla v roce 1932 na motivy divadelní hry Emila Artura Longena, jehož jiná předloha už inspirovala Burianovu populární komedii C. a k. polní maršálek (1930). Po úspěchu Antona Špelce patřil Martin Frič po několik let mezi Burianovy dvorním režiséry: společně realizovali ještě snímky Pobočník Jeho Výsosti, Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla, Katakomby a Baron Prášil.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Anton Špelec je sice svým povoláním výrobcem hudebních nástrojů, ale tělem i duší je ostrostřelec. V provinčním maloměstě se chystá velká paráda, při níž budou zasloužilí ostrostřelci dekorováni medailemi. Anton věří, že tentokrát přijde řada i na něho, ale je zklamaný, neboť jedna medaile chybí a on musí zase rok čekat. V hospodě se pak opije natolik, že urazí císaře pána a má jít za to do vězení. Je však třeba dokončit zakázku, a tak se Anton rozhodne poslat za sebe do vězení svého zaměstnance Josefa Kukačku a sám doma tajně pracuje. Ale ani Kukačkovi se do vězení nechce a pošle tam místo sebe tuláka, který by rád přečkal ve vězení zimu. Tulák naneštěstí v době výkonu trestu zemře. Tak se stane, že Anton je oficiálně mrtvý, a v městečku se chystá slavnostní pohřeb. To už Špelec nevydrží a objeví se mezi smutečními hosty jako svůj vlastní bratr Rudolf, který prý žil dlouhá léta v cizině. Je velmi podobný Antonovi, ale chová se zcela jinak. Manželka i příbuzní si tohoto nového Špelce více váží. Stane se také ostrostřelcem...
„Toho když to popadne, poručí si liguére, pak to špatně dopadne“
OBSAH
Nejzdařilejší ze série burianovských komedií, natočených v třicátých letech, pojednává o tom, co způsobila urážka císařského majestátu, a o snaze vyhnout se trestu. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejslavnějším rolím mistra českých komiků Vlasty Buriana. Stejnojmenná píseň z tohoto filmu nabyla obecné proslulosti. Růžena Šlemrová zde výjimečně ztvárnila jinou roli než obvyklou dámu z lepší společnosti. Výborný a netypický je i Jindřich Plachta. Podle jevištní frašky E. A. Longena "Už mne vezou" natočil nestárnoucí komedii, která je nadšeně vítána už několikátou generací diváků, režisér Martin Frič v roce 1932. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
"Ono to má taky svoje výhody, paní. Právě proto, že umřel, tím se mu zbytek trestu promíjí." Tak takový druh cynismu si dám líbit. A přesvědčování Kukačky, že arrest je hotel se stravou, kde se navíc naučí papírnictví, mě taky hodně pobavilo. To samozřejmě není nic proti Antonovu legendárnímu panákování, urážení císaře pána, účasti na vlastním pohřbu či snaze tuláka přečkat zimu za mřížemi. Sice existují povedenější předválečné komedie, ale jsem si poměrně jistý tím, že zábavnějšího ostrostřelce jsem v nich nepotkal. (Jara.Cimrman.jr) 4*
„Dopustil jste se urážky Jeho Veličenstva podle § 63, vaše vina jest úplně prokázána. Já jako státní zástupce vám radím, abyste trest přijal.“ - „Poslechněte, já už vás…vás pozoruju vod začátku, nejste vy nějak proti mně zaujatej?“ A žalobcovu předpojatost Anton odhadl docela přesně…Začátek s přehlídkou byl spíš nuda. Pořádně se film rozjel až od „nástupu trestu“. Pak přijde i nějaká ta hláška a Anton „flašinetář“ Burian znovu zdařile využívá svou komiku. Na druhou stranu jeho kupříkladu opilecké kreace nejsou tak zábavné jako jiné vtipné kousky v dalších filmech, ve kterých jsem ho měl tu možnost vidět. I vedlejší postavy nejsou tak moc k popukání, ačkoliv Kačaba „dekorovanej“ Marvan, Kukačka „buclík“ Plachta (s nedostižným výrazem při výhodné nabídce „místa“), Alois „ten chlap je hladovej“ Pištěk či Josefína „Chtěla bys věnec, viď? Tůdle!“ Nollová dokážou místy rozesmát. Celkově jsem se ale převážně bavil, takže dám ještě slabší 4*. „Von člověk takhle při práci vytráví…“ - „Dyť nic neděláš!“ - „No jo, ale co kdyby náhodou!“ (Sarkastic) 4*
Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií. (Ony) 4*
VELKÁ RECENZE
První samostatnou spoluprací režiséra Martina Friče s Vlastou Burianem se stala veselohra, v níž populární komik ztvárnil výrobce hudebních nástrojů, který má za urážku císařského majestátu skončit do vězení. Anton Špelec totiž nedostal od ostrostřeleckého spolku vytoužené vyznamenání, nehorázně se opil a nedržel jazyk za zuby. Místo sebe se rozhodne poslat do vězení svého zaměstnance, který však za mříže pošle nemocného tuláka... Fraška vracející se do období Rakouska-Uherska vznikla v roce 1932 na motivy divadelní hry Emila Artura Longena, jehož jiná předloha už inspirovala Burianovu populární komedii C. a k. polní maršálek (1930). Po úspěchu Antona Špelce patřil Martin Frič po několik let mezi Burianovy dvorním režiséry: společně realizovali ještě snímky Pobočník Jeho Výsosti, Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla, Katakomby a Baron Prášil.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Anton Špelec je sice svým povoláním výrobcem hudebních nástrojů, ale tělem i duší je ostrostřelec. V provinčním maloměstě se chystá velká paráda, při níž budou zasloužilí ostrostřelci dekorováni medailemi. Anton věří, že tentokrát přijde řada i na něho, ale je zklamaný, neboť jedna medaile chybí a on musí zase rok čekat. V hospodě se pak opije natolik, že urazí císaře pána a má jít za to do vězení. Je však třeba dokončit zakázku, a tak se Anton rozhodne poslat za sebe do vězení svého zaměstnance Josefa Kukačku a sám doma tajně pracuje. Ale ani Kukačkovi se do vězení nechce a pošle tam místo sebe tuláka, který by rád přečkal ve vězení zimu. Tulák naneštěstí v době výkonu trestu zemře. Tak se stane, že Anton je oficiálně mrtvý, a v městečku se chystá slavnostní pohřeb. To už Špelec nevydrží a objeví se mezi smutečními hosty jako svůj vlastní bratr Rudolf, který prý žil dlouhá léta v cizině. Je velmi podobný Antonovi, ale chová se zcela jinak. Manželka i příbuzní si tohoto nového Špelce více váží. Stane se také ostrostřelcem...
Postavy a obsazení
• Vlasta Burian - Anton Špelec
• Theodor Pištěk - pan Alois
• Jaroslav Marvan - Kačaba
• Jindřich Plachta - Kukačka
• Ella Nollová - teta Josefina
• Karel Postránecký - kamarád Rudolfa
• František Kreuzmann - tulák
• Alexander Třebovský - předseda senátu
• Růžena Šlemrová - Rézi
• Čeněk Šlégl - obhájce
• Vlasta Burian - Anton Špelec
• Theodor Pištěk - pan Alois
• Jaroslav Marvan - Kačaba
• Jindřich Plachta - Kukačka
• Ella Nollová - teta Josefina
• Karel Postránecký - kamarád Rudolfa
• František Kreuzmann - tulák
• Alexander Třebovský - předseda senátu
• Růžena Šlemrová - Rézi
• Čeněk Šlégl - obhájce
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 16.12.1932
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.2004 (DVD) Filmexport Home Video
Poprvé na DVD: 1.10.2004 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Premiéra ČSSR: 16.12.1932
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.2004 (DVD) Filmexport Home Video
Poprvé na DVD: 1.10.2004 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Martin Frič (Režie), Ladislav Kolda (Produkce/Vedoucí výroby), Jára Beneš (Hudba), Otto Heller (Kamera), Martin Frič (Střih), - (Casting), Vilém Rittershain (Scénografie), František Říha (Kostýmy), Josef Zora (Zvuk), - (Masky), Emil Artur Longen (divadelní hra), Josef Neuberg (Scénář), Vlasta Burian (Herec), Růžena Šlemrová (Herec), Jaroslav Marvan (Herec), Theodor Pištěk (Herec), Jindřich Plachta (Herec), Jiří Dréman (Herec), Ella Nollová (Herec), Karel Postranecký (Herec), František Kreuzmann st. (Herec), Alexander Třebovský (Herec), Čeněk Šlégl (Herec), Karel Schleichert (Herec), Viktor Nejedlý st. (Herec), Emanuel Hříbal (Herec), Ferdinand Jarkovský (Herec), Anči Pírková (Herec), Robert Ford (Herec), Václav Menger (Herec), Jan W. Speerger (Herec), Josef Kytka (Herec), Antonín Frič (Herec), Luigi Hofman (Herec), Josef Klapuch (Herec), Jindřich Edl (Herec), F. X. Mlejnek (Herec), Jan Richter (Herec), František Říha (Herec), Eduard Šlégl (Herec), Bohdan Lachman (Herec), Josef Sládek (Herec), Emil Dlesk (Herec), Antonín Volný (Herec), Marie Oliaková (Herec), Antonín Šolc (Herec), Josef Prček (Herec)
1932/80/Československo/Komedie
Zajímavost k filmu
- V epizodě si Špelec (Vlasta Burian) objednává kořalku slovy „liqueure“. Toto slovo se píše „liqueur“ a pochází z francouzštiny a jeho správná výslovnost zní „liké“ s neznělým „r“ na konci. Likér je sladký alkoholický nápoj, často ochucený ovocem, bylinkami, kořením. Slovo kořalka, které ve filmu také zazní, má původ v Polsku, tam to ovšem nebyla kořalka, ale gorzałka a toto slovo bylo v polštině odvozeno ze slova „gorzeć“, což znamená „hořeti“. Dříve, když se alkohol pálil po domácku, používal se jako test jeho kvality i míry množství jedovatého metylalkoholu právě test zapálením a sledováním barvy plamene.
- V roce 1970 byla vydána oklestěná verze filmu na gramofonové desce, ta v té době měla maximální délku záznamu jen 45 minut. Později se objevuje veze „supralong“ – LP deska s menší roztečí záznamových drážek, na kterou se vešlo až 80 minut mluveného slova.
- Skladba „Už to máme hotový“ vyšla v tištěném provedení v edici „Sbírka lidových popěvků“ pod číslem 160, jejímž vydavatelem byl nakladatel Ferry Kovařík. Ryla a tiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Zajímavostí rovněž je, že zde byl film uveden jako „Tonda Špelec - ostroštřelec“.
- Anton Špelec (Vlasta Burian) používá v rozhovoru s Kukačkou (Jindřich Plachta) pro slovo kriminál slovo „orláb“. Jedná se o zkomoleninu německého „urlaub“, tedy „dovolená“.
- Historie ostrostřelců sahá až do středověku, kdy sloužili k ochraně měst. Po roce 1848 byly rozpuštěny za zásah do revolučních událostí, později znovu obnoveny, ale jejich funkce už nebyla bojová, ale jen reprezentativní.
- Ve filmu zazní dvě písničky a obě je zpívá Vlasta Burian: „Už to máme hotový“ a „Anton Špelec“. Hudbu k nim zkomponoval Jára Beneš a text napsal Jaroslav Mottl.
- Film vyšel na DVD společně s Hrdinou jedné noci (1935).
- Ančí Pírková, která ve filmu hraje manželku Kukačky (Jindřich Plachta), byla ve skutečnosti bývalou milenkou Vlasty Buriana, se kterým měla dceru Emíli.
- Natáčanie filmu prebiehalo okrem iného aj na Kapucínskej ulice 2, v pražskej časti Hradčany.
- Film bol inšpirovaný hrou E. A. Longena "Už mě vezou".
- Výtěz ankety Týdeníku Televize, TV Plus a České televize – Hrdina filmového úsměvu tisíciletí (nejoblíbenější postava české filmové veselohry).
- V roce 1970 byla vydána oklestěná verze filmu na gramofonové desce, ta v té době měla maximální délku záznamu jen 45 minut. Později se objevuje veze „supralong“ – LP deska s menší roztečí záznamových drážek, na kterou se vešlo až 80 minut mluveného slova.
- Skladba „Už to máme hotový“ vyšla v tištěném provedení v edici „Sbírka lidových popěvků“ pod číslem 160, jejímž vydavatelem byl nakladatel Ferry Kovařík. Ryla a tiskla Průmyslová tiskárna v Praze. Zajímavostí rovněž je, že zde byl film uveden jako „Tonda Špelec - ostroštřelec“.
- Anton Špelec (Vlasta Burian) používá v rozhovoru s Kukačkou (Jindřich Plachta) pro slovo kriminál slovo „orláb“. Jedná se o zkomoleninu německého „urlaub“, tedy „dovolená“.
- Historie ostrostřelců sahá až do středověku, kdy sloužili k ochraně měst. Po roce 1848 byly rozpuštěny za zásah do revolučních událostí, později znovu obnoveny, ale jejich funkce už nebyla bojová, ale jen reprezentativní.
- Ve filmu zazní dvě písničky a obě je zpívá Vlasta Burian: „Už to máme hotový“ a „Anton Špelec“. Hudbu k nim zkomponoval Jára Beneš a text napsal Jaroslav Mottl.
- Film vyšel na DVD společně s Hrdinou jedné noci (1935).
- Ančí Pírková, která ve filmu hraje manželku Kukačky (Jindřich Plachta), byla ve skutečnosti bývalou milenkou Vlasty Buriana, se kterým měla dceru Emíli.
- Natáčanie filmu prebiehalo okrem iného aj na Kapucínskej ulice 2, v pražskej časti Hradčany.
- Film bol inšpirovaný hrou E. A. Longena "Už mě vezou".
- Výtěz ankety Týdeníku Televize, TV Plus a České televize – Hrdina filmového úsměvu tisíciletí (nejoblíbenější postava české filmové veselohry).
Odkazy
Hrají:
Vlasta Burian, Růžena Šlemrová, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jiří Dréman, Ella Nollová, Karel Postranecký, František Kreuzmann st., Alexander Třebovský, Čeněk Šlégl, Karel Schleichert, Viktor Nejedlý st., Emanuel Hříbal, Ferdinand Jarkovský, Anči Pírková, Robert Ford, Václav Menger, Jan W. Speerger, Josef Kytka, Antonín Frič, Luigi Hofman, Josef Klapuch, Jindřich Edl, F. X. Mlejnek, Jan Richter, František Říha, Eduard Šlégl, Bohdan Lachman, Josef Sládek, Emil Dlesk, Antonín Volný, Marie Oliaková, Antonín Šolc, Josef Prček