Příběhy obyčejného šílenství / Příběhy obyčejného šílenství (2005/109/Česko, Německo, Slovensko/Komedie, Drama) 74%
17.01.2024 04:49
JEDNOU VĚTOU
„Hořká komedie o ženách, mužích, milostných vztazích, drobných vyšinutostech a různých podobách lásky.“
OBSAH
Co to znamená „být normální“ ve světě plném bláznů? Petr (I. Trojan) je třiatřicetiletý letištní skladník, co žije ve světě, kde se v každém člověku ukrývá kousek toho bláznovství, nebo se každý vykazuje jistou odlišností, co někomu nemusí připadat úplně normální. Jemu samotnému občas doma ožívá nábytek a přivydělává si jako „voyer“ soulože svých sousedů Jiřího (J. Bartoška) a Alice (Z. Bydžovská), kteří by jinak nedošli uspokojení. Petrův otec (M. Krobot) je zase vyhaslý hlasatel týdeníků ze sedmdesátých let, pro něhož je jedinou životní zábavou pozorování objevujících se bublin na hrdle láhve piva. A matka (N. Divíšková), co z těchto důvodů neustále analyzuje duševní stav svého manžela, posílá přes Petra s patologickou touhou všemožné balíky humanitární pomoci do katastrofami postiženého světa. Petrovi o nic nejde, jen žít normálním životem a být šťastný. A byl by jím, kdyby se mohl opět vrátit ke své bývalé přítelkyni Janě (Z. Šulajová). Ale aby ji získal zpět, přichází se zcela ztřeštěnými nápady, kvůli kterým se pak dostává do jedné absurdní situace za druhou… Za vznikem snímku stála stejnojmenná divadelní hra Petra Zelenky, která měla premiéru na prknech Dejvického divadla v roce 2001 a byla přeložena do pěti jazyků. Režisér se ji poté rozhodl s téměř totožnou hereckou sestavou převést do filmové podoby a v roce 2005 vznikla divácky úspěšná hořká komedie oceněná dvěma Českými lvy – za zvuk a za vedlejší roli pro Miroslava Krobota. Autoři pak o díle, v němž se rozdíly mezi normálními lidmi a blázny stírají, říkají: „Skutečné šílenství je stejně vzácné jako genialita nebo absolutní sluch.“ (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
No tak tohle je fakt mazlík. A ten konec, to je laskominka eňo ňuňo. Ivan Trojan je vynikající chlap, nikdy mu nezapomenu co všechno udělal a dělá pro Bohemku a ještě k tomu herec, kterej by mohl oscarovi klidně tykat. Neumím si představit, že by Petra někdo dokázal zahrál líp. Vůbec tady jsou herci jak z nějaký elitní herecký jednotky, Bartoška, Heřmánek, Krobot. A ty dialogy, přirozený, vtipný a přitom dokonale sednoucí k tomuhle originálnímu příběhu se smutkem na duši. (Enšpígl) 4*
Zelenka šroubuje jednotlivé dialogy na prostinký děj, ale pozapomněl přitom na fakt, že film není divadlo, které lze ukecat. Ve světě pohyblivých obrázků působí situace, do nichž posílá své hrdiny, nevěrohodně a příliš vykonstruovaně. (Sub)žánrový pojem tragikomedie nenaplňuje ani v jednom z nich, jelikož vařené vlasy, sexuální voyeurismus či samotná romantická linie postrádají konečnou pointu. Celek se stává pouze nudnou, přehnaně pozérskou a rádoby uletěnou fraškou, která když nakonec po dvou hodinách skončí, zanechá na jazyku další z mnoha nadávek adresovaných českému filmu. (Isherwood) 2*
Usazen na pohodlné židli jsem se stal dobrovolným voyeurem televizními reklamami přerušované soulože režiséra s vlastní divadelní hrou. Uběhla půl hodina, 60 minut, čas se vleče jak astmatický mravenec s těžkým nákupem a já se pořád dívám na stejný kopulační pohyb. Žádná změna polohy, vložení originálního nápadu, či vzruchu. Jen okoralá rutina dlouholetého manželství, kterou by snad nakonec mohlo přebít úžasné vyvrcholení, říkám si. Hodina a půl, dvě hodiny, oči se mi klíží, ale když už jsem jednou tady, nebylo by slušné odejít. A najednou to přijde! Režisér do toho zničehonic přestane monotónně bušit, otočí se znaveně na bok a.. Usne..! Příště už ani za peníze Petře, protože tvé vtipy nejsou vůbec vtipný. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale herci si to nezaslouží. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Oč více bují v současné české kinematografii plevy, o to více potěší srážka s kvalitou a po několika dietních nedovařených pokusech o komedii jsem šťasten za umaštěnou zabijačku v podobě příběhů o obyčejném šílenství. Ty bourají hned několik tradičních předsudků. Tak předně ten, že dobrý film musí být vystavěn na základech dobrého příběhu. Dále pak potvrzují, že pro současnou komedii není nutný (ač to jistě některým do hlavy nepoleze) jediný smotek trendařského, halucinogenního, marketingového artiklu. Dokazují, že v současném filmu opravdu není nutné, aby každých deset minut jakási adeptka herectví ukazovala, jak jí pánbůh a chirurg stvořili a v neposlední řadě přesvědčuje, že Zuzana Bydžovská buď vůbec není ošklivá nebo že kamera, maskér a kostymérky dokáží čarovat.
Ale pěkně popořadě, začít se musí u příběhu. Ten opravdu nestojí za protlačení mnoha kontaktních destiček pod klávesami. Přesto! Jeden pán, magnet to na netradiční situace a zážitky, měl paní. Ta vedena touhou po stereotypu od něj odešla za pánem nudnějším než Ruský týden F. R. Čecha. Pán první se jí snaží dostat zpět, čemuž se ona zpočátku brání, aby později zjistila, že ji nuda nebaví a po něco málo víceméně trapných protivenstvích osudu se k němu romanticky vrátila. Jediný pozitivní moment základní „dějové linie“ přichází v samém závěru, ale tohle prozradit nejde, takže každý sám. Naštěstí příběh je v tomto případě až druhořadý. Na cestě, čili použitých výrazových prostředcích, záleží daleko víc než na cíli, což zároveň působí jako přirozené síto na líbí vs. nelíbí. A mně osobně se líbilo moc.
Situace, jakými se prodíráme spletí minut, jsou napěchovány typickým Zelenkovským humorem, libujícím si v absurditách. Vůbec není výjimkou, když smích obecenstva nepřichází v jedné mase, ale každý se posmává tomu svému. Inspirujících nápadů a momentů je dost. Já pak speciálně oceňuji, že Zelenka ignoruje nejslabší ze stáda a humor jim neservíruje až do kebule. Pointa, jakkoliv mnohdy očekávatelná, přichází někdy hodně dlouho po úvodu, jindy je naopak „sitcomovsky“ vystřelena ihned za střihem. Záměrem asi největší šílenec v podání Ivana Trojana je nakonec vcelku normální, zato kolem něj se dějí věci. Šéf bigamista, co svou lásku dělí mezi manželku a aranžerskou figurínu nebo matka, psycholožka samouk, s charitativním fetišem jsou jen některými z nich. Ony zvláštní příběhy pak přicházejí hlavně díky extrémní toleranci hlavní postavy, její snaze o originalitu a ochotě lidem vyhovět bez ohledu na druh požadavku. Příjemné je, že ať si o situacích myslíte cokoliv, ať jsou jakkoliv neuvěřitelné, jakkoliv absurdní, jsou na plátně vždy prožité a nikoliv vykonstruované.
Stejnojmennou hru má už nějakou tu dobu na repertoáru Dejvické divadlo, proto nepřekvapí ucelenost – je vidět, že základní mouchy byly polapeny a ty nové jsou dány rozdíly, vynucenými při přepisu pro film. V originále třeba nemá příběh jednoznačně definované prostředí – do kasičky ovšem přispěla jedna logistická firma, takže nebyl problém nechat hlavního hrdinu makat v jejím skladu na letišti. Jak něco jde do vzduchu, musí to být žlutočervené s obrovským nápisem „DHL“. Naštěstí ten opruz s nekonečným záběrem na výklad letadla, co má jméno firmy perfektně vyvedené na „haubně“ i zevnitř, je hlavně na začátku a pak už dají pokoj. Prostředí letiště je však atraktivní, nezprofanované a svačinka u runwaye navozuje dojem skvělého relaxu. Nakonec i ta reklama může působit spíš negativně, protože pointa příběhu spočívá v záměně zásilek a přiznání, že není výjimkou, aby po světě poletovaly balíky, co v zakázkovém systému vůbec nefigurují. To určitě nebude pro zmíněnou společnost tím nejlepším pro vyleštění image. Ze zkušenosti z divadla pak těží i představitelé jednotlivých rolí a je nasnadě, že nejlepšími jsou právě ti, kdo stejné úlohy představují i na jevišti. Ivan Trojan, matka Nina Divíšková a především kouzelně přirozený Miroslav Krobot v roli otce. Z těch ostatních nemohl Petr Zelenka chybit obsazením Jiřího Bartošky, Zuzany Bydžovské nebo Karla Heřmánka. To je sázka na zkušenost, přinášející benefit především v tom, že i kdyby jejich výkon nebyl optimální, nikdy nebude špatný. Tradiční a neodmyslitelná je i sázka na neokoukané tváře našich bývalých bratří (nebo spíš sester) Zuzany Šulajové a Jany Hubinské. Obě už tedy mají něco rolí za sebou a ta neokoukanost je myšlena spíš v porovnání s představou, kdo by se v jejich úlohách asi objevil, kdyby stejně zkušené herečky měl autor hledat v domácích luzích.
Příběhy nebudou komedií pro každého, pro každou příležítost ani náladu. Šance na pocit spokojenosti nebo naopak znechucení z totální kraviny bude asi klasická paragánská padina. Pokud se vám líbily pseudodokumentární fikce „Visací zámek“, „Mňága a Žďorp - Happy End“ nebo „Rok Ďábla“, jestli mezi vaše oblíbené patří „Knoflíkáři“ a nálada „Samotářů“, nemůžete být zklamáni. Na Příběhy se nedá jít prostě jen tak náhodně do kina! Do kina se musí jít na Příběhy. A nejlépe od toho mnoho nečekat, protože jak známo, přílišné očekávání přináší přílišné zklamání. Pusťte to, co jste doteď četli, z hlavy a až se vám bude chtít, vyražte!
PODROBNÝ POPIS FILMU
Televizní šot z totality zachycuje cestu Fidela Castra do Prahy. Kubánského vůdce, projíždějícího bývalou Leninovou třídou, radostně vítají davy lidí. Komentář k příspěvku čte David Hanek. Jeho syn Petr vzpomíná, jak si s ním hrával „na politiky“. Na konci hry je většinou „zastřelili“. Petr, bývalý letecký dispečer, pracuje na překladišti ruzyňského letiště. Jedna z beden, kterou přebírá, chybí na seznamu zásilek. Šéf při jejím otevírání pomocí robota vypráví Petrovi historku o muži, který chtěl v podobné bedně emigrovat, ale na udání ho včas odhalili, čímž mu (prý) zachránili život. V bedně je jen ženská figurína. Jeden z kolegů sdělí Petrovi recept na to, aby se k němu vrátila žena. Má jí prý tajně ustřihnout pramen vlasů a speciálním způsobem uvařit. Podivínský muž totiž nemůže zapomenout na Janu, která ho před půl rokem opustila. Vypraví se proto do vily, kde dívka bydlí se svým novým přítelem Alešem a kde je právě večírek. Aleš ho pozve dál. Petr marně hledá v koupelně Janiny vlasy. Dívka mu dá najevo svou nelibost. Prosí jej, aby především nepil a nehrál žádné hry. Ten to slíbí, ale udělá pravý opak. Společnost se však jednou z her velmi dobře baví. Po odchodu hostů si opilý Petr vezme nůžky a v ložnici získá pramen vlasů... Ráno volá rozhořčená Jana bývalému milenci, jenž v práci právě provádí rituál s vlasy, že ostříhal Alešovu tetu, která je teď v šoku a chce ho žalovat. Dívka očekává, že Petr vše urovná. Mladíkovi vzápětí zavolá matka a suše mu oznámí, že jeho otec umírá. Když Petr plný obav dorazí k rodičům, dozví se, že maminka svého muže Davida považuje za umírajícího proto, že nejeví o nic zájem. Prý se ani neumí pořádně leknout a jen pozoruje bubliny z pivní láhve. Manželka muže donutí volat na neznámá čísla a ptát se lidí, zda poznávají jeho kdysi tak žádaný „týdeníkový“ hlas. Otec se dovolá k mladé sochařce Sylvii, která ho považuje za bývalého přítele Martina a vyhrožuje sebevraždou; nutí ho, aby jí řekl, že ji miluje. Hanek větu vysloví, což jeho žena považuje za další příznak stařecké demence. Jana při setkání s ex-přítelem tvrdí, že teta chce kromě veřejné omluvy i novou paruku. Také mu sdělí svůj úmysl vzít si Aleše. Zoufalý Petr se doma dívá na přikrývku a zdá se mu, že se hýbá. Utluče ji a přelepí širokou izolepou. Kvůli hluku zazvoní nová sousedka Alice. Petrův zážitek s dekou ji vůbec nezaskočí. Dá si s ním skleničku. Vypráví mu o problémech svého přítele Jiřího, který se živí jako muzikant a musí se stále soudit s hotely kvůli výtahové hudbě, za niž mu neplatí tantiémy. Vzápětí se dostaví i Jiří. Bez váhání sousedovi oznámí, že pro vylepšení sexuálního života potřebují s Alicí, aby se na ně někdo při souloži díval. A než se Petr naděje, už se mu stěhují do postele. Po „akci“ vtiskne Jiří svému voyeurovi do dlaně pětistovku a doutník. Petr se na cestě do práce baví z auta v koloně s kolemjdoucím otcem. Ten se ho ptá, jak z telefonu vyvolat poslední volané číslo. Syn mu to ukáže na přístroji, který otec hbitě vytáhne z aktovky. Petr navštíví tetu s omluvou a provizorní parukou. Pohledná žena mu sdělí, že spíše trpí problémem, zvaným narušené sebevědomí. Pak mladého muže požádá, aby ji doprovodil za pár dnů na vernisáž. David Hanek v kavárně tajně zastrčí svůj telefon do zásuvky a zavolá Sylvii. Ta muže ujistí, že se zabít nechtěla, a pozve jej k sobě do ateliéru. Hanek doprovodí manželku, jež smysl života vidí ve sledování světového dění a v charitě, na odběr krve. Jana navštíví Petra v práci. Ten jí předvede zbrusu nový vysokozdvižný vozík a svěří se jí s novou formou přivýdělku. Dívku to pohorší. Na oplátku mu vypráví, jak mizerně se cítila, když se rozešli. Sledovala prý z okna kolemjdoucí muže, a když se jí nějaký líbil, zavolala do blízké budky. Muž zpravidla zvedl sluchátko a po krátké konverzaci skončil u ní v posteli. Jedním z náhodných známých byl i Aleš. Zděšený Petr ji prosí, aby si ho ještě nebrala. Šéf ukáže Hankovi seznam věcí, které po něm v manželství házela jeho žena. Na figuríně Evě zkouší, jaké ženiny šaty by jí slušely. Petr chce zjistit, jak daleko jej doveze jeho pracovní vozík. David Hanek sedí jako model sochařce Sylvii a vypráví jí o svém bývalém povolání. Dívka na něj vybafne a muž sebou překvapivě trhne. Petr na elektrickém vysokozdvižném vozíku dorazí po ulicích z letiště až na Žižkov před Janin dům. Dívka vyjde ven a obejme se s ním. Když šéfova věčně hašteřivá žena najde v jeho kanceláři figurínu oblečenou do jejích šatů, rozlítí se a prohodí ji sklem. Šéf je ze zkázy své „milenky“ zhrzený. Petr se sejde s matkou v kavárně. Když však žena začne vykřikovat, že je blázen, raději odejde. Doma najde Jiřího, který mu vypráví, že u soudu z rozčilení použil sifonovou láhev. Alice jím prý pohrdá a rozhodla se ho opustit. Na závěr dodá, že má Petr sympatického otce. Prý se na ně s Alicí místo něho koukal, když na něj marně čekal v jeho bytě. David vyrazí se Sylvií na výlet. Cestou jí v autě odříká jeden ze socialistických komentářů. Dívka je nadšená. Jedou na malé letiště. Sochařka skáče s padákem a přemluví společníka, aby s ní vlezl do letadla. Ujistí jej, že co je ve vzduchu, to se nepočítá, a před seskokem ho políbí... Matka v otcově obleku přijde za synem na letiště. Protože prý už nikde nemají zájem o její krev, donutí jej, aby jí vzácnou tekutinu odebral on. Přinesla si k tomu vše potřebné. Petr si odveze zničenou figurínu a doma ji opraví. Nasadí jí paruku, oblékne ji a pak ji obejme. Muž doprovodí tetu na výstavu, kde vystavuje i Sylvie. Zlatým hřebem vernisáže je vystoupení jeho otce s totalitním komentářem. Petr je tím zaskočený. Oba muži se sejdou na záchodě. Tatínek se vyptává na podivné sousedy, Petra zase zajímá jeho mladá milenka. Po vernisáži teta přiměje svého společníka, aby s ní jel do vily. Považuje za samozřejmé, že spolu stráví noc. Dá se mladším mužem ujistit, že má pěkné nohy, a odejde se vykoupat. Nečekaně se však vrátí Aleš s Janou. Petr tajně vyslechne na schodišti jejich rozhovor. Jana snoubenci připomene historku o budce. Prý to podnikala jen kvůli Petrovi, jehož Aleš považuje za choromyslného. Dívka ho hájí: je prý výjimečný a hravý, zatímco on byl jediný, kdo uvěřil, že její telefonát byl náhodný. Muže se to dotkne. Petr zavolá Janě ze shora mobilem. Ta se při rozhovoru vydá po schodech nahoru. Muž se před ní snaží ustupovat. Dívka záhy pochopí, že Petr je kdesi v domě a objeví ho schovaného u koupelny, kde je ve vaně nic nechápající teta. Uražená Jana práskne dveřmi a ujede autem. Petr ji hned následuje. U nedaleké pumpy se usmíří a políbí. Zbytek noci stráví v Petrově bytě. Tatínek Hanek se ráno připlíží domů. Ženě, která na něj v pokoji celou noc čeká, se přizná ke vztahu se Sylvií. Manželku to sice mrzí, ale na druhé straně je ráda, že nevěra a lhaní jeho muži "rozhýbaly" mozek. Davida vztah se sochařkou začíná zmáhat. Při seskoku s padákem, který absolvuje připoutaný k instruktorovi, mu z kavárny zavolá na mobil žena. Ta pak začne obcházet stoly a bafat na hosty. Číšník ji vlídně vyvede ven. Na Václavském náměstí pomatená paní stejně „straší“ kolemjdoucí. Číšník jí přinese zapomenutý kabát a doprovodí ji k sanitce... Petr s otcem navštíví maminku v psychiatrické léčebně. Přinesou jí výstřižky o katastrofách, jež dříve tak ráda sbírala. David jí oznámí, že se Sylvií skoncoval a ujistí ji o své lásce. Nejdůležitější je podle něj vzájemný kontakt. Venku na oba čeká Jana. S Petrem se domluví, že spolu zase budou bydlet. Šéf s Petrem zakopou u letištní plochy figurínu. Mladý muž se při tom dozví, že někdejším málem odbaveným mužem byl sám jeho nadřízený. Udala ho žena. Ale nezlobí se na ni; vždyť mu zachránila život. Petr se nechá poslat v bedně i se snubními prstýnky na Janinu adresu. Když však dívka bednu otevře, najde jen humanitární pomoc. Zásilka s Petrem je odbavena do letadla, směřujícího do jedné z krizových oblastí. Není sice na seznamu, ale zaměstnanci ji přesto naloží...
Ocenění:
Český lev
2005 - Miroslav Krobot (Nejlepší vedlejší herec)
2005 - Nejlepší zvuk
2005 - Milan Kuchynka (Nejlepší film) (nominace)
2005 - Petr Zelenka (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Ivan Trojan (Nejlepší herec) (nominace)
2005 - Nina Divíšková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2005 - Petr Zelenka (Nejlepší scénář) (nominace)
2005 - Karel Holas (Nejlepší hudba) (nominace)
Slnko v sieti
2006 - Petr Zelenka (Najlepší hraný film) (nominace)
2006 - Petr Zelenka (Najlepšia filmová réžia) (nominace)
2006 - Petr Zelenka (Najlepší filmový scenár) (nominace)
2006 - Karel Holas (Najlepšia filmová hudba) (nominace)
2006 - Miro Gábor (Najlepší kameramanský výkon) (nominace)
2006 - David Charap (Najlepší filmový strih) (nominace)
2006 - Michal Holubec (Najlepší filmový zvuk) (nominace)
Premiéra ČR: 24.2.2005
Premiéra Slovensko: 14.4.2005
Premiéra Německo: 7.12.2007 (TV premiere)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 6.10.2005 (VHS) Magic Box, 6.10.2005 (DVD) Magic Box
Poprvé na VHS: 6.10.2005 Magic Box
Poprvé na DVD: 19.9.2005 Intersonic
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 24 284 845
Návštěvnost v ČR 230 273
BONUSY DVD
- Film o filmu 15. minut (2005)
Učinkují: Ivan Trojan, Petr Zelenka, Karel Heřmánek, Jiří Bartoška, Miroslav Krobot, Nina Divíšková, Miroslav Krobot
Jiří Lívanec (Režie), Pavel Špaček (Produkce), Luděk Valchař (Produkce), Jiří Lívanec (Kamera), Zdeněk Marek (Střih), Jiří Lívanec (Scénář)
Negativ, Česká televize
2005
„Hořká komedie o ženách, mužích, milostných vztazích, drobných vyšinutostech a různých podobách lásky.“
OBSAH
Co to znamená „být normální“ ve světě plném bláznů? Petr (I. Trojan) je třiatřicetiletý letištní skladník, co žije ve světě, kde se v každém člověku ukrývá kousek toho bláznovství, nebo se každý vykazuje jistou odlišností, co někomu nemusí připadat úplně normální. Jemu samotnému občas doma ožívá nábytek a přivydělává si jako „voyer“ soulože svých sousedů Jiřího (J. Bartoška) a Alice (Z. Bydžovská), kteří by jinak nedošli uspokojení. Petrův otec (M. Krobot) je zase vyhaslý hlasatel týdeníků ze sedmdesátých let, pro něhož je jedinou životní zábavou pozorování objevujících se bublin na hrdle láhve piva. A matka (N. Divíšková), co z těchto důvodů neustále analyzuje duševní stav svého manžela, posílá přes Petra s patologickou touhou všemožné balíky humanitární pomoci do katastrofami postiženého světa. Petrovi o nic nejde, jen žít normálním životem a být šťastný. A byl by jím, kdyby se mohl opět vrátit ke své bývalé přítelkyni Janě (Z. Šulajová). Ale aby ji získal zpět, přichází se zcela ztřeštěnými nápady, kvůli kterým se pak dostává do jedné absurdní situace za druhou… Za vznikem snímku stála stejnojmenná divadelní hra Petra Zelenky, která měla premiéru na prknech Dejvického divadla v roce 2001 a byla přeložena do pěti jazyků. Režisér se ji poté rozhodl s téměř totožnou hereckou sestavou převést do filmové podoby a v roce 2005 vznikla divácky úspěšná hořká komedie oceněná dvěma Českými lvy – za zvuk a za vedlejší roli pro Miroslava Krobota. Autoři pak o díle, v němž se rozdíly mezi normálními lidmi a blázny stírají, říkají: „Skutečné šílenství je stejně vzácné jako genialita nebo absolutní sluch.“ (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
No tak tohle je fakt mazlík. A ten konec, to je laskominka eňo ňuňo. Ivan Trojan je vynikající chlap, nikdy mu nezapomenu co všechno udělal a dělá pro Bohemku a ještě k tomu herec, kterej by mohl oscarovi klidně tykat. Neumím si představit, že by Petra někdo dokázal zahrál líp. Vůbec tady jsou herci jak z nějaký elitní herecký jednotky, Bartoška, Heřmánek, Krobot. A ty dialogy, přirozený, vtipný a přitom dokonale sednoucí k tomuhle originálnímu příběhu se smutkem na duši. (Enšpígl) 4*
Zelenka šroubuje jednotlivé dialogy na prostinký děj, ale pozapomněl přitom na fakt, že film není divadlo, které lze ukecat. Ve světě pohyblivých obrázků působí situace, do nichž posílá své hrdiny, nevěrohodně a příliš vykonstruovaně. (Sub)žánrový pojem tragikomedie nenaplňuje ani v jednom z nich, jelikož vařené vlasy, sexuální voyeurismus či samotná romantická linie postrádají konečnou pointu. Celek se stává pouze nudnou, přehnaně pozérskou a rádoby uletěnou fraškou, která když nakonec po dvou hodinách skončí, zanechá na jazyku další z mnoha nadávek adresovaných českému filmu. (Isherwood) 2*
Usazen na pohodlné židli jsem se stal dobrovolným voyeurem televizními reklamami přerušované soulože režiséra s vlastní divadelní hrou. Uběhla půl hodina, 60 minut, čas se vleče jak astmatický mravenec s těžkým nákupem a já se pořád dívám na stejný kopulační pohyb. Žádná změna polohy, vložení originálního nápadu, či vzruchu. Jen okoralá rutina dlouholetého manželství, kterou by snad nakonec mohlo přebít úžasné vyvrcholení, říkám si. Hodina a půl, dvě hodiny, oči se mi klíží, ale když už jsem jednou tady, nebylo by slušné odejít. A najednou to přijde! Režisér do toho zničehonic přestane monotónně bušit, otočí se znaveně na bok a.. Usne..! Příště už ani za peníze Petře, protože tvé vtipy nejsou vůbec vtipný. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale herci si to nezaslouží. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Oč více bují v současné české kinematografii plevy, o to více potěší srážka s kvalitou a po několika dietních nedovařených pokusech o komedii jsem šťasten za umaštěnou zabijačku v podobě příběhů o obyčejném šílenství. Ty bourají hned několik tradičních předsudků. Tak předně ten, že dobrý film musí být vystavěn na základech dobrého příběhu. Dále pak potvrzují, že pro současnou komedii není nutný (ač to jistě některým do hlavy nepoleze) jediný smotek trendařského, halucinogenního, marketingového artiklu. Dokazují, že v současném filmu opravdu není nutné, aby každých deset minut jakási adeptka herectví ukazovala, jak jí pánbůh a chirurg stvořili a v neposlední řadě přesvědčuje, že Zuzana Bydžovská buď vůbec není ošklivá nebo že kamera, maskér a kostymérky dokáží čarovat.
Ale pěkně popořadě, začít se musí u příběhu. Ten opravdu nestojí za protlačení mnoha kontaktních destiček pod klávesami. Přesto! Jeden pán, magnet to na netradiční situace a zážitky, měl paní. Ta vedena touhou po stereotypu od něj odešla za pánem nudnějším než Ruský týden F. R. Čecha. Pán první se jí snaží dostat zpět, čemuž se ona zpočátku brání, aby později zjistila, že ji nuda nebaví a po něco málo víceméně trapných protivenstvích osudu se k němu romanticky vrátila. Jediný pozitivní moment základní „dějové linie“ přichází v samém závěru, ale tohle prozradit nejde, takže každý sám. Naštěstí příběh je v tomto případě až druhořadý. Na cestě, čili použitých výrazových prostředcích, záleží daleko víc než na cíli, což zároveň působí jako přirozené síto na líbí vs. nelíbí. A mně osobně se líbilo moc.
Situace, jakými se prodíráme spletí minut, jsou napěchovány typickým Zelenkovským humorem, libujícím si v absurditách. Vůbec není výjimkou, když smích obecenstva nepřichází v jedné mase, ale každý se posmává tomu svému. Inspirujících nápadů a momentů je dost. Já pak speciálně oceňuji, že Zelenka ignoruje nejslabší ze stáda a humor jim neservíruje až do kebule. Pointa, jakkoliv mnohdy očekávatelná, přichází někdy hodně dlouho po úvodu, jindy je naopak „sitcomovsky“ vystřelena ihned za střihem. Záměrem asi největší šílenec v podání Ivana Trojana je nakonec vcelku normální, zato kolem něj se dějí věci. Šéf bigamista, co svou lásku dělí mezi manželku a aranžerskou figurínu nebo matka, psycholožka samouk, s charitativním fetišem jsou jen některými z nich. Ony zvláštní příběhy pak přicházejí hlavně díky extrémní toleranci hlavní postavy, její snaze o originalitu a ochotě lidem vyhovět bez ohledu na druh požadavku. Příjemné je, že ať si o situacích myslíte cokoliv, ať jsou jakkoliv neuvěřitelné, jakkoliv absurdní, jsou na plátně vždy prožité a nikoliv vykonstruované.
Stejnojmennou hru má už nějakou tu dobu na repertoáru Dejvické divadlo, proto nepřekvapí ucelenost – je vidět, že základní mouchy byly polapeny a ty nové jsou dány rozdíly, vynucenými při přepisu pro film. V originále třeba nemá příběh jednoznačně definované prostředí – do kasičky ovšem přispěla jedna logistická firma, takže nebyl problém nechat hlavního hrdinu makat v jejím skladu na letišti. Jak něco jde do vzduchu, musí to být žlutočervené s obrovským nápisem „DHL“. Naštěstí ten opruz s nekonečným záběrem na výklad letadla, co má jméno firmy perfektně vyvedené na „haubně“ i zevnitř, je hlavně na začátku a pak už dají pokoj. Prostředí letiště je však atraktivní, nezprofanované a svačinka u runwaye navozuje dojem skvělého relaxu. Nakonec i ta reklama může působit spíš negativně, protože pointa příběhu spočívá v záměně zásilek a přiznání, že není výjimkou, aby po světě poletovaly balíky, co v zakázkovém systému vůbec nefigurují. To určitě nebude pro zmíněnou společnost tím nejlepším pro vyleštění image. Ze zkušenosti z divadla pak těží i představitelé jednotlivých rolí a je nasnadě, že nejlepšími jsou právě ti, kdo stejné úlohy představují i na jevišti. Ivan Trojan, matka Nina Divíšková a především kouzelně přirozený Miroslav Krobot v roli otce. Z těch ostatních nemohl Petr Zelenka chybit obsazením Jiřího Bartošky, Zuzany Bydžovské nebo Karla Heřmánka. To je sázka na zkušenost, přinášející benefit především v tom, že i kdyby jejich výkon nebyl optimální, nikdy nebude špatný. Tradiční a neodmyslitelná je i sázka na neokoukané tváře našich bývalých bratří (nebo spíš sester) Zuzany Šulajové a Jany Hubinské. Obě už tedy mají něco rolí za sebou a ta neokoukanost je myšlena spíš v porovnání s představou, kdo by se v jejich úlohách asi objevil, kdyby stejně zkušené herečky měl autor hledat v domácích luzích.
Příběhy nebudou komedií pro každého, pro každou příležítost ani náladu. Šance na pocit spokojenosti nebo naopak znechucení z totální kraviny bude asi klasická paragánská padina. Pokud se vám líbily pseudodokumentární fikce „Visací zámek“, „Mňága a Žďorp - Happy End“ nebo „Rok Ďábla“, jestli mezi vaše oblíbené patří „Knoflíkáři“ a nálada „Samotářů“, nemůžete být zklamáni. Na Příběhy se nedá jít prostě jen tak náhodně do kina! Do kina se musí jít na Příběhy. A nejlépe od toho mnoho nečekat, protože jak známo, přílišné očekávání přináší přílišné zklamání. Pusťte to, co jste doteď četli, z hlavy a až se vám bude chtít, vyražte!
PODROBNÝ POPIS FILMU
Televizní šot z totality zachycuje cestu Fidela Castra do Prahy. Kubánského vůdce, projíždějícího bývalou Leninovou třídou, radostně vítají davy lidí. Komentář k příspěvku čte David Hanek. Jeho syn Petr vzpomíná, jak si s ním hrával „na politiky“. Na konci hry je většinou „zastřelili“. Petr, bývalý letecký dispečer, pracuje na překladišti ruzyňského letiště. Jedna z beden, kterou přebírá, chybí na seznamu zásilek. Šéf při jejím otevírání pomocí robota vypráví Petrovi historku o muži, který chtěl v podobné bedně emigrovat, ale na udání ho včas odhalili, čímž mu (prý) zachránili život. V bedně je jen ženská figurína. Jeden z kolegů sdělí Petrovi recept na to, aby se k němu vrátila žena. Má jí prý tajně ustřihnout pramen vlasů a speciálním způsobem uvařit. Podivínský muž totiž nemůže zapomenout na Janu, která ho před půl rokem opustila. Vypraví se proto do vily, kde dívka bydlí se svým novým přítelem Alešem a kde je právě večírek. Aleš ho pozve dál. Petr marně hledá v koupelně Janiny vlasy. Dívka mu dá najevo svou nelibost. Prosí jej, aby především nepil a nehrál žádné hry. Ten to slíbí, ale udělá pravý opak. Společnost se však jednou z her velmi dobře baví. Po odchodu hostů si opilý Petr vezme nůžky a v ložnici získá pramen vlasů... Ráno volá rozhořčená Jana bývalému milenci, jenž v práci právě provádí rituál s vlasy, že ostříhal Alešovu tetu, která je teď v šoku a chce ho žalovat. Dívka očekává, že Petr vše urovná. Mladíkovi vzápětí zavolá matka a suše mu oznámí, že jeho otec umírá. Když Petr plný obav dorazí k rodičům, dozví se, že maminka svého muže Davida považuje za umírajícího proto, že nejeví o nic zájem. Prý se ani neumí pořádně leknout a jen pozoruje bubliny z pivní láhve. Manželka muže donutí volat na neznámá čísla a ptát se lidí, zda poznávají jeho kdysi tak žádaný „týdeníkový“ hlas. Otec se dovolá k mladé sochařce Sylvii, která ho považuje za bývalého přítele Martina a vyhrožuje sebevraždou; nutí ho, aby jí řekl, že ji miluje. Hanek větu vysloví, což jeho žena považuje za další příznak stařecké demence. Jana při setkání s ex-přítelem tvrdí, že teta chce kromě veřejné omluvy i novou paruku. Také mu sdělí svůj úmysl vzít si Aleše. Zoufalý Petr se doma dívá na přikrývku a zdá se mu, že se hýbá. Utluče ji a přelepí širokou izolepou. Kvůli hluku zazvoní nová sousedka Alice. Petrův zážitek s dekou ji vůbec nezaskočí. Dá si s ním skleničku. Vypráví mu o problémech svého přítele Jiřího, který se živí jako muzikant a musí se stále soudit s hotely kvůli výtahové hudbě, za niž mu neplatí tantiémy. Vzápětí se dostaví i Jiří. Bez váhání sousedovi oznámí, že pro vylepšení sexuálního života potřebují s Alicí, aby se na ně někdo při souloži díval. A než se Petr naděje, už se mu stěhují do postele. Po „akci“ vtiskne Jiří svému voyeurovi do dlaně pětistovku a doutník. Petr se na cestě do práce baví z auta v koloně s kolemjdoucím otcem. Ten se ho ptá, jak z telefonu vyvolat poslední volané číslo. Syn mu to ukáže na přístroji, který otec hbitě vytáhne z aktovky. Petr navštíví tetu s omluvou a provizorní parukou. Pohledná žena mu sdělí, že spíše trpí problémem, zvaným narušené sebevědomí. Pak mladého muže požádá, aby ji doprovodil za pár dnů na vernisáž. David Hanek v kavárně tajně zastrčí svůj telefon do zásuvky a zavolá Sylvii. Ta muže ujistí, že se zabít nechtěla, a pozve jej k sobě do ateliéru. Hanek doprovodí manželku, jež smysl života vidí ve sledování světového dění a v charitě, na odběr krve. Jana navštíví Petra v práci. Ten jí předvede zbrusu nový vysokozdvižný vozík a svěří se jí s novou formou přivýdělku. Dívku to pohorší. Na oplátku mu vypráví, jak mizerně se cítila, když se rozešli. Sledovala prý z okna kolemjdoucí muže, a když se jí nějaký líbil, zavolala do blízké budky. Muž zpravidla zvedl sluchátko a po krátké konverzaci skončil u ní v posteli. Jedním z náhodných známých byl i Aleš. Zděšený Petr ji prosí, aby si ho ještě nebrala. Šéf ukáže Hankovi seznam věcí, které po něm v manželství házela jeho žena. Na figuríně Evě zkouší, jaké ženiny šaty by jí slušely. Petr chce zjistit, jak daleko jej doveze jeho pracovní vozík. David Hanek sedí jako model sochařce Sylvii a vypráví jí o svém bývalém povolání. Dívka na něj vybafne a muž sebou překvapivě trhne. Petr na elektrickém vysokozdvižném vozíku dorazí po ulicích z letiště až na Žižkov před Janin dům. Dívka vyjde ven a obejme se s ním. Když šéfova věčně hašteřivá žena najde v jeho kanceláři figurínu oblečenou do jejích šatů, rozlítí se a prohodí ji sklem. Šéf je ze zkázy své „milenky“ zhrzený. Petr se sejde s matkou v kavárně. Když však žena začne vykřikovat, že je blázen, raději odejde. Doma najde Jiřího, který mu vypráví, že u soudu z rozčilení použil sifonovou láhev. Alice jím prý pohrdá a rozhodla se ho opustit. Na závěr dodá, že má Petr sympatického otce. Prý se na ně s Alicí místo něho koukal, když na něj marně čekal v jeho bytě. David vyrazí se Sylvií na výlet. Cestou jí v autě odříká jeden ze socialistických komentářů. Dívka je nadšená. Jedou na malé letiště. Sochařka skáče s padákem a přemluví společníka, aby s ní vlezl do letadla. Ujistí jej, že co je ve vzduchu, to se nepočítá, a před seskokem ho políbí... Matka v otcově obleku přijde za synem na letiště. Protože prý už nikde nemají zájem o její krev, donutí jej, aby jí vzácnou tekutinu odebral on. Přinesla si k tomu vše potřebné. Petr si odveze zničenou figurínu a doma ji opraví. Nasadí jí paruku, oblékne ji a pak ji obejme. Muž doprovodí tetu na výstavu, kde vystavuje i Sylvie. Zlatým hřebem vernisáže je vystoupení jeho otce s totalitním komentářem. Petr je tím zaskočený. Oba muži se sejdou na záchodě. Tatínek se vyptává na podivné sousedy, Petra zase zajímá jeho mladá milenka. Po vernisáži teta přiměje svého společníka, aby s ní jel do vily. Považuje za samozřejmé, že spolu stráví noc. Dá se mladším mužem ujistit, že má pěkné nohy, a odejde se vykoupat. Nečekaně se však vrátí Aleš s Janou. Petr tajně vyslechne na schodišti jejich rozhovor. Jana snoubenci připomene historku o budce. Prý to podnikala jen kvůli Petrovi, jehož Aleš považuje za choromyslného. Dívka ho hájí: je prý výjimečný a hravý, zatímco on byl jediný, kdo uvěřil, že její telefonát byl náhodný. Muže se to dotkne. Petr zavolá Janě ze shora mobilem. Ta se při rozhovoru vydá po schodech nahoru. Muž se před ní snaží ustupovat. Dívka záhy pochopí, že Petr je kdesi v domě a objeví ho schovaného u koupelny, kde je ve vaně nic nechápající teta. Uražená Jana práskne dveřmi a ujede autem. Petr ji hned následuje. U nedaleké pumpy se usmíří a políbí. Zbytek noci stráví v Petrově bytě. Tatínek Hanek se ráno připlíží domů. Ženě, která na něj v pokoji celou noc čeká, se přizná ke vztahu se Sylvií. Manželku to sice mrzí, ale na druhé straně je ráda, že nevěra a lhaní jeho muži "rozhýbaly" mozek. Davida vztah se sochařkou začíná zmáhat. Při seskoku s padákem, který absolvuje připoutaný k instruktorovi, mu z kavárny zavolá na mobil žena. Ta pak začne obcházet stoly a bafat na hosty. Číšník ji vlídně vyvede ven. Na Václavském náměstí pomatená paní stejně „straší“ kolemjdoucí. Číšník jí přinese zapomenutý kabát a doprovodí ji k sanitce... Petr s otcem navštíví maminku v psychiatrické léčebně. Přinesou jí výstřižky o katastrofách, jež dříve tak ráda sbírala. David jí oznámí, že se Sylvií skoncoval a ujistí ji o své lásce. Nejdůležitější je podle něj vzájemný kontakt. Venku na oba čeká Jana. S Petrem se domluví, že spolu zase budou bydlet. Šéf s Petrem zakopou u letištní plochy figurínu. Mladý muž se při tom dozví, že někdejším málem odbaveným mužem byl sám jeho nadřízený. Udala ho žena. Ale nezlobí se na ni; vždyť mu zachránila život. Petr se nechá poslat v bedně i se snubními prstýnky na Janinu adresu. Když však dívka bednu otevře, najde jen humanitární pomoc. Zásilka s Petrem je odbavena do letadla, směřujícího do jedné z krizových oblastí. Není sice na seznamu, ale zaměstnanci ji přesto naloží...
Ocenění:
Český lev
2005 - Miroslav Krobot (Nejlepší vedlejší herec)
2005 - Nejlepší zvuk
2005 - Milan Kuchynka (Nejlepší film) (nominace)
2005 - Petr Zelenka (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Ivan Trojan (Nejlepší herec) (nominace)
2005 - Nina Divíšková (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2005 - Petr Zelenka (Nejlepší scénář) (nominace)
2005 - Karel Holas (Nejlepší hudba) (nominace)
Slnko v sieti
2006 - Petr Zelenka (Najlepší hraný film) (nominace)
2006 - Petr Zelenka (Najlepšia filmová réžia) (nominace)
2006 - Petr Zelenka (Najlepší filmový scenár) (nominace)
2006 - Karel Holas (Najlepšia filmová hudba) (nominace)
2006 - Miro Gábor (Najlepší kameramanský výkon) (nominace)
2006 - David Charap (Najlepší filmový strih) (nominace)
2006 - Michal Holubec (Najlepší filmový zvuk) (nominace)
Premiéra ČR: 24.2.2005
Premiéra Slovensko: 14.4.2005
Premiéra Německo: 7.12.2007 (TV premiere)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 6.10.2005 (VHS) Magic Box, 6.10.2005 (DVD) Magic Box
Poprvé na VHS: 6.10.2005 Magic Box
Poprvé na DVD: 19.9.2005 Intersonic
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 24 284 845
Návštěvnost v ČR 230 273
BONUSY DVD
- Film o filmu 15. minut (2005)
Učinkují: Ivan Trojan, Petr Zelenka, Karel Heřmánek, Jiří Bartoška, Miroslav Krobot, Nina Divíšková, Miroslav Krobot
Jiří Lívanec (Režie), Pavel Špaček (Produkce), Luděk Valchař (Produkce), Jiří Lívanec (Kamera), Zdeněk Marek (Střih), Jiří Lívanec (Scénář)
Negativ, Česká televize
2005
Tvůrci a herci
Petr Zelenka (Režie), Pavel Strnad (Produkce), Milan Kuchynka (Produkce), Karel Holas (Hudba), Miro Gábor (Kamera), David Charap (Střih), Ondřej Nekvasil (Scénografie), Martin Chocholoušek (Kostýmy), Michal Holubec (Zvuk), Nevena Thielová (Masky), Petr Zelenka (Scénář), Ivan Trojan (Herec), Zuzana Šulajová (Herec), Miroslav Krobot (Herec), Nina Divíšková (Herec), Karel Heřmánek (Herec), Petra Lustigová (Herec), Jiří Bartoška (Herec), Zuzana Bydžovská (Herec), Jana Hubinská (Herec), Jiří Bábek (Herec), Marta Sládečková (Herec), Jan Lepšík (Herec), Matúš Bukovčan (Herec), Petr Lafek (Herec), Peter Dubecký (Herec), Ida Sovová (Herec), Kryštof Rímský (Herec), Václav Strasser (Herec), Klára Lidová (Herec), Tereza Gübelová (Herec), Andrzej Konopka (Herec), Veronika Rašťáková (Herec)
2005/109/Česko, Německo, Slovensko/Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
- Fidel Castro se projíždí po Praze ve voze ZIL 111 kabriolet. ZIL 111 byl osobní automobil vyráběný v Sovětském svazu. Byl určený pro nejvyšší vládní představitele a o jeho přidělování osobně rozhodoval nejvyšší sovětský představitel. Vůz se vyráběl v letech 1958–1967. Po celou dobu produkce vozidla ZIL 111 jich vzniklo 112 kusů. Od Chruščova dostal vůz také Fidel Castro, roku 1960 jej k narozeninám dostal darem československý prezident Antonín Novotný a disponoval jím i papež Jan Pavel II. Roku 1967 uvedla automobilka ZIL na trh nový typ limuzíny, ZIL 114, jeho výroba však zanikla v roce 1978.
- Scéna, kdy David (Miroslav Krobot) jde na cigaretu do suterénu a vystoupí z výtahu a spatří roboty, kteří jezdí po chodbách, se natáčela v pražské Fakultní nemocnici Motol. Tito roboti tvoří speciální dopravní systém, který zajišťuje rozvoz zdravotnického materiálu včetně stravy pro pacienty.
- „Došel mi krocan,“ vysvětluje Jiří (Jiří Bartoška). Má na mysli bourbon Wild Turkey, který se vyrábí v Kentucky od roku 1869.
- Jana (Zuzana Šulajová) mluví hlasem Zuzany Stivínové.
- Mejdan se koná na adrese Ve Struhách 95/2 v Bubenči. Petr (Ivan Trojan) bydlí na adrese Polská 1509/5 na Vinohradech. Petrovi rodiče bydlí v ulici Krkonošská 15 na Vinohradech. Sylvin (Petra Lustigová) ateliér je na adrese Ekotechnické muzeum, Papírenská 6 v Bubenči. Jana (Zuzana Šulajová) bydlí na adrese Příběnická 20 na Žižkově. Léčebna je zámek Měšice.
- Revolucionářská píseň v úvodu filmu je „La Consigna“ a složil ji venezuelský revolucionář Carlos Mejía Godoy.
- Film má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowského.
- Režisér Petr Zelenka nejvíce těžil z povídek "Deka," "Láska za 17,50," "Problém s hlavou" a dalších z povídkových sbírek "Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství," "Všechny řitě světa i ta má" a "Těžký časy" amerického autora Charlese Bukowského, přičemž v titulcích o zdrojích inspirací nepadne ani zmínka.
- Na letištním vozíku ESE 20, na kterém se Petr (Ivan Trojan) vydal z letiště Ruzyně do ulice Příběnická, kde Jana (Zuzana Šulajová) bydlí, by se dostal za cca 70 minut. Vozík má rychlost max. 12 km/h a vzdálenost činí 16 km.
- Petra Lustigová (Sylvie) podstoupila kvůli roli ve filmu kosmetickou operaci.
- Natáčení filmu probíhalo v Praze a okolí od června do srpna 2004, a to celkem 49 dní. Bylo natočeno 2 037 záběrů, 30 hodin materiálu, na který se spotřebovalo 35 km filmového pásu.
- Vítání Fidela Castra (největší komparzní scéna ve filmu) se točilo na Evropské třídě a ve filmu je kombinována s dobovými dokumenty. Archivní záběry, které jsou součástí snímku, jsou z dokumentu Sedm dní s Fidelem Castrem (Česká televize, 1973). Objevily se také v Československém filmovém týdeníku (od r. 1954), v č. 4/1973.
- Nápis na Petrově (Ivan Trojan) tričku „DRK HUASEN“. "DRK" je zkratka „Deutsches Rotes Kreuz“. Znamená to tedy "Červený kříž města Hausenu". (sator)
- Příběhy obyčejného šílenství si Petr Zelenka vybral jako oddychový projekt před natáčením nákladné komedie Nejlepší filmy našeho života, která se měla odehrávat a natáčet v USA, ale nakonec nevznikla.
- Evu ztvárnila figurína Zora 519.
- Střihač David Charap a kameraman Miro Gábor spolupracovali s Petrem Zelenkou na všech jeho dřívějších filmech.
- Původní divadelní hra získala Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku 2001 a Talent roku pro Miroslava Krobota (David Hanek, Petrův otec). Nina Divíšková (Petrova matka) za roli matky získala nominaci na cenu Thálie.
- Petr Zelenka natočil adaptaci vlastní divadelní hry, která se s úspěchem hraje v pražském Dejvickém divadle od listopadu 2001. Kromě toho, že ji nastudovala další česká divadla, mají ji v repertoáru soubory v Polsku a Slovensku. S nastudováním nitranského Divadla Andreje Bagara však Zelenka moc spokojený nebyl.
- Snímek po zaváhání České televize film spoluprodukovala TV NOVA, která měla po úspěšném seriálu Pojišťovna štěstí (od r. 2004) či další sérii Redakce (od r. 2004) ve své stáji i Renčův Román pro ženy (2004), natočený podle předlohy Michala Viewegha.
- 30milionovou adaptaci úspěšné divadelní hry navštívilo v kinech za první tři týdny (od 24. 2. 2005) promítání v Česku slušných 100 000 diváků.
- Scéna, kdy David (Miroslav Krobot) jde na cigaretu do suterénu a vystoupí z výtahu a spatří roboty, kteří jezdí po chodbách, se natáčela v pražské Fakultní nemocnici Motol. Tito roboti tvoří speciální dopravní systém, který zajišťuje rozvoz zdravotnického materiálu včetně stravy pro pacienty.
- „Došel mi krocan,“ vysvětluje Jiří (Jiří Bartoška). Má na mysli bourbon Wild Turkey, který se vyrábí v Kentucky od roku 1869.
- Jana (Zuzana Šulajová) mluví hlasem Zuzany Stivínové.
- Mejdan se koná na adrese Ve Struhách 95/2 v Bubenči. Petr (Ivan Trojan) bydlí na adrese Polská 1509/5 na Vinohradech. Petrovi rodiče bydlí v ulici Krkonošská 15 na Vinohradech. Sylvin (Petra Lustigová) ateliér je na adrese Ekotechnické muzeum, Papírenská 6 v Bubenči. Jana (Zuzana Šulajová) bydlí na adrese Příběnická 20 na Žižkově. Léčebna je zámek Měšice.
- Revolucionářská píseň v úvodu filmu je „La Consigna“ a složil ji venezuelský revolucionář Carlos Mejía Godoy.
- Film má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowského.
- Režisér Petr Zelenka nejvíce těžil z povídek "Deka," "Láska za 17,50," "Problém s hlavou" a dalších z povídkových sbírek "Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství," "Všechny řitě světa i ta má" a "Těžký časy" amerického autora Charlese Bukowského, přičemž v titulcích o zdrojích inspirací nepadne ani zmínka.
- Na letištním vozíku ESE 20, na kterém se Petr (Ivan Trojan) vydal z letiště Ruzyně do ulice Příběnická, kde Jana (Zuzana Šulajová) bydlí, by se dostal za cca 70 minut. Vozík má rychlost max. 12 km/h a vzdálenost činí 16 km.
- Petra Lustigová (Sylvie) podstoupila kvůli roli ve filmu kosmetickou operaci.
- Natáčení filmu probíhalo v Praze a okolí od června do srpna 2004, a to celkem 49 dní. Bylo natočeno 2 037 záběrů, 30 hodin materiálu, na který se spotřebovalo 35 km filmového pásu.
- Vítání Fidela Castra (největší komparzní scéna ve filmu) se točilo na Evropské třídě a ve filmu je kombinována s dobovými dokumenty. Archivní záběry, které jsou součástí snímku, jsou z dokumentu Sedm dní s Fidelem Castrem (Česká televize, 1973). Objevily se také v Československém filmovém týdeníku (od r. 1954), v č. 4/1973.
- Nápis na Petrově (Ivan Trojan) tričku „DRK HUASEN“. "DRK" je zkratka „Deutsches Rotes Kreuz“. Znamená to tedy "Červený kříž města Hausenu". (sator)
- Příběhy obyčejného šílenství si Petr Zelenka vybral jako oddychový projekt před natáčením nákladné komedie Nejlepší filmy našeho života, která se měla odehrávat a natáčet v USA, ale nakonec nevznikla.
- Evu ztvárnila figurína Zora 519.
- Střihač David Charap a kameraman Miro Gábor spolupracovali s Petrem Zelenkou na všech jeho dřívějších filmech.
- Původní divadelní hra získala Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku 2001 a Talent roku pro Miroslava Krobota (David Hanek, Petrův otec). Nina Divíšková (Petrova matka) za roli matky získala nominaci na cenu Thálie.
- Petr Zelenka natočil adaptaci vlastní divadelní hry, která se s úspěchem hraje v pražském Dejvickém divadle od listopadu 2001. Kromě toho, že ji nastudovala další česká divadla, mají ji v repertoáru soubory v Polsku a Slovensku. S nastudováním nitranského Divadla Andreje Bagara však Zelenka moc spokojený nebyl.
- Snímek po zaváhání České televize film spoluprodukovala TV NOVA, která měla po úspěšném seriálu Pojišťovna štěstí (od r. 2004) či další sérii Redakce (od r. 2004) ve své stáji i Renčův Román pro ženy (2004), natočený podle předlohy Michala Viewegha.
- 30milionovou adaptaci úspěšné divadelní hry navštívilo v kinech za první tři týdny (od 24. 2. 2005) promítání v Česku slušných 100 000 diváků.
Odkazy