Přání k mání / Přání k mání (2017/105/Česko/Komedie, Rodinný, Fantasy) 51%
17.01.2024 04:48
JEDNOU VĚTOU
„Tyto Vánoce se vám splní každé přání."
OBSAH
Přání k mání poetickou, hravou a humornou formou vypráví příběhy několika podob lásky: o trampotách náctiletého Alberta, který je až po uši – a hlavně neopětovaně – zamilován do sestry svého nejlepšího kamaráda, o lásce mezi Albertovými rodiči, tedy o varietním kouzelnickém duu prožívajícím krizi středního věku, a také o lásce rodičovské, kdy se floutek a lamač dívčích srdcí Bosák junior snaží získat pozornost a lásku svého otce, mocného hoteliéra. Albert a všichni ostatní nakonec přijdou na to, že ke štěstí není zapotřebí kouzel a magie, ale hlavně odvaha věci kolem sebe změnit k lepšímu. To ovšem neznamená, že opravdová kouzla a čáry neexistují...(Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vít Karas zabalil do vánočních balíčků vánoční kouzlo, přidal na amerických ozdobách i vzorech, nebál se být dárečkem plným překvapením, aby pak jeho vánoční představení doskotačilo do křečovitých morálních mantinelů. Celý film je v podstatě postaven na jednom jediném nápadu - školák Albert má o Vánocích po vykonaném dobrém skutku možnost vyslovit své jakékoliv přání a to bude splněno. Zatímco jeho dva kamarádi ta svá neuváženě promrhají, on s ním nakládá velmi bedlivě. Záležitost se donese až k zákeřnému Vincentovi, synkovi bohatého grandhoteliéra Bosáka. Vrstevník chce po něm, aby kouzlo převedl na něj, vše bude mít i právně podloženo. Film se zaklesne v jednom bodě, z něhož vystoupí jen velmi málo. Řídký dějový syžet ale osvěžují různé eskapády. Albertovi rodiče zažívají manželskou krizi, může za to tloušťka maminky a následné ukončení dlouholetých společných kouzelnických výstupů ve varieté, načež své sehraje i žárlivost na novou atraktivní asistentku. Martin Myšička a ceckatá Jitka Čvančarová byli fajn pár. Albert sní o rande se školním idolem a zároveň sestrou svého nej kámoše Johanou, do toho strojí úklady Vincent v záporném podání dospívajícího Jana Maršála, který tímto definitivně opouští dětské role. Co upoutá v prvé řadě, je výprava, která je staromilská, absence moderních atributů jako je internet, mobily a jiné, přičemž vzniká rozpor, do jaké doby je příběh zasazen. Připomíná to reálný socialismus, načež lidé žijí v poměrně skromných až nuzných poměrech. Světlou výjimku tvoří jen hoteliér Bosák, který je obklopen luxusem. Ke všemu se v mnoha ohledech jeví, že město (totalitně) ovládá, lidé jsou mu podřízeni a vše podtrhuje kandidaturou na prezidenta. Role je návratem Vítězslava Jandáka k herectví, nevedl si špatně, zajímavému nápadu se ale děj po nějaké chvilce odmítal podrobněji věnovat. Prim hrají dětští hrdinové, respektive Filip Antonio a spol. Herecky trochu prkenní, nicméně snesitelní. Podstatné ale je, že filmu nevydrží jeho mysteriozní a zábavná aura. Ke konci příběh rezignuje, až se rozpadne na laciný přerod záporných charakterů na kladné, načež morální přesah je nucený v rámci zachování vánočního období, kdy jsou lidé na sebe hodní. Jedním z problémů je si film užít i mimo vánoční období. Veskrze se mně líbil novátorský přístup a v českém filmu nevídané provedení s (téměř) pohádkovým nádechem. 7/10 (kingik) 4*
Snímek je poměrně ambiciózní a určitě si bere inspiraci z amerických rodinných filmů. No, výsledek se povedl tak na půl. Upřímně mi ta stylizace docela vadila - celé to působilo hrozně nuceně a uměle. Možná kdyby se na to šlo víc "hezky česky", dopadlo by to o chlup líp. Obecně bych řekl, že Přání k mání funguje pouze v určitých segmentech - nějaké scény jsou milé a úsměvné, jiné jsou naopak kýčovité a vůbec nefungují. Scénář je takový jakž takž obstojný, ale zase - párkrát jsem si řekl, že to jde dobrým směrem, párkrát mi bylo trapně. Herecké výkony dospělých jsou celkem fajn, většina dětských představitelů mi ale naopak vadila. Na české poměry si myslím, že je to takový lepší průměr a se zavřenýma očima bych dal slabé 3*, každopádně kdyby s tímhle přišli amíci, takhle vysoko bych určitě nešel... :) Nicméně pokud už nic jiného, tak se film celkem snažil a filmařsky nebyl úplně špatný. (Handle) 3*
Vánoční komedie mám rád a pohádkové obzvlášť.Tohle úplně pohádka není ,i když se tak tváří a právě s tím budou mít patrně někteří diváci problém.Film je nadčasový a tudíž nelze přesně specifikovat dobu ,kdy se odehrává.Což je na pohádkový film správně .Na jednu stranu je tu stará televize ,na tu druho visutá dopravní dráha.Mě se tato stylizace líbila a navíc Karlovy Vary ,kde se film natáčel ,působí opravdu moc hezky.Ano ,občas vizualizace působí trochu úměle a kýčovitě ,ale to je prostě o Vánocích běžné.Kamera Pavla Berkoviče je opravdu velmi solidní a film často zvedá z průměru.Scénář totiž působí trochu nudně a patrně byl hodně předěláván ,což je škoda ,protože potenciál je tu veliký.Režisér Vít Karas se opravdu snaží a vdechuje filmu pohádkovost a předvánoční čas ,ale nedaří se mu to vždy a často je z toho trapné ticho.To zachraňují herci ,jak dospělí ,tak dětští ,kteří jsou opravdu skvělí.Duo Myšička-Čvančarová je jak vyšité a Filip Antonio prostě umí a umí a jeho role jsou čím dál víc zapamatovatelné a fimařsky skvělé.Jinak hlavní myšlenka filma ,čímž jsou tři přání ,dvě vyplýtvaná a jedno zbývající je stará jako lidstvo samo a bohužel do ní není vnesen nějaký nový prvek ,který by jí posunul někam výš .Myslím ale ,že je to velmi příjemná předvánoční podívaná ,kterých opravdu mnoho není.Protože mám pro české komedie slabost a pro pohádky obzvlášť ,dávám vánočních 70% a přemýšlím ,co bych si přál.No a už to vím. (anli) 3*
VELKÁ RECENZE
Očekávaný trojboj přelomu roku ve složení Přání k mání – Špindl – Čertoviny začal... podle očekávání. První zmíněný kousek se začátkem prosince snaží útočit na kinachtivé rodiny a přinést trochu té adventní pohody. Už trailer ukázal, že výprava působí ambiciózně, zbytek nám však odhalil až celý film. A ten už opravdu taková sláva není.
Vedle práce pro televizi jsme od režiséra Víta Karase nejvýrazněji zaznamenali šest let starou pohádku Micimutr, na kterou si nepamatujete, protože se do zlatého fondu tuzemských žánrovek rozhodně nezapsala. Na tiskovce po projekci Přání k mání byl Karas označen za tvůrce nejkrásnějších fantaskních světů a v tomhle ohledu jsem s filmem neměl problém (přestože na tomtéž místě zmiňovaný Terry Gilliam je přece jen o poznání jinde). Vánoční atmosféra výrazněji dýchne hlavně v úvodu a ke konci, většina stopáže ale dává vzpomenout spíše na teenagerské komedie, v nichž se ústřední loser snaží sbalit největší kočku a v cestě mu stojí zlotřilý drsňák. Zde navíc s nepříjemným bonusem v podobě neustálého přemítání o možnostech využití kouzelného přání.
Děj se totiž točí kolem tří dětí, které dostanou možnost si cokoli přát. Dvě svá přání promrhají a o to poslední se začne svádět lítý boj. Jeho majitel Albert je totiž zamilován do o rok starší dívky, ona ho však nechce a její bratr je Albertův nejlepší kamarád. Do vztahového propletence ještě vstupuje rozmazlený syn hoteliéra, který by chtěl přání pro sebe, a Albertovi rodiče (Martin Myšička a Jitka Čvančarová). A další. Prostě postav jak na orloji a zdá se, jako by v každé verzi scénáře byl kladen důraz na někoho jiného, z výsledku je tak pěkný mišmaš. Přitom samotná linie rodičů by mohla děj utáhnout, jsou však odstaveni na vedlejší kolej ve prospěch dětských postav. Což je docela škoda, jelikož mladí herci ještě nejsou tak charismatičtí, aby na nich děj mohl stát.
Ve snímku je také řada podivností, třeba jako zcela nevysvětlená pohádková nadzemka, která každou chvíli s ohlušujícím rachotem profrčí městem. Na zmíněné tiskovce jsem se dozvěděl, že tohle byla cesta k oproštění se od reality a naznačení, že se pohybujeme v pohádkovém světě se specifickými pravidly. No budiž, zřejmě proto i děti, kterým je ve skutečnosti 14 a tady vypadají na 11, tak vehementně hledají celoživotní lásku, randí a líbají se. Musíte holt přistoupit vážně na leccos.
Scénář už jsem trochu pohanil, tak ještě dodám, že pochází od pohádkového rutinéra Miroslava Adamce, který děti ani dospělé v tomhle filmu neobdařil schopností logického jednání či rozumně znějících dialogů, takže hlavní chyba je tam, kde obvykle. Ještě je zajímavé, že je většina postav často docela zlá a chová se k sobě navzájem dost hnusně. Pohodová adventní atmosféra tak na mě opravdu nedýchla, což je po údajných čtyřech letech intenzivní práce na filmu docela škoda. Inu, příjemné překvapení se nekoná, a pokud chcete nasát vánoční pohodu, raději si pusťte nějakou osvědčenou klasiku.
O FILMU
Dne 2. 10. 2017 to byly přesně čtyři roky, kdy Vítu Karasovi přinesl producent Jan Maxa scénář k filmu Přání k mání. Dobře si to pamatuje, ten den má totiž narozeniny a příběh Alberta, jeho lásky, vánočního přání a kouzel byl ten nejlepší dárek, jaký si Vít mohl přát.
Čím režiséra scénář Miroslava Adamce tak zaujal? „Není to nic konkrétního, prostě když mi začne vibrovat zvláštním způsobem v žaludku, vím, že je to dobré, že to stojí za to.“ Následovalo mnoho schůzek, debat a úprav scénáře. V původním příběhu scénáristy Miroslava Adamce děj probíhal v současnosti a děti byly starší, šlo o maturanty. Vít Karas se po poradě se scénáristou rozhodl pro vcelku radikální změny. „Aby to fungovalo, nemůže jít o současnost. Rozhodli jsme se pro svět-nesvět, město-neměsto, dobu-nedobu. Při natáčení v konkrétním světě by se ztratilo kouzlo. Ztratila by se čistota příběhu.“
Dohodli se spolu, že děti budou mladší a celý příběh se odehraje v jiném, výrazně výtvarně stylizovaném světě. To znamenalo jiné plánování celého filmu. Rozhodli se pro velkorysou výtvarnou koncepci, odvážné efekty, zvláštní kulisy i kostýmy. Jeho přesvědčení sdílela i produkce, která vyšla tvůrcům vstříc.
Když herci a tvůrci vzpomínají na natáčení, výpravu nebo kostýmy, nejčastěji padají přirovnání k výpravě a hravosti Amélie z Montmartru, k poetice Karlíka a továrny na čokoládu nebo propojení fantaskního a skutečného světa medvídka Paddingtona.
„Hledali jsme klíč - jak dosáhnout toho, aby byl prostor pohádkový a zároveň reálný. Původní scénář k filmu byl civilní, z normálního světa, vize Vítka byla přidat k tomu něco víc, posunout příběh dál. Vodítkem pro nás byla výrazná barevná stylizace filmu a důvěryhodný svět s fantaskními prvky,“ říká architekt filmu Ondřej Lipenský. Tvůrci chtěli ve skutečném městě najít místa, která se do takové stylizace hodí a ta pak doplnit dalšími kulisami nebo triky. „Občas jsem se rozzlobil, že se někdo opírá o kulisu k filmu a ti lidé se divili, že jsou to atrapy. Ani by je to nenapadlo, mysleli si, že to tam patří. Kulisy působily kompaktně s prostředím,“ vzpomíná s úsměvem Lipenský.
Takové místo našli nakonec tvůrci v Karlových Varech, ve městě se šlehačkovými domy. „Karlovy Vary jsou pohádkové město, kombinace lesů a krásných domů byla pro náš film ideální,“ říká Vít Karas „Scénář popisuje město s dominantním hotelem, které kraluje městu. Takových měst není tolik a Karlovy Vary i jinými místy příběhu naprosto vyhovovaly.“
Další důležitou vizuální roli hraje stará pouť s maringotkami u řeky, kterou si tvůrci postavili v pražských Holešovicích takříkajíc na zelené louce. Sem pak v jeden momentu připlují Martin Myšička a Jitka Čvančarová na lodi. „Dlouho jsme hledali loď, která by vyhovovala našemu záměru a která by byla opravdu krásná. Našli jsme ji a zjistili jsme, že majitel lodi je v Indii. Modlili jsme se, aby nezamrzla Vltava, než se vrátí a loď bude moci vyplout,“ vzpomíná Vít Karas.
Zatímco město i stará pouť jsou skutečné světy s kouzelnými prvky, byt, ve kterém bydlí hlavní hrdina Albert s rodiči, je na tom právě naopak. Je zcela kouzelný s prvky skutečnosti. Bydlí v něm totiž kouzelníci a byt je skladiště jejich vzpomínek na celou kariéru plný kouzelnických propriet.
„Každý kousek upoutá pozornost a z každého rohu na Vás něco vypadne. Každá místnost v bytě je jiná, každá podlaha je jiná, byt je trochu kouzelný, trochu orientální. Taková velká kouzelnická skříňka,“ přibližuje Lipenský.
„Byl jsem nadšený, když jsem do bytu vešel. Tak krásný a kouzelný prostor jsem nečekal,“ vzpomíná na byt Albertových rodičů, celý postavený ve studiu, i herec Martin Myšička.
Když měl sníh padat, nepadal, a když neměl padat, začalo chumelit. Rozmary počasí i rozmary režiséra a výtvarníka řeší odborníci na trikové záběry. „V běžném filmu bývá 60 - 80 trikových záběrů, v Přání k mání jich je okolo 270. Upravovali jsme mnoho záběrů a některé opravdu výrazně. Například u scény v prádelně jsou skuteční pouze dětští herci, všechno ostatní je dodělané. Dodělávali jsme noční Karlovy Vary za oknem a mnoho dalšího,“ popisuje supervizor vizuálních efektů Marek Pilip.
Všechno se naplánovat nedá. Ve dvacáté minutě původního scénáře říká jedna z postav filmu větu: „Nechť tady začne padat sníh.“ Režisér a další tvůrci stáli před velkou výzvou. Jak zařídit, aby nad Karlovými Vary začalo v jednom okamžiku sněžit? Zjistili, že i v tak chladném městě v západních Čechách, jakým Karlovy Vary jsou, poslední dva roky výrazně nesněžilo. A sněžit nezačalo ani do zahájení natáčení v prosinci. Umělý sníh by stál přes 2 miliony korun a to by nebylo, ani pro tak velkorysý projekt jakým je Přání k mání, únosné. Znamenalo to tedy další změny ve scénáři. Sníh padá z jednoho mraku nad školou a nakonec ho v pravý čas nezařídila příroda, ale triková sekce.
Přání k mání není klasická pohádka a kouzelná atmosféra filmu je výsledkem společné práce mnoha tvůrců. Důležitým článkem celé stylizace jsou kostýmy. Jejich pojetí mělo být malebné, ale ne nudné. „Mám ráda módu 30. 40. a 50. let. Dobu, kdy ženy vypadaly jako ženy a muži jako muži. Použila jsem částečně módu ze všech těchto let, ale kostýmy ve filmu nezobrazují konkrétní období, mají od všeho trochu. Každý z těch prvků svou dobu symbolizuje a zároveň je nadčasový,“ říká kostýmní výtvarnice filmu Stanislava Šlosserová.
Pro film se připravovalo 236 kostýmů a „to do toho nepočítám kompars,“ doplňuje Šlosserová. „Příprava na film trvala celkem dlouho a bylo skvělé, že jsme měli možnost nad vším přemýšlet a s filmem si pohrát. Samotná výroba kostýmů pak už dlouhá nebyla, věděla jsem, jak to chci, takže kostýmy jsme připravovali asi měsíc. Pauzu v natáčení způsobenou sněhem jsme využili k tomu, že se kostýmy upravovaly,“ uzavírá Šlosserová
Přání k mání se v impozantním pětihvězdičkovém hotelu čnícím nad městem natáčelo v prosinci roku 2016 plné dva týdny. Filmařům sloužil hotel nejen jako prostředí pro natáčení, ale i jako zázemí. Natáčení nebylo jednoduché, pro film bylo nutné změnit název hotelu a dodat mnoho kulis. Hotel ale mohl díky provozní přestávce vyjít filmařům vstříc na 100%.
„Přestože bylo natáčení náročné, štáb se choval velmi profesionálně, vše, co se domluvilo, fungovalo.“ vzpomínají zaměstnanci hotelu, z nichž někteří se ve filmu i objeví. Na senzacechtivé otázky ohledně večírků a nepřístojného chování kroutí lidé v hotelu hlavou.
Za poslední dva roky se v hotelu natáčel již třetí film, na Přání k mání se ale v hotelu na vrcholu Karlových Varů vzpomíná nejraději. Bylo to totiž prý kouzelné, romantické, vánoční natáčení, prostě pohádka na pohádkovém místě.
Láska to ovšem byla vzájemná a na dva týdny v Imperialu vzpomíná nadšeně i štáb. „Hotel Imperial působí jako pohádkový zámek,“ říká Martin Myšička. „Bydleli jsme v nádherných pokojích, měli skvělé snídaně a hráli si na dlouhých chodbách. Hotel byl uzavřený pro hosty a my ho měli celý pro sebe. To bylo fakt super,“ shrnuje za všechny dětské herce Filip Antonio.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.12.2017 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 11.4.2018 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 510 581
Návštěvnost v ČR 54 679
„Tyto Vánoce se vám splní každé přání."
OBSAH
Přání k mání poetickou, hravou a humornou formou vypráví příběhy několika podob lásky: o trampotách náctiletého Alberta, který je až po uši – a hlavně neopětovaně – zamilován do sestry svého nejlepšího kamaráda, o lásce mezi Albertovými rodiči, tedy o varietním kouzelnickém duu prožívajícím krizi středního věku, a také o lásce rodičovské, kdy se floutek a lamač dívčích srdcí Bosák junior snaží získat pozornost a lásku svého otce, mocného hoteliéra. Albert a všichni ostatní nakonec přijdou na to, že ke štěstí není zapotřebí kouzel a magie, ale hlavně odvaha věci kolem sebe změnit k lepšímu. To ovšem neznamená, že opravdová kouzla a čáry neexistují...(Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vít Karas zabalil do vánočních balíčků vánoční kouzlo, přidal na amerických ozdobách i vzorech, nebál se být dárečkem plným překvapením, aby pak jeho vánoční představení doskotačilo do křečovitých morálních mantinelů. Celý film je v podstatě postaven na jednom jediném nápadu - školák Albert má o Vánocích po vykonaném dobrém skutku možnost vyslovit své jakékoliv přání a to bude splněno. Zatímco jeho dva kamarádi ta svá neuváženě promrhají, on s ním nakládá velmi bedlivě. Záležitost se donese až k zákeřnému Vincentovi, synkovi bohatého grandhoteliéra Bosáka. Vrstevník chce po něm, aby kouzlo převedl na něj, vše bude mít i právně podloženo. Film se zaklesne v jednom bodě, z něhož vystoupí jen velmi málo. Řídký dějový syžet ale osvěžují různé eskapády. Albertovi rodiče zažívají manželskou krizi, může za to tloušťka maminky a následné ukončení dlouholetých společných kouzelnických výstupů ve varieté, načež své sehraje i žárlivost na novou atraktivní asistentku. Martin Myšička a ceckatá Jitka Čvančarová byli fajn pár. Albert sní o rande se školním idolem a zároveň sestrou svého nej kámoše Johanou, do toho strojí úklady Vincent v záporném podání dospívajícího Jana Maršála, který tímto definitivně opouští dětské role. Co upoutá v prvé řadě, je výprava, která je staromilská, absence moderních atributů jako je internet, mobily a jiné, přičemž vzniká rozpor, do jaké doby je příběh zasazen. Připomíná to reálný socialismus, načež lidé žijí v poměrně skromných až nuzných poměrech. Světlou výjimku tvoří jen hoteliér Bosák, který je obklopen luxusem. Ke všemu se v mnoha ohledech jeví, že město (totalitně) ovládá, lidé jsou mu podřízeni a vše podtrhuje kandidaturou na prezidenta. Role je návratem Vítězslava Jandáka k herectví, nevedl si špatně, zajímavému nápadu se ale děj po nějaké chvilce odmítal podrobněji věnovat. Prim hrají dětští hrdinové, respektive Filip Antonio a spol. Herecky trochu prkenní, nicméně snesitelní. Podstatné ale je, že filmu nevydrží jeho mysteriozní a zábavná aura. Ke konci příběh rezignuje, až se rozpadne na laciný přerod záporných charakterů na kladné, načež morální přesah je nucený v rámci zachování vánočního období, kdy jsou lidé na sebe hodní. Jedním z problémů je si film užít i mimo vánoční období. Veskrze se mně líbil novátorský přístup a v českém filmu nevídané provedení s (téměř) pohádkovým nádechem. 7/10 (kingik) 4*
Snímek je poměrně ambiciózní a určitě si bere inspiraci z amerických rodinných filmů. No, výsledek se povedl tak na půl. Upřímně mi ta stylizace docela vadila - celé to působilo hrozně nuceně a uměle. Možná kdyby se na to šlo víc "hezky česky", dopadlo by to o chlup líp. Obecně bych řekl, že Přání k mání funguje pouze v určitých segmentech - nějaké scény jsou milé a úsměvné, jiné jsou naopak kýčovité a vůbec nefungují. Scénář je takový jakž takž obstojný, ale zase - párkrát jsem si řekl, že to jde dobrým směrem, párkrát mi bylo trapně. Herecké výkony dospělých jsou celkem fajn, většina dětských představitelů mi ale naopak vadila. Na české poměry si myslím, že je to takový lepší průměr a se zavřenýma očima bych dal slabé 3*, každopádně kdyby s tímhle přišli amíci, takhle vysoko bych určitě nešel... :) Nicméně pokud už nic jiného, tak se film celkem snažil a filmařsky nebyl úplně špatný. (Handle) 3*
Vánoční komedie mám rád a pohádkové obzvlášť.Tohle úplně pohádka není ,i když se tak tváří a právě s tím budou mít patrně někteří diváci problém.Film je nadčasový a tudíž nelze přesně specifikovat dobu ,kdy se odehrává.Což je na pohádkový film správně .Na jednu stranu je tu stará televize ,na tu druho visutá dopravní dráha.Mě se tato stylizace líbila a navíc Karlovy Vary ,kde se film natáčel ,působí opravdu moc hezky.Ano ,občas vizualizace působí trochu úměle a kýčovitě ,ale to je prostě o Vánocích běžné.Kamera Pavla Berkoviče je opravdu velmi solidní a film často zvedá z průměru.Scénář totiž působí trochu nudně a patrně byl hodně předěláván ,což je škoda ,protože potenciál je tu veliký.Režisér Vít Karas se opravdu snaží a vdechuje filmu pohádkovost a předvánoční čas ,ale nedaří se mu to vždy a často je z toho trapné ticho.To zachraňují herci ,jak dospělí ,tak dětští ,kteří jsou opravdu skvělí.Duo Myšička-Čvančarová je jak vyšité a Filip Antonio prostě umí a umí a jeho role jsou čím dál víc zapamatovatelné a fimařsky skvělé.Jinak hlavní myšlenka filma ,čímž jsou tři přání ,dvě vyplýtvaná a jedno zbývající je stará jako lidstvo samo a bohužel do ní není vnesen nějaký nový prvek ,který by jí posunul někam výš .Myslím ale ,že je to velmi příjemná předvánoční podívaná ,kterých opravdu mnoho není.Protože mám pro české komedie slabost a pro pohádky obzvlášť ,dávám vánočních 70% a přemýšlím ,co bych si přál.No a už to vím. (anli) 3*
VELKÁ RECENZE
Očekávaný trojboj přelomu roku ve složení Přání k mání – Špindl – Čertoviny začal... podle očekávání. První zmíněný kousek se začátkem prosince snaží útočit na kinachtivé rodiny a přinést trochu té adventní pohody. Už trailer ukázal, že výprava působí ambiciózně, zbytek nám však odhalil až celý film. A ten už opravdu taková sláva není.
Vedle práce pro televizi jsme od režiséra Víta Karase nejvýrazněji zaznamenali šest let starou pohádku Micimutr, na kterou si nepamatujete, protože se do zlatého fondu tuzemských žánrovek rozhodně nezapsala. Na tiskovce po projekci Přání k mání byl Karas označen za tvůrce nejkrásnějších fantaskních světů a v tomhle ohledu jsem s filmem neměl problém (přestože na tomtéž místě zmiňovaný Terry Gilliam je přece jen o poznání jinde). Vánoční atmosféra výrazněji dýchne hlavně v úvodu a ke konci, většina stopáže ale dává vzpomenout spíše na teenagerské komedie, v nichž se ústřední loser snaží sbalit největší kočku a v cestě mu stojí zlotřilý drsňák. Zde navíc s nepříjemným bonusem v podobě neustálého přemítání o možnostech využití kouzelného přání.
Děj se totiž točí kolem tří dětí, které dostanou možnost si cokoli přát. Dvě svá přání promrhají a o to poslední se začne svádět lítý boj. Jeho majitel Albert je totiž zamilován do o rok starší dívky, ona ho však nechce a její bratr je Albertův nejlepší kamarád. Do vztahového propletence ještě vstupuje rozmazlený syn hoteliéra, který by chtěl přání pro sebe, a Albertovi rodiče (Martin Myšička a Jitka Čvančarová). A další. Prostě postav jak na orloji a zdá se, jako by v každé verzi scénáře byl kladen důraz na někoho jiného, z výsledku je tak pěkný mišmaš. Přitom samotná linie rodičů by mohla děj utáhnout, jsou však odstaveni na vedlejší kolej ve prospěch dětských postav. Což je docela škoda, jelikož mladí herci ještě nejsou tak charismatičtí, aby na nich děj mohl stát.
Ve snímku je také řada podivností, třeba jako zcela nevysvětlená pohádková nadzemka, která každou chvíli s ohlušujícím rachotem profrčí městem. Na zmíněné tiskovce jsem se dozvěděl, že tohle byla cesta k oproštění se od reality a naznačení, že se pohybujeme v pohádkovém světě se specifickými pravidly. No budiž, zřejmě proto i děti, kterým je ve skutečnosti 14 a tady vypadají na 11, tak vehementně hledají celoživotní lásku, randí a líbají se. Musíte holt přistoupit vážně na leccos.
Scénář už jsem trochu pohanil, tak ještě dodám, že pochází od pohádkového rutinéra Miroslava Adamce, který děti ani dospělé v tomhle filmu neobdařil schopností logického jednání či rozumně znějících dialogů, takže hlavní chyba je tam, kde obvykle. Ještě je zajímavé, že je většina postav často docela zlá a chová se k sobě navzájem dost hnusně. Pohodová adventní atmosféra tak na mě opravdu nedýchla, což je po údajných čtyřech letech intenzivní práce na filmu docela škoda. Inu, příjemné překvapení se nekoná, a pokud chcete nasát vánoční pohodu, raději si pusťte nějakou osvědčenou klasiku.
O FILMU
Dne 2. 10. 2017 to byly přesně čtyři roky, kdy Vítu Karasovi přinesl producent Jan Maxa scénář k filmu Přání k mání. Dobře si to pamatuje, ten den má totiž narozeniny a příběh Alberta, jeho lásky, vánočního přání a kouzel byl ten nejlepší dárek, jaký si Vít mohl přát.
Čím režiséra scénář Miroslava Adamce tak zaujal? „Není to nic konkrétního, prostě když mi začne vibrovat zvláštním způsobem v žaludku, vím, že je to dobré, že to stojí za to.“ Následovalo mnoho schůzek, debat a úprav scénáře. V původním příběhu scénáristy Miroslava Adamce děj probíhal v současnosti a děti byly starší, šlo o maturanty. Vít Karas se po poradě se scénáristou rozhodl pro vcelku radikální změny. „Aby to fungovalo, nemůže jít o současnost. Rozhodli jsme se pro svět-nesvět, město-neměsto, dobu-nedobu. Při natáčení v konkrétním světě by se ztratilo kouzlo. Ztratila by se čistota příběhu.“
Dohodli se spolu, že děti budou mladší a celý příběh se odehraje v jiném, výrazně výtvarně stylizovaném světě. To znamenalo jiné plánování celého filmu. Rozhodli se pro velkorysou výtvarnou koncepci, odvážné efekty, zvláštní kulisy i kostýmy. Jeho přesvědčení sdílela i produkce, která vyšla tvůrcům vstříc.
Když herci a tvůrci vzpomínají na natáčení, výpravu nebo kostýmy, nejčastěji padají přirovnání k výpravě a hravosti Amélie z Montmartru, k poetice Karlíka a továrny na čokoládu nebo propojení fantaskního a skutečného světa medvídka Paddingtona.
„Hledali jsme klíč - jak dosáhnout toho, aby byl prostor pohádkový a zároveň reálný. Původní scénář k filmu byl civilní, z normálního světa, vize Vítka byla přidat k tomu něco víc, posunout příběh dál. Vodítkem pro nás byla výrazná barevná stylizace filmu a důvěryhodný svět s fantaskními prvky,“ říká architekt filmu Ondřej Lipenský. Tvůrci chtěli ve skutečném městě najít místa, která se do takové stylizace hodí a ta pak doplnit dalšími kulisami nebo triky. „Občas jsem se rozzlobil, že se někdo opírá o kulisu k filmu a ti lidé se divili, že jsou to atrapy. Ani by je to nenapadlo, mysleli si, že to tam patří. Kulisy působily kompaktně s prostředím,“ vzpomíná s úsměvem Lipenský.
Takové místo našli nakonec tvůrci v Karlových Varech, ve městě se šlehačkovými domy. „Karlovy Vary jsou pohádkové město, kombinace lesů a krásných domů byla pro náš film ideální,“ říká Vít Karas „Scénář popisuje město s dominantním hotelem, které kraluje městu. Takových měst není tolik a Karlovy Vary i jinými místy příběhu naprosto vyhovovaly.“
Další důležitou vizuální roli hraje stará pouť s maringotkami u řeky, kterou si tvůrci postavili v pražských Holešovicích takříkajíc na zelené louce. Sem pak v jeden momentu připlují Martin Myšička a Jitka Čvančarová na lodi. „Dlouho jsme hledali loď, která by vyhovovala našemu záměru a která by byla opravdu krásná. Našli jsme ji a zjistili jsme, že majitel lodi je v Indii. Modlili jsme se, aby nezamrzla Vltava, než se vrátí a loď bude moci vyplout,“ vzpomíná Vít Karas.
Zatímco město i stará pouť jsou skutečné světy s kouzelnými prvky, byt, ve kterém bydlí hlavní hrdina Albert s rodiči, je na tom právě naopak. Je zcela kouzelný s prvky skutečnosti. Bydlí v něm totiž kouzelníci a byt je skladiště jejich vzpomínek na celou kariéru plný kouzelnických propriet.
„Každý kousek upoutá pozornost a z každého rohu na Vás něco vypadne. Každá místnost v bytě je jiná, každá podlaha je jiná, byt je trochu kouzelný, trochu orientální. Taková velká kouzelnická skříňka,“ přibližuje Lipenský.
„Byl jsem nadšený, když jsem do bytu vešel. Tak krásný a kouzelný prostor jsem nečekal,“ vzpomíná na byt Albertových rodičů, celý postavený ve studiu, i herec Martin Myšička.
Když měl sníh padat, nepadal, a když neměl padat, začalo chumelit. Rozmary počasí i rozmary režiséra a výtvarníka řeší odborníci na trikové záběry. „V běžném filmu bývá 60 - 80 trikových záběrů, v Přání k mání jich je okolo 270. Upravovali jsme mnoho záběrů a některé opravdu výrazně. Například u scény v prádelně jsou skuteční pouze dětští herci, všechno ostatní je dodělané. Dodělávali jsme noční Karlovy Vary za oknem a mnoho dalšího,“ popisuje supervizor vizuálních efektů Marek Pilip.
Všechno se naplánovat nedá. Ve dvacáté minutě původního scénáře říká jedna z postav filmu větu: „Nechť tady začne padat sníh.“ Režisér a další tvůrci stáli před velkou výzvou. Jak zařídit, aby nad Karlovými Vary začalo v jednom okamžiku sněžit? Zjistili, že i v tak chladném městě v západních Čechách, jakým Karlovy Vary jsou, poslední dva roky výrazně nesněžilo. A sněžit nezačalo ani do zahájení natáčení v prosinci. Umělý sníh by stál přes 2 miliony korun a to by nebylo, ani pro tak velkorysý projekt jakým je Přání k mání, únosné. Znamenalo to tedy další změny ve scénáři. Sníh padá z jednoho mraku nad školou a nakonec ho v pravý čas nezařídila příroda, ale triková sekce.
Přání k mání není klasická pohádka a kouzelná atmosféra filmu je výsledkem společné práce mnoha tvůrců. Důležitým článkem celé stylizace jsou kostýmy. Jejich pojetí mělo být malebné, ale ne nudné. „Mám ráda módu 30. 40. a 50. let. Dobu, kdy ženy vypadaly jako ženy a muži jako muži. Použila jsem částečně módu ze všech těchto let, ale kostýmy ve filmu nezobrazují konkrétní období, mají od všeho trochu. Každý z těch prvků svou dobu symbolizuje a zároveň je nadčasový,“ říká kostýmní výtvarnice filmu Stanislava Šlosserová.
Pro film se připravovalo 236 kostýmů a „to do toho nepočítám kompars,“ doplňuje Šlosserová. „Příprava na film trvala celkem dlouho a bylo skvělé, že jsme měli možnost nad vším přemýšlet a s filmem si pohrát. Samotná výroba kostýmů pak už dlouhá nebyla, věděla jsem, jak to chci, takže kostýmy jsme připravovali asi měsíc. Pauzu v natáčení způsobenou sněhem jsme využili k tomu, že se kostýmy upravovaly,“ uzavírá Šlosserová
Přání k mání se v impozantním pětihvězdičkovém hotelu čnícím nad městem natáčelo v prosinci roku 2016 plné dva týdny. Filmařům sloužil hotel nejen jako prostředí pro natáčení, ale i jako zázemí. Natáčení nebylo jednoduché, pro film bylo nutné změnit název hotelu a dodat mnoho kulis. Hotel ale mohl díky provozní přestávce vyjít filmařům vstříc na 100%.
„Přestože bylo natáčení náročné, štáb se choval velmi profesionálně, vše, co se domluvilo, fungovalo.“ vzpomínají zaměstnanci hotelu, z nichž někteří se ve filmu i objeví. Na senzacechtivé otázky ohledně večírků a nepřístojného chování kroutí lidé v hotelu hlavou.
Za poslední dva roky se v hotelu natáčel již třetí film, na Přání k mání se ale v hotelu na vrcholu Karlových Varů vzpomíná nejraději. Bylo to totiž prý kouzelné, romantické, vánoční natáčení, prostě pohádka na pohádkovém místě.
Láska to ovšem byla vzájemná a na dva týdny v Imperialu vzpomíná nadšeně i štáb. „Hotel Imperial působí jako pohádkový zámek,“ říká Martin Myšička. „Bydleli jsme v nádherných pokojích, měli skvělé snídaně a hráli si na dlouhých chodbách. Hotel byl uzavřený pro hosty a my ho měli celý pro sebe. To bylo fakt super,“ shrnuje za všechny dětské herce Filip Antonio.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.12.2017 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 11.4.2018 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 510 581
Návštěvnost v ČR 54 679
Tvůrci a herci
Vít Karas (Režie), Jan Maxa (Produkce), David Solař (Hudba), Pavel Berkovič (Kamera), Michal Hýka (Střih), Ondřej Lipenský (Scénografie), Stanislava Šlosserová (Kostýmy), Petr Čechák (Zvuk), Lukáš Martina (Zvuk), František Šec (Zvuk), Kateřina Sittová (Masky), Miroslav Adamec (Scénář), Filip Antonio (Herec), Lukáš Březina (Herec), Martin Myšička (Herec), Jitka Čvančarová (Herec), Michaela Pecháčková (Herec), Jan Maršál (Herec), Vítězslav Jandák (Herec), Jan Vondráček (Herec), Simona Babčáková (Herec), Ivan Romančík st. (Herec), Lukáš Latinák (Herec), Milan Šteindler (Herec), Marián Slovák (Herec), Oliver Oswald (Herec), Václav Chalupa (Herec), Zuzana Onufráková (Herec), Adrian Jastraban (Herec), Václav Neužil ml. (Herec), Petra Blesáková (Herec), Matěj Převrátil (Herec), Marika Procházková (Herec), Damian Odess-Gillett (Herec), Jan Přeučil (Herec), Vanda Hybnerová (Herec), Lukáš Příkazký (Herec), Jan Nemejovský (Herec), Daniela Písařovicová (Herec),
2017/105/Česko/Komedie, Rodinný, Fantasy
Zajímavost k filmu
Odkazy