Pusinky / Pusinky (2007/99/Česko/Komedie, Drama, Road movie) 53% -Originál DVD-
17.01.2024 04:41
JEDNOU VĚTOU
„Když nepřekročíš hranice, nedostaneš se dál.“
OBSAH
Letní road-movie o nekonvenčním dívčím přátelství je nejen studií současných dospívajících dívek, jejich iluzí a představ, ale i cestou za poznáním a sebevědomím... Iška, Karolína a Vendula se po maturitě vydávají na cestu bez cíle, důležité je putování samo. Ačkoliv jsou povahově i vzhledově velmi odlišné, působí jako kompaktní trojice: podobná slova, stejný humor a společná minulost. Problém nastává už před cestou: Iška musí vzít s sebou čtrnáctiletého bratra Vojtu. Obstarat si jídlo a cestovat bez peněz není jednoduché, zpočátku však dobrodružné a zábavné. Postupem času ale dívky zjišťují, že někdy to, za co se neplatí, bývá nejdražší. A že dívčí přátelství se rozpadá, nebo se rozpadlo už dávno a ony to jen nechtěly vidět, jako nechtěly vidět svoje opravdové touhy, přání a trápení. A Vojta? Nechá se vtáhnout do hry plné potlačovaných emocí, nevyřčených slov, výbuchů smíchu a pořád ještě silných citů, které nemají nic společného se selankou holčičího přátelství. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ke mně na tento film přicházely samé chvály, tedy většinou chvály, ale to hlavně k jedné postavě, a tou je Sandra Nováková alias Karolína. Pája ví svoje:) Nevěděl jsem co si o filmu myslet, čekal jsem nudný příběh o holkách, které si vyjedou na cestu do Holandska a budou řešit věci, který by mě zaboha ani nenapadli. Jenže tak to rozhodně není. Pusinky jsou obyčejným filmem o obyčejných lidech, kterým se občas něco posere tak, jako každému. Jen s tím rozdílem, že tady je na to všechno brán ohled jako na něco opravdu obyčejného a proto je to tak dobré. Rozhodně teda jiné, než kopa ostatních českých filmů, které poslední dobou jsou už na jedno brdo. Pusinky by možná dramatizovali všechno a do extrémů, ale jsou tak příjemné a průměrné, že nemůžu jinak než dát tři hvězdičky. Nechci film nijak hanit, mně se líbil, je rozhodně tím lepším, co u nás vzniká. Je totiž něčím naprosto odlišným, než to co u nás vzniká, a proto jsem se u něj tak bavil. (Malarkey) 3*
Dokud budou Češi takoví srabi a budou se bát drsnější témata ukázat naprosto se vším v plné kráse, syrovosti a odpornosti, aby všichni pochopili, jak špatné a odporné jsou, tak nikdy dramata nebudou tolik působivá. Stejně jako filmy o hloupých holkách, co mají své problémy, mě nebaví už pár let, protože nepřinášejí nic nového, tak musím uznat alespoň nějakou snahu nejen režisérce, ale všem zúčastněním. Výsledný pocit z filmu, nějaký vzkaz, prostě nic nešlo mým směrem a bojím se, že na tom takhle nebudu sám. Zahoďte všechnu zábavnost, zahoďte všechnu lež, ukažte krutou pravdu a buďte nemilosrdní, pak třeba podobné filmy budou konečně působivé a silné. (Djkoma) 2*
„Lesbická křížová výprava“ Upřímné jako plivanec do tváře, přitažlivé jako záchodky v knajpě třetí cenové kategorie, dotěrné jako zasmrádlý ochlasta od vedlejšího stolu… . O pusinkách se nějakou dobu tradovalo, že budou další velehloupou teen‘ komedií; pak vyšlo najevo, že nikoliv a všichni možní kritici začali nadšeně jásat, přitáhli do kin spoustu jedinců, jež nepřestali doufat v kvalitní český film, aby ti následně prozřeli a zjistili, že taková pecka to zas není. Nevzpomínám si, kdy naposledy u nás vzniknul podobně syrový snímek – z tohoto hlediska nelze nepochválit odvahu tvůrkyň. Pusinky se především nebojí podívat pravdě do očí, zalézají hluboko pod kůží a nechtějí být další konzumní komedii na jedno zkouknutí a brzké zapomenutí, i když… Znásilnění, lesbický sex či močení na podlahu ještě nedělají z filmu otevřeného film silný a nezapomenutelný. Chladnost, bezemočnost, odtažitost, pochybná dramaturgická výstavba, jistá ledabylost v zacházení s mužskými postavami, vztahová chaotičnost a občas i snaha šokovat za každou cenu devalvují Pusinky na pouhé vykročení správným směrem, jež za sebou nezanechá příliš hlubokou šlápotu. Ale další film Karin Babinské by mohl. Poučen z debutantských chyb, stejně obsazen a třeba pojmenován Pusinky 2. Apendix: Ruppert a Blažek, dva nadržení zoufalci = Rafťáci po dvaceti letech. 70% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
V pátek ráno jsem otevřel Reflex a přečetl si rozhovor Tomáše Baldýnského s tvůrčí dvojicí Pusinek, režisérkou Karin Babinskou a scenáristkou Petrou Ušelovou. Ženský to byly na první pohled sympatický. Z písmenek sálal nadhled, ale i ohromný zápal pro věc. Ze stránek bych mohl seškrabovat satisfakci z toho, že drama o náctiletých slečnách dotlačily přes nepřízeň osudu do kin, dobrý pocit z odvedené práce, lehké obavy z přijetí. Na chvíli jsem se zamyslel, jestli by se všechna ta námaha neměla ocenit uctivější recenzí. Neměla. Chválím trailer, chválím paličatost a maximální touhu po dokončení mise, ale takřka totálně haním výsledek.
Pusinky provází vůkol přívlastky jako „upřímný“, „prožitý“ nebo „autentický“. Pusinky takové jistě jsou. Ale i špatný, místy až otřesný snímek může nést takovéto přídomky. Jejich úkolem je překrýt autorskou nemotornost, která se neustále vylupuje z právě otevřených temných zákoutí teenagerského filmu. Stejné lakování narůžovo provozují krásné obrázky a tradičně šikovná hudba Jana P. Muchowa (to seriózní čeští filmaři neznají jiného domácího hudebníka, který by stíhal držet krok se světem?). Kamera možná vypadá světově, mluvíme-li o nasvícení, nádheře zachycených slunečních paprsků, pohodě na slámě... Hudba stejně tak efektně podbarvuje nálady a ani zvuku nelze vyčítat klasické domácí zhovadilosti. Průprava z produkce reklam Karin Babinskou zjevně vybavila precizním zmáknutím technických požadavků. Jenže co z toho: Pouze vytříbeným audiovizuálem si nemůže dovolit opájet ani 300: Bitva u Thermopyl, natož český film vyráběný takříkajíc na koleně.
Slušelo by se přihodit ještě pochvalu hercům (holky mají jen málo nejistých momentů, výborní jsou i Ruppert nebo Vlasáková...), ale tím už je dopusinkováno. Zbytek obnáší buď čiré utrpení nebo nic neříkající žánrové výjevy. Škatulka road movie se v případě Pusinek stává znovu berličkou, která má podpírat vetchý příběh a spojovat tak zmatený shluk psychologizujících momentů. Už v prvních pěti minutách jsem si připadal, jak po nástupu do příslovečného špatného vlaku, který si to šine k tomu nejpovrchnějšímu podání nejhlubších existenciálních pocitů. Od samého úvodu se skáče ze scény do scény, z okamžiku do okamžiku, a to způsobem zcela nepříjemným, rušivým a na každý pád kostrbatým. Jako by mi každou půl minutu někdo další půl minutu ukradl, plátno se potápělo a vynořovalo ze zmatku a z postav zbyly afektované pahýly.
Proti úvodní charakteristice tří holčin, které se prodírají svými zlomovými prázdninami, nevypustím ani hlásku. Karolína si vyčůraně užívá své sexy vizáže ve světě chlapů (a před kámoškami), Vendula tak trochu závidí a svaluje vinu na nějaké to přebývající kilo, zatímco melancholická Iška vyděšeně zjišťuje, že se dost pravděpodobně narodila jako lesba. Jak se Iščina linie rozvíjí citlivě a vrcholí poměrně silnou katarzí (Ušelová se netají promítnutím vlastních zkušeností do scénáře – a je to vidět), tak se sebepoznání Karolíny a Venduly propadá do hysterického řevu. Vršení vypjatých scén lze vnímat kontrastně k jemnému, byť trochu jednoduchému, vykreslení Iščiných muk - na rozdíl od obav z vlastní homosexuality totiž vrtochy dvou zbývajících sokyň (sokyň bez příčiny) působí leckdy samoúčelně a hlavně strašně prázdně.
Pachtění po vypjatých emocích Pusinky čím dál tím silněji pohlcuje, takže po hodině je výsledkem neustálý štěkot (jak by spolu mohly tyhle „kamarádky“ vydržet dýl než den?), do něhož jsou instalovány další drsné okolnosti. V daném vizuálním aranžmá možná vyzařují jednotlivé scény autenticitu, ve shluku a v rámci jednoho scénáře bych však spíš hovořil o totálním maglajzu, který se přehnanými výlevy pokouší nahrazovat obyčejnou schopnost vyprávět. V Ulici, kterou Petra Ušelová píše (uff!), se s tím může vystačit. Ne však v celovečeráku, který má nahozenou opravdovost přenést do hlubšího diváckého prožitku. Drolí se film, drolí se i uvedený psychologický rámec. Postava Karolíny nakonec střídá dva výrazy, jeden koketní, druhý zamýšlený (hází přitom „filozofické“ výkřiky typu „Nikdo nemáme nic jsou přitom“), Vendulino požírání párků naproti tomu upadá k povrchní karikatuře. Holky ze sebe neustále vysávají dobrou náladu, naštvaně po sobě prskají a leckdy se chovají s prominutím jak úplné krávy (existuje v dnešní době civilizovaná dívka, s maturitou, která by nasedla ke dvěma třicátníkům do auta, v naději, že ji čeká něco dobrého?), aniž by šlo podle mého vypozorovat silnější a níže usazené motivace.
Pravda, možná tomu nerozumím. Možná nechápu ženskou duši a žiju v naivní chlapské představě, že když někam se svým kamarádem jedu, buď se k němu chovám slušně, anebo se s ním pohádám/porvu a šupajdím domů. Ano, jsem muž (všichni chlapi jsou pro vaši informaci v Pusinkách buď loseři nebo hovada), který v Reflexu pět minut zíral na fotografii blonďaté polobohyně Babinské, než se vůbec do toho zpropadeného rozhovoru začetl, což mě samo o sobě svým způsobem diskvalifikuje. Za své chromozomy XY se však na rozdíl od momentálně nejlepší ženské režisérky na světě, Larryho Wachowského, nestydím a tvrdím, že problém prostě je ve zmatlaném scénáři. Ten ničí i vizuálně opojné momenty, podmiňuje jejich prázdnotu a svým neustálým vrávoráním na hraně maximálních emocí destruuje většinu dobrého, s čím Pusinky zacházejí.
Určitě tím nemyslím věrohodnost chování jednotlivých postav a logickou návaznost jejích činů. V nekonečném afektu se po mém soudu těžko hledá smysl a vnitřní opodstatnění, některé dialogové sekvence pak ani nemusí sklouzávat k trapnému mentorování, aby se u nich člověk rděl, anebo pídil po významu. Ječení překrývá žádanou titěrnou manipulaci s charaktery. Gradaci. A pečlivou scenáristickou konstrukci. Postavy se topí v nesmyslech, jejich jednání připomíná s každou další minutou víc a víc rozhovory blbýho s hluchým. Abych mluvil věcněji... stačí si vzít třeba úplný konec, v němž Karolína významně zírá před sebe, zatímco Vendula vede neuvěřitelně toporný rozhovor se svým obdivovatelem. Holky se prostě chovají, jak kdyby vyšly z nepovedenýho filmu. A taky že jo... díky bohu, že před pár lety s náma takhle nemluvily. Nemusely číst svoje promluvy ze scénáře, neutápěly se potom v přechytralých blábolech.
Karin Babinská svůj celovečerní křest neustála. Samozřejmě, že třeba „lízačku na hajzlu“ nasnímala precizně, jinak ale její formální vyjadřování totálně zahltila záliba v detailech. Její zaujetí obličeji lze zprvu tolerovat, protože ze tváří se snáze preparují pocity. Spojování obličejů roztažených přes celé plátno ale často chybí plynulá mezihra. Střihová skladba jednotlivých scén je tak stejně kostrbatá, jako posuny v ději. Jen v tomhle směru se Babinské po mém soudu podařilo vybavit vnitřní konzistencí. Bohužel. Netřeba kvůli tomu myslet hned na nejhorší: Cit pro malebné obrázky předjímá šanci na reparát, pokud možno ve scenáristicky méně náročné žánrové přihrádce. Už v ní snad nebude tolika patrná nejistota debutantky, jíž se Babinská v Reflexu tak zuřivě brání. Jenže točit reklamu a přepsychologizovaný celovečerák, to je prostě jiný hřiště, jinej sport...
Někdy prostě nestačí ukázat prsa, aby se člověk dostal na kůži.
Premiéra ČR: 5.4.2007 H.C.E./Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 24.9.2007 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 24.9.2007 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 195 001
Návštěvnost v ČR 74 188
Náklady (Rozpočet) - Kč 17 000 000
BONUSY DVD
- Film o filmu 30.minut (2007)
Učinkují: Petra Nesvačilová, Karin Krajčo Babinská, Sandra Nováková, Oldřich Hajlich, Marie Doležalová, Matěj Ruppert , Karin Krajčo Babinská, Sandra Nováková, Oldřich Hajlich, Marie Doležalová, Matěj Ruppert
Petra Nesvačilová (Režie), Petra Nesvačilová (Kamera), Jan Rendl (Kamera), Martin Pabuš (Střih), (Střih), Lukáš Opatrný (Střih), Petra Nesvačilová (Scénář)
Cineart TV Prague spol. s.r.o., České televize
2007
„Když nepřekročíš hranice, nedostaneš se dál.“
OBSAH
Letní road-movie o nekonvenčním dívčím přátelství je nejen studií současných dospívajících dívek, jejich iluzí a představ, ale i cestou za poznáním a sebevědomím... Iška, Karolína a Vendula se po maturitě vydávají na cestu bez cíle, důležité je putování samo. Ačkoliv jsou povahově i vzhledově velmi odlišné, působí jako kompaktní trojice: podobná slova, stejný humor a společná minulost. Problém nastává už před cestou: Iška musí vzít s sebou čtrnáctiletého bratra Vojtu. Obstarat si jídlo a cestovat bez peněz není jednoduché, zpočátku však dobrodružné a zábavné. Postupem času ale dívky zjišťují, že někdy to, za co se neplatí, bývá nejdražší. A že dívčí přátelství se rozpadá, nebo se rozpadlo už dávno a ony to jen nechtěly vidět, jako nechtěly vidět svoje opravdové touhy, přání a trápení. A Vojta? Nechá se vtáhnout do hry plné potlačovaných emocí, nevyřčených slov, výbuchů smíchu a pořád ještě silných citů, které nemají nic společného se selankou holčičího přátelství. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ke mně na tento film přicházely samé chvály, tedy většinou chvály, ale to hlavně k jedné postavě, a tou je Sandra Nováková alias Karolína. Pája ví svoje:) Nevěděl jsem co si o filmu myslet, čekal jsem nudný příběh o holkách, které si vyjedou na cestu do Holandska a budou řešit věci, který by mě zaboha ani nenapadli. Jenže tak to rozhodně není. Pusinky jsou obyčejným filmem o obyčejných lidech, kterým se občas něco posere tak, jako každému. Jen s tím rozdílem, že tady je na to všechno brán ohled jako na něco opravdu obyčejného a proto je to tak dobré. Rozhodně teda jiné, než kopa ostatních českých filmů, které poslední dobou jsou už na jedno brdo. Pusinky by možná dramatizovali všechno a do extrémů, ale jsou tak příjemné a průměrné, že nemůžu jinak než dát tři hvězdičky. Nechci film nijak hanit, mně se líbil, je rozhodně tím lepším, co u nás vzniká. Je totiž něčím naprosto odlišným, než to co u nás vzniká, a proto jsem se u něj tak bavil. (Malarkey) 3*
Dokud budou Češi takoví srabi a budou se bát drsnější témata ukázat naprosto se vším v plné kráse, syrovosti a odpornosti, aby všichni pochopili, jak špatné a odporné jsou, tak nikdy dramata nebudou tolik působivá. Stejně jako filmy o hloupých holkách, co mají své problémy, mě nebaví už pár let, protože nepřinášejí nic nového, tak musím uznat alespoň nějakou snahu nejen režisérce, ale všem zúčastněním. Výsledný pocit z filmu, nějaký vzkaz, prostě nic nešlo mým směrem a bojím se, že na tom takhle nebudu sám. Zahoďte všechnu zábavnost, zahoďte všechnu lež, ukažte krutou pravdu a buďte nemilosrdní, pak třeba podobné filmy budou konečně působivé a silné. (Djkoma) 2*
„Lesbická křížová výprava“ Upřímné jako plivanec do tváře, přitažlivé jako záchodky v knajpě třetí cenové kategorie, dotěrné jako zasmrádlý ochlasta od vedlejšího stolu… . O pusinkách se nějakou dobu tradovalo, že budou další velehloupou teen‘ komedií; pak vyšlo najevo, že nikoliv a všichni možní kritici začali nadšeně jásat, přitáhli do kin spoustu jedinců, jež nepřestali doufat v kvalitní český film, aby ti následně prozřeli a zjistili, že taková pecka to zas není. Nevzpomínám si, kdy naposledy u nás vzniknul podobně syrový snímek – z tohoto hlediska nelze nepochválit odvahu tvůrkyň. Pusinky se především nebojí podívat pravdě do očí, zalézají hluboko pod kůží a nechtějí být další konzumní komedii na jedno zkouknutí a brzké zapomenutí, i když… Znásilnění, lesbický sex či močení na podlahu ještě nedělají z filmu otevřeného film silný a nezapomenutelný. Chladnost, bezemočnost, odtažitost, pochybná dramaturgická výstavba, jistá ledabylost v zacházení s mužskými postavami, vztahová chaotičnost a občas i snaha šokovat za každou cenu devalvují Pusinky na pouhé vykročení správným směrem, jež za sebou nezanechá příliš hlubokou šlápotu. Ale další film Karin Babinské by mohl. Poučen z debutantských chyb, stejně obsazen a třeba pojmenován Pusinky 2. Apendix: Ruppert a Blažek, dva nadržení zoufalci = Rafťáci po dvaceti letech. 70% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
V pátek ráno jsem otevřel Reflex a přečetl si rozhovor Tomáše Baldýnského s tvůrčí dvojicí Pusinek, režisérkou Karin Babinskou a scenáristkou Petrou Ušelovou. Ženský to byly na první pohled sympatický. Z písmenek sálal nadhled, ale i ohromný zápal pro věc. Ze stránek bych mohl seškrabovat satisfakci z toho, že drama o náctiletých slečnách dotlačily přes nepřízeň osudu do kin, dobrý pocit z odvedené práce, lehké obavy z přijetí. Na chvíli jsem se zamyslel, jestli by se všechna ta námaha neměla ocenit uctivější recenzí. Neměla. Chválím trailer, chválím paličatost a maximální touhu po dokončení mise, ale takřka totálně haním výsledek.
Pusinky provází vůkol přívlastky jako „upřímný“, „prožitý“ nebo „autentický“. Pusinky takové jistě jsou. Ale i špatný, místy až otřesný snímek může nést takovéto přídomky. Jejich úkolem je překrýt autorskou nemotornost, která se neustále vylupuje z právě otevřených temných zákoutí teenagerského filmu. Stejné lakování narůžovo provozují krásné obrázky a tradičně šikovná hudba Jana P. Muchowa (to seriózní čeští filmaři neznají jiného domácího hudebníka, který by stíhal držet krok se světem?). Kamera možná vypadá světově, mluvíme-li o nasvícení, nádheře zachycených slunečních paprsků, pohodě na slámě... Hudba stejně tak efektně podbarvuje nálady a ani zvuku nelze vyčítat klasické domácí zhovadilosti. Průprava z produkce reklam Karin Babinskou zjevně vybavila precizním zmáknutím technických požadavků. Jenže co z toho: Pouze vytříbeným audiovizuálem si nemůže dovolit opájet ani 300: Bitva u Thermopyl, natož český film vyráběný takříkajíc na koleně.
Slušelo by se přihodit ještě pochvalu hercům (holky mají jen málo nejistých momentů, výborní jsou i Ruppert nebo Vlasáková...), ale tím už je dopusinkováno. Zbytek obnáší buď čiré utrpení nebo nic neříkající žánrové výjevy. Škatulka road movie se v případě Pusinek stává znovu berličkou, která má podpírat vetchý příběh a spojovat tak zmatený shluk psychologizujících momentů. Už v prvních pěti minutách jsem si připadal, jak po nástupu do příslovečného špatného vlaku, který si to šine k tomu nejpovrchnějšímu podání nejhlubších existenciálních pocitů. Od samého úvodu se skáče ze scény do scény, z okamžiku do okamžiku, a to způsobem zcela nepříjemným, rušivým a na každý pád kostrbatým. Jako by mi každou půl minutu někdo další půl minutu ukradl, plátno se potápělo a vynořovalo ze zmatku a z postav zbyly afektované pahýly.
Proti úvodní charakteristice tří holčin, které se prodírají svými zlomovými prázdninami, nevypustím ani hlásku. Karolína si vyčůraně užívá své sexy vizáže ve světě chlapů (a před kámoškami), Vendula tak trochu závidí a svaluje vinu na nějaké to přebývající kilo, zatímco melancholická Iška vyděšeně zjišťuje, že se dost pravděpodobně narodila jako lesba. Jak se Iščina linie rozvíjí citlivě a vrcholí poměrně silnou katarzí (Ušelová se netají promítnutím vlastních zkušeností do scénáře – a je to vidět), tak se sebepoznání Karolíny a Venduly propadá do hysterického řevu. Vršení vypjatých scén lze vnímat kontrastně k jemnému, byť trochu jednoduchému, vykreslení Iščiných muk - na rozdíl od obav z vlastní homosexuality totiž vrtochy dvou zbývajících sokyň (sokyň bez příčiny) působí leckdy samoúčelně a hlavně strašně prázdně.
Pachtění po vypjatých emocích Pusinky čím dál tím silněji pohlcuje, takže po hodině je výsledkem neustálý štěkot (jak by spolu mohly tyhle „kamarádky“ vydržet dýl než den?), do něhož jsou instalovány další drsné okolnosti. V daném vizuálním aranžmá možná vyzařují jednotlivé scény autenticitu, ve shluku a v rámci jednoho scénáře bych však spíš hovořil o totálním maglajzu, který se přehnanými výlevy pokouší nahrazovat obyčejnou schopnost vyprávět. V Ulici, kterou Petra Ušelová píše (uff!), se s tím může vystačit. Ne však v celovečeráku, který má nahozenou opravdovost přenést do hlubšího diváckého prožitku. Drolí se film, drolí se i uvedený psychologický rámec. Postava Karolíny nakonec střídá dva výrazy, jeden koketní, druhý zamýšlený (hází přitom „filozofické“ výkřiky typu „Nikdo nemáme nic jsou přitom“), Vendulino požírání párků naproti tomu upadá k povrchní karikatuře. Holky ze sebe neustále vysávají dobrou náladu, naštvaně po sobě prskají a leckdy se chovají s prominutím jak úplné krávy (existuje v dnešní době civilizovaná dívka, s maturitou, která by nasedla ke dvěma třicátníkům do auta, v naději, že ji čeká něco dobrého?), aniž by šlo podle mého vypozorovat silnější a níže usazené motivace.
Pravda, možná tomu nerozumím. Možná nechápu ženskou duši a žiju v naivní chlapské představě, že když někam se svým kamarádem jedu, buď se k němu chovám slušně, anebo se s ním pohádám/porvu a šupajdím domů. Ano, jsem muž (všichni chlapi jsou pro vaši informaci v Pusinkách buď loseři nebo hovada), který v Reflexu pět minut zíral na fotografii blonďaté polobohyně Babinské, než se vůbec do toho zpropadeného rozhovoru začetl, což mě samo o sobě svým způsobem diskvalifikuje. Za své chromozomy XY se však na rozdíl od momentálně nejlepší ženské režisérky na světě, Larryho Wachowského, nestydím a tvrdím, že problém prostě je ve zmatlaném scénáři. Ten ničí i vizuálně opojné momenty, podmiňuje jejich prázdnotu a svým neustálým vrávoráním na hraně maximálních emocí destruuje většinu dobrého, s čím Pusinky zacházejí.
Určitě tím nemyslím věrohodnost chování jednotlivých postav a logickou návaznost jejích činů. V nekonečném afektu se po mém soudu těžko hledá smysl a vnitřní opodstatnění, některé dialogové sekvence pak ani nemusí sklouzávat k trapnému mentorování, aby se u nich člověk rděl, anebo pídil po významu. Ječení překrývá žádanou titěrnou manipulaci s charaktery. Gradaci. A pečlivou scenáristickou konstrukci. Postavy se topí v nesmyslech, jejich jednání připomíná s každou další minutou víc a víc rozhovory blbýho s hluchým. Abych mluvil věcněji... stačí si vzít třeba úplný konec, v němž Karolína významně zírá před sebe, zatímco Vendula vede neuvěřitelně toporný rozhovor se svým obdivovatelem. Holky se prostě chovají, jak kdyby vyšly z nepovedenýho filmu. A taky že jo... díky bohu, že před pár lety s náma takhle nemluvily. Nemusely číst svoje promluvy ze scénáře, neutápěly se potom v přechytralých blábolech.
Karin Babinská svůj celovečerní křest neustála. Samozřejmě, že třeba „lízačku na hajzlu“ nasnímala precizně, jinak ale její formální vyjadřování totálně zahltila záliba v detailech. Její zaujetí obličeji lze zprvu tolerovat, protože ze tváří se snáze preparují pocity. Spojování obličejů roztažených přes celé plátno ale často chybí plynulá mezihra. Střihová skladba jednotlivých scén je tak stejně kostrbatá, jako posuny v ději. Jen v tomhle směru se Babinské po mém soudu podařilo vybavit vnitřní konzistencí. Bohužel. Netřeba kvůli tomu myslet hned na nejhorší: Cit pro malebné obrázky předjímá šanci na reparát, pokud možno ve scenáristicky méně náročné žánrové přihrádce. Už v ní snad nebude tolika patrná nejistota debutantky, jíž se Babinská v Reflexu tak zuřivě brání. Jenže točit reklamu a přepsychologizovaný celovečerák, to je prostě jiný hřiště, jinej sport...
Někdy prostě nestačí ukázat prsa, aby se člověk dostal na kůži.
Premiéra ČR: 5.4.2007 H.C.E./Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 24.9.2007 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 24.9.2007 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 195 001
Návštěvnost v ČR 74 188
Náklady (Rozpočet) - Kč 17 000 000
BONUSY DVD
- Film o filmu 30.minut (2007)
Učinkují: Petra Nesvačilová, Karin Krajčo Babinská, Sandra Nováková, Oldřich Hajlich, Marie Doležalová, Matěj Ruppert , Karin Krajčo Babinská, Sandra Nováková, Oldřich Hajlich, Marie Doležalová, Matěj Ruppert
Petra Nesvačilová (Režie), Petra Nesvačilová (Kamera), Jan Rendl (Kamera), Martin Pabuš (Střih), (Střih), Lukáš Opatrný (Střih), Petra Nesvačilová (Scénář)
Cineart TV Prague spol. s.r.o., České televize
2007
Tvůrci a herci
Karin Krajčo Babinská (Režie), Viktor Schwarcz (Produkce), Veronika Schwarczová (Produkce), Jan P. Muchow (Hudba), Matěj Porteš (Hudba), Martin Douba (Kamera), Marek Opatrný (Střih), Jan Pjena Novotný (Scénografie), Miriam Machová (Kostýmy), Jiří Klenka (Zvuk), Robert Dufek (Zvuk), Miriam Machová (Masky), Karin Krajčo Babinská (Scénář), Petra Ušelová) (Scénář), Sandra Nováková (Herec), Marie Doležalová (Herec), Petra Nesvačilová (Herec), Oldřich Hajlich (Herec), Erik Kalivoda (Herec), Lenka Vlasáková (Herec), Mario Kubaš (Herec), Filip Blažek (Herec), Matěj Ruppert (Herec), Jana Galinová (Herec), Kamil Švejda (Herec), Barbora Halamová (Herec)
2007/99/Česko/Komedie, Drama, Road movie
Zajímavost k filmu
- Natáčení se dvakrát odložilo, protože film nebyl finančně zajištěný.
- Kvůli roli musela Petra Nesvačilová přibrat na váze.
- Trenér, který na začátku učí thaibox, je Viktor Petrlík, který má v reálu opravdu školu Thajského boxu Lannagym.
- Plachou Išku (Marie Doležalová) měla původně ztvárnit Kristýna Boková-Lišková. Podle režisérky Babinské jí však změnilo mateřství (porodila syna herci Pavlu Liškovi) a druhým konkurzem již neprošla.
- Holky mají batoh značky Gemma, českého výrobce, který produkuje špičkové vybavení, které je používáno i na expedicích do Himalají.
- Postava, kterou hraje Sandra Nováková, je ve filmu přesně o sedm let mladší než ve skutečnosti. Sandra se narodila 15.4.1982 a Karolína se podle cestovního pasu narodila 15.4.1989.
- Diskotéka byla filmována v Mostě v Manhatanu, dřívější Jaltě. V Mostě se filmovaly také scény z nádraží. Dále se natáčelo v Žatci, Vroutku, Plzni a u Nechranické přehrady.
- Hlavní herečky byly vybrány po třech letech hledání a po tuto dobu se na castinzích prostřídalo asi 700 uchazeček.
- Kvůli roli musela Petra Nesvačilová přibrat na váze.
- Trenér, který na začátku učí thaibox, je Viktor Petrlík, který má v reálu opravdu školu Thajského boxu Lannagym.
- Plachou Išku (Marie Doležalová) měla původně ztvárnit Kristýna Boková-Lišková. Podle režisérky Babinské jí však změnilo mateřství (porodila syna herci Pavlu Liškovi) a druhým konkurzem již neprošla.
- Holky mají batoh značky Gemma, českého výrobce, který produkuje špičkové vybavení, které je používáno i na expedicích do Himalají.
- Postava, kterou hraje Sandra Nováková, je ve filmu přesně o sedm let mladší než ve skutečnosti. Sandra se narodila 15.4.1982 a Karolína se podle cestovního pasu narodila 15.4.1989.
- Diskotéka byla filmována v Mostě v Manhatanu, dřívější Jaltě. V Mostě se filmovaly také scény z nádraží. Dále se natáčelo v Žatci, Vroutku, Plzni a u Nechranické přehrady.
- Hlavní herečky byly vybrány po třech letech hledání a po tuto dobu se na castinzích prostřídalo asi 700 uchazeček.
Odkazy