Pupendo / Pupendo (2003/120/Česko/Komedie, Drama) 75% -Originál DVD-
17.01.2024 04:40
JEDNOU VĚTOU
„Poselství budoucím generacím.“
OBSAH
V novém filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem. Hlavní postavou filmu Pupendo je akademický sochař Bedřich Mára, který žije se svojí rodinou, manželkou - keramičkou Alenou a dvěma syny - Matějem a Bobšem v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Z týchž důvodů není veden ani v oficiálním Svazu výtvarných umělců. Má znemožněno vystavovat a je odsunut na periferii zájmu a lukrativních zakázek. K osamělému rozjímání u rybářského prutu... Antipodem Bedřichovy netypické rodiny je rodina ředitele základní školy Míly Břečky. Soudruh Míla a jeho ambiciózní žena Magda, spolužačka Bedřicha Máry z Výtvarné Akademie, již drahnou dobu plavou s hlavním proudem, středem řečiště. Pro svá počínání nacházejí ospravedlnění v tradičním postoji té doby: "Někdo musí plavat s "nimi", aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!", případně: "Proč bych měl zrovna já stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?" Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění za kusem žvance, je zde i generace jejich dorůstajících dětí. Tahle generace teenagerů si o snahách a postojích rodičů myslí své. Nevěří ve změnu k lepšímu. Od snah rodičů nic moc neočekává. Poflakuje se bezcílně předměstím, chodí za školu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dnů.(Magic Box)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Stejně jako v jiných filmech, na kterých spolupracovala dvojka Hřebejk a Jarchovský je Pupendo, hlavně komedií, která se snaží být vtipnou v situacích, při kterých do vtipu rozhodně nebylo a hlavní je, že úspěšně. Přesto, ale musím přiznat, že se mi Pupendo, jako film nelíbilo natolik jako Hřebejkovi předešlé filmy. Ty další šly kvalitou ještě níže, o nich nemůže být ani řeč. Já jsem sice v té době nežil, ale rozhodně bych to nechtěl zažít, osobně. Stačí, když vidím tento film. Ihned si dokážu představit, jak to v tu chvíli muselo fungovat. Klasicky výborná atmosféra a lehce ztřeštěné postavičky. Problém je, že ne každá scéna je tak geniální jako například v Pelíškách. Já, jako divák, jsem si zapamatoval jen určité chvíle a zbytek se víceméně rozplynul. Ale to je jen můj názor. Beztak je tento film jedním z nejúspěšnějších českých filmů v 21. století a když budu mít chuť, s radostí se na něj znova a rád podívám, ale vůči jiným Hřebejkovým filmům, je tento na trochu jiné úrovni. --- Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. - Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu. (Malarkey) 3*
Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (Radyo) 3*
Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Návrat po letech ke snům o výjezdní doložce na dovolenou, k poselství budoucím generacím v podobě mozaiky ve vestibulu školy, ke společnému poslechu Hlasu Ameriky nebo k rodinné schránce přání mi totiž zatraceně chutnal. Sochař Mára před lety nesklonil hlavu a umělecké výzvy jsou mu tak od té doby zapovězeny. Rád si přihne, rád si posedí s prutem u vody, klesl k výrobě keramických prasátek. Přežívá s hubatou (a oddanou) manželkou a dvěma syny. A není mu úplně zle. Tu a tam debatují s jinou rodinou (loajální režimu), kterou zastupuje zejména Márova bývalá žačka a milenka a ředitel gymnázia. Mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. Zatuchlá a šedivá léta. Jan Hřebejk je v mnoha momentech naprosto přesný a zkušený. V práci s herci obzvlášť. Nehodlám nikoho z ústřední čtveřice výrazněji vyzdvihovat, ale Míla Břečka v hlučném podání Jaroslava Duška je kouzelný. Výsledek je plný nejen skvostných hereckých výkonů, ale i řady silných momentů a štiplavé pravdy. Díky za to! (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Osvědčená autorská dvojice Jan Hřebejk a Petr Jarchovský se už potřetí (a prý naposled) inspiruje povídkami spisovatele Petra Šabacha. Stejně jako v případě Šakalích let (1993) a Pelíšků (1999) se i v jejich další dobové hořké komedii Pupendo jedná jen o inspiraci volnou a spjatou zejména s generační spřízněností. Příběh tedy koresponduje i s autentickými zážitky samotných tvůrců. Zatímco ve zmíněných filmech se museli spoléhat na rekonstrukci padesátých respektive šedesátých let prostřednictvím vzpomínek pamětníků, na počátku osmdesátých let prožívali své dospívání (a dokonce se už znali).
Podobně jako v předchozích filmech, včetně navenek vybočující protektorátní tragikomedie Musíme si pomáhat (2000), sledují autoři „malou“ soukromou historii v kontextu „velkých“ dějin. I tentokrát jsou dvě rodiny spojeny těsnými pouty citů, ale v morálně komplikované době normalizace se zachovávají každá „jinak“. Kdysi úspěšný sochař Bedřich Mára po polooficiálním zákazu práce maskuje rezignaci a zoufalství lenošným bohémským životem, ovšem na úkor své rodiny (malého Bobše, dospívajícího sluchově postiženého Matěje a oddané manželky Aleny). Manželé se živí výrobou keramických kýčů. Bedřichův kamarád Míla Břečka je ředitelem základní školy a otcem talentované Pavly (která se učí v Márově ateliéru a která sochaře tajně miluje), a Matějova kamaráda a spolužáka Honzy. Je ve straně, ale považuje se za „jiného“ komunistu než ostatní. Mílova ambiciózní žena Magda s Márou kdysi studovala, ale už dávno vyznává manželovo krédo „splynout s davem“ a pracuje jako funkcionářka uměleckého svazu. Na podnět disidentského kunsthistorika Fábery a s pomocí Magdy přijme Mára oficiální zakázku, která by ho měla znovu dostat „do oběhu“. Snaha postav „zapojit se“ a přitom si nezadat s režimem se stává motorem vyprávění (a zároveň se opět stvrzuje jako frekventovaný motiv filmů, dotýkajících se normalizační éry srv. Kolja, Kamenný most). Hřebejk s Jarchovským se vracejí k prostředí školy a rodinných „pelíšků“ i proto, aby znovu sledovali vztahy dvou generací: ta dorůstající marně hledá své místo, zápasíc tváří v tvář kompromisnictví dospělých s racionalistickou skepsí a sníc o úniku „jinam“, tentokrát symbolizovaným mořem.
Přestože se tvůrcům nepodařilo epizodické vyprávění povýšit na celistvý dramatický tvar, zajišťují jejich filmu atraktivitu dobové detaily, živé, částečně improvizované dialogy i standardně kvalitní herecká sestava. Obrazového dojmu, majícího podle režisérových slov připomínat „obálku Květů z roku 1982“, docílil kameraman Jan Malíř barevným svícením i tím, že natáčel na 16mm materiál, který se dodatečně digitálně upravoval a pak byl přepsán na 35mm film. Název snímku upomíná na kdysi oblíbený pubertální „rituál“. Matěje ztvárnil neslyšící Lukáš Baborský; s ohledem na obdobně postižené spoluobčany je jedna distribuční kopie opatřena českými titulky.
PODROBNÝ POPIS FILMU
1981. Sochař Bedřich Mára často bere své syny, malého Roberta zvaného Bobeš a inteligentního zvídavého, ale neslyšícího Matěje, do ateliéru v zahrádkářské kolonii u Vltavy kdesi na pražské periferii. Do pražského bytu dojíždí na motorovém člunu. Nemá zakázky, a tak většinu času tráví na rybách nebo v hospodě. Márova žena a bývalá spolužačka Alena s manželem často ztrácí trpělivost, přesto ho i po dvaceti letech miluje. Oba se živí výrobou keramických kýčů, kterou sochaři dohodil vekslácký závozník. Mára si navzdory manželčinu odporu čas od času „přivydělává“ nahlašováním smyšlené pojistné události. Se vstřícnými pojišťováky Motyčkou a Krauzem podvod vždy pořádně zapije. Když Bedřich přivede domů na večeři ošuntělého starce, kterého našel u popelnice, dojde Aleně trpělivost. Z pobudy, který se stane příčinou bouřlivého manželského výstupu, se vyklube disidentský kunsthistorik Alois Fábera. Ten dobře zná situaci sochaře, který byl kdysi úspěšným a i na Západě ceněným umělcem. Cestou z ateliéru míjí Mára budovu Mánesa, kde se zrovna koná oficiální večírek. Pozorují ho manželé Břečkovi. Magda se sochařem kdysi studovala, ale teď pracuje ve Svazu výtvarných umělců. Manžel Míla je ředitelem základní školy a nenápadně zajišťuje, aby tam mohl chodit i Matěj Mára, kamarád jejich syna Honzy. Talentovaná dcera Pavla zase sbírá cenné zkušenosti v Márově ateliéru (a tajně umělce miluje). Míla doma uplatňuje navenek „veselou“, podle Honzova mínění však trapnou autoritativní výchovu. S tou se syn potýká i ve škole, kde má otce na fyziku. Mladík současně vede skrytě erotický „boj“ s vyzývavou, ale uhoněnou učitelkou přírodopisu. Fábera, který našel útočiště u nové přítelkyně Vlastičky a díky ní se dal do pucu, začne sochaře přemlouvat, aby přijal zakázku vytvořit v Břečkově škole politicky neutrální mozaiku. Dalším stupněm by mohla být socha maršála Rybalka. Pak by se umělec mohl pustit do „normální“ práce a znovu se prosadit. Honza a spolužák Jirka Ptáčník se Matěje rozhodnou naučit plavat. Za to, že bez dovolení pronikli do školního bazénu a navíc omylem málem utopili ředitele, který je přistihl, dostanou třídní důtky. Magda slíbí, že zakázku pro Máru prosadí na Svazu výtvarných umělců. Do ateliéru dorazí vyšetřit smyšlenou pojistnou událost místo Motyčky a Krauseho, kteří byli vyhozeni, komisní pojišťovačka Gabalová. Alena nesympatickou úřednici s gustem zdeptá argumentem, že se manžel umělecky angažuje. Magda udělá Mílovi „pupendo“ tak, jak ji to předtím naučil Mára. Kamarádi se baví o tom, kam kdo pojede na prázdniny. Matěj ví, že z vysněného moře opět nebude nic. Márovi se se synovou pomocí vyhnou volbám. Sochař ve škole instaluje mozaiku. Vyprovokuje Mílu, rozkuráženého alkoholem, k sepsání a podepsání furiantského protikomunistického prohlášení. Pak „poselství příštím generacím“ zazdí do mozaiky. Fábera umělci oznámí, že dostal zakázku na Rybalka. Zamilovaný Matěj pomůže Pavle vystřelit si z jejího chvástavého kluka, Jirkova bratra, automechanika Vládi, který se právě vrátil z vojny. Honza vyzraje na učitelku přírodopisu, když se ho snaží před třídou zesměšnit. Břečka s hrůzou zjistí, že mozaika bude sundána, protože její umístění neodpovídá bezpečnostním předpisům. Propadne panice, ale nebezpečné „poselství“ se mu naštěstí s Márou a Magdou podaří tajně vyndat a zničit. Rozčarovaná Pavla náhodou vyslechne v ateliéru rozhovor matky s Márou, který zlehčuje dívčina výtvarná a poetická vyznání lásky. Sochař Magdě ukáže téměř dokončeného Rybalka. Po jejím odchodu objeví ukrytou Pavlu a stydí se za to, co říkal. Na Hlasu Ameriky citují článek, který Fábera napsal pro zahraniční odborný časopis. Kunsthistorik v něm chválí Magdinu odvahu „rozkládat systém zevnitř“. Při večírku dojde k hádce: Márovi vyčítají Břečkům, že je zatáhli do spolupráce s režimem, Břečkovi zase to, že ohrozili jejich postavení. Obě rodiny nesou důsledky svého „provinění“: Břečkovi nedostanou výjezdní doložku a nemohou odjet na obvyklou dovolenou do Jugoslávie, Márovi přijdou o práci na keramických kýčích. Rodinám se však dostane i tajné podpory: Magdě pochvaly od staré dámy z galerie a Márovi satisfakce v podobě západoněmecké emigrantky Königové. Ta se na Svazu dožaduje, aby devizově lukrativní zakázku Kafkovy sochy zadali umělci, kterého doporučuje Fábera, tedy Márovi. Navzdory svému nadřízenému zavede Magda Königovou do sochařova ateliéru. Mistr sice získá zakázku, ale nesmí vycestovat na Západ. Márovi a Břečkovi si vyrazí alespoň k Balatonu, kde je ovšem zima a mlhavo. V mlze jsou rodiny rozděleny. Matěj se někam ztratí s Pavlou a Honza narazí na nečekaně vstřícnou nahou učitelku přírodopisu.
Ocenění:
Český lev
2003 - Vilma Cibulková (Nejlepší vedlejší herečka)
2003 - Divácky nejúspěšnější český film
2003 - Nejlepší film (nominace)
2003 - Jan Hřebejk (Nejlepší režie) (nominace)
2003 - Boleslav Polívka (Nejlepší herec) (nominace)
2003 - Jaroslav Dušek (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2003 - Petr Jarchovský (Nejlepší scénář) (nominace)
2003 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2003 - Jan Hřebejk (Velká cena - Křišťálový glóbus) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.3.2003
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 22.10.2003 (VHS) Sony Music, Bonton, 22.10.2003 (DVD) Sony Music, Bonton
Poprvé na DVD: 1.04.2007 Blesk
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 93 050 726
Návštěvnost v ČR 988 351
„Poselství budoucím generacím.“
OBSAH
V novém filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem. Hlavní postavou filmu Pupendo je akademický sochař Bedřich Mára, který žije se svojí rodinou, manželkou - keramičkou Alenou a dvěma syny - Matějem a Bobšem v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Z týchž důvodů není veden ani v oficiálním Svazu výtvarných umělců. Má znemožněno vystavovat a je odsunut na periferii zájmu a lukrativních zakázek. K osamělému rozjímání u rybářského prutu... Antipodem Bedřichovy netypické rodiny je rodina ředitele základní školy Míly Břečky. Soudruh Míla a jeho ambiciózní žena Magda, spolužačka Bedřicha Máry z Výtvarné Akademie, již drahnou dobu plavou s hlavním proudem, středem řečiště. Pro svá počínání nacházejí ospravedlnění v tradičním postoji té doby: "Někdo musí plavat s "nimi", aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!", případně: "Proč bych měl zrovna já stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?" Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění za kusem žvance, je zde i generace jejich dorůstajících dětí. Tahle generace teenagerů si o snahách a postojích rodičů myslí své. Nevěří ve změnu k lepšímu. Od snah rodičů nic moc neočekává. Poflakuje se bezcílně předměstím, chodí za školu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dnů.(Magic Box)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Stejně jako v jiných filmech, na kterých spolupracovala dvojka Hřebejk a Jarchovský je Pupendo, hlavně komedií, která se snaží být vtipnou v situacích, při kterých do vtipu rozhodně nebylo a hlavní je, že úspěšně. Přesto, ale musím přiznat, že se mi Pupendo, jako film nelíbilo natolik jako Hřebejkovi předešlé filmy. Ty další šly kvalitou ještě níže, o nich nemůže být ani řeč. Já jsem sice v té době nežil, ale rozhodně bych to nechtěl zažít, osobně. Stačí, když vidím tento film. Ihned si dokážu představit, jak to v tu chvíli muselo fungovat. Klasicky výborná atmosféra a lehce ztřeštěné postavičky. Problém je, že ne každá scéna je tak geniální jako například v Pelíškách. Já, jako divák, jsem si zapamatoval jen určité chvíle a zbytek se víceméně rozplynul. Ale to je jen můj názor. Beztak je tento film jedním z nejúspěšnějších českých filmů v 21. století a když budu mít chuť, s radostí se na něj znova a rád podívám, ale vůči jiným Hřebejkovým filmům, je tento na trochu jiné úrovni. --- Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. - Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu. (Malarkey) 3*
Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (Radyo) 3*
Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Návrat po letech ke snům o výjezdní doložce na dovolenou, k poselství budoucím generacím v podobě mozaiky ve vestibulu školy, ke společnému poslechu Hlasu Ameriky nebo k rodinné schránce přání mi totiž zatraceně chutnal. Sochař Mára před lety nesklonil hlavu a umělecké výzvy jsou mu tak od té doby zapovězeny. Rád si přihne, rád si posedí s prutem u vody, klesl k výrobě keramických prasátek. Přežívá s hubatou (a oddanou) manželkou a dvěma syny. A není mu úplně zle. Tu a tam debatují s jinou rodinou (loajální režimu), kterou zastupuje zejména Márova bývalá žačka a milenka a ředitel gymnázia. Mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. Zatuchlá a šedivá léta. Jan Hřebejk je v mnoha momentech naprosto přesný a zkušený. V práci s herci obzvlášť. Nehodlám nikoho z ústřední čtveřice výrazněji vyzdvihovat, ale Míla Břečka v hlučném podání Jaroslava Duška je kouzelný. Výsledek je plný nejen skvostných hereckých výkonů, ale i řady silných momentů a štiplavé pravdy. Díky za to! (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Osvědčená autorská dvojice Jan Hřebejk a Petr Jarchovský se už potřetí (a prý naposled) inspiruje povídkami spisovatele Petra Šabacha. Stejně jako v případě Šakalích let (1993) a Pelíšků (1999) se i v jejich další dobové hořké komedii Pupendo jedná jen o inspiraci volnou a spjatou zejména s generační spřízněností. Příběh tedy koresponduje i s autentickými zážitky samotných tvůrců. Zatímco ve zmíněných filmech se museli spoléhat na rekonstrukci padesátých respektive šedesátých let prostřednictvím vzpomínek pamětníků, na počátku osmdesátých let prožívali své dospívání (a dokonce se už znali).
Podobně jako v předchozích filmech, včetně navenek vybočující protektorátní tragikomedie Musíme si pomáhat (2000), sledují autoři „malou“ soukromou historii v kontextu „velkých“ dějin. I tentokrát jsou dvě rodiny spojeny těsnými pouty citů, ale v morálně komplikované době normalizace se zachovávají každá „jinak“. Kdysi úspěšný sochař Bedřich Mára po polooficiálním zákazu práce maskuje rezignaci a zoufalství lenošným bohémským životem, ovšem na úkor své rodiny (malého Bobše, dospívajícího sluchově postiženého Matěje a oddané manželky Aleny). Manželé se živí výrobou keramických kýčů. Bedřichův kamarád Míla Břečka je ředitelem základní školy a otcem talentované Pavly (která se učí v Márově ateliéru a která sochaře tajně miluje), a Matějova kamaráda a spolužáka Honzy. Je ve straně, ale považuje se za „jiného“ komunistu než ostatní. Mílova ambiciózní žena Magda s Márou kdysi studovala, ale už dávno vyznává manželovo krédo „splynout s davem“ a pracuje jako funkcionářka uměleckého svazu. Na podnět disidentského kunsthistorika Fábery a s pomocí Magdy přijme Mára oficiální zakázku, která by ho měla znovu dostat „do oběhu“. Snaha postav „zapojit se“ a přitom si nezadat s režimem se stává motorem vyprávění (a zároveň se opět stvrzuje jako frekventovaný motiv filmů, dotýkajících se normalizační éry srv. Kolja, Kamenný most). Hřebejk s Jarchovským se vracejí k prostředí školy a rodinných „pelíšků“ i proto, aby znovu sledovali vztahy dvou generací: ta dorůstající marně hledá své místo, zápasíc tváří v tvář kompromisnictví dospělých s racionalistickou skepsí a sníc o úniku „jinam“, tentokrát symbolizovaným mořem.
Přestože se tvůrcům nepodařilo epizodické vyprávění povýšit na celistvý dramatický tvar, zajišťují jejich filmu atraktivitu dobové detaily, živé, částečně improvizované dialogy i standardně kvalitní herecká sestava. Obrazového dojmu, majícího podle režisérových slov připomínat „obálku Květů z roku 1982“, docílil kameraman Jan Malíř barevným svícením i tím, že natáčel na 16mm materiál, který se dodatečně digitálně upravoval a pak byl přepsán na 35mm film. Název snímku upomíná na kdysi oblíbený pubertální „rituál“. Matěje ztvárnil neslyšící Lukáš Baborský; s ohledem na obdobně postižené spoluobčany je jedna distribuční kopie opatřena českými titulky.
PODROBNÝ POPIS FILMU
1981. Sochař Bedřich Mára často bere své syny, malého Roberta zvaného Bobeš a inteligentního zvídavého, ale neslyšícího Matěje, do ateliéru v zahrádkářské kolonii u Vltavy kdesi na pražské periferii. Do pražského bytu dojíždí na motorovém člunu. Nemá zakázky, a tak většinu času tráví na rybách nebo v hospodě. Márova žena a bývalá spolužačka Alena s manželem často ztrácí trpělivost, přesto ho i po dvaceti letech miluje. Oba se živí výrobou keramických kýčů, kterou sochaři dohodil vekslácký závozník. Mára si navzdory manželčinu odporu čas od času „přivydělává“ nahlašováním smyšlené pojistné události. Se vstřícnými pojišťováky Motyčkou a Krauzem podvod vždy pořádně zapije. Když Bedřich přivede domů na večeři ošuntělého starce, kterého našel u popelnice, dojde Aleně trpělivost. Z pobudy, který se stane příčinou bouřlivého manželského výstupu, se vyklube disidentský kunsthistorik Alois Fábera. Ten dobře zná situaci sochaře, který byl kdysi úspěšným a i na Západě ceněným umělcem. Cestou z ateliéru míjí Mára budovu Mánesa, kde se zrovna koná oficiální večírek. Pozorují ho manželé Břečkovi. Magda se sochařem kdysi studovala, ale teď pracuje ve Svazu výtvarných umělců. Manžel Míla je ředitelem základní školy a nenápadně zajišťuje, aby tam mohl chodit i Matěj Mára, kamarád jejich syna Honzy. Talentovaná dcera Pavla zase sbírá cenné zkušenosti v Márově ateliéru (a tajně umělce miluje). Míla doma uplatňuje navenek „veselou“, podle Honzova mínění však trapnou autoritativní výchovu. S tou se syn potýká i ve škole, kde má otce na fyziku. Mladík současně vede skrytě erotický „boj“ s vyzývavou, ale uhoněnou učitelkou přírodopisu. Fábera, který našel útočiště u nové přítelkyně Vlastičky a díky ní se dal do pucu, začne sochaře přemlouvat, aby přijal zakázku vytvořit v Břečkově škole politicky neutrální mozaiku. Dalším stupněm by mohla být socha maršála Rybalka. Pak by se umělec mohl pustit do „normální“ práce a znovu se prosadit. Honza a spolužák Jirka Ptáčník se Matěje rozhodnou naučit plavat. Za to, že bez dovolení pronikli do školního bazénu a navíc omylem málem utopili ředitele, který je přistihl, dostanou třídní důtky. Magda slíbí, že zakázku pro Máru prosadí na Svazu výtvarných umělců. Do ateliéru dorazí vyšetřit smyšlenou pojistnou událost místo Motyčky a Krauseho, kteří byli vyhozeni, komisní pojišťovačka Gabalová. Alena nesympatickou úřednici s gustem zdeptá argumentem, že se manžel umělecky angažuje. Magda udělá Mílovi „pupendo“ tak, jak ji to předtím naučil Mára. Kamarádi se baví o tom, kam kdo pojede na prázdniny. Matěj ví, že z vysněného moře opět nebude nic. Márovi se se synovou pomocí vyhnou volbám. Sochař ve škole instaluje mozaiku. Vyprovokuje Mílu, rozkuráženého alkoholem, k sepsání a podepsání furiantského protikomunistického prohlášení. Pak „poselství příštím generacím“ zazdí do mozaiky. Fábera umělci oznámí, že dostal zakázku na Rybalka. Zamilovaný Matěj pomůže Pavle vystřelit si z jejího chvástavého kluka, Jirkova bratra, automechanika Vládi, který se právě vrátil z vojny. Honza vyzraje na učitelku přírodopisu, když se ho snaží před třídou zesměšnit. Břečka s hrůzou zjistí, že mozaika bude sundána, protože její umístění neodpovídá bezpečnostním předpisům. Propadne panice, ale nebezpečné „poselství“ se mu naštěstí s Márou a Magdou podaří tajně vyndat a zničit. Rozčarovaná Pavla náhodou vyslechne v ateliéru rozhovor matky s Márou, který zlehčuje dívčina výtvarná a poetická vyznání lásky. Sochař Magdě ukáže téměř dokončeného Rybalka. Po jejím odchodu objeví ukrytou Pavlu a stydí se za to, co říkal. Na Hlasu Ameriky citují článek, který Fábera napsal pro zahraniční odborný časopis. Kunsthistorik v něm chválí Magdinu odvahu „rozkládat systém zevnitř“. Při večírku dojde k hádce: Márovi vyčítají Břečkům, že je zatáhli do spolupráce s režimem, Břečkovi zase to, že ohrozili jejich postavení. Obě rodiny nesou důsledky svého „provinění“: Břečkovi nedostanou výjezdní doložku a nemohou odjet na obvyklou dovolenou do Jugoslávie, Márovi přijdou o práci na keramických kýčích. Rodinám se však dostane i tajné podpory: Magdě pochvaly od staré dámy z galerie a Márovi satisfakce v podobě západoněmecké emigrantky Königové. Ta se na Svazu dožaduje, aby devizově lukrativní zakázku Kafkovy sochy zadali umělci, kterého doporučuje Fábera, tedy Márovi. Navzdory svému nadřízenému zavede Magda Königovou do sochařova ateliéru. Mistr sice získá zakázku, ale nesmí vycestovat na Západ. Márovi a Břečkovi si vyrazí alespoň k Balatonu, kde je ovšem zima a mlhavo. V mlze jsou rodiny rozděleny. Matěj se někam ztratí s Pavlou a Honza narazí na nečekaně vstřícnou nahou učitelku přírodopisu.
Ocenění:
Český lev
2003 - Vilma Cibulková (Nejlepší vedlejší herečka)
2003 - Divácky nejúspěšnější český film
2003 - Nejlepší film (nominace)
2003 - Jan Hřebejk (Nejlepší režie) (nominace)
2003 - Boleslav Polívka (Nejlepší herec) (nominace)
2003 - Jaroslav Dušek (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2003 - Petr Jarchovský (Nejlepší scénář) (nominace)
2003 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2003 - Jan Hřebejk (Velká cena - Křišťálový glóbus) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.3.2003
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 22.10.2003 (VHS) Sony Music, Bonton, 22.10.2003 (DVD) Sony Music, Bonton
Poprvé na DVD: 1.04.2007 Blesk
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 93 050 726
Návštěvnost v ČR 988 351
Tvůrci a herci
Jan Hřebejk (Režie), Ondřej Trojan (Produkce), Oskar Petr (Hudba), Jan Malíř (Kamera), Vladimír Barák (Střih), Milan Býček (Scénografie), Katarína Hollá (Kostýmy), Michal Holubec (Zvuk), Jana Bílková (Masky), Petr Jarchovský (Scénář), Petr Šabach (kniha) (Předloha), Bolek Polívka (Herec), Eva Šafrová (Herec), Jaroslav Dušek (Herec), Vilma Cibulková (Herec), Pavel Liška (Herec), Jiří Pecha (Herec), Lukáš Baborský (Herec), Nikola Pešková (Herec), Jan Drozda (Herec), Matěj Nechvátal (Herec), Boris Hybner (Herec), Bohumil Klepl (Herec), Soňa Červená (Herec), Zuzana Kronerová (Herec), Jana Hubinská (Herec), Radomil Uhlíř (Herec), Matěj Ruppert (Herec), Hana Seidlová (Herec), Šárka Kavanová (Herec), Anička Jarchovská (Herec), Anna Kratochvílová (Herec), Aleš Březina (Herec), Zuzana Michnová (Herec)
2003/120/Česko/Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
- Kovová mince byla před provedením pupenda nabarvená na vystoupých místech na červeno, aby byl lépe vidět obtisk.
- Během natáčení hlavních scén v létě 2003 přišla do Prahy velká voda, která zkomplikovala natáčení zkomplikvala. Množství scén se mělo točit v zaplavených lokalitách.
- Natáčelo se v Praze, konkrétně v místní části Lipence. Pouze Galerie Mánes se nacházela v části Nové Město.
- Zpěvačka a členka legendární kapely Marsyas Zuzana Michnová, která nazpívala průvodní skladbu filmu "Zmrzlinář", byla navíc obsazena do role partnerky Dr. Fábery (Jiří Pecha).
- Kniha, ktorú dáva Míla Břečka (Jaroslav Dušek) svojmu synovi Honzovi (Matěj Nechvátal), aby sa poučil o pohlavnom živote dospievajúcich chlapcov, je "Dospíváte v muže" od Josefa Hynie z roku 1976.
- Auto, ktorým Pavel Liška (Vláda Ptáčník) zrazil policajta, bola Škoda 1000 MB, typ 721 bez poznávacích značiek.
- Pätkoruna, ktorú použil Bedrich Mára (Bolek Polívka) na pupendo Magde Břečkovej (Vilma Cibulková), mala rok výroby 1969.
- Po titulech Pelíšky (1999), Šakalí léta (1993) a Musíme si pomáhat (2000) se jedná o 4. Hřebejkův film, který se odehrá v minulosti.
- Scéna s handrem vznikla náhodou jako improvizace Evy Holubové.
- Když Pavel Liška předvádí svůj super audio systém „kamarádce" z Finska, pouští písničku „Špinavý záda“ od kapely Jasná páka / Hudba Praha. Tato skupina se dostala v roce 1983 na seznam zakázaných kapel.
- Divácky nejúspěšnější český film roku 2003.
- Na vnitřní straně vstupních dveří do bytu Bedřicha Máry je plakát Johna Lennona a Yoko Ono.
- Během natáčení hlavních scén v létě 2003 přišla do Prahy velká voda, která zkomplikovala natáčení zkomplikvala. Množství scén se mělo točit v zaplavených lokalitách.
- Natáčelo se v Praze, konkrétně v místní části Lipence. Pouze Galerie Mánes se nacházela v části Nové Město.
- Zpěvačka a členka legendární kapely Marsyas Zuzana Michnová, která nazpívala průvodní skladbu filmu "Zmrzlinář", byla navíc obsazena do role partnerky Dr. Fábery (Jiří Pecha).
- Kniha, ktorú dáva Míla Břečka (Jaroslav Dušek) svojmu synovi Honzovi (Matěj Nechvátal), aby sa poučil o pohlavnom živote dospievajúcich chlapcov, je "Dospíváte v muže" od Josefa Hynie z roku 1976.
- Auto, ktorým Pavel Liška (Vláda Ptáčník) zrazil policajta, bola Škoda 1000 MB, typ 721 bez poznávacích značiek.
- Pätkoruna, ktorú použil Bedrich Mára (Bolek Polívka) na pupendo Magde Břečkovej (Vilma Cibulková), mala rok výroby 1969.
- Po titulech Pelíšky (1999), Šakalí léta (1993) a Musíme si pomáhat (2000) se jedná o 4. Hřebejkův film, který se odehrá v minulosti.
- Scéna s handrem vznikla náhodou jako improvizace Evy Holubové.
- Když Pavel Liška předvádí svůj super audio systém „kamarádce" z Finska, pouští písničku „Špinavý záda“ od kapely Jasná páka / Hudba Praha. Tato skupina se dostala v roce 1983 na seznam zakázaných kapel.
- Divácky nejúspěšnější český film roku 2003.
- Na vnitřní straně vstupních dveří do bytu Bedřicha Máry je plakát Johna Lennona a Yoko Ono.
Odkazy
Hrají:
Bolek Polívka, Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková, Jiří Pecha, Lukáš Baborský, Nikola Pešková, Matěj Nechvátal, Jan Drozda, Pavel Liška, Zuzana Kronerová, Zuzana Michnová, Soňa Červená, Matěj Ruppert, Hana Seidlová, Bohumil Klepl, Boris Hybner, Radomil Uhlíř, Aleš Březina, Anna Kratochvílová, Anna Jarchovská, Šárka Kavanová