Pravidla lži / Pravidla lži (2006/119/Česko/Thriller, Drama, Psychologický) 75% -Originál DVD-
17.01.2024 04:37
JEDNOU VĚTOU
„Dvanáct osudů lidí, kteří se snaží překročit svou minulost."
OBSAH
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Na české poměry opravdu hodně dobrý film díky skvělé atmosféře, které znatelně vypomohla zajímavá muzika. Dále díky skvělým hereckým výkonům, od herců a hereček, kteří stále mají co ukázat a v tomto filmu se to vydařilo o to víc. A v neposlední řadě díky zajímavě vsazenému prostředí. Příběh je, nechci říct nudný, spíše zbytečně komplikovaný, ale i tak je pro mě až na druhý linii, na první je to prostředí, které těží z opravdu dobré a zajímavé myšlenky. Nebudu přehánět, když řeknu, že Pravidla lži jsou nejpovedenějším a překvapivě vcelku dost vtipným českým filmem během posledních pár let, vznikající z ničeho narozdíl od momentálních rádoby komedií viz. Účastníci zájezdů a jiné, což je jen dobře a dokazuje to fakt, že pár režisérských a scénáristických nadějí se v naší zemi ještě najde. Naštěstí to momentální várka seriálů nevybila úplně. Prozatím. --- Prasata sežerou všechno...pozor na ruku !(Malarkey) 4*
Pravidla lži si asi skoro nejvyšší hodnocení nezaslouží, ale na poli českého filmu to je pro mě malý zázrak, tak se nebojím lehce nadhodnotit. Jiří Langmajer v póze, která mu dokonale padne a sedí a vedle něj (ne)známí čeští herci. Celkově vzato hlavní myšlenka filmu je až moc "na náhodu", ale to se dá překousnout. Velmi dobře je naopak zvládnutá atmosféra, kdy stísněný svět komunity dostává správné rozměry v každém detailu života. V konkurenci tragických komedií pro dementní a nebo nechápavé jsou Pravidla lži první český film po několika letech, který bych se nebál někomu doporučit. (Djkoma) 4*
Debutující režisér Robert Sedláček jakoby sváděl vnitřní boj, který střídavě vyhrává „Sedláček - dokumentarista“ a „Sedláček - vypravěč fiktivního příběhu“. Dojem z maximálně věrohodného vykreslení jedné podobné komunity a vztahů v ní fungujících, ruší nejasné problesky z minulosti a nakonec nepřinášející uspokojivou pointu. Laciné odhalení z poslední minuty, přidané snad aby se neřeklo, budete nejspíš tušit dlouho dopředu. Není to nijak extrémně rušivý element, samotného mě nepodbízivý styl vyprávění po pár minutách zcela vtáhl a některé typické scénáristické kličky a vedlejší dějové linie jsem bral jako možnost blíže poznat jednotlivé postavy, ne vždy sympatické, avšak hodné zvýšené pozornosti. Podobné snímky obvykle stojí na hereckých výkonech, ač Pravidla lži disponují pár vizuálně pěkně řešenými scénami (hlasování), není tomu v jejich případě jinak. David Švehlík si jako nově příchozí právem nárokuje nejvíce pozornosti, společně s nim jsme zasvěcováni do pravidel fungování skupiny, společně s nim poznáváme ostatní postavy, které postupně přebírají – když ne hlavní, tak určitě – hlasitější slovo. Skvělí herci, které muselo nalákat něco jiného než symbolický honorář, nepříliš okoukané tváře, atypické role. Nevím, kolik scén bylo improvizovaných, ale syrovost jejich projevu v určitých momentech osciluje na hraně zmíněného dokumentu. Dojem „based on a true story“ umocňují také titulky o osudech hrdinů po skončení filmu. Jistě, ne všichni hrají s přehledem Budaře nebo Issové a některé dialogy, nepřekvapivě ty „filmovější“, malinko skřípají. Pravidlům lží lze vytýkat mnoho věcí – od absence souvislého vyprávění, přes délku až k nešikovné práci se symboly (házení sněhových koulí na sošku Ježíše) –, i s nimi před sebou však máme jeden z nejpozoruhodnějších předloňských počinů české kinematografie a hlavně opět český film, který není třeba hodnotit s přimhouřenýma očima jenom a právě proto, že je český. Apendix: Františkův moment, na který chce zapomenout, byl nezapomenutelný. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Zas jednou na mě vyšel český film a zas jednou to není žádný průšvih, který by stálo za to nesportovně odstřelit pomocí jízlivých hlášek. Už se z toho skoro stává trend, což ubližuje mému literárnímu stylu. Ani Pravidla lži však nejsou bez chybičky a kořeny FAMU jsou na nich často patrné víc, než by se většině diváků líbilo.
Robert Sedláček vypadnul z katedry dokumentárního filmu a téma narkomanů ho při výrobě jednoho z absolventských snímků zaujalo natolik, že ho chtěl zpracovat do celovečerního dramatu. Sednul ke stolu, napsal scénář, dostal grant a rozhodnul se i režírovat. Podobných debutů není nikdy dost tématicky se alespoň na chvíli zas dostáváme od smířlivých hřebejkovin, vybuchujících ledniček s plamenometem nebo hořkých lovestory. Díky bohu za to. Už svým námětem o skupině drogových "utečenců" nahání Sedláček cenné body k dobru a vytržení z typicky české televizní atmosféry pomáhá i razantní promíchání české herní elity s relativně neznámými tvářemi.
Do karet Sedláčkovi dokonce hraje i omezený rozpočet, protože parta několika lidí na opuštěném statku nemá šanci před kamerou "utratit" příliš peněz a ani flashbacky se nedají označit za explozivní, takže se všechno soustředí na budování tísnivé atmosféry a solidně napsané dialogy. Kvalitní předloha asi nejviditelněji prospívá Jiřímu Langmajerovi, který dokazuje, že v televizních roličkách ala Ordinace v Růžové zahradě ještě dočista nezblbnul, a zvládne odehrát i kvalitnější charaktery.
Jeho výkon patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co film nabízí a podobně bychom mohli pochválit v podstatě všechny klienty místní "léčebny". V poněkud ostrém kontrastu pak stojí postavy terapeutů, z nichž drží krok snad jen Martin Stránský jako bývalý narkoman Zdenek. Klára Issová je tu opravdu navíc a jestli jí Sedláček opravdu psal roli na tělo, jak tvrdí v rozhovorech, není to pro mladou herečku příliš dobrá vizitka (nebo o ní Sedláček nemá příliš vysoké mínění). Její vykulený výraz a mindset univerzitní profesorky z 19. století mě bude pronásledovat minimálně týden, stejně jako image třetího terapeuta, Adama, která evokuje něco mezi Ježíšem a zpěvákem Nickelback. Těžko říct, co je horší.
Tyhle drobnosti ale naštěstí celek příliš nenarušují. Sedláček uhání kupředu i s chatrnou "španělskou" zápletkou a atmosféru pomáhají držet jak herci, tak několik zvratů a snaživá technická stránka, ve které nedochází k žádným šíleným experimentům (naštěstí... ještě mě nepřestala bolet hlava z Janákových Podvraťáků). Jednoduše čistá práce inscenačního charakteru, která však díky několika dramaturgickým udičkám vrací celou záležitost zpátky k televizním kolejím. Jan Gogola je sice ostřílený mazák, ale možná právě proto se ve scénáři najednou objevují věci jako "návštěva rodiny", které z dramatického oblouku celého filmu trčí jako panelák z vybombardované louky. Díky tomu se Sedláček nikdy nedostane tam, kam by chtěl. Stísněná atmosféra dobrovolného vězení na statku nikdy nejde až na kost, hádky mezi jednotlivými postavami nikdy nevlezou pod nehty a i když je Langmajer dokonale úlisný a tajemný, David Švehlík jako hlavní hrdina proti němu působí snad až příliš zakřiknutě. Potřebná chemie se zkrátka nedostavuje a zvratové okamžiky tak působí dojmem několikrát použité žiletky.
Nejsem z těch, co by dávali body za snahu, ale Sedláčkovi nelze upřít elán a touhu pohnout českým filmovým rybníčkem směrem k lepším zítřkům. Jeho famácká minulost ho možná občas zradí, ale na první pokus je třeba mu zatleskat. I takovému škarohlídovi jako mě ty dvě hodinky rychle uběhly a i když jsem je do smsky kolegovi popsal jako "za málo peněz, málo všeho" (dějová linie se vskutku uzavře trestuhodně elementárním způsobem), hodí se tu ono pověstné přísloví: Nemusí pršet, stačí když kape. Sedláček asi nebude režisérem, jehož další projekty bych vyhlížel s nadšením, ostatně jeho dokumentární vzdělání se nezapře (právě chystá projekt o schizofrenních umělcích), ale možná se ho po Pravidlech lži přestanu bát. :) Několikrát během filmu mě mimochodem napadlo, že by z toho byl celkem nadějný televizní seriál. Výjimečně to berte jako kompliment. A že jimi ve vztahu k českým filmům opravdu moc neplýtvám.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Třiatřicetiletý Roman přichází do komunity pro drogově závislé. Musí v zasněžené krajině u rybníka podstoupit úvodní rituál: koupel v ledové vodě. Bodrý Ruda obdržel předvolání k soudu, neví však kvůli čemu. Romana přijímají terapeuti Monika, Adam a Zdenek. Nováček jim odevzdá doklady, peníze, mobil. Čeká ho noc v pokoji o samotě. Vracejí se mu vzpomínky, v nichž za tmy spoutaný musí pod nátlakem dvou zabijáků vlézt do vody. Třetí muž sleduje akci z auta. Při sezení je Roman seznámen s pravidly komunity, kde mimo jiné platí i zákaz erotických vztahů. Všichni se mu představí jménem a říkají, kolik měsíců zde již pobývají. Roman přizná, že drogy bral sedm let, nejdřív koks, pak perník, také málem zemřel. Koks prodával i jako dealer, což vyvolá rozruch. Podniká a má našetřené asi dva miliony. Podivínský Martin se svěří, že se mu zdálo o pokladu. Mohou to být Romanovy peníze… Suverénní Milan přijde za nováčkem do sprchy, chce z něj dostat více informací o jeho dealerství. Češtinu prokládá španělštinou a všimne si Romanovy jizvy na břiše. Roman nemůže spát, vyjde na chodbu a slyší zvuky soulože. Při ranním sezení si Roman (s vysvětlením, že pozdější rozhodnutí nemusí být nutně lepší) za "staršího bratra" vybere podivína Martina. Následuje interakční skupina. Martin viděl Milana jít v noci za Jolanou. Milenci oznámí, že se domluvili na pauze ve vzájemném styku, který je zde nežádoucí. Zkusí se tak zbavit svých citů, protože ani jeden nechce komunitu opustit. Milan se necitlivě vyptává Martina, který trpí paranoiou. Druhou noc je Roman na pokoji s Rudou. Ten si jako nováček vybral za "bratra" také Martina, který se pětkrát pokusil o sebevraždu a dvakrát prožil klinickou smrt. Podle něj Milan působil ve Španělsku jako kuplíř a dealer. V kuřárně členové komunity čtou, hrají na kytaru, zpívají, baví se. Vedoucí skupiny Karel jim řekne, že právě mluvil po telefonu se svou patnáctiletou dcerou, kterou čtrnáct let neviděl. Rudovi je na pokoji špatně, Milan sem přišel výjimečně spát. - Ráno Romana probudí polibkem Dana, kterou před měsícem načapali v posteli s Petrou. Na chodbě probíhá ranní rozcvička. Klienti na dvoře více či méně aktivně pracují. Ruda se stará o ovce a o prasata. Vypráví Romanovi o Marcele, která deset let šlapala a odložila několik dětí; o jedno z nich se stará její matka. U špalku Milan zkouší Romanovu odvahu, když ho požádá, aby mu riskantně podržel poleno. Nováček to udělá. V kuřárně koluje třídní fotka Karlovy dcery, který zapomněl, zda dívka stojí v řadě jako druhá vlevo či vpravo. Tom si stěžuje na vzpomínky. Jeho matka fetovala a on ji našel mrtvou. Rodina se o něj přetahovala kvůli příspěvkům, nakonec skončil v dětském domově. Fetoval a odseděl si třiapadesát měsíců ve vězení. Hovoří o známém nuselském bytě, kde někdo podal dívce Dáše smrtící dávku drogy. Tom z toho obviní Romana. Milan nad atlasem světa vypráví Romanovi o české prostitutce, která ve Španělsku šla jako volavka proti své zásadě s Čechem, jehož pak zastřelila mafie. Čech (Roman) popravu zázrakem přežil. Terapeuti řeší, zda Tomovu obvinění věřit. V komunitě je kvůli tomu dusno. Tom se rozpomene víc, tvrdí, že Dášu nezabil Roman, ale Milan. Při vyklízení kůlny Roman najde v něčích věcech drogy, což způsobí další napětí. Terapeuti řeší, co s osazenstvem léčebny dělá pohled na drogu. Ukáže se, že věci patří Daně, drogy však nikoliv. Přesto musí být proveden tzv. „cikán“, kdy se všechny osobní věci vynesou ven před dům. Milan řekne Romanovi, že v zahraničí pracovali pro stejného člověka. Při řízené relaxaci si každý vybavuje okamžik svého života, který by už nikdy nechtěl prožít. Za Karlem přijede bývalá žena s jeho dcerou, v doprovodu manžela a malé dcery Adélky. Setkání je rozpačité, zato Adélka se rychle seznámí s Filipem a jde s klienty na procházku. Terapeut Adam má důkazy, podle nichž dívku v nuselském bytě zabil Milan. Marcela ukončila léčbu, probíhá rituál na rozloučenou, který jí má dodat sil. Jolana nahlásí při sezení oficiální vztah s Milanem, vyzná se ze svých citů; milenec je zdrženlivý. Terapeuti jí vyčtou, že je třeba žádat o výjimku. Kolektivně se řeší, co jeden druhému mohou nabídnout. Jolana Milana miluje, on si ji však vzít nechce. Adam pomůže Tomovi rozhovořit se o tom, co viděl v nuselském bytě. Ten veřejně obviní Milana z Dášiny vraždy. Milan to popírá, připomene Tomovi jeho vlastní halucinační stavy. Tom dostane záchvat agrese. Hádají se i terapeuti. Zdenek, který byl původně klientem, vytkne šéfovi Adamovi, že rozjel vyšetřování, což je proti pravidlům komunity. Nelíbí se jim atmosféra posledních dnů. Zavolají si Milana, který popře, že Dášu zabil. Dojde k vážnému slovnímu střetu mezi ním a Adamem. Milan zvoní gongem „výjimečnou“, na níž přede všemi projeví lítost nad celou záležitostí s Jolanou. Žádá komunitu o schválení vztahu. Chce hlasování i za cenu, že jediný hlas proti znamená neschválení. - Proti je pouze Petra, přizná však, že na Jolaninu žádost. Roman konečně pozná v Milanovi šéfa mafie ve Španělsku. Milan, který se sem ukryl právě tak jako on, ví, že na Romana je vypsaná mafiánská odměna. Odchází z komunity. Toma odváží z areálu sanitka. V Romanově vzpomínce vystupuje již jasně Milan jako muž, který nejprve sledoval z auta s Dášou akci zabijáků, pak se sám chopil zbraně a střílel na spoutaného muže ve vodě. Milan odešel z komunity, nejsou o něm zprávy. Roman po týdenním pobytu opustil komunitu, nejsou o něm zprávy. Tom po návratu z Bohnic pokračuje v léčbě. Ruda dokončil léčbu, úspěšně abstinuje od tvrdých drog. Filip byl odsouzen na sedm let, z komunity uprchl, skrývá se neznámo kde. Petra dokončila léčbu, nyní je znovu závislá na drogách. Dana úspěšně dokončila léčbu, stará se o svou dceru. Jolana utekla z komunity za Filipem, skrývá se s ním neznámo kde. Martin odešel do jiné komunity, úspěšně abstinuje. Karel dokončil léčbu, našel si práci a abstinuje. Marcela úspěšně abstinuje. Franta po třech měsících opustil komunitu, je pravděpodobné, že stále žije. Adam, Zdenek, Monika nadále působí jako terapeuti.
Ocenění:
Český lev
2006 - Robert Sedláček (Nejlepší scénář)
2006 - Jiří Langmajer (Nejlepší herec)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.11.2006 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 21.5.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Dvanáct osudů lidí, kteří se snaží překročit svou minulost."
OBSAH
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Na české poměry opravdu hodně dobrý film díky skvělé atmosféře, které znatelně vypomohla zajímavá muzika. Dále díky skvělým hereckým výkonům, od herců a hereček, kteří stále mají co ukázat a v tomto filmu se to vydařilo o to víc. A v neposlední řadě díky zajímavě vsazenému prostředí. Příběh je, nechci říct nudný, spíše zbytečně komplikovaný, ale i tak je pro mě až na druhý linii, na první je to prostředí, které těží z opravdu dobré a zajímavé myšlenky. Nebudu přehánět, když řeknu, že Pravidla lži jsou nejpovedenějším a překvapivě vcelku dost vtipným českým filmem během posledních pár let, vznikající z ničeho narozdíl od momentálních rádoby komedií viz. Účastníci zájezdů a jiné, což je jen dobře a dokazuje to fakt, že pár režisérských a scénáristických nadějí se v naší zemi ještě najde. Naštěstí to momentální várka seriálů nevybila úplně. Prozatím. --- Prasata sežerou všechno...pozor na ruku !(Malarkey) 4*
Pravidla lži si asi skoro nejvyšší hodnocení nezaslouží, ale na poli českého filmu to je pro mě malý zázrak, tak se nebojím lehce nadhodnotit. Jiří Langmajer v póze, která mu dokonale padne a sedí a vedle něj (ne)známí čeští herci. Celkově vzato hlavní myšlenka filmu je až moc "na náhodu", ale to se dá překousnout. Velmi dobře je naopak zvládnutá atmosféra, kdy stísněný svět komunity dostává správné rozměry v každém detailu života. V konkurenci tragických komedií pro dementní a nebo nechápavé jsou Pravidla lži první český film po několika letech, který bych se nebál někomu doporučit. (Djkoma) 4*
Debutující režisér Robert Sedláček jakoby sváděl vnitřní boj, který střídavě vyhrává „Sedláček - dokumentarista“ a „Sedláček - vypravěč fiktivního příběhu“. Dojem z maximálně věrohodného vykreslení jedné podobné komunity a vztahů v ní fungujících, ruší nejasné problesky z minulosti a nakonec nepřinášející uspokojivou pointu. Laciné odhalení z poslední minuty, přidané snad aby se neřeklo, budete nejspíš tušit dlouho dopředu. Není to nijak extrémně rušivý element, samotného mě nepodbízivý styl vyprávění po pár minutách zcela vtáhl a některé typické scénáristické kličky a vedlejší dějové linie jsem bral jako možnost blíže poznat jednotlivé postavy, ne vždy sympatické, avšak hodné zvýšené pozornosti. Podobné snímky obvykle stojí na hereckých výkonech, ač Pravidla lži disponují pár vizuálně pěkně řešenými scénami (hlasování), není tomu v jejich případě jinak. David Švehlík si jako nově příchozí právem nárokuje nejvíce pozornosti, společně s nim jsme zasvěcováni do pravidel fungování skupiny, společně s nim poznáváme ostatní postavy, které postupně přebírají – když ne hlavní, tak určitě – hlasitější slovo. Skvělí herci, které muselo nalákat něco jiného než symbolický honorář, nepříliš okoukané tváře, atypické role. Nevím, kolik scén bylo improvizovaných, ale syrovost jejich projevu v určitých momentech osciluje na hraně zmíněného dokumentu. Dojem „based on a true story“ umocňují také titulky o osudech hrdinů po skončení filmu. Jistě, ne všichni hrají s přehledem Budaře nebo Issové a některé dialogy, nepřekvapivě ty „filmovější“, malinko skřípají. Pravidlům lží lze vytýkat mnoho věcí – od absence souvislého vyprávění, přes délku až k nešikovné práci se symboly (házení sněhových koulí na sošku Ježíše) –, i s nimi před sebou však máme jeden z nejpozoruhodnějších předloňských počinů české kinematografie a hlavně opět český film, který není třeba hodnotit s přimhouřenýma očima jenom a právě proto, že je český. Apendix: Františkův moment, na který chce zapomenout, byl nezapomenutelný. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Zas jednou na mě vyšel český film a zas jednou to není žádný průšvih, který by stálo za to nesportovně odstřelit pomocí jízlivých hlášek. Už se z toho skoro stává trend, což ubližuje mému literárnímu stylu. Ani Pravidla lži však nejsou bez chybičky a kořeny FAMU jsou na nich často patrné víc, než by se většině diváků líbilo.
Robert Sedláček vypadnul z katedry dokumentárního filmu a téma narkomanů ho při výrobě jednoho z absolventských snímků zaujalo natolik, že ho chtěl zpracovat do celovečerního dramatu. Sednul ke stolu, napsal scénář, dostal grant a rozhodnul se i režírovat. Podobných debutů není nikdy dost tématicky se alespoň na chvíli zas dostáváme od smířlivých hřebejkovin, vybuchujících ledniček s plamenometem nebo hořkých lovestory. Díky bohu za to. Už svým námětem o skupině drogových "utečenců" nahání Sedláček cenné body k dobru a vytržení z typicky české televizní atmosféry pomáhá i razantní promíchání české herní elity s relativně neznámými tvářemi.
Do karet Sedláčkovi dokonce hraje i omezený rozpočet, protože parta několika lidí na opuštěném statku nemá šanci před kamerou "utratit" příliš peněz a ani flashbacky se nedají označit za explozivní, takže se všechno soustředí na budování tísnivé atmosféry a solidně napsané dialogy. Kvalitní předloha asi nejviditelněji prospívá Jiřímu Langmajerovi, který dokazuje, že v televizních roličkách ala Ordinace v Růžové zahradě ještě dočista nezblbnul, a zvládne odehrát i kvalitnější charaktery.
Jeho výkon patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co film nabízí a podobně bychom mohli pochválit v podstatě všechny klienty místní "léčebny". V poněkud ostrém kontrastu pak stojí postavy terapeutů, z nichž drží krok snad jen Martin Stránský jako bývalý narkoman Zdenek. Klára Issová je tu opravdu navíc a jestli jí Sedláček opravdu psal roli na tělo, jak tvrdí v rozhovorech, není to pro mladou herečku příliš dobrá vizitka (nebo o ní Sedláček nemá příliš vysoké mínění). Její vykulený výraz a mindset univerzitní profesorky z 19. století mě bude pronásledovat minimálně týden, stejně jako image třetího terapeuta, Adama, která evokuje něco mezi Ježíšem a zpěvákem Nickelback. Těžko říct, co je horší.
Tyhle drobnosti ale naštěstí celek příliš nenarušují. Sedláček uhání kupředu i s chatrnou "španělskou" zápletkou a atmosféru pomáhají držet jak herci, tak několik zvratů a snaživá technická stránka, ve které nedochází k žádným šíleným experimentům (naštěstí... ještě mě nepřestala bolet hlava z Janákových Podvraťáků). Jednoduše čistá práce inscenačního charakteru, která však díky několika dramaturgickým udičkám vrací celou záležitost zpátky k televizním kolejím. Jan Gogola je sice ostřílený mazák, ale možná právě proto se ve scénáři najednou objevují věci jako "návštěva rodiny", které z dramatického oblouku celého filmu trčí jako panelák z vybombardované louky. Díky tomu se Sedláček nikdy nedostane tam, kam by chtěl. Stísněná atmosféra dobrovolného vězení na statku nikdy nejde až na kost, hádky mezi jednotlivými postavami nikdy nevlezou pod nehty a i když je Langmajer dokonale úlisný a tajemný, David Švehlík jako hlavní hrdina proti němu působí snad až příliš zakřiknutě. Potřebná chemie se zkrátka nedostavuje a zvratové okamžiky tak působí dojmem několikrát použité žiletky.
Nejsem z těch, co by dávali body za snahu, ale Sedláčkovi nelze upřít elán a touhu pohnout českým filmovým rybníčkem směrem k lepším zítřkům. Jeho famácká minulost ho možná občas zradí, ale na první pokus je třeba mu zatleskat. I takovému škarohlídovi jako mě ty dvě hodinky rychle uběhly a i když jsem je do smsky kolegovi popsal jako "za málo peněz, málo všeho" (dějová linie se vskutku uzavře trestuhodně elementárním způsobem), hodí se tu ono pověstné přísloví: Nemusí pršet, stačí když kape. Sedláček asi nebude režisérem, jehož další projekty bych vyhlížel s nadšením, ostatně jeho dokumentární vzdělání se nezapře (právě chystá projekt o schizofrenních umělcích), ale možná se ho po Pravidlech lži přestanu bát. :) Několikrát během filmu mě mimochodem napadlo, že by z toho byl celkem nadějný televizní seriál. Výjimečně to berte jako kompliment. A že jimi ve vztahu k českým filmům opravdu moc neplýtvám.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Třiatřicetiletý Roman přichází do komunity pro drogově závislé. Musí v zasněžené krajině u rybníka podstoupit úvodní rituál: koupel v ledové vodě. Bodrý Ruda obdržel předvolání k soudu, neví však kvůli čemu. Romana přijímají terapeuti Monika, Adam a Zdenek. Nováček jim odevzdá doklady, peníze, mobil. Čeká ho noc v pokoji o samotě. Vracejí se mu vzpomínky, v nichž za tmy spoutaný musí pod nátlakem dvou zabijáků vlézt do vody. Třetí muž sleduje akci z auta. Při sezení je Roman seznámen s pravidly komunity, kde mimo jiné platí i zákaz erotických vztahů. Všichni se mu představí jménem a říkají, kolik měsíců zde již pobývají. Roman přizná, že drogy bral sedm let, nejdřív koks, pak perník, také málem zemřel. Koks prodával i jako dealer, což vyvolá rozruch. Podniká a má našetřené asi dva miliony. Podivínský Martin se svěří, že se mu zdálo o pokladu. Mohou to být Romanovy peníze… Suverénní Milan přijde za nováčkem do sprchy, chce z něj dostat více informací o jeho dealerství. Češtinu prokládá španělštinou a všimne si Romanovy jizvy na břiše. Roman nemůže spát, vyjde na chodbu a slyší zvuky soulože. Při ranním sezení si Roman (s vysvětlením, že pozdější rozhodnutí nemusí být nutně lepší) za "staršího bratra" vybere podivína Martina. Následuje interakční skupina. Martin viděl Milana jít v noci za Jolanou. Milenci oznámí, že se domluvili na pauze ve vzájemném styku, který je zde nežádoucí. Zkusí se tak zbavit svých citů, protože ani jeden nechce komunitu opustit. Milan se necitlivě vyptává Martina, který trpí paranoiou. Druhou noc je Roman na pokoji s Rudou. Ten si jako nováček vybral za "bratra" také Martina, který se pětkrát pokusil o sebevraždu a dvakrát prožil klinickou smrt. Podle něj Milan působil ve Španělsku jako kuplíř a dealer. V kuřárně členové komunity čtou, hrají na kytaru, zpívají, baví se. Vedoucí skupiny Karel jim řekne, že právě mluvil po telefonu se svou patnáctiletou dcerou, kterou čtrnáct let neviděl. Rudovi je na pokoji špatně, Milan sem přišel výjimečně spát. - Ráno Romana probudí polibkem Dana, kterou před měsícem načapali v posteli s Petrou. Na chodbě probíhá ranní rozcvička. Klienti na dvoře více či méně aktivně pracují. Ruda se stará o ovce a o prasata. Vypráví Romanovi o Marcele, která deset let šlapala a odložila několik dětí; o jedno z nich se stará její matka. U špalku Milan zkouší Romanovu odvahu, když ho požádá, aby mu riskantně podržel poleno. Nováček to udělá. V kuřárně koluje třídní fotka Karlovy dcery, který zapomněl, zda dívka stojí v řadě jako druhá vlevo či vpravo. Tom si stěžuje na vzpomínky. Jeho matka fetovala a on ji našel mrtvou. Rodina se o něj přetahovala kvůli příspěvkům, nakonec skončil v dětském domově. Fetoval a odseděl si třiapadesát měsíců ve vězení. Hovoří o známém nuselském bytě, kde někdo podal dívce Dáše smrtící dávku drogy. Tom z toho obviní Romana. Milan nad atlasem světa vypráví Romanovi o české prostitutce, která ve Španělsku šla jako volavka proti své zásadě s Čechem, jehož pak zastřelila mafie. Čech (Roman) popravu zázrakem přežil. Terapeuti řeší, zda Tomovu obvinění věřit. V komunitě je kvůli tomu dusno. Tom se rozpomene víc, tvrdí, že Dášu nezabil Roman, ale Milan. Při vyklízení kůlny Roman najde v něčích věcech drogy, což způsobí další napětí. Terapeuti řeší, co s osazenstvem léčebny dělá pohled na drogu. Ukáže se, že věci patří Daně, drogy však nikoliv. Přesto musí být proveden tzv. „cikán“, kdy se všechny osobní věci vynesou ven před dům. Milan řekne Romanovi, že v zahraničí pracovali pro stejného člověka. Při řízené relaxaci si každý vybavuje okamžik svého života, který by už nikdy nechtěl prožít. Za Karlem přijede bývalá žena s jeho dcerou, v doprovodu manžela a malé dcery Adélky. Setkání je rozpačité, zato Adélka se rychle seznámí s Filipem a jde s klienty na procházku. Terapeut Adam má důkazy, podle nichž dívku v nuselském bytě zabil Milan. Marcela ukončila léčbu, probíhá rituál na rozloučenou, který jí má dodat sil. Jolana nahlásí při sezení oficiální vztah s Milanem, vyzná se ze svých citů; milenec je zdrženlivý. Terapeuti jí vyčtou, že je třeba žádat o výjimku. Kolektivně se řeší, co jeden druhému mohou nabídnout. Jolana Milana miluje, on si ji však vzít nechce. Adam pomůže Tomovi rozhovořit se o tom, co viděl v nuselském bytě. Ten veřejně obviní Milana z Dášiny vraždy. Milan to popírá, připomene Tomovi jeho vlastní halucinační stavy. Tom dostane záchvat agrese. Hádají se i terapeuti. Zdenek, který byl původně klientem, vytkne šéfovi Adamovi, že rozjel vyšetřování, což je proti pravidlům komunity. Nelíbí se jim atmosféra posledních dnů. Zavolají si Milana, který popře, že Dášu zabil. Dojde k vážnému slovnímu střetu mezi ním a Adamem. Milan zvoní gongem „výjimečnou“, na níž přede všemi projeví lítost nad celou záležitostí s Jolanou. Žádá komunitu o schválení vztahu. Chce hlasování i za cenu, že jediný hlas proti znamená neschválení. - Proti je pouze Petra, přizná však, že na Jolaninu žádost. Roman konečně pozná v Milanovi šéfa mafie ve Španělsku. Milan, který se sem ukryl právě tak jako on, ví, že na Romana je vypsaná mafiánská odměna. Odchází z komunity. Toma odváží z areálu sanitka. V Romanově vzpomínce vystupuje již jasně Milan jako muž, který nejprve sledoval z auta s Dášou akci zabijáků, pak se sám chopil zbraně a střílel na spoutaného muže ve vodě. Milan odešel z komunity, nejsou o něm zprávy. Roman po týdenním pobytu opustil komunitu, nejsou o něm zprávy. Tom po návratu z Bohnic pokračuje v léčbě. Ruda dokončil léčbu, úspěšně abstinuje od tvrdých drog. Filip byl odsouzen na sedm let, z komunity uprchl, skrývá se neznámo kde. Petra dokončila léčbu, nyní je znovu závislá na drogách. Dana úspěšně dokončila léčbu, stará se o svou dceru. Jolana utekla z komunity za Filipem, skrývá se s ním neznámo kde. Martin odešel do jiné komunity, úspěšně abstinuje. Karel dokončil léčbu, našel si práci a abstinuje. Marcela úspěšně abstinuje. Franta po třech měsících opustil komunitu, je pravděpodobné, že stále žije. Adam, Zdenek, Monika nadále působí jako terapeuti.
Ocenění:
Český lev
2006 - Robert Sedláček (Nejlepší scénář)
2006 - Jiří Langmajer (Nejlepší herec)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.11.2006 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 21.5.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Robert Sedláček (Režie), Radim Procházka (Produkce), Tomáš Kympl (Hudba), Petr Koblovský (Kamera), Matouš Outrata (Střih), Markéta Chludová (Scénografie), Tomáš Chlud (Kostýmy), Martin Večeřa (Zvuk), Radka Vávrová (Masky), Robert Sedláček (Scénář), Jiří Langmajer (Herec), Klára Issová (Herec), Jan Budař (Herec), Jaromír Dulava (Herec), David Novotný (Herec), Igor Chmela (Herec), Petra Jungmanová (Herec), Martin Stránský (Herec), David Švehlík (Herec), Jana Janěková ml. (Herec), Jaroslav Plesl (Herec), Zita Morávková (Herec), Martin Trnavský (Herec), Zuzana Fialová (Herec), Eva Vrbková (Herec)
2006/119/Česko/Thriller, Drama, Psychologický
Zajímavost k filmu
- Film na plzeňském festivalu českých filmů Finále získal roku 2007 ocenění za mimořádný filmový počin, Cenu asociace českých filmových klubů a také Cenu diváků.
- Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu.
- Robert Sedláček se sám zabydlel na celý týden v terapeutické komunitě v Němčicích. Řada příběhů, které tam vyslechl, teď zní z úst jeho postav.
- Režisér Sedláček si přál pořídit co nejvíce autentických záběrů, a tak například během scén, ve kterých probíhají sezení, herci nevěděli, kdo je právě filmován a hráli naplno celou dobu.
- Robert Sedláček se sám zabydlel na celý týden v terapeutické komunitě v Němčicích. Řada příběhů, které tam vyslechl, teď zní z úst jeho postav.
Odkazy
Hrají:
Jiří Langmajer, David Švehlík, Petra Jungmanová, Klára Issová, Martin Trnavský, Igor Chmela, Jan Budař, Martin Stránský, David Novotný, Jaroslav Plesl, Eva Vrbková, Jana Janěková ml., Jaromír Dulava, Josef Cisár, Kristina Chrástová, Zuzana Fialová, Kristina Janotová, Zita Morávková, Matěj Dadák, Tomáš Chlud, Štěpán Rudolf, Zdeněk Vencl