PIKO / PIKO (2010/80/Česko/Drama) 67%
17.01.2024 00:44
JEDNOU VĚTOU
„Skutečný příběh drogy, která změnila svět."
OBSAH
Původně byl projekt zamýšlen jako celovečerní dokument, ve kterém byly konfrontovány životní příběhy trojice mužů, jejichž osudy různým způsobem determinovala droga. Jeden patřil k nejvýraznějším vynálezcům a „vařičům“ pervitinu u nás, druhý léta působil v protidrogovém oddělení policie a třetí, známý rocker, propadl drogové závislosti. Dramatické zvraty v osudech této trojice reálných hrdinů inspirovaly posléze producenty a tvůrce filmu k nápadu zkombinovat dokumentární výpověď s hranými sekvencemi. V nich se zrcadlí strhující pád na samé dno a „cesta z pekla“ zpátky do života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Perník, piko, čégo či peří. Aneb první vařiči u nás. Kousek ambiciózního režiséra Tomáše Řehořka má několik nadějných pasáží, solidně kombinuje prvky hraného filmu s dokumentárními záběry. Představuje vařiče a narkomana, expolicistu z protidrogového oddělení i bývalého frontmana metalové kapely, který do toho rovněž několikrát spadnul. Místy má vyprávění šťávu, jindy by si divák představoval podrobnější souvislosti a klidně by se podíval ještě dál. Atmosféra je solidně depresivní, zvuk jen umocňuje bezvýchodnost situace. I když pád na samé dno mám raději v klasické hrané podobě. Díky, nedám si. (castor) 3*
Docela zvláštní film. Na jedné straně se tváří jako vizuálně umělecká záležitost. Na straně druhé jako perfektní výpověď a dokument. Vizual je super, kamera taky, hrozné jsou ale herecké výkony a tím jde film jako FILM dost do kopru. Pokud ale vnímám film jako dokument a výpověď, tak to nemá chybu ...Opravdu hodně zajímavé, přesné, nezkreslující, specifické. Finále je až úsměvné ve zjištění, že ti největší feťáci končí v Bohnické léčebně v Praze dvakrát. Jednou jako narkomani, po letech jako terapeuti ... (Flipnic) 4*
Řehořek se od Proměn posunul zase o něco dál. Pravda, zprvu jsem k tomu mixu dokumentárního a hraného filmu moc důvěru neměl a zpočátku mě to snad i rušilo, ale pak se mi podařilo tento způsob nevnímat a nesoustředit se na něj. Propojení příběhů 3 různých „hrdinů“ bylo i zpracované lépe, nenásilněji než jak tomu bylo třeba právě u Proměn. A více pohledů na danou problematiku bylo jedině ku prospěchu věci, a přestože zvláštní vztah policisty a feťáka byl vůbec nejzajímavější (asi nic ve filmu mě nebavilo pozorovat více), bylo mi v podstatě jedno, kdo byl zrovna na plátně, „těšil“ jsem se na každého z nich. A režisérův způsob natáčení a technická stránka věci byly znovu výborné. Ano, mnohdy dosti (pře)stylizované (a bohužel opakující se), ale nijak zvlášť nerušící. Poněkud horší to pak bylo s hereckými výkony, se kterými to bylo trochu jako na houpačce, což platilo jak v případě postav hlavních (hodně těžký part pro Nováka, nepříliš šťastný casting v případě Königa), tak těch vedlejších. Hodnocení vidím na slušné 4*. (Sarkastic) 4*
VELKÁ RECENZE
Piko je jeden z mnoha názvu pro pervitin. O jeho vaření, distribuci a účincích natočil film nadaný Tomáš Řehořek. I když si někdy budete připadat na tripu, nezbavíte se dojmu, že šlo udělat víc. Drogy jsou špatné, áno?
Přestože se minulý režim snažil všemožně hlásat, že drogy a podobné látky jsou výplodem prohnilého kapitalistického světa a spořádaný socialistický občan je k životu nepotřebuje, bylo to právě Československo, kde se začal ve velkém vařit pervitin. U jeho zrodu stál Pavel Gregor, který se stal jedním z prvních "vařičů" u nás. Sám několikrát spadl do pekla drogové závislosti a ocitl se na hraně života a smrti. O jeho životním příběhu a nejen o něm vypráví film mladého českého režiséra Tomáše Řehořka, který se do povědomí diváků zapsal nadějným debutem Proměny.
Ve svém novém snímku Piko kombinuje prvky hraného filmu s dokumentárními záběry. V pozadí je tedy slyšet hlas skutečného Pavla Gregora, který vzpomíná na to, jak se k drogám vlastně dostal. Po drtivou většinu snímku ho ale jen slyšíte a jeho podobu si domýšlíte z použitých archivních fotografií. Jeho představitel Rostislav Novák (známý spíše ze seriálů jedné komerční televize) odvádí dobrou práci a role narkomana se zhostil se ctí, působí velmi uvěřitelně.
Samotný Gregorův příběh je nepochybně velmi silný a působivý a na stopáž osmdesáti minut by bohatě vystačil. Řehořek bohužel udělal tu chybu, že se kromě Gregora věnuje ještě Zdeňku Zavázalovi, což je dnes už bývalý policista působící na protidrogovém oddělení. Jejich osudy se časem spojily, a ač každý působili na druhé straně barikády, stali se z nich velcí přátelé. To je sice hezké, ale vzhledem k délce filmu je prakticky nemožné, abychom tento vztah pochopili. Hodina a čtvrt je málo k tomu, abychom pochopili, proč si Zavázal vybral zrovna Gregora a ne někoho jiného. O nějakém postupném budování důvěry a přátelství nemůže být ani řeč. Notně k tomu přispívá i Zavázalův představitel Miloslav König, který není příliš charismatický a úlohu policisty mu nelze moc věřit.
Aby toho nebylo málo, v příběhu ještě vystupuje bývalý frontman skupiny Vitacit Dan Horyna, který ví také o drogách své. I jeho příběh je působivý a rozhodně má co říct, ale ve společnosti dvou kolegů naprosto zaniká. Dozvíte se sice mnoho zajímavých věcí, ale opět platí, že osmdesát minut je dost málo. Horyna je vtipný a jeho vyprávění má potřebnou šťávu, ale nelze se ubránit pocitu, že všechno je tak trošku naznačené a nedořešené. Představitel Horyny, Štěpán Benoni, dopadl ze všech asi nejhůř. I když se snaží opatřit rockera dávkou charismatu a pověstného rockového šílenství, jeho snaha nedopadá nejlépe. Chvílemi je jí až přespříliš a scénář mu ani nedává moc prostoru se rozehrát.
Z celého filmu tak máte pocit, že klouže po povrchu věcí, někdy se odváží nahlédnout i dál, ale okamžitě couvne a vrací se zpět. Je to obrovská škoda, protože Řehořek po celou dobu zvládá film technicky na úrovni. Kamera, kterou sám vedl, vypadá velmi dobře a některé záběry sugestivně navozují pocit, že i divák je po požití nějaké omamné látky. Piko je navíc zahaleno celé do temnějších barev a Řehořkovi se místy daří vytvořit hodně depresivní, až bezvýchodnou atmosféru. Tomu napomáhají i přesně vybrané lokace a kulisy. I střídání hraných a skutečných záběrů je velmi citlivé, neruší a výsledku značně pomáhá.
Jednoznačně nejlepšími složkami snímku jsou zvuk a hudba. Ta je minimalistická a jen podporuje a dokresluje neveselou situaci všech zúčastněných. Zvuk je na tom obdobně a jeho tvůrci si na něm dali hodně záležet. Každé kápnutí vody nebo zapálení a potažení z cigarety je dobře slyšet a působí velmi nepříjemně (v dobrém slova smyslu).
Piko má šanci své diváky najít a plánované projekce a besedy na středních školách jsou rozhodně dobrý nápad. Řehořek je nepochybně nadaný režisér a má cit pro obrazovou stránku filmu. Škoda, že scénář se mu tolik nepovedl a na malém prostoru se snaží sdělit příliš mnoho věcí. Ve výsledku je Piko lehce nadprůměrným filmem, který je po technické stránce zvládnutý více než dobře.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Pavel Gregor objevil drogu a způsobil smrt mnoha lidí. Pavel vzpomíná na neradostné dětství. Otec byl autoritativní a často bil matku. O deset let starší bratr naučil mladšího sourozence pít a ukazoval mu pornografické fotky. Jako dítě se Pavel často pral. Srpen 1968. Rodiče v kuchyni poslouchají v rozhlase hlášení o okupaci. Otec matku bezdůvodně udeří. Dospělý Pavel leží ve zpustlé prázdné věznici. Podle Dana Horyny v socialistickém Československu drogy vlastně oficiálně neexistovaly. V restauraci U Zpěváčků se Pavel seznámí s mladými lidmi, kteří experimentují s omamnými látkami. Patří k nim vysokoškolák Freud a student Honza, o něž se zajímá policista Fífa, který sem pravidelně služebně dochází. Mladíci se na taneční zábavě Sestry na sál seznámí se zdravotními sestřičkami a s jejich pomocí kradou v nemocnici potřebné nádobíčko. Falšují recepty. Pavel je z party jediný, kdo pracuje. Také je šikovný vařič. Horyna v kavárně vypráví o svém konvenčním dětství. Chodil na zpěv, na kreslení i na angličtinu, sportoval a připravoval se na kariéru operního pěvce. Začal hrát s kapelou. Když mu jednou tehdejší šéf pervitinové komunity, homosexuál Freud, nabídl na taneční zábavě drogu, měl po pervitinu adrenalinový zážitek. V roce 1975 se opil, byl zadržen, protože na Karlově mostě zpíval protistátní písně, a strávil nějakou dobu ve vězení. Vyhodili ho ze školy. Měl příležitostná zaměstnání. Začal chodit do hospod a na mejdany, kde byl k dispozici i perník. Polonahý Pavel je opět v prázdné pusté věznici. Gregor se rozhodne, že si s drogami nebude dál zahrávat. Najde si novou společnost, vezme si za ženu zdravotní sestřičku Zuzanu a má s ní syna. První rok manželství je podle něj skvělý. Jenže pak žena začne tajně brát pervitin. Pavel to zjistí a začne brát s ní. Gregor v knihovně studuje lékařskou literaturu, když narazí na Honzu ze staré party. Ocitne se tak opět mezi těmi, kdo experimentují s halucinogeny. Bývá často pryč. Zuzana přestává pečovat o dítě a chová se nevyzpytatelně. Pavel najde byt prázdný. Na zdech je krev. Spěchá do nemocnice. Muž se ocitne ve zpustlé věznici. Musí se svléknout. Dvojice policistů se ho vyptává na lidi z party. Když se pak obléká, objeví se tu pořezaná Zuzana. Pavel začne experimentovat s pervitinem. Dan Horyna popisuje, že průvodními příznaky této drogy jsou mj. velký příval energie, zvýšená pohybová aktivita, rozšířené vnímání a zároveň neschopnost třídit informace. Pervitin nebyl původně na seznamu psychotropních látek. Fífa přijde zkontrolovat Pavla domů. Zuzana zemře. Pavel jde za matkou, ale ta ho vyhodí. Policisté občas dělají na feťáky zátahy a odvážejí je do Bohnic. Jednou tam Fífa dopraví Dana s Pavlem, když na ně narazí, jak vyvádějí na ulici. Gregor se znovu ožení. V roce 1987 zemře jeho bratr. Policisté se na poradě baví o drogové scéně. Kromě pervitinu je na trhu i kokain. Polde Fífy vzniká mezi policistou a narkomanem, kterého sleduje, zvláštní vztah spojený s pocitem určité odpovědnosti. Fífa čeká na Pavla před vybydleným domem. Zajde s ním do bytu. Ptá se ho na nového vařiče. Gregor prý o nikom neví. Policista mu „nešťastnou náhodou“ rozbije chemické sklo... Nadřízený Fífovi na poradě vynadá, že má pro Pavla slabost a že ho kryje. Policista jde znovu za narkomanem. Do bytu ho pustí Pavlova zfetovaná dívka Monika, která jej pozvrací. Gregor je mimo sebe. Fífa dvojici odveze do nemocnice. Dan vypráví, jak v osmdesátých letech bývalo v noci na ulicích pusto. Jednou měl po perníku velkou žízeň, ale nemohl sehnat vodu. Dan hraje se skupinou Vitacit. Po koncertu mu někdo nabídne drogu, muzikant neodolá, zkolabuje a skončí v nemocnici v kómatu. Pak se pervitinu nedotkne deset let. Pavel se podruhé rozvede. Podle Horyny před rokem 1989 s drogami experimentovaly jen uzavřené skupiny. Výnosný kšeft se z nich stal až v devadesátých letech. Perník byl hitem, protože na rozdíl od koksu, jehož účinky trvají zhruba osm hodin, působil až osmačtyřicet hodin. On sám začal s drogami znovu v devadesátých letech, když byl ve stresu, rozpadalo se mu druhé manželství a potřeboval „nakopnout“. Pavel má halucinace. Vidí otce souložit s Fífou nebo matku s kočárkem plným peněz. Gregor říká, že měl toxickou psychózu a pomýšlel na sebevraždu. Nevěděl kudy kam, dokonce jednou na Štědrý večer zatelefonoval Fífovi a vyrušil ho v rodinném kruhu. Zbědovaný Pavel navštíví matku. Mlčky spolu kouří v kuchyni. U Gregora zazvoní kamarádka a nechá si u něj tašku. Muž si pak chce píchnout, ale do bytu vtrhne policie. V tašce najde kompletní narkomanské nádobíčko i drogu. Podle Fífy šlo tehdy o podraz kolegů, kteří mu o chystané akci neřekli. Fífa a Pavel se setkají v hovorně. Vězeň má absťák. Gregor trpí v opuštěné věznici. Pavel doma vaří a kouří. Způsobí výbuch. Dům musí být evakuován. Popálený a pořezaný muž skončí v nemocnici; mluví se o něm v televizních zprávách. Dan vypráví, jak se chtěl naučit radovat se ze života. Rozhodl se, že si zkusí místo obvyklého užití pervitin píchnout. Parta se sejde v opuštěném tunelu. Všichni čekají, jak to s Horynou dopadne. Muž se v euforii rychle rozběhne. Současnost. Trojice protagonistů si povídá v hospodě. Fífa odešel v roce 2004 od policie a pracuje v pohostinství. Pavel vystudoval vysokou školu a pracuje jako terapeut v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Dan Horyna konvertoval před několika lety k buddhismu, dnes žije bez drog, pracuje jako terapeut a vystupuje se skupinou Merlin.
Ocenění:
Ceny české filmové kritiky
2010 - Rostislav Novák ml. (Nejlepší hlavní herec)
2010 - Rostislav Novák ml. (Cena RWE pro objev roku)
2010 - Tomáš Řehořek (Cena RWE pro objev roku)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 11.11.2010 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 10.6.2011 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 230 230
Návštěvnost v ČR 24 339
„Skutečný příběh drogy, která změnila svět."
OBSAH
Původně byl projekt zamýšlen jako celovečerní dokument, ve kterém byly konfrontovány životní příběhy trojice mužů, jejichž osudy různým způsobem determinovala droga. Jeden patřil k nejvýraznějším vynálezcům a „vařičům“ pervitinu u nás, druhý léta působil v protidrogovém oddělení policie a třetí, známý rocker, propadl drogové závislosti. Dramatické zvraty v osudech této trojice reálných hrdinů inspirovaly posléze producenty a tvůrce filmu k nápadu zkombinovat dokumentární výpověď s hranými sekvencemi. V nich se zrcadlí strhující pád na samé dno a „cesta z pekla“ zpátky do života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Perník, piko, čégo či peří. Aneb první vařiči u nás. Kousek ambiciózního režiséra Tomáše Řehořka má několik nadějných pasáží, solidně kombinuje prvky hraného filmu s dokumentárními záběry. Představuje vařiče a narkomana, expolicistu z protidrogového oddělení i bývalého frontmana metalové kapely, který do toho rovněž několikrát spadnul. Místy má vyprávění šťávu, jindy by si divák představoval podrobnější souvislosti a klidně by se podíval ještě dál. Atmosféra je solidně depresivní, zvuk jen umocňuje bezvýchodnost situace. I když pád na samé dno mám raději v klasické hrané podobě. Díky, nedám si. (castor) 3*
Docela zvláštní film. Na jedné straně se tváří jako vizuálně umělecká záležitost. Na straně druhé jako perfektní výpověď a dokument. Vizual je super, kamera taky, hrozné jsou ale herecké výkony a tím jde film jako FILM dost do kopru. Pokud ale vnímám film jako dokument a výpověď, tak to nemá chybu ...Opravdu hodně zajímavé, přesné, nezkreslující, specifické. Finále je až úsměvné ve zjištění, že ti největší feťáci končí v Bohnické léčebně v Praze dvakrát. Jednou jako narkomani, po letech jako terapeuti ... (Flipnic) 4*
Řehořek se od Proměn posunul zase o něco dál. Pravda, zprvu jsem k tomu mixu dokumentárního a hraného filmu moc důvěru neměl a zpočátku mě to snad i rušilo, ale pak se mi podařilo tento způsob nevnímat a nesoustředit se na něj. Propojení příběhů 3 různých „hrdinů“ bylo i zpracované lépe, nenásilněji než jak tomu bylo třeba právě u Proměn. A více pohledů na danou problematiku bylo jedině ku prospěchu věci, a přestože zvláštní vztah policisty a feťáka byl vůbec nejzajímavější (asi nic ve filmu mě nebavilo pozorovat více), bylo mi v podstatě jedno, kdo byl zrovna na plátně, „těšil“ jsem se na každého z nich. A režisérův způsob natáčení a technická stránka věci byly znovu výborné. Ano, mnohdy dosti (pře)stylizované (a bohužel opakující se), ale nijak zvlášť nerušící. Poněkud horší to pak bylo s hereckými výkony, se kterými to bylo trochu jako na houpačce, což platilo jak v případě postav hlavních (hodně těžký part pro Nováka, nepříliš šťastný casting v případě Königa), tak těch vedlejších. Hodnocení vidím na slušné 4*. (Sarkastic) 4*
VELKÁ RECENZE
Piko je jeden z mnoha názvu pro pervitin. O jeho vaření, distribuci a účincích natočil film nadaný Tomáš Řehořek. I když si někdy budete připadat na tripu, nezbavíte se dojmu, že šlo udělat víc. Drogy jsou špatné, áno?
Přestože se minulý režim snažil všemožně hlásat, že drogy a podobné látky jsou výplodem prohnilého kapitalistického světa a spořádaný socialistický občan je k životu nepotřebuje, bylo to právě Československo, kde se začal ve velkém vařit pervitin. U jeho zrodu stál Pavel Gregor, který se stal jedním z prvních "vařičů" u nás. Sám několikrát spadl do pekla drogové závislosti a ocitl se na hraně života a smrti. O jeho životním příběhu a nejen o něm vypráví film mladého českého režiséra Tomáše Řehořka, který se do povědomí diváků zapsal nadějným debutem Proměny.
Ve svém novém snímku Piko kombinuje prvky hraného filmu s dokumentárními záběry. V pozadí je tedy slyšet hlas skutečného Pavla Gregora, který vzpomíná na to, jak se k drogám vlastně dostal. Po drtivou většinu snímku ho ale jen slyšíte a jeho podobu si domýšlíte z použitých archivních fotografií. Jeho představitel Rostislav Novák (známý spíše ze seriálů jedné komerční televize) odvádí dobrou práci a role narkomana se zhostil se ctí, působí velmi uvěřitelně.
Samotný Gregorův příběh je nepochybně velmi silný a působivý a na stopáž osmdesáti minut by bohatě vystačil. Řehořek bohužel udělal tu chybu, že se kromě Gregora věnuje ještě Zdeňku Zavázalovi, což je dnes už bývalý policista působící na protidrogovém oddělení. Jejich osudy se časem spojily, a ač každý působili na druhé straně barikády, stali se z nich velcí přátelé. To je sice hezké, ale vzhledem k délce filmu je prakticky nemožné, abychom tento vztah pochopili. Hodina a čtvrt je málo k tomu, abychom pochopili, proč si Zavázal vybral zrovna Gregora a ne někoho jiného. O nějakém postupném budování důvěry a přátelství nemůže být ani řeč. Notně k tomu přispívá i Zavázalův představitel Miloslav König, který není příliš charismatický a úlohu policisty mu nelze moc věřit.
Aby toho nebylo málo, v příběhu ještě vystupuje bývalý frontman skupiny Vitacit Dan Horyna, který ví také o drogách své. I jeho příběh je působivý a rozhodně má co říct, ale ve společnosti dvou kolegů naprosto zaniká. Dozvíte se sice mnoho zajímavých věcí, ale opět platí, že osmdesát minut je dost málo. Horyna je vtipný a jeho vyprávění má potřebnou šťávu, ale nelze se ubránit pocitu, že všechno je tak trošku naznačené a nedořešené. Představitel Horyny, Štěpán Benoni, dopadl ze všech asi nejhůř. I když se snaží opatřit rockera dávkou charismatu a pověstného rockového šílenství, jeho snaha nedopadá nejlépe. Chvílemi je jí až přespříliš a scénář mu ani nedává moc prostoru se rozehrát.
Z celého filmu tak máte pocit, že klouže po povrchu věcí, někdy se odváží nahlédnout i dál, ale okamžitě couvne a vrací se zpět. Je to obrovská škoda, protože Řehořek po celou dobu zvládá film technicky na úrovni. Kamera, kterou sám vedl, vypadá velmi dobře a některé záběry sugestivně navozují pocit, že i divák je po požití nějaké omamné látky. Piko je navíc zahaleno celé do temnějších barev a Řehořkovi se místy daří vytvořit hodně depresivní, až bezvýchodnou atmosféru. Tomu napomáhají i přesně vybrané lokace a kulisy. I střídání hraných a skutečných záběrů je velmi citlivé, neruší a výsledku značně pomáhá.
Jednoznačně nejlepšími složkami snímku jsou zvuk a hudba. Ta je minimalistická a jen podporuje a dokresluje neveselou situaci všech zúčastněných. Zvuk je na tom obdobně a jeho tvůrci si na něm dali hodně záležet. Každé kápnutí vody nebo zapálení a potažení z cigarety je dobře slyšet a působí velmi nepříjemně (v dobrém slova smyslu).
Piko má šanci své diváky najít a plánované projekce a besedy na středních školách jsou rozhodně dobrý nápad. Řehořek je nepochybně nadaný režisér a má cit pro obrazovou stránku filmu. Škoda, že scénář se mu tolik nepovedl a na malém prostoru se snaží sdělit příliš mnoho věcí. Ve výsledku je Piko lehce nadprůměrným filmem, který je po technické stránce zvládnutý více než dobře.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Pavel Gregor objevil drogu a způsobil smrt mnoha lidí. Pavel vzpomíná na neradostné dětství. Otec byl autoritativní a často bil matku. O deset let starší bratr naučil mladšího sourozence pít a ukazoval mu pornografické fotky. Jako dítě se Pavel často pral. Srpen 1968. Rodiče v kuchyni poslouchají v rozhlase hlášení o okupaci. Otec matku bezdůvodně udeří. Dospělý Pavel leží ve zpustlé prázdné věznici. Podle Dana Horyny v socialistickém Československu drogy vlastně oficiálně neexistovaly. V restauraci U Zpěváčků se Pavel seznámí s mladými lidmi, kteří experimentují s omamnými látkami. Patří k nim vysokoškolák Freud a student Honza, o něž se zajímá policista Fífa, který sem pravidelně služebně dochází. Mladíci se na taneční zábavě Sestry na sál seznámí se zdravotními sestřičkami a s jejich pomocí kradou v nemocnici potřebné nádobíčko. Falšují recepty. Pavel je z party jediný, kdo pracuje. Také je šikovný vařič. Horyna v kavárně vypráví o svém konvenčním dětství. Chodil na zpěv, na kreslení i na angličtinu, sportoval a připravoval se na kariéru operního pěvce. Začal hrát s kapelou. Když mu jednou tehdejší šéf pervitinové komunity, homosexuál Freud, nabídl na taneční zábavě drogu, měl po pervitinu adrenalinový zážitek. V roce 1975 se opil, byl zadržen, protože na Karlově mostě zpíval protistátní písně, a strávil nějakou dobu ve vězení. Vyhodili ho ze školy. Měl příležitostná zaměstnání. Začal chodit do hospod a na mejdany, kde byl k dispozici i perník. Polonahý Pavel je opět v prázdné pusté věznici. Gregor se rozhodne, že si s drogami nebude dál zahrávat. Najde si novou společnost, vezme si za ženu zdravotní sestřičku Zuzanu a má s ní syna. První rok manželství je podle něj skvělý. Jenže pak žena začne tajně brát pervitin. Pavel to zjistí a začne brát s ní. Gregor v knihovně studuje lékařskou literaturu, když narazí na Honzu ze staré party. Ocitne se tak opět mezi těmi, kdo experimentují s halucinogeny. Bývá často pryč. Zuzana přestává pečovat o dítě a chová se nevyzpytatelně. Pavel najde byt prázdný. Na zdech je krev. Spěchá do nemocnice. Muž se ocitne ve zpustlé věznici. Musí se svléknout. Dvojice policistů se ho vyptává na lidi z party. Když se pak obléká, objeví se tu pořezaná Zuzana. Pavel začne experimentovat s pervitinem. Dan Horyna popisuje, že průvodními příznaky této drogy jsou mj. velký příval energie, zvýšená pohybová aktivita, rozšířené vnímání a zároveň neschopnost třídit informace. Pervitin nebyl původně na seznamu psychotropních látek. Fífa přijde zkontrolovat Pavla domů. Zuzana zemře. Pavel jde za matkou, ale ta ho vyhodí. Policisté občas dělají na feťáky zátahy a odvážejí je do Bohnic. Jednou tam Fífa dopraví Dana s Pavlem, když na ně narazí, jak vyvádějí na ulici. Gregor se znovu ožení. V roce 1987 zemře jeho bratr. Policisté se na poradě baví o drogové scéně. Kromě pervitinu je na trhu i kokain. Polde Fífy vzniká mezi policistou a narkomanem, kterého sleduje, zvláštní vztah spojený s pocitem určité odpovědnosti. Fífa čeká na Pavla před vybydleným domem. Zajde s ním do bytu. Ptá se ho na nového vařiče. Gregor prý o nikom neví. Policista mu „nešťastnou náhodou“ rozbije chemické sklo... Nadřízený Fífovi na poradě vynadá, že má pro Pavla slabost a že ho kryje. Policista jde znovu za narkomanem. Do bytu ho pustí Pavlova zfetovaná dívka Monika, která jej pozvrací. Gregor je mimo sebe. Fífa dvojici odveze do nemocnice. Dan vypráví, jak v osmdesátých letech bývalo v noci na ulicích pusto. Jednou měl po perníku velkou žízeň, ale nemohl sehnat vodu. Dan hraje se skupinou Vitacit. Po koncertu mu někdo nabídne drogu, muzikant neodolá, zkolabuje a skončí v nemocnici v kómatu. Pak se pervitinu nedotkne deset let. Pavel se podruhé rozvede. Podle Horyny před rokem 1989 s drogami experimentovaly jen uzavřené skupiny. Výnosný kšeft se z nich stal až v devadesátých letech. Perník byl hitem, protože na rozdíl od koksu, jehož účinky trvají zhruba osm hodin, působil až osmačtyřicet hodin. On sám začal s drogami znovu v devadesátých letech, když byl ve stresu, rozpadalo se mu druhé manželství a potřeboval „nakopnout“. Pavel má halucinace. Vidí otce souložit s Fífou nebo matku s kočárkem plným peněz. Gregor říká, že měl toxickou psychózu a pomýšlel na sebevraždu. Nevěděl kudy kam, dokonce jednou na Štědrý večer zatelefonoval Fífovi a vyrušil ho v rodinném kruhu. Zbědovaný Pavel navštíví matku. Mlčky spolu kouří v kuchyni. U Gregora zazvoní kamarádka a nechá si u něj tašku. Muž si pak chce píchnout, ale do bytu vtrhne policie. V tašce najde kompletní narkomanské nádobíčko i drogu. Podle Fífy šlo tehdy o podraz kolegů, kteří mu o chystané akci neřekli. Fífa a Pavel se setkají v hovorně. Vězeň má absťák. Gregor trpí v opuštěné věznici. Pavel doma vaří a kouří. Způsobí výbuch. Dům musí být evakuován. Popálený a pořezaný muž skončí v nemocnici; mluví se o něm v televizních zprávách. Dan vypráví, jak se chtěl naučit radovat se ze života. Rozhodl se, že si zkusí místo obvyklého užití pervitin píchnout. Parta se sejde v opuštěném tunelu. Všichni čekají, jak to s Horynou dopadne. Muž se v euforii rychle rozběhne. Současnost. Trojice protagonistů si povídá v hospodě. Fífa odešel v roce 2004 od policie a pracuje v pohostinství. Pavel vystudoval vysokou školu a pracuje jako terapeut v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Dan Horyna konvertoval před několika lety k buddhismu, dnes žije bez drog, pracuje jako terapeut a vystupuje se skupinou Merlin.
Ocenění:
Ceny české filmové kritiky
2010 - Rostislav Novák ml. (Nejlepší hlavní herec)
2010 - Rostislav Novák ml. (Cena RWE pro objev roku)
2010 - Tomáš Řehořek (Cena RWE pro objev roku)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 11.11.2010 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 10.6.2011 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 230 230
Návštěvnost v ČR 24 339
Tvůrci a herci
Tomáš Řehořek (Režie), Daniel Růžička (Produkce), Alena Müllerová (Produkce), Pavel Melounek (Produkce), David Prudký (Produkce), Jan J. Nedvěd (Hudba), Tomáš Řehořek (Kamera), Lenka Hojková (Střih), Jiří Holan (Střih), Oleg Petrov (Scénografie), Kristýna Čuříková (Kostýmy), Robert Slezák (Zvuk), Kristýna Čuříková (Masky), David Lohr (Masky), Tomáš Řehořek (Scénář), Rostislav Novák ml., Miloslav König (Herec), Štěpán Benoni (Herec), Simona Zmrzlá (Herec), Vanda Hybnerová (Herec), Jiří Černý (Herec), Adam Kraus (Herec), Dita Zábranská (Herec), Jan Plouhar (Herec), Eva Josefíková (Herec), Jakub Žáček (Herec), Petr Matoušek (Herec), Dan Horyna (Herec), Iveta Austová (Herec)
2010/80/Česko/Drama
Zajímavost k filmu
- Ve filmu si zahrálo i několik skutečných policistů z Národní protidrogové centrály ČR.
- Piko je krycí název pro drogu Pervitin.
- Film byl natáčen pod názvem Cestou z pekla, posléze byl přejmenován na P s podtitulem Cesta z pekla a až nakonec se tvůrci rozhodli pro název PIKO.
- Exteriéry se točily v dramatických kulisách, které dokumentují chmurnou atmosféru příběhu a tvoří mu výmluvné kulisy. Depresivní prostředí našli filmaři v krematoriu, na hřbitově, v márnici, na hlavním nádraží, ve zničených a polorozpadlých domech, za zdmi vězení a také v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích.
- Piko je krycí název pro drogu Pervitin.
- Film byl natáčen pod názvem Cestou z pekla, posléze byl přejmenován na P s podtitulem Cesta z pekla a až nakonec se tvůrci rozhodli pro název PIKO.
- Exteriéry se točily v dramatických kulisách, které dokumentují chmurnou atmosféru příběhu a tvoří mu výmluvné kulisy. Depresivní prostředí našli filmaři v krematoriu, na hřbitově, v márnici, na hlavním nádraží, ve zničených a polorozpadlých domech, za zdmi vězení a také v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Odkazy
Hrají:
Rostislav Novák ml., Miloslav König, Štěpán Benoni, Simona Zmrzlá, Vanda Hybnerová, Jiří Černý, Adam Kraus, Dita Zábranská, Jan Plouhar, Eva Podzimková, Jakub Žáček, Petr Matoušek, Dan Horyna, Iveta Austová, Jiří Rendl, Veronika Zapadlová