Lásky jedné plavovlásky / Lásky jedné plavovlásky (1965/77/Československo/Romantický, Komedie, Drama) 83% -Originál DVD-
23.10.2023 14:10
Ocenění:
Academy Awards
1967 - Miloš Forman (Nejlepší cizojazyčný film) (nominace)
Golden Globes
1967 - Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Venice Film Festival
1965 - Miloš Forman (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Premiéra ČSSR: 12.11.1965
Premiéra ČR: 6.6.2019 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.7.1995 (vhs) AB Barrandov Home Video, 13.2.2004 (DVD) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.10.2003 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
JEDNOU VĚTOU
... a byli spolu šťastni až do rána.“
OBSAH
Mladičká blondýnka Andula pracuje v obuvnickém závodě a žije na internátě v malém středočeském městečku. Na jednoho muže tu připadá deset žen, přičemž většina těch mužů je už ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejích kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Poté, co vedení závodu zorganizuje seznamovací taneční zábavu ve spolupráci s Československou lidovou armádou, prožije Andula mimořádně trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků. Téměř podlehne jednomu z nich, ale pak se o ni začne ucházet mladý pražský klavírista Milda, který celou dobu hrál k tanci. Když s ním Andula stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. O dalším víkendu se za svou láskou vypraví do hlavního města. Když se však seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak... Dnes již klasický snímek Miloše Formana patří k vrcholným dílům české nové vlny. Sklízel úspěchy na celém světě, v roce 1967 byl jedním z pěti neanglicky mluvených filmů, nominovaných na Oscara. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ta holka byla tak roztomile blbá, že jí nešlo jinak než jí přát to nejhezčí, tedy pro ní, ne pro nás. Protože to co je hezké pro nás, zřejmě není hezké pro ní. A ona to tak trošku celou dobu nechápala. TO se mi ale na tom všem hrozně líbilo. Ta napsaná postava. Kdy si člověk uvědomí, že každý je originální, a dokáže uvažovat a přemýšlet vždy podle sebe. Což je samozřejmě občas neštěstí pro druhé. No a když k tomu připočtu legendu lidového českého humoru, Josefa Šebánka, tak se musím parádně bavit. V tomto případě na plný počet, protože je film ve skutečnosti neskutečně lidský, obyčejný a přitom tak originální. (Malarkey) 5*
V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% (Matty) 4*
Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Druhý celovečerní film Miloše Formana (natočený opět ve spolupráci s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem) Lásky jedné plavovlásky patří ke klasickým dílům nejen české nové vlny, ale i celé české kinematografie. Zároveň je nenápadným svědectvím šedivé doby socialismu i její sžíravou kritikou. V hořké komedii s jednoduchým dějem autoři na základě skutečné historky, s níž se Formanovi náhodně svěřila jedna dívka, sledují trable mladičké dělnice v továrně na obuv ve Zruči nad Sázavou. Ve městě je naprostá převaha žen a naprostý nedostatek mužů. Vedení podniku chce situaci vyřešit tím, že apeluje na armádu, aby u nich zvýšila posádku. Jenže místo záklaďáků dorazí vlakem záložáci. Značná část děje se pak odehraje na taneční zábavě při příležitosti jejich příjezdu. Andula, která ve svém životě zatím nemá příliš jasno a která chodila s mladíkem Tondou a se ženatým lesníkem, se zábavy zúčastní s kamarádkami Janou a Marií. Všimnou si jich tři záložáci a vidí v nich snadnou kořist, sami jsou však značně nerozhodní; chtěli by prožít milostné dobrodružství, ale až tak se do něj neženou. Také nakonec neuspějí, až na jednoho. Ten skončí na hotelovém pokoji s dívkou, kterou mu dohodil aktivní dílenský mistr. Andulu přemluví klavírista Míla, který na zábavě hrál s pražským orchestrem. Dívka s ním stráví noc. O týden později za ním vyrazí do Prahy. V bytě jeho rodičů prožije trapné chvíle při čekání na něj. Mladíkův otec i matka se spolu o ní baví, jakoby tam ani nebyla, a vrátivší se Míla se k ní sice pokrytecky má, avšak ona později slyší jak pohrdavě o ní s otcem a neúnavnou matkou mluví. Po návratu na internát však vypráví kamarádce, jaké má její kluk milé rodiče... Ve filmu se uplatňují všechny rysy českého formanovského stylu: dokumentární smysl pro zachycení reality, vynikající práce s herci i neherci (opět zde hrají tradiční Formanovi představitelé Vladimír Pucholt, Josef Šebánek, Milada Ježková, Jan Vostrčil a Josef Kolb), cit pro přesné dialogy a pro přesný timing nebo kombinace vážného a humorného. Snímek měl velký ohlas ve světě i u nás.
K československé nové vlně režisér Miloš Forman zásadně přispěl třemi celovečerními tituly Černým Petrem (1963), Láskami jedné plavovlásky a tragikomedií Hoří, má panenko (1967). V roce 1965 díky scenáristickému přispění svých osvědčených spolupracovníků Ivana Passera a Jaroslava Papouška dofabuloval vlastní náhodné setkání s dívkou z Varnsdorfu, která v Praze na falešné adrese sháněla svého milence. Protagonistka vyprávění, mladá dělnice Andula, ovšem pracuje ve velké továrně na obuv ve Zruči nad Sázavou a její známost na jednu noc mladý klavírista Milda Vašata se ji nepokouší oklamat. Nepočítá ovšem s tím, že naivní dívka, kterou pustil z hlavy, se za ním vypraví do Prahy s velkým kufrem. Ortel nad Anduliným „nemožným“ nápadem vyřknou už rodiče lehkomyslného mladíka. Andula se pak chtě nechtě vrací domů, respektive do svého starého života, kterému se chtěla vymknout... Lásky jedné plavovlásky jsou hořkým příběhem o jedné životní deziluzi, přesto si však udržují statut komedie díky cizelované poetice trapnosti. Důležitou roli ve filmu hrají dialogy plné odposlechnutých klišé, kterými ubíjí konverzaci starší generace zosobněná Mildovými rodiči nelítostně starostlivou matkou a uťápnutým otcem. Obraz odcizeného světa dotváří citlivá kamera Miroslava Ondříčka i hudební složka využívající duchaprázdně furiantské dechovky, melodií z televize i státní hymny. Formanův civilní pohled na československou realitu je nesentimentální, ale chápavý, a na základě reálné situace nedostatku mužů v městečku zabydleném dvěma tisíci mladých dělnic buduje jímavý individuální příběh. Titulní roli přesvědčivě ztvárnila mladší sestra populární herečky Jany Brejchové Hana. Hlavní mužské role se ujal Vladimír Pucholt a v partu vojáka-záložáka, který se o Andulu uchází, se objevuje zkušený Vladimír Menšík. Coby Mildovi rodiče debutují neherci Josef Šebánek a Milada Ježková. Lásky jedné plavovlásky se dočkaly ocenění i v zahraničí, kde uspěly zřetelněji než jiné Formanovy české snímky díky čitelné milostné zápletce. Novovlnný filmový klenot zahajoval v roce 1966 filmový festival v New Yorku a získal nominace na Oscara a Zlatý glóbus v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. V roce 2000 ho britský filmový časopis Empire zařadil mezi sto nejlepších cizojazyčných snímků všech dob.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dívka s kytarou zpívá šlágr To, co bylo včera, není každý den. V posteli na dívčím internátu ukazuje blonďatá Andula kamarádce Zdeně „pravý zlatý prstýnek s briliantem“, který dostala od svého kluka Tondy, jehož fotkou se také pochlubí. Ona mu za něj zatím nic nedala. V zasněženém lese se mladý lesník zlobí na Andulu, která na kmen stromu uvázala kravatu pro Tondu. Dívka ji sundá a myslivec jí předvádí, jak se srnec může polekat. Pak jí nabízí schůzku. Andula se se setkáním s lesníkem zase svěřuje Zdeně. Myslivec jí prý vyprávěl o milostném soužití zvířat. Zdena se jí ptá na Tondu, ale ten na rande nepřišel, proto odešla s lesníkem, který je ovšem ženatý. V továrně se výbor dohaduje o problému s odcházejícími zaměstnankyněmi, jež se zpravidla provdají někam jinam. A tak se mistr Pokorný vydá na armádní štáb. Dohaduje se s majorem, podle kterého vojsko nemá důvod mít posádku v jejich městě. Pokorný konstatuje, že je u nich dva tisíce nevybouřených děvčat a na jednoho chlapce jich připadá šestnáct. Proto by tam potřebovali armádu jako zdroj mladých mužů. Major mu slíbí, že jeho žádost předá dál. Na nádraží ve Zruči nad Sázavou se čeká na příjezd vlaku s příslušníky Československé lidové armády. Hraje dechovka. Z motoráčku však vystoupí prapor záložáků. Andula s kamarádkou Maruškou konstatují, že místo kluků přijeli fotři. Večer se koná na uvítanou vojáků zábava v sále místního hotelu, kde hraje orchestr Meteor Praha. Mistr Pokorný je spokojený. Lidé v sále se po trapných chvílích pomalu osmělují. Začínají tančit. Trojice dívek, Andula, Jana a Marie, si povšimne trojice záložáků Vacovského, Burdy a Maňase a oni jich. Andula však také zaregistruje mladého klavíristu z kapely. Záložáci pošlou dívkám láhev vína. Ale číšník ji omylem odnese slečnám k vedlejšímu stolu. Holkám se ulevilo, že láhev nedostaly ony. Ale Vacovský se s číšníkem dohodne a ten láhev přemístí na správné místo. Dívky jsou teď zase spokojené, že zvítězily nad „konkurentkami“. Záložáci si dají panáka a Vacovský s Burdou se vydají pozvat je k jejich stolu. Maňas s nimi odmítne jít, ale když vidí, jak se trojice zvedá, rychle chce schovat do kapsy snubní prstýnek. Ten mu však vypadne a zakutálí se pod stůl konkurentek. Maňas se pod něj vplíží po čtyřech a najde ho, jenže se mu přitom vylije na záda sklenice. Po Janě, která zatím na rozdíl od kamarádek netančí, pokukují kluci od vedlejšího stolu. Přisedne si k ní Maňas, který ji také vyzve k tanci. Andula je na parketu s Vacovským. Mistr Pokorný utěšuje zklamanou dívku od stolu konkurentek. Zábava skončila. Klavírista Míla si sám ještě preluduje. Záložáci chtějí někde pokračovat. Vacovský se snaží dívky rychle přiopít. Marie však víno odmítne. Iniciativní záložák marně přemlouvá Mílu, aby ještě hrál. Mladík odchází na pokoj. Dívky se radí, zda mají jít se založáky. Odejdou kvůli tomu na záchod. Anduly si u schodiště všimne Míla. Záložáci se radí, co dál a kde s holkama skončit. Maňas chce jít spát. Vacovský se ho marně vyptává, zda už někdy manželce zahnul. Pohádají se a chystají se vrátit do kasáren. Pak dál vyčkávají. Holky se dohadují na záchodě. Jana nechce jít s „dědky“ do lesa. Záložáci si jsou stále nejistí. Mezitím Míla na schodišti přemlouvá Andulu, aby šla s ním. Slibuje jí, že si budou jenom povídat. Ke stolu záložáků se vrátí pouze Jana s Marií. Maňas se zvedne, že půjde spát. Dívky odejdou také a zavřou před Burdou dveře. Míla zatím „čte“ na chodbě Andule z ruky. Dívka mu přizná, že se pořezala žiletkou kvůli mamince, s níž si nerozumí. Rodiče se rozvedli. Ukazuje mu, jak se řezala a jak přitom brečela. Ale odmítá s ním jít do pokoje. Osamělý Vacovský zůstal v pustém sále. Mistr Pokorný mu dohodí zhrzenou dívku od stolu konkurentek. Nahá Andula čeká na kraji postele na svlékajícího se mladíka. Stydí se a chce, aby zhasnul. Míla to udělá a pak se pokouší stáhnout roletu, která nedrží. Nakonec na mladíka roleta spadne, on ji pracně vrátí na místo a konečně ji zdárně stáhne. Andula se dál stydí a tvrdí, že mu nevěří. Ale nakonec se s ním s pláčem pomiluje. Opakuje, že mu věří, že ještě nikomu tak nevěřila. Po milování po něm chce, aby jí potvrdil, že v Praze nemá žádnou holku. Začnou se kočkovat. Míla si všimne prstýnku. Dívka mu lže, že je od maminky. Pak po něm žádá vysvětlení, proč je podle něj hranatá, prý jako kytara od Picassa. Pianista jí přibližuje malířovy kubistické obrazy. Zatímco Míla spí, Andula si před zrcadlem zkouší jeho kabát. Odejde v něm na chodbu na záchod, kde se setká s konkurentkou, která zjevně skončila na pokoji s Vacovským. Dívky pracují v továrně na obuv. Mistr Pokorný je spokojený. Před fabrikou čeká na Andulu Tonda na skútru. Chce vědět, kde je jeho prstýnek. Dívka mu tvrdí, že ho má na internátu, a on ji tam odveze. Marie pak na mladíka křičí z okna, že mu Andula nemůže prstýnek dát, protože ho nemá. Holky před ním zavřou okno. Mladík vběhne do pokoje. Kamarádky Andulu brání. Pak však Tonda změkne, ale Andula na něj křičí, že je jí odporný a že ho už nechce vidět. Na schůzi mluví vychovatelka o dívčí cti a vyčítá svěřenkyním promiskuitu. Každá se přece chce vdát za hodného chlapce, ale to si podle ní musí zasloužit. Dívky si pak jednohlasně odhlasují závazek, že se polepší. Andula s kufrem stopuje na silnici. Sveze ji náklaďák. Míla hraje s orchestrem na taneční zábavě. V bytě jeho rodičů je puštěná televize, ale otec i matka u ní pospávají. Probere je zvonek. Otec otevře Andule. Řekne jí, že neví, kde syn je, a aby ho šla hledat. Dívka si tam nechá kufr, jenže domovní vchod je zamčený. Mezitím se matka vyptává otce, co ta holka chtěla. Dohadují se o Mílově známosti. Matka má o syna strach, aby si nemusel nějakou cizí vzít, a pak se s ní rozvést. Nutí manžela, aby se podíval do kufru, ale ten to odmítne. Když Andula znovu zazvoní, otec jí chce jít otevřít dům. Vloží se do toho matka a zatáhne ji dovnitř. Dívka tvrdí, že Míla chtěl, aby přijela. Seznámila se s ním ve Zruči, kde před týdnem hrál. Matka jí vyčítá nerozvážnost. Podle ní syn pozvání nemyslel vážně. Rodiče se baví o ní a o Mílovi, jakoby tam ani nebyla. Otec rozhodne, že se o ni musejí postarat, když už tu je. Matce se to vůbec nelíbí a je rozčilená. Míla je zatím v baru s nějakou dívkou. Otec a Andula u stolu usnou. Je půlnoc, jako obvykle v tuto dobu zní česká hymna. Matka otevře dívčin kufr, navrchu je kravata původně určená pro Tondu. Přiopilý Míla se vrací domů. Vidí v posteli někoho spát. Ptá se otce, který vyšel z ložnice. Tvrdí mu, že žádnou holku nezval a že o ničem neví. Probuzená Andula slyší jejich dohadování. Když mladík zjistí, že je vzhůru, hned změní tón. Uklidňuje ji, že netušil, že je to ona. Pak jí vyčítá, proč se neozvala. Sám se vymlouvá, že neměl čas jí napsat. Dnes večer byl hrát a pak si šli ještě s klukama někam sednout. V ložnici matka na otci vyzvídá, co se vedle děje. Pak dvojici vyruší. Odvede Mílu do ložnice. Andula zůstane sama smutná. Za dveřmi poslouchá, jak se rodina hádá. Všichni tři leží nepohodlně v manželské posteli a dohadují se o místo, o peřinu i o Mílově prohřešku. Matka nasazuje na otce a hádá se se synem. Nakonec se rozpláče. Konstatuje, že na návštěvnici jí vůbec nezáleží, protože jí otrávila celý sobotní večer. Andula za dveřmi tiše pláče. Večer v internátu v posteli dívka vykládá Zdeně, jaké má Míla milé rodiče, hlavně tatínek je hodný, a ona tam teď bude jezdit pořád. Zdena pak hraje na kytaru zpívá beze slov. Andula dál pracuje v továrně...
... a byli spolu šťastni až do rána.“
OBSAH
Mladičká blondýnka Andula pracuje v obuvnickém závodě a žije na internátě v malém středočeském městečku. Na jednoho muže tu připadá deset žen, přičemž většina těch mužů je už ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejích kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Poté, co vedení závodu zorganizuje seznamovací taneční zábavu ve spolupráci s Československou lidovou armádou, prožije Andula mimořádně trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků. Téměř podlehne jednomu z nich, ale pak se o ni začne ucházet mladý pražský klavírista Milda, který celou dobu hrál k tanci. Když s ním Andula stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. O dalším víkendu se za svou láskou vypraví do hlavního města. Když se však seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak... Dnes již klasický snímek Miloše Formana patří k vrcholným dílům české nové vlny. Sklízel úspěchy na celém světě, v roce 1967 byl jedním z pěti neanglicky mluvených filmů, nominovaných na Oscara. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ta holka byla tak roztomile blbá, že jí nešlo jinak než jí přát to nejhezčí, tedy pro ní, ne pro nás. Protože to co je hezké pro nás, zřejmě není hezké pro ní. A ona to tak trošku celou dobu nechápala. TO se mi ale na tom všem hrozně líbilo. Ta napsaná postava. Kdy si člověk uvědomí, že každý je originální, a dokáže uvažovat a přemýšlet vždy podle sebe. Což je samozřejmě občas neštěstí pro druhé. No a když k tomu připočtu legendu lidového českého humoru, Josefa Šebánka, tak se musím parádně bavit. V tomto případě na plný počet, protože je film ve skutečnosti neskutečně lidský, obyčejný a přitom tak originální. (Malarkey) 5*
V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% (Matty) 4*
Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Druhý celovečerní film Miloše Formana (natočený opět ve spolupráci s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem) Lásky jedné plavovlásky patří ke klasickým dílům nejen české nové vlny, ale i celé české kinematografie. Zároveň je nenápadným svědectvím šedivé doby socialismu i její sžíravou kritikou. V hořké komedii s jednoduchým dějem autoři na základě skutečné historky, s níž se Formanovi náhodně svěřila jedna dívka, sledují trable mladičké dělnice v továrně na obuv ve Zruči nad Sázavou. Ve městě je naprostá převaha žen a naprostý nedostatek mužů. Vedení podniku chce situaci vyřešit tím, že apeluje na armádu, aby u nich zvýšila posádku. Jenže místo záklaďáků dorazí vlakem záložáci. Značná část děje se pak odehraje na taneční zábavě při příležitosti jejich příjezdu. Andula, která ve svém životě zatím nemá příliš jasno a která chodila s mladíkem Tondou a se ženatým lesníkem, se zábavy zúčastní s kamarádkami Janou a Marií. Všimnou si jich tři záložáci a vidí v nich snadnou kořist, sami jsou však značně nerozhodní; chtěli by prožít milostné dobrodružství, ale až tak se do něj neženou. Také nakonec neuspějí, až na jednoho. Ten skončí na hotelovém pokoji s dívkou, kterou mu dohodil aktivní dílenský mistr. Andulu přemluví klavírista Míla, který na zábavě hrál s pražským orchestrem. Dívka s ním stráví noc. O týden později za ním vyrazí do Prahy. V bytě jeho rodičů prožije trapné chvíle při čekání na něj. Mladíkův otec i matka se spolu o ní baví, jakoby tam ani nebyla, a vrátivší se Míla se k ní sice pokrytecky má, avšak ona později slyší jak pohrdavě o ní s otcem a neúnavnou matkou mluví. Po návratu na internát však vypráví kamarádce, jaké má její kluk milé rodiče... Ve filmu se uplatňují všechny rysy českého formanovského stylu: dokumentární smysl pro zachycení reality, vynikající práce s herci i neherci (opět zde hrají tradiční Formanovi představitelé Vladimír Pucholt, Josef Šebánek, Milada Ježková, Jan Vostrčil a Josef Kolb), cit pro přesné dialogy a pro přesný timing nebo kombinace vážného a humorného. Snímek měl velký ohlas ve světě i u nás.
K československé nové vlně režisér Miloš Forman zásadně přispěl třemi celovečerními tituly Černým Petrem (1963), Láskami jedné plavovlásky a tragikomedií Hoří, má panenko (1967). V roce 1965 díky scenáristickému přispění svých osvědčených spolupracovníků Ivana Passera a Jaroslava Papouška dofabuloval vlastní náhodné setkání s dívkou z Varnsdorfu, která v Praze na falešné adrese sháněla svého milence. Protagonistka vyprávění, mladá dělnice Andula, ovšem pracuje ve velké továrně na obuv ve Zruči nad Sázavou a její známost na jednu noc mladý klavírista Milda Vašata se ji nepokouší oklamat. Nepočítá ovšem s tím, že naivní dívka, kterou pustil z hlavy, se za ním vypraví do Prahy s velkým kufrem. Ortel nad Anduliným „nemožným“ nápadem vyřknou už rodiče lehkomyslného mladíka. Andula se pak chtě nechtě vrací domů, respektive do svého starého života, kterému se chtěla vymknout... Lásky jedné plavovlásky jsou hořkým příběhem o jedné životní deziluzi, přesto si však udržují statut komedie díky cizelované poetice trapnosti. Důležitou roli ve filmu hrají dialogy plné odposlechnutých klišé, kterými ubíjí konverzaci starší generace zosobněná Mildovými rodiči nelítostně starostlivou matkou a uťápnutým otcem. Obraz odcizeného světa dotváří citlivá kamera Miroslava Ondříčka i hudební složka využívající duchaprázdně furiantské dechovky, melodií z televize i státní hymny. Formanův civilní pohled na československou realitu je nesentimentální, ale chápavý, a na základě reálné situace nedostatku mužů v městečku zabydleném dvěma tisíci mladých dělnic buduje jímavý individuální příběh. Titulní roli přesvědčivě ztvárnila mladší sestra populární herečky Jany Brejchové Hana. Hlavní mužské role se ujal Vladimír Pucholt a v partu vojáka-záložáka, který se o Andulu uchází, se objevuje zkušený Vladimír Menšík. Coby Mildovi rodiče debutují neherci Josef Šebánek a Milada Ježková. Lásky jedné plavovlásky se dočkaly ocenění i v zahraničí, kde uspěly zřetelněji než jiné Formanovy české snímky díky čitelné milostné zápletce. Novovlnný filmový klenot zahajoval v roce 1966 filmový festival v New Yorku a získal nominace na Oscara a Zlatý glóbus v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. V roce 2000 ho britský filmový časopis Empire zařadil mezi sto nejlepších cizojazyčných snímků všech dob.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dívka s kytarou zpívá šlágr To, co bylo včera, není každý den. V posteli na dívčím internátu ukazuje blonďatá Andula kamarádce Zdeně „pravý zlatý prstýnek s briliantem“, který dostala od svého kluka Tondy, jehož fotkou se také pochlubí. Ona mu za něj zatím nic nedala. V zasněženém lese se mladý lesník zlobí na Andulu, která na kmen stromu uvázala kravatu pro Tondu. Dívka ji sundá a myslivec jí předvádí, jak se srnec může polekat. Pak jí nabízí schůzku. Andula se se setkáním s lesníkem zase svěřuje Zdeně. Myslivec jí prý vyprávěl o milostném soužití zvířat. Zdena se jí ptá na Tondu, ale ten na rande nepřišel, proto odešla s lesníkem, který je ovšem ženatý. V továrně se výbor dohaduje o problému s odcházejícími zaměstnankyněmi, jež se zpravidla provdají někam jinam. A tak se mistr Pokorný vydá na armádní štáb. Dohaduje se s majorem, podle kterého vojsko nemá důvod mít posádku v jejich městě. Pokorný konstatuje, že je u nich dva tisíce nevybouřených děvčat a na jednoho chlapce jich připadá šestnáct. Proto by tam potřebovali armádu jako zdroj mladých mužů. Major mu slíbí, že jeho žádost předá dál. Na nádraží ve Zruči nad Sázavou se čeká na příjezd vlaku s příslušníky Československé lidové armády. Hraje dechovka. Z motoráčku však vystoupí prapor záložáků. Andula s kamarádkou Maruškou konstatují, že místo kluků přijeli fotři. Večer se koná na uvítanou vojáků zábava v sále místního hotelu, kde hraje orchestr Meteor Praha. Mistr Pokorný je spokojený. Lidé v sále se po trapných chvílích pomalu osmělují. Začínají tančit. Trojice dívek, Andula, Jana a Marie, si povšimne trojice záložáků Vacovského, Burdy a Maňase a oni jich. Andula však také zaregistruje mladého klavíristu z kapely. Záložáci pošlou dívkám láhev vína. Ale číšník ji omylem odnese slečnám k vedlejšímu stolu. Holkám se ulevilo, že láhev nedostaly ony. Ale Vacovský se s číšníkem dohodne a ten láhev přemístí na správné místo. Dívky jsou teď zase spokojené, že zvítězily nad „konkurentkami“. Záložáci si dají panáka a Vacovský s Burdou se vydají pozvat je k jejich stolu. Maňas s nimi odmítne jít, ale když vidí, jak se trojice zvedá, rychle chce schovat do kapsy snubní prstýnek. Ten mu však vypadne a zakutálí se pod stůl konkurentek. Maňas se pod něj vplíží po čtyřech a najde ho, jenže se mu přitom vylije na záda sklenice. Po Janě, která zatím na rozdíl od kamarádek netančí, pokukují kluci od vedlejšího stolu. Přisedne si k ní Maňas, který ji také vyzve k tanci. Andula je na parketu s Vacovským. Mistr Pokorný utěšuje zklamanou dívku od stolu konkurentek. Zábava skončila. Klavírista Míla si sám ještě preluduje. Záložáci chtějí někde pokračovat. Vacovský se snaží dívky rychle přiopít. Marie však víno odmítne. Iniciativní záložák marně přemlouvá Mílu, aby ještě hrál. Mladík odchází na pokoj. Dívky se radí, zda mají jít se založáky. Odejdou kvůli tomu na záchod. Anduly si u schodiště všimne Míla. Záložáci se radí, co dál a kde s holkama skončit. Maňas chce jít spát. Vacovský se ho marně vyptává, zda už někdy manželce zahnul. Pohádají se a chystají se vrátit do kasáren. Pak dál vyčkávají. Holky se dohadují na záchodě. Jana nechce jít s „dědky“ do lesa. Záložáci si jsou stále nejistí. Mezitím Míla na schodišti přemlouvá Andulu, aby šla s ním. Slibuje jí, že si budou jenom povídat. Ke stolu záložáků se vrátí pouze Jana s Marií. Maňas se zvedne, že půjde spát. Dívky odejdou také a zavřou před Burdou dveře. Míla zatím „čte“ na chodbě Andule z ruky. Dívka mu přizná, že se pořezala žiletkou kvůli mamince, s níž si nerozumí. Rodiče se rozvedli. Ukazuje mu, jak se řezala a jak přitom brečela. Ale odmítá s ním jít do pokoje. Osamělý Vacovský zůstal v pustém sále. Mistr Pokorný mu dohodí zhrzenou dívku od stolu konkurentek. Nahá Andula čeká na kraji postele na svlékajícího se mladíka. Stydí se a chce, aby zhasnul. Míla to udělá a pak se pokouší stáhnout roletu, která nedrží. Nakonec na mladíka roleta spadne, on ji pracně vrátí na místo a konečně ji zdárně stáhne. Andula se dál stydí a tvrdí, že mu nevěří. Ale nakonec se s ním s pláčem pomiluje. Opakuje, že mu věří, že ještě nikomu tak nevěřila. Po milování po něm chce, aby jí potvrdil, že v Praze nemá žádnou holku. Začnou se kočkovat. Míla si všimne prstýnku. Dívka mu lže, že je od maminky. Pak po něm žádá vysvětlení, proč je podle něj hranatá, prý jako kytara od Picassa. Pianista jí přibližuje malířovy kubistické obrazy. Zatímco Míla spí, Andula si před zrcadlem zkouší jeho kabát. Odejde v něm na chodbu na záchod, kde se setká s konkurentkou, která zjevně skončila na pokoji s Vacovským. Dívky pracují v továrně na obuv. Mistr Pokorný je spokojený. Před fabrikou čeká na Andulu Tonda na skútru. Chce vědět, kde je jeho prstýnek. Dívka mu tvrdí, že ho má na internátu, a on ji tam odveze. Marie pak na mladíka křičí z okna, že mu Andula nemůže prstýnek dát, protože ho nemá. Holky před ním zavřou okno. Mladík vběhne do pokoje. Kamarádky Andulu brání. Pak však Tonda změkne, ale Andula na něj křičí, že je jí odporný a že ho už nechce vidět. Na schůzi mluví vychovatelka o dívčí cti a vyčítá svěřenkyním promiskuitu. Každá se přece chce vdát za hodného chlapce, ale to si podle ní musí zasloužit. Dívky si pak jednohlasně odhlasují závazek, že se polepší. Andula s kufrem stopuje na silnici. Sveze ji náklaďák. Míla hraje s orchestrem na taneční zábavě. V bytě jeho rodičů je puštěná televize, ale otec i matka u ní pospávají. Probere je zvonek. Otec otevře Andule. Řekne jí, že neví, kde syn je, a aby ho šla hledat. Dívka si tam nechá kufr, jenže domovní vchod je zamčený. Mezitím se matka vyptává otce, co ta holka chtěla. Dohadují se o Mílově známosti. Matka má o syna strach, aby si nemusel nějakou cizí vzít, a pak se s ní rozvést. Nutí manžela, aby se podíval do kufru, ale ten to odmítne. Když Andula znovu zazvoní, otec jí chce jít otevřít dům. Vloží se do toho matka a zatáhne ji dovnitř. Dívka tvrdí, že Míla chtěl, aby přijela. Seznámila se s ním ve Zruči, kde před týdnem hrál. Matka jí vyčítá nerozvážnost. Podle ní syn pozvání nemyslel vážně. Rodiče se baví o ní a o Mílovi, jakoby tam ani nebyla. Otec rozhodne, že se o ni musejí postarat, když už tu je. Matce se to vůbec nelíbí a je rozčilená. Míla je zatím v baru s nějakou dívkou. Otec a Andula u stolu usnou. Je půlnoc, jako obvykle v tuto dobu zní česká hymna. Matka otevře dívčin kufr, navrchu je kravata původně určená pro Tondu. Přiopilý Míla se vrací domů. Vidí v posteli někoho spát. Ptá se otce, který vyšel z ložnice. Tvrdí mu, že žádnou holku nezval a že o ničem neví. Probuzená Andula slyší jejich dohadování. Když mladík zjistí, že je vzhůru, hned změní tón. Uklidňuje ji, že netušil, že je to ona. Pak jí vyčítá, proč se neozvala. Sám se vymlouvá, že neměl čas jí napsat. Dnes večer byl hrát a pak si šli ještě s klukama někam sednout. V ložnici matka na otci vyzvídá, co se vedle děje. Pak dvojici vyruší. Odvede Mílu do ložnice. Andula zůstane sama smutná. Za dveřmi poslouchá, jak se rodina hádá. Všichni tři leží nepohodlně v manželské posteli a dohadují se o místo, o peřinu i o Mílově prohřešku. Matka nasazuje na otce a hádá se se synem. Nakonec se rozpláče. Konstatuje, že na návštěvnici jí vůbec nezáleží, protože jí otrávila celý sobotní večer. Andula za dveřmi tiše pláče. Večer v internátu v posteli dívka vykládá Zdeně, jaké má Míla milé rodiče, hlavně tatínek je hodný, a ona tam teď bude jezdit pořád. Zdena pak hraje na kytaru zpívá beze slov. Andula dál pracuje v továrně...
Postavy a obsazení
• Hana Brejchová - Andula
• Vladimír Pucholt - Milda
• Vladimír Menšík - Vacovský
• Ivan Kheil - Maňas
• Jiří Hrubý - Burda
• Milada Ježková - matka
• Josef Šebánek - otec
• Marie Salačová - Marie
• Jana Nováková - Jana
• Jana Crkalová - Jaruška
• Zdena Lorencová - Zdena
• Hana Brejchová - Andula
• Vladimír Pucholt - Milda
• Vladimír Menšík - Vacovský
• Ivan Kheil - Maňas
• Jiří Hrubý - Burda
• Milada Ježková - matka
• Josef Šebánek - otec
• Marie Salačová - Marie
• Jana Nováková - Jana
• Jana Crkalová - Jaruška
• Zdena Lorencová - Zdena
Ocenění:
Academy Awards
1967 - Miloš Forman (Nejlepší cizojazyčný film) (nominace)
Golden Globes
1967 - Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Venice Film Festival
1965 - Miloš Forman (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Premiéra ČSSR: 12.11.1965
Premiéra ČR: 6.6.2019 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.7.1995 (vhs) AB Barrandov Home Video, 13.2.2004 (DVD) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.10.2003 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Miloš Forman (Režie), Rudolf Hájek (Produkce/Vedoucí výroby), Evžen Illín (Hudba), Miroslav Ondříček (Kamera), Miroslav Hájek (Střih), Karel Černý (Scénografie), Zdena Šnajdarová (Kostýmy), Emilie Fišarová (Kostýmy), Adolf Böhm (Zvuk), Rudolf Hammer (Masky), Jaroslav Papoušek (Scénář), Miloš Forman(Scénář), Ivan Passer (Scénář), Hana Brejchová (Herec), Vladimír Pucholt (Herec), Vladimír Menšík (Herec), Ivan Kheil (Herec), Jiří Hrubý (Herec), Milada Ježková (Herec), Josef Šebánek (Herec), Marie Salačová (Herec), Jarka Crkalová (Herec), Zdenka Lorencová (Herec), Táňa Zelinková (Herec), Jan Vostrčil (Herec), Josef Kolb (Herec), Antonín Blažejovský (Herec), Slavoj Banzet (Herec), Ota Heinitz (Herec), Otto Sattler (Herec), Antonín Keyř (Herec), Jindřich Heidelberg (Herec), Dana Valtová (Herec), Jana Nováková (Herec), Hana Pazeltová (Herec)
1965/77/Československo/Romantický, Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
- Jaroslav Kříženecký ve své knize „Menšík“ uvedl, že Vladimír Menšík (Vacovský) během natáčení taneční scény s Hanou Brejchovou (Andula) svou hereckou kolegyni neustále rozptyloval různými vtípky, které vyvrcholily větou: „Hani, cítíš, jak mi stojí?“ Brejchová se měla během scény tvářit otráveně, protože její postava by raději tancovala s Mildou (Vladimír Pucholt). Scéna se na několikátý pokus nakonec natočila, ale Brejchová od té doby tvrdila, že s Menšíkem a se zvířaty zásadně nehraje. (raininface)
- Herečku Janu Novákovou (Jana) si režisér Miloš Forman vybral proto, že se mu zalíbila v Baťově závodě ve Zruči nad Sázavou, kde tehdy pracovala. Napsal o ní i do své knihy.
- Impulzem pro natočení filmu, který byl později nominován na Oscara, bylo náhodné setkání režiséra Miloše Formana s dívkou potulující se bezcílně s kufrem po noční Praze. Příběh této dívky z Varnsdorfu, svedené a oklamané zkušeným záletníkem, se stal inspirací pro scénář, který vycházel z reálné situace nedostatku mužů v městečku zabydleném velkým množstvím mladých dělnic. Forman příběh zasadil do Zruče nad Sázavou, města, které mělo právě takovou nouzi o muže.
- Po uvedení filmu do kin dostal Miloš Forman řadu anonymních dopisů odsuzujících nahotu ve filmu. V jednom z nich mu dokonce bylo vyhrožováno smrtí.
- Režisér Miloš Forman se inspiroval mimo jiné i osobními zážitky Hany Brejchové (Andula), které si herečka během natáčení zopakovala (např. ve scéně s prstýnkem nebo myslivcem a kravatou).
- NFA archivuje také verzi filmu, upravenou pro distribuci v USA.
- Když se Milda (Vladimír Pucholt) v postelové scéně snaží zvednout hlavu, kterou má položenou na klíně Anduly (Hana Brejchová), tak ho Andula prudce zatáhne za vlasy. To nebylo ve scénáři. Brejchové se nezamlouvalo, že by byl po zvednutí Pucholtovy hlavy vidět její nahý klín.
- Postelová scéna, v níž leží otec (Josef Šebánek), matka (Milada Ježková) a syn Milda (Vladimír Pucholt), byla celá pod improvizační taktovkou trojice herců. Režisér Miloš Forman jim nechal při hraní volnou ruku.
- Natáčení postelové scény nebylo jednoduché. Herečka Hana Brejchová (Andula) se s jejím obsahem seznamovala postupně. A její natáčení nešlo tak rychle, jak Forman původně sliboval. Herečka uvedla, že „asi po pátém opakování se ve Vláďovi (Vladimíru Pucholtovi) probudil chlap a došlo ke ztopoření jeho určitých partií. Řekla jsem jen – No, Vláďo! On vstal a řekl: ‘Já se taky na to můžu kur.. vys…!‘ Odešel pryč a Miloš jen koukal.“
- Ve scéně, kdy poprvé vidíme rodiče Mildy (Vladimír Pucholt) spící u stolu, běží v televizi film Ztracená revue (1961).
- Snímek málem nevznikl, jelikož hlavní dramaturg Barrandovského filmového studia tehdy prohlásil, že je to nejnudnější scénář, jaký v posledních letech četl, naivní a nepravdivý. Naštěstí vedoucí tvůrčí skupiny Barrandovských filmových studií Jiří Šebor a Vladimír Bor projekt nakonec prosadili. Argumentem pro výrobu projektu byla také skutečnost, že měl minimální rozpočet.
- V USA byl film promítán s jednou scénou navíc. Zatímco Andula (Hana Brejchová) čeká na Mildu (Vladimír Pucholt) v bytě rodičů, on doprovází domů jinou vnadnou dívku, která mu slíbí, že ho pustí oknem dovnitř do bytu svých rodičů. Ve skutečnosti je to lest, jak se jej zbavit, neboť sama bydlí až ve čtvrtém patře. Milda se tak dobývá do úplně jiného okna, za nímž spí nic netušící sousedé.
- Představitele Mildova otce Josefa Šebánka poznali tvůrci v době, kdy hledali vhodný byt pro scénu u rodičů Mildy (Vladimír Pucholt). Kameraman Miroslav Ondříček je přivedl ke strýci a tetě své manželky do pražské čtvrti Karlín. A když od Šebánkových pozdě v noci odcházeli v povznesené náladě, měli o roli otce naprosto jasno. Na představitelku manželky Josefa Šebánka, soustružnici Miladu Ježkovou, narazili Jaroslav Papoušek a Ivan Passer v tramvaji, kde cosi výrazně komentovala. Nejen pro vlastní filmy, ale pro celou českou kinematografii objevili dva z nejvýraznějších neherců své generace. Vedle Josefa Šebánka a Milady Ježkové debutoval ve snímku také Josef Kolb (Pokorný).
- Miloš Forman kombinoval profesionální herce s neherci. Do role záložníka byl obsazen ostřílený český herec Vladimír Menšík (Vacovský), který měl ve scéně tancovačky záložáků po boku dva neherecké kolegy Ivana Kheila (Maňas) a Jiřího Hrubého (Burda).
- Film byl nominován na Oscara a několik měsíců se promítal v jednom specializovaném kině v New Yorku. Na film se přišla podívat i Jacqueline Kennedyová, manželka bývalého amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Údajně se velmi dobře bavila.
- Film se natáčel částečně ve Zruči nad Sázavou, kde sídlila veliká továrna na výrobu obuvi a s ní související dívčí internát. Jeho vedení se cítilo být po premiéře filmu poškozeno na dobré pověsti. Po uvedení filmu se tam začaly údajně sjíždět pánské výpravy.
- Protože se snímek natáčel černobíle, nechal kameraman Miroslav Ondříček vymalovat všechny interiéry černobíle, aby to dle jeho slov „dostalo šťávu“. Vše tedy bylo v šedé, bílé a černé.
- Podle kameramana Miroslava Ondříčka všichni herci dospělého věku hrají ve filmu v podstatě Miloše Formana, protože ten jim vše předehrával.
- Snímek stříhal Miroslav Hájek, který stříhal všechny Formanovy české filmy. Forman ho později dokonce pozval do Londýna, aby mu pomohl se střihem amerického snímku Ragtime (1981).
- Hana Brejchová (Andula) dostala příplatek 500 Kč za nahotu.
- Herečku Janu Novákovou (Jana) si režisér Miloš Forman vybral proto, že se mu zalíbila v Baťově závodě ve Zruči nad Sázavou, kde tehdy pracovala. Napsal o ní i do své knihy.
- Impulzem pro natočení filmu, který byl později nominován na Oscara, bylo náhodné setkání režiséra Miloše Formana s dívkou potulující se bezcílně s kufrem po noční Praze. Příběh této dívky z Varnsdorfu, svedené a oklamané zkušeným záletníkem, se stal inspirací pro scénář, který vycházel z reálné situace nedostatku mužů v městečku zabydleném velkým množstvím mladých dělnic. Forman příběh zasadil do Zruče nad Sázavou, města, které mělo právě takovou nouzi o muže.
- Po uvedení filmu do kin dostal Miloš Forman řadu anonymních dopisů odsuzujících nahotu ve filmu. V jednom z nich mu dokonce bylo vyhrožováno smrtí.
- Režisér Miloš Forman se inspiroval mimo jiné i osobními zážitky Hany Brejchové (Andula), které si herečka během natáčení zopakovala (např. ve scéně s prstýnkem nebo myslivcem a kravatou).
- NFA archivuje také verzi filmu, upravenou pro distribuci v USA.
- Když se Milda (Vladimír Pucholt) v postelové scéně snaží zvednout hlavu, kterou má položenou na klíně Anduly (Hana Brejchová), tak ho Andula prudce zatáhne za vlasy. To nebylo ve scénáři. Brejchové se nezamlouvalo, že by byl po zvednutí Pucholtovy hlavy vidět její nahý klín.
- Postelová scéna, v níž leží otec (Josef Šebánek), matka (Milada Ježková) a syn Milda (Vladimír Pucholt), byla celá pod improvizační taktovkou trojice herců. Režisér Miloš Forman jim nechal při hraní volnou ruku.
- Natáčení postelové scény nebylo jednoduché. Herečka Hana Brejchová (Andula) se s jejím obsahem seznamovala postupně. A její natáčení nešlo tak rychle, jak Forman původně sliboval. Herečka uvedla, že „asi po pátém opakování se ve Vláďovi (Vladimíru Pucholtovi) probudil chlap a došlo ke ztopoření jeho určitých partií. Řekla jsem jen – No, Vláďo! On vstal a řekl: ‘Já se taky na to můžu kur.. vys…!‘ Odešel pryč a Miloš jen koukal.“
- Ve scéně, kdy poprvé vidíme rodiče Mildy (Vladimír Pucholt) spící u stolu, běží v televizi film Ztracená revue (1961).
- Snímek málem nevznikl, jelikož hlavní dramaturg Barrandovského filmového studia tehdy prohlásil, že je to nejnudnější scénář, jaký v posledních letech četl, naivní a nepravdivý. Naštěstí vedoucí tvůrčí skupiny Barrandovských filmových studií Jiří Šebor a Vladimír Bor projekt nakonec prosadili. Argumentem pro výrobu projektu byla také skutečnost, že měl minimální rozpočet.
- V USA byl film promítán s jednou scénou navíc. Zatímco Andula (Hana Brejchová) čeká na Mildu (Vladimír Pucholt) v bytě rodičů, on doprovází domů jinou vnadnou dívku, která mu slíbí, že ho pustí oknem dovnitř do bytu svých rodičů. Ve skutečnosti je to lest, jak se jej zbavit, neboť sama bydlí až ve čtvrtém patře. Milda se tak dobývá do úplně jiného okna, za nímž spí nic netušící sousedé.
- Představitele Mildova otce Josefa Šebánka poznali tvůrci v době, kdy hledali vhodný byt pro scénu u rodičů Mildy (Vladimír Pucholt). Kameraman Miroslav Ondříček je přivedl ke strýci a tetě své manželky do pražské čtvrti Karlín. A když od Šebánkových pozdě v noci odcházeli v povznesené náladě, měli o roli otce naprosto jasno. Na představitelku manželky Josefa Šebánka, soustružnici Miladu Ježkovou, narazili Jaroslav Papoušek a Ivan Passer v tramvaji, kde cosi výrazně komentovala. Nejen pro vlastní filmy, ale pro celou českou kinematografii objevili dva z nejvýraznějších neherců své generace. Vedle Josefa Šebánka a Milady Ježkové debutoval ve snímku také Josef Kolb (Pokorný).
- Miloš Forman kombinoval profesionální herce s neherci. Do role záložníka byl obsazen ostřílený český herec Vladimír Menšík (Vacovský), který měl ve scéně tancovačky záložáků po boku dva neherecké kolegy Ivana Kheila (Maňas) a Jiřího Hrubého (Burda).
- Film byl nominován na Oscara a několik měsíců se promítal v jednom specializovaném kině v New Yorku. Na film se přišla podívat i Jacqueline Kennedyová, manželka bývalého amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Údajně se velmi dobře bavila.
- Film se natáčel částečně ve Zruči nad Sázavou, kde sídlila veliká továrna na výrobu obuvi a s ní související dívčí internát. Jeho vedení se cítilo být po premiéře filmu poškozeno na dobré pověsti. Po uvedení filmu se tam začaly údajně sjíždět pánské výpravy.
- Protože se snímek natáčel černobíle, nechal kameraman Miroslav Ondříček vymalovat všechny interiéry černobíle, aby to dle jeho slov „dostalo šťávu“. Vše tedy bylo v šedé, bílé a černé.
- Podle kameramana Miroslava Ondříčka všichni herci dospělého věku hrají ve filmu v podstatě Miloše Formana, protože ten jim vše předehrával.
- Snímek stříhal Miroslav Hájek, který stříhal všechny Formanovy české filmy. Forman ho později dokonce pozval do Londýna, aby mu pomohl se střihem amerického snímku Ragtime (1981).
- Hana Brejchová (Andula) dostala příplatek 500 Kč za nahotu.
Odkazy
Hrají:
Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Ivan Kheil, Jiří Hrubý, Milada Ježková, Josef Šebánek, Josef Kolb, Marie Salačová, Jana Nováková, Jarka Crkalová, Táňa Zelinková, Zdenka Lorencová, Jan Vostrčil, Antonín Blažejovský, Slavoj Banzet, Ota Heinitz, Otto Sattler, Antonín Keyř, Jindřich Heidelberg, Dana Valtová, Arnošt Vrána