Polednice / Polednice (2016/85/Česko/Horor, Drama, Mysteriózní, Psychologický) 51% -Originál DVD-
17.01.2024 00:37
JEDNOU VĚTOU
„Vezme dítě, nevrátí,“ řekla hodná stařenka!"
OBSAH
Eliška s malou dcerkou se po mnoha letech vrací do rodné vesnice svého muže, aby se zde pokusila o nový začátek. Kromě vlídného přijetí sousedů ji tu však čeká i setkání s místní podivínkou, ženou, která ve své pomatené mysli vleče tíhu vlastního dávného neštěstí. Kolem Elišky, vystavené traumatům z osamělosti a postupně vysilované boji s nekonečnými úředními stereotypy, se postupně začínají spřádat sítě prokletí. Podaří se Elišce zachránit sebe i dceru před mysteriózním zlem dřív, než ji zcela ovládne stín Polednice a nebo vlastní šílenství? (Falcon)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Když jsem se o Polednici bavil s kdekým, kdo ji už předtím viděl, tak mi každý řekl, že se mu moc nelíbila. Ale zajímavý bylo, že dokázal pochválit atmosféru, hudbu a herecké výkony. Nepochopil jsem tedy, v čem je problém. Dokud jsem ji sám neviděl. Polednice je totiž film, který podle mě ocení opravdový fanoušek filmu. Ne konzumní divák. On to totiž rozhodně není horor, ale spíš psychologické drama. To ale naprosto výborné a s atmosférou, která by se každou další minutou dala krájet. Osobně musím říct, že boží je jak prostředí vesnice, které je obestoupené obilnými klasy a sálá z nich vedro, že i v zimě by Vás plátno v kině zahřálo, tak v podstatě všechno ostatní. Herecké výkony byly například fantastický. Každá postava byla naprosto perfektní a to jak ze strany všeobecně známých filmových tváří jako je Aňa Geislerová nebo Daniela Kolářová, tak ze strany malé Karolíny Lipowské, které taky byla opravdu super. Z chlapské strany byl Jiří Štrébl úplně úžasnej a zahrál tu svojí pivní postavu úplně fantasticky. Stejně tak i Zdeněk Mucha, ze kterého ta nepříjemná minulost vysloveně tryskala. Musím se přiznat, že tak dobrý postavy jsem v českém filmu hrozně dlouho neviděl. Stejně tak jsem se rochnil i v hudbě, která je na české poměry v podstatě ultimátní. Jednoduché, ale intenzivní piáno zde dodává atmosféře naprosto parádní napětí. Za sebe tak musím říct, že mě trošku mrzel závěr, který byl hrozně rychlý, ale vševypovídající v rámci samotné balady, která byla pro tento film základem. Divákům do budoucna doporučuji, ať od filmu očekávají zážitek a nesnaží se ho srovnávat s americkými horory. Takové srovnání jsem totiž také slyšel. Polednice si totiž divákovo oko zaslouží a já jsem hrozně rád, že se někdo v naší malé zemičce nebál a zkusil natočit něco jiného…jinak. (Malarkey) 4*
Útlá básnická sbírka pořád láká. Na zlověstně prosluněné pole se tentokrát pomocí jedné z balad vydá i Aňa Geislerová, mladičký talent Karolína Lipowská a tým ambiciózních filmařů. Plíživé odcizování se ovdovělé matky s postupně vzpurnou dcerou, které nechce říct skutečný důvod, proč se tatínek ještě nevrátil, je natočené velmi solidně. Kamera několikrát znepokojivě zapracuje, ví, jaké úhly zvolit, atmostéra houstne a díky unavené a velmi soustředěné Geislerové začínáme být trochu nervózní. Potíž je v tom, že vše kolem není zrovna zajímavé. Horory u nás neumíme. Ovšem tohle horor není, ač se tak tváří a snaží hlásat do světa. Celé je to předvídatelné a nepřekvapující. Hudba naznačí, že se máme připravit. A ani se nelekneme. Potěší však práce s tím, jak tu muži představují ty slabší polovičky, jak se blíží zatmění slunce a nejen jeho, jak tvůrci nakládají s postavami vesničanů. Nejsou to žádné nezajímavé a otravné figurky á la Troška. Potěší manželský pár, který matce s dcerou pomáhá, starosta i jeho pomatená žena v solidním podání Daniely Kolářové. Nadržuju, ale domácím se to smí. (castor) 3*
Do horkého a dusného léta, v němž se příběh odehrává, by se hodila Lednice. Kdepak na mě s Polednicí. I když o ni půjde převážně. Jenže jak se záhy ukáže, příběh je šíleně překombinovaný a šíleně nezáživný. To, co mu trvá rozplést drahnou dobu trvání filmu, ví divák už dávno, jen jaksi není srozuměn, proč se s tím film tak loudá. Geislerová do své stěžejní postavy singl maminy nedala vůbec nic. Asi si až později uvědomila, v jaké píčovině hraje. A tak je jediným hereckým pilířem umolousaná stařena Daniela Kolářová, u které zamrzí, že dostala jen pramálo prostoru. A teď to zásadní - film je natočen tak, že má jen mini prvky hororu. Pokud mě měl vyděsit lán pole se švitořícím ptactvem, je na místě zvážit příčetnost režiséra. Takže nic krutě brutálního nečekat, jo. Horory u nás fakt nemá smysl točit. Tenhle vypadá zatraceně levně, s chatrně vrstveným příběhem, chatrná je i kreatura, co se na pár vteřin zjeví. Je k posrání zoufalá. Skoro jsem měl strach z toho, že těch pár minut, co měla fungovat a postrašit, se spíše rozpadne. Film se vleče, nezáživný jak partie šachu v hlavním vysílacím čase, nelze mu však upřít, že atmosféru léta k zalknutí měl natolik intenzivní, až se dala pocítit (téměř) fyzicky. Dle mého úsudku bylo zaděláno na zajímavý atmosférický horor, kterým se český film mohl pyšnit. Slabá realizace jej šoupla do Lednice. 4/10 (kingik) 2*
VELKÁ RECENZE
„U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo…“ Ano, poznali jste správně, takto začíná slavná báseň Karla Jaromíra Erbena, Polednice. Ovšem rozhodně tak nezačíná, nepokračuje a už vůbec nekončí tento stejnojmenný film z dílen české kinematografie. Tvůrci ze slavné básně použili skutečně snad jen název a zbytek zahodili a nahradili novým českým hororem z dnešní doby. Inu to by ve své podstatě nemuselo být až tak na škodu, s přihlédnutím k faktu, že samotná báseň zabírá dvě stránky knihy. Nicméně s tím ostatním, už to tak růžově nevypadá.
Začněme však pochvalou, co si budeme povídat, spojení slov český a horor se v historii zrovna dvakrát hojně nevyskytuje a proto nutno obdivovat každého, kdo se na takto tenký led pustí. Avšak stejně jako všichni co hledají v neznámých vodách, i zde platí, buď se zrodí něco skutečně zajímavého a nevšedního, nebo naopak padne objevitel na svá otevřená a nadšená ústa.
Takže, jak to tedy vypadá s touto českou novinkou? Odstartuje velmi slibně úvodními titulky, jejichž velmi pěkné zpracování plní hned dvě funkce, nabudí nás, až se v nás probudí myšlenka, že nakonec i my Češi víme, jak na správný horor a zadruhé nás utvrdí, neboť ano, jsou děsivé. Jenže pak uběhne první půlka filmu a až na pár podivných „lekaček“ ve stylu spíše Scary Movie, než hororu, se daleko víc nudíme, než bojíme a náhle si uvědomíme, „tak to jsme, my Češi, zas nedali.“
Snímek totiž provází děj, jenž ve své podstatě vůbec děsivý není. Plno zajímavých otazníku co vytvoří, nakonec vůbec neřeší a nemluvě o dosti nepovedeném zpracování kontinuity děje. Chvílemi si dokonce říkáme, co se tam sakra jako stalo? A jakmile nám to dojde, chytneme se za hlavu. Děsivé scény staví pouze na efektu úleku z náhlé změny, ovšem ihned poté naši tvář pokroutí škleb, nebo v horším případě smích, neboť se vlastně není čeho bát. Celé to představení s názvem Polednice, doslova mixuje prvky komedie, hororu a chabého děje, ve výsledném koktejlu bez chuti a zápachu. Jakoby se tvůrci báli do takového žánru skutečně zakousnout. Až se nakonec dostane na konečné nerozuzlení, s podivným happy endem a v ten moment už ta prázdnota přímo čišící z celého příběhu, okupuje i nás samotné.
Filmový žánr horor zkrátka autoři Polednice úplně nezvládli, a to především z jednoho důvodu, díky opravdu špatnému a nedokonalému scénáři. Ostatním prvkům se toho totiž tolik vytknout nedá. Především nutno vyzdvihnout velmi dobře zpracovanou a zvolenou hudbu a zvukový podklad tohoto snímku, jež můžou hravě konkurovat Hollywoodským trhákům. Herecké výkony v čele s Aňou Geislerovou zaslouží nemenší pochvalu. A v neposlední řadě dobrá kamera, a vůbec zpracování „děsivých“ scén, alespoň trošku vykompenzují, jinak zcela obyčejný a především skoro až odfláknutý příběh. Inu co naplat, horor zkrátka pořád zůstane pro českou scénu tabu. Tak snad příště.
PODSROBNÝ POPIS FILMU
Je horké léto. Eliška přijíždí s asi jedenáctiletou dcerou Anetkou do vesnice. Se starostou Mrázem dohodne koupi domu, kterou chtěl uskutečnit její manžel Tomáš, jenž ze vsi pocházel. Avšak muž mezitím zemřel a ona doufá, že bude moci zaplatit peníze za dům z jeho pojistky. Anetka neví, že tatínek je mrtvý, a stále se na něj vyptává Žoviální vesničan Zdeněk Poláček stěhuje s několika chlapy náklaďákem Elišku a Anetku do zchátralého domku na samotě za vsí. Žena se mu líbí, a tak se jí neobratně a marně vnucuje Eliška pozve místní na oslavu příchodu do obce. Seznámí se s Poláčkovou vstřícnou manželkou Dášou. Objeví se tu starostova podivínská žena Anežka, které se Anetka bojí. Dívka vyvolá drobný incident s klukem Šimonem. Vykládá pak mamince, že ji chlapec tvrdil, že se její tatínek už nevrátí. V noci objeví Eliška podivínku ve své posteli. Pošle ji pryč a nedbá na její řeči o nějaké podivné bytosti (Polednici), která se prý vrátí a která prý zavinila sucho Kvůli trvajícímu vedru není ve vsi voda. I Elišce vyschne studna Matka odjíždí do práce autobusem. Nechá dceru u Poláčků na zahradě. Když Zdeněk usne, odejde Anetka se Šimonem a s dalšími dětmi přes obilné pole ke kostelu se hřbitovem. Zvony odbijí poledne a děti utečou. Dívka se s klukem schová v obilí. Oba vidí podivnou postavu Dcera se večer pohádá s vystresovanou matkou, která ztrácí trpělivost. Žena slyší v domě podivné zvuky. Boucháním na dveře ji vystraší Anežka. Ta ji opět varuje před bytostí, která prý vezme a už nevrátí. Uražená Anetka se zabarikáduje ve svém pokoji. Bez táty se tu prý bojí. Nešťastná matka jí předčítá obvyklou pohádku za dveřmi Eliška se vydá za starostou a stěžuje si na Anežku. Nechce, aby k nim chodila. Mráz jí svěří rodinné tajemství. Manželka kdysi uškrtila jejich syna Honzu. Sedm let byla v blázinci, než se vrátila domů. Starosta také ukáže návštěvnici Anežčiny kresby, na nichž je děsivá postava (Polednice) Eliška na okamžik vidí ve své posteli podivínku s chlapcem s otevřenýma očima Anetka je zase u Poláčků. Znovu se vydá se Šimonem přes pole. Tentokrát dojdou až na hřbitov, kde chlapec ukáže kamarádce hrob jejího otce. Šimon uteče před Anežkou, která zaskočenou dívku vlídně odvede zpět k nic netušícím Poláčkům. Když si pro ni přijde matka, ptá se jí dcera zase na tátu (neřekne však, co ví). Doma se opět pohádají. Eliška dostala dopis z pojišťovny. Vzhledem k tomu, že při smrti jejího muže nebylo zjištěno cizí zavinění, nebudou peníze z pojistky vyplaceny. Hádku ukončí Poláček, který přišel spravit odpad. Anetka uteče. Nešťastná Eliška se na zápraží opije s Poláčkem jeho slivovicí. Anežka přivede Anetku domů. Eliška se na podivínku zlobí a před dcerou sama řekne: „zabil se jí táta!“ Dívka mlčky odejde do domu Večer se v hospodě starosta vyptává chlapů, jestli neviděli jeho ženu. Opilý Poláček se zvedne a vydá se za Eliškou. Tvrdí jí, že přišel dodělat práci. Je troufalý, ale ona ho odmítne. Když je žena později ve vaně, kdosi vstoupí dovnitř.. Starosta má krátce vidinu Polednice a pak najde spící manželku doma v posteli Kombajnér v poli zastaví stroj; v obilí leží mrtvá Anežka Při pohřbu se Poláček omlouvá Elišce, že za ní v opilosti vlezl do koupelny. Prosí ji, aby to nikomu neříkala. Matka najde dceru u manželova hrobu. Dívka od ní beze slova odejde. Doma je Anetka vzpurná a Eliška na ni křičí. Žena doma slyší hlasy a vidí, jak Polednice odnáší Anetku. Když se bytost otočí, má její vlastní tvář. Anetka je však v pořádku doma Eliška jako posledá zabedňuje dům. Dcera je zabarikádovaná ve svém pokojíku. Večer matka myje nadobí i dítě pískem, jakoby je myla vodou. Uklidňuje je tvrzením, že to spolu zvládnou. Na dveře buší starosta, ale Eliška ho pošle pryč. Muž jí tvrdí, že s Anežkou to kdysi začalo stejně Matka slyší hlasy, dožadující se dítěte. Zatemnění oken náhle spadne. Dovnitř prudce svítí slunce. Zjeví se Polednice s Eliščinou tváří. Matka s dcerou utíká polem. Polednice je dostihne. Žena k sobě tiskne dítě tak pevně, že je dusí. Anetka se jí vytrhne; bojí se jí Náhle přijde očekávané zatmění Slunce. Když skončí, Anetka se vrátí k zoufalé mámě, která ji prosí o odpuštění. Obejmou se Eliška a Anetka vystupují z autobusu u vsi, přesně jako na začátku...
Ocenění:
Český lev
2016 - Daniela Kolářová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2016 - Alexander Šurkala (Nejlepší kamera) (nominace)
2016 - Martin Jílek, Petr Šoupa, Viktor Prášil (Nejlepší zvuk) (nominace)
2016 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.3.2016 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 25.7.2016
Poprvé na DVD: 27.7.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 27.7.2016 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 7 904 766
Návštěvnost v ČR 57 776
„Vezme dítě, nevrátí,“ řekla hodná stařenka!"
OBSAH
Eliška s malou dcerkou se po mnoha letech vrací do rodné vesnice svého muže, aby se zde pokusila o nový začátek. Kromě vlídného přijetí sousedů ji tu však čeká i setkání s místní podivínkou, ženou, která ve své pomatené mysli vleče tíhu vlastního dávného neštěstí. Kolem Elišky, vystavené traumatům z osamělosti a postupně vysilované boji s nekonečnými úředními stereotypy, se postupně začínají spřádat sítě prokletí. Podaří se Elišce zachránit sebe i dceru před mysteriózním zlem dřív, než ji zcela ovládne stín Polednice a nebo vlastní šílenství? (Falcon)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Když jsem se o Polednici bavil s kdekým, kdo ji už předtím viděl, tak mi každý řekl, že se mu moc nelíbila. Ale zajímavý bylo, že dokázal pochválit atmosféru, hudbu a herecké výkony. Nepochopil jsem tedy, v čem je problém. Dokud jsem ji sám neviděl. Polednice je totiž film, který podle mě ocení opravdový fanoušek filmu. Ne konzumní divák. On to totiž rozhodně není horor, ale spíš psychologické drama. To ale naprosto výborné a s atmosférou, která by se každou další minutou dala krájet. Osobně musím říct, že boží je jak prostředí vesnice, které je obestoupené obilnými klasy a sálá z nich vedro, že i v zimě by Vás plátno v kině zahřálo, tak v podstatě všechno ostatní. Herecké výkony byly například fantastický. Každá postava byla naprosto perfektní a to jak ze strany všeobecně známých filmových tváří jako je Aňa Geislerová nebo Daniela Kolářová, tak ze strany malé Karolíny Lipowské, které taky byla opravdu super. Z chlapské strany byl Jiří Štrébl úplně úžasnej a zahrál tu svojí pivní postavu úplně fantasticky. Stejně tak i Zdeněk Mucha, ze kterého ta nepříjemná minulost vysloveně tryskala. Musím se přiznat, že tak dobrý postavy jsem v českém filmu hrozně dlouho neviděl. Stejně tak jsem se rochnil i v hudbě, která je na české poměry v podstatě ultimátní. Jednoduché, ale intenzivní piáno zde dodává atmosféře naprosto parádní napětí. Za sebe tak musím říct, že mě trošku mrzel závěr, který byl hrozně rychlý, ale vševypovídající v rámci samotné balady, která byla pro tento film základem. Divákům do budoucna doporučuji, ať od filmu očekávají zážitek a nesnaží se ho srovnávat s americkými horory. Takové srovnání jsem totiž také slyšel. Polednice si totiž divákovo oko zaslouží a já jsem hrozně rád, že se někdo v naší malé zemičce nebál a zkusil natočit něco jiného…jinak. (Malarkey) 4*
Útlá básnická sbírka pořád láká. Na zlověstně prosluněné pole se tentokrát pomocí jedné z balad vydá i Aňa Geislerová, mladičký talent Karolína Lipowská a tým ambiciózních filmařů. Plíživé odcizování se ovdovělé matky s postupně vzpurnou dcerou, které nechce říct skutečný důvod, proč se tatínek ještě nevrátil, je natočené velmi solidně. Kamera několikrát znepokojivě zapracuje, ví, jaké úhly zvolit, atmostéra houstne a díky unavené a velmi soustředěné Geislerové začínáme být trochu nervózní. Potíž je v tom, že vše kolem není zrovna zajímavé. Horory u nás neumíme. Ovšem tohle horor není, ač se tak tváří a snaží hlásat do světa. Celé je to předvídatelné a nepřekvapující. Hudba naznačí, že se máme připravit. A ani se nelekneme. Potěší však práce s tím, jak tu muži představují ty slabší polovičky, jak se blíží zatmění slunce a nejen jeho, jak tvůrci nakládají s postavami vesničanů. Nejsou to žádné nezajímavé a otravné figurky á la Troška. Potěší manželský pár, který matce s dcerou pomáhá, starosta i jeho pomatená žena v solidním podání Daniely Kolářové. Nadržuju, ale domácím se to smí. (castor) 3*
Do horkého a dusného léta, v němž se příběh odehrává, by se hodila Lednice. Kdepak na mě s Polednicí. I když o ni půjde převážně. Jenže jak se záhy ukáže, příběh je šíleně překombinovaný a šíleně nezáživný. To, co mu trvá rozplést drahnou dobu trvání filmu, ví divák už dávno, jen jaksi není srozuměn, proč se s tím film tak loudá. Geislerová do své stěžejní postavy singl maminy nedala vůbec nic. Asi si až později uvědomila, v jaké píčovině hraje. A tak je jediným hereckým pilířem umolousaná stařena Daniela Kolářová, u které zamrzí, že dostala jen pramálo prostoru. A teď to zásadní - film je natočen tak, že má jen mini prvky hororu. Pokud mě měl vyděsit lán pole se švitořícím ptactvem, je na místě zvážit příčetnost režiséra. Takže nic krutě brutálního nečekat, jo. Horory u nás fakt nemá smysl točit. Tenhle vypadá zatraceně levně, s chatrně vrstveným příběhem, chatrná je i kreatura, co se na pár vteřin zjeví. Je k posrání zoufalá. Skoro jsem měl strach z toho, že těch pár minut, co měla fungovat a postrašit, se spíše rozpadne. Film se vleče, nezáživný jak partie šachu v hlavním vysílacím čase, nelze mu však upřít, že atmosféru léta k zalknutí měl natolik intenzivní, až se dala pocítit (téměř) fyzicky. Dle mého úsudku bylo zaděláno na zajímavý atmosférický horor, kterým se český film mohl pyšnit. Slabá realizace jej šoupla do Lednice. 4/10 (kingik) 2*
VELKÁ RECENZE
„U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo…“ Ano, poznali jste správně, takto začíná slavná báseň Karla Jaromíra Erbena, Polednice. Ovšem rozhodně tak nezačíná, nepokračuje a už vůbec nekončí tento stejnojmenný film z dílen české kinematografie. Tvůrci ze slavné básně použili skutečně snad jen název a zbytek zahodili a nahradili novým českým hororem z dnešní doby. Inu to by ve své podstatě nemuselo být až tak na škodu, s přihlédnutím k faktu, že samotná báseň zabírá dvě stránky knihy. Nicméně s tím ostatním, už to tak růžově nevypadá.
Začněme však pochvalou, co si budeme povídat, spojení slov český a horor se v historii zrovna dvakrát hojně nevyskytuje a proto nutno obdivovat každého, kdo se na takto tenký led pustí. Avšak stejně jako všichni co hledají v neznámých vodách, i zde platí, buď se zrodí něco skutečně zajímavého a nevšedního, nebo naopak padne objevitel na svá otevřená a nadšená ústa.
Takže, jak to tedy vypadá s touto českou novinkou? Odstartuje velmi slibně úvodními titulky, jejichž velmi pěkné zpracování plní hned dvě funkce, nabudí nás, až se v nás probudí myšlenka, že nakonec i my Češi víme, jak na správný horor a zadruhé nás utvrdí, neboť ano, jsou děsivé. Jenže pak uběhne první půlka filmu a až na pár podivných „lekaček“ ve stylu spíše Scary Movie, než hororu, se daleko víc nudíme, než bojíme a náhle si uvědomíme, „tak to jsme, my Češi, zas nedali.“
Snímek totiž provází děj, jenž ve své podstatě vůbec děsivý není. Plno zajímavých otazníku co vytvoří, nakonec vůbec neřeší a nemluvě o dosti nepovedeném zpracování kontinuity děje. Chvílemi si dokonce říkáme, co se tam sakra jako stalo? A jakmile nám to dojde, chytneme se za hlavu. Děsivé scény staví pouze na efektu úleku z náhlé změny, ovšem ihned poté naši tvář pokroutí škleb, nebo v horším případě smích, neboť se vlastně není čeho bát. Celé to představení s názvem Polednice, doslova mixuje prvky komedie, hororu a chabého děje, ve výsledném koktejlu bez chuti a zápachu. Jakoby se tvůrci báli do takového žánru skutečně zakousnout. Až se nakonec dostane na konečné nerozuzlení, s podivným happy endem a v ten moment už ta prázdnota přímo čišící z celého příběhu, okupuje i nás samotné.
Filmový žánr horor zkrátka autoři Polednice úplně nezvládli, a to především z jednoho důvodu, díky opravdu špatnému a nedokonalému scénáři. Ostatním prvkům se toho totiž tolik vytknout nedá. Především nutno vyzdvihnout velmi dobře zpracovanou a zvolenou hudbu a zvukový podklad tohoto snímku, jež můžou hravě konkurovat Hollywoodským trhákům. Herecké výkony v čele s Aňou Geislerovou zaslouží nemenší pochvalu. A v neposlední řadě dobrá kamera, a vůbec zpracování „děsivých“ scén, alespoň trošku vykompenzují, jinak zcela obyčejný a především skoro až odfláknutý příběh. Inu co naplat, horor zkrátka pořád zůstane pro českou scénu tabu. Tak snad příště.
PODSROBNÝ POPIS FILMU
Je horké léto. Eliška přijíždí s asi jedenáctiletou dcerou Anetkou do vesnice. Se starostou Mrázem dohodne koupi domu, kterou chtěl uskutečnit její manžel Tomáš, jenž ze vsi pocházel. Avšak muž mezitím zemřel a ona doufá, že bude moci zaplatit peníze za dům z jeho pojistky. Anetka neví, že tatínek je mrtvý, a stále se na něj vyptává Žoviální vesničan Zdeněk Poláček stěhuje s několika chlapy náklaďákem Elišku a Anetku do zchátralého domku na samotě za vsí. Žena se mu líbí, a tak se jí neobratně a marně vnucuje Eliška pozve místní na oslavu příchodu do obce. Seznámí se s Poláčkovou vstřícnou manželkou Dášou. Objeví se tu starostova podivínská žena Anežka, které se Anetka bojí. Dívka vyvolá drobný incident s klukem Šimonem. Vykládá pak mamince, že ji chlapec tvrdil, že se její tatínek už nevrátí. V noci objeví Eliška podivínku ve své posteli. Pošle ji pryč a nedbá na její řeči o nějaké podivné bytosti (Polednici), která se prý vrátí a která prý zavinila sucho Kvůli trvajícímu vedru není ve vsi voda. I Elišce vyschne studna Matka odjíždí do práce autobusem. Nechá dceru u Poláčků na zahradě. Když Zdeněk usne, odejde Anetka se Šimonem a s dalšími dětmi přes obilné pole ke kostelu se hřbitovem. Zvony odbijí poledne a děti utečou. Dívka se s klukem schová v obilí. Oba vidí podivnou postavu Dcera se večer pohádá s vystresovanou matkou, která ztrácí trpělivost. Žena slyší v domě podivné zvuky. Boucháním na dveře ji vystraší Anežka. Ta ji opět varuje před bytostí, která prý vezme a už nevrátí. Uražená Anetka se zabarikáduje ve svém pokoji. Bez táty se tu prý bojí. Nešťastná matka jí předčítá obvyklou pohádku za dveřmi Eliška se vydá za starostou a stěžuje si na Anežku. Nechce, aby k nim chodila. Mráz jí svěří rodinné tajemství. Manželka kdysi uškrtila jejich syna Honzu. Sedm let byla v blázinci, než se vrátila domů. Starosta také ukáže návštěvnici Anežčiny kresby, na nichž je děsivá postava (Polednice) Eliška na okamžik vidí ve své posteli podivínku s chlapcem s otevřenýma očima Anetka je zase u Poláčků. Znovu se vydá se Šimonem přes pole. Tentokrát dojdou až na hřbitov, kde chlapec ukáže kamarádce hrob jejího otce. Šimon uteče před Anežkou, která zaskočenou dívku vlídně odvede zpět k nic netušícím Poláčkům. Když si pro ni přijde matka, ptá se jí dcera zase na tátu (neřekne však, co ví). Doma se opět pohádají. Eliška dostala dopis z pojišťovny. Vzhledem k tomu, že při smrti jejího muže nebylo zjištěno cizí zavinění, nebudou peníze z pojistky vyplaceny. Hádku ukončí Poláček, který přišel spravit odpad. Anetka uteče. Nešťastná Eliška se na zápraží opije s Poláčkem jeho slivovicí. Anežka přivede Anetku domů. Eliška se na podivínku zlobí a před dcerou sama řekne: „zabil se jí táta!“ Dívka mlčky odejde do domu Večer se v hospodě starosta vyptává chlapů, jestli neviděli jeho ženu. Opilý Poláček se zvedne a vydá se za Eliškou. Tvrdí jí, že přišel dodělat práci. Je troufalý, ale ona ho odmítne. Když je žena později ve vaně, kdosi vstoupí dovnitř.. Starosta má krátce vidinu Polednice a pak najde spící manželku doma v posteli Kombajnér v poli zastaví stroj; v obilí leží mrtvá Anežka Při pohřbu se Poláček omlouvá Elišce, že za ní v opilosti vlezl do koupelny. Prosí ji, aby to nikomu neříkala. Matka najde dceru u manželova hrobu. Dívka od ní beze slova odejde. Doma je Anetka vzpurná a Eliška na ni křičí. Žena doma slyší hlasy a vidí, jak Polednice odnáší Anetku. Když se bytost otočí, má její vlastní tvář. Anetka je však v pořádku doma Eliška jako posledá zabedňuje dům. Dcera je zabarikádovaná ve svém pokojíku. Večer matka myje nadobí i dítě pískem, jakoby je myla vodou. Uklidňuje je tvrzením, že to spolu zvládnou. Na dveře buší starosta, ale Eliška ho pošle pryč. Muž jí tvrdí, že s Anežkou to kdysi začalo stejně Matka slyší hlasy, dožadující se dítěte. Zatemnění oken náhle spadne. Dovnitř prudce svítí slunce. Zjeví se Polednice s Eliščinou tváří. Matka s dcerou utíká polem. Polednice je dostihne. Žena k sobě tiskne dítě tak pevně, že je dusí. Anetka se jí vytrhne; bojí se jí Náhle přijde očekávané zatmění Slunce. Když skončí, Anetka se vrátí k zoufalé mámě, která ji prosí o odpuštění. Obejmou se Eliška a Anetka vystupují z autobusu u vsi, přesně jako na začátku...
Ocenění:
Český lev
2016 - Daniela Kolářová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2016 - Alexander Šurkala (Nejlepší kamera) (nominace)
2016 - Martin Jílek, Petr Šoupa, Viktor Prášil (Nejlepší zvuk) (nominace)
2016 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.3.2016 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 25.7.2016
Poprvé na DVD: 27.7.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 27.7.2016 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 7 904 766
Návštěvnost v ČR 57 776
Tvůrci a herci
Jiří Sádek (Režie), Matěj Chlupáček (Produkce), Ben Corrigan (Hudba), Alexander Šurkala (Kamera), Michal Lánský (Střih), Jan Pjena Novotný (Scénografie), Jana Jurčová (Kostýmy), Petr Šoupa (Zvuk), Viktor Prášil (Zvuk), Martin Jílek (Zvuk), Eva Ungrová-Malíková (Masky), Michal Samir (Scénář), Karel Jaromír Erben (kniha) (Předloha), Aňa Geislerová (Herec), Karolína Lipowská (Herec), Zdeněk Mucha (Herec), Daniela Kolářová (Herec), Jiří Štrébl (Herec), Marie Ludvíková (Herec), Mikuláš Prošek (Herec), Halka Jeřábek Třešňáková (Herec), Marek Pospíchal (Herec), Tomáš Bambušek (Herec), Petr Kocourek (Herec), Zdeněk Palusga (Herec), Petr Klimeš (Herec), Pavel Moravec (Herec)
2016/85/Česko/Horor, Drama, Mysteriózní, Psychologický
Zajímavost k filmu
- Tématika knihy "Kytice" od K. J. Erbena není pro Aňu Geislerovou (Eliška) cizí. V roce 2000 si zahrála ve filmu Kytice.
- Mladou Karolínu Lipowskou objevila castingová režisérka Maja Hamplová při hledání dětské tváře pro reklamu. V té si nakonec Karolína nezahrála, nicméně velmi zaujala producenta Matěje Chlupáčka, díky kterému získala roli ve filmu Polednice.
- Přestože titul filmu Polednice odkazuje k slavné básni Karla Jaromíra Erbena, inspirace pro filmový příběh, zasazený do současnosti, je velmi volná.
- Štáb v průběhu natáčení sužovala úmorná vedra. Jenom za první den natáčení vypilo 70 lidí na 1020 půllitrových lahví s vodou a na slunci bylo přes 50 stupňů.
- Natáčelo se v okolí Berouna i v Praze. Vesnice, kam se Eliška (Aňa Geislerová) s dcerou vrací, jsou Vinařice na Berounsku.
- Mladou Karolínu Lipowskou objevila castingová režisérka Maja Hamplová při hledání dětské tváře pro reklamu. V té si nakonec Karolína nezahrála, nicméně velmi zaujala producenta Matěje Chlupáčka, díky kterému získala roli ve filmu Polednice.
- Přestože titul filmu Polednice odkazuje k slavné básni Karla Jaromíra Erbena, inspirace pro filmový příběh, zasazený do současnosti, je velmi volná.
- Štáb v průběhu natáčení sužovala úmorná vedra. Jenom za první den natáčení vypilo 70 lidí na 1020 půllitrových lahví s vodou a na slunci bylo přes 50 stupňů.
- Natáčelo se v okolí Berouna i v Praze. Vesnice, kam se Eliška (Aňa Geislerová) s dcerou vrací, jsou Vinařice na Berounsku.
Odkazy
Hrají:
Aňa Geislerová, Karolína Lipowská, Zdeněk Mucha, Daniela Kolářová, Jiří Štrébl, Marie Ludvíková, Mikuláš Prošek, Halka Jeřábek Třešňáková, Marek Pospíchal, Tomáš Bambušek, Petr Kocourek, Zdeněk Palusga, Petr Klimeš, Pavel Moravec