Che Guevara / Che: Part One (2008/126/Španělsko, Francie, USA/Drama, Historický, Životopisný, Válečný) 69% -Originál DVD-
21.11.2023 04:31
JEDNOU VĚTOU
„Bojovník za svobodu nebo masový vrah?“
OBSAH
26. listopadu 1956. Fidel Castro se plaví na Kubu s osmdesáti povstalci. Jedním z nich je i Ernesto „Che“ Guevara, argentinský doktor, který sdílí s Castrem společný cíl – svrhnout zkorumpovanou diktaturu Fulgencia Batisty. Che se projeví jako nepostradatelný bojovník, rychle si osvojí umění partizánského boje. Jakmile se Che pustí do boje, s nadšením ho oslavují jeho velitelé i kubánský lid. Tento film zachycuje vzestup Che během kubánské revoluce, od doktora – přes velitele – k hrdinovi revoluce. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nezlobte se na mě pane Soderberghu, ale já jsem si životopisný film o Che Guevarovi představoval trošku jinak. Film mi tak ve výsledku přišel absolutně bez emocí, bez příběhu. Jen nijaká směs záběrů z džungle a různých konferencí, kde se chvíli mluví anglicky, chvíli španělsky, a vlastně mi to ve výsledku o Che Guevarovi vůbec nic neřekne. (Malarkey) 2*
Steven Soderbergh nepatří mezi režiséry, kteří točí extra zábavné snímky, ale poslední jeho počiny jsou na nebezpečně zvednutý prostředníček. Lehce přes dvě hodiny (a to jde o první část!) a těžce o ničem. Neříkám, že mě Che nezajímá, ale většina filmu utíká hrozně pomalu a jeho postava je vykreslována extrémně pomalu. Soderbergh se možná v dokumentární ladění a pomalosti vyžívá, ale já opravdu ne. Zajímavé je využití barevního a černobílého filmu. Já osobně bych to asi čekal opačně, ale Soderbergh "ty novější" záznamy promítá černobíle, aby staré představoval barevně. Chápu, že jde pravděpodobně o snahu zdokumentárnět téma(nové záběry z konference a diskuzí ve stylu černobílé televize...), ale příliš to nepomáhá. Del Toro předvádí kvality, ale není to Marlon Brando, aby vše utáhl sám. Tohle asi ocení nějaký milovník Che a všech různých detailů, ale obyčejný divák by oba díly zkrátil do jedné dvouhodinovky a viditelně, by o nic nepřišel. Až zase budu mít chuť poznat velkého "Che", tak si zagoogluju... Zjistím více informací za mnohem méně času. PS: doufám, že všichni ti, co nosí Cheho na tričkách vědí, kdo to byl...:) (Djkoma) 2*
První část dvoudílného Soderberghova filmu o životě slavného revolucionáře a posla lepších zítřků se, no, táhne. Procházení džunglí se zastávkami na venkově tvůrci prokládají objímáním, vítáním mnohých a tlacháním a filosofováním s Fidelem a Raulem Castrovými. Občas při tom někdo někoho zastřelí, jindy se káže o morálce a oddanosti myšlenkám, pak zadumaný Che Guevara hovoří o revolučních krocích. Prvnímu dílu biografického eposu citelně chybí třecí plochy, pro mnohé masový vrah a nebezpečný fanatik je tu za laskavého a vstřícného muže, ovšem záhy je toho revolučního „blábolení“ přespříliš. Postupně opakujícím se výjevům z každodenního života vojáků v divočině chybí prostě něco navíc, stejně jako to celé postrádá soudržnost. Pohled do důležité životní etapy charismatického symbolu vzpoury vyznívá naneštěstí povrchně. Druhý díl jsem si tak trochu nechal ujít. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Ernesto Rafael Guevara de la Serna či prostě Che – pro jedny masový vrah, marx-leninský fanatik a nebezpečný blázen, pro druhé vypulírovaný symbol rebela, zásadového revolucionáře a posla lepších zítřků lidské společnosti. Naděje, že se Steven Soderbergh a jeho ambiciózní dvojdílný projekt dokáže účelně pohybovat mezi těmito dvěma extrémy a vyabstrahovat z nich zajímavou a podnětnou interpretaci Guevary-člověka, se bohužel ukazuje lichá. Prozatím z poloviny.
První část projektu Che Guevara – Revoluce – mapuje hrdinovo první (a zároveň poslední) úspěšné revoluční tažení – od listopadu 1956, kdy se skupina 82 mužů pod vedením Fidela Castra vydala svrhnout režim Fulgencia Batisty na Kubu, do ledna 1959, kdy Che dobyl Santa Claru a otevřel tak revolučnímu vojsku cestu do Havany. Druhá rovina příběhu čerpá z Guevarovy návštěvy New Yorku, která se uskutečnila v roce 1964, tedy v době, kdy už „El Comandante“ ztělesňoval milovanou i zatracovanou ikonu radikální levice.
Páteř filmu tvoří výjevy z každodenního života guerilly v kubánské divočině, skládanka mnohdy banálních epizod, které mají vydávat plastické svědectví o zrodu revoluce a jejího posla kdesi v hlubinách džungle. Soderbergh zvolil metodu zdánlivého odstupu, nesnaží se své záběry nikterak dramatizovat, naopak, ve vypjatých momentech je často kolážuje Guevarovými myšlenkami na téma guerillová válka a nové uspořádání země. Ve zmateném krupobití se střídají tváře, názory a reálie, které člověk alespoň okrajově neseznámený s průběhem tažení může pokládat leda tak za důkladně promíchaný guláš. Film kvůli tomu postrádá soudržnost, což jen dotváří formální provedení – divoký střih zhusta bere situacím pointu a ruční kamera divoce těká mezi strastiplnými pochody a šarvátkami guerilly s Batistovým vojskem.
Formální stránka filmu Che Guevara: Revoluce se snaží rozbít celistvý rámec mýtu o neohroženém revolucionáři, vymýtit z děje patos a schematičnost, vytvořit atmosféru pobytu „uprostřed dění“, navodit dojem osobního setkání s ikonou guerillové války. Nicméně předkládaná podoba Che Guevary je pouze dalším krotkým odvarem kultovní Kordovy fotografie Guerrillero Heroico – neproblematický, zadumaný, laskavý a vstřícný muž oddaný plně velké ideji spravedlnosti pro všechny, latinskoamerický zbojník, který bohatým bere a chudým dává. Obraz levicového „kluka z plakátu“ však nemilosrdně dusí ve filmu jakékoli napětí; postava Guevary se nikam nevyvíjí, zůstává nehybně heroická, nenabízí nic intimnějšího než revoluční hesla a proklamace. Chybí ji hlubší motivace a poklidně si existuje ve stavu završeného hrdinství bez pochyb, váhání a poklesků – čímž ztrácí veškerou provokativnost. Diváka štědře zásobuje levicovými moudry, kterým se cestou na plátno záhadně otupilo nabroušené militantní ostří. Skoro by se chtělo věřit, že Che neznal a neobdivoval Josefa Visarionoviče Stalina a že jeho myšlenky nebyly patřičně peprným vývarem leninské revoluční filozofie.
Zdá se, že tvůrci navzdory snaze o formální odstup podlehli mesiášskému mýtu a podřídili se pokorně jeho klíčovým schématům a plochým charakteristikám. Prvnímu dílu biografického eposu citelně chybí třecí plochy, všechno se přesouvá v jednoduchých škatulkách z bodu A do bodu B, myšlenky o revoluci pěkně zvoní a Che se s chlapskou něhou chová ke všem – dokonce i ke zběhům, které chvíli před tím nakázal zastřelit. Film Stevena Soderbergha tak občas nechtěně nabírá obsahové rysy socialistického realismu a podsouvá divákovi jakousi podivně přežvýkanou a vymlácenou romantiku salónní revoluce, při níž umírají jen zloduši s měšci u pasu a chudí se radují. A hrdina je krásný, bezvadný a uvědomělý. Ve třicátých letech minulého století možná, ale teď?
Naděje, že určité napětí a relativizaci postojů ústřední postavy přinesou alespoň volně vkládané prostřihy do roku 1964, pohasíná velmi záhy. V přeexponovaných a černobílých třaslavých záběrech prší jedna brilantní Cheho glosa za druhou a dovysvětluje se tu jeho ideologické podhoubí. Blábolení o permanentní revoluci opět postrádá militantní vyhrocenost a mění se v janošíkovské výzvy k odboji proti buržujům. Z politických vražd jsou nutná opatření, z USA jen prázdná židle v OSN a povrchní večírky „nechápajících“, vše bledne v záři zarostlého posla revoluce. Otevírají se desítky otázek a politických přesahů, které ale absolutně není prostor (ani vůle) rozvinout, natož doříct. Scénář si nakládá solidní fůru motivů, ale většinu z nich honem odhazuje na hromadu, která podpírá naleštěnou a ostře řezanou bustu komandanta El Cheho. Není pochyb o tom, že mnohé Guevarovy názory jsou stále aktuální a zamyšlení hodné, ale v téhle fast foodové formě? Ne, děkuji.
Co pozitivního tak zůstává po prvním díle revoluční skládanky? Vynikající Benicio Del Toro, který pochytil i tolik opěvovaný jas v očích, jímž Guevara oslňoval celý svět. Nakažlivé charisma a nezastavitelná energie jsou v jeho podání hmatatelné, o to lépe se všechny odtučněné leninské teze a revoluční poučky poslouchají (otázku, zda je to dobře, nechám na vás). Neurazí ani solidní řemeslo, které však lze od Soderbergha právem očekávat navzdory nezvládnutým obsahovým ambicím. No a konečně také přežívá naděje, že druhá část otevře alespoň škvírku třinácté komnaty a nabídne něco víc než sloní porci revolučního romantismu, který svou chatrnost maskuje tenkou vrstvou dokumentární autenticity. Je mi líto, tuhle povrchní Revoluci leda tak nažehlit na rudé tričko a vydat se s kamarády fantazírovat o zkáze západního imperialismu a svištění dlažebních kostek.
O FILMU
V roce 1952 generál Fulgencio Batista zorganizoval na Kubě politický puč, stal se prezidentem a pozastavil svobodné volby. Ačkoliv byla jeho zkorumpovaná diktatura zaštítěna armádou 40 000 mužů, mladý právník jménem Fidel Castro se pokusil podnítit národní povstání útokem na kasárna Moncada 26. července 1953. Útok se však nezdařil a Castro strávil dva roky ve vězení. Poté odešel do exilu do Mexika.
Mezitím se mladý argentinský idealista jménem Ernesto Guevara zapojil do politických aktivit v Guatemale. V roce 1954, když byla zvolená vláda Jacoboa Árbenze svržena vojenskou jednotkou řízenou CIA, Guevara unikl do Mexika. Následoval kontakty vytvořené v Guatemale a vyhledal skupinu kubánských revolucionářů - exulantů.
13. červenec 1955 znamenal tehdy nejvýznamnější den v historii kubánské revoluce. V prostém bytě v Mexico City byl Ernesto Guevara představen Fidelu Castrovi Fidelovým mladším bratrem, Raulem. Guevara se okamžitě připojil k partyzánské misi svrhnout kubánského diktátora. Kubánci dali mladému rebelovi přezdívku ‚Che‘ (tehdy oblíbené argentinské oslovení).
26. listopadu 1956 se Fidel Castro přeplavil na Kubu s osmdesáti povstalci - jen dvanáct z nich přežilo. Jedním z nich byl Che, který se přidal ke skupině jako doktor. Che si však rychle osvojil techniky boje a prosadil se i jako vynikající bojovník. Jakmile se Che pustil do boje, s nadšením ho uvítali jeho kamarádi i kubánský lid.
Che Guevara Revoluce sleduje vzestup Che během kubánské revoluce, od doktora, přes velitele povstalecké armády, k hrdinovi revoluce.
„Čtyřicet let po jeho smrti stále existuje mnoho důvodů, proč Che zůstává i dnes mocným symbolem,“ vysvětluje Laura Bickfordová, jedna z producentů filmu Che Guevara Revoluce. „On je nepochybně symbolem mladé rebelie a idealismu a já myslím, že tyto dvě věci jsou věčné, nadčasové. Nás nezajímá současná politika na Kubě. My jsme filmaři, kteří natočili film o specifickém období viděného očima Che.
„Mluvili jsme s každým na každé straně a všechen náš průzkum se dostal do scénáře. Nikdy se však nezavděčíme všem. Je zcela nemožné zachytit přesně všechny detaily. Tři roky jsme strávili průzkumem toho, co se nakonec proměnilo v 2. část filmu o Che. Původní představou bylo, že do detailu prozkoumáme jednu část života Che. My jsme však přišli na to, že bez natočení druhé části byste neporozuměli kontextu, ve kterém se rozhodl odejít do Bolívie.
„Když jsme se rozhodli přidat Kubu a New York a začali jsme pracovat na struktuře, pořád a pořád to narůstalo. V tu chvíli nám došlo, že musíme natočit dva filmy.
„Když jsme se Benicio a já začali poprvé zajímat o Che a obraceli se na různé scénáristy, byl nám doporučen Peter Buchman, který napsal scénář k filmu Alexander Veliký. Peter strávil rok čtením všech knih a přípravou na psaní scénáře. Když se výroba filmu Traffic - nadvláda gangů stala realitou, byli jsme na pár let odstaveni na vedlejší kolej. Když jsme se k našemu projektu vrátili, Steven souhlasil, že film natočí. Byl to Steven, který se chtěl zaměřit na Kubu a New York a přezkoumat i Bolivii.
„Jednou z největších obtíží bylo pro Stevena a Benicia v rámci scénáře to, že jsme měli příliš mnoho informací a potkali jsme tolik lidí, kteří nám vyprávěli své úchvatné příběhy,“ pokračuje Bickfordová. „Jak to vše zhustit a přitom stále vyprávět tento rozsáhlý příběh, aby to působilo skutečně? To bylo neskutečně náročné.
„Každý scénárista ve městě chtěl pomoci Stevenovi napsat jeho verzi, ale trvalo by jim nejméně rok, aby něco vytvořili. Pak mi zavolal Peter, aby mi připomněl, že už svůj průzkum udělal. Byla jsem mu velmi vděčná. On byl naprosto úžasný, když nám pomáhal sestavit strukturu filmu.“
Buchman vzpomíná: „Pamatuji si, že když jsem volal Lauře před pěti lety nebo tak nějak poté, co jsem udělal svůj průzkum, řekl jsem jí, že jestli chtějí scénáristu, který by diskutoval se Stevenem, byl bych šťastný, kdybych to mohl být já. To bylo před dvěma a půl lety. Letěl jsem do New Yorku a setkal jsem se s ním a Beniciem. Mým největším problémem s napsáním Bolívie bylo to, že představuje tragický konec příběhu, o kterém jsem chtěl vědět víc. Měl jsem pocit, že to dostatečně nevyjadřovalo tu ztrátu, protože jsme skutečně nevěděli, co se stalo před tím.
„A tak jsem napsal samostatný scénář se třemi příběhy: život Che a kubánská revoluce v jednom, jeho pád v druhém a mezi nimi výlet do New Yorku, kde promlouval ke Spojeným národům.
„Velkou nevýhodou natočení jednoho filmu s tak rozsáhlým příběhem je, že kdykoliv musíte stlačit čas, začínáte deformovat příběh. My všichni jsme věděli, že v sázce bylo příliš mnoho materiálu. Vždy se snažím zachovat ducha historie, ale v tomto případě je tam tolik lidí na obou stranách, kteří jsou stále posedlí touto osobou.
„Podle Stevena jsme nemohli spravedlivě udělat scénář pro každý příběh, a tak se rozhodl, že bychom udělali dva filmy. Jelikož Spojené národy poté prodělaly výraznou úpravu, šli jsme dál a natočili jsme scény Che hovořícího k Valnému shromáždění (OSN) v roce 1964. Laura se na mne obrátila a řekla: „Není to slavnostní chvíle?“ a já řekl, že je to vážně úžasná chvíle - jen kdybych nemusel jít hned domů a napsat dva scénáře!
„Musel jsem přehodnotit celou strukturu kubánského příběhu, protože jsem původně napsal dosti zhuštěnou verzi. Musel jsem se vrátit do historie a to byl proces, který pro Stevena, Benicia a Lauru skutečně hodně znamenal.“
7 let průzkumu
„Proces hraní Che byl pro mne velmi odlišný od ostatních filmů, které jsem kdy točil,“ uznává producent a hvězda obou filmů, Benicio Del Toro. „V tomto případě, jako skutečná osoba, začínáte s mužem samotným a tím, co napsal. To nás vedlo k sedmi letům průzkumu toho, co o něm napsali také druzí.“
„Během těch posledních sedmi let,“ říká Bickfordová, „jsme jeli na Kubu a do Bolívie a Paříže a Miami - téměř všude byl někdo, kdo nám měl co říci. Jednou z nejúžasnějších věcí na přípravě filmu o kubánské revoluci je ta, že je na živu stále mnoho lidí, kteří v ní bojovali. Když točíte příběh o americké, francouzské nebo mexické revoluci, není tu už nikdo, kdo by vám o nich pověděl.
„Také existuje řada dokumentů a fotografií z té doby. Povstalci byli vážně dobří v zaznamenávání svých zkušeností.
„Existují tři muži, kteří potkali Che během kubánské revoluce a kteří ho následovali do Bolívie a přežili: Pombo, Urbano a Benigno. Všichni tři si zahráli v obou částech filmu. S každým zvlášť jsme dělali rozhovory a občas s Pomboem a Urbanoem dohromady o tom, co se jim stalo na Kubě a v Bolívii. Urbano byl poradcem ve Španělsku. Co to znamenalo pro nás a pro herce? Dokonale nám vnukli pocit reality, který můžete získat jen od někoho, kdo tam skutečně byl. Pravdou je, že můžete natočit samostatný film o každém z nich; každý z nich má svůj vlastní příběh.
„Informace, které herci od nich potřebovali, byly velmi specifické. Detaily jako: Jak by v určité situaci drželi zbraně? Jak věděli, jak se dostat z jednoho místa do druhého? Rozmístili by náhodné formace nebo by prošli hustým porostem lesa? Byly to také velmi specifické informace ohledně taktiky a to dodávalo hercům energii. V naší skupině herců zobrazující tento kus kubánské revoluce a tento kus života Che máme celé politické spektrum. Každý jednotlivý politický pohled na kubánský problém je v tomto filmu zastoupen.“
SKUTEČNOST 1.DÍL
Ernesto Guevara (14. června 1928, Rosario, Argentina – 9. října 1967, La Higuera, Bolívie), běžně přezdívaný Che Guevara nebo el Che, byl kubánsko-argentinský marxistický revolucionář, lékař, spisovatel, vůdce partyzánů, diplomat, vojenský teoretik. Šlo o významnou postavu kubánské revoluce, jeho stylizovaná vizáž se stala všudypřítomným kontrakulturním symbolem vzpoury a globálním znakem populární kultury.
Jako mladý student medicíny Guevara cestoval po Jižní Americe a byl zradikalizován chudobou, hladem a nemocemi, kterých byl svědkem. Jeho rostoucí touha pomoci zvrátit to, co shledal jako kapitalistické vykořisťování Latinské Ameriky Spojenými státy, podnítila jeho zapojení do guatemalských sociálních reforem za prezidenta Jacoba Árbenze, jehož případné svržení za pomoci CIA na příkaz United Fruit Company upevnilo Guevarovu politickou ideologii. Později se v Mexico City Guevara setkal s Raúlem a Fidelem Castrem, připojil se k jejich Hnutí 26. července a odplul na Kubu na palubě jachty Granma s úmyslem svrhnout kubánského diktátora Fulgencia Batistu podporovaného Spojenými státy. Guevara se brzy prosadil mezi povstalci, byl povýšen na druhého nejvyššího velitele a sehrál klíčovou roli ve dvouleté partyzánské kampani, která Batistovu vládu svrhla.
Po kubánské revoluci zastával Guevara v nové vládě řadu klíčových rolí. Mezi ně patřilo přezkoumání odvolání a popravčí čety pro ty, kteří byli odsouzeni jako váleční zločinci během revolučních tribunálů, zavedení agrární pozemkové reformy jako ministr průmyslu, pomoc při vedení úspěšné celonárodní kampaně zaměřené na gramotnost, sloužil jako prezident národní banky a instruktor kubánských ozbrojených sil a procházel světem jako diplomat jménem kubánského socialismu. Takové pozice mu také umožnily hrát ústřední roli při výcviku sil milicí, které odrazily invazi v Zátoce sviní, a při převozu sovětských jaderných balistických střel na Kubu, což předcházelo kubánské raketové krizi v roce 1962. Kromě toho byl Guevara plodným spisovatelem a pisatelem deníků, který sestavil klíčovou příručku o partyzánské válce spolu s nejprodávanějšími memoáry o své mladické kontinentální cestě na motocyklu. Jeho zkušenosti a studium marxismu-leninismu ho vedly k předpokladu, že zaostalost a závislost třetího světa byla přirozeným výsledkem imperialismu, neokolonialismu a monopolního kapitalismu, přičemž jediným lékem byl proletářský internacionalismus a světová revoluce. Guevara opustil Kubu v roce 1965, aby podnítil kontinentální revoluce v Africe i Jižní Americe, nejprve neúspěšně v Kongu-Kinshase a později v Bolívii, kde byl zajat bolivijskými silami za pomoci CIA a popraven.
Guevara zůstává uctívanou i hanobenou historickou postavou, polarizovanou v kolektivní představivosti v množství biografií, memoárů, esejí, dokumentů, písní a filmů. V důsledku jeho vnímaného mučednictví, poetických invokací k třídnímu boji a touhy vytvořit vědomí „nového člověka“ poháněného spíše morálními než materiálními pobídkami se Guevara vyvinul v typickou ikonu různých levicových hnutí. Naproti tomu jeho ideologičtí kritici z pravice ho obviňují z propagace autoritářství a schvalování násilí vůči jeho politickým oponentům. Navzdory neshodám ohledně jeho odkazu ho časopis Time označil za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí 20. století, zatímco jeho fotografie Alberta Kordy s názvem Guerrillero Heroico byla citována Maryland Institute College of Art jako „nejslavnější fotografie na světě“.
Ocenění:
2009 - Benicio Del Toro (Nejlepší herec)
2009 - Antxón Gómez (Nejlepší výprava)
2009 - Peter Buchman (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
2009 - Alberto Iglesias (Nejlepší původní hudba) (nominace)
2009 - Nejlepší producentská supervize (nominace)
Cannes Film Festival
2008 - Benicio Del Toro (Nejlepší herec)
2008 - Steven Soderbergh (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: Pavel Vondra - Benicio Del Toro (Ernesto Che Guevara), Libor Hruška - Santiago Cabrera (Camilo Cienfuegos), Tomáš Racek - Demián Bichir (Fidel Castro), Radovan Vaculík - Rodrigo Santoro (Raúl Castro), Jaroslav Horák - Joaquim de Almeida (President René Barrientos), Jaroslav Kaňkovský - Jsu Garcia (Jorge Sotús), Ivo Novák, Jakub Zdeněk, Ladislav Cigánek, Otto Rošetzký, Petra Jindrová, Radek Hoppe, Šárka Vondrová, Tomáš Juřička a další...
Výroba: Andrea Bodnárová
Zvuk: Martin Porubský
Režie: Milan Soták
Vyrobila: Saga Tv s.r.o. pro SPI International 2010
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 15.1.2009 SPI Film
Premiéra USA: 12.12.2008 IFC Films
Premiéra Španělsko: 5.9.2008 20th Century Fox Espana
Premiéra Francie: 7.1.2009 Warner Bros. FR
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.3.2010 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 301 080
Tržby celkem - $ 42 800 000
Návštěvnost v ČR 12 333
Náklady (Rozpočet) - $ 58 000 000
FILMY V SÉRII
Che Guevara gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa194/
Španělsko / Francie / USA, Drama / Historický / Životopisný, 2008
Režie: Steven Soderbergh, Hrají: Benicio Del Toro, Julia Ormond
Che Guevara: Partyzánská válka gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa195/
Španělsko / Francie / USA, Drama / Historický / Válečný, 2008
Režie: Steven Soderbergh, Hrají: Benicio Del Toro, Rodrigo Santoro
„Bojovník za svobodu nebo masový vrah?“
OBSAH
26. listopadu 1956. Fidel Castro se plaví na Kubu s osmdesáti povstalci. Jedním z nich je i Ernesto „Che“ Guevara, argentinský doktor, který sdílí s Castrem společný cíl – svrhnout zkorumpovanou diktaturu Fulgencia Batisty. Che se projeví jako nepostradatelný bojovník, rychle si osvojí umění partizánského boje. Jakmile se Che pustí do boje, s nadšením ho oslavují jeho velitelé i kubánský lid. Tento film zachycuje vzestup Che během kubánské revoluce, od doktora – přes velitele – k hrdinovi revoluce. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nezlobte se na mě pane Soderberghu, ale já jsem si životopisný film o Che Guevarovi představoval trošku jinak. Film mi tak ve výsledku přišel absolutně bez emocí, bez příběhu. Jen nijaká směs záběrů z džungle a různých konferencí, kde se chvíli mluví anglicky, chvíli španělsky, a vlastně mi to ve výsledku o Che Guevarovi vůbec nic neřekne. (Malarkey) 2*
Steven Soderbergh nepatří mezi režiséry, kteří točí extra zábavné snímky, ale poslední jeho počiny jsou na nebezpečně zvednutý prostředníček. Lehce přes dvě hodiny (a to jde o první část!) a těžce o ničem. Neříkám, že mě Che nezajímá, ale většina filmu utíká hrozně pomalu a jeho postava je vykreslována extrémně pomalu. Soderbergh se možná v dokumentární ladění a pomalosti vyžívá, ale já opravdu ne. Zajímavé je využití barevního a černobílého filmu. Já osobně bych to asi čekal opačně, ale Soderbergh "ty novější" záznamy promítá černobíle, aby staré představoval barevně. Chápu, že jde pravděpodobně o snahu zdokumentárnět téma(nové záběry z konference a diskuzí ve stylu černobílé televize...), ale příliš to nepomáhá. Del Toro předvádí kvality, ale není to Marlon Brando, aby vše utáhl sám. Tohle asi ocení nějaký milovník Che a všech různých detailů, ale obyčejný divák by oba díly zkrátil do jedné dvouhodinovky a viditelně, by o nic nepřišel. Až zase budu mít chuť poznat velkého "Che", tak si zagoogluju... Zjistím více informací za mnohem méně času. PS: doufám, že všichni ti, co nosí Cheho na tričkách vědí, kdo to byl...:) (Djkoma) 2*
První část dvoudílného Soderberghova filmu o životě slavného revolucionáře a posla lepších zítřků se, no, táhne. Procházení džunglí se zastávkami na venkově tvůrci prokládají objímáním, vítáním mnohých a tlacháním a filosofováním s Fidelem a Raulem Castrovými. Občas při tom někdo někoho zastřelí, jindy se káže o morálce a oddanosti myšlenkám, pak zadumaný Che Guevara hovoří o revolučních krocích. Prvnímu dílu biografického eposu citelně chybí třecí plochy, pro mnohé masový vrah a nebezpečný fanatik je tu za laskavého a vstřícného muže, ovšem záhy je toho revolučního „blábolení“ přespříliš. Postupně opakujícím se výjevům z každodenního života vojáků v divočině chybí prostě něco navíc, stejně jako to celé postrádá soudržnost. Pohled do důležité životní etapy charismatického symbolu vzpoury vyznívá naneštěstí povrchně. Druhý díl jsem si tak trochu nechal ujít. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Ernesto Rafael Guevara de la Serna či prostě Che – pro jedny masový vrah, marx-leninský fanatik a nebezpečný blázen, pro druhé vypulírovaný symbol rebela, zásadového revolucionáře a posla lepších zítřků lidské společnosti. Naděje, že se Steven Soderbergh a jeho ambiciózní dvojdílný projekt dokáže účelně pohybovat mezi těmito dvěma extrémy a vyabstrahovat z nich zajímavou a podnětnou interpretaci Guevary-člověka, se bohužel ukazuje lichá. Prozatím z poloviny.
První část projektu Che Guevara – Revoluce – mapuje hrdinovo první (a zároveň poslední) úspěšné revoluční tažení – od listopadu 1956, kdy se skupina 82 mužů pod vedením Fidela Castra vydala svrhnout režim Fulgencia Batisty na Kubu, do ledna 1959, kdy Che dobyl Santa Claru a otevřel tak revolučnímu vojsku cestu do Havany. Druhá rovina příběhu čerpá z Guevarovy návštěvy New Yorku, která se uskutečnila v roce 1964, tedy v době, kdy už „El Comandante“ ztělesňoval milovanou i zatracovanou ikonu radikální levice.
Páteř filmu tvoří výjevy z každodenního života guerilly v kubánské divočině, skládanka mnohdy banálních epizod, které mají vydávat plastické svědectví o zrodu revoluce a jejího posla kdesi v hlubinách džungle. Soderbergh zvolil metodu zdánlivého odstupu, nesnaží se své záběry nikterak dramatizovat, naopak, ve vypjatých momentech je často kolážuje Guevarovými myšlenkami na téma guerillová válka a nové uspořádání země. Ve zmateném krupobití se střídají tváře, názory a reálie, které člověk alespoň okrajově neseznámený s průběhem tažení může pokládat leda tak za důkladně promíchaný guláš. Film kvůli tomu postrádá soudržnost, což jen dotváří formální provedení – divoký střih zhusta bere situacím pointu a ruční kamera divoce těká mezi strastiplnými pochody a šarvátkami guerilly s Batistovým vojskem.
Formální stránka filmu Che Guevara: Revoluce se snaží rozbít celistvý rámec mýtu o neohroženém revolucionáři, vymýtit z děje patos a schematičnost, vytvořit atmosféru pobytu „uprostřed dění“, navodit dojem osobního setkání s ikonou guerillové války. Nicméně předkládaná podoba Che Guevary je pouze dalším krotkým odvarem kultovní Kordovy fotografie Guerrillero Heroico – neproblematický, zadumaný, laskavý a vstřícný muž oddaný plně velké ideji spravedlnosti pro všechny, latinskoamerický zbojník, který bohatým bere a chudým dává. Obraz levicového „kluka z plakátu“ však nemilosrdně dusí ve filmu jakékoli napětí; postava Guevary se nikam nevyvíjí, zůstává nehybně heroická, nenabízí nic intimnějšího než revoluční hesla a proklamace. Chybí ji hlubší motivace a poklidně si existuje ve stavu završeného hrdinství bez pochyb, váhání a poklesků – čímž ztrácí veškerou provokativnost. Diváka štědře zásobuje levicovými moudry, kterým se cestou na plátno záhadně otupilo nabroušené militantní ostří. Skoro by se chtělo věřit, že Che neznal a neobdivoval Josefa Visarionoviče Stalina a že jeho myšlenky nebyly patřičně peprným vývarem leninské revoluční filozofie.
Zdá se, že tvůrci navzdory snaze o formální odstup podlehli mesiášskému mýtu a podřídili se pokorně jeho klíčovým schématům a plochým charakteristikám. Prvnímu dílu biografického eposu citelně chybí třecí plochy, všechno se přesouvá v jednoduchých škatulkách z bodu A do bodu B, myšlenky o revoluci pěkně zvoní a Che se s chlapskou něhou chová ke všem – dokonce i ke zběhům, které chvíli před tím nakázal zastřelit. Film Stevena Soderbergha tak občas nechtěně nabírá obsahové rysy socialistického realismu a podsouvá divákovi jakousi podivně přežvýkanou a vymlácenou romantiku salónní revoluce, při níž umírají jen zloduši s měšci u pasu a chudí se radují. A hrdina je krásný, bezvadný a uvědomělý. Ve třicátých letech minulého století možná, ale teď?
Naděje, že určité napětí a relativizaci postojů ústřední postavy přinesou alespoň volně vkládané prostřihy do roku 1964, pohasíná velmi záhy. V přeexponovaných a černobílých třaslavých záběrech prší jedna brilantní Cheho glosa za druhou a dovysvětluje se tu jeho ideologické podhoubí. Blábolení o permanentní revoluci opět postrádá militantní vyhrocenost a mění se v janošíkovské výzvy k odboji proti buržujům. Z politických vražd jsou nutná opatření, z USA jen prázdná židle v OSN a povrchní večírky „nechápajících“, vše bledne v záři zarostlého posla revoluce. Otevírají se desítky otázek a politických přesahů, které ale absolutně není prostor (ani vůle) rozvinout, natož doříct. Scénář si nakládá solidní fůru motivů, ale většinu z nich honem odhazuje na hromadu, která podpírá naleštěnou a ostře řezanou bustu komandanta El Cheho. Není pochyb o tom, že mnohé Guevarovy názory jsou stále aktuální a zamyšlení hodné, ale v téhle fast foodové formě? Ne, děkuji.
Co pozitivního tak zůstává po prvním díle revoluční skládanky? Vynikající Benicio Del Toro, který pochytil i tolik opěvovaný jas v očích, jímž Guevara oslňoval celý svět. Nakažlivé charisma a nezastavitelná energie jsou v jeho podání hmatatelné, o to lépe se všechny odtučněné leninské teze a revoluční poučky poslouchají (otázku, zda je to dobře, nechám na vás). Neurazí ani solidní řemeslo, které však lze od Soderbergha právem očekávat navzdory nezvládnutým obsahovým ambicím. No a konečně také přežívá naděje, že druhá část otevře alespoň škvírku třinácté komnaty a nabídne něco víc než sloní porci revolučního romantismu, který svou chatrnost maskuje tenkou vrstvou dokumentární autenticity. Je mi líto, tuhle povrchní Revoluci leda tak nažehlit na rudé tričko a vydat se s kamarády fantazírovat o zkáze západního imperialismu a svištění dlažebních kostek.
O FILMU
V roce 1952 generál Fulgencio Batista zorganizoval na Kubě politický puč, stal se prezidentem a pozastavil svobodné volby. Ačkoliv byla jeho zkorumpovaná diktatura zaštítěna armádou 40 000 mužů, mladý právník jménem Fidel Castro se pokusil podnítit národní povstání útokem na kasárna Moncada 26. července 1953. Útok se však nezdařil a Castro strávil dva roky ve vězení. Poté odešel do exilu do Mexika.
Mezitím se mladý argentinský idealista jménem Ernesto Guevara zapojil do politických aktivit v Guatemale. V roce 1954, když byla zvolená vláda Jacoboa Árbenze svržena vojenskou jednotkou řízenou CIA, Guevara unikl do Mexika. Následoval kontakty vytvořené v Guatemale a vyhledal skupinu kubánských revolucionářů - exulantů.
13. červenec 1955 znamenal tehdy nejvýznamnější den v historii kubánské revoluce. V prostém bytě v Mexico City byl Ernesto Guevara představen Fidelu Castrovi Fidelovým mladším bratrem, Raulem. Guevara se okamžitě připojil k partyzánské misi svrhnout kubánského diktátora. Kubánci dali mladému rebelovi přezdívku ‚Che‘ (tehdy oblíbené argentinské oslovení).
26. listopadu 1956 se Fidel Castro přeplavil na Kubu s osmdesáti povstalci - jen dvanáct z nich přežilo. Jedním z nich byl Che, který se přidal ke skupině jako doktor. Che si však rychle osvojil techniky boje a prosadil se i jako vynikající bojovník. Jakmile se Che pustil do boje, s nadšením ho uvítali jeho kamarádi i kubánský lid.
Che Guevara Revoluce sleduje vzestup Che během kubánské revoluce, od doktora, přes velitele povstalecké armády, k hrdinovi revoluce.
„Čtyřicet let po jeho smrti stále existuje mnoho důvodů, proč Che zůstává i dnes mocným symbolem,“ vysvětluje Laura Bickfordová, jedna z producentů filmu Che Guevara Revoluce. „On je nepochybně symbolem mladé rebelie a idealismu a já myslím, že tyto dvě věci jsou věčné, nadčasové. Nás nezajímá současná politika na Kubě. My jsme filmaři, kteří natočili film o specifickém období viděného očima Che.
„Mluvili jsme s každým na každé straně a všechen náš průzkum se dostal do scénáře. Nikdy se však nezavděčíme všem. Je zcela nemožné zachytit přesně všechny detaily. Tři roky jsme strávili průzkumem toho, co se nakonec proměnilo v 2. část filmu o Che. Původní představou bylo, že do detailu prozkoumáme jednu část života Che. My jsme však přišli na to, že bez natočení druhé části byste neporozuměli kontextu, ve kterém se rozhodl odejít do Bolívie.
„Když jsme se rozhodli přidat Kubu a New York a začali jsme pracovat na struktuře, pořád a pořád to narůstalo. V tu chvíli nám došlo, že musíme natočit dva filmy.
„Když jsme se Benicio a já začali poprvé zajímat o Che a obraceli se na různé scénáristy, byl nám doporučen Peter Buchman, který napsal scénář k filmu Alexander Veliký. Peter strávil rok čtením všech knih a přípravou na psaní scénáře. Když se výroba filmu Traffic - nadvláda gangů stala realitou, byli jsme na pár let odstaveni na vedlejší kolej. Když jsme se k našemu projektu vrátili, Steven souhlasil, že film natočí. Byl to Steven, který se chtěl zaměřit na Kubu a New York a přezkoumat i Bolivii.
„Jednou z největších obtíží bylo pro Stevena a Benicia v rámci scénáře to, že jsme měli příliš mnoho informací a potkali jsme tolik lidí, kteří nám vyprávěli své úchvatné příběhy,“ pokračuje Bickfordová. „Jak to vše zhustit a přitom stále vyprávět tento rozsáhlý příběh, aby to působilo skutečně? To bylo neskutečně náročné.
„Každý scénárista ve městě chtěl pomoci Stevenovi napsat jeho verzi, ale trvalo by jim nejméně rok, aby něco vytvořili. Pak mi zavolal Peter, aby mi připomněl, že už svůj průzkum udělal. Byla jsem mu velmi vděčná. On byl naprosto úžasný, když nám pomáhal sestavit strukturu filmu.“
Buchman vzpomíná: „Pamatuji si, že když jsem volal Lauře před pěti lety nebo tak nějak poté, co jsem udělal svůj průzkum, řekl jsem jí, že jestli chtějí scénáristu, který by diskutoval se Stevenem, byl bych šťastný, kdybych to mohl být já. To bylo před dvěma a půl lety. Letěl jsem do New Yorku a setkal jsem se s ním a Beniciem. Mým největším problémem s napsáním Bolívie bylo to, že představuje tragický konec příběhu, o kterém jsem chtěl vědět víc. Měl jsem pocit, že to dostatečně nevyjadřovalo tu ztrátu, protože jsme skutečně nevěděli, co se stalo před tím.
„A tak jsem napsal samostatný scénář se třemi příběhy: život Che a kubánská revoluce v jednom, jeho pád v druhém a mezi nimi výlet do New Yorku, kde promlouval ke Spojeným národům.
„Velkou nevýhodou natočení jednoho filmu s tak rozsáhlým příběhem je, že kdykoliv musíte stlačit čas, začínáte deformovat příběh. My všichni jsme věděli, že v sázce bylo příliš mnoho materiálu. Vždy se snažím zachovat ducha historie, ale v tomto případě je tam tolik lidí na obou stranách, kteří jsou stále posedlí touto osobou.
„Podle Stevena jsme nemohli spravedlivě udělat scénář pro každý příběh, a tak se rozhodl, že bychom udělali dva filmy. Jelikož Spojené národy poté prodělaly výraznou úpravu, šli jsme dál a natočili jsme scény Che hovořícího k Valnému shromáždění (OSN) v roce 1964. Laura se na mne obrátila a řekla: „Není to slavnostní chvíle?“ a já řekl, že je to vážně úžasná chvíle - jen kdybych nemusel jít hned domů a napsat dva scénáře!
„Musel jsem přehodnotit celou strukturu kubánského příběhu, protože jsem původně napsal dosti zhuštěnou verzi. Musel jsem se vrátit do historie a to byl proces, který pro Stevena, Benicia a Lauru skutečně hodně znamenal.“
7 let průzkumu
„Proces hraní Che byl pro mne velmi odlišný od ostatních filmů, které jsem kdy točil,“ uznává producent a hvězda obou filmů, Benicio Del Toro. „V tomto případě, jako skutečná osoba, začínáte s mužem samotným a tím, co napsal. To nás vedlo k sedmi letům průzkumu toho, co o něm napsali také druzí.“
„Během těch posledních sedmi let,“ říká Bickfordová, „jsme jeli na Kubu a do Bolívie a Paříže a Miami - téměř všude byl někdo, kdo nám měl co říci. Jednou z nejúžasnějších věcí na přípravě filmu o kubánské revoluci je ta, že je na živu stále mnoho lidí, kteří v ní bojovali. Když točíte příběh o americké, francouzské nebo mexické revoluci, není tu už nikdo, kdo by vám o nich pověděl.
„Také existuje řada dokumentů a fotografií z té doby. Povstalci byli vážně dobří v zaznamenávání svých zkušeností.
„Existují tři muži, kteří potkali Che během kubánské revoluce a kteří ho následovali do Bolívie a přežili: Pombo, Urbano a Benigno. Všichni tři si zahráli v obou částech filmu. S každým zvlášť jsme dělali rozhovory a občas s Pomboem a Urbanoem dohromady o tom, co se jim stalo na Kubě a v Bolívii. Urbano byl poradcem ve Španělsku. Co to znamenalo pro nás a pro herce? Dokonale nám vnukli pocit reality, který můžete získat jen od někoho, kdo tam skutečně byl. Pravdou je, že můžete natočit samostatný film o každém z nich; každý z nich má svůj vlastní příběh.
„Informace, které herci od nich potřebovali, byly velmi specifické. Detaily jako: Jak by v určité situaci drželi zbraně? Jak věděli, jak se dostat z jednoho místa do druhého? Rozmístili by náhodné formace nebo by prošli hustým porostem lesa? Byly to také velmi specifické informace ohledně taktiky a to dodávalo hercům energii. V naší skupině herců zobrazující tento kus kubánské revoluce a tento kus života Che máme celé politické spektrum. Každý jednotlivý politický pohled na kubánský problém je v tomto filmu zastoupen.“
SKUTEČNOST 1.DÍL
Ernesto Guevara (14. června 1928, Rosario, Argentina – 9. října 1967, La Higuera, Bolívie), běžně přezdívaný Che Guevara nebo el Che, byl kubánsko-argentinský marxistický revolucionář, lékař, spisovatel, vůdce partyzánů, diplomat, vojenský teoretik. Šlo o významnou postavu kubánské revoluce, jeho stylizovaná vizáž se stala všudypřítomným kontrakulturním symbolem vzpoury a globálním znakem populární kultury.
Jako mladý student medicíny Guevara cestoval po Jižní Americe a byl zradikalizován chudobou, hladem a nemocemi, kterých byl svědkem. Jeho rostoucí touha pomoci zvrátit to, co shledal jako kapitalistické vykořisťování Latinské Ameriky Spojenými státy, podnítila jeho zapojení do guatemalských sociálních reforem za prezidenta Jacoba Árbenze, jehož případné svržení za pomoci CIA na příkaz United Fruit Company upevnilo Guevarovu politickou ideologii. Později se v Mexico City Guevara setkal s Raúlem a Fidelem Castrem, připojil se k jejich Hnutí 26. července a odplul na Kubu na palubě jachty Granma s úmyslem svrhnout kubánského diktátora Fulgencia Batistu podporovaného Spojenými státy. Guevara se brzy prosadil mezi povstalci, byl povýšen na druhého nejvyššího velitele a sehrál klíčovou roli ve dvouleté partyzánské kampani, která Batistovu vládu svrhla.
Po kubánské revoluci zastával Guevara v nové vládě řadu klíčových rolí. Mezi ně patřilo přezkoumání odvolání a popravčí čety pro ty, kteří byli odsouzeni jako váleční zločinci během revolučních tribunálů, zavedení agrární pozemkové reformy jako ministr průmyslu, pomoc při vedení úspěšné celonárodní kampaně zaměřené na gramotnost, sloužil jako prezident národní banky a instruktor kubánských ozbrojených sil a procházel světem jako diplomat jménem kubánského socialismu. Takové pozice mu také umožnily hrát ústřední roli při výcviku sil milicí, které odrazily invazi v Zátoce sviní, a při převozu sovětských jaderných balistických střel na Kubu, což předcházelo kubánské raketové krizi v roce 1962. Kromě toho byl Guevara plodným spisovatelem a pisatelem deníků, který sestavil klíčovou příručku o partyzánské válce spolu s nejprodávanějšími memoáry o své mladické kontinentální cestě na motocyklu. Jeho zkušenosti a studium marxismu-leninismu ho vedly k předpokladu, že zaostalost a závislost třetího světa byla přirozeným výsledkem imperialismu, neokolonialismu a monopolního kapitalismu, přičemž jediným lékem byl proletářský internacionalismus a světová revoluce. Guevara opustil Kubu v roce 1965, aby podnítil kontinentální revoluce v Africe i Jižní Americe, nejprve neúspěšně v Kongu-Kinshase a později v Bolívii, kde byl zajat bolivijskými silami za pomoci CIA a popraven.
Guevara zůstává uctívanou i hanobenou historickou postavou, polarizovanou v kolektivní představivosti v množství biografií, memoárů, esejí, dokumentů, písní a filmů. V důsledku jeho vnímaného mučednictví, poetických invokací k třídnímu boji a touhy vytvořit vědomí „nového člověka“ poháněného spíše morálními než materiálními pobídkami se Guevara vyvinul v typickou ikonu různých levicových hnutí. Naproti tomu jeho ideologičtí kritici z pravice ho obviňují z propagace autoritářství a schvalování násilí vůči jeho politickým oponentům. Navzdory neshodám ohledně jeho odkazu ho časopis Time označil za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí 20. století, zatímco jeho fotografie Alberta Kordy s názvem Guerrillero Heroico byla citována Maryland Institute College of Art jako „nejslavnější fotografie na světě“.
Ocenění:
2009 - Benicio Del Toro (Nejlepší herec)
2009 - Antxón Gómez (Nejlepší výprava)
2009 - Peter Buchman (Nejlepší adaptovaný scénář) (nominace)
2009 - Alberto Iglesias (Nejlepší původní hudba) (nominace)
2009 - Nejlepší producentská supervize (nominace)
Cannes Film Festival
2008 - Benicio Del Toro (Nejlepší herec)
2008 - Steven Soderbergh (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: Pavel Vondra - Benicio Del Toro (Ernesto Che Guevara), Libor Hruška - Santiago Cabrera (Camilo Cienfuegos), Tomáš Racek - Demián Bichir (Fidel Castro), Radovan Vaculík - Rodrigo Santoro (Raúl Castro), Jaroslav Horák - Joaquim de Almeida (President René Barrientos), Jaroslav Kaňkovský - Jsu Garcia (Jorge Sotús), Ivo Novák, Jakub Zdeněk, Ladislav Cigánek, Otto Rošetzký, Petra Jindrová, Radek Hoppe, Šárka Vondrová, Tomáš Juřička a další...
Výroba: Andrea Bodnárová
Zvuk: Martin Porubský
Režie: Milan Soták
Vyrobila: Saga Tv s.r.o. pro SPI International 2010
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 15.1.2009 SPI Film
Premiéra USA: 12.12.2008 IFC Films
Premiéra Španělsko: 5.9.2008 20th Century Fox Espana
Premiéra Francie: 7.1.2009 Warner Bros. FR
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.3.2010 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 301 080
Tržby celkem - $ 42 800 000
Návštěvnost v ČR 12 333
Náklady (Rozpočet) - $ 58 000 000
FILMY V SÉRII
Che Guevara gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa194/
Španělsko / Francie / USA, Drama / Historický / Životopisný, 2008
Režie: Steven Soderbergh, Hrají: Benicio Del Toro, Julia Ormond
Che Guevara: Partyzánská válka gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/aaa195/
Španělsko / Francie / USA, Drama / Historický / Válečný, 2008
Režie: Steven Soderbergh, Hrají: Benicio Del Toro, Rodrigo Santoro
Tvůrci a herci
Steven Soderbergh (Režie), Celia D. Costas (Produkce), Benicio Del Toro (Produkce), Alberto Iglesias (Hudba), Steven Soderbergh (Kamera), David Bridges (Kamera), Pablo Zumárraga (Střih), Rodrigo Bellott (Casting), J.C. Cantu (Casting), Yolanda Serrano (Casting), Mary Vernieu (Casting), Antxón Gómez (Scénografie), Susan Kaufman (Scénografie), Bina Daigeler (Kostýmy), Marc Orts (Zvuk), Angel De Angelis (Masky), Belén López-Puigcerver (Masky), Stephan Dupuis (Masky), Katherine James (Masky), Gail Rowell-Ryan (Masky), Naomi Donne (Masky), Peter Buchman (Scénář), Ernesto 'Che' Guevara (kniha) (Předloha), Benicio Del Toro (Herec), Julia Ormond (Herec), Oscar Isaac (Herec), Édgar Ramírez (Herec), Santiago Cabrera (Herec), Catalina Sandino Moreno (Herec), Yul Vazquez (Herec), Victor Rasuk (Herec), Jsu Garcia (Herec), Demián Bichir (Herec), Elvira Mínguez (Herec), Óscar Jaenada (Herec), Jorge Perugorría (Herec), Roberto Urbina (Herec), Rodrigo Santoro (Herec), Jon DeVries (Herec), Bruno Bichir (Herec), Monique Gabriela Curnen (Herec), Luis Alberto Garcia (Herec), Yamil Collazo (Herec), René Lavan (Herec), Carlos Ruíz Ruíz (Herec), Alex Manette (Herec), Miguel Rodarte (Herec), Elvis Nolasco (Herec), Marisé Alvarez (Herec), Pedro Telémaco (Herec), Octavio Gómez Berríos (Herec), Robert Myers (Herec), Michael Countryman (Herec), Euriamis Losada (Herec), Alfredo De Quesada (Herec), Ramon Fernandez (Herec), Gerardo José Vega (Herec), Joe Urla (Herec), Rafael Simón (Herec), Mateo Gómez (Herec), Stephen Mailer (Herec), Miguel Ángel Suárez (Herec), Gerardo Albarrán (Herec), Armando Riesco (Herec), Jose Brocco (Herec), Meg Gibson (Herec), Andres Munar (Herec), Ektor Rivera (Herec), Manuel Cabral (Herec), Javier Ortiz (Herec)
2008/126/Španělsko, Francie, USA/Drama, Historický, Životopisný, Válečný
Zajímavost k filmu
- Jedná se o jeden z prvních filmů točených na kameru Red One v 4K. Steven Soderbergh po dokončení řekl: „To je kamera, na kterou jsem čekal celou svoji kariéru…"
- Film Che Guevara - revoluce byl nominován na pět cen Goya. Získal nakonec dvě: za nejlepší mužskou hlavní roli (Benicio del Toro) a za nejlepší umělecké vedení ("mejor dirección artística") (Antxón Gómez). Neproměnil nominace na za nejlepší adaptovaný scénář, nejlepší hudbu a za nejlepší produkci.
- Soderbergh se na filmu podílel i jako kameraman.
- Benicio Del Toro se do filmu vrhal s velkým nadšením, Soderbergh ho musel často brzdit. "Chtěl jsem, aby na to nešel tak složitě, říkal jsem mu, že čím jednodušeji to zahraje, tím lepší to bude, hlavně netlačit na pilu."
- Steven Soderbergh konzultoval film s třemi pamětníky kubánské revoluce, kteří prošli s Che Guevarou celou revoluční pouť až do Bolívie. O rozhovor s bratry Castrovými se prý ani nepokusil.
- Každá ze dvou částí filmu je točena jiným vizuálním stylem. "První část má hollywoodskou konstrukci, revoluční příběh tomu napomáhá. Ta druhá je napjatá, má hodně nervózní kameru, dost jsme vycházeli z Che Guevarových deníků."
- Největším problémem bylo pro režiséra vybrat, jaké části revolucinářova života bude film obsahovat. Nakonec se rozhodl pro události na Kubě a v Bolívii, do filmu ale vložil i Guevarův projev na půdě OSN.
- I když Steven Soderbergh neumí španělsky moc dobře, nedělalo mu údajně velké problémy natočit celý film ve španělštině. "Byla to pro mě skvělá zkušenost, teď mám pocit, že bych si klidně troufl na film v japonštině nebo polštině," řekl Soderbergh.
- Steven Soderbergh přiznal, že předtím, než se mu do ruky dostal scénář k filmu, nevěděl o Che Guevarovi téměř nic. Film začal točit právě proto, aby se o Guevarovi dozvěděl víc.
- Při uvedení v kině Yara Cinema v Havaně sklidl herec Del Toro desetiminutový potlesk ve stoje od publika, ve kterém byli i pamětníci revoluce.
- Scénáře a režie se měl jednu dobu ujmout Terrence Malick. Ten v době smrti Che působil v Bolívii jako reportér.
- Film byl spolu s druhým dílem, Che-Guerilla, točen jako jeden projekt. Měl tak i premiéru na Filmovém festivalu v Cannes. Délka a složitost příběhu ale tvůrce donutila film rozdělit na současné dvě části. Režisér Steven Soderbergh proto tvrdí, že na filmy je třeba se dívat jako na celek rozdělený na dvě půlky.
- Steven Soderbergh má americké občanství, tudíž scény z Kuby nemohl točit na Kubě. Lokality mu nahradily Španělsko, Mexiko, Portoriko a Bolívie.
- Film se natáčel (stejně jako druhý díl) přesně 39 natáčecích dnů.
- Benicio Del Toro se s scénářem setkal už v roce 1996. Tehdy ale pracoval na filmu Traffic - Nadvláda gangů.
- Steven Soderbergh původně film vůbec točit nechtěl. Přemluvil ho k tomu Benicio Del Toro.
- Film s rozpočtem 58 milionů dolarů (oba díly), si jen na předprodeji vstupenek do kina vydělal celosvětově 54 milionů.
- Děj filmu se odehrává převážně v letech 1956-1958.
- Film Che Guevara - revoluce byl nominován na pět cen Goya. Získal nakonec dvě: za nejlepší mužskou hlavní roli (Benicio del Toro) a za nejlepší umělecké vedení ("mejor dirección artística") (Antxón Gómez). Neproměnil nominace na za nejlepší adaptovaný scénář, nejlepší hudbu a za nejlepší produkci.
- Soderbergh se na filmu podílel i jako kameraman.
- Benicio Del Toro se do filmu vrhal s velkým nadšením, Soderbergh ho musel často brzdit. "Chtěl jsem, aby na to nešel tak složitě, říkal jsem mu, že čím jednodušeji to zahraje, tím lepší to bude, hlavně netlačit na pilu."
- Steven Soderbergh konzultoval film s třemi pamětníky kubánské revoluce, kteří prošli s Che Guevarou celou revoluční pouť až do Bolívie. O rozhovor s bratry Castrovými se prý ani nepokusil.
- Každá ze dvou částí filmu je točena jiným vizuálním stylem. "První část má hollywoodskou konstrukci, revoluční příběh tomu napomáhá. Ta druhá je napjatá, má hodně nervózní kameru, dost jsme vycházeli z Che Guevarových deníků."
- Největším problémem bylo pro režiséra vybrat, jaké části revolucinářova života bude film obsahovat. Nakonec se rozhodl pro události na Kubě a v Bolívii, do filmu ale vložil i Guevarův projev na půdě OSN.
- I když Steven Soderbergh neumí španělsky moc dobře, nedělalo mu údajně velké problémy natočit celý film ve španělštině. "Byla to pro mě skvělá zkušenost, teď mám pocit, že bych si klidně troufl na film v japonštině nebo polštině," řekl Soderbergh.
- Steven Soderbergh přiznal, že předtím, než se mu do ruky dostal scénář k filmu, nevěděl o Che Guevarovi téměř nic. Film začal točit právě proto, aby se o Guevarovi dozvěděl víc.
- Při uvedení v kině Yara Cinema v Havaně sklidl herec Del Toro desetiminutový potlesk ve stoje od publika, ve kterém byli i pamětníci revoluce.
- Scénáře a režie se měl jednu dobu ujmout Terrence Malick. Ten v době smrti Che působil v Bolívii jako reportér.
- Film byl spolu s druhým dílem, Che-Guerilla, točen jako jeden projekt. Měl tak i premiéru na Filmovém festivalu v Cannes. Délka a složitost příběhu ale tvůrce donutila film rozdělit na současné dvě části. Režisér Steven Soderbergh proto tvrdí, že na filmy je třeba se dívat jako na celek rozdělený na dvě půlky.
- Steven Soderbergh má americké občanství, tudíž scény z Kuby nemohl točit na Kubě. Lokality mu nahradily Španělsko, Mexiko, Portoriko a Bolívie.
- Film se natáčel (stejně jako druhý díl) přesně 39 natáčecích dnů.
- Benicio Del Toro se s scénářem setkal už v roce 1996. Tehdy ale pracoval na filmu Traffic - Nadvláda gangů.
- Steven Soderbergh původně film vůbec točit nechtěl. Přemluvil ho k tomu Benicio Del Toro.
- Film s rozpočtem 58 milionů dolarů (oba díly), si jen na předprodeji vstupenek do kina vydělal celosvětově 54 milionů.
- Děj filmu se odehrává převážně v letech 1956-1958.
Odkazy
Hrají:
Benicio Del Toro, Julia Ormond, Oscar Isaac, Édgar Ramírez, Santiago Cabrera, Catalina Sandino Moreno, Yul Vazquez, Victor Rasuk, Jsu Garcia, Demián Bichir, Elvira Mínguez, Óscar Jaenada, Jorge Perugorría, Roberto Urbina, Rodrigo Santoro, Jon DeVries, Bruno Bichir, Monique Gabriela Curnen, Luis Alberto Garcia, Yamil Collazo, René Lavan, Carlos Ruíz Ruíz, Alex Manette, Miguel Rodarte, Elvis Nolasco, Marisé Alvarez, Pedro Telémaco, Octavio Gómez Berríos, Robert Myers, Michael Countryman, Euriamis Losada, Alfredo De Quesada, Ramon Fernandez, Gerardo José Vega, Joe Urla, Rafael Simón, Mateo Gómez, Stephen Mailer, Miguel Ángel Suárez, Gerardo Albarrán, Armando Riesco, Jose Brocco, Meg Gibson, Andres Munar, Ektor Rivera, Manuel Cabral, Javier Ortiz