Milada / Milada (2017/130/Česko/Životopisný, Drama, Historický) 56%
23.10.2023 14:09
JEDNOU VĚTOU
„Oběť jednoho z největších vykonstruovaných politických procesů v komunistickém Československu v 50.letech."
OBSAH
Film Milada je inspirován osudem a životem JUDr. Milady Horákové, který se dotkl mnoha lidí. Odehrává se v letech 1937 – 1950 a vypráví příběh ženy, v jejíž osobnost a životě byly morální principy zakořeněny tak silně, že se často ve svých rozhodnutích řídila více svým svědomím než srdcem, a to i za cenu ohrožení vlastní rodiny a sebe sama. Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 i přesto, že tehdejší prezident Československé republiky dostal mnoho žádostí o udělení milosti. O její milost žádali např. Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. Ústředními tématy filmu jsou svoboda, boj za demokracii, pravda, láska, naděje, moc a oběť, které jsou velmi aktuální i dnes. Cílem filmu je přiblížit osobnost Milady Horákové, její život a osud, nejširšímu publiku v České republice a v zahraničí.(Bohemia MP)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nechtěl jsem být tak kritický, ale nemohu jinak. V dnešní době je totiž poměrně populární otevírat politická témata a životopisně vyprávět příběhy důležitých politických postav naší republiky, potažmo Československa. No a Milada Horáková je opravdové téma. Téma, které si zaslouží respekt, pokoru a příběh, který se za sebe nemusí stydět. Tady sice v popisku přeháním. Film by se za sebe opravdu nemusel stydět. Jenže kromě adekvátního technického zpracování a více než solidní herečce z Izraele, mu chybí scénář, který by alespoň trošku dává smysl. Osobně, když nad tím přemýšlím, mám problém s tím, že podobné, poměrně vážné téma, dostane do ruky debutant. Je česká kinematografie natolik v hajzlu, aby podobná témata dostával na starost debutant? Nebo kde svaz bere ty koule na to, aby peníze pro tvůrce českých filmů přerozdělil zrovna debutantům? Osobně si nemyslím, že by David Mrnka byl natolik špatný, ale podle mě si vzal opravdu velké sousto. Dobré momenty střídaly vysloveně špatné a v rámci celého příběhu jsem měl co dělat, abych se o Miladě něco dozvěděl. Nakonec jsem se ale stejně nedozvěděl nic nového a ještě k tomu jsem měl co dělat, abych film dokoukal. Jediné svinstvo, na kterém se shodneme, je vzorovej českej komunista, kterej je pro mě asi nejodpornějším člověkem na světě. A je úplně jedno, jestli mluvíme o tom z minulosti nebo o tom ze současnosti. (Malarkey) 1*
Filip, Dolejš a Kováčik vymyslí stroj času a rozhodnou se jej ostatním parlamentním stranám slavnostně představit: Kováčik se hrdě ujme proslovu: "Soudruzi, co to melu, dámy a pánové, sestrojili jsme stroj času, chceme napravit křivdy minulosti a začneme tím, že se přesuneme do roku 1950, přesně do 26.června, tedy den před popravu Milady Horákové, abychom ji zachránili. Na důkaz toho, že již chceme ostatním stranám důvěřovat, necháme stroj na chodbě budovy parlamentu a každý si přes víkend může vyzkoušet jeho funkce. Jen, prosím, nezneužívat toto zařízení v osobní prospěch. Stroj je vybaven čidlem, které informuje o počtu uskutečněných misí, taktéž je schopný identifikovat, zda osoba, která jej využila, ještě cestuje v čase, nebo se již vrátila." V den naplánované mise se trio nestačí divit, když zjistí, že služby stroje času už využily jakési dvě neznámé osoby, které se ještě z "výletu" nestačily vrátit. Filip: "Soudruzi, o víkendu jsem skolil dvanácteráka, mám pocit, že tentokrát v síti času ulovíme velké zvíře." Všichni tři bryskně nalezou do stroje a náhle se v mžiku ocitnou ve vlahém letním večeru, je 26.6.1950, a zrovna proti nim jde osoba v masce Mikuláše, která je míjí. "To je divné", prohlásí Dolejš, umí si zavázat tkaničky u bot, je tedy ve straně považován za mimořádně inteligentního. A dál se diví: "Je přece léto, ta osoba měla vánoční proprietu." Trio se vydá pronásledovat podezřelého, který močí na rohu. Kováčik náhle vykřikne: "Klucííí, je to Babiš!!!" Babiš cosi breptá, v igelitce má gumu, zmizík a svazky StB. Je to jasné, vydal se zlikvidovat kompromitující důkazy o své osobě. Filip vítězoslavně: "A máme tě, ty hade." Babiš vyděšeně: "Soudruzi, kamarádi, neblbněte, bloudím v síti času, mě to vyplivlo úplně do jinýho roku. Mám zde za hodinu sraz s Okamurou, ten se chce narodit jako blonďák." Na druhý den ráno páni vynálezci posílají stroj času do šrotu. Film na mě působil sterilně, dané téma zpracoval vágně. Odvážné téma si žádalo bravurní přístup, větší zanícení. Množství filmu je ale odvedeno poměrně kvalitně. Herecké výkony tak akorát. 6/10 (kingik) 3*
Smutný pohled na tuzemské filmařské vnímání vlastní historie. Z Davida Mrnky, scénáristy i režiséra v jedné osobě, se totiž vyklubal autor slohového cvičení z deváté třídy základní školy. I tam se většinou přímá řeč skládá z holých vět nebo rádoby dějotvorných hesel. Když pak podobná motta přednáší unylý dabing (u českého filmu obzvlášť smutný paradox), je herecká stránka věci víceméně vynulovaná. Jako jediná si pak svoje uhraje nedoceněná Vica Kerekes, zatímco soudkyně Geislerová nebo Vyorálkův Gottwald coby zavilý piják vodky jsou bez přehánění v kategorii parodie. Samotná Milada Ayelet Zurer herecky funguje, ale to, co je nucena říkat, jsou natolik šílená moudra, že spolehlivě zazdí i ji. Když v zamýšleném zlomovém momentu pronese melodramatické "Komunisti jsou jako nacisti...", chybí už jen šibalské mrknutí do kamery. Až do konce mi pak nebylo jasné, jestli měl mít film čtyři hodiny a spousta toho musela být vystříhána, nebo si Mrnka vytiskl tři strany textu z wikipedie a jen odškrtával jednotlivé položky. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit absurdní momenty typu "hlavní hrdinka je odsouzena do vězení, aby se v následující scéně vesele vracela domů". Kdo o Miladě Horákové něco věděl před začátkem filmu, bude rozčilen, kdo nevěděl nic, bude mít z výsledku slušný guláš. (novoten) 1*
VELKÁ RECENZE
Milada Horáková byla jednou z nejvýraznějších postav našich novodobých dějin, a tak bylo pouze otázkou času, než její příběh někdo jednoho dne zfilmuje. To se nakonec uskutečnilo v roce 2017, přičemž šlo o mezinárodní projekt, na kterém se finančně podílel dokonce i Netflix. Celý snímek byl tedy natočen kompletně v angličtině. Ústřední dvojice se ujali zahraniční herci, Miladu Horákovou zde hraje izraelská herečka Ayelet Zurer a role jejího manžela Bohuslava se ujal americký herec Robert Gant, zbytek obsazení se již z drtivé většiny skládá z českých a slovenských herců. Samotný film pak pokrývá život Milady Horákové od roku 1937 do roku 1950, přičemž nahlížíme jak do profesního, tak i do jejího osobního života.
O režii tohoto snímku se postaral David Mrnka, přičemž šlo o jeho vůbec první film. Nabízí se otázka, zda si debutující režisér na sebe nevzal hned ze začátku poněkud velké sousto, když si uvědomíme, že se snímek nejen točí kolem výrazné osobnosti naší historie, která se stala obětí vykonstruovaného politického procesu, ale zároveň šlo v tomto případě o mezinárodní produkci. V několika směrech se ukazuje, že to trochu velké sousto zřejmě bylo.
V první řadě je poměrně velká škoda, že se tvůrci i přes drsný příběh drží v určitých částech dost zpátky. Ku příkladu se to projevuje tím způsobem, že nikdy nevidíme, jakými formami mučení si Milada ve vězení vlastně prošla, jsou nám pouze ukazovány určité náznaky. Snímek tedy v podstatě není vůbec brutální, a to především proto, že vznikl jako mládeži přístupný. Pravděpodobně tak bylo rozhodnuto z toho důvodu, aby Milada dokázala získat větší pozornost i v zahraničí.
Právě ona absence drsnějších scén nicméně poněkud zamrzí. Snímkem se sice velmi dobře nese tíživá atmosféra, která se v určitých částech stupňuje, nicméně kdyby nám tvůrci ukázali více, mohl být výsledek mnohem údernější. Je zde koneckonců nastíněno, že se komunisté chovali dokonce hůř než nacisté, ale kdyby nám bylo ukázáno více z jejich nelítostných praktik, mohlo mít jedno z hlavních témat ještě větší spád. A když už je řeč o větším spádu, známý poslední veřejný projev odsouzené Milady mohl mnohem více gradovat. Sám o sobě určitou sílu má, ale pokud se podíváme na dochované záběry ze závěrečné řeči Milady, tak není pochyb, že se z celého procesu dalo vytěžit více.
Zároveň celkem bije do očí, že je snímek v určitých částech poněkud chaoticky zeditován. Do některých pasáží se totiž přeskakuje poměrně rychle a divákovi může chvíli trvat, než pochytí, kterou část života Milady vlastně sledujeme. Na jednu stranu zde máme tyto skoky, které jsou někdy dost rychlé, na druhou stranu se ale film v určitých částech trochu vleče, což je ve výsledku celkem pozoruhodný paradox.
V souvislosti se zmíněnými skoky se často počítá i s určitou znalostí diváka v oblasti naší historie, alespoň tedy jejích hlavních záchytných bodů. Nám jakožto Čechům by to výrazný problém dělat nemělo, jelikož jde ale o mezinárodní produkci, tak je otázkou, jak moc přehledný může výsledek být pro diváky ze zahraničí.
Je ovšem nutné zdůraznit, že snímek má zároveň velké množství kvalit, které je třeba ocenit a které ho stále drží v nadprůměru. Velice zajímavým způsobem se v průběhu stopáže mísí dobové záběry se záběry nově vytvořenými v tom smyslu, že herci do dobových obrazů v podstatě zapadají. Vedle toho splynutí tuzemských a zahraničních herců nepůsobí nijak rušivě, naopak se všichni velmi dobře doplňují. Nejvíce ze všech herců pak samozřejmě vyniká Ayelet Zurer v hlavní roli. Nejen, že je skutečné Miladě velmi podobná, ale navíc se dokázala s rolí dobře sžít a působila v ní důvěryhodně.
Ze snímku jako celku je zároveň cítit, že se tvůrci opravdu snažili složit poctu skutečné Miladě Horákové a chtěli mít, pokud možno, vše fakticky správně, což se cení. Za zmínku též stojí hudba od Aleše Březiny a Drewa Alana, která se velice povedla a celkovou atmosféru doplnila více než slušně. V závěru ještě nelze samozřejmě opomenout sílu samotného příběhu, který sice mohl být ještě silněji podán, jak bylo zmíněno výše, nicméně i tak dokáže vyvolat potřebné emoce, které byste od tohoto filmu čekali.
Milada má určitou řadu nedostatků, které z celého snímku nedělají vyloženě skvělou podívanou se vším všudy. Lepší editace, možná lépe usměrněný scénář, větší expozice komunistické nepříčetnosti, silnější momenty v části projevu, to vše filmu do určité míry chybí a nelze jej tak považovat za něco zcela výjimečného. Čistě po filmařské stránce ovšem nejde v žádném případě o špatně odvedenou práci a přes všechny výtky jde stále o poměrně zdařilý počin, který pokrývá všechny důležité životní etapy Milady Horákové.
Ocenění:
Český lev
2017 - Simona Rybáková (Nejlepší kostýmy)
2017 - Andrea McDonald (Nejlepší masky)
2017 - David Mrnka (Nejlepší film) (nominace)
2017 - Vladimír Javorský (Nejlepší herec) (nominace)
2017 - Ayelet Zurer (Nejlepší herečka) (nominace)
2017 - Martin Štrba (Nejlepší kamera) (nominace)
2017 - Olina Kaufmanová (Nejlepší střih) (nominace)
2017 - Jiří Klenka (Nejlepší zvuk) (nominace)
2017 - Aleš Březina, Drew Alan (Nejlepší hudba) (nominace)
2017 - Milan Býček (Nejlepší výprava) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.11.2017 Bohemia MP
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 23.4.2018 (DVD)
Poprvé na DVD: 18.4.2018 Bohemia MP
Poprvé na Blu-ray: 16.5.2018 Bohemia MP
Tržby v ČR - Kč 14 211 233
Návštěvnost v ČR 113 733
Náklady (Rozpočet) - Kč 87 000 000
„Oběť jednoho z největších vykonstruovaných politických procesů v komunistickém Československu v 50.letech."
OBSAH
Film Milada je inspirován osudem a životem JUDr. Milady Horákové, který se dotkl mnoha lidí. Odehrává se v letech 1937 – 1950 a vypráví příběh ženy, v jejíž osobnost a životě byly morální principy zakořeněny tak silně, že se často ve svých rozhodnutích řídila více svým svědomím než srdcem, a to i za cenu ohrožení vlastní rodiny a sebe sama. Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 i přesto, že tehdejší prezident Československé republiky dostal mnoho žádostí o udělení milosti. O její milost žádali např. Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. Ústředními tématy filmu jsou svoboda, boj za demokracii, pravda, láska, naděje, moc a oběť, které jsou velmi aktuální i dnes. Cílem filmu je přiblížit osobnost Milady Horákové, její život a osud, nejširšímu publiku v České republice a v zahraničí.(Bohemia MP)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nechtěl jsem být tak kritický, ale nemohu jinak. V dnešní době je totiž poměrně populární otevírat politická témata a životopisně vyprávět příběhy důležitých politických postav naší republiky, potažmo Československa. No a Milada Horáková je opravdové téma. Téma, které si zaslouží respekt, pokoru a příběh, který se za sebe nemusí stydět. Tady sice v popisku přeháním. Film by se za sebe opravdu nemusel stydět. Jenže kromě adekvátního technického zpracování a více než solidní herečce z Izraele, mu chybí scénář, který by alespoň trošku dává smysl. Osobně, když nad tím přemýšlím, mám problém s tím, že podobné, poměrně vážné téma, dostane do ruky debutant. Je česká kinematografie natolik v hajzlu, aby podobná témata dostával na starost debutant? Nebo kde svaz bere ty koule na to, aby peníze pro tvůrce českých filmů přerozdělil zrovna debutantům? Osobně si nemyslím, že by David Mrnka byl natolik špatný, ale podle mě si vzal opravdu velké sousto. Dobré momenty střídaly vysloveně špatné a v rámci celého příběhu jsem měl co dělat, abych se o Miladě něco dozvěděl. Nakonec jsem se ale stejně nedozvěděl nic nového a ještě k tomu jsem měl co dělat, abych film dokoukal. Jediné svinstvo, na kterém se shodneme, je vzorovej českej komunista, kterej je pro mě asi nejodpornějším člověkem na světě. A je úplně jedno, jestli mluvíme o tom z minulosti nebo o tom ze současnosti. (Malarkey) 1*
Filip, Dolejš a Kováčik vymyslí stroj času a rozhodnou se jej ostatním parlamentním stranám slavnostně představit: Kováčik se hrdě ujme proslovu: "Soudruzi, co to melu, dámy a pánové, sestrojili jsme stroj času, chceme napravit křivdy minulosti a začneme tím, že se přesuneme do roku 1950, přesně do 26.června, tedy den před popravu Milady Horákové, abychom ji zachránili. Na důkaz toho, že již chceme ostatním stranám důvěřovat, necháme stroj na chodbě budovy parlamentu a každý si přes víkend může vyzkoušet jeho funkce. Jen, prosím, nezneužívat toto zařízení v osobní prospěch. Stroj je vybaven čidlem, které informuje o počtu uskutečněných misí, taktéž je schopný identifikovat, zda osoba, která jej využila, ještě cestuje v čase, nebo se již vrátila." V den naplánované mise se trio nestačí divit, když zjistí, že služby stroje času už využily jakési dvě neznámé osoby, které se ještě z "výletu" nestačily vrátit. Filip: "Soudruzi, o víkendu jsem skolil dvanácteráka, mám pocit, že tentokrát v síti času ulovíme velké zvíře." Všichni tři bryskně nalezou do stroje a náhle se v mžiku ocitnou ve vlahém letním večeru, je 26.6.1950, a zrovna proti nim jde osoba v masce Mikuláše, která je míjí. "To je divné", prohlásí Dolejš, umí si zavázat tkaničky u bot, je tedy ve straně považován za mimořádně inteligentního. A dál se diví: "Je přece léto, ta osoba měla vánoční proprietu." Trio se vydá pronásledovat podezřelého, který močí na rohu. Kováčik náhle vykřikne: "Klucííí, je to Babiš!!!" Babiš cosi breptá, v igelitce má gumu, zmizík a svazky StB. Je to jasné, vydal se zlikvidovat kompromitující důkazy o své osobě. Filip vítězoslavně: "A máme tě, ty hade." Babiš vyděšeně: "Soudruzi, kamarádi, neblbněte, bloudím v síti času, mě to vyplivlo úplně do jinýho roku. Mám zde za hodinu sraz s Okamurou, ten se chce narodit jako blonďák." Na druhý den ráno páni vynálezci posílají stroj času do šrotu. Film na mě působil sterilně, dané téma zpracoval vágně. Odvážné téma si žádalo bravurní přístup, větší zanícení. Množství filmu je ale odvedeno poměrně kvalitně. Herecké výkony tak akorát. 6/10 (kingik) 3*
Smutný pohled na tuzemské filmařské vnímání vlastní historie. Z Davida Mrnky, scénáristy i režiséra v jedné osobě, se totiž vyklubal autor slohového cvičení z deváté třídy základní školy. I tam se většinou přímá řeč skládá z holých vět nebo rádoby dějotvorných hesel. Když pak podobná motta přednáší unylý dabing (u českého filmu obzvlášť smutný paradox), je herecká stránka věci víceméně vynulovaná. Jako jediná si pak svoje uhraje nedoceněná Vica Kerekes, zatímco soudkyně Geislerová nebo Vyorálkův Gottwald coby zavilý piják vodky jsou bez přehánění v kategorii parodie. Samotná Milada Ayelet Zurer herecky funguje, ale to, co je nucena říkat, jsou natolik šílená moudra, že spolehlivě zazdí i ji. Když v zamýšleném zlomovém momentu pronese melodramatické "Komunisti jsou jako nacisti...", chybí už jen šibalské mrknutí do kamery. Až do konce mi pak nebylo jasné, jestli měl mít film čtyři hodiny a spousta toho musela být vystříhána, nebo si Mrnka vytiskl tři strany textu z wikipedie a jen odškrtával jednotlivé položky. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit absurdní momenty typu "hlavní hrdinka je odsouzena do vězení, aby se v následující scéně vesele vracela domů". Kdo o Miladě Horákové něco věděl před začátkem filmu, bude rozčilen, kdo nevěděl nic, bude mít z výsledku slušný guláš. (novoten) 1*
VELKÁ RECENZE
Milada Horáková byla jednou z nejvýraznějších postav našich novodobých dějin, a tak bylo pouze otázkou času, než její příběh někdo jednoho dne zfilmuje. To se nakonec uskutečnilo v roce 2017, přičemž šlo o mezinárodní projekt, na kterém se finančně podílel dokonce i Netflix. Celý snímek byl tedy natočen kompletně v angličtině. Ústřední dvojice se ujali zahraniční herci, Miladu Horákovou zde hraje izraelská herečka Ayelet Zurer a role jejího manžela Bohuslava se ujal americký herec Robert Gant, zbytek obsazení se již z drtivé většiny skládá z českých a slovenských herců. Samotný film pak pokrývá život Milady Horákové od roku 1937 do roku 1950, přičemž nahlížíme jak do profesního, tak i do jejího osobního života.
O režii tohoto snímku se postaral David Mrnka, přičemž šlo o jeho vůbec první film. Nabízí se otázka, zda si debutující režisér na sebe nevzal hned ze začátku poněkud velké sousto, když si uvědomíme, že se snímek nejen točí kolem výrazné osobnosti naší historie, která se stala obětí vykonstruovaného politického procesu, ale zároveň šlo v tomto případě o mezinárodní produkci. V několika směrech se ukazuje, že to trochu velké sousto zřejmě bylo.
V první řadě je poměrně velká škoda, že se tvůrci i přes drsný příběh drží v určitých částech dost zpátky. Ku příkladu se to projevuje tím způsobem, že nikdy nevidíme, jakými formami mučení si Milada ve vězení vlastně prošla, jsou nám pouze ukazovány určité náznaky. Snímek tedy v podstatě není vůbec brutální, a to především proto, že vznikl jako mládeži přístupný. Pravděpodobně tak bylo rozhodnuto z toho důvodu, aby Milada dokázala získat větší pozornost i v zahraničí.
Právě ona absence drsnějších scén nicméně poněkud zamrzí. Snímkem se sice velmi dobře nese tíživá atmosféra, která se v určitých částech stupňuje, nicméně kdyby nám tvůrci ukázali více, mohl být výsledek mnohem údernější. Je zde koneckonců nastíněno, že se komunisté chovali dokonce hůř než nacisté, ale kdyby nám bylo ukázáno více z jejich nelítostných praktik, mohlo mít jedno z hlavních témat ještě větší spád. A když už je řeč o větším spádu, známý poslední veřejný projev odsouzené Milady mohl mnohem více gradovat. Sám o sobě určitou sílu má, ale pokud se podíváme na dochované záběry ze závěrečné řeči Milady, tak není pochyb, že se z celého procesu dalo vytěžit více.
Zároveň celkem bije do očí, že je snímek v určitých částech poněkud chaoticky zeditován. Do některých pasáží se totiž přeskakuje poměrně rychle a divákovi může chvíli trvat, než pochytí, kterou část života Milady vlastně sledujeme. Na jednu stranu zde máme tyto skoky, které jsou někdy dost rychlé, na druhou stranu se ale film v určitých částech trochu vleče, což je ve výsledku celkem pozoruhodný paradox.
V souvislosti se zmíněnými skoky se často počítá i s určitou znalostí diváka v oblasti naší historie, alespoň tedy jejích hlavních záchytných bodů. Nám jakožto Čechům by to výrazný problém dělat nemělo, jelikož jde ale o mezinárodní produkci, tak je otázkou, jak moc přehledný může výsledek být pro diváky ze zahraničí.
Je ovšem nutné zdůraznit, že snímek má zároveň velké množství kvalit, které je třeba ocenit a které ho stále drží v nadprůměru. Velice zajímavým způsobem se v průběhu stopáže mísí dobové záběry se záběry nově vytvořenými v tom smyslu, že herci do dobových obrazů v podstatě zapadají. Vedle toho splynutí tuzemských a zahraničních herců nepůsobí nijak rušivě, naopak se všichni velmi dobře doplňují. Nejvíce ze všech herců pak samozřejmě vyniká Ayelet Zurer v hlavní roli. Nejen, že je skutečné Miladě velmi podobná, ale navíc se dokázala s rolí dobře sžít a působila v ní důvěryhodně.
Ze snímku jako celku je zároveň cítit, že se tvůrci opravdu snažili složit poctu skutečné Miladě Horákové a chtěli mít, pokud možno, vše fakticky správně, což se cení. Za zmínku též stojí hudba od Aleše Březiny a Drewa Alana, která se velice povedla a celkovou atmosféru doplnila více než slušně. V závěru ještě nelze samozřejmě opomenout sílu samotného příběhu, který sice mohl být ještě silněji podán, jak bylo zmíněno výše, nicméně i tak dokáže vyvolat potřebné emoce, které byste od tohoto filmu čekali.
Milada má určitou řadu nedostatků, které z celého snímku nedělají vyloženě skvělou podívanou se vším všudy. Lepší editace, možná lépe usměrněný scénář, větší expozice komunistické nepříčetnosti, silnější momenty v části projevu, to vše filmu do určité míry chybí a nelze jej tak považovat za něco zcela výjimečného. Čistě po filmařské stránce ovšem nejde v žádném případě o špatně odvedenou práci a přes všechny výtky jde stále o poměrně zdařilý počin, který pokrývá všechny důležité životní etapy Milady Horákové.
Ocenění:
Český lev
2017 - Simona Rybáková (Nejlepší kostýmy)
2017 - Andrea McDonald (Nejlepší masky)
2017 - David Mrnka (Nejlepší film) (nominace)
2017 - Vladimír Javorský (Nejlepší herec) (nominace)
2017 - Ayelet Zurer (Nejlepší herečka) (nominace)
2017 - Martin Štrba (Nejlepší kamera) (nominace)
2017 - Olina Kaufmanová (Nejlepší střih) (nominace)
2017 - Jiří Klenka (Nejlepší zvuk) (nominace)
2017 - Aleš Březina, Drew Alan (Nejlepší hudba) (nominace)
2017 - Milan Býček (Nejlepší výprava) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.11.2017 Bohemia MP
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 23.4.2018 (DVD)
Poprvé na DVD: 18.4.2018 Bohemia MP
Poprvé na Blu-ray: 16.5.2018 Bohemia MP
Tržby v ČR - Kč 14 211 233
Návštěvnost v ČR 113 733
Náklady (Rozpočet) - Kč 87 000 000
Tvůrci a herci
David Mrnka (Režie), David Mrnka (Produkce), Aleš Březina (Hudba), Drew Alan (Hudba), Martin Štrba (Kamera), Olina Kaufmanová (Střih), Maya Kvetny (Casting), Milan Býček (Scénografie), Simona Rybáková (Kostýmy), Jiří Klenka (Zvuk), Andrea McDonaldová (Masky), David Mrnka (Scénář), Robert J. Conant (Scénář), Ayelet Zurer (Herec), Robert Gant (Herec), Daniel Rchichev (Herec), Karina Rchichev (Herec), Taťjana Medvecká (Herec), Vica Kerekes (Herec), Igor Orozovič (Herec), Jaromír Dulava (Herec), Marián Mitaš (Herec), Vladimír Javorský (Herec), Dagmar Bláhová (Herec), Robert Jašków (Herec), Jitka Smutná (Herec), Hana Vagnerová (Herec), Alena Mihulová (Herec), Karel Dobrý (Herec), Petr Lněnička (Herec), Tomáš Měcháček (Herec), Leoš Juráček (Herec), Jiří Vyorálek (Herec), Dan Macek (Herec), Anna Geislerová (Herec), Jiří Bábek (Herec), Martin Pechlát (Herec), Ladislav Hampl (Herec), Jiří Štrébl (Herec), Zuzana Hodková (Herec), Philipp Schenker (Herec), Petr Meissel (Herec), Daniel Rous (Herec), Ivana Chýlková (Herec), Brian Caspe (Herec), Radek Bruna (Herec), Anna Stropnická (Herec), Jan Holík (Herec), Jakub Šmíd (Herec), Zdeněk Pecha (Herec), Jakub Kohl (Herec), Ondřej Novák (Herec), Sára Arnsteinová (Herec), Zelda Smyth (Herec), Dan Brown (Herec), Nataša Burger (Herec), Lenka Andelová (Herec), Jan Nemejovský (Herec), David Bowles (Herec), Ted Otis (Herec), Ondřej Malý (Herec), Ivan Sochor (Herec)
2017/130/Česko/Životopisný, Drama, Historický
Zajímavost k filmu
- Do role Františky Plamíkové byla původně zvažována Hanna Schygulla, obsazena ale nakonec byla Dagmar Bláhová.
- Roli Milady Horákové odmítly herečky Kate Winslet, Vera Farmiga i Maggie Gyllenhaal předtím, než ji přijala herečka Ayelet Zurer.
- Film se natáčel kompletně v angličtině, kterou mluvili i čeští herci. Česká verze vznikla až v post-synchronu.
- Než se začalo natáčet, vzniklo neuvěřitelných 52 scénářů.
- Režisér David Mrnka dostal myšlenku natočit film o Miladě Horákové deset let před natáčením.
- Hlavní představitelku Izraelku Ayelet Zurer nadabovala Lucie Trmíková.
- Stupínek u závěrečného soudu je autentický, vypůjčený z muzea.
- Jiří Vyorálek si zopakoval roli Klementa Gottwalda, kterou hrál už v seriálu České století (od r. 2013).
- Režisér a spoluscenárista snímku David Mrnka sa nechal počuť, že scenár čerpá zo skutočných udalostí a nie je založený na popise vtedajšej politickej situácie v Československu. Nenájdeme v ňom pátos, iba osobný príbeh hlavnej protagonistky Milady Horákovej (Ayelet Zurer).
- Jana Kánska (dcéra Milady Horákové) tvorcom sprístupnila doteraz nezverejnené podklady a materiály, osobné dopisy, rodinné fotografie, pamäte svojho otca. Režisér David Mrnka spolupracoval aj s historikmi.
- Počas nakrúcania snímku bola prítomná na pľaci taktiež i dcéra Milady Horákovej, ktorá sa naň prišla pozrieť z Washingtonu, kde žije.
- Posledná klapka padla 7. mája v Prahe. Natáčalo sa 31 dní, pričom film sa pripravoval až 10 rokov.
- Ayelet Zurer (Milada Horáková) má k Čechám blízký vztah, její matka se zde za druhé světové války skrývala v klášteře.
- Pro výslechovou kancelář si filmaři vybrali opuštěný a vybydlený dům ve Washingtonově ulici v Praze.
- Spoiler: Štáb tesne pred koncom nakrúcania zamieril na Šumavu, kde sa 2. a 3. mája nakrúcal scény s rodinou Horákových z rokov 1940 a 1949. Ďalšie šesťdenné dotáčky pokračovali na Sázave a posledné tri dni v Prahe, kde vznikali chýbajúce zábery z rôznych období. Napríklad 6. mája sa pred hlavným vchodom do budovy Českého rozhlasu na Vinohradskej triede pred kamerami odohrala jedna z úvodných scén filmu, situovaná do roku 1935, kedy Bohuslav Horák (Robert Gant) pracoval pre Rádiožurnál a Milada (Ayelet Zurer) bola právničkou na Úrade sociálnych vecí na pražskom magistráte.
- Roli Milady Horákové odmítly herečky Kate Winslet, Vera Farmiga i Maggie Gyllenhaal předtím, než ji přijala herečka Ayelet Zurer.
- Film se natáčel kompletně v angličtině, kterou mluvili i čeští herci. Česká verze vznikla až v post-synchronu.
- Než se začalo natáčet, vzniklo neuvěřitelných 52 scénářů.
- Režisér David Mrnka dostal myšlenku natočit film o Miladě Horákové deset let před natáčením.
- Hlavní představitelku Izraelku Ayelet Zurer nadabovala Lucie Trmíková.
- Stupínek u závěrečného soudu je autentický, vypůjčený z muzea.
- Jiří Vyorálek si zopakoval roli Klementa Gottwalda, kterou hrál už v seriálu České století (od r. 2013).
- Režisér a spoluscenárista snímku David Mrnka sa nechal počuť, že scenár čerpá zo skutočných udalostí a nie je založený na popise vtedajšej politickej situácie v Československu. Nenájdeme v ňom pátos, iba osobný príbeh hlavnej protagonistky Milady Horákovej (Ayelet Zurer).
- Jana Kánska (dcéra Milady Horákové) tvorcom sprístupnila doteraz nezverejnené podklady a materiály, osobné dopisy, rodinné fotografie, pamäte svojho otca. Režisér David Mrnka spolupracoval aj s historikmi.
- Počas nakrúcania snímku bola prítomná na pľaci taktiež i dcéra Milady Horákovej, ktorá sa naň prišla pozrieť z Washingtonu, kde žije.
- Posledná klapka padla 7. mája v Prahe. Natáčalo sa 31 dní, pričom film sa pripravoval až 10 rokov.
- Ayelet Zurer (Milada Horáková) má k Čechám blízký vztah, její matka se zde za druhé světové války skrývala v klášteře.
- Pro výslechovou kancelář si filmaři vybrali opuštěný a vybydlený dům ve Washingtonově ulici v Praze.
- Spoiler: Štáb tesne pred koncom nakrúcania zamieril na Šumavu, kde sa 2. a 3. mája nakrúcal scény s rodinou Horákových z rokov 1940 a 1949. Ďalšie šesťdenné dotáčky pokračovali na Sázave a posledné tri dni v Prahe, kde vznikali chýbajúce zábery z rôznych období. Napríklad 6. mája sa pred hlavným vchodom do budovy Českého rozhlasu na Vinohradskej triede pred kamerami odohrala jedna z úvodných scén filmu, situovaná do roku 1935, kedy Bohuslav Horák (Robert Gant) pracoval pre Rádiožurnál a Milada (Ayelet Zurer) bola právničkou na Úrade sociálnych vecí na pražskom magistráte.
Odkazy
Hrají:
Ayelet Zurer, Robert Gant, Daniel Rchichev, Karina Rchichev, Taťjana Medvecká, Vica Kerekes, Igor Orozovič, Jaromír Dulava, Marián Mitaš, Vladimír Javorský, Dagmar Bláhová, Robert Jašków, Jitka Smutná, Hana Vagnerová, Alena Mihulová, Karel Dobrý, Petr Lněnička, Tomáš Měcháček, Leoš Juráček, Jiří Vyorálek, Dan Macek, Aňa Geislerová, Jiří Bábek, Martin Pechlát, Ladislav Hampl, Jiří Štrébl, Zuzana Hodková, Philipp Schenker, Petr Meissel, Daniel Rous, Ivana Chýlková, Brian Caspe, Radek Bruna, Anna Stropnická, Jan Holík, Jakub Šmíd, Zdeněk Pecha, Jakub Kohl, Ondřej Novák, Sára Arnsteinová, Zelda Smyth, Dan Brown, Nataša Burger, Lenka Andelová, Jan Nemejovský, David Bowles, Ted Otis, Ondřej Malý, Ivan Sochor, Václav Havel (a.z.), Halka Jeřábek Třešňáková, Jan Přeučil, Jaromír Nosek, Markéta Hrubešová, Daniela Drtinová, Karel Freund, Bohuslav Hrdlička