Postřižiny / Postřižiny (1980/93/Československo/Komedie, Poetický) 85% -Originál DVD-
17.11.2023 18:44
JEDNOU VĚTOU
„Dlouhé vlasy paní správcové, historky hlučného Pepina a další nezapomenutelné drobnosti slavné lyrické komedie.“
OBSAH
Mozaika humorně laděných událostí začíná jedním z malých rituálů, kterými si koření spokojené manželství Francin a Maryška. Ta hledá v přítmí ložnice malý dárek, kterým je tentokrát patentní navlékač jehel. Francin je správcem pivovaru v jednom malém českém městečku a druhého dne provází po pivovaru správní radu, kterou seznamuje se situací a také plány do budoucna. Radové však věnují pozornost spíše dění na zahradě pivovaru, kde Maryška rázně pomáhá řezníkům se zabíjačkou. Všichni jsou krásnou ženou okouzleni, zejména pak doktor Gruntorád. A když pánové skončí prohlídku, okázale vyjádří Francinovi svou nedůvěru, velmi ochotně se nechají pozvat paní správcovou na zabíjačkové pohoštění, které protáhne do pozdního večera.Další den čeká Francina další nemilé překvapení. Na pivovarském dvoře se objeví jeho velmi svérázný a především velmi hlučný bratr Pepin. Francin tuší blížící se pohromu. První obětí Pepina se stane čeledín který si po jeho radě jak se má správně sekat dřevo, usekne prst. A to jistě netuší, že to je jen první z nehod, které ho čekají pokaždé, když se s Pepinem potká. V Maryšce najde Pepin se svými bláznivými nápady spřízněnou duši. To se ovšem nelíbí Francinovi, který se sice snaží bláznivé nápady svého bratra nevnímat, čeho je však moc, toho je příliš. Nejprve rozzlobený Francin vykáže dvojici ze zahrady, zvolí však nešťastnou formulaci, aby si šli hlučet, třeba na komín. Pepin a Maryška ho totiž vezmou za slovo a vylezou na komín pivovaru.Zatímco se nahoře dobře baví, Francin dole umírá strachy. Dorazí doktor Gruntorád a současně přijedou také hasiči v čele s kominickým mistrem Giorgim, který je také jedním ze správců pivovaru. Ten vyleze na komín, aby oba vyzval k dodržování pořádku a ve jménu zákona jim přikázal slézt dolů. Jeho vylomeniny však pokračují a jejich důsledkem je nakonec vymknutý kotník paní správcové. Doktor Gruntorád nařídí klid na lůžku, aby se noha zhojila. Francin je spokojený, konečně bude mít klid a navíc může svou ženu obskakovat a zahrnovat pozorností. Raduje se však předčasně.Nevinná doktorova poznámka o nové módě zkracování, vede k další sérii nápadů, pro které nemá Francin pochopení. Nejprve vyléčená Maryška s Pepinem radikálně zkrátí nohy jídelního stolu a poté se rozjede do města, aby si nechala zkrátit své dlouhé husté vlasy, které obdivuje celé město. Holič Dóďa je v šoku a odmítá takový zločin, Maryška však trvá a svém...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Masožravá a ještě k tomu žíznivá Magda Vašáryová, azurová barva naděje, šplhání na pivovarský komín, domácí pérový silič svalů, zabijačka v květnu, uřvaný na boty profesionista Hanzlík, na kole se prohánějící paní sládková, nová móda zkracování… Milé, herecky samozřejmě vymazlené, přesto patřím do skupiny těch, kteří neoslavují spolupráci Menzela a Hrabala. Menzelova maloměstská sonda stylizovaná k poetice němých grotesek (zatmívačky, zrychlený obraz, situační komika) mi příliš nesedla, a to už jenom proto, že jsem neustále čekal na nějaký skutečně vtipný nebo zajímavý moment. Když si vybavím humorně hřejivé situace z kousků Vesničko má středisková nebo Na samotě u lesa, tak mě nesmírně mrzí, že režisérova náklonost ke scénářům Zdeňka Svěráka nebyla silnější!! (castor) 3*
Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (sportovec) 5*
K tomuhle snímku mám poněkud osobní vztah, a tak se psaní komentáře stále vyhýbam. Děda byl sládek, a i když jsme byl ještě malý kluk, když si ho smrt vzala, tak na dětství v pivováře nezapomenu. Vůně sladu, sešeřelá varna, obří sudy a pivo, kam se podíváš. Mistrně převedená Hrabalova próza, tak jak to snad jen Menzel umí. Krásná M.Vašáryová pijící zlatý mok na jeden zátah tak, že dostanete žízeň, i kdybyste nechtěli. A což šťavnaté bifteky, jejichž vůně se doslova z plátna/obrazovky/monitoru line. Vždy polituji J.Schmitzera pojídajícího jen tvrdé topinky. Všechna ta báječná poetika časů minulých, prodchnutá veselými příhodami, trochou erotiky i odvážnou spank scénou...A pak jistě, strýc Pepin! Nudíte se, kupte si medvídka mývala! A nebo si případně pusťte Postřižiny. (darkrobyk) 5*
VELKÁ RECENZE
Postřižiny - prastarý předkřesťanský slovanský rituál, při němž se jako symbolické zdůraznění iniciace vstupu pomezi dospělé mladému jinochovi ostřihali vlasy. Bohumil Hrabal však ve svém textu dává význam postřižin ještě do jiných konotací - jde přeneseně o myšlenku zkracování vzdáleností, které evokuje příchod nového vynálezu - rádia. Spojení éterem zkrátí podle očekávání vzdálenosti a zmenší tak svět. Tahle předzvěst dnešního globálního světa a jeho skutečného subjektivního zmenšení (zajisté také s příchodem filmu, televize, Internetu atd.) resonuje hlavní významovou rovinou Hrabalova textu.
Myšlenka zkracování se stylizované literární postavě autorovy matky zalíbí natolik, že se rozhodne zkrátit také sukni (od kotníků ke kolenům), ocásek svému psovi, spolu s Pepinem zkrátí i nohy židle a stolu a nakonec i vlasy podle vzoru černošské fenomenální tanečnice Josefiny Bakerové. Bohumil Hrabal ve svém úchvatném románu chtěl hlavně vykreslit a idealizovat svůj dětský svět a postavy v něm se pohybující. Stvořil tak literární stylizované postavy svých rodičů, Maryšky a Francina, a také svého strýce - velkého pábitele Pepina. Zřejmý je dualita světů a postav obou bratrů - zatímco Francin je střízlivý, pragmatický a dá se říci přízemní a opatrný člověk, ukřičený Pepin je jeho pravý opak - ztělesnění živelnosti, touhy po dobrodružství a vitální radosti ze života (Jiří Menzel pak zjevně akcentoval ještě charakterové vyznění do jakési obdoby Haškova Švejka, ono švejkovství je transparentní, ale ve filmu se nedá jednoznačně definovat, zda je Pepin skutečný pábitel či prostoduchý blázen - schází tu Hrabalovský literární narační tok spojený s touto postavou, tady jsou jen torza Pepinových příběhů). Taková je i Hrabalova stylizovaná maminka, která je zidealizovaným obrazem zemitého zdraví a životní síly (důraz na pojídání masa a pití piva), ale i přirozené krásy a elegance, patetické oslavy ženství. Idealizovaný svět rodičů a ,,zlaté časy" dětství se pro Hrabala staly centrem příběhu. Jiří Menzel používá coby analogii tohoto autorského přístupu stylizaci k poetice amerických němých grotesek (zatmívačky, roztmívačky, v některých scénách zrychlený obraz akcentující situační komiku a odpovídající groteskovou hudbu, řetězení gagů bez potřeby replik...), zalidňuje svůj film obrovským množstvím figurek (nedá se říci, že by šlo přímo o charaktery postav, jak je normálně zvykem), které slouží jen k pronášení bonmotů či jsou zapojeni v situační komice, vytvářející jakési volné filmové pásmo, mozaiku napletenou na volnou příběhovou linii, poetiky adorace přelomu století (né nepodobné filmům o českém géniovi Cimrmanovi) či zapojení různých metatextů (dobových reklamních sloganů...).
Ta záměrná idyličnost ve vykreslení rodičů i pohody domova z Hrabalova textu se přenáší i do Menzelova filmu - a to dokonce hypertrofovaně až v jakési poetice idyličnosti - Menzel tak vytváří analogii k biedermeierskému vidění světa (což je možná typické i pro jeho další filmové adaptace). Ztrácí se naopak určitá expresivnost a hlavně komplikovaná stavba textu a ono pábitelství, které je v podání strýce Pepina jen slabou ozvěnou jeho literárního předobrazu. Přesto jsou Postřižiny vynikající a takřka dokonalý film, plný laskavého humoru i vidění světa, bezpočtu legendárních hlášek, ale především poctou a pomníkem onomu budoucímu spisovateli, kterého Maryška nosí pod srdcem pro svého Francina...
PODROBNÝ POPIS FILMU
Mozaika humorně laděných událostí začíná jedním z malých rituálů, kterými si koření spokojené manželství Francin a Maryška. Ta hledá v přítmí ložnice malý dárek, kterým je tentokrát patentní navlékač jehel. Francin je správcem pivovaru v jednom malém českém městečku a druhého dne provází po pivovaru správní radu, kterou seznamuje se situací a také plány do budoucna. Radové však věnují pozornost spíše dění na zahradě pivovaru, kde Maryška rázně pomáhá řezníkům se zabíjačkou. Všichni jsou krásnou ženou okouzleni, zejména pak doktor Gruntorád. A když pánové skončí prohlídku, okázale vyjádří Francinovi svou nedůvěru, velmi ochotně se nechají pozvat paní správcovou na zabíjačkové pohoštění, které protáhne do pozdního večera.
Další den čeká Francina další nemilé překvapení. Na pivovarském dvoře se objeví jeho velmi svérázný a především velmi hlučný bratr Pepin. Francin tuší blížící se pohromu. První obětí Pepina se stane čeledín který si po jeho radě, jak se má správně sekat dřevo, usekne prst. A to jistě netuší, že to je jen první z nehod, které ho čekají pokaždé, když se s Pepinem potká. V Maryšce najde Pepin se svými bláznivými nápady spřízněnou duši. To se ovšem nelíbí Francinovi, který se sice snaží bláznivé nápady svého bratra nevnímat, čeho je však moc, toho je příliš. Nejprve rozzlobený Francin vykáže dvojici ze zahrady, zvolí však nešťastnou formulaci, aby si šli hlučet, třeba na komín. Pepin a Maryška ho totiž vezmou za slovo a vylezou na komín pivovaru. Zatímco se nahoře dobře baví, Francin dole umírá strachy. Dorazí doktor Gruntorád a současně přijedou také hasiči v čele s kominickým mistrem Giorgim, který je také jedním ze správců pivovaru. Ten vyleze na komín, aby oba vyzval k dodržování pořádku a ve jménu zákona jim přikázal slézt dolů. Jeho vylomeniny však pokračují a jejich důsledkem je nakonec vymknutý kotník paní správcové. Doktor Gruntorád nařídí klid na lůžku, aby se noha zhojila. Francin je spokojený, konečně bude mít klid a navíc může svou ženu obskakovat a zahrnovat pozorností. Raduje se však předčasně...
Ocenění:
Venice Film Festival
1981 - Jiří Menzel (Zvláštní uznání)
1981 - Jiří Menzel (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.2.1981
2.7.2020 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.4.1996 (VHS) AB Barrandov Home Video, Bonton Home Video
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: 1.4.1996 AB Barrandov Home Video, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 1.10.2004 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Náklady (Rozpočet) - KČS 4 000 000
„Dlouhé vlasy paní správcové, historky hlučného Pepina a další nezapomenutelné drobnosti slavné lyrické komedie.“
OBSAH
Mozaika humorně laděných událostí začíná jedním z malých rituálů, kterými si koření spokojené manželství Francin a Maryška. Ta hledá v přítmí ložnice malý dárek, kterým je tentokrát patentní navlékač jehel. Francin je správcem pivovaru v jednom malém českém městečku a druhého dne provází po pivovaru správní radu, kterou seznamuje se situací a také plány do budoucna. Radové však věnují pozornost spíše dění na zahradě pivovaru, kde Maryška rázně pomáhá řezníkům se zabíjačkou. Všichni jsou krásnou ženou okouzleni, zejména pak doktor Gruntorád. A když pánové skončí prohlídku, okázale vyjádří Francinovi svou nedůvěru, velmi ochotně se nechají pozvat paní správcovou na zabíjačkové pohoštění, které protáhne do pozdního večera.Další den čeká Francina další nemilé překvapení. Na pivovarském dvoře se objeví jeho velmi svérázný a především velmi hlučný bratr Pepin. Francin tuší blížící se pohromu. První obětí Pepina se stane čeledín který si po jeho radě jak se má správně sekat dřevo, usekne prst. A to jistě netuší, že to je jen první z nehod, které ho čekají pokaždé, když se s Pepinem potká. V Maryšce najde Pepin se svými bláznivými nápady spřízněnou duši. To se ovšem nelíbí Francinovi, který se sice snaží bláznivé nápady svého bratra nevnímat, čeho je však moc, toho je příliš. Nejprve rozzlobený Francin vykáže dvojici ze zahrady, zvolí však nešťastnou formulaci, aby si šli hlučet, třeba na komín. Pepin a Maryška ho totiž vezmou za slovo a vylezou na komín pivovaru.Zatímco se nahoře dobře baví, Francin dole umírá strachy. Dorazí doktor Gruntorád a současně přijedou také hasiči v čele s kominickým mistrem Giorgim, který je také jedním ze správců pivovaru. Ten vyleze na komín, aby oba vyzval k dodržování pořádku a ve jménu zákona jim přikázal slézt dolů. Jeho vylomeniny však pokračují a jejich důsledkem je nakonec vymknutý kotník paní správcové. Doktor Gruntorád nařídí klid na lůžku, aby se noha zhojila. Francin je spokojený, konečně bude mít klid a navíc může svou ženu obskakovat a zahrnovat pozorností. Raduje se však předčasně.Nevinná doktorova poznámka o nové módě zkracování, vede k další sérii nápadů, pro které nemá Francin pochopení. Nejprve vyléčená Maryška s Pepinem radikálně zkrátí nohy jídelního stolu a poté se rozjede do města, aby si nechala zkrátit své dlouhé husté vlasy, které obdivuje celé město. Holič Dóďa je v šoku a odmítá takový zločin, Maryška však trvá a svém...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Masožravá a ještě k tomu žíznivá Magda Vašáryová, azurová barva naděje, šplhání na pivovarský komín, domácí pérový silič svalů, zabijačka v květnu, uřvaný na boty profesionista Hanzlík, na kole se prohánějící paní sládková, nová móda zkracování… Milé, herecky samozřejmě vymazlené, přesto patřím do skupiny těch, kteří neoslavují spolupráci Menzela a Hrabala. Menzelova maloměstská sonda stylizovaná k poetice němých grotesek (zatmívačky, zrychlený obraz, situační komika) mi příliš nesedla, a to už jenom proto, že jsem neustále čekal na nějaký skutečně vtipný nebo zajímavý moment. Když si vybavím humorně hřejivé situace z kousků Vesničko má středisková nebo Na samotě u lesa, tak mě nesmírně mrzí, že režisérova náklonost ke scénářům Zdeňka Svěráka nebyla silnější!! (castor) 3*
Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (sportovec) 5*
K tomuhle snímku mám poněkud osobní vztah, a tak se psaní komentáře stále vyhýbam. Děda byl sládek, a i když jsme byl ještě malý kluk, když si ho smrt vzala, tak na dětství v pivováře nezapomenu. Vůně sladu, sešeřelá varna, obří sudy a pivo, kam se podíváš. Mistrně převedená Hrabalova próza, tak jak to snad jen Menzel umí. Krásná M.Vašáryová pijící zlatý mok na jeden zátah tak, že dostanete žízeň, i kdybyste nechtěli. A což šťavnaté bifteky, jejichž vůně se doslova z plátna/obrazovky/monitoru line. Vždy polituji J.Schmitzera pojídajícího jen tvrdé topinky. Všechna ta báječná poetika časů minulých, prodchnutá veselými příhodami, trochou erotiky i odvážnou spank scénou...A pak jistě, strýc Pepin! Nudíte se, kupte si medvídka mývala! A nebo si případně pusťte Postřižiny. (darkrobyk) 5*
VELKÁ RECENZE
Postřižiny - prastarý předkřesťanský slovanský rituál, při němž se jako symbolické zdůraznění iniciace vstupu pomezi dospělé mladému jinochovi ostřihali vlasy. Bohumil Hrabal však ve svém textu dává význam postřižin ještě do jiných konotací - jde přeneseně o myšlenku zkracování vzdáleností, které evokuje příchod nového vynálezu - rádia. Spojení éterem zkrátí podle očekávání vzdálenosti a zmenší tak svět. Tahle předzvěst dnešního globálního světa a jeho skutečného subjektivního zmenšení (zajisté také s příchodem filmu, televize, Internetu atd.) resonuje hlavní významovou rovinou Hrabalova textu.
Myšlenka zkracování se stylizované literární postavě autorovy matky zalíbí natolik, že se rozhodne zkrátit také sukni (od kotníků ke kolenům), ocásek svému psovi, spolu s Pepinem zkrátí i nohy židle a stolu a nakonec i vlasy podle vzoru černošské fenomenální tanečnice Josefiny Bakerové. Bohumil Hrabal ve svém úchvatném románu chtěl hlavně vykreslit a idealizovat svůj dětský svět a postavy v něm se pohybující. Stvořil tak literární stylizované postavy svých rodičů, Maryšky a Francina, a také svého strýce - velkého pábitele Pepina. Zřejmý je dualita světů a postav obou bratrů - zatímco Francin je střízlivý, pragmatický a dá se říci přízemní a opatrný člověk, ukřičený Pepin je jeho pravý opak - ztělesnění živelnosti, touhy po dobrodružství a vitální radosti ze života (Jiří Menzel pak zjevně akcentoval ještě charakterové vyznění do jakési obdoby Haškova Švejka, ono švejkovství je transparentní, ale ve filmu se nedá jednoznačně definovat, zda je Pepin skutečný pábitel či prostoduchý blázen - schází tu Hrabalovský literární narační tok spojený s touto postavou, tady jsou jen torza Pepinových příběhů). Taková je i Hrabalova stylizovaná maminka, která je zidealizovaným obrazem zemitého zdraví a životní síly (důraz na pojídání masa a pití piva), ale i přirozené krásy a elegance, patetické oslavy ženství. Idealizovaný svět rodičů a ,,zlaté časy" dětství se pro Hrabala staly centrem příběhu. Jiří Menzel používá coby analogii tohoto autorského přístupu stylizaci k poetice amerických němých grotesek (zatmívačky, roztmívačky, v některých scénách zrychlený obraz akcentující situační komiku a odpovídající groteskovou hudbu, řetězení gagů bez potřeby replik...), zalidňuje svůj film obrovským množstvím figurek (nedá se říci, že by šlo přímo o charaktery postav, jak je normálně zvykem), které slouží jen k pronášení bonmotů či jsou zapojeni v situační komice, vytvářející jakési volné filmové pásmo, mozaiku napletenou na volnou příběhovou linii, poetiky adorace přelomu století (né nepodobné filmům o českém géniovi Cimrmanovi) či zapojení různých metatextů (dobových reklamních sloganů...).
Ta záměrná idyličnost ve vykreslení rodičů i pohody domova z Hrabalova textu se přenáší i do Menzelova filmu - a to dokonce hypertrofovaně až v jakési poetice idyličnosti - Menzel tak vytváří analogii k biedermeierskému vidění světa (což je možná typické i pro jeho další filmové adaptace). Ztrácí se naopak určitá expresivnost a hlavně komplikovaná stavba textu a ono pábitelství, které je v podání strýce Pepina jen slabou ozvěnou jeho literárního předobrazu. Přesto jsou Postřižiny vynikající a takřka dokonalý film, plný laskavého humoru i vidění světa, bezpočtu legendárních hlášek, ale především poctou a pomníkem onomu budoucímu spisovateli, kterého Maryška nosí pod srdcem pro svého Francina...
PODROBNÝ POPIS FILMU
Mozaika humorně laděných událostí začíná jedním z malých rituálů, kterými si koření spokojené manželství Francin a Maryška. Ta hledá v přítmí ložnice malý dárek, kterým je tentokrát patentní navlékač jehel. Francin je správcem pivovaru v jednom malém českém městečku a druhého dne provází po pivovaru správní radu, kterou seznamuje se situací a také plány do budoucna. Radové však věnují pozornost spíše dění na zahradě pivovaru, kde Maryška rázně pomáhá řezníkům se zabíjačkou. Všichni jsou krásnou ženou okouzleni, zejména pak doktor Gruntorád. A když pánové skončí prohlídku, okázale vyjádří Francinovi svou nedůvěru, velmi ochotně se nechají pozvat paní správcovou na zabíjačkové pohoštění, které protáhne do pozdního večera.
Další den čeká Francina další nemilé překvapení. Na pivovarském dvoře se objeví jeho velmi svérázný a především velmi hlučný bratr Pepin. Francin tuší blížící se pohromu. První obětí Pepina se stane čeledín který si po jeho radě, jak se má správně sekat dřevo, usekne prst. A to jistě netuší, že to je jen první z nehod, které ho čekají pokaždé, když se s Pepinem potká. V Maryšce najde Pepin se svými bláznivými nápady spřízněnou duši. To se ovšem nelíbí Francinovi, který se sice snaží bláznivé nápady svého bratra nevnímat, čeho je však moc, toho je příliš. Nejprve rozzlobený Francin vykáže dvojici ze zahrady, zvolí však nešťastnou formulaci, aby si šli hlučet, třeba na komín. Pepin a Maryška ho totiž vezmou za slovo a vylezou na komín pivovaru. Zatímco se nahoře dobře baví, Francin dole umírá strachy. Dorazí doktor Gruntorád a současně přijedou také hasiči v čele s kominickým mistrem Giorgim, který je také jedním ze správců pivovaru. Ten vyleze na komín, aby oba vyzval k dodržování pořádku a ve jménu zákona jim přikázal slézt dolů. Jeho vylomeniny však pokračují a jejich důsledkem je nakonec vymknutý kotník paní správcové. Doktor Gruntorád nařídí klid na lůžku, aby se noha zhojila. Francin je spokojený, konečně bude mít klid a navíc může svou ženu obskakovat a zahrnovat pozorností. Raduje se však předčasně...
Ocenění:
Venice Film Festival
1981 - Jiří Menzel (Zvláštní uznání)
1981 - Jiří Menzel (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.2.1981
2.7.2020 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.4.1996 (VHS) AB Barrandov Home Video, Bonton Home Video
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: 1.4.1996 AB Barrandov Home Video, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 1.10.2004 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Náklady (Rozpočet) - KČS 4 000 000
Tvůrci a herci
Jiří Menzel (Režie), Jan Šuster (Produkce/Vedoucí výroby), Jiří Šust (Hudba), Jaromír Šofr (Kamera), Jiří Brožek (Střih), Zbyněk Hloch (Scénografie), Theodor Pištěk ml. (Kostýmy), Karel Jaroš (Zvuk), Jiřina Pahlerová (Masky), Vladimír Petřina (Masky), Bohumil Hrabal (Scénář), Jiří Menzel (Scénář), Magda Vášáryová (Herec), Jiří Schmitzer (Herec), Jaromír Hanzlík (Herec), Rudolf Hrušínský (Herec), Petr Čepek (Herec), Oldřich Vlach (Herec), František Řehák (Herec), Miloslav Štibich (Herec), Alois Liškutín (Herec), Pavel Vondruška (Herec), Rudolf Hrušínský ml. (Herec), Oldřich Vízner (Herec), Miroslav Donutil (Herec), Josef Vondráček (Herec), Jaroslav Vozáb (Herec), Zdeněk Podskalský st. (Herec), Václav Kotva (Herec), Zdeněk Kozák st. (Herec), Pavel Wuršer (Herec), Josef Otoup (Herec)
1980/93/Československo/Komedie, Poetický
Zajímavost k filmu
- Kopie komína, na který mohli vylézt Pepin (Jaromír Hanzlík) a Maryška (Magda Vašáryová), byl postaven na rovné střeše místního JZD v Dalešicích.
- Magda Vašáryová se natolik bála krve, že se scéna s mácháním krve, aby se nesrazila, povedla až na čtvrté zabité prase.
- Byt „pana sládka" je autentický byt původního sládka v Dalešicích, pana Františka Nikodéma, narozeného okolo roku 1908, který zde působil před 2. světovou válkou. Pak se přestěhoval do Trhové Brtnice u Jihlavy, kde pracoval v knížecím pivovaru. Bydleli v pivovarském domku, který zdaleka nebyl tak representativní jako dalešický byt, což jeho choť, paní Karla, těžce nesla. Pan Menzel pana Nikodéma angažoval coby odborného poradce stran autenticity a fungování pivovaru. Když „personálu pivovaru" předváděl manipulaci se sudy, pana režizéra zaujal natolik, že ho požádal, aby si ve filmu zahrál. Možno ho vidět ve scénách, kde se objevují bednáři. Je to ten drobnější pán s kníry - ne ten kulaťoučký pán, který pije ze džbánu. Premiéry filmu se účastnila celá Brtnice. Jednak kvůli nahé paní Vášáryové, druhak popatřit na občana Nikodéma, který již nežije. V Brtnici pracoval herec Otmar Brancuzský, který byl jedním ze zakladatelů místního ochotnického divadelního souboru Bezchibi - spolek divadelní Brtnice.
- Štúdio odmietalo režisérovi obsadiť do úlohy Maryšky Magdu Vašáryovú, nakoľko sa báli, že má veľa pracovných aktivít v Bratislave a stálo by to veľa peňazí platiť jej zrušené predstavenia. Ale keď dal režisér Menzel herečke prečítať knihu, ona mu obratom poslala list, že si kvôli úlohe vyčlenila čas.
- Magda Vášáryová (Maryška) v dobe natáčania zistila, že je tehotná. Celé natáčanie prejedla a aj napriek tomu nepribrala ani kilo a stále zostala štíhla.
- Magda Vašáryová (Maryška) mala v čase nakrúcania svoje vlasy krátke, a preto používala parochne, vo filme ich použila celkovo šesť.
- Pro roli Maryšky (Magda Vašáryová) byla zvažována i Libuše Šafránková.
- Maryška (Magda Vašáryová) uspokojuje svoji žízeň před hotelem U Modré hvězdy na Palackého náměstí v Počátkách na Pelhřimovsku. Krásně orosená sklenička s pivem měla naštěstí dvojité dno a obsah asi 2 dcl, takže se hlava zamotala jen pánům ze správní rady.
- Scénu lezení na komín herci natáčeli u jeden a půl metru vysoké makety na střeše tehdejšího místního JZD Vesmír. Výstup na reálný komín zajistili dubléři.
- Spolupracovníci navrhovali Jiřímu Menzelovi, aby roli strýce Pepina svěřil Vladimíru Menšíkovi. Režisér se ale nakonec překvapivě rozhodl pro Jaromíra Hanzlíka. Menšíkovi se na filmu nelíbilo, že v něm hrají "děti".
- Poslední věta filmu "Nosím tam pro tebe Francine spisovatele", kterou pronesla Maryška (Magda Vašáryová), je narážkou na Bohumila Hrabala. Postava sládka představuje jeho otčíma, manželka pak Hrabalovu matku.
- Ve scéně, kdy se Pepin (Jaromír Hanzlík) omlouvá Francinovi (Jiří Schmitzer) za zranění jeho ženy, visí v pozadí obraz Schmitzerova otce Jiřího Sováka, který se objevil již v seriálu Byli jednou dva písaři... (od r. 1972).
- Postava strýčka Pepina je skutečná postava ze života Bohumila Hrabala -autora literární předlohy. Strýček Josef byl otcův bratr, který za nimi původně přijel jen na 14 dní, ovšem pobyt se prodloužil na celý zbytek života.
- Hotel se nachází v obci Počátky.
- Ve scéně, kdy Pán de Giogi (Petr Čepek) proléza po záchranářské akci vnitřkem komína dolů, je možné poté, co se špičky komína pustí, zaznemanat, že se komín hýbe. Důvodem je skutečnost, že se jednalo o dvoumetrový falešný komín, postavený na střeše. Jeho původ dokládají i odlišné cihly v detailních záběrech na Maryška (Magda Vašáryová) lezoucí po skutečném komínu. Záběry na skutečném komíně z větší vzdálenosti pak obstarali kaskadéři.
- Exteriéry pivovaru nevznikaly v Nymburce, kam Bohumil Hrabal svůj příběh situoval, ale v pivovaru Dalešice na Třebíčsku, kde se natáčelo v květnu roku 1980. V době natáčení se ovšem v dalešickém pivovaře pivo nevařilo. Znovu otevřen byl až po rekonstrukci, která začala v roce 1999 a skončila o tři roky později.
- Interiéry pivovaru štáb pořídil v pivovaru Studená nedaleko Telče.
- Architekt Zbyněk Hloch musel projet celou Českou republiku a částečně i Slovensko, než se mu podařilo najít ten pravý pivovar pro natáčení. Dohromady objel přes sto objektů.
- Jiří Schmitzer nakonec scénu, kde s motocyklem jezdí dokola, netočil. Majitel motocyklu scénu raději natočil sám, protože mu Jiří Schmitzer v jiných scénách postupně ohnul obě šlapky.
- Rozpočet snímku byl kolem 4 milionů korun. Do rozpočtu se ovšem dostala i velká zabijačka, jež film zahajuje.
- Magda Vašáryová se natolik bála krve, že se scéna s mácháním krve, aby se nesrazila, povedla až na čtvrté zabité prase.
- Byt „pana sládka" je autentický byt původního sládka v Dalešicích, pana Františka Nikodéma, narozeného okolo roku 1908, který zde působil před 2. světovou válkou. Pak se přestěhoval do Trhové Brtnice u Jihlavy, kde pracoval v knížecím pivovaru. Bydleli v pivovarském domku, který zdaleka nebyl tak representativní jako dalešický byt, což jeho choť, paní Karla, těžce nesla. Pan Menzel pana Nikodéma angažoval coby odborného poradce stran autenticity a fungování pivovaru. Když „personálu pivovaru" předváděl manipulaci se sudy, pana režizéra zaujal natolik, že ho požádal, aby si ve filmu zahrál. Možno ho vidět ve scénách, kde se objevují bednáři. Je to ten drobnější pán s kníry - ne ten kulaťoučký pán, který pije ze džbánu. Premiéry filmu se účastnila celá Brtnice. Jednak kvůli nahé paní Vášáryové, druhak popatřit na občana Nikodéma, který již nežije. V Brtnici pracoval herec Otmar Brancuzský, který byl jedním ze zakladatelů místního ochotnického divadelního souboru Bezchibi - spolek divadelní Brtnice.
- Štúdio odmietalo režisérovi obsadiť do úlohy Maryšky Magdu Vašáryovú, nakoľko sa báli, že má veľa pracovných aktivít v Bratislave a stálo by to veľa peňazí platiť jej zrušené predstavenia. Ale keď dal režisér Menzel herečke prečítať knihu, ona mu obratom poslala list, že si kvôli úlohe vyčlenila čas.
- Magda Vášáryová (Maryška) v dobe natáčania zistila, že je tehotná. Celé natáčanie prejedla a aj napriek tomu nepribrala ani kilo a stále zostala štíhla.
- Magda Vašáryová (Maryška) mala v čase nakrúcania svoje vlasy krátke, a preto používala parochne, vo filme ich použila celkovo šesť.
- Pro roli Maryšky (Magda Vašáryová) byla zvažována i Libuše Šafránková.
- Maryška (Magda Vašáryová) uspokojuje svoji žízeň před hotelem U Modré hvězdy na Palackého náměstí v Počátkách na Pelhřimovsku. Krásně orosená sklenička s pivem měla naštěstí dvojité dno a obsah asi 2 dcl, takže se hlava zamotala jen pánům ze správní rady.
- Scénu lezení na komín herci natáčeli u jeden a půl metru vysoké makety na střeše tehdejšího místního JZD Vesmír. Výstup na reálný komín zajistili dubléři.
- Spolupracovníci navrhovali Jiřímu Menzelovi, aby roli strýce Pepina svěřil Vladimíru Menšíkovi. Režisér se ale nakonec překvapivě rozhodl pro Jaromíra Hanzlíka. Menšíkovi se na filmu nelíbilo, že v něm hrají "děti".
- Poslední věta filmu "Nosím tam pro tebe Francine spisovatele", kterou pronesla Maryška (Magda Vašáryová), je narážkou na Bohumila Hrabala. Postava sládka představuje jeho otčíma, manželka pak Hrabalovu matku.
- Ve scéně, kdy se Pepin (Jaromír Hanzlík) omlouvá Francinovi (Jiří Schmitzer) za zranění jeho ženy, visí v pozadí obraz Schmitzerova otce Jiřího Sováka, který se objevil již v seriálu Byli jednou dva písaři... (od r. 1972).
- Postava strýčka Pepina je skutečná postava ze života Bohumila Hrabala -autora literární předlohy. Strýček Josef byl otcův bratr, který za nimi původně přijel jen na 14 dní, ovšem pobyt se prodloužil na celý zbytek života.
- Hotel se nachází v obci Počátky.
- Ve scéně, kdy Pán de Giogi (Petr Čepek) proléza po záchranářské akci vnitřkem komína dolů, je možné poté, co se špičky komína pustí, zaznemanat, že se komín hýbe. Důvodem je skutečnost, že se jednalo o dvoumetrový falešný komín, postavený na střeše. Jeho původ dokládají i odlišné cihly v detailních záběrech na Maryška (Magda Vašáryová) lezoucí po skutečném komínu. Záběry na skutečném komíně z větší vzdálenosti pak obstarali kaskadéři.
- Exteriéry pivovaru nevznikaly v Nymburce, kam Bohumil Hrabal svůj příběh situoval, ale v pivovaru Dalešice na Třebíčsku, kde se natáčelo v květnu roku 1980. V době natáčení se ovšem v dalešickém pivovaře pivo nevařilo. Znovu otevřen byl až po rekonstrukci, která začala v roce 1999 a skončila o tři roky později.
- Interiéry pivovaru štáb pořídil v pivovaru Studená nedaleko Telče.
- Architekt Zbyněk Hloch musel projet celou Českou republiku a částečně i Slovensko, než se mu podařilo najít ten pravý pivovar pro natáčení. Dohromady objel přes sto objektů.
- Jiří Schmitzer nakonec scénu, kde s motocyklem jezdí dokola, netočil. Majitel motocyklu scénu raději natočil sám, protože mu Jiří Schmitzer v jiných scénách postupně ohnul obě šlapky.
- Rozpočet snímku byl kolem 4 milionů korun. Do rozpočtu se ovšem dostala i velká zabijačka, jež film zahajuje.
Odkazy