Perfect Days / Perfect Days (2011/105/Česko/Komedie) 58%
17.11.2023 18:31
JEDNOU VĚTOU
„Je jí přes čtyřicet, je úspěšná, je slavná, ale něco jí chybí - chce dítě.“
OBSAH
Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky (Ivana Chýlková), která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové (Zuzana Bydžovská), trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela (Bob Klepl), krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda (Ondřej Sokol) a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky (Zuzana Kronerová). Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se – ač sama sebe proklíná – dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard. Takhle vypadá úspěšný život Eriky Oskarové, hvězdy televizního pořadu “Před a po”. Přitom Erika má skoro všechno – vlastní pořad, vyhlášený kadeřnický salón, velký byt s terasou a svobodu, ale s každým přibývajícím rokem víc a víc touží po tom jediném, co nemá – a to je dítě. Erika tedy nastolí plán “Dítě” a pustí se do něj se stejnou vervou, se kterou budovala jak svůj podnik, tak své vlastní já. Jenže některé věci se nalinkovat nedají, například mladičký barman Adam (Vojta Kotek).(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Výsledek tohodle filmu není úplně to, co jsem si od něj představoval. Herci byli super. Ondřej Sokol ještě o trošku víc, než jenom super. Ale to bylo vlastně to jediný, co mě na filmu těšilo. Jinak se mně zdálo, že koukám na naprosto průměrný český film, který je ale dobře natočený, s dobrou výpravou, dobrou muzikou, dobrou kamerou, ale vysloveně špatným scénářem, který mě donutí na film během pár minut okamžitě zapomenout. Ještě to štěstí, že v něm je postava Ondřeje Sokola, kterej celý ten příběh nádherně přibarvuje. (Malarkey) 2*
Alici Nellis, zdá se, opustily ambice točit „velké umění“ a jala se parfémovat mrtvá zvířata. Perfect Days jsou navoněnou zdechlinou vcelku vážně míněným využitím reklamní (potažmo televizní) estetiky, předstíranou světovostí a neochotou ukázat alespoň kousek hnusu, který ona vůně překrývá. Neštěstí se dějí zásadně vedlejším, sociálně viditelně slabším postavám, hlavní hrdinka jen neví, kým chce být. Jakákoliv (zá)vážnější scéna je okamžitě vytěsněná infantilním humorem a popíkovým songem. Žije se pro hmotné statky a tělesnou slast. Divadelní členění na akty upozorňuje na původ předlohy a podtrhuje myšlenku života coby nonstop párty (narozeniny, Vánoce, Nový rok, Valentýn, narozeniny, Den matek, narozeniny). Hlavně si to užít. O „unheimlich“ věcech se zde, stejně jako v mnoha jiných romantických komediích, raději ani nemluví (dispozitiv sexuality tyto filmy přejímají v lepším případě z doby před padesáti lety). Nesmyslná tabuizace jistých témat, neschopnost mluvit na rovinu postavám komplikuje život a natahuje zápletku nosnou nanejvýš pro jednu epizodu televizního seriálu. Dospěle, bez hysterčení a pitvoření, nejedná nikdo a pokud už má v režisérčině světě někdo nárok být brán vážně, tak ne muži. Jeden z nich je za necitlivého burana, druhého si hrdinka během ponižující procedury přetvoří k obrazu svému (z alternativce v metrosexuála) a třetí je gay, plnící roli kamarádky na klábosení (s tou nadstandardní funkcí, že může posloužit rovněž coby dárce spermatu). Větší zájem Nellis v zásadě věnuje jen Erice, která jí je, předpokládám, nejbližší. Ostatní postavy redukuje na komediální figurky nebo zosobněná varování před tím, kam by se protagonistka svým poslušným plněním očekávané role matky/ženy v domácnosti mohla dostat. Jsou filmy, které nám dávají možnost na dvě hodiny uniknout do růžovějšího světa a jsou filmy jako Perfect Days, které nás do onoho světa zavlečou a dvě hodiny nás přesvědčují, že takhle a jedině takhle je to OK. Není. 35% (Matty) 2*
Nellisovsky stylově stylizovaný obraz čtyřicátnice, která má (možná) to nejlepší teprve před sebou. Erice, mediálně uznávané vlasové stylistce, neúprosně tikají její biologické hodiny. S nemožnými dárky (od své matky) sice už nic nenadělá, je s nimi taktně smířena, její probuzené mateřské pudy se však nechtějí smířit s tím, že by je nevyslyšela. Vlastně jí do role matky nic nechybí. Ale ano, chybí jí chlap. Potenciálních dárců spermatu je relativně dost, jen nesáhnout vedle. Pyj, kterému povolí kohoutek s nektarem, nesmí klesnout pod úroveň Ko(ko)tka, dlouho to utajovaného syna její švagrové. A švagrová se zase nesmí domáknout, že se její syn valí v posteli se svojí tetou. Samozřejmě se jedná o nezávislý, těžce femine film, v němž sice hned neodhalíte jeho divadelní původ, ovšem bezpečně identifikujete, že takových filmů, byla v minulosti kina za našimi hranicemi plná. Alice Nellis zaspala dobu, respektive pokusila se zaplnit to, po čem naši režiséři moc často nesahají. Irena Pavlásková jí přeposlala zkušenou Ivanu Chýlkovou, která zastupovala vzorek úspěšných, perspektivních a vitálních čtyřicátnic, které se v rizikovém věku necítí na dítě vůbec staré, v zájmu věci si troufnou i na mladé zajíčky, rozvod s manželem až tak moc neřeší, hlavní je, že když selže všechno, je zde její homo kamarád, který ochotně nastaví rameno, když ne řiť. Ano, v takovém nezávislém filmu, kde product placement představuje debilní rádio Frekvence 1, nesmí chybět hodný gay, následován protivnou matkou a dalšími, velmi příznačnými postavami. Vše rozdělené do kapitol, jež jsou označené významnými daty. A divákovi to nepřináší moc velký zážitek. Vlastně ani nebylo moc scén, které by působily věrohodně. Přece jen touha po mateřství se určitě neřeší touhou vycákat z každého chlapa v okruhu pěti set metrů nektar. Takhle to fakt nefunguje. Podle Nellis je úplně normální takhle k tomu přistupovat. Ještě že měla k dispozici herce, kteří to uhráli. Neměla k dispozici dobrého zvukaře. Hudební podkres vždy přehlušil mluvené slovo, nemíním odezírat ze rtů. Přímo hrozný byl hudební soundtrack. Příště raději bez hudby. Těžko říct, jakým směrem měl film fungovat. Nefungoval v komické rovině, nevedl si dobře ani ve vztahové linii. V podstatě se jen tak plácal, až nebyl ničím zajímavý a výrazný. Ani výkon Chýlkové nebyl nijak extra. 40% (kingik) 2*
VELKÁ RECENZE
Názory, že kariéra Alice Nellis touhle komerční „zakázkou“ padla na dno jsou liché (i my jsme se jich chybně dotýkaly v popiscích traileru). Perfect Days naopak můžou představovat pozitivní zlom v její kariéře. Alice Nellis doteď byla mediální bublinou, kterou čeští kritici i „lví akademici“ nesmyslně stavěli na piedestal a dělali z ní spásu domácí kinematografie. S každým dalším filmem (vždy o úroveň horším než předchozím) totiž bylo zjevné, že mohutným uměleckým ambicím neodpovídají autorčiny schopnosti a že ty hluboké existenciální výpovědi často uvízly v banalitách, samoúčelu… a křečovité snobárně.
Perfect Days ale břímě velkého umění z autorky strhávají a využívají jejich silných stránek – „řemeslné scenáristiky“ a přesvědčivého vedení herců. Alice Nellis byla vždycky trochu podivně oslavována jako elitní domácí scenáristka, když přitom její příběhy jen vzorně kopírovaly poučky, rady a nápovědy ze scenáristických učebnic a manuálů. Z konkrétních větiček a dialogových linek na druhou stranu pokaždé probleskovala slušná schopnost trefit se hercům do pusy, s hláškou nebo říznou pointou, což v Perfect Days na výbornou platí.
Prefabrikovaná story o pětačtyřicátnici, která by ráda ještě otěhotněla, ale dost dobře nemá s kým, tak může v klidu obstát jako lehká oddychovka postavená hlavně na rozverných situacích a decentním konverzačním humoru. Na příběhu sice není mnoho zajímavého, protože jako tuctový destilát z divadelní předlohy, žánrových klišé a producentského cítění Rudolfa Biermanna (styčných ploch nejen s Románem pro ženy je tu spousta) sází na instantní emoce a běžně funkční zvraty (kolikrát už jsme v českých filmech viděli tu razantní změnu nálady spojenou se smrtí?). Hlavní figura je ale velmi živá, a to nejen díky stoprocentnímu podání Ivany Chýlkové, a točí se okolo ní i adekvátně prokrvené vedlejší postavy. A i když často zapadají jen do typizovaných škatulek, díky poutavým epizodkám a přesné scenáristické munici se jimi daří vytrvale okysličovat film: Platí to navíc nejen pro Vojtu Kotka a Zuzanu Bydžovskou, ale i pro Ondřeje Sokola, vtipně hoblujícího stereotypy o gayích.
Perfect Days tak můžou náročnější diváky mučit product placementem a reklamní estetikou (film nerozeznáte od reklam na Fidorku, T-Mobile a Kofolu), nudí i kopírováním všemožných žánrových vzorů i uvažováním na úrovni lifestyleového časopisu. Ano, takhle nějak by asi vypadala filmová adaptace měsíčníku ELLE. Ale její hrdiny se přeci jen podaří „rozhýbat“, hladce protáhnout příběhem a nechat je bavit publikum sledem chytlavých vtípků, svižných dialogů i relativně uvěřitelných emocí. Vcelku vkusně, i když nikterak důmyslně.
Takže: Situace, kdy Jiří Vejdělek a Alice Nellis točí komerční oddychovky, zatímco se třeba Jan Hřebejk pokouší o sofistikovanější výpovědi, je podle mého pro český film lepší a přínosnější, než když (by) tomu bylo naopak.
Ocenění:
Český lev
2011 - Ivana Chýlková (Nejlepší herečka) (nominace)
2011 - Ondřej Sokol (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2011 - Zuzana Bydžovská (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2011 - Ondřej Sokol (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.11.2011 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 11.3.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 7.0.2012 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 27 887 218
Návštěvnost v ČR 256 413
Náklady (Rozpočet) - Kč 17 500 000
„Je jí přes čtyřicet, je úspěšná, je slavná, ale něco jí chybí - chce dítě.“
OBSAH
Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky (Ivana Chýlková), která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové (Zuzana Bydžovská), trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela (Bob Klepl), krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda (Ondřej Sokol) a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky (Zuzana Kronerová). Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se – ač sama sebe proklíná – dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard. Takhle vypadá úspěšný život Eriky Oskarové, hvězdy televizního pořadu “Před a po”. Přitom Erika má skoro všechno – vlastní pořad, vyhlášený kadeřnický salón, velký byt s terasou a svobodu, ale s každým přibývajícím rokem víc a víc touží po tom jediném, co nemá – a to je dítě. Erika tedy nastolí plán “Dítě” a pustí se do něj se stejnou vervou, se kterou budovala jak svůj podnik, tak své vlastní já. Jenže některé věci se nalinkovat nedají, například mladičký barman Adam (Vojta Kotek).(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Výsledek tohodle filmu není úplně to, co jsem si od něj představoval. Herci byli super. Ondřej Sokol ještě o trošku víc, než jenom super. Ale to bylo vlastně to jediný, co mě na filmu těšilo. Jinak se mně zdálo, že koukám na naprosto průměrný český film, který je ale dobře natočený, s dobrou výpravou, dobrou muzikou, dobrou kamerou, ale vysloveně špatným scénářem, který mě donutí na film během pár minut okamžitě zapomenout. Ještě to štěstí, že v něm je postava Ondřeje Sokola, kterej celý ten příběh nádherně přibarvuje. (Malarkey) 2*
Alici Nellis, zdá se, opustily ambice točit „velké umění“ a jala se parfémovat mrtvá zvířata. Perfect Days jsou navoněnou zdechlinou vcelku vážně míněným využitím reklamní (potažmo televizní) estetiky, předstíranou světovostí a neochotou ukázat alespoň kousek hnusu, který ona vůně překrývá. Neštěstí se dějí zásadně vedlejším, sociálně viditelně slabším postavám, hlavní hrdinka jen neví, kým chce být. Jakákoliv (zá)vážnější scéna je okamžitě vytěsněná infantilním humorem a popíkovým songem. Žije se pro hmotné statky a tělesnou slast. Divadelní členění na akty upozorňuje na původ předlohy a podtrhuje myšlenku života coby nonstop párty (narozeniny, Vánoce, Nový rok, Valentýn, narozeniny, Den matek, narozeniny). Hlavně si to užít. O „unheimlich“ věcech se zde, stejně jako v mnoha jiných romantických komediích, raději ani nemluví (dispozitiv sexuality tyto filmy přejímají v lepším případě z doby před padesáti lety). Nesmyslná tabuizace jistých témat, neschopnost mluvit na rovinu postavám komplikuje život a natahuje zápletku nosnou nanejvýš pro jednu epizodu televizního seriálu. Dospěle, bez hysterčení a pitvoření, nejedná nikdo a pokud už má v režisérčině světě někdo nárok být brán vážně, tak ne muži. Jeden z nich je za necitlivého burana, druhého si hrdinka během ponižující procedury přetvoří k obrazu svému (z alternativce v metrosexuála) a třetí je gay, plnící roli kamarádky na klábosení (s tou nadstandardní funkcí, že může posloužit rovněž coby dárce spermatu). Větší zájem Nellis v zásadě věnuje jen Erice, která jí je, předpokládám, nejbližší. Ostatní postavy redukuje na komediální figurky nebo zosobněná varování před tím, kam by se protagonistka svým poslušným plněním očekávané role matky/ženy v domácnosti mohla dostat. Jsou filmy, které nám dávají možnost na dvě hodiny uniknout do růžovějšího světa a jsou filmy jako Perfect Days, které nás do onoho světa zavlečou a dvě hodiny nás přesvědčují, že takhle a jedině takhle je to OK. Není. 35% (Matty) 2*
Nellisovsky stylově stylizovaný obraz čtyřicátnice, která má (možná) to nejlepší teprve před sebou. Erice, mediálně uznávané vlasové stylistce, neúprosně tikají její biologické hodiny. S nemožnými dárky (od své matky) sice už nic nenadělá, je s nimi taktně smířena, její probuzené mateřské pudy se však nechtějí smířit s tím, že by je nevyslyšela. Vlastně jí do role matky nic nechybí. Ale ano, chybí jí chlap. Potenciálních dárců spermatu je relativně dost, jen nesáhnout vedle. Pyj, kterému povolí kohoutek s nektarem, nesmí klesnout pod úroveň Ko(ko)tka, dlouho to utajovaného syna její švagrové. A švagrová se zase nesmí domáknout, že se její syn valí v posteli se svojí tetou. Samozřejmě se jedná o nezávislý, těžce femine film, v němž sice hned neodhalíte jeho divadelní původ, ovšem bezpečně identifikujete, že takových filmů, byla v minulosti kina za našimi hranicemi plná. Alice Nellis zaspala dobu, respektive pokusila se zaplnit to, po čem naši režiséři moc často nesahají. Irena Pavlásková jí přeposlala zkušenou Ivanu Chýlkovou, která zastupovala vzorek úspěšných, perspektivních a vitálních čtyřicátnic, které se v rizikovém věku necítí na dítě vůbec staré, v zájmu věci si troufnou i na mladé zajíčky, rozvod s manželem až tak moc neřeší, hlavní je, že když selže všechno, je zde její homo kamarád, který ochotně nastaví rameno, když ne řiť. Ano, v takovém nezávislém filmu, kde product placement představuje debilní rádio Frekvence 1, nesmí chybět hodný gay, následován protivnou matkou a dalšími, velmi příznačnými postavami. Vše rozdělené do kapitol, jež jsou označené významnými daty. A divákovi to nepřináší moc velký zážitek. Vlastně ani nebylo moc scén, které by působily věrohodně. Přece jen touha po mateřství se určitě neřeší touhou vycákat z každého chlapa v okruhu pěti set metrů nektar. Takhle to fakt nefunguje. Podle Nellis je úplně normální takhle k tomu přistupovat. Ještě že měla k dispozici herce, kteří to uhráli. Neměla k dispozici dobrého zvukaře. Hudební podkres vždy přehlušil mluvené slovo, nemíním odezírat ze rtů. Přímo hrozný byl hudební soundtrack. Příště raději bez hudby. Těžko říct, jakým směrem měl film fungovat. Nefungoval v komické rovině, nevedl si dobře ani ve vztahové linii. V podstatě se jen tak plácal, až nebyl ničím zajímavý a výrazný. Ani výkon Chýlkové nebyl nijak extra. 40% (kingik) 2*
VELKÁ RECENZE
Názory, že kariéra Alice Nellis touhle komerční „zakázkou“ padla na dno jsou liché (i my jsme se jich chybně dotýkaly v popiscích traileru). Perfect Days naopak můžou představovat pozitivní zlom v její kariéře. Alice Nellis doteď byla mediální bublinou, kterou čeští kritici i „lví akademici“ nesmyslně stavěli na piedestal a dělali z ní spásu domácí kinematografie. S každým dalším filmem (vždy o úroveň horším než předchozím) totiž bylo zjevné, že mohutným uměleckým ambicím neodpovídají autorčiny schopnosti a že ty hluboké existenciální výpovědi často uvízly v banalitách, samoúčelu… a křečovité snobárně.
Perfect Days ale břímě velkého umění z autorky strhávají a využívají jejich silných stránek – „řemeslné scenáristiky“ a přesvědčivého vedení herců. Alice Nellis byla vždycky trochu podivně oslavována jako elitní domácí scenáristka, když přitom její příběhy jen vzorně kopírovaly poučky, rady a nápovědy ze scenáristických učebnic a manuálů. Z konkrétních větiček a dialogových linek na druhou stranu pokaždé probleskovala slušná schopnost trefit se hercům do pusy, s hláškou nebo říznou pointou, což v Perfect Days na výbornou platí.
Prefabrikovaná story o pětačtyřicátnici, která by ráda ještě otěhotněla, ale dost dobře nemá s kým, tak může v klidu obstát jako lehká oddychovka postavená hlavně na rozverných situacích a decentním konverzačním humoru. Na příběhu sice není mnoho zajímavého, protože jako tuctový destilát z divadelní předlohy, žánrových klišé a producentského cítění Rudolfa Biermanna (styčných ploch nejen s Románem pro ženy je tu spousta) sází na instantní emoce a běžně funkční zvraty (kolikrát už jsme v českých filmech viděli tu razantní změnu nálady spojenou se smrtí?). Hlavní figura je ale velmi živá, a to nejen díky stoprocentnímu podání Ivany Chýlkové, a točí se okolo ní i adekvátně prokrvené vedlejší postavy. A i když často zapadají jen do typizovaných škatulek, díky poutavým epizodkám a přesné scenáristické munici se jimi daří vytrvale okysličovat film: Platí to navíc nejen pro Vojtu Kotka a Zuzanu Bydžovskou, ale i pro Ondřeje Sokola, vtipně hoblujícího stereotypy o gayích.
Perfect Days tak můžou náročnější diváky mučit product placementem a reklamní estetikou (film nerozeznáte od reklam na Fidorku, T-Mobile a Kofolu), nudí i kopírováním všemožných žánrových vzorů i uvažováním na úrovni lifestyleového časopisu. Ano, takhle nějak by asi vypadala filmová adaptace měsíčníku ELLE. Ale její hrdiny se přeci jen podaří „rozhýbat“, hladce protáhnout příběhem a nechat je bavit publikum sledem chytlavých vtípků, svižných dialogů i relativně uvěřitelných emocí. Vcelku vkusně, i když nikterak důmyslně.
Takže: Situace, kdy Jiří Vejdělek a Alice Nellis točí komerční oddychovky, zatímco se třeba Jan Hřebejk pokouší o sofistikovanější výpovědi, je podle mého pro český film lepší a přínosnější, než když (by) tomu bylo naopak.
Ocenění:
Český lev
2011 - Ivana Chýlková (Nejlepší herečka) (nominace)
2011 - Ondřej Sokol (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2011 - Zuzana Bydžovská (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2011 - Ondřej Sokol (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.11.2011 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 11.3.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 7.0.2012 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 27 887 218
Návštěvnost v ČR 256 413
Náklady (Rozpočet) - Kč 17 500 000
Tvůrci a herci
Alice Nellis (Režie), Rudolf Biermann (Produkce), Jan Ponocný (Hudba), Matěj Cibulka (Kamera), Filip Issa (Střih), Milan Býček (Scénografie), Ivana Řezáčová (Kostýmy), Michal Holubec (Zvuk), Jana Radilová (Masky), Alice Nellis (Scénář), Ivana Chýlková (Herec), Vojtěch Kotek (Herec), Zuzana Bydžovská (Herec), Zuzana Kronerová (Herec), Ondřej Sokol (Herec), Bohumil Klepl (Herec), Jan Vondráček (Herec), Vladimír Škultéty (Herec), Jiří Zeman (Herec), Martha Issová (Herec), Igor Chmela (Herec), Rebeka Lizlerová (Herec), Zuzana Čapková (Herec), Pavel Mašek (Herec), Michaela Mrvíková (Herec), David Rauch (Herec), Olga Schmidtová (Herec), Marie Spurná (Herec), Kamil Švejda (Herec), Gašper Šnuderl (Herec), Prokop Králíček (Herec)
2011/105/Česko/Komedie
Zajímavost k filmu
- Výraznou rekvizitou filmu je kniha o Leni Riefenstahl a díky ní se mluví i o jejím filmu Triumf vůle (1935).
- Ivana Chýlková sa stretla so Zuzanou Bydžovskou už vo filme Gympl (2007).
- Součástí filmu jsou i scény ze 100. představení LaPutyka a v záběru na kapelu se tak na několik málo vteřin na obrazovce objeví i Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián.
- Byt Eriky Oskarové (Ivana Chýlková) byl postaven pouze pro potřeby natáčení v nejvyšším patře jedné pražské továrny kvůli výhledu.
- Alice Nellis je podepsána i pod scénářem, jenž je adaptací stejnojmenné divadelní hry Lizy Lochheadové. Ta se hrála úspěšně sedm divadelních sezón v divadle Na zábradlí pod režisérskou taktovkou samotné Nellis.
- Ivana Chýlková sa stretla so Zuzanou Bydžovskou už vo filme Gympl (2007).
- Součástí filmu jsou i scény ze 100. představení LaPutyka a v záběru na kapelu se tak na několik málo vteřin na obrazovce objeví i Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián.
- Byt Eriky Oskarové (Ivana Chýlková) byl postaven pouze pro potřeby natáčení v nejvyšším patře jedné pražské továrny kvůli výhledu.
- Alice Nellis je podepsána i pod scénářem, jenž je adaptací stejnojmenné divadelní hry Lizy Lochheadové. Ta se hrála úspěšně sedm divadelních sezón v divadle Na zábradlí pod režisérskou taktovkou samotné Nellis.
Odkazy