Pelíšky / Pelíšky (1999/116/Česko/Komedie, Drama) 91% -Blu-ray-
17.11.2023 18:30
JEDNOU VĚTOU
„Pražská vilová čtvrť Hanspaulka, jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro mozaikové vyprávění paralelních životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968."
OBSAH
Píše se rok 1967 a v jednom činžovním domě v Praze žijí dvě rodiny, Krausovi a Šebkovi. Hlavy obou rodin jsou si navzájem tak odlišné, a přesto tak podobné. Pan Kraus, kterého tak brilantně ztvárnil Jiří Kodet (oceněný Českým lvem), je bývalý voják a často vzpomíná na válečné útrapy. Z duše nenávidí bolševiky a, jak sám říká, dává jim rok, maximálně dva roky! Na druhé straně barikády, lépe řečeno o patro níž, žije rodina Šebkových. Pan Šebek (Miroslav Donutil) je důstojníkem z povolání a jak v kasárnách, tak i doma vyžaduje disciplínu, kterou vidí i v novém režimu, a proto je jeho zastáncem. Obě rodiny na své tatínky pohlížejí s ironií a mírným pobavením, i přesto je však mají rády a nedají na ně dopustit.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jedni na Pelíšky nadávají, druzí je do samotného Nebe chválí. Každopádně je jasné, která strana vítězí a vítězí na plné čáře. Krom toho, že zdejší hodnocení přesahuje devadesátku, mávnutím oka, staly se také nejúspěšnějším českým filmem současnosti. A to nejen díky návštěvnosti a výdělkům, ale díky tomu, že je opravdu tak povedený a takových filmů je opravdu pomálu. Od České sody Jan Hřebejk pokouší štěstí ve filmu, který poprvé kombinuje vážnost a humor do jednoho. Tenkrát se mu zadařilo, v dnešní době už takového úspěchu nenabírá jako dříve. Každopádně nemůžu než souhlasit. Pelíšky se prostě a jednoduše povedly. Díky hercům, díky atmosféře a také díky skvělým dialogům, na které se i v dnešní době příjemně vzpomíná. --- Co to je? - Lžičky. - No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček. - No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR.(Malarkey) 5*
Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát. EDIT 1/2014: Po posledním shlédnutí tlačím na pilu a zvyšuji na 5 hvězdiček. Je to česká špička! (Radyo) 5*
Člověk to vidí popatnácté a pořád nachází nové momenty a detaily, které je třeba vyzdvihnout. Nešťastné lásky, hrozní rodiče, rozjívená mládež a zatraceně nelehká doba. Trio Jan Hřebejk, Petr Jarchovský a Petr Šabach se vytáhlo, tohle už nikdy nic nepřekoná, a není to jenom díky nerozbitným skleničkám, senzačním maminčiným nokům, chvilce na lůžku, měření medvěda, touze umřít, muži s koženou brašnou, Sašovi, který má jít do prdele nebo nástěnce. Šebkovi a Krausovi. S cynickou rozkoší si užíváme scénu za scénou, předháníme se v předříkávání hlášek, které z úst skvělých herců zazní stejně o mnoho lépe. Rok se s rokem sešel a v létě 1968 se toho změní víc, než si nejen naši hrdinové dokázali představit. Brzy pronikneme pod povrch věcí a komické skeče vyměníme za vážná témata, která předkládá zejména rodina cholerika Jiřího Kodeta. Sám zarytý odbojář se „dá pochopit“, ač místy hodně přestřeluje („Dcera je drzá a starý hypochondr tady neustále heká a heká!“). Má ostrý jazyk, ale mnohdy projeví i půvabnou zranitelnost, jeho nejbližší nicméně nehodlají zůstat jen pasivními pozorovateli jeho energických výjevů („Jak to myslíš, kyselý? Od profesora Rhona z Bubenče nemůžou být kyselé!”). Skvostný je i řvoun a chvástal Miroslav Donutil („Co se tady rozháníš, co se tady rozháníííš? Neříkal jsem ti, aby ses nechal na svátky ostříhat? Tatrmane... Zarostlej jako Ezop!“), který ovšem ani nedokáže zabít kapra. A tak bych mohl pokračovat s Holubovou, Stašovou, Vášáryovou, Duškem a dalšími. Hřebejk mísí kouzelně vtipné momenty s gesty, ze kterých mrazí. Tohle je filmová klasika, která má myšlenku i něhu. Velká poklona. A jednou provždy nehoří! (castor) 5*
VELKÁ RECENZE
Šest let trvalo tvůrcům úspěšného muzikálu Šakalí léta (1993), než se jim podařilo realizovat druhý snímek, retrokomedii ze šedesátých let Pelíšky. Scenárista Petr Jarchovský se inspiroval vlastními rodinnými vzpomínkami a motivy z knihy Petra Šabacha Hovno hoří, své zážitky připojil i režisér Jan Hřebejk. Ve dvoupatrové vilce žije čtyřčlenná rodina majora Šebka a o patro výše bydlí tříčlenná rodina bývalého odbojáře Krause. Dospívající Michal Šebek miluje spolužačku Jindřišku Krausovou, jenže ta má ráda frajerského Eliena, jehož rodiče jsou služebně v Americe. Michal i Jindřiška mají potíže se svými neústupnými otci. Major Šebek je „lampasák“, obdivující výdobytky socialismu, zatímco aristokratický otec Kraus se netají názorem, že komunisté to mají spočítané. Oproti hašteřivým otcům jsou obě maminky chápavé a vlídné. Do typických generačních sporů nenápadně, ale důsledně zasahuje politika. V komorním příběhu se objevují ještě příbuzní Šebkových, učitelka Eva a její synek Péťa, babička a rázovitý strýc. Vyprávění se odvíjí mezi Vánocemi roku 1967 a okupací Československa v srpnu 1968. Tvůrci se v dlouhých epizodách soustřeďují na rodinné rituály Vánoc, svatby a na přesný popis doby. Kromě pečlivě vybraných reálií (zejména pražské Košíře) a dobových detailů dokreslují atmosféru hojně využívané písně a hudba, od Neckářových či Gottových hitů až po skladby Vladimíra Mišíka a Blue Effectu (Sluneční hrob) nebo Deža Ursinyho. Dominantou zůstávají herecké výkony (například Jiří Kodet filmem získal nesporně svou životní filmovou roli). Zcela poprávu je snímek věnován „všem, kterým tehdy z roku na rok zmizeli kamarádi a kamarádky, milenky a milenci, rodiče nebo děti, blízcí přátelé a oni tu na všechno zůstali sami.“ -tbk-
PODROBNÝ POPIS FILMU
Vánoce 1967. Michalovi Šebkovi bude šestnáct a je nešťastně zamilovaný. V altánku u dvoupatrové vilky v pražských Košířích se chce oběsit, ale utrhne se s ním provaz. Tak ho objeví Jindřiška Krausová, která místo něho miluje hezouna Eliena. Mezitím se Michalův otec, major Šebek, rozloučil u domu se svým přítelem, sovětským důstojníkem Borisem. Jindřiščin tatínek, zavilý antikomunista, bydlící s rodinou nad Šebkovými, pronáší z okna své oblíbené proroctví, že komunistům dává rok, maximálně dva roky. Otec Šebek, typický lampasák, sestavuje jídelníček, který pak vyvěsí na nástěnce v předsíni. Maminka Šebková však stejně vaří podle svého. Elien žije v prominentním domově mládeže, protože jeho rodiče jsou služebně v Americe. Dostane od nich jako dárek černé kovbojské boty. Michal jen tiše závidí. Elien promítá na prostěradlo západní filmy, na něž se za plotem dívá mládež z okolí. Sok na pionýru shodí před Jindřiškou Michala z kola. Štědrý den. Za sestrou paní Šebkové, učitelkou Evou, přijde do jejího podkrovního bytu nápadník, kolega ze školy Saša Mašlaň. Evin syn Péťa je na záchodě, a tak host z nezbytí použije umyvadlo, přičemž si připálí vlasy o karmu. Otec Kraus nutí rodinu dodržovat vánoční zvyky. Zlobí se na Jindřišku kvůli falešnému hraní koled, a jako vždy mluví o své odbojářské minulosti a o koncentráku. Nemocná paní Krausová to mlčky snáší. K Šebkům přijde na Štědrý večer otcova maminka a bratr Václav. Oba bratři se rádi sázejí. A tak otec brzy předvádí ve vaně, jak dlouho vydrží bez nadechnutí. U Krausů zatím otec „odborně“ odlévá olovo a vyčte z něj, že komunisté vydrží rok, maximálně dva roky. Při večeři se rodina modlí, a z gramofonu zní Masarykova oblíbená píseň Ach synku, synku. Rozdávání dárků u Šebků. Michalova sestra zvaná Uzlinka dostane vytouženou kuši, otec Šebek Stoličnou vodku a Michal namísto vysněných kovbojských bot ohavné hnědé zimní boty. Zato maminka dostane dárek, který vyvinuli soudruzi v Polsku: nerozbitné skleničky. Michal však hned jednu rozbije. Nápadník Saša daruje Péťovi sovětskou hračku s názvem Vyděržaj pioněr, spočívající v pouštění elektrického proudu do těla, a sám předvádí, kolik vydrží. U Krausů dostane tatínek pěkný svetr, maminka vázu ze samorostu a Jindřiška sošku velblouda, rovněž vyrobenou otcem. Opět však vypukne hádka. Učitelka Eva tančí se Sašou k chlapcově nelibosti twist. Nápadník se s ní chce pomilovat, ale překazí mu to Péťa mimo jiné i svým obvyklým dotazem, zda hovno hoří. U Šebků se dospělí opili vodkou. Otec předvádí efektní číslo se zapáleným alkoholem. Na Boží hod objeví otec Šebek na nástěnce plakát rockového zpěváka, „Gagarinova bratra“, který po Jindřišce poslal Elien Michalovi jako omluvu. Roztrhá jej, ale syn je nad věcí. Ke Krausům přijde na sváteční oběd rodinný lékař, pan profesor Stárek. Během jídla před ním dojde k obrovské hádce mezi otcem a dcerou kvůli rozdílu mezi bramborovými knedlíky a noky. Jindra otce záměrně provokuje. Egoistický pan Kraus pak nespravedlivě obviňuje i nemocnou manželku. Na schodišti se pohádá se sousedem. U Šebků je na návštěvě teta Eva s Péťou. Nelituje před sestrou, že jí to se Sašou nevyšlo. Ve škole se mění portréty státníků: místo Antonína Novotného je pověšen obraz prezidenta Ludvíka Svobody. Ve třídě je na besedě kapitán Bezpečnosti. Přidá k dobrému historku, jak dostali rozkaz zastřelit diverzanta a jak zastřelili muže na pionýru a pošťáka, protože oba měli plášť a brašnu, což byly identifikační znaky nepřítele. Rozkaz je rozkaz. Pan Kraus poslouchá doma projev Josefa Smrkovského z rádia. Podle něj jsou všichni komunisti stejní. Uleví si výkřikem z okna: „Proletáři všech zemí, polibte si prdel!“ Všimne si, že manželce je špatně, ale sobecky mluví o své invaliditě, zatímco ona je podle něj jen hypochondrická. Následně se za svá slova omluví. Teta Eva shání otce pro Péťu pomocí inzerátu. Když u nich však neuspěje ani varietní kouzelník, ani kapitán Bezpečnosti se svou historkou, rozhodnou se raději zůstat sami. Učitel Mašlaň přistihne Michala, Eliena a Jindřišku při kouření. Začne Michala provokovat, ale ten ho klidně pošle do prdele. Otec Šebek musí potom do školy. Jindřiška si doma s nemocnou matkou v pohodě prohlížejí staré fotografie. Dívka si vleze k mamince do postele jako do pelíšku. Porovnávají fotku mladého otce s fotografií Jindřiščina chlapce. Elien zase promítá film. Vracející se otec Šebek udělá Michalovi na ulici scénu, zatímco maminka Šebková se s Jindřiškou dívá na plátno. Tatínek Kraus však naléhavě volá dceru: její maminka zemřela. Smutná Jindřiška se schová ve skříni s máminými šaty. Z domu před zdrceným Krausem vynášejí rakev. Jindřiška se musí starat o zmateného otce. Dokonce i sama vaří. Kraus bloudí při třídních schůzkách po škole. Srazí holí k zemi učitele Mašlaně, který mu po soudružsku zatyká. Ujme se ho Eva. Kraus se postupně sbližuje s Evou a s Péťou. Vždycky chtěl mít syna. Otec Šebek nechce věřit, že švagrová, která si porozumí i s Jindřiškou, si bude brát jejich souseda. Jindřiška se pomiluje s Elienem, který odjíždí za rodiči do Ameriky. O jeho odjezdu se dozví žárlící Michal. U Krausů je svatební hostina. Jindřiška se k Michalovi chová vlídně. Mohou spolu klidně chodit ven, protože budou příbuzní. Ale mezi příbuznými se prostě určité věci dělat nesmějí. Otec Kraus představí všem přítomným, tedy Evě, Péťovi, Šebkovým včetně babičky a strýce, a profesoru Stárkovi vlastní model pomníku padlým letcům ze západní fronty, který má stát na letenském piedestalu Stalinova pomníku. Eva řekne sestře, že odjíždějí na svatební cestu za Krausovým bratrem do Londýna. Dostali víza. Otec Šebek předvede svatební dar, umělohmotné lžičky z NDR. Ty se však v kávě ihned rozpustí. Zmatený důstojník osočí bratra a pana Krause, kteří si dobře rozumějí, z přehnaného obdivu k USA. Eva najde smutnou Jindřišku ve skříni s maminčinými šaty. Uzlinka zase objeví Michala, který se ze žalu opil, s hlavou v zapnuté troubě. Ta však naštěstí není plynová, ale elektrická, a tak v nemocnici jen konstatují úžeh. V noci se ozývá hukot letadel. Opilí svatebčané, probuzení ze spánku, se dozví o okupaci. Zlomený otec Kraus v kocovině hraje na klavír českou hymnu. Major Šebek se nedokáže vyrovnat se situací. Pokusí se o sebevraždu v altánku, ale ten se celý zřítí. Z trosek mu pomůže bratr Václav. Z učitele Mašlaně se stane ředitel školy. Elien se nikdy nevrátil. Svatební cesta pana Krause a tety Evy s Péťou a Jindřiškou se protáhla na dvacet let. Krausův byt je zapečetěn. Uzlinka do něj vnikne přes balkon a odnese odtud Péťovu klec s ptáčky. Michal ráno ptáčky v kleci smutně pozoruje.
Ocenění:
Český lev
1999 - Jiří Kodet (Nejlepší herec)
1999 - Divácky nejúspěšnější český film
1999 - Nejlepší filmový plakát
1999 - Nejlepší film (nominace)
1999 - Jan Hřebejk (Nejlepší režie) (nominace)
1999 - Eva Holubová (Nejlepší herečka) (nominace)
1999 - Simona Stašová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
1999 - Petr Jarchovský (Nejlepší scénář) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.4.1999 Space Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 28.2.2000 (VHS) Sony Music
Poprvé na DVD: 28.2.2000 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: 24.9.2014 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 62 078 533
Návštěvnost v ČR 1 059 182
Náklady (Rozpočet) - Kč 20 000 000
BONUS Blu-ray
• Film o filmu
• Profily
• Klip
• Udělejte si dobře (výběr kultovních scén)
„Pražská vilová čtvrť Hanspaulka, jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro mozaikové vyprávění paralelních životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968."
OBSAH
Píše se rok 1967 a v jednom činžovním domě v Praze žijí dvě rodiny, Krausovi a Šebkovi. Hlavy obou rodin jsou si navzájem tak odlišné, a přesto tak podobné. Pan Kraus, kterého tak brilantně ztvárnil Jiří Kodet (oceněný Českým lvem), je bývalý voják a často vzpomíná na válečné útrapy. Z duše nenávidí bolševiky a, jak sám říká, dává jim rok, maximálně dva roky! Na druhé straně barikády, lépe řečeno o patro níž, žije rodina Šebkových. Pan Šebek (Miroslav Donutil) je důstojníkem z povolání a jak v kasárnách, tak i doma vyžaduje disciplínu, kterou vidí i v novém režimu, a proto je jeho zastáncem. Obě rodiny na své tatínky pohlížejí s ironií a mírným pobavením, i přesto je však mají rády a nedají na ně dopustit.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jedni na Pelíšky nadávají, druzí je do samotného Nebe chválí. Každopádně je jasné, která strana vítězí a vítězí na plné čáře. Krom toho, že zdejší hodnocení přesahuje devadesátku, mávnutím oka, staly se také nejúspěšnějším českým filmem současnosti. A to nejen díky návštěvnosti a výdělkům, ale díky tomu, že je opravdu tak povedený a takových filmů je opravdu pomálu. Od České sody Jan Hřebejk pokouší štěstí ve filmu, který poprvé kombinuje vážnost a humor do jednoho. Tenkrát se mu zadařilo, v dnešní době už takového úspěchu nenabírá jako dříve. Každopádně nemůžu než souhlasit. Pelíšky se prostě a jednoduše povedly. Díky hercům, díky atmosféře a také díky skvělým dialogům, na které se i v dnešní době příjemně vzpomíná. --- Co to je? - Lžičky. - No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček. - No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR.(Malarkey) 5*
Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát. EDIT 1/2014: Po posledním shlédnutí tlačím na pilu a zvyšuji na 5 hvězdiček. Je to česká špička! (Radyo) 5*
Člověk to vidí popatnácté a pořád nachází nové momenty a detaily, které je třeba vyzdvihnout. Nešťastné lásky, hrozní rodiče, rozjívená mládež a zatraceně nelehká doba. Trio Jan Hřebejk, Petr Jarchovský a Petr Šabach se vytáhlo, tohle už nikdy nic nepřekoná, a není to jenom díky nerozbitným skleničkám, senzačním maminčiným nokům, chvilce na lůžku, měření medvěda, touze umřít, muži s koženou brašnou, Sašovi, který má jít do prdele nebo nástěnce. Šebkovi a Krausovi. S cynickou rozkoší si užíváme scénu za scénou, předháníme se v předříkávání hlášek, které z úst skvělých herců zazní stejně o mnoho lépe. Rok se s rokem sešel a v létě 1968 se toho změní víc, než si nejen naši hrdinové dokázali představit. Brzy pronikneme pod povrch věcí a komické skeče vyměníme za vážná témata, která předkládá zejména rodina cholerika Jiřího Kodeta. Sám zarytý odbojář se „dá pochopit“, ač místy hodně přestřeluje („Dcera je drzá a starý hypochondr tady neustále heká a heká!“). Má ostrý jazyk, ale mnohdy projeví i půvabnou zranitelnost, jeho nejbližší nicméně nehodlají zůstat jen pasivními pozorovateli jeho energických výjevů („Jak to myslíš, kyselý? Od profesora Rhona z Bubenče nemůžou být kyselé!”). Skvostný je i řvoun a chvástal Miroslav Donutil („Co se tady rozháníš, co se tady rozháníííš? Neříkal jsem ti, aby ses nechal na svátky ostříhat? Tatrmane... Zarostlej jako Ezop!“), který ovšem ani nedokáže zabít kapra. A tak bych mohl pokračovat s Holubovou, Stašovou, Vášáryovou, Duškem a dalšími. Hřebejk mísí kouzelně vtipné momenty s gesty, ze kterých mrazí. Tohle je filmová klasika, která má myšlenku i něhu. Velká poklona. A jednou provždy nehoří! (castor) 5*
VELKÁ RECENZE
Šest let trvalo tvůrcům úspěšného muzikálu Šakalí léta (1993), než se jim podařilo realizovat druhý snímek, retrokomedii ze šedesátých let Pelíšky. Scenárista Petr Jarchovský se inspiroval vlastními rodinnými vzpomínkami a motivy z knihy Petra Šabacha Hovno hoří, své zážitky připojil i režisér Jan Hřebejk. Ve dvoupatrové vilce žije čtyřčlenná rodina majora Šebka a o patro výše bydlí tříčlenná rodina bývalého odbojáře Krause. Dospívající Michal Šebek miluje spolužačku Jindřišku Krausovou, jenže ta má ráda frajerského Eliena, jehož rodiče jsou služebně v Americe. Michal i Jindřiška mají potíže se svými neústupnými otci. Major Šebek je „lampasák“, obdivující výdobytky socialismu, zatímco aristokratický otec Kraus se netají názorem, že komunisté to mají spočítané. Oproti hašteřivým otcům jsou obě maminky chápavé a vlídné. Do typických generačních sporů nenápadně, ale důsledně zasahuje politika. V komorním příběhu se objevují ještě příbuzní Šebkových, učitelka Eva a její synek Péťa, babička a rázovitý strýc. Vyprávění se odvíjí mezi Vánocemi roku 1967 a okupací Československa v srpnu 1968. Tvůrci se v dlouhých epizodách soustřeďují na rodinné rituály Vánoc, svatby a na přesný popis doby. Kromě pečlivě vybraných reálií (zejména pražské Košíře) a dobových detailů dokreslují atmosféru hojně využívané písně a hudba, od Neckářových či Gottových hitů až po skladby Vladimíra Mišíka a Blue Effectu (Sluneční hrob) nebo Deža Ursinyho. Dominantou zůstávají herecké výkony (například Jiří Kodet filmem získal nesporně svou životní filmovou roli). Zcela poprávu je snímek věnován „všem, kterým tehdy z roku na rok zmizeli kamarádi a kamarádky, milenky a milenci, rodiče nebo děti, blízcí přátelé a oni tu na všechno zůstali sami.“ -tbk-
PODROBNÝ POPIS FILMU
Vánoce 1967. Michalovi Šebkovi bude šestnáct a je nešťastně zamilovaný. V altánku u dvoupatrové vilky v pražských Košířích se chce oběsit, ale utrhne se s ním provaz. Tak ho objeví Jindřiška Krausová, která místo něho miluje hezouna Eliena. Mezitím se Michalův otec, major Šebek, rozloučil u domu se svým přítelem, sovětským důstojníkem Borisem. Jindřiščin tatínek, zavilý antikomunista, bydlící s rodinou nad Šebkovými, pronáší z okna své oblíbené proroctví, že komunistům dává rok, maximálně dva roky. Otec Šebek, typický lampasák, sestavuje jídelníček, který pak vyvěsí na nástěnce v předsíni. Maminka Šebková však stejně vaří podle svého. Elien žije v prominentním domově mládeže, protože jeho rodiče jsou služebně v Americe. Dostane od nich jako dárek černé kovbojské boty. Michal jen tiše závidí. Elien promítá na prostěradlo západní filmy, na něž se za plotem dívá mládež z okolí. Sok na pionýru shodí před Jindřiškou Michala z kola. Štědrý den. Za sestrou paní Šebkové, učitelkou Evou, přijde do jejího podkrovního bytu nápadník, kolega ze školy Saša Mašlaň. Evin syn Péťa je na záchodě, a tak host z nezbytí použije umyvadlo, přičemž si připálí vlasy o karmu. Otec Kraus nutí rodinu dodržovat vánoční zvyky. Zlobí se na Jindřišku kvůli falešnému hraní koled, a jako vždy mluví o své odbojářské minulosti a o koncentráku. Nemocná paní Krausová to mlčky snáší. K Šebkům přijde na Štědrý večer otcova maminka a bratr Václav. Oba bratři se rádi sázejí. A tak otec brzy předvádí ve vaně, jak dlouho vydrží bez nadechnutí. U Krausů zatím otec „odborně“ odlévá olovo a vyčte z něj, že komunisté vydrží rok, maximálně dva roky. Při večeři se rodina modlí, a z gramofonu zní Masarykova oblíbená píseň Ach synku, synku. Rozdávání dárků u Šebků. Michalova sestra zvaná Uzlinka dostane vytouženou kuši, otec Šebek Stoličnou vodku a Michal namísto vysněných kovbojských bot ohavné hnědé zimní boty. Zato maminka dostane dárek, který vyvinuli soudruzi v Polsku: nerozbitné skleničky. Michal však hned jednu rozbije. Nápadník Saša daruje Péťovi sovětskou hračku s názvem Vyděržaj pioněr, spočívající v pouštění elektrického proudu do těla, a sám předvádí, kolik vydrží. U Krausů dostane tatínek pěkný svetr, maminka vázu ze samorostu a Jindřiška sošku velblouda, rovněž vyrobenou otcem. Opět však vypukne hádka. Učitelka Eva tančí se Sašou k chlapcově nelibosti twist. Nápadník se s ní chce pomilovat, ale překazí mu to Péťa mimo jiné i svým obvyklým dotazem, zda hovno hoří. U Šebků se dospělí opili vodkou. Otec předvádí efektní číslo se zapáleným alkoholem. Na Boží hod objeví otec Šebek na nástěnce plakát rockového zpěváka, „Gagarinova bratra“, který po Jindřišce poslal Elien Michalovi jako omluvu. Roztrhá jej, ale syn je nad věcí. Ke Krausům přijde na sváteční oběd rodinný lékař, pan profesor Stárek. Během jídla před ním dojde k obrovské hádce mezi otcem a dcerou kvůli rozdílu mezi bramborovými knedlíky a noky. Jindra otce záměrně provokuje. Egoistický pan Kraus pak nespravedlivě obviňuje i nemocnou manželku. Na schodišti se pohádá se sousedem. U Šebků je na návštěvě teta Eva s Péťou. Nelituje před sestrou, že jí to se Sašou nevyšlo. Ve škole se mění portréty státníků: místo Antonína Novotného je pověšen obraz prezidenta Ludvíka Svobody. Ve třídě je na besedě kapitán Bezpečnosti. Přidá k dobrému historku, jak dostali rozkaz zastřelit diverzanta a jak zastřelili muže na pionýru a pošťáka, protože oba měli plášť a brašnu, což byly identifikační znaky nepřítele. Rozkaz je rozkaz. Pan Kraus poslouchá doma projev Josefa Smrkovského z rádia. Podle něj jsou všichni komunisti stejní. Uleví si výkřikem z okna: „Proletáři všech zemí, polibte si prdel!“ Všimne si, že manželce je špatně, ale sobecky mluví o své invaliditě, zatímco ona je podle něj jen hypochondrická. Následně se za svá slova omluví. Teta Eva shání otce pro Péťu pomocí inzerátu. Když u nich však neuspěje ani varietní kouzelník, ani kapitán Bezpečnosti se svou historkou, rozhodnou se raději zůstat sami. Učitel Mašlaň přistihne Michala, Eliena a Jindřišku při kouření. Začne Michala provokovat, ale ten ho klidně pošle do prdele. Otec Šebek musí potom do školy. Jindřiška si doma s nemocnou matkou v pohodě prohlížejí staré fotografie. Dívka si vleze k mamince do postele jako do pelíšku. Porovnávají fotku mladého otce s fotografií Jindřiščina chlapce. Elien zase promítá film. Vracející se otec Šebek udělá Michalovi na ulici scénu, zatímco maminka Šebková se s Jindřiškou dívá na plátno. Tatínek Kraus však naléhavě volá dceru: její maminka zemřela. Smutná Jindřiška se schová ve skříni s máminými šaty. Z domu před zdrceným Krausem vynášejí rakev. Jindřiška se musí starat o zmateného otce. Dokonce i sama vaří. Kraus bloudí při třídních schůzkách po škole. Srazí holí k zemi učitele Mašlaně, který mu po soudružsku zatyká. Ujme se ho Eva. Kraus se postupně sbližuje s Evou a s Péťou. Vždycky chtěl mít syna. Otec Šebek nechce věřit, že švagrová, která si porozumí i s Jindřiškou, si bude brát jejich souseda. Jindřiška se pomiluje s Elienem, který odjíždí za rodiči do Ameriky. O jeho odjezdu se dozví žárlící Michal. U Krausů je svatební hostina. Jindřiška se k Michalovi chová vlídně. Mohou spolu klidně chodit ven, protože budou příbuzní. Ale mezi příbuznými se prostě určité věci dělat nesmějí. Otec Kraus představí všem přítomným, tedy Evě, Péťovi, Šebkovým včetně babičky a strýce, a profesoru Stárkovi vlastní model pomníku padlým letcům ze západní fronty, který má stát na letenském piedestalu Stalinova pomníku. Eva řekne sestře, že odjíždějí na svatební cestu za Krausovým bratrem do Londýna. Dostali víza. Otec Šebek předvede svatební dar, umělohmotné lžičky z NDR. Ty se však v kávě ihned rozpustí. Zmatený důstojník osočí bratra a pana Krause, kteří si dobře rozumějí, z přehnaného obdivu k USA. Eva najde smutnou Jindřišku ve skříni s maminčinými šaty. Uzlinka zase objeví Michala, který se ze žalu opil, s hlavou v zapnuté troubě. Ta však naštěstí není plynová, ale elektrická, a tak v nemocnici jen konstatují úžeh. V noci se ozývá hukot letadel. Opilí svatebčané, probuzení ze spánku, se dozví o okupaci. Zlomený otec Kraus v kocovině hraje na klavír českou hymnu. Major Šebek se nedokáže vyrovnat se situací. Pokusí se o sebevraždu v altánku, ale ten se celý zřítí. Z trosek mu pomůže bratr Václav. Z učitele Mašlaně se stane ředitel školy. Elien se nikdy nevrátil. Svatební cesta pana Krause a tety Evy s Péťou a Jindřiškou se protáhla na dvacet let. Krausův byt je zapečetěn. Uzlinka do něj vnikne přes balkon a odnese odtud Péťovu klec s ptáčky. Michal ráno ptáčky v kleci smutně pozoruje.
Ocenění:
Český lev
1999 - Jiří Kodet (Nejlepší herec)
1999 - Divácky nejúspěšnější český film
1999 - Nejlepší filmový plakát
1999 - Nejlepší film (nominace)
1999 - Jan Hřebejk (Nejlepší režie) (nominace)
1999 - Eva Holubová (Nejlepší herečka) (nominace)
1999 - Simona Stašová (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
1999 - Petr Jarchovský (Nejlepší scénář) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.4.1999 Space Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 28.2.2000 (VHS) Sony Music
Poprvé na DVD: 28.2.2000 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: 24.9.2014 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 62 078 533
Návštěvnost v ČR 1 059 182
Náklady (Rozpočet) - Kč 20 000 000
BONUS Blu-ray
• Film o filmu
• Profily
• Klip
• Udělejte si dobře (výběr kultovních scén)
Tvůrci a herci
Jan Hřebejk (Režie), Pavel Bororvan (Produkce), Ondřej Trojan (Produkce), Ivan Král (Hudba), Ivan Hlas (Hudba), Jan Malíř (Kamera), Vladimír Barák (Střih), Milan Býček (Scénografie), Katarína Hollá (Kostýmy), Marta Ostenová (Kostýmy), Karel Jaroš (Zvuk), Marie Gillová (MaSKY), Hana Šímová (Masky), Petr Jarchovský (Scénář), Jan Hřebejk (Scénář), Petr Šabach (kniha) (Předloha), Jiří Kodet (Herec), Emília Vášáryová (Herec), Kristýna Nováková-Fuitová (Herec), Miroslav Donutil (Herec), Simona Stašová (Herec), Michael Beran (Herec), Sylvie Koblížková (Herec), Bolek Polívka (Herec), Stella Zázvorková (Herec), Eva Holubová (Herec), Jaroslav Dušek (Herec), Marek Morvai-Javorský (Herec), Jiří Krejčík (Herec), Ondřej Brousek (Herec), Boris Hybner (Herec), Richard Tesařík (Herec), Dagmar Teichmanová (Herec), Miroslav Kaman (Herec)
1999/116/Česko/Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
- Idylickým vyvrcholením Štedrého večera bola v učiteľových očiach vášnivá milostná avantúra. Pri týchto scénach sa Dušek ponúkol, že pôjde donaha. Napokon však zostal v trenírkach.
- Trik, ako si Miroslav Donutil (Šebek) zapáli pohárik s tvrdým alkoholom a vyfúkne horiaci plameň, nacvičovali celý deň. Keďže scéna bola nebezpečná, hercom asistovali pyrotechnici. Pripraviť scénu však nebolo jednoduché. Po niekoľkých hodinách tréningu režisér prišiel na to, ako to urobiť, aby herec nezhorel. Za Donutilom po celý čas stál asistent réžie, ktorý držal horiacu sviečku a v osudnú chvíľu podporil plameň tým, že doň vystrekol lak na vlasy. Keďže sa trik nepodarilo celkom zakamuflovať, pozornému oku diváka neujde kúsok trčiaceho plameňometu za hercovou hlavou.
- Režisér Jan Hřebejk prišiel v roku 1996 na predstavenie do Divadla Na zábradlí, kde Emílii Vašáryovej (Krausová) zagratuloval a opýtal sa, či by si nechcela zahrať v jeho pripravovanom filme. Požiadala ho, nech jej pošle scenár, ale potom sa ozval producent, že je to s filmom nahnuté, lebo nemajú dosť peňazí. Emília povedala, že v tom chce hrať a je jej jedno, aký bude honorár a že môže hrať aj zadarmo.
- Veta: "A skláři nebudou mít co žrát," ktorú povedala babka (Stella Zázvorková) po uvedení plastových pohárikov, pôvodne v scenári nebola.
- Sylvie Koblížková, představitelka Uzlinky, měla z Jiřího Kodeta strach. Během natáčení se ale hodně skamarádili, protože jim oběma často měnili scénář.
- Ve scéně, kdy se hádá Václav (Bolek Polívka) a Šebek (Miroslav Donutil) o velikosti medvěda kodiaka, má pravdu Miroslav Donutil (Šebek). Kodiak dorůstá velikosti kolem 3,2 metru. Když se postaví na zadní a zvedne přední tlapy, tak doopravdy dosáhne výšky až 4 metrů.
- Po filmech Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) a muzikálu Balada pro banditu (1978) jde již o třetí spolupráci herců Bolka Polívky a Miroslava Donutila.
- Autor knižní předlohy „Hovno hoří!“ Petr Šabach vycházel při psaní z příhod, které skutečně v mládí zažil. Přiznal také, že filmová postava malého Péti je právě on sám jako pozorovatel tehdejších událostí. Své zážitky ve scénáři filmu zužitkoval i Jan Hřebejk.
- Dle názvu filmu byl pojmenován alkoholický nápoj „Pelíškovka“.
- Jedním z filmů, které si Elien (Ondřej Brousek) pouští, je Na sever Aljašky (1960).
- Film získal ocenění Zlatý hrozen na MFF v Polsku.
- Simona Stašová neměla jako paní Šebková ve filmu žádnou paruku, účes byl vytvořen z jejích vlastních vlasů.
- Původně chtěl Jan Hřebejk zfilmovat Pelíšky už před natočením filmu Šakalí léta (1993).
- Původně se nemělo jednat o celovečerní film, nýbrž o televizní inscenaci, která by se vysílala o Vánocích.
- Scénář se přepisoval celkem osmkrát, např. v něm původně nebyl srpen 68 a obsazení Československa. Pět let také trvalo než se sehnaly potřebné finance.
- Při obsazování rolí se nepočítalo, že by ve filmu hrál Jiří Krejčík. Jan Hřebejk toužil aby si scénář, kterým si nebyl moc jistý, Krejčík přečetl. Krejčík po přečtení scénáře režisérovi doporučil, aby příběh po 21. srpnu 1968 skončil. Původně měl totiž děj pokračovat až do sedmdesátých let.
- Představiele otce Krause (Jiří Kodet) nemohl režisér Hřebejk dlouho najít. Věděl, že role je jako ušitá pro Jiřího Kodeta, ale před lety spolu točili a nerozešli se v dobrém. Režisér nakonec našel odvahu a Jiřího Kodeta oslovil. Tomu zpočátku role moc nešla, bylo to způsobeno především nově udělanými zuby, které ho bolely a také trochu šišlal. I díky názoru Jiřího Krejčíka ale zůstal režisér trpělivý a Jiří Kodet nakonec ztvárnil jednu ze svých nejlepších rolí.
- Věta: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel,“ kterou pronese Jindřich Kraus (Jiří Kodet) nebyla ve scénáři a nenajdeme ji ani v knize "Hovno hoří", volné předloze k filmu. Větu do filmu navrhl režisér Jiří Krejčík, který zde hrál profesora Stárka. Ten ji v osmašedesátém zařval do vrat ruských kasáren. Není to ovšem jeho původní nápad. Heslo vymyslel herec a malíř Josef Hlinomaz, který ho v osmašedesátém namaloval na svůj obraz.
- S „nabídkou kvalitního sexu“ a erotickou předehrou se skleněným těžítkem přišel Jaroslav Dušek, který při natáčení často improvizoval. Fráze tak nepochází od scenáristů. Právě díky těmto nápadům si poté Dušek zahrál v dalším filmu režiséra Hřebejka Musíme si pomáhat (2000).
- Když Saša Mašláň (Jaroslav Dušek) položí otázku: „Hledáš někoho, soudruhu?“, Kraus (Jiří Kodet) ho přetáhne holí. Tato scéna ve filmu neměla být. Jiří Kodet měl říci: "Nic, děkuji vám.". Když se ale poté Hřebejk se svými kolegy dívali na monitor, řekli si: "A proč by ho nepraštil?". Při natáčení scény se však stala nemilá věc, Kodet dal Duškovi ránu, která mu způsobila několikadenní modřinu.
- Trik, ako si Miroslav Donutil (Šebek) zapáli pohárik s tvrdým alkoholom a vyfúkne horiaci plameň, nacvičovali celý deň. Keďže scéna bola nebezpečná, hercom asistovali pyrotechnici. Pripraviť scénu však nebolo jednoduché. Po niekoľkých hodinách tréningu režisér prišiel na to, ako to urobiť, aby herec nezhorel. Za Donutilom po celý čas stál asistent réžie, ktorý držal horiacu sviečku a v osudnú chvíľu podporil plameň tým, že doň vystrekol lak na vlasy. Keďže sa trik nepodarilo celkom zakamuflovať, pozornému oku diváka neujde kúsok trčiaceho plameňometu za hercovou hlavou.
- Režisér Jan Hřebejk prišiel v roku 1996 na predstavenie do Divadla Na zábradlí, kde Emílii Vašáryovej (Krausová) zagratuloval a opýtal sa, či by si nechcela zahrať v jeho pripravovanom filme. Požiadala ho, nech jej pošle scenár, ale potom sa ozval producent, že je to s filmom nahnuté, lebo nemajú dosť peňazí. Emília povedala, že v tom chce hrať a je jej jedno, aký bude honorár a že môže hrať aj zadarmo.
- Veta: "A skláři nebudou mít co žrát," ktorú povedala babka (Stella Zázvorková) po uvedení plastových pohárikov, pôvodne v scenári nebola.
- Sylvie Koblížková, představitelka Uzlinky, měla z Jiřího Kodeta strach. Během natáčení se ale hodně skamarádili, protože jim oběma často měnili scénář.
- Ve scéně, kdy se hádá Václav (Bolek Polívka) a Šebek (Miroslav Donutil) o velikosti medvěda kodiaka, má pravdu Miroslav Donutil (Šebek). Kodiak dorůstá velikosti kolem 3,2 metru. Když se postaví na zadní a zvedne přední tlapy, tak doopravdy dosáhne výšky až 4 metrů.
- Po filmech Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) a muzikálu Balada pro banditu (1978) jde již o třetí spolupráci herců Bolka Polívky a Miroslava Donutila.
- Autor knižní předlohy „Hovno hoří!“ Petr Šabach vycházel při psaní z příhod, které skutečně v mládí zažil. Přiznal také, že filmová postava malého Péti je právě on sám jako pozorovatel tehdejších událostí. Své zážitky ve scénáři filmu zužitkoval i Jan Hřebejk.
- Dle názvu filmu byl pojmenován alkoholický nápoj „Pelíškovka“.
- Jedním z filmů, které si Elien (Ondřej Brousek) pouští, je Na sever Aljašky (1960).
- Film získal ocenění Zlatý hrozen na MFF v Polsku.
- Simona Stašová neměla jako paní Šebková ve filmu žádnou paruku, účes byl vytvořen z jejích vlastních vlasů.
- Původně chtěl Jan Hřebejk zfilmovat Pelíšky už před natočením filmu Šakalí léta (1993).
- Původně se nemělo jednat o celovečerní film, nýbrž o televizní inscenaci, která by se vysílala o Vánocích.
- Scénář se přepisoval celkem osmkrát, např. v něm původně nebyl srpen 68 a obsazení Československa. Pět let také trvalo než se sehnaly potřebné finance.
- Při obsazování rolí se nepočítalo, že by ve filmu hrál Jiří Krejčík. Jan Hřebejk toužil aby si scénář, kterým si nebyl moc jistý, Krejčík přečetl. Krejčík po přečtení scénáře režisérovi doporučil, aby příběh po 21. srpnu 1968 skončil. Původně měl totiž děj pokračovat až do sedmdesátých let.
- Představiele otce Krause (Jiří Kodet) nemohl režisér Hřebejk dlouho najít. Věděl, že role je jako ušitá pro Jiřího Kodeta, ale před lety spolu točili a nerozešli se v dobrém. Režisér nakonec našel odvahu a Jiřího Kodeta oslovil. Tomu zpočátku role moc nešla, bylo to způsobeno především nově udělanými zuby, které ho bolely a také trochu šišlal. I díky názoru Jiřího Krejčíka ale zůstal režisér trpělivý a Jiří Kodet nakonec ztvárnil jednu ze svých nejlepších rolí.
- Věta: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel,“ kterou pronese Jindřich Kraus (Jiří Kodet) nebyla ve scénáři a nenajdeme ji ani v knize "Hovno hoří", volné předloze k filmu. Větu do filmu navrhl režisér Jiří Krejčík, který zde hrál profesora Stárka. Ten ji v osmašedesátém zařval do vrat ruských kasáren. Není to ovšem jeho původní nápad. Heslo vymyslel herec a malíř Josef Hlinomaz, který ho v osmašedesátém namaloval na svůj obraz.
- S „nabídkou kvalitního sexu“ a erotickou předehrou se skleněným těžítkem přišel Jaroslav Dušek, který při natáčení často improvizoval. Fráze tak nepochází od scenáristů. Právě díky těmto nápadům si poté Dušek zahrál v dalším filmu režiséra Hřebejka Musíme si pomáhat (2000).
- Když Saša Mašláň (Jaroslav Dušek) položí otázku: „Hledáš někoho, soudruhu?“, Kraus (Jiří Kodet) ho přetáhne holí. Tato scéna ve filmu neměla být. Jiří Kodet měl říci: "Nic, děkuji vám.". Když se ale poté Hřebejk se svými kolegy dívali na monitor, řekli si: "A proč by ho nepraštil?". Při natáčení scény se však stala nemilá věc, Kodet dal Duškovi ránu, která mu způsobila několikadenní modřinu.
Odkazy