Po strništi bos / Po strništi bos (2017/111/Česko, Slovensko, Dánsko/Drama, Komedie) 66%
17.11.2023 18:26
JEDNOU VĚTOU
„Probíhá druhá světová válka a malý Eda se musí s rodiči odstěhovat z města na venkov. Tento film předchází dějově Obecné škole."
OBSAH
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině.(Bioscop)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Víte, že sledujete hrozně hezky natočený film z období druhé světové války, ale zároveň cítíte, že je celý ten námět strašně o ničem. A možná bych to i přešel, kdyby tu z Oldy Kaisera (který v každé další roli je lepší a lepší) nedělali nejzajímavější postavu, která vlastně drží v zajímavosti celý námět nad vodou a pak by jí ke konci úplně nechutným způsobem utnuli. Závěr filmu byl pro mě největším českým zklamáním za hodně dlouhou dobu. (Malarkey) 3*
Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. (Enšpígl) 3*
Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
Člověk si občas potřebuje odpočinout od hardcore festivalových bizárků a nabrat síly před očistcem v podání druhého dílu Velké oříškové loupeže. Novinka nejúspěšnějšího českého porevolučního filmaře by měla v takovém případě být jistotou, ne? Po rozpačitých reakcích z prvních projekcí jsem ale začal mít obavy, které se bohužel potvrdily. Jan Svěrák natočil cosi, co srovnání s jeho předchozí tvorbou v podstatě nesnese. Možná je to tím, že Obecná škola, Jízda nebo Tmavomodrý svět nasadily laťku proklatě vysoko, možná je ale Po strništi bos prostě přinejlepším průměrný film.
Původní sbírku povídek od Zdeňka Svěráka jsem nečetl, ale mám představu, jak jeho vzpomínky na vyrůstání za Protektorátu nejspíš vypadají: v krátkých příbězích skládáme střípky nejděsivějšího období 20. století, v němž si však malý chlapec s velkou představivostí a milou rodinou dokáže najít i to hezké. Určitá epizodičnost je pro tvorbu Zdeňka Svěráka typická, sledovali jsme ji u jeho scénářů k Vesničce mé střediskové, Koljovi, Vratným lahvím a mnoha dalším filmům. Fragmentárnost však vždy sloužila k rozvoji postav a vypointovanosti jednotlivých mikropříběhů, což byla Svěrákova doména. Jenže k tomuhle filmu napsala scénář mladší generace.
Na motivy Svěrákových povídek dal jeho syn do kupy scénář, který se snaží napodobit otcův styl, ovšem neúspěšně. Dílčí scény končí obvykle nějakou replikou, která by měla být vtipná a chytrá, obvykle však není ani jedno a navrch nedává moc smysl. Skrze tyto podivné útržky sledujeme vyrůstání Edy Součka, čímž se navazuje na Obecnou školu. Rodina malého Edy (podivně přehrávající Ondřej Vetchý a Libuši Šafránkovou imitující Tereza Voříšková) se musí během války přestěhovat za příbuznými na venkov, kde se vlastně odehraje jen jedna trochu dramatická linka strýce Vlka (standardně charismatický Oldřich Kaiser). Málokteré vyprávění je tak dotaženo do konce, o pointě nemluvě.
Ke zmíněné Obecné škole má nostalgická novinka nejblíže, z přímého srovnání však vychází ve všech atributech hůře. Není to malý cíl, natáčet prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů. Co fungovalo před čtvrtstoletím, nelze jen tak jednoduše okopírovat a doufat, že to nějak vyjde. Humoru není dosahováno propracovanými slovními hříčkami či nestandardními situacemi, nýbrž místy až groteskním přepalováním, které působí jako pěst na oko.
Bylo to vážně nutné? Nejednotná stylizace a až příliš volná žánrová rozkročenost způsobují, že nuda navzdory smysluplné stopáži prostě může přijít. A tenhle dojem umocňuje i vědomí, že když si na pět minut odskočíte, nic vám neunikne.
Ovšem vraťme se nohama zpátky na zem. Starší generaci a příležitostným divákům kin se film nejspíš zalíbí, výše zmíněné výtky totiž budou přehlušeny řemeslnou vyspělostí a feel-good pocitem, který zajišťují známé herecké tváře a ze všech stran dýchající nostalgie. Kritika se odvíjí hlavně od nároků na duo Svěráků, od kterých bychom všichni ještě rádi viděli nějaký ten výrazný zápis do tuzemských filmových dějin. A tím Po strništi bos prostě není.
Ocenění:
Český lev
2017 - Oldřich Kaiser (Vedlejší herec)
2017 - Vladimír Smutný (Nejlepší kamera)
2017 - Claus Lynge, Jakub Čech (Nejlepší zvuk)
2017 - Jan Svěrák (Cena filmových fanoušků)
2017 - Nejlepší filmový plakát
2017 - Jan Svěrák (Nejlepší film) (nominace)
2017 - Jan Svěrák (Nejlepší režie) (nominace)
2017 - Tereza Ramba (Hlavní herečka) (nominace)
2017 - Ondřej Vetchý (Hlavní herec) (nominace)
2017 - Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák (Nejlepší scénář)
2017 - Alois Fišárek (Nejlepší střih) (nominace)
2017 - Michal Novinski (Nejlepší hudba) (nominace)
2017 - Jan Vlasák (Nejlepší scénografie (výprava))
2017 - Simona Rybáková (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2017 - Milan Vlček (Nejlepší masky) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.8.2017 Bioscop
Premiéra Slovensko: 24.8.2017 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 14.12.2017
Poprvé na DVD: 21.2.2018 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 18.12.2017 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 64 813 015
Návštěvnost v ČR 505 282
Náklady (Rozpočet) - Kč 46 000 000
FILMY V SÉRII
Obecná škola (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa147/
Československo, Komedie / Drama, 1991
Režie: Jan Svěrák, Hrají: Jan Tříska, Zdeněk Svěrák
Po strništi bos gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa148/
Česko / Slovensko / Dánsko, Drama / Komedie, 2017
Režie: Jan Svěrák, Hrají: Ondřej Vetchý, Tereza Ramba
„Probíhá druhá světová válka a malý Eda se musí s rodiči odstěhovat z města na venkov. Tento film předchází dějově Obecné škole."
OBSAH
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině.(Bioscop)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Víte, že sledujete hrozně hezky natočený film z období druhé světové války, ale zároveň cítíte, že je celý ten námět strašně o ničem. A možná bych to i přešel, kdyby tu z Oldy Kaisera (který v každé další roli je lepší a lepší) nedělali nejzajímavější postavu, která vlastně drží v zajímavosti celý námět nad vodou a pak by jí ke konci úplně nechutným způsobem utnuli. Závěr filmu byl pro mě největším českým zklamáním za hodně dlouhou dobu. (Malarkey) 3*
Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. (Enšpígl) 3*
Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% (Matty) 3*
VELKÁ RECENZE
Člověk si občas potřebuje odpočinout od hardcore festivalových bizárků a nabrat síly před očistcem v podání druhého dílu Velké oříškové loupeže. Novinka nejúspěšnějšího českého porevolučního filmaře by měla v takovém případě být jistotou, ne? Po rozpačitých reakcích z prvních projekcí jsem ale začal mít obavy, které se bohužel potvrdily. Jan Svěrák natočil cosi, co srovnání s jeho předchozí tvorbou v podstatě nesnese. Možná je to tím, že Obecná škola, Jízda nebo Tmavomodrý svět nasadily laťku proklatě vysoko, možná je ale Po strništi bos prostě přinejlepším průměrný film.
Původní sbírku povídek od Zdeňka Svěráka jsem nečetl, ale mám představu, jak jeho vzpomínky na vyrůstání za Protektorátu nejspíš vypadají: v krátkých příbězích skládáme střípky nejděsivějšího období 20. století, v němž si však malý chlapec s velkou představivostí a milou rodinou dokáže najít i to hezké. Určitá epizodičnost je pro tvorbu Zdeňka Svěráka typická, sledovali jsme ji u jeho scénářů k Vesničce mé střediskové, Koljovi, Vratným lahvím a mnoha dalším filmům. Fragmentárnost však vždy sloužila k rozvoji postav a vypointovanosti jednotlivých mikropříběhů, což byla Svěrákova doména. Jenže k tomuhle filmu napsala scénář mladší generace.
Na motivy Svěrákových povídek dal jeho syn do kupy scénář, který se snaží napodobit otcův styl, ovšem neúspěšně. Dílčí scény končí obvykle nějakou replikou, která by měla být vtipná a chytrá, obvykle však není ani jedno a navrch nedává moc smysl. Skrze tyto podivné útržky sledujeme vyrůstání Edy Součka, čímž se navazuje na Obecnou školu. Rodina malého Edy (podivně přehrávající Ondřej Vetchý a Libuši Šafránkovou imitující Tereza Voříšková) se musí během války přestěhovat za příbuznými na venkov, kde se vlastně odehraje jen jedna trochu dramatická linka strýce Vlka (standardně charismatický Oldřich Kaiser). Málokteré vyprávění je tak dotaženo do konce, o pointě nemluvě.
Ke zmíněné Obecné škole má nostalgická novinka nejblíže, z přímého srovnání však vychází ve všech atributech hůře. Není to malý cíl, natáčet prequel jednoho z nejlepších porevolučních filmů. Co fungovalo před čtvrtstoletím, nelze jen tak jednoduše okopírovat a doufat, že to nějak vyjde. Humoru není dosahováno propracovanými slovními hříčkami či nestandardními situacemi, nýbrž místy až groteskním přepalováním, které působí jako pěst na oko.
Bylo to vážně nutné? Nejednotná stylizace a až příliš volná žánrová rozkročenost způsobují, že nuda navzdory smysluplné stopáži prostě může přijít. A tenhle dojem umocňuje i vědomí, že když si na pět minut odskočíte, nic vám neunikne.
Ovšem vraťme se nohama zpátky na zem. Starší generaci a příležitostným divákům kin se film nejspíš zalíbí, výše zmíněné výtky totiž budou přehlušeny řemeslnou vyspělostí a feel-good pocitem, který zajišťují známé herecké tváře a ze všech stran dýchající nostalgie. Kritika se odvíjí hlavně od nároků na duo Svěráků, od kterých bychom všichni ještě rádi viděli nějaký ten výrazný zápis do tuzemských filmových dějin. A tím Po strništi bos prostě není.
Ocenění:
Český lev
2017 - Oldřich Kaiser (Vedlejší herec)
2017 - Vladimír Smutný (Nejlepší kamera)
2017 - Claus Lynge, Jakub Čech (Nejlepší zvuk)
2017 - Jan Svěrák (Cena filmových fanoušků)
2017 - Nejlepší filmový plakát
2017 - Jan Svěrák (Nejlepší film) (nominace)
2017 - Jan Svěrák (Nejlepší režie) (nominace)
2017 - Tereza Ramba (Hlavní herečka) (nominace)
2017 - Ondřej Vetchý (Hlavní herec) (nominace)
2017 - Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák (Nejlepší scénář)
2017 - Alois Fišárek (Nejlepší střih) (nominace)
2017 - Michal Novinski (Nejlepší hudba) (nominace)
2017 - Jan Vlasák (Nejlepší scénografie (výprava))
2017 - Simona Rybáková (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2017 - Milan Vlček (Nejlepší masky) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.8.2017 Bioscop
Premiéra Slovensko: 24.8.2017 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 14.12.2017
Poprvé na DVD: 21.2.2018 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 18.12.2017 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 64 813 015
Návštěvnost v ČR 505 282
Náklady (Rozpočet) - Kč 46 000 000
FILMY V SÉRII
Obecná škola (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa147/
Československo, Komedie / Drama, 1991
Režie: Jan Svěrák, Hrají: Jan Tříska, Zdeněk Svěrák
Po strništi bos gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa148/
Česko / Slovensko / Dánsko, Drama / Komedie, 2017
Režie: Jan Svěrák, Hrají: Ondřej Vetchý, Tereza Ramba
Tvůrci a herci
Jan Svěrák (Režie), Jan Svěrák (Produkce), Michal Novinski (Hudba), Vladimír Smutný (Kamera), Alois Fišárek (Střih), - (Casting), Jan Vlasák Jan Vlasák (Scénografie), Simona Rybáková (Kostýmy), Jakub Čech (Zvuk), Viktor Prášil (Zvuk), Claus Lynge (Zvuk), Milan Vlček (Masky), Jan Svěrák (Scénář), Zdeněk Svěrák (kniha) (Předloha), Ondřej Vetchý (Herec), Tereza Ramba (Herec), Alois Grec (Herec), Jan Tříska (Herec), Viera Pavlíková (Herec), Oldřich Kaiser (Herec), Zuzana Stivínová (Herec), Hynek Čermák (Herec), Petra Špalková (Herec), Zdeněk Svěrák (Herec), Sebastian Pošmourný (Herec), Miroslav Hanuš (Herec), Petr Brukner (Herec), Miroslav Táborský (Herec), Dominika Frydrychová (Herec), Ivana Lokajová (Herec), Martin Havelka (Herec), Martin Uhlíř (Herec), Václav Hubka (Herec), Josef Bedlivý (Herec), Viktor Antonio (Herec), Robert Bárta (Herec), Petr Reidinger (Herec), Marek Šimon (Herec), Jaroslava Pokorná (Herec), Zuzana Hodková (Herec), Lenka Loubalová (Herec), Ivana Valešová (Herec), František Vyskočil (Herec), Radek Jiříček (Herec), Alexandr Minajev (Herec), Jan Svěrák (Herec), Pavel Dorotka (Herec), Markéta Krejčová (Herec), Vladimír Čema (Herec), Petr Uhlík (Herec)
2017/111/Česko, Slovensko, Dánsko/Drama, Komedie
Zajímavost k filmu
Odkazy
Hrají:
Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser, Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Petra Špalková, Zdeněk Svěrák, Sebastian Pošmourný, Niklas Klinecký, Miroslav Hanuš, Petr Brukner, Miroslav Táborský, Dominika Frydrychová, Ivana Lokajová, Martin Havelka, Martin Uhlíř, Václav Hubka, Josef Bedlivý, Viktor Antonio, Robert Bárta, Petr Reidinger, Marek Šimon, Jaroslava Pokorná, Zuzana Hodková, Lenka Loubalová, Ivana Valešová, František Vyskočil, Radek Jiříček, Alexandr Minajev, Jan Svěrák, Pavel Dorotka, Markéta Krejčová, Vladimír Čema, Petr Uhlík, Eliáš Vyskočil