Obchod na korze / Obchod na korze (1965/128/Československo/Drama, Válečný) 87% -Originál DVD-
13.11.2023 00:58
JEDNOU VĚTOU
„Filmová tragikomedie podle novely Ladislava Grosmana oceněná Oscarem.
OBSAH
V půli 60. let to byl v zemi svého vzniku průlomový film hned v několika ohledech – uvedl téma krutého pronásledování Židů za nacismu, poprvé poukázal na aktivní účast Slovenského státu na holocaustu, a konečně znamenal překonání éry schematicky pojatých válečných fresek s kolektivním hrdinou. Namísto dutého patosu nabídl divákům hluboké soucítění s bezmocnou a stařičkou židovskou vdovou a zejména osudový příběh tzv. arizátora jejího chudého obchůdku. S postavou Tona Brtka, obyčejného člověka, v němž se sváří dobrota srdce se strachem a touhou přijít k majetku, se film posunul směrem k eticky závažné a nadčasové výpovědi o svědomí, zbabělosti a tragických důsledcích mravních kompromisů.(MFF Karlovy Vary)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ano, je pravda, že Obchod na korze je ve své podstatě o docela důležitém tématu naší historie. Každopádně na druhou stranu je třeba uznat, že tenhle film je spíše ze Slovenska než z Československa. Tím netvrdím, že se jedná spíše o slovenskou historii, je mi jasný, že v Česku to fungovalo úplně stejně. Spíš se o jeho vznik zasloužili spíše Slováci. Každopádně co mi nešlo přes pysky, tak ta těžkopádná Slovenština, která mi brala roha každou větu a já měl co dělat, abych se do děje dokázal dostat. Dalším problémem ale byla i ta těžkopádnější filmařina, kterou člověk musí vnímat opravdu zvostra aby poznal každý detail a nuanci onoho děje. (Malarkey) 3*
„Za účelom invent-arizácie zatvorené!!“ Lidská povaha se pod tíhou okolností mění, stejně tak prodělává Obchod na korze proměnu z tragikomedie v drama o otázkách z těch nejzávažnějších. Odlišné náladě počátečních a závěrečných minut filmu se plně přizpůsobuje kamera Vladimíra Novotného: od nekonfliktního procházení mezi korzujícími zástupy lidí k velmi naléhavému pohybu stísněnými pokoji titulního obchodu (v závěru kamera dokonce přebírá úlohu Tónova svědomí, když neustále vyhledává jeho tvář, nedává mu pokoj). Úzce vymezený prostor, do něhož jsou protagonisté proti své vůli vytlačeni, má zřejmou spojitost s bezvýchodnou situací mnohých lidí za války. Zůstat znamená riskovat smrt, odejít znamená zemřít. Alternativa neexistuje. Jediné východisko paradoxně představuje nacisty zaštítěná stavba „Babylónské věže“, přesněji víra, že projev podobné nabubřelosti musí být potrestán. Jedno kým, ale musí. A jak popsat výkony Kronera a Kamińské? Jednoduše si vybavte adjektivum, které používáte pro vystihnutí té nejprvotřídnější kvality… a umocněte jej nějakým hodně vysokým číslem. 90% (Matty) 5*
Film tak geniální a ve druhé půli tak mistrovsky vysoustružený a vygradovaný, až mě to dohání k slzám. Jeden z výrazných kamínků mozaiky zvané „Zlatá éra československé kinematografie 60.let“ a jasný důkaz (jeden z mnoha), že právě v té době u nás vznikla ta největší filmová díla. Herecký výkon Kronera a Kamińské je absolutní TOP, film v době svého vzniku slavil celosvětový zasloužený úspěch (o čemž svědčí i ten Oscar a v historii této ceny zcela ojedinělá o rok opožděná oscarová nominace pro paní Kamińskou), škoda jen, že dnešní mladé generaci je skoro neznámý. (Lima) 5*
VELKÁ RECENZE
Legendární tragikomedie Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár a Elmar Klos vznikla podle novely Past Ladislava Grosmana, inspirované skutečnou událostí. (Text původně vyšel v roce 1962 v časopise Plamen a o tři roky později v přepracované podobě i knižně pod názvem Obchod na korze). Film se hned po uvedení zařadil mezi nejvýznamnější díla československé kinematografie. Děj se odehrává na východoslovenském maloměstě v roce 1942 v době fašistického Slovenského státu. Rázovitý truhlář Tono Brtko se vlivem okolností stane proti své vůli „arizátorem“ zchudlého galanterního krámku staré židovky Rozálie Lautmannové, která vůbec netuší, co se kolem ní děje. Mezi oběma postupně vznikne zvláštní pouto, přervané v tragickém finále kvůli rasovým zákonům, které slovenští fašisté dobrovolně zavedli po vzoru hitlerovského Německa. Titul kromě závažného humanistického poselství a zajímavě pojaté dobové atmosféry stojí především na velkých dramatických výkonech Jozefa Kronera (1924–1998) a polské židovské herečky Idy Kamińské (1899–1980). Vyznačuje se dále kongeniální hudbou Zdeňka Lišky a také kombinací humorných situací s tíživými dramatickými scénami. Snímek se natáčel od května do listopadu 1964 v barrandovských ateliérech a ve slovenském městě Sabinov. Po premiéře v roce 1965 film dosáhl světového úspěchu a získal na třicet československých i světových ocenění včetně prvního Oscara za nejlepší cizojazyčný film, uděleného české kinematografii. Do distribuce se titul (jenž byl za normalizace „zamlčován“ jak kvůli tématu, tak kvůli emigraci Jána Kadára) podruhé vrátil až v březnu 1989, kdy byl uvolněn pro filmové kluby. Jeho digitální podobu od roku 2017 distribuoval Národní filmový archiv. Na Slovensku bývá film chybně označován jako slovenský film (kvůli zisku Oscara), natočen však byl v produkci českého filmového studia a s českým štábem, ovšem se slovenskými herci. Obchod na korze byl v roce 2017 digitálně restaurován za spolupráce Nadace české bijáky, MFF Karlovy Vary, studií Universal Production Partners a Soundsquare, Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Ministerstva kultury České republiky. K digitalizaci byl použit originální negativ zvuku a obrazu. Jelikož byl první díl obrazového negativu ve Filmových laboratořích Barrandov zničen, byl nahrazen duplikačním pozitivem. Digitalizovaný film byl poprvé slavnostně představen 1. července 2017 na karlovarském festivalu. Do distribuce se vrátil následující rok 7. června.
Jedním z nejoceňovanějších titulů československé kinematografie zůstává psychologické drama režisérů Jána Kadára a Elmara Klose z roku 1965; Obchod na korze získal Oscara 1967 za nejlepší neanglicky mluvený film. Adaptace novely Ladislava Grosmana (který se podílel i na scénáři) patří k vrcholům tvorby šedesátých let, její režiséři však technicky ke generaci Věry Chytilové, Jana Němce či Jiřího Menzela nepatří. Tehdy sedmačtyřicetiletý rodák z Budapešti Kadár a pětapadesátiletý Klos se poprvé sešli už v roce 1952 při realizaci ideologicky zabarveného dramatu Únos. Do společné filmografie přidali i hudební film Hudba z Marsu (1955), civilní drama Tam na konečné (1957) a moderní pohádku Tři přání (1958). Válečné drama Smrt si říká Engelchen (1963) a soudní drama Obžalovaný (1964) už souzněly s aktivitami nové vlny. Tematicky se příběh, zasazený do roku 1942, řadí mezi snímky vracející se k válečné minulosti. Odehrává se v zapadlém městečku na východním Slovensku, na které těžce dolehnou norimberské zákony přijaté fašistickou vládou. Místní Židé putují do vyhlazovacích táborů a jejich majetek je arizován. Na nátlak hamižné manželky a díky švagrově protekci se tak dobrácký truhlář Tono Brtko stává majitelem galanterního krámku vdovy Lautmannové. Nenajde však odvahu k tomu, aby stařičké, zmatené židovské dámě řekl pravdu. Předstírá před ní, že je jejím novým pomocníkem, a snaží se ji uchránit před tragickým osudem… Bravurně vystavěné komorní drama nabízí strhující podívanou díky hereckým výkonům Jozefa Kronera a Idy Kamińské, kteří získali Zvláštní ocenění na MFF v Cannes 1965, kam byl film vybrán do hlavní soutěže. Tehdy šestašedesátiletá polská herečka byla rovněž nominována na Zlatý glóbus. S Jánem Kadárem se židovská herečka znovu setkala v roce 1970 při natáčení filmu Anděl Levine. To už ona i režisér byli v emigraci v USA.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Po obsazení ČSR Hitlerovou armádou a po vyhlášení tak zvaného Slovenského štátu, bylo jedním z prvních politických činů Tisova režimu dobrovolné přijetí norimberských rasových zákonů. Píše se rok 1942... Malé východoslovenské město. Truhlář Tono Brtko je rázovitý, slušný a pracovitý člověk. Netouží ani po majetku, ani po kariéře. Jeho manželka Evelyna je však chamtivá a ctižádostivá. Vyčítá muži, že nechce vstoupit do Hlinkových gard, nezdraví nacistickým pozdravem a neříká „Na stráž!“, zatímco ostatní díky členství v nich získali hodnosti a bohatství. Vadí to i jeho švagrovi, veliteli místních gardistů Markusi Kolkockému. Na náměstí staví dělníci oslavnou dřevěnou mohylu. Tono se svým psíkem Esencem tu potká přítele, penzionovaného účetního Imra Kuchára, jenž se netají svým postojem k fašistickému režimu. Když Tono spatří švagra, s nímž se navíc před lety pohádal o dědictví, spěšně bez pozdravu odejde. Do Brtkova domku nečekaně vtrhne neomalený Markus s manželkou Růženou a s plnými taškami jídla a alkoholu. Během večera se všichni opijí. Markus začne se ženami zpívat a Tono zdařile paroduje Adolfa Hitlera. Nakonec švagr předá příbuznému dekret, podle nějž byl jmenován arizátorem obchodu židovky Rozálie Lautmannové. Zatímco Evelyna je šťastná, Tonovi se to moc nelíbí. Nakonec po naléhání všech a pod vlivem alkoholu dekret přijme. Ráno zářící manželka navleče muže do svátečních šatů a pošle jej arizovat. V malém galanterním krámku na náměstí se Tono setká s vdovou Lautmannovou. Vetchá, nahluchlá, ale milá a laskavá stará paní ho pokládá za zákazníka. Tono se jí marně pokouší vysvětlit, proč přišel. Žena vůbec netuší, že je válka a že platí nějaké protižidovské zákony. Do krámku přijde Kuchár, který se o Lautmannovou stará. Přečte si Tonův dekret a řekne příteli, že Lautmannovou neživí obchod, ale podpora od bohatých členů židovské obce. Brtko chce dekret vrátit, ale Imro ho přesvědčí, aby zůstal. Židovská obec mu bude vyplácet „plat“ a Tono nechá starou paní v krámku v klidu dožít, přičemž bude vystupovat jako nový příručí. Doma Tono manželce lže, jak se úspěšně ujal nové funkce. Hamižná žena chce, aby nenápadně zjistil, kde má Lautmannka schované zlato, šperky a peníze. Tono je v obchodě nešikovný a paní se na něho proto zlobí. Postupně se však spřátelí. „Arizátor“ zrenovuje starý nábytek v bytě za obchodem a vdova o něj pečuje jako o vlastního syna. Výplatu si Tono vyzvedne od pokladníka židovské obce v krámku holiče Katze. Evelyna je nadšená: Tono za peníze nakoupil jídlo a voňavku pro ni. Soused Lautmannové, železničář Andorič, řekne Brtkovi, že gardisté chystají odsun židů. Městský sluha Piti Báči roznáší předvolání do transportu. Jedině Lautmannová je nedostane; úřady na ni pozapomněly. Město je obklíčeno gardisty, druhý den má transport odjet. Když Tono uvidí zdrceného Katze, uvědomí si, že mu již obec nebude vyplácet „tržbu“. Navíc gardisté zmlátí Kuchára, zatknou ho a jako Slováka za pomoc neárijcům označí za bílého žida, za což ho čeká smrt. Večer Evelyna opět vyčítá Tonovi, že nezjistil, kde má židovka schovaný majetek. Manžel to nevydrží, poprvé se jí vzepře a mlčky ji ztluče. Žena ho s pláčem prosí za odpuštění. Tono se v hospodě opije. Ještě v noci přijde do krámku, probudí Lautmannovou a chce ji schovat. Žena si myslí, že Tona vyhodila manželka, a nechá ho přespat u sebe. Jemu se zdá, jak se s Rozálií prochází ve starosvětském oblečení po maloměstském korze. Ráno se všichni židé shromáždí na náměstí. Stará paní stále nic netuší, je šábes a ona se modlí. Tono by ji rád schoval, neví však jak a bojí se. Lautmannová se zlobí, že „příručí“ otvírá v sobotu krám. Chce vyjít ven, ale Tono jí to nedovolí. Muž pije na kuráž. Má strach a chce ženu vydat gardistům. Začne jí balit věci. Lautmannová se poleká, že je pogrom. Zoufalý Tono ji chce vynést z krámu násilím, ale ona se brání. Židé pod dozorem míří na nádraží. Muž si uvědomí, co chtěl provést, a se slzami v očích se Lautmannové omluví. Je rozhodnut starou paní zachránit. Na náměstí zůstane Kolkocký s důstojníky. Když chce žena zavřít obchod, Tono ji ze strachu, že by byl švagrem označen jako bílý žid, prudce odhodí do komory a zamkne. Když gardisté odejdou, chce ji pustit, ale zjistí, že se pádem zabila. Nešťastný Brtko, který nikdy nechtěl nikomu ublížit, má výčitky svědomí. Pošle psa Esence pryč, zavře krám a oběsí se. Ve vidině Tono a Lautmannová ve svátečním oblečení vyběhnou za doprovodu hasičské kapely ven z obchůdku na náměstí...
„Filmová tragikomedie podle novely Ladislava Grosmana oceněná Oscarem.
OBSAH
V půli 60. let to byl v zemi svého vzniku průlomový film hned v několika ohledech – uvedl téma krutého pronásledování Židů za nacismu, poprvé poukázal na aktivní účast Slovenského státu na holocaustu, a konečně znamenal překonání éry schematicky pojatých válečných fresek s kolektivním hrdinou. Namísto dutého patosu nabídl divákům hluboké soucítění s bezmocnou a stařičkou židovskou vdovou a zejména osudový příběh tzv. arizátora jejího chudého obchůdku. S postavou Tona Brtka, obyčejného člověka, v němž se sváří dobrota srdce se strachem a touhou přijít k majetku, se film posunul směrem k eticky závažné a nadčasové výpovědi o svědomí, zbabělosti a tragických důsledcích mravních kompromisů.(MFF Karlovy Vary)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ano, je pravda, že Obchod na korze je ve své podstatě o docela důležitém tématu naší historie. Každopádně na druhou stranu je třeba uznat, že tenhle film je spíše ze Slovenska než z Československa. Tím netvrdím, že se jedná spíše o slovenskou historii, je mi jasný, že v Česku to fungovalo úplně stejně. Spíš se o jeho vznik zasloužili spíše Slováci. Každopádně co mi nešlo přes pysky, tak ta těžkopádná Slovenština, která mi brala roha každou větu a já měl co dělat, abych se do děje dokázal dostat. Dalším problémem ale byla i ta těžkopádnější filmařina, kterou člověk musí vnímat opravdu zvostra aby poznal každý detail a nuanci onoho děje. (Malarkey) 3*
„Za účelom invent-arizácie zatvorené!!“ Lidská povaha se pod tíhou okolností mění, stejně tak prodělává Obchod na korze proměnu z tragikomedie v drama o otázkách z těch nejzávažnějších. Odlišné náladě počátečních a závěrečných minut filmu se plně přizpůsobuje kamera Vladimíra Novotného: od nekonfliktního procházení mezi korzujícími zástupy lidí k velmi naléhavému pohybu stísněnými pokoji titulního obchodu (v závěru kamera dokonce přebírá úlohu Tónova svědomí, když neustále vyhledává jeho tvář, nedává mu pokoj). Úzce vymezený prostor, do něhož jsou protagonisté proti své vůli vytlačeni, má zřejmou spojitost s bezvýchodnou situací mnohých lidí za války. Zůstat znamená riskovat smrt, odejít znamená zemřít. Alternativa neexistuje. Jediné východisko paradoxně představuje nacisty zaštítěná stavba „Babylónské věže“, přesněji víra, že projev podobné nabubřelosti musí být potrestán. Jedno kým, ale musí. A jak popsat výkony Kronera a Kamińské? Jednoduše si vybavte adjektivum, které používáte pro vystihnutí té nejprvotřídnější kvality… a umocněte jej nějakým hodně vysokým číslem. 90% (Matty) 5*
Film tak geniální a ve druhé půli tak mistrovsky vysoustružený a vygradovaný, až mě to dohání k slzám. Jeden z výrazných kamínků mozaiky zvané „Zlatá éra československé kinematografie 60.let“ a jasný důkaz (jeden z mnoha), že právě v té době u nás vznikla ta největší filmová díla. Herecký výkon Kronera a Kamińské je absolutní TOP, film v době svého vzniku slavil celosvětový zasloužený úspěch (o čemž svědčí i ten Oscar a v historii této ceny zcela ojedinělá o rok opožděná oscarová nominace pro paní Kamińskou), škoda jen, že dnešní mladé generaci je skoro neznámý. (Lima) 5*
VELKÁ RECENZE
Legendární tragikomedie Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár a Elmar Klos vznikla podle novely Past Ladislava Grosmana, inspirované skutečnou událostí. (Text původně vyšel v roce 1962 v časopise Plamen a o tři roky později v přepracované podobě i knižně pod názvem Obchod na korze). Film se hned po uvedení zařadil mezi nejvýznamnější díla československé kinematografie. Děj se odehrává na východoslovenském maloměstě v roce 1942 v době fašistického Slovenského státu. Rázovitý truhlář Tono Brtko se vlivem okolností stane proti své vůli „arizátorem“ zchudlého galanterního krámku staré židovky Rozálie Lautmannové, která vůbec netuší, co se kolem ní děje. Mezi oběma postupně vznikne zvláštní pouto, přervané v tragickém finále kvůli rasovým zákonům, které slovenští fašisté dobrovolně zavedli po vzoru hitlerovského Německa. Titul kromě závažného humanistického poselství a zajímavě pojaté dobové atmosféry stojí především na velkých dramatických výkonech Jozefa Kronera (1924–1998) a polské židovské herečky Idy Kamińské (1899–1980). Vyznačuje se dále kongeniální hudbou Zdeňka Lišky a také kombinací humorných situací s tíživými dramatickými scénami. Snímek se natáčel od května do listopadu 1964 v barrandovských ateliérech a ve slovenském městě Sabinov. Po premiéře v roce 1965 film dosáhl světového úspěchu a získal na třicet československých i světových ocenění včetně prvního Oscara za nejlepší cizojazyčný film, uděleného české kinematografii. Do distribuce se titul (jenž byl za normalizace „zamlčován“ jak kvůli tématu, tak kvůli emigraci Jána Kadára) podruhé vrátil až v březnu 1989, kdy byl uvolněn pro filmové kluby. Jeho digitální podobu od roku 2017 distribuoval Národní filmový archiv. Na Slovensku bývá film chybně označován jako slovenský film (kvůli zisku Oscara), natočen však byl v produkci českého filmového studia a s českým štábem, ovšem se slovenskými herci. Obchod na korze byl v roce 2017 digitálně restaurován za spolupráce Nadace české bijáky, MFF Karlovy Vary, studií Universal Production Partners a Soundsquare, Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Ministerstva kultury České republiky. K digitalizaci byl použit originální negativ zvuku a obrazu. Jelikož byl první díl obrazového negativu ve Filmových laboratořích Barrandov zničen, byl nahrazen duplikačním pozitivem. Digitalizovaný film byl poprvé slavnostně představen 1. července 2017 na karlovarském festivalu. Do distribuce se vrátil následující rok 7. června.
Jedním z nejoceňovanějších titulů československé kinematografie zůstává psychologické drama režisérů Jána Kadára a Elmara Klose z roku 1965; Obchod na korze získal Oscara 1967 za nejlepší neanglicky mluvený film. Adaptace novely Ladislava Grosmana (který se podílel i na scénáři) patří k vrcholům tvorby šedesátých let, její režiséři však technicky ke generaci Věry Chytilové, Jana Němce či Jiřího Menzela nepatří. Tehdy sedmačtyřicetiletý rodák z Budapešti Kadár a pětapadesátiletý Klos se poprvé sešli už v roce 1952 při realizaci ideologicky zabarveného dramatu Únos. Do společné filmografie přidali i hudební film Hudba z Marsu (1955), civilní drama Tam na konečné (1957) a moderní pohádku Tři přání (1958). Válečné drama Smrt si říká Engelchen (1963) a soudní drama Obžalovaný (1964) už souzněly s aktivitami nové vlny. Tematicky se příběh, zasazený do roku 1942, řadí mezi snímky vracející se k válečné minulosti. Odehrává se v zapadlém městečku na východním Slovensku, na které těžce dolehnou norimberské zákony přijaté fašistickou vládou. Místní Židé putují do vyhlazovacích táborů a jejich majetek je arizován. Na nátlak hamižné manželky a díky švagrově protekci se tak dobrácký truhlář Tono Brtko stává majitelem galanterního krámku vdovy Lautmannové. Nenajde však odvahu k tomu, aby stařičké, zmatené židovské dámě řekl pravdu. Předstírá před ní, že je jejím novým pomocníkem, a snaží se ji uchránit před tragickým osudem… Bravurně vystavěné komorní drama nabízí strhující podívanou díky hereckým výkonům Jozefa Kronera a Idy Kamińské, kteří získali Zvláštní ocenění na MFF v Cannes 1965, kam byl film vybrán do hlavní soutěže. Tehdy šestašedesátiletá polská herečka byla rovněž nominována na Zlatý glóbus. S Jánem Kadárem se židovská herečka znovu setkala v roce 1970 při natáčení filmu Anděl Levine. To už ona i režisér byli v emigraci v USA.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Po obsazení ČSR Hitlerovou armádou a po vyhlášení tak zvaného Slovenského štátu, bylo jedním z prvních politických činů Tisova režimu dobrovolné přijetí norimberských rasových zákonů. Píše se rok 1942... Malé východoslovenské město. Truhlář Tono Brtko je rázovitý, slušný a pracovitý člověk. Netouží ani po majetku, ani po kariéře. Jeho manželka Evelyna je však chamtivá a ctižádostivá. Vyčítá muži, že nechce vstoupit do Hlinkových gard, nezdraví nacistickým pozdravem a neříká „Na stráž!“, zatímco ostatní díky členství v nich získali hodnosti a bohatství. Vadí to i jeho švagrovi, veliteli místních gardistů Markusi Kolkockému. Na náměstí staví dělníci oslavnou dřevěnou mohylu. Tono se svým psíkem Esencem tu potká přítele, penzionovaného účetního Imra Kuchára, jenž se netají svým postojem k fašistickému režimu. Když Tono spatří švagra, s nímž se navíc před lety pohádal o dědictví, spěšně bez pozdravu odejde. Do Brtkova domku nečekaně vtrhne neomalený Markus s manželkou Růženou a s plnými taškami jídla a alkoholu. Během večera se všichni opijí. Markus začne se ženami zpívat a Tono zdařile paroduje Adolfa Hitlera. Nakonec švagr předá příbuznému dekret, podle nějž byl jmenován arizátorem obchodu židovky Rozálie Lautmannové. Zatímco Evelyna je šťastná, Tonovi se to moc nelíbí. Nakonec po naléhání všech a pod vlivem alkoholu dekret přijme. Ráno zářící manželka navleče muže do svátečních šatů a pošle jej arizovat. V malém galanterním krámku na náměstí se Tono setká s vdovou Lautmannovou. Vetchá, nahluchlá, ale milá a laskavá stará paní ho pokládá za zákazníka. Tono se jí marně pokouší vysvětlit, proč přišel. Žena vůbec netuší, že je válka a že platí nějaké protižidovské zákony. Do krámku přijde Kuchár, který se o Lautmannovou stará. Přečte si Tonův dekret a řekne příteli, že Lautmannovou neživí obchod, ale podpora od bohatých členů židovské obce. Brtko chce dekret vrátit, ale Imro ho přesvědčí, aby zůstal. Židovská obec mu bude vyplácet „plat“ a Tono nechá starou paní v krámku v klidu dožít, přičemž bude vystupovat jako nový příručí. Doma Tono manželce lže, jak se úspěšně ujal nové funkce. Hamižná žena chce, aby nenápadně zjistil, kde má Lautmannka schované zlato, šperky a peníze. Tono je v obchodě nešikovný a paní se na něho proto zlobí. Postupně se však spřátelí. „Arizátor“ zrenovuje starý nábytek v bytě za obchodem a vdova o něj pečuje jako o vlastního syna. Výplatu si Tono vyzvedne od pokladníka židovské obce v krámku holiče Katze. Evelyna je nadšená: Tono za peníze nakoupil jídlo a voňavku pro ni. Soused Lautmannové, železničář Andorič, řekne Brtkovi, že gardisté chystají odsun židů. Městský sluha Piti Báči roznáší předvolání do transportu. Jedině Lautmannová je nedostane; úřady na ni pozapomněly. Město je obklíčeno gardisty, druhý den má transport odjet. Když Tono uvidí zdrceného Katze, uvědomí si, že mu již obec nebude vyplácet „tržbu“. Navíc gardisté zmlátí Kuchára, zatknou ho a jako Slováka za pomoc neárijcům označí za bílého žida, za což ho čeká smrt. Večer Evelyna opět vyčítá Tonovi, že nezjistil, kde má židovka schovaný majetek. Manžel to nevydrží, poprvé se jí vzepře a mlčky ji ztluče. Žena ho s pláčem prosí za odpuštění. Tono se v hospodě opije. Ještě v noci přijde do krámku, probudí Lautmannovou a chce ji schovat. Žena si myslí, že Tona vyhodila manželka, a nechá ho přespat u sebe. Jemu se zdá, jak se s Rozálií prochází ve starosvětském oblečení po maloměstském korze. Ráno se všichni židé shromáždí na náměstí. Stará paní stále nic netuší, je šábes a ona se modlí. Tono by ji rád schoval, neví však jak a bojí se. Lautmannová se zlobí, že „příručí“ otvírá v sobotu krám. Chce vyjít ven, ale Tono jí to nedovolí. Muž pije na kuráž. Má strach a chce ženu vydat gardistům. Začne jí balit věci. Lautmannová se poleká, že je pogrom. Zoufalý Tono ji chce vynést z krámu násilím, ale ona se brání. Židé pod dozorem míří na nádraží. Muž si uvědomí, co chtěl provést, a se slzami v očích se Lautmannové omluví. Je rozhodnut starou paní zachránit. Na náměstí zůstane Kolkocký s důstojníky. Když chce žena zavřít obchod, Tono ji ze strachu, že by byl švagrem označen jako bílý žid, prudce odhodí do komory a zamkne. Když gardisté odejdou, chce ji pustit, ale zjistí, že se pádem zabila. Nešťastný Brtko, který nikdy nechtěl nikomu ublížit, má výčitky svědomí. Pošle psa Esence pryč, zavře krám a oběsí se. Ve vidině Tono a Lautmannová ve svátečním oblečení vyběhnou za doprovodu hasičské kapely ven z obchůdku na náměstí...
Postavy a obsazení
• Ida Kamińska - Rozália Lautmannová
• Jozef Kroner - Rozália Lautmannová
• František Zvarík - Markuš Kolkotský
• Martin Hollý - Imrich Kuchár
• Adam Matejka - Piti Báči
• Hana Slivková - Evelína Brtková
• Martin Gregor - holič jozef Katz
• Juraj Herz - Žid
Ocenění:
Academy Awards
1967 - Ida Kamińska (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
1966 - Elmar Klos, Ján Kadár (Nejlepší cizojazyčný film)
Golden Globes
1967 - Ida Kamińska (Nejlepší herečka - drama) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
1966 - Nejlepší cizojazyčný film
1966 - Elmar Klos, Ján Kadár (Nejlepší režisér) (nominace)
Cannes Film Festival
1965 - Elmar Klos, Ján Kadár (Velká cena) (nominace)
Ceny (výběr):
- MFF Cannes 1965: Zvláštní čestné uznání (Kroner, Kamińska)
- Státní cena Klementa Gottwalda 1965: Ján Kadár, Elmar Klos, Ida Kamińska, Jozef Kroner
- Trilobit 1965: herecký výkon (Kroner)
- Výroční cena newyorské filmové kritiky: nejlepší zahraniční film roku 1966, uvedený v USA
- Donatellův David 1966: Zlatá plaketa (nejlepší zahraniční film).
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 8.10.1965
Premiéra ČR: 7.6.2018 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.6.1997 (Barrandov Biografia), 26.10.2005 (Bontonfilm)
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé v TV: 22.1.1967 Československá televize
Poprvé na DVD: 25.9.2020 Slovenský filmový ústav
Poprvé na Blu-ray: 25.9.2020 Slovenský filmový ústav
• Ida Kamińska - Rozália Lautmannová
• Jozef Kroner - Rozália Lautmannová
• František Zvarík - Markuš Kolkotský
• Martin Hollý - Imrich Kuchár
• Adam Matejka - Piti Báči
• Hana Slivková - Evelína Brtková
• Martin Gregor - holič jozef Katz
• Juraj Herz - Žid
Ocenění:
Academy Awards
1967 - Ida Kamińska (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
1966 - Elmar Klos, Ján Kadár (Nejlepší cizojazyčný film)
Golden Globes
1967 - Ida Kamińska (Nejlepší herečka - drama) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
1966 - Nejlepší cizojazyčný film
1966 - Elmar Klos, Ján Kadár (Nejlepší režisér) (nominace)
Cannes Film Festival
1965 - Elmar Klos, Ján Kadár (Velká cena) (nominace)
Ceny (výběr):
- MFF Cannes 1965: Zvláštní čestné uznání (Kroner, Kamińska)
- Státní cena Klementa Gottwalda 1965: Ján Kadár, Elmar Klos, Ida Kamińska, Jozef Kroner
- Trilobit 1965: herecký výkon (Kroner)
- Výroční cena newyorské filmové kritiky: nejlepší zahraniční film roku 1966, uvedený v USA
- Donatellův David 1966: Zlatá plaketa (nejlepší zahraniční film).
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 8.10.1965
Premiéra ČR: 7.6.2018 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.6.1997 (Barrandov Biografia), 26.10.2005 (Bontonfilm)
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé v TV: 22.1.1967 Československá televize
Poprvé na DVD: 25.9.2020 Slovenský filmový ústav
Poprvé na Blu-ray: 25.9.2020 Slovenský filmový ústav
Tvůrci a herci
Ján Kadár (Režie), Elmar Klos (Režie), Miloš Brož (Produkce), Jaromír Lukáš (Produkce), Zdeněk Liška (Hudba), Vladimír Novotný (Kamera), Jaromír Janáček (Střih), Karel Škvor (Scénografie), Marie Rosenfelderová (Kostýmy), Dobroslav Šrámek (Zvuk), Rudolf Hammer (Masky), Ján Kadár (Scénář), Elmar Klos (Scénář), Ladislav Grosman (kniha) (Předloha), Ida Kamińska (Herec), Jozef Kroner (Herec), František Zvarík (Herec), Hana Slivková (Herec), Martin Hollý st. (Herec), Elena Pappová-Zvaríková (Herec), Martin Gregor (Herec), Adam Matejka (Herec), Mikuláš Ladižinský (Herec), Alojz Kramár (Herec), Eugen Senaj (Herec), František Papp (Herec), Gita Mišurová (Herec), Tibor Vadaš (Herec), František Bujdák (Herec), Andrej Šilan (Herec), Anton Baláž (Herec), Martin Hajný (Herec), Štefan Petrák (Herec), Ladislav Farkaš (Herec), Elena Šoltésová (Herec), Milan Drotár (Herec), Jozef Hatok (Herec), Oldřich Kratochvíl (Herec), Július Piussi (Herec), Jozef Stražan (Herec), Juraj Herz (Herec), Ladislav Fecko (Herec), Stanislav Kubiš (Herec), Václav Podhorský (Herec), Štefan Servátka (Herec), Zdeněk Skalický (Herec), Jozef Príhoda (Herec), Pavol Simko (Herec), Ján Mišura (Herec), Ján Pelech (Herec), Luise Grossová (Herec)
1965/128/Československo/Drama, Válečný
Zajímavost k filmu
- Po premiére v New Yorku priletel v deň D (odovzdávanie Oscarov) Jozef Kroner späť do Československa na Pražské letisko, kde sa k nemu mali pripojiť režiséri Kadár a Klos aj Ida Kamińska a letieť späť do USA . K nedočkavému Kronerovi pristúpil istý súdruh a povedal: „Pane Kronere, vy jste v Americe již byl. Teď pojede soudružka Kadrnožková z Filmexport." Tak ostal herec na Pražskom letisku sám aj s kuframi a oblekmi za 17 000 Kčs a na odovzdávanie Oscarov sa tak nedostal.
- Jozef Kroner (Tono) sa zúčastnil premiéry v New Yorku, kde dokonca rečnil. Svoj prejav čítal z vopred pripraveného listu, kde to mal foneticky napísané. Zožal veľký úspech, aj keď anglicky nevedel.
- Keď sa Jozef Kroner dozvedel, že film je nominovaný na Oscara, rozhodol sa, že si dá ušiť štyri, na vtedajšiu dobu dosť drahé obleky za 17 000 Kčs.
- Film bol nominovaný na Oscara na základe veľkého úspechu v kinách.
- Ida Kamińska (Rozália) vychádzala s Jozefom Krónerom (Tono) veľmi dobre, mala ho veľmi rada a oslovovala ho "Jusku".
- Mesto Sabinov, v ktorom sa príbeh odohrával aj natáčal, v júni 2006 slávnostne otvorilo expozíciu kultúrneho centra s exponátmi z nakrúcanie filmu, z ktorých mnohé darovali občania mesta. Je medzi nimi aj kópia sošky Oscara od manželky scenáristu. Zaspomínať na nakrúcanie snímky si prišiel do Sabinova v tom čase posledný žijúci protagonista filmu František Zvarík (Markuš Kolkotský), dcéra Jozefa Kronera (Anton "Tóno" Brtko) Zuzana a vyše 80-ročná vdova pani Edita po autorovi literárnej predlohy filmu Ladislavovi Grosmanovi.
- Pôvodný obchod na korze sa po novembri 1989 dočkal rekonštrukcie, dnes nakrúcanie pripomína pamätná tabuľa. Za obeť modernej doby padlo aj tradičné hniezdo bocianov, ktoré vidno dokonca aj na filmových záberoch. Mesto sa rozhodlo presunúť ho inde kvôli kolotočom.
- Dvojica režisérov Ján Kádár a Elmar Klos sa dlho delila nielen o prácu, ale aj o spoločný honorár určený osobe režiséra.
- Pomocný režisér Juraj Herz se ve filmu objevil přibližně na vteřinu coby člověk, který odháněl dítě od výlohy obchodu.
- V roli psa Esenca sa vystriedalo viacero psov, pričom ten, čo sa objavil v prevažnej väčšine scén, bol vraj na pľaci veľmi vystresovaný, priniesli ho totiž z výskumného ústavu. Jozef Kroner (Tóno) vstával o štvrtej ráno, aby psa, ktorý u neho počas natáčania býval, mohol nakŕmiť. Laco Grosman, tvorca predlohy a taktiež spoluautor scenára, režisérovi Jánovi Kadárovi raz povedal, že je to veľmi hlúpy pes, na čo mu on odvetil, že múdrych psov už vo filmoch bolo dosť.
- Do záberov natáčaných na pouličnom trhu (pred arizovanou galantériou) neboli obsadené herečky, ale tvorcovia kvôli tomu dali doviesť dedinské ženy z okolia Michaloviec. Chceli tým vraj autentickejšie vystihnúť podstatu klasických dedinských tržníc spolu s nárečím, ktoré bolo pre daný kraj blízko pri poľských hraniciach typické.
- Keď filmári hľadali v Sabinove dobrovoľníkov kvôli komparzu, miestni im odporučili ísť navštíviť sabinovskú väznicu. Keď tam prišli, viacerí dozorcovia ponuku ihneď prijali a natáčanie si vraj priam užívali, mohli si týmto spôsobom oddýchnuť od atmosféry, aká u nich vo väznici panovala.
- Ida Kaminská (Rozália) mala spočiatku absolútne odlišné predstavy o poňatí svojej postavy ako režisér Ján Kádár. Chcela ju stvárniť takpovediac "honosnejšie", s umelými zubami, dôkladne upravenú atď. S tým však u Kádára neuspela, a tak sa urazená a ohrdnutá rozhodla vrátiť späť do Poľska, kam ju tvorcovia museli ísť opätovne presviedčať. To sa im podarilo a Kádár si svoju predstavu o zanedbanej židovskej babičke predsa len nakoniec presadil.
- Ján Kádár mal od začiatku jasno ohľadom obsadenia Jozefa Kronera (Tóno), avšak dlhú dobu nevedel nájsť správnu herečku na stvárnenie hlavnej ženskej predstaviteľky, židovskej babičky. Potom, ako bezúspešne hľadal v Československu aj Rusku, šiel do Poľska, kde mu do oka padla práve Ida Kaminská (Rozália), ktorá bola v tom čase riaditeľkou poľského židovského divadla.
- Juraj Herz, ktorý sa natáčania zúčastnil v pozícii pomocného režiséra, spomína, že po získaní Ceny Akadémie mu Ján Kádár povedal, že "práve táto nožička je jeho zásluha" a taktiež to, že od tejto chvíle je už zlým pomocným režisérom a potrebuje začať točiť vlastné filmy, čo mu aj po audiencii u vedenia štúdia v Prahe vybavil. Obchod na korze bol teda posledným filmom, na ktorom Herz spolupracoval ako pomocný režisér a následne už začal točiť sám.
- Filmári si kvôli natáčaniu museli dať na objednávku ušiť gardistické uniformy, pretože v tej dobe už bolo v podstate nemožné zohnať originály. Hneď ako prišli do Sabinova a začali do nich obliekať hercov a komparzistov, miestni ľudia začali poukazovať na isté odlišnosti týchto na objednávku ušitých uniforiem oproti tým ozajstným. Filmárov dokonca zaviedli domov a zo skríň a krabíc povyťahovali staré gardistické uniformy, aby ukázali rozdiel. Zvláštne na tom bolo najmä to, že vlastníci týchto uniforiem boli už v tom čase takmer všetci straníkmi.
- Film sa pred oficiálnym uverejnením stretol s veľkým odporom zo strany Slovákov, ktorí chceli kvôli veľmi vážnej téme a v tom čase ešte "čerstvej rane" zamedziť jeho uvedenie do kín. Antonín Novotný, vtedajší prezident Československa, o ktorom bolo známe, že Slovákov nemal príliš v láske (čo ostatne platilo obojstranne, keďže u slovenského ľudu sa veľkej obľube netešil), sa nakoniec rozhodol film schváliť a urobiť tak Slovákom týmto spôsobom akési naschvál.
- Uvedenie filmu do kín okrem iných Slovákov vraj tvrdo kritizoval aj neskorší normalizátor, generálny tajomník a potom aj prezident Gustáv Husák, ktorý bol taktiež pôvodom Slovák.
- V roku 2000 mala v bratislavskom divadle Korzo ’90 premiéru rovnomenná inscenácia Jara Riháka s Mariánom Zednikovičom a Zitou Furkovou.
- „Filmári potrebovali mesto, ktoré malo centrálnu zónu - korzo - a niekto, kto poznal Sabinov, im ho odporučil. Prišli sa pozrieť a zapáčilo sa im tu. Neboli tu asfaltové cesty ani obchodné domy. Jediné, čo prekážalo, bol pomník obetiam druhej svetovej vojny, a tak vo filme stavajú drevenú mohylu, aby pomník zakryli," povedala niekdajšia pracovníčka mestského úradu v Sabinove.
- Jozef Kroner (Tono) sa zúčastnil premiéry v New Yorku, kde dokonca rečnil. Svoj prejav čítal z vopred pripraveného listu, kde to mal foneticky napísané. Zožal veľký úspech, aj keď anglicky nevedel.
- Keď sa Jozef Kroner dozvedel, že film je nominovaný na Oscara, rozhodol sa, že si dá ušiť štyri, na vtedajšiu dobu dosť drahé obleky za 17 000 Kčs.
- Film bol nominovaný na Oscara na základe veľkého úspechu v kinách.
- Ida Kamińska (Rozália) vychádzala s Jozefom Krónerom (Tono) veľmi dobre, mala ho veľmi rada a oslovovala ho "Jusku".
- Mesto Sabinov, v ktorom sa príbeh odohrával aj natáčal, v júni 2006 slávnostne otvorilo expozíciu kultúrneho centra s exponátmi z nakrúcanie filmu, z ktorých mnohé darovali občania mesta. Je medzi nimi aj kópia sošky Oscara od manželky scenáristu. Zaspomínať na nakrúcanie snímky si prišiel do Sabinova v tom čase posledný žijúci protagonista filmu František Zvarík (Markuš Kolkotský), dcéra Jozefa Kronera (Anton "Tóno" Brtko) Zuzana a vyše 80-ročná vdova pani Edita po autorovi literárnej predlohy filmu Ladislavovi Grosmanovi.
- Pôvodný obchod na korze sa po novembri 1989 dočkal rekonštrukcie, dnes nakrúcanie pripomína pamätná tabuľa. Za obeť modernej doby padlo aj tradičné hniezdo bocianov, ktoré vidno dokonca aj na filmových záberoch. Mesto sa rozhodlo presunúť ho inde kvôli kolotočom.
- Dvojica režisérov Ján Kádár a Elmar Klos sa dlho delila nielen o prácu, ale aj o spoločný honorár určený osobe režiséra.
- Pomocný režisér Juraj Herz se ve filmu objevil přibližně na vteřinu coby člověk, který odháněl dítě od výlohy obchodu.
- V roli psa Esenca sa vystriedalo viacero psov, pričom ten, čo sa objavil v prevažnej väčšine scén, bol vraj na pľaci veľmi vystresovaný, priniesli ho totiž z výskumného ústavu. Jozef Kroner (Tóno) vstával o štvrtej ráno, aby psa, ktorý u neho počas natáčania býval, mohol nakŕmiť. Laco Grosman, tvorca predlohy a taktiež spoluautor scenára, režisérovi Jánovi Kadárovi raz povedal, že je to veľmi hlúpy pes, na čo mu on odvetil, že múdrych psov už vo filmoch bolo dosť.
- Do záberov natáčaných na pouličnom trhu (pred arizovanou galantériou) neboli obsadené herečky, ale tvorcovia kvôli tomu dali doviesť dedinské ženy z okolia Michaloviec. Chceli tým vraj autentickejšie vystihnúť podstatu klasických dedinských tržníc spolu s nárečím, ktoré bolo pre daný kraj blízko pri poľských hraniciach typické.
- Keď filmári hľadali v Sabinove dobrovoľníkov kvôli komparzu, miestni im odporučili ísť navštíviť sabinovskú väznicu. Keď tam prišli, viacerí dozorcovia ponuku ihneď prijali a natáčanie si vraj priam užívali, mohli si týmto spôsobom oddýchnuť od atmosféry, aká u nich vo väznici panovala.
- Ida Kaminská (Rozália) mala spočiatku absolútne odlišné predstavy o poňatí svojej postavy ako režisér Ján Kádár. Chcela ju stvárniť takpovediac "honosnejšie", s umelými zubami, dôkladne upravenú atď. S tým však u Kádára neuspela, a tak sa urazená a ohrdnutá rozhodla vrátiť späť do Poľska, kam ju tvorcovia museli ísť opätovne presviedčať. To sa im podarilo a Kádár si svoju predstavu o zanedbanej židovskej babičke predsa len nakoniec presadil.
- Ján Kádár mal od začiatku jasno ohľadom obsadenia Jozefa Kronera (Tóno), avšak dlhú dobu nevedel nájsť správnu herečku na stvárnenie hlavnej ženskej predstaviteľky, židovskej babičky. Potom, ako bezúspešne hľadal v Československu aj Rusku, šiel do Poľska, kde mu do oka padla práve Ida Kaminská (Rozália), ktorá bola v tom čase riaditeľkou poľského židovského divadla.
- Juraj Herz, ktorý sa natáčania zúčastnil v pozícii pomocného režiséra, spomína, že po získaní Ceny Akadémie mu Ján Kádár povedal, že "práve táto nožička je jeho zásluha" a taktiež to, že od tejto chvíle je už zlým pomocným režisérom a potrebuje začať točiť vlastné filmy, čo mu aj po audiencii u vedenia štúdia v Prahe vybavil. Obchod na korze bol teda posledným filmom, na ktorom Herz spolupracoval ako pomocný režisér a následne už začal točiť sám.
- Filmári si kvôli natáčaniu museli dať na objednávku ušiť gardistické uniformy, pretože v tej dobe už bolo v podstate nemožné zohnať originály. Hneď ako prišli do Sabinova a začali do nich obliekať hercov a komparzistov, miestni ľudia začali poukazovať na isté odlišnosti týchto na objednávku ušitých uniforiem oproti tým ozajstným. Filmárov dokonca zaviedli domov a zo skríň a krabíc povyťahovali staré gardistické uniformy, aby ukázali rozdiel. Zvláštne na tom bolo najmä to, že vlastníci týchto uniforiem boli už v tom čase takmer všetci straníkmi.
- Film sa pred oficiálnym uverejnením stretol s veľkým odporom zo strany Slovákov, ktorí chceli kvôli veľmi vážnej téme a v tom čase ešte "čerstvej rane" zamedziť jeho uvedenie do kín. Antonín Novotný, vtedajší prezident Československa, o ktorom bolo známe, že Slovákov nemal príliš v láske (čo ostatne platilo obojstranne, keďže u slovenského ľudu sa veľkej obľube netešil), sa nakoniec rozhodol film schváliť a urobiť tak Slovákom týmto spôsobom akési naschvál.
- Uvedenie filmu do kín okrem iných Slovákov vraj tvrdo kritizoval aj neskorší normalizátor, generálny tajomník a potom aj prezident Gustáv Husák, ktorý bol taktiež pôvodom Slovák.
- V roku 2000 mala v bratislavskom divadle Korzo ’90 premiéru rovnomenná inscenácia Jara Riháka s Mariánom Zednikovičom a Zitou Furkovou.
- „Filmári potrebovali mesto, ktoré malo centrálnu zónu - korzo - a niekto, kto poznal Sabinov, im ho odporučil. Prišli sa pozrieť a zapáčilo sa im tu. Neboli tu asfaltové cesty ani obchodné domy. Jediné, čo prekážalo, bol pomník obetiam druhej svetovej vojny, a tak vo filme stavajú drevenú mohylu, aby pomník zakryli," povedala niekdajšia pracovníčka mestského úradu v Sabinove.
Odkazy
Hrají:
Ida Kamińska, Jozef Kroner, František Zvarík, Hana Slivková, Martin Hollý st., Elena Zvaríková-Pappová, Martin Gregor, Adam Matejka, Mikuláš Ladižinský, Alojz Kramár, Eugen Senaj, Tibor Vadaš, František Papp, Gita Strížencová-Mišurová, František Bujdák, Andrej Šilan, Anton Baláž, Martin Hajný, Štefan Petrák, Ladislav Farkaš, Elena Šoltésová, Milan Drotár, Jozef Hatok, Oldřich Kratochvíl, Július Piussi, Jozef Stražan, Juraj Herz, Ladislav Fecko, Stanislav Kubiš, Václav Podhorský, Štefan Servátka, Zdeněk Skalický, Jozef Príhoda, Pavol Simko, Ján Mišura, Ján Pelech, Luisa Grossová