O život / O život (2007/85/Česko/Komedie) 32% -Originál DVD-
13.11.2023 00:46
JEDNOU VĚTOU
„O početí, se kterým se nepočítalo.“
OBSAH
Michal (Vojta Kotek) se zúčastní oslavy na lesní chatě. Řízením osudu zbude po skončení oslavy na chatě sám s dívkou Zitou (Dorota Nvotová), kterou vidí prvně v životě. I když není zrovna jeho typ, pod vlivem výjimečných okolností s ní prožije vášnivou noc. Vlivem lapálie, která se jim stane jsou nuceni spěchat zpět do města. Náhle jde sice „o život“, ale poněkud jiným způsobem a obráceně, než jsme zvyklí. Z chaty uprostřed lesů se vydávají ještě v noci na cestu, aby vše vyřešili. Do cesty se jim v jako v každé správné road-movie staví nečekané překážky a všechno se komplikuje víc než z počátku čekali, takže je tu dost dramatických situací pro to, aby se Michal se Zitou postupně o sobě dověděli víc a zjistili, co všechno mají společného. Jejich cestu navíc doprovází záhadná bytost (Robert Nebřenský) a postava (Bob Klepl), kterou můžeme označit jako duch zemřelého. Všechny postavy se v průběhu filmu navíc různě propojují a vše spěje k překvapivému rozuzlení...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ulovit miliardáře byl poslední český film, kde jsem se styděl, že na ten film vůbec koukám. Hovadina ve všech směrech, která prý měla mít nadhled, ale ve výsledku stála za hovno. Když jsem se chystal na tenhle film, říkal jsem si, že to třeba nebude zase tak hrozný. A že se třeba pobavím. Nebudu řešit herce, ti za to ani moc nemůžou, ale samotný příběh. Nechápu, jak je možné, že v dnešní době stále může někdo, jako Pawlovská, psát tak příšerné scénáře a sehnat na ně peníze, aby se to natočilo. Vždyť každej musel vidět, že je to strašná hovadina. Bohumil Klepl si to ale evidentně užíval, nicméně mě mrzí, že peníze z českého fondu na kinematografii jdou na takové sračky, jako je právě tenhle film a ne na, ve světě, ale i u nás, oceněné scénáře, které doteď čekají na zfilmování. Hlavně že Halina si zase mastí ego nad tím, co skvělého se svými kumpány vytvořila. (Malarkey) 0*
Zajímavost opsaná z čsfd: "Jde o první film Milana Šteindlera, který se promítal na testovacích projekcích a poté upravoval podle reakcí diváků. (xjane)". Tohle nemůže být pravda, protože po testovacích projekcích by tenhle paskvil nemohl jít do kin ani do jakékoliv jiné distribuce. Vzhledově průměrná herečka s mediální rádobyhvězdou v šílenosti, ke které napsal scénář pacient, bývalý kněz a dalajláma v jednom, z ústavu pro choromyslné s představami o milionkrát pomalejších biologických procesech... Dokud se peníze pro film budou strkat do podobných kravin, tak bych byl raději kdyby se daly třeba nějakým nadacím jako je Naše dítě nebo Konto bariéry (toto není reklama, jen povzdech nad úrovní české kinematografie posledních let...). (Djkoma) 1*
Mně to přišlo hodně zvláštní, nepostrádalo to originalitu, surrealistický styl a také nepřehlédnutelný dramaturgický lapsus. Herci odvedli to, co měli a Milan Šteindler chtěl ukázat, jak se i ve zdejších končinách dá natočit odvázaný film, jaký se běžně točí v zámoří. Neuspěl a to se stává, když někdo přijde se stylem, který nevoní příliš vybíravému publiku, které spíše hledá divácky vděčnější snímky se stokrát provařenými až rozvařenými herci a ohranými zápletkami. Jsem poněkud benevolentnější a nechal jsem na sebe zapůsobit Šteindlerův opus. Pobavil jsem se, i když ne královsky. Film je tady zbytečně moc strhaný, ale to je běžné. V červených číslech se vyskytují finské, korejské a jiné hrůznosti, tak bych se nedivil, kdyby novátorská česká vlna skončila v černé díře podobně jako Hostel a spol. 50% (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
Český film hraje o život. Už dlouho. A víme to všichni. Definitivní kolaps se pokouší v posledních týdnech a měsících zařídit kobercový nálet patlanin, který nemá v české historii obdoby. Pozitivní na něm je to, že se nás naučil varovat už svými názvy (Crash Road, Na vlastní nebezpečí, O život, Po hlavě ...), naopak silně znepokojivá je účast persón, které do pokladnice českého filmu přispěly nějakým tím nablýskaným zlaťákem. Selhávají nejen zelenáči a pánové, kteří měli už dávno nazout důchodcovské papuče, ale i prověřené osobnosti kalibru Filipa Renče a - jak už asi víte z hvězdiček - Milana Šteindlera. Jednu ruku teď svírám v modlitbě za to, aby nezklamali alespoň Sláma s Michálkem, druhou se pokusím popsat, jak se tahle polízanice (kolikátá už?) vlastně semlela ...
Nuže, snímek O život chce být pravověrnou komedií, postavenou na docela jednoduché premise. On byl loser (svým způsobem), ona odkopnutá (svým způsobem) a oba se potkali v jedné posteli (však víte jakým způsobem). Slovo dalo slovo, pusa pusu, příraz příraz, což by bylo fajn, když by náš outsiderský pár nepostihla nehoda, kterou lze vyřešit buď - okamžitě - spolknutím postinoru anebo - o pár týdnů později - potratem. A protože ústřední pár potrat nerad, nezbývá mu než se vymotat z džungle, v níž smilnil, a dobelhat se do 24 hodin do města. Což samozřejmě není pro potřeby bláznivé rozdováděné komedie s lehkým odstínem road-movie zápletka vůbec marná. Správně bláznivé pojetí dovede vykutat kult i z komedie o cestě za hamburgery, tak proč by to nešlo uspět s nechtěným těhotenstvím? (mimochodem, tohle téma je v posledních měsících tak populární, že z toho musí církevním hodnostářům slézat chlupy na rukou)
Dokážu si velmi živě představit, jak z téhle zápletky vtipný a střídmý filmař vytáhne zábavnou „komedii první generace“, tedy sled humorných scén navlečených na romantickou niť. Dokážu si představit i to, jak méně střídmý, ale stále vtipný filmař vytáhne z téže zápletky zábavnou „komedii druhé generace“, tedy sled humorných scén navlečených na romantickou niť, které občas proloží nějaký ten popkulturní odkaz. A dokážu si i představit, jak nestřídmý, leč pořád vtipný filmař, vytáhne z dané zápletky zábavnou „komedii třetí generace“, tedy sled humorných scén navlečených na romantickou niť, které občas prokládají popkulturní odkazy a sekvence podrývající zákonitosti žánru. Problém tkví v tom, že O život je nepříliš povedenou komedií zhruba šesté generace, tedy naprosto zběsilým sledem rádoby humorných scén, které kdosi bez ladu a skladu naházel do neidentifikovatelného žánrového slepence a ten prohlásil drze za scénář. A navíc ... Milan Šteindler se neprojevuje ani jako filmař střídmý, ani jako filmař vtipný.
Je vpravdě bizarní, že domácí tvůrci se na neschopnost natočit smysluplnou komedií pro mladé snaží vyzrát tím, že vytvoří jakousi ultimátní „nadkomedii“, v níž je všechno. Nezná hranic, dosytosti využívá moderních technologií a neštítí se drsnějších výrazů, černého humoru, cynismu ani napětkrát převrácené vyprávěcí struktury. Jako by se tu někdo zase jednou pokoušel odpovědět na všechny ty tarantinovky a ritchieovky (vzpomeňte na Crash Road nebo Po hlavě do prdele...) tím, že rozkrade pár jejich atributů a promíchá je se Snowboarďáky, v naivní touze po šílené komedii, „jaká tu ještě nebyla“. Jenže to je jako skládat maturitu hned po vychození prvního stupně základní školy. Kinematografie skočila pořádný kus dopředu a i špičkový bavič Šteindlerova formátu by se na „nové požadavky“ logicky měl nejdřív zadaptovat, natočit klidně nějakou obyčejnou komedii, u níž se člověku poštěstí zasmát se dejme tomu desetkrát dvacetkrát za hodinu a půl, a pak stoupat na vyšší level. To by velela logika, zvlášť při pohledu na marasmus na české filmové frontě. Jenže Šteindler si nedá říct a podle splašeného scénáře peče veselohru, která chce být o všem a není o ničem. A navíc je nudná jak promítání diáčků z Pokémonů.
Z plátna se valí jedna divoká scéna za druhou, vstupy do televizního vysílání, automobilové nehody, žánrové citace, šílené trikové exhibice, romantické momenty, snové sekvence i surrealistické rozhovory s nemrtvými (nebo rovnou s vyslanci božstev) do nás tvůrci perou pod tlakem, ale důvodů k zasmání je zatraceně málo. Postavy na sebe většinou jen štěkají, aniž by zakoply o jakoukoliv potenciální dialogovou perlu. Odvážným scénkám většinou schází pointa, kvůli které by člověk mohl rozvibrovat bránici, těm bizarním většinou škodí nezvládnutý timing (polovina potenciálně vděčných scén není pořádně rozehraná - viz televizní talkshow, výslech u policie, natáčení porna apod.) a ty nejbizarnější sem přilétají ze všech možných žánrů, aniž by vůbec šlo nějak dohledat a docenit jejich komediální podstatu (viz náznaky splatteru nebo politické satiry). Občas se sice zdá, že O život mohlo být při několikerém pootočení montypythonovsky švihlé anebo vorlíčkovsky hravé, jsou to ovšem jen náznaky, které plně nevyzní a už vůbec nepřekryjí gulášoidnost celku.
Ono je sice fajn, že Šteindler má k ruce solidní herce, včetně obstojného Vojty Kotka (byť na Mádla nestačí), nadpozemsky lehkého Roberta Nebřenského nebo naprosto rulézního Boba Klepla, který rajtuje na spermii a ve volném čase se mění v pětiletého klučinu (!), našinec ocení i velmi vysokou technickou kvalitu, díky níž O život vypadá líp než drtivá většina konkurence, ale co je to platné, když se v podstatě není čemu smát. Celé to letí kupředu bez zájmu o hlavu a patu, slaboduché pokusy o fór střídají nedomrlé pokusy o gag, herci melou pantem jak na zkoušce z rétoriky a veškerá mela se ještě halí do videoklipového obalu, takže ty dvě tři slušné scény okolo proletí málem rychloposuvem.
Pak člověk řve bolestí ve snaze vymodlit si jeden docela normální, přiměřeně vtipný rozhovor, z něhož by šlo zjistit, že tvůrci ví, co chtějí říct, ví, jak to říct, a umí donutit diváka naslouchat. Dočká se ale jen slušné debaty v hospodě a pár dalších náznaků, které rychle mizí v prachu. Žádná trvalá spása nepřijde. Kotkovi dál probíjí ruce elektřinou, jeho partnerce dál šmírujeme ve vagíně a Robert Rosenberg se v roli amerického prezidenta noří až po pás mezi nohy dlouhonohých slečen. Říkáte si „Co to, sakra?“ Tak to si říkáte správně.
Alespoň že nám Crash Road ukázal, že může být ještě mnohem mnohem hůř. Jinak by to Alexandr Hemala se svou rozehranou partou schytal ještě víc.
„O početí, se kterým se nepočítalo.“
OBSAH
Michal (Vojta Kotek) se zúčastní oslavy na lesní chatě. Řízením osudu zbude po skončení oslavy na chatě sám s dívkou Zitou (Dorota Nvotová), kterou vidí prvně v životě. I když není zrovna jeho typ, pod vlivem výjimečných okolností s ní prožije vášnivou noc. Vlivem lapálie, která se jim stane jsou nuceni spěchat zpět do města. Náhle jde sice „o život“, ale poněkud jiným způsobem a obráceně, než jsme zvyklí. Z chaty uprostřed lesů se vydávají ještě v noci na cestu, aby vše vyřešili. Do cesty se jim v jako v každé správné road-movie staví nečekané překážky a všechno se komplikuje víc než z počátku čekali, takže je tu dost dramatických situací pro to, aby se Michal se Zitou postupně o sobě dověděli víc a zjistili, co všechno mají společného. Jejich cestu navíc doprovází záhadná bytost (Robert Nebřenský) a postava (Bob Klepl), kterou můžeme označit jako duch zemřelého. Všechny postavy se v průběhu filmu navíc různě propojují a vše spěje k překvapivému rozuzlení...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ulovit miliardáře byl poslední český film, kde jsem se styděl, že na ten film vůbec koukám. Hovadina ve všech směrech, která prý měla mít nadhled, ale ve výsledku stála za hovno. Když jsem se chystal na tenhle film, říkal jsem si, že to třeba nebude zase tak hrozný. A že se třeba pobavím. Nebudu řešit herce, ti za to ani moc nemůžou, ale samotný příběh. Nechápu, jak je možné, že v dnešní době stále může někdo, jako Pawlovská, psát tak příšerné scénáře a sehnat na ně peníze, aby se to natočilo. Vždyť každej musel vidět, že je to strašná hovadina. Bohumil Klepl si to ale evidentně užíval, nicméně mě mrzí, že peníze z českého fondu na kinematografii jdou na takové sračky, jako je právě tenhle film a ne na, ve světě, ale i u nás, oceněné scénáře, které doteď čekají na zfilmování. Hlavně že Halina si zase mastí ego nad tím, co skvělého se svými kumpány vytvořila. (Malarkey) 0*
Zajímavost opsaná z čsfd: "Jde o první film Milana Šteindlera, který se promítal na testovacích projekcích a poté upravoval podle reakcí diváků. (xjane)". Tohle nemůže být pravda, protože po testovacích projekcích by tenhle paskvil nemohl jít do kin ani do jakékoliv jiné distribuce. Vzhledově průměrná herečka s mediální rádobyhvězdou v šílenosti, ke které napsal scénář pacient, bývalý kněz a dalajláma v jednom, z ústavu pro choromyslné s představami o milionkrát pomalejších biologických procesech... Dokud se peníze pro film budou strkat do podobných kravin, tak bych byl raději kdyby se daly třeba nějakým nadacím jako je Naše dítě nebo Konto bariéry (toto není reklama, jen povzdech nad úrovní české kinematografie posledních let...). (Djkoma) 1*
Mně to přišlo hodně zvláštní, nepostrádalo to originalitu, surrealistický styl a také nepřehlédnutelný dramaturgický lapsus. Herci odvedli to, co měli a Milan Šteindler chtěl ukázat, jak se i ve zdejších končinách dá natočit odvázaný film, jaký se běžně točí v zámoří. Neuspěl a to se stává, když někdo přijde se stylem, který nevoní příliš vybíravému publiku, které spíše hledá divácky vděčnější snímky se stokrát provařenými až rozvařenými herci a ohranými zápletkami. Jsem poněkud benevolentnější a nechal jsem na sebe zapůsobit Šteindlerův opus. Pobavil jsem se, i když ne královsky. Film je tady zbytečně moc strhaný, ale to je běžné. V červených číslech se vyskytují finské, korejské a jiné hrůznosti, tak bych se nedivil, kdyby novátorská česká vlna skončila v černé díře podobně jako Hostel a spol. 50% (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
Český film hraje o život. Už dlouho. A víme to všichni. Definitivní kolaps se pokouší v posledních týdnech a měsících zařídit kobercový nálet patlanin, který nemá v české historii obdoby. Pozitivní na něm je to, že se nás naučil varovat už svými názvy (Crash Road, Na vlastní nebezpečí, O život, Po hlavě ...), naopak silně znepokojivá je účast persón, které do pokladnice českého filmu přispěly nějakým tím nablýskaným zlaťákem. Selhávají nejen zelenáči a pánové, kteří měli už dávno nazout důchodcovské papuče, ale i prověřené osobnosti kalibru Filipa Renče a - jak už asi víte z hvězdiček - Milana Šteindlera. Jednu ruku teď svírám v modlitbě za to, aby nezklamali alespoň Sláma s Michálkem, druhou se pokusím popsat, jak se tahle polízanice (kolikátá už?) vlastně semlela ...
Nuže, snímek O život chce být pravověrnou komedií, postavenou na docela jednoduché premise. On byl loser (svým způsobem), ona odkopnutá (svým způsobem) a oba se potkali v jedné posteli (však víte jakým způsobem). Slovo dalo slovo, pusa pusu, příraz příraz, což by bylo fajn, když by náš outsiderský pár nepostihla nehoda, kterou lze vyřešit buď - okamžitě - spolknutím postinoru anebo - o pár týdnů později - potratem. A protože ústřední pár potrat nerad, nezbývá mu než se vymotat z džungle, v níž smilnil, a dobelhat se do 24 hodin do města. Což samozřejmě není pro potřeby bláznivé rozdováděné komedie s lehkým odstínem road-movie zápletka vůbec marná. Správně bláznivé pojetí dovede vykutat kult i z komedie o cestě za hamburgery, tak proč by to nešlo uspět s nechtěným těhotenstvím? (mimochodem, tohle téma je v posledních měsících tak populární, že z toho musí církevním hodnostářům slézat chlupy na rukou)
Dokážu si velmi živě představit, jak z téhle zápletky vtipný a střídmý filmař vytáhne zábavnou „komedii první generace“, tedy sled humorných scén navlečených na romantickou niť. Dokážu si představit i to, jak méně střídmý, ale stále vtipný filmař vytáhne z téže zápletky zábavnou „komedii druhé generace“, tedy sled humorných scén navlečených na romantickou niť, které občas proloží nějaký ten popkulturní odkaz. A dokážu si i představit, jak nestřídmý, leč pořád vtipný filmař, vytáhne z dané zápletky zábavnou „komedii třetí generace“, tedy sled humorných scén navlečených na romantickou niť, které občas prokládají popkulturní odkazy a sekvence podrývající zákonitosti žánru. Problém tkví v tom, že O život je nepříliš povedenou komedií zhruba šesté generace, tedy naprosto zběsilým sledem rádoby humorných scén, které kdosi bez ladu a skladu naházel do neidentifikovatelného žánrového slepence a ten prohlásil drze za scénář. A navíc ... Milan Šteindler se neprojevuje ani jako filmař střídmý, ani jako filmař vtipný.
Je vpravdě bizarní, že domácí tvůrci se na neschopnost natočit smysluplnou komedií pro mladé snaží vyzrát tím, že vytvoří jakousi ultimátní „nadkomedii“, v níž je všechno. Nezná hranic, dosytosti využívá moderních technologií a neštítí se drsnějších výrazů, černého humoru, cynismu ani napětkrát převrácené vyprávěcí struktury. Jako by se tu někdo zase jednou pokoušel odpovědět na všechny ty tarantinovky a ritchieovky (vzpomeňte na Crash Road nebo Po hlavě do prdele...) tím, že rozkrade pár jejich atributů a promíchá je se Snowboarďáky, v naivní touze po šílené komedii, „jaká tu ještě nebyla“. Jenže to je jako skládat maturitu hned po vychození prvního stupně základní školy. Kinematografie skočila pořádný kus dopředu a i špičkový bavič Šteindlerova formátu by se na „nové požadavky“ logicky měl nejdřív zadaptovat, natočit klidně nějakou obyčejnou komedii, u níž se člověku poštěstí zasmát se dejme tomu desetkrát dvacetkrát za hodinu a půl, a pak stoupat na vyšší level. To by velela logika, zvlášť při pohledu na marasmus na české filmové frontě. Jenže Šteindler si nedá říct a podle splašeného scénáře peče veselohru, která chce být o všem a není o ničem. A navíc je nudná jak promítání diáčků z Pokémonů.
Z plátna se valí jedna divoká scéna za druhou, vstupy do televizního vysílání, automobilové nehody, žánrové citace, šílené trikové exhibice, romantické momenty, snové sekvence i surrealistické rozhovory s nemrtvými (nebo rovnou s vyslanci božstev) do nás tvůrci perou pod tlakem, ale důvodů k zasmání je zatraceně málo. Postavy na sebe většinou jen štěkají, aniž by zakoply o jakoukoliv potenciální dialogovou perlu. Odvážným scénkám většinou schází pointa, kvůli které by člověk mohl rozvibrovat bránici, těm bizarním většinou škodí nezvládnutý timing (polovina potenciálně vděčných scén není pořádně rozehraná - viz televizní talkshow, výslech u policie, natáčení porna apod.) a ty nejbizarnější sem přilétají ze všech možných žánrů, aniž by vůbec šlo nějak dohledat a docenit jejich komediální podstatu (viz náznaky splatteru nebo politické satiry). Občas se sice zdá, že O život mohlo být při několikerém pootočení montypythonovsky švihlé anebo vorlíčkovsky hravé, jsou to ovšem jen náznaky, které plně nevyzní a už vůbec nepřekryjí gulášoidnost celku.
Ono je sice fajn, že Šteindler má k ruce solidní herce, včetně obstojného Vojty Kotka (byť na Mádla nestačí), nadpozemsky lehkého Roberta Nebřenského nebo naprosto rulézního Boba Klepla, který rajtuje na spermii a ve volném čase se mění v pětiletého klučinu (!), našinec ocení i velmi vysokou technickou kvalitu, díky níž O život vypadá líp než drtivá většina konkurence, ale co je to platné, když se v podstatě není čemu smát. Celé to letí kupředu bez zájmu o hlavu a patu, slaboduché pokusy o fór střídají nedomrlé pokusy o gag, herci melou pantem jak na zkoušce z rétoriky a veškerá mela se ještě halí do videoklipového obalu, takže ty dvě tři slušné scény okolo proletí málem rychloposuvem.
Pak člověk řve bolestí ve snaze vymodlit si jeden docela normální, přiměřeně vtipný rozhovor, z něhož by šlo zjistit, že tvůrci ví, co chtějí říct, ví, jak to říct, a umí donutit diváka naslouchat. Dočká se ale jen slušné debaty v hospodě a pár dalších náznaků, které rychle mizí v prachu. Žádná trvalá spása nepřijde. Kotkovi dál probíjí ruce elektřinou, jeho partnerce dál šmírujeme ve vagíně a Robert Rosenberg se v roli amerického prezidenta noří až po pás mezi nohy dlouhonohých slečen. Říkáte si „Co to, sakra?“ Tak to si říkáte správně.
Alespoň že nám Crash Road ukázal, že může být ještě mnohem mnohem hůř. Jinak by to Alexandr Hemala se svou rozehranou partou schytal ještě víc.
Postavy a obsazení
• Vojtěch Kotek - Michal
• Dorota Nvotová - Zita
• Bohumil Klepl - Palcát
• Robert Nebřenský - bytost
• Pavla Tomicová - matka Michala
• Ivana Chýlková - řidička
• Irena Máchová - Jana
• Jaroslav Plesl - Jiří
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.2.2008 H.C.E.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.8.2008 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 25.8.2008 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 9 149 255
Návštěvnost v ČR 87 591
• Vojtěch Kotek - Michal
• Dorota Nvotová - Zita
• Bohumil Klepl - Palcát
• Robert Nebřenský - bytost
• Pavla Tomicová - matka Michala
• Ivana Chýlková - řidička
• Irena Máchová - Jana
• Jaroslav Plesl - Jiří
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.2.2008 H.C.E.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.8.2008 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 25.8.2008 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 9 149 255
Návštěvnost v ČR 87 591
Tvůrci a herci
Milan Šteindler (Režie), Milan Šteindler (Produkce), Miroslav Chyška (Hudba), Tomáš Sysel (Kamera), Pavel Hrdlička ml. (Střih), Jan Vlasák (Scénografie), Jaroslava Procházková (Kostýmy), Jitka Fomínová (Kostýmy), Richard Müller (Zvuk), Marek Hart (Zvuk), Jakub Čech (Zvuk), René Stejskal (Masky), Jana Radilová (Masky), Halina Pawlowská (Scénář), Jiří Vejdělek (Scénář), Marek Dobeš (Scénář), Vojtěch Kotek (Herec), Dorota Nvotová (Herec), Bohumil Klepl (Herec), Robert Nebřenský (Herec), Pavla Tomicová (Herec), Ivana Chýlková (Herec), Irena Máchová (Herec), Jaroslav Plesl (Herec), Milan Šteindler (Herec), Bořivoj Navrátil (Herec), Robert Rosenberg (Herec), Ulrika Kotajná (Herec), Halina Pawlowská (Herec), Monika Kvasničková (Herec), Otmar Brancuzský (Herec), Miroslav Hanuš (Herec), Radomil Uhlíř (Herec), Alexander Hemala (Herec), Martin Sitta (Herec), Kateřina Horníková (Herec), Pavel Zatloukal (Herec), Klára Fleischhansová (Herec), Stanislav Lehký (Herec), Marek Dobeš (Herec), Anna Duchaňová (Herec), Lubor Šplíchal (Herec), Gustav Hašek (Herec), Věra Havelková (Herec), Ondřej Kobza (Herec), Miroslav Kaman (Herec), David Šír (Herec), Barbora Kolaříková (Herec), Andrea Zemanová (Herec), Marie Málková (Herec), Zdeněk Novák (Herec), Helena Kramářová (Herec), Kateřina Veckerová (Herec), Václav Růžička (Herec), Alexandra Malinská (Herec)
2007/85/Česko/Komedie
Zajímavost k filmu
- Natáčení probíhalo od 24. června do 11. září 2007 v Praze a jejím okolí.
- Srnka, která hrála ve filmu, se během natáčení zaběhla a svým majitelům se vrátila až po týdnu.
- Jde o první film Milana Šteindlera, který se promítal na testovacích projekcích a poté upravoval podle reakcí diváků.
- Srnka, která hrála ve filmu, se během natáčení zaběhla a svým majitelům se vrátila až po týdnu.
- Jde o první film Milana Šteindlera, který se promítal na testovacích projekcích a poté upravoval podle reakcí diváků.
Odkazy
Hrají:
Vojtěch Kotek, Dorota Nvotová, Bohumil Klepl, Robert Nebřenský, Pavla Tomicová, Ivana Chýlková, Irena Máchová, Jaroslav Plesl, Milan Šteindler, Bořivoj Navrátil, Robert Rosenberg, Ulrika Kotajná, Halina Pawlowská, Monika Foris Kvasničková, Otmar Brancuzský, Miroslav Hanuš, Radomil Uhlíř, Alexander Hemala, Martin Sitta, Kateřina Horníková, Pavel Zatloukal, Klára Fleischhansová, Stanislav Lehký, Marek Dobeš, Anna Duchaňová, Lubor Šplíchal, Gustav Hašek, Věra Havelková, Ondřej Kobza, Miroslav Kaman, David Šír, Barbora Kolaříková, Andrea Zemanová, Marie Málková, Zdeněk Novák, Helena Kramářová, Kateřina Veckerová, Václav Růžička, Alexandra Malinská, Tereza Kučerová, Zuzana Havrlantová, Evžen Hájek, Petr Puha, Tomáš Klima, Zita Patíková