Občan Havel / Občan Havel (2007/119/Česko/Dokumentární) 77% -Originál DVD-
13.11.2023 00:43
JEDNOU VĚTOU
„Žádný světový politik si zřejmě ještě nepustil filmaře tak blízko k tělu jako Václav Havel“
OBSAH
Na jaře roku 2006 se dokumentarista Pavel Koutecký chystal dokončit největší projekt svého života. Po třináct předchozích let měl totiž jedinečné privilegium natáčet Václava Havla v práci i v soukromí, měl přístup do míst, kam jinak nikdo nesmí, a se samotným prezidentem uzavřel dohodu, že až skončí jeho druhé funkční období, smí záběry použít. Pavel Koutecký se bál a těšil zároveň. Stovkami hodin natočeného materiálu se však nakonec probíral někdo jiný. Pavlův život skončil nečekaně a tragicky na jaře 2006. Nelehkého úkolu se ujali jeho přátelé a spolupracovníci v čele s Miroslavem Jankem. Kromě čtyřdílného televizního seriálu vznikl celovečerní film, který dnes uvidíte. Významné okamžiky v životě Václava Havla tu střídají zdánlivě všední události, a i když jsme často svědky lehce pikantních chvilek, nikdy nemáme pocit nepatřičnosti či bulvárnosti. Havel, ač charismatický muž s obrovským vlivem, byl také jenom člověk. A tento film daleko přesahuje hranice portrétu. Je to svým způsobem kronika, album, kterým listujeme a uvědomujeme si skrze jeho obrazy i střípky svých vlastních životů. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Občan Havel je neskutečně nepolitický film, plný názorů hlavní postava, pana Václava Havla. Jako relativně mlaďas nemůžu řadu z opravdu politických věcí, které se v tomto dokumentu řeší ani postřehnout, jelikož jsem se o politiku začínal, teda o trochu více než předtím, tedy nijak, zajímat relativně nedávno, i tak jsem si tento dokument opravdu s radostí užil. Věděl jsem jak na tom pan Havel byl, jak se se životem popral a i jak prožíval svá léta za prezidentským stolem, to co se stalo mimo oko bulváru, co bylo utajeno, odkrývá tento snímek, ne tedy politicky, ale spíše opravdu, a hodně osobně. Václav Havel, je jedna z mála těch opravdu sympatických postav, které se v naší politice mohli objevit, měl své nepřátele ale i přátele a rozhodně si vždy stál za svými názory, které měl zajímavé a s řadou z nich s radostí souhlasím. Že je tento dokument více osobní už jsem jednou říkal, ale že bude také tak vtipný, to jsem opravdu netušil. Nejhorší je, že to je opravdu všechno myšleno vážně, ale tak nádherně a apoliticky, že se nejde tomu všemu pro jednou nezasmát. Vždyť politika je jen hra, na kočku a myš, tak jak to už ukázali v anglickém seriálu Jistě pane ministře, kde to všechno bylo obdobným gestem řešeno, tak jako se za poslední dobu řešila volba nového prezidenta. Vše je to jen o sympatiích a každá osoba si najde své protivníky. Respektuji také pana Špačka, že s ním za tu celou dobu držel strunu, že mu se vším pomohl, za to jak sympatický, pohledný a příjemný člověk na první pohled je. To vše zabaleno do opravdu groteskního podtextu, kterému korunku na hlavu dává dialog Havla se Zemanem. Rád bych to tady napsal, ale to nejde, ztratilo by to ten moment překvapení. Každopádně na tuhle scénu bych se rád těšil pokaždé, kdy bych měl možnost tento film opět vidět, a fakt je, že bych se na něj s radostí znovu podíval. Jako český počin, má tento u mě úspěch neskutečný, byl jsem na něj v kině, poprvé, ve Světozoru a jsem za to rád. Fakt je, že jsem se dlouho od srdce na českém filmu nezasmál, i když je tohle opravdu spíše dokument. (Malarkey) 5*
Zajímavý a obdivuhodný počin, který byl točen více než 13náct let. To je asi tak vše a proč? Drobnosti ze zákulisí jsou většinou vtipné, ale samotná osobnost Václava Havla pro mě nikdy nebyla tou, o které bych chtěl vidět nějaký podobný dokument. Civilní vzhled a snaha o ukázání "našeho civilního prezidenta" se povedla, ale možná šla až moc do hloubky, kdy prezident ztrácí všechno to "kouzlo" výjimečnosti muže na vrcholu politického systému. Ani časové upevnění není příliš zvládnuté, protože kdo nežil a nezajímal se o události v dokumentu bude zpětně jen těžko odhadovat roky a období, na které odkazuje právě samotný dokument bez nutnosti "ukázat datum". Z dokumentu bych opravdu chtěl dostat více než pár vtipných okamžiků, několik vysvětlení historických zajímavostí a neustále opakovanou myšlenku, že i prezident je prostě jen obyčejný člověk na neobyčejném místě. Nijak tím neshazuji kvalitu, která je svým způsobem nepopiratelná, ale mě nedokázala dostatečně oslovit. (Djkoma) 4*
Nejen v rámci nepříliš ohromující české konkurence ojedinělý počin. Dokument, který se obejde bez doplňujících titulků s daty a jmény, neboť spoléhá na divákovu obeznámenost s osobou Václava Havla a děním okolo něj. V žádném případě tedy nejde o Havlův profil pro nepoučené, leč i pro ně mohou být pohledy „do zákulisí“ velmi zábavné. I jakožto člověk, který politické dění dobrovolně (chcete-li ignorantsky) míjí, jsem celé dvě hodiny sledoval s velkým zaujetím. Co připouštím, mé nijaké mínění o Havlovi – prezidentovi zůstalo neměnné, mé mínění o Havlovi – občanovi se vyvinulo pozitivním směrem. 85% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Myšlenka vytvořit dokument o významném českém dramatikovi, spisovateli, disidentovi, bojovníku za lidská práva a spoluzakladateli Charty 77 Václavu Havlovi (narozen 5. 10. 1936, Praha - zemřel 18. 12. 2011, Hrádeček), který nečekaně vstoupil do vysoké politiky, vznikla nedlouho po jeho zvolení československým prezidentem. Natáčení však začalo až v roce 1992, kdy Václav Havel zvažoval druhou kandidaturu na prezidentský úřad, ale první na funkci hlavy státu nové České republiky, a nebylo jasné, jak se rozhodne. Filmová freska Občan Havel nahlíží do zákulisí prezidentského úřadu. Mapuje ovšem i politiku a novodobou historii ČR. Díky naprosto ojedinělé důvěře Václava Havla k Pavlu Kouteckému vznikl unikátní časosběrný projekt, sledující klíčovou osobnost moderních českých dějin a zaznamenávající události v rozmezí téměř jedenácti let. Koutecký natočil „předehru“ toho, co nám dovolí vědět politici a co přežvýkají nejrůznější média, určující, co a v jaké formě se dozvíme. Pořídil záběry, zachycující tříbení názorů a hledání kompromisů před veřejnou prezentací, organizaci kanceláře, neustálý boj s novými problémy a především mnoho aktérů politické scény. Vyvaroval se senzačních obrázků; i intimní osobní momenty jsou prezentovány velmi civilně. Okamžiky rozpaků, jisté nemotornosti, nedorozumění či netrpělivosti prezidenta lidsky dokreslují. Za dobu natáčení se Havel vyvíjel, ale základní přístupy, morální kredit, osobní disciplínu, široký záběr, odpovědnost ke společnosti, vlasti a světu i přes mnohé události a vzrůstající náročnost úřadu nezměnil. – Natáčelo se v letech 1992–2005, vzniklo 45 hodin filmu a videa, přesto tým nemohl být zdaleka u všeho. – Po tragické smrti Pavla Kouteckého (13. dubna 2006) producentka požádala o dokončení dokumentaristu Miroslava Janka a jeho manželku, střihačku Toničku Jankovou. „Adoptivní tvůrci“ museli materiál pečlivě prozkoumat, utřídit a „vražedně probrat“. Snažili se ctít Kouteckého vidění, jeho smysl pro filmový jazyk, vtip, rytmus. Neměli žádný jeho scénář ani větší povědomí o jeho záměru, Pavel Koutecký o filmu téměř nehovořil. – Ve snímku bohužel scházejí titulky, určující konkrétní situace a aktéry. Někdy nás orientuje datace televizního zpravodajství, především z TV Nova, jež se překvapivě stala hlavním partnerem filmu. Ta původně měla odvysílat čtyřdílný seriál hodinových dokumentů z natočeného materiálu, který nakonec převzala Česká televize a uvedla 14. a 21. října 2014. Pro DVD distribuci byla připravena delší režisérská verze. Premiéra (původně připravovaná k Havlovým sedmdesátinám) se uskutečnilaí týden před další prezidentskou volbou.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Neformální porada Václava Havla s blízkými spolupracovníky o kandidatuře na prvního prezidenta ČR v roce 1992 probíhá v dobré náladě. S Ladislavem Špačkem prochází Havel ulicemi Prahy. Na setkání se slovenskými přáteli obhajuje Havel své rozhodnutí a vyvrací zveřejněné negativní výklady. Havel si vybírá garderobu a formuluje věty, jimiž oznámí kandidaturu. Piluje děkovací řeč po případném zvolení. Mluvčí Špaček mu uděluje rady, jak se chovat před kamerou. Václav Havel pro zpestření teatrálně recituje mj. Šrámkovu báseň. V kruhu poradců poslouchá Havel zpravodajství Radiožurnálu o volbě prezidenta. V televizi pak sledují vystoupení poslanců, včetně sprostého projevu republikána Vika. Manželka Olga je znechucena, mluví o bezmoci a výjev nazývá „hanebným divadlem“. Václav Havel je zvolen, po přípitku s manželkou odjíždí do sněmovny. Po návratu vtipně komentuje svou funkci. Na tiskovce použije repliky o demokracii ze své divadelní hry. Po prezidentské přísaze ve Vladislavském sále státník rychle „přebíhá“ na vojenskou přehlídku. Navečer pozdraví z balkonu plné nádvoří občanů. Václav Havel s manželkou se na Hradě setká s nastoupenými zaměstnanci. Ujímá se úřadu. Havel připravuje s asistentkou průběh výkladu pro poslance o nové struktuře prezidentské kanceláře. S architekty prochází Lumbeho zahrady na Pražském hradě, kde je zahrádkářská kolonie. Na návštěvě v Poldi Kladno vyslechne prezident nářky odboráře a snaží se objasnit mu své pravomoce. Během relaxace na Hrádečku rozebírá Havel změny oproti předešlému prezidentskému období. Na organizační schůzce před návštěvou Borise Jelcina prezident klade nekompromisní otázky spolupracovníkům a zdůrazňuje své preference plánovaného programu. V divadle Na Zábradlí se Havel aktivně účastní protestního večera kvůli již tři roky uzavřené kavárně Slávii a přítomným přečte svou petici. Při přípravě slavnostního shromáždění k 75. výročí vzniku ČSR je prezident nespokojen s vybavením Vladislavského sálu. Během „poradního“ oběda s přípravami návštěvy Billa Clintona posuzuje Havel současnou českou politiku a nechuť Václava Klause ke vstupu ČR do NATO. Prozrazuje, že premiéra nepozval do Reduty na plánovaný večer. Havel přebírá saxofon. V jazzovém klubu je nakonec i Václav Klaus. Bill Clinton zahraje na darovaný saxofon české výroby. Na univerzitě v Rumunsku převezme Havel čestný doktorát. V závěru projevu prohlásí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Havel se zúčastní koncertu Rolling Stones na Strahově a pozve kapelu na neformální oběd. Zemřela Olga Havlová. Z okna Havel pozoruje smuteční zástup na hradním nádvoří. Volby v červnu 1996. Prezident vede separátní rozhovory s předsedy čtyř parlamentních stran (Klaus, Lux, Zeman, mimo kameru Kalvoda). S každým se mu jedná jinak. Zeman, posílený becherovkou, jej poučuje. Dohadují se o znění věty, kterým tisku oznámí, koho pověří sestavením vlády. Státník výsledky vždy přetlumočí svým poradcům. Při plánování oslav šedesátin politik instruuje ochranku o možném chování svých přátel a nacvičuje vítání hostů v divadle Archa. Oficiální oslava proběhne i ve Španělském sále. 26. listopadu 1996 televize oznámí podrobnosti o operaci plic, kterou provedl Havlovi profesor Pafko. O pacienta se stará přítelkyně Dagmar Veškrnová. Začátkem ledna televize informuje o chystaném sňatku. V nejužším kruhu se mluví o detailech svatebního dne. Po civilním obřadu na žižkovské radnici Havel připomene svůj první tamní sňatek (9.7.1964). Pronese prohlášení o svém soukromém životě a přesune se s novomanželkou k okruhu svých přátel. Během hospodářské krize na jaře 1997 hrozí rekonstrukce Klausova kabinetu. Havel doma na jednání prezentuje svůj pohled na situaci. S přáteli Václav Havel emotivně rozebírá pro a proti jeho případné další prezidentské kandidatury. Po jednání s premiérem Klausem shrnuje výsledky s poradci; hovoří se o demisi vlády. Při přípravě na tiskovku Havel vášnivě rozebírá mýty o svých chybách, zvláště o prodeji části Lucerny Chemapolu, a prezentuje své odhodlání dál bojovat. V zahradě oznámí tisku své rozhodnutí kandidovat. Po alarmujícím Havlově „Rudolfinském projevu“ jediný Klaus netleská... Prezidentské volby 1998 přinášejí nepříjemné „politické tance“. Václav Havel postupuje do druhého kola jako jediný kandidát. Po jeho zvolení republikán Vik prohlásí, že volbu neuznává, a Dagmar Havlová píská. Zdlouhavé přípravy na fotografování oficiálních snímků prezidentského páru Václav Havel přečkává jen se sebezapřením. Havel nastupuje do nemocnice a baví se s lékaři a sestrami. Prezident na cestě do USA komentuje připravovaný projev v angličtině pro summit k padesátému výročí založení NATO (1949). Při krizi v ČT na přelomu roku 2000 a 2001 poradci nabádají Havla ke zdrženlivosti. Ale státník si stejně řekne své a je pak zlostně kritizován Zemanem. Autor vtipným prohlášením křtí své sebrané spisy, vydané nakladatelstvím TORST. Parlamentní volby 2002. Vítězí ČSSD, komunisté dostanou nejvíce hlasů od roku 1989. Vrcholí přípravy na summit Severoatlantické aliance (2002), na který se do Prahy sjedou politické špičky: George Bush, Jacques Chirac a další. Nacvičují i číšníci. Václav Havel rozpouští tým nejbližších spolupracovníků a žertuje o svém důchodu. Likviduje hradní kancelář. Při setkání s Gabrielou Beňačkovou vzpomíná na vězení, kde sledoval v televizi Prodanou nevěstu v jejím podání. Na Hradě proběhne rozlučkový raut; naposledy popřeje Havel nastoupené stráži pěkný nový rok. Dramatik čte ze své nedokončené hry z roku 1988, jejíž protagonista nápadně připomíná jeho situaci. Následujícím prezidentem se stal Václav Klaus. Miloš Zeman odešel do důchodu. Václav Havel napsal hru Odcházení.
„Žádný světový politik si zřejmě ještě nepustil filmaře tak blízko k tělu jako Václav Havel“
OBSAH
Na jaře roku 2006 se dokumentarista Pavel Koutecký chystal dokončit největší projekt svého života. Po třináct předchozích let měl totiž jedinečné privilegium natáčet Václava Havla v práci i v soukromí, měl přístup do míst, kam jinak nikdo nesmí, a se samotným prezidentem uzavřel dohodu, že až skončí jeho druhé funkční období, smí záběry použít. Pavel Koutecký se bál a těšil zároveň. Stovkami hodin natočeného materiálu se však nakonec probíral někdo jiný. Pavlův život skončil nečekaně a tragicky na jaře 2006. Nelehkého úkolu se ujali jeho přátelé a spolupracovníci v čele s Miroslavem Jankem. Kromě čtyřdílného televizního seriálu vznikl celovečerní film, který dnes uvidíte. Významné okamžiky v životě Václava Havla tu střídají zdánlivě všední události, a i když jsme často svědky lehce pikantních chvilek, nikdy nemáme pocit nepatřičnosti či bulvárnosti. Havel, ač charismatický muž s obrovským vlivem, byl také jenom člověk. A tento film daleko přesahuje hranice portrétu. Je to svým způsobem kronika, album, kterým listujeme a uvědomujeme si skrze jeho obrazy i střípky svých vlastních životů. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Občan Havel je neskutečně nepolitický film, plný názorů hlavní postava, pana Václava Havla. Jako relativně mlaďas nemůžu řadu z opravdu politických věcí, které se v tomto dokumentu řeší ani postřehnout, jelikož jsem se o politiku začínal, teda o trochu více než předtím, tedy nijak, zajímat relativně nedávno, i tak jsem si tento dokument opravdu s radostí užil. Věděl jsem jak na tom pan Havel byl, jak se se životem popral a i jak prožíval svá léta za prezidentským stolem, to co se stalo mimo oko bulváru, co bylo utajeno, odkrývá tento snímek, ne tedy politicky, ale spíše opravdu, a hodně osobně. Václav Havel, je jedna z mála těch opravdu sympatických postav, které se v naší politice mohli objevit, měl své nepřátele ale i přátele a rozhodně si vždy stál za svými názory, které měl zajímavé a s řadou z nich s radostí souhlasím. Že je tento dokument více osobní už jsem jednou říkal, ale že bude také tak vtipný, to jsem opravdu netušil. Nejhorší je, že to je opravdu všechno myšleno vážně, ale tak nádherně a apoliticky, že se nejde tomu všemu pro jednou nezasmát. Vždyť politika je jen hra, na kočku a myš, tak jak to už ukázali v anglickém seriálu Jistě pane ministře, kde to všechno bylo obdobným gestem řešeno, tak jako se za poslední dobu řešila volba nového prezidenta. Vše je to jen o sympatiích a každá osoba si najde své protivníky. Respektuji také pana Špačka, že s ním za tu celou dobu držel strunu, že mu se vším pomohl, za to jak sympatický, pohledný a příjemný člověk na první pohled je. To vše zabaleno do opravdu groteskního podtextu, kterému korunku na hlavu dává dialog Havla se Zemanem. Rád bych to tady napsal, ale to nejde, ztratilo by to ten moment překvapení. Každopádně na tuhle scénu bych se rád těšil pokaždé, kdy bych měl možnost tento film opět vidět, a fakt je, že bych se na něj s radostí znovu podíval. Jako český počin, má tento u mě úspěch neskutečný, byl jsem na něj v kině, poprvé, ve Světozoru a jsem za to rád. Fakt je, že jsem se dlouho od srdce na českém filmu nezasmál, i když je tohle opravdu spíše dokument. (Malarkey) 5*
Zajímavý a obdivuhodný počin, který byl točen více než 13náct let. To je asi tak vše a proč? Drobnosti ze zákulisí jsou většinou vtipné, ale samotná osobnost Václava Havla pro mě nikdy nebyla tou, o které bych chtěl vidět nějaký podobný dokument. Civilní vzhled a snaha o ukázání "našeho civilního prezidenta" se povedla, ale možná šla až moc do hloubky, kdy prezident ztrácí všechno to "kouzlo" výjimečnosti muže na vrcholu politického systému. Ani časové upevnění není příliš zvládnuté, protože kdo nežil a nezajímal se o události v dokumentu bude zpětně jen těžko odhadovat roky a období, na které odkazuje právě samotný dokument bez nutnosti "ukázat datum". Z dokumentu bych opravdu chtěl dostat více než pár vtipných okamžiků, několik vysvětlení historických zajímavostí a neustále opakovanou myšlenku, že i prezident je prostě jen obyčejný člověk na neobyčejném místě. Nijak tím neshazuji kvalitu, která je svým způsobem nepopiratelná, ale mě nedokázala dostatečně oslovit. (Djkoma) 4*
Nejen v rámci nepříliš ohromující české konkurence ojedinělý počin. Dokument, který se obejde bez doplňujících titulků s daty a jmény, neboť spoléhá na divákovu obeznámenost s osobou Václava Havla a děním okolo něj. V žádném případě tedy nejde o Havlův profil pro nepoučené, leč i pro ně mohou být pohledy „do zákulisí“ velmi zábavné. I jakožto člověk, který politické dění dobrovolně (chcete-li ignorantsky) míjí, jsem celé dvě hodiny sledoval s velkým zaujetím. Co připouštím, mé nijaké mínění o Havlovi – prezidentovi zůstalo neměnné, mé mínění o Havlovi – občanovi se vyvinulo pozitivním směrem. 85% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Myšlenka vytvořit dokument o významném českém dramatikovi, spisovateli, disidentovi, bojovníku za lidská práva a spoluzakladateli Charty 77 Václavu Havlovi (narozen 5. 10. 1936, Praha - zemřel 18. 12. 2011, Hrádeček), který nečekaně vstoupil do vysoké politiky, vznikla nedlouho po jeho zvolení československým prezidentem. Natáčení však začalo až v roce 1992, kdy Václav Havel zvažoval druhou kandidaturu na prezidentský úřad, ale první na funkci hlavy státu nové České republiky, a nebylo jasné, jak se rozhodne. Filmová freska Občan Havel nahlíží do zákulisí prezidentského úřadu. Mapuje ovšem i politiku a novodobou historii ČR. Díky naprosto ojedinělé důvěře Václava Havla k Pavlu Kouteckému vznikl unikátní časosběrný projekt, sledující klíčovou osobnost moderních českých dějin a zaznamenávající události v rozmezí téměř jedenácti let. Koutecký natočil „předehru“ toho, co nám dovolí vědět politici a co přežvýkají nejrůznější média, určující, co a v jaké formě se dozvíme. Pořídil záběry, zachycující tříbení názorů a hledání kompromisů před veřejnou prezentací, organizaci kanceláře, neustálý boj s novými problémy a především mnoho aktérů politické scény. Vyvaroval se senzačních obrázků; i intimní osobní momenty jsou prezentovány velmi civilně. Okamžiky rozpaků, jisté nemotornosti, nedorozumění či netrpělivosti prezidenta lidsky dokreslují. Za dobu natáčení se Havel vyvíjel, ale základní přístupy, morální kredit, osobní disciplínu, široký záběr, odpovědnost ke společnosti, vlasti a světu i přes mnohé události a vzrůstající náročnost úřadu nezměnil. – Natáčelo se v letech 1992–2005, vzniklo 45 hodin filmu a videa, přesto tým nemohl být zdaleka u všeho. – Po tragické smrti Pavla Kouteckého (13. dubna 2006) producentka požádala o dokončení dokumentaristu Miroslava Janka a jeho manželku, střihačku Toničku Jankovou. „Adoptivní tvůrci“ museli materiál pečlivě prozkoumat, utřídit a „vražedně probrat“. Snažili se ctít Kouteckého vidění, jeho smysl pro filmový jazyk, vtip, rytmus. Neměli žádný jeho scénář ani větší povědomí o jeho záměru, Pavel Koutecký o filmu téměř nehovořil. – Ve snímku bohužel scházejí titulky, určující konkrétní situace a aktéry. Někdy nás orientuje datace televizního zpravodajství, především z TV Nova, jež se překvapivě stala hlavním partnerem filmu. Ta původně měla odvysílat čtyřdílný seriál hodinových dokumentů z natočeného materiálu, který nakonec převzala Česká televize a uvedla 14. a 21. října 2014. Pro DVD distribuci byla připravena delší režisérská verze. Premiéra (původně připravovaná k Havlovým sedmdesátinám) se uskutečnilaí týden před další prezidentskou volbou.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Neformální porada Václava Havla s blízkými spolupracovníky o kandidatuře na prvního prezidenta ČR v roce 1992 probíhá v dobré náladě. S Ladislavem Špačkem prochází Havel ulicemi Prahy. Na setkání se slovenskými přáteli obhajuje Havel své rozhodnutí a vyvrací zveřejněné negativní výklady. Havel si vybírá garderobu a formuluje věty, jimiž oznámí kandidaturu. Piluje děkovací řeč po případném zvolení. Mluvčí Špaček mu uděluje rady, jak se chovat před kamerou. Václav Havel pro zpestření teatrálně recituje mj. Šrámkovu báseň. V kruhu poradců poslouchá Havel zpravodajství Radiožurnálu o volbě prezidenta. V televizi pak sledují vystoupení poslanců, včetně sprostého projevu republikána Vika. Manželka Olga je znechucena, mluví o bezmoci a výjev nazývá „hanebným divadlem“. Václav Havel je zvolen, po přípitku s manželkou odjíždí do sněmovny. Po návratu vtipně komentuje svou funkci. Na tiskovce použije repliky o demokracii ze své divadelní hry. Po prezidentské přísaze ve Vladislavském sále státník rychle „přebíhá“ na vojenskou přehlídku. Navečer pozdraví z balkonu plné nádvoří občanů. Václav Havel s manželkou se na Hradě setká s nastoupenými zaměstnanci. Ujímá se úřadu. Havel připravuje s asistentkou průběh výkladu pro poslance o nové struktuře prezidentské kanceláře. S architekty prochází Lumbeho zahrady na Pražském hradě, kde je zahrádkářská kolonie. Na návštěvě v Poldi Kladno vyslechne prezident nářky odboráře a snaží se objasnit mu své pravomoce. Během relaxace na Hrádečku rozebírá Havel změny oproti předešlému prezidentskému období. Na organizační schůzce před návštěvou Borise Jelcina prezident klade nekompromisní otázky spolupracovníkům a zdůrazňuje své preference plánovaného programu. V divadle Na Zábradlí se Havel aktivně účastní protestního večera kvůli již tři roky uzavřené kavárně Slávii a přítomným přečte svou petici. Při přípravě slavnostního shromáždění k 75. výročí vzniku ČSR je prezident nespokojen s vybavením Vladislavského sálu. Během „poradního“ oběda s přípravami návštěvy Billa Clintona posuzuje Havel současnou českou politiku a nechuť Václava Klause ke vstupu ČR do NATO. Prozrazuje, že premiéra nepozval do Reduty na plánovaný večer. Havel přebírá saxofon. V jazzovém klubu je nakonec i Václav Klaus. Bill Clinton zahraje na darovaný saxofon české výroby. Na univerzitě v Rumunsku převezme Havel čestný doktorát. V závěru projevu prohlásí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Havel se zúčastní koncertu Rolling Stones na Strahově a pozve kapelu na neformální oběd. Zemřela Olga Havlová. Z okna Havel pozoruje smuteční zástup na hradním nádvoří. Volby v červnu 1996. Prezident vede separátní rozhovory s předsedy čtyř parlamentních stran (Klaus, Lux, Zeman, mimo kameru Kalvoda). S každým se mu jedná jinak. Zeman, posílený becherovkou, jej poučuje. Dohadují se o znění věty, kterým tisku oznámí, koho pověří sestavením vlády. Státník výsledky vždy přetlumočí svým poradcům. Při plánování oslav šedesátin politik instruuje ochranku o možném chování svých přátel a nacvičuje vítání hostů v divadle Archa. Oficiální oslava proběhne i ve Španělském sále. 26. listopadu 1996 televize oznámí podrobnosti o operaci plic, kterou provedl Havlovi profesor Pafko. O pacienta se stará přítelkyně Dagmar Veškrnová. Začátkem ledna televize informuje o chystaném sňatku. V nejužším kruhu se mluví o detailech svatebního dne. Po civilním obřadu na žižkovské radnici Havel připomene svůj první tamní sňatek (9.7.1964). Pronese prohlášení o svém soukromém životě a přesune se s novomanželkou k okruhu svých přátel. Během hospodářské krize na jaře 1997 hrozí rekonstrukce Klausova kabinetu. Havel doma na jednání prezentuje svůj pohled na situaci. S přáteli Václav Havel emotivně rozebírá pro a proti jeho případné další prezidentské kandidatury. Po jednání s premiérem Klausem shrnuje výsledky s poradci; hovoří se o demisi vlády. Při přípravě na tiskovku Havel vášnivě rozebírá mýty o svých chybách, zvláště o prodeji části Lucerny Chemapolu, a prezentuje své odhodlání dál bojovat. V zahradě oznámí tisku své rozhodnutí kandidovat. Po alarmujícím Havlově „Rudolfinském projevu“ jediný Klaus netleská... Prezidentské volby 1998 přinášejí nepříjemné „politické tance“. Václav Havel postupuje do druhého kola jako jediný kandidát. Po jeho zvolení republikán Vik prohlásí, že volbu neuznává, a Dagmar Havlová píská. Zdlouhavé přípravy na fotografování oficiálních snímků prezidentského páru Václav Havel přečkává jen se sebezapřením. Havel nastupuje do nemocnice a baví se s lékaři a sestrami. Prezident na cestě do USA komentuje připravovaný projev v angličtině pro summit k padesátému výročí založení NATO (1949). Při krizi v ČT na přelomu roku 2000 a 2001 poradci nabádají Havla ke zdrženlivosti. Ale státník si stejně řekne své a je pak zlostně kritizován Zemanem. Autor vtipným prohlášením křtí své sebrané spisy, vydané nakladatelstvím TORST. Parlamentní volby 2002. Vítězí ČSSD, komunisté dostanou nejvíce hlasů od roku 1989. Vrcholí přípravy na summit Severoatlantické aliance (2002), na který se do Prahy sjedou politické špičky: George Bush, Jacques Chirac a další. Nacvičují i číšníci. Václav Havel rozpouští tým nejbližších spolupracovníků a žertuje o svém důchodu. Likviduje hradní kancelář. Při setkání s Gabrielou Beňačkovou vzpomíná na vězení, kde sledoval v televizi Prodanou nevěstu v jejím podání. Na Hradě proběhne rozlučkový raut; naposledy popřeje Havel nastoupené stráži pěkný nový rok. Dramatik čte ze své nedokončené hry z roku 1988, jejíž protagonista nápadně připomíná jeho situaci. Následujícím prezidentem se stal Václav Klaus. Miloš Zeman odešel do důchodu. Václav Havel napsal hru Odcházení.
Postavy a obsazení
• Václav Havel - prezident republiky 1989-2003
• Bill Clinton - Bill Clinton
• Jan Tříska - Jan Tříska
• Václav Klaus - předseda vlády ČR (1992-1998)
• Ivan Medek - kancléř prezidenta
• George W. Bush - George W. Bush
• Miloš Zeman - předseda Poslanecké sněmovny ČR (1996-1998)
• Ladislav Špaček - mluvčí prezidenta republiky
• Václav Havel - prezident republiky 1989-2003
• Bill Clinton - Bill Clinton
• Jan Tříska - Jan Tříska
• Václav Klaus - předseda vlády ČR (1992-1998)
• Ivan Medek - kancléř prezidenta
• George W. Bush - George W. Bush
• Miloš Zeman - předseda Poslanecké sněmovny ČR (1996-1998)
• Ladislav Špaček - mluvčí prezidenta republiky
Ocenění:
European Film Awards
2008 - Miroslav Janek, Pavel Koutecký (Nejlepší dokument) (nominace)
Český lev
2008 - Miroslav Janek, Pavel Koutecký (Nejlepší dokumentární film)
Premiéra ČR: 31.1.2008 Aerofilms
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 20.10.2008 (DVD)
Poprvé na DVD: 10.11.2009 MF Dnes
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 14 382 108
Návštěvnost v ČR 159 392
European Film Awards
2008 - Miroslav Janek, Pavel Koutecký (Nejlepší dokument) (nominace)
Český lev
2008 - Miroslav Janek, Pavel Koutecký (Nejlepší dokumentární film)
Premiéra ČR: 31.1.2008 Aerofilms
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 20.10.2008 (DVD)
Poprvé na DVD: 10.11.2009 MF Dnes
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 14 382 108
Návštěvnost v ČR 159 392
Tvůrci a herci
Pavel Koutecký (Režie), Miroslav Janek (Režie), Jarmila Poláková (Produkce), - (Hudba), Stano Slušný (Kamera), Tonička Janková (Střih), - (Scénografie), - (Kostýmy), Viktor Ekrt (Zvuk), Daniel Němec (Zvuk), Zbyněk Mikulík (Zvuk), Zdeněk Taubler (Zvuk), - (Masky), Pavel Koutecký (Scénář), Václav Havel (Herec), Bill Clinton (Herec), Jan Tříska (Herec), Václav Klaus (Herec), Dagmar Havlová (Herec), George W. Bush (Herec), Miloš Zeman (Herec), Ladislav Smoljak (Herec), Mick Jagger (Herec), Táňa Fischerová (Herec), Keith Richards (Herec), Milan Mejla Hlavsa (Herec), Eva Holubová (Herec), Barbora Hrzánová (Herec), Pavel Koutecký (Herec), Leoš Suchařípa (Herec), Karel Zich (Herec), Peter Dvorský (Herec), Viktor Stoilov (Herec), Ladislav Špaček (Herec), Olga Havlová (Herec), Pavel Landovský (Herec), Jaroslav Hutka (Herec), Madeleine Albright (Herec), Charlie Watts (Herec), Josef Janíček (Herec), Jiří Kabeš (Herec), Joe Karafiát (Herec), Eliška Fučíková (Herec), Jiří Kolář (Herec), Jacques Chirac (Herec), Ivo Mathé (Herec), Zdenka Tichotová (Herec), Dušan Vančura (Herec), Oldřich Ortinský (Herec), Emil Constantinescu (Herec), Bohdan Holomíček (Herec)
2007/119/Česko/Dokumentární
Zajímavost k filmu
- Film byl roku 2008 nominován na cenu LUX Evropského parlamentu.
- Film získal roku 2009 cenu Asociace českých filmových klubů na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší dokumentární film.
- Český lev 2008 v kategorii Dokument.
- Václav Havel si prý na štáb natolik zvykl, že jeho přítomnost vůbec nevnímal.
- Film vznikal téměř patnáct let.
- Václav Havel šel do tohoto projektu jen s tím, že film bude mít premiéru několik let po ukončení jeho funkce. Obsah je totiž místy politicky "nekorektní".
- Po tragické smrti Pavla Kouteckého na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek se svou ženou, střihačkou Toničkou Jankovou.
- Plánuje se, že k natočenému materiálu se někdy v budoucnu tvůrci navrátí. Mimo jiné proto, že mají natočenou spoustu enormně zajímavých momentů, které však nyní nechtějí zveřejňovat, jelikož se týkají osob stále veřejně činných.
- Premiéra se uskutečnila v paláci Lucerna, který postavil Havlův dědeček.
- Celkem bylo za více než 13 let Havlova "života s kamerou" natočeno přes sedmdesát hodin materiálu při devadesáti rozdílných příležitostech. Z toho pětačtyřicet na filmový pás a zbytek na videozáznam.
- Film získal roku 2009 cenu Asociace českých filmových klubů na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší dokumentární film.
- Český lev 2008 v kategorii Dokument.
- Václav Havel si prý na štáb natolik zvykl, že jeho přítomnost vůbec nevnímal.
- Film vznikal téměř patnáct let.
- Václav Havel šel do tohoto projektu jen s tím, že film bude mít premiéru několik let po ukončení jeho funkce. Obsah je totiž místy politicky "nekorektní".
- Po tragické smrti Pavla Kouteckého na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek se svou ženou, střihačkou Toničkou Jankovou.
- Plánuje se, že k natočenému materiálu se někdy v budoucnu tvůrci navrátí. Mimo jiné proto, že mají natočenou spoustu enormně zajímavých momentů, které však nyní nechtějí zveřejňovat, jelikož se týkají osob stále veřejně činných.
- Premiéra se uskutečnila v paláci Lucerna, který postavil Havlův dědeček.
- Celkem bylo za více než 13 let Havlova "života s kamerou" natočeno přes sedmdesát hodin materiálu při devadesáti rozdílných příležitostech. Z toho pětačtyřicet na filmový pás a zbytek na videozáznam.
Odkazy
Hrají:
Václav Havel, Bill Clinton, Jan Tříska, Václav Klaus, Dagmar Havlová, George W. Bush, Miloš Zeman, Ladislav Smoljak, Mick Jagger, Táňa Fischerová, Keith Richards, Milan Mejla Hlavsa, Eva Holubová, Barbora Hrzánová, Pavel Koutecký, Leoš Suchařípa, Karel Zich, Peter Dvorský, Viktor Stoilov, Ladislav Špaček, Olga Havlová, Pavel Landovský, Jaroslav Hutka, Madeleine Albright, Charlie Watts, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Joe Karafiát, Eliška Fučíková, Jiří Kolář, Jacques Chirac, Ivo Mathé, Zdenka Tichotová, Dušan Vančura, Oldřich Ortinský, Emil Constantinescu, Bohdan Holomíček