Krotitelé duchů / Ghostbusters (2016/117/USA, Austrálie/Akční, Komedie, Sci-Fi) 53%

JEDNOU VĚTOU
„Zavolejte nám."

OBSAH
Třicet let poté, co diváky uchvátil původní film, se Krotitelé duchů vracejí, aby se ve zcela nové podobě představili současné divácké generaci. Režisér Paul Feig kombinuje známé prvky boje s nadpřirozenými bytostmi, díky kterým byla původní filmová série tak oblíbená, s novým hereckým týmem, složeným z těch nejlepších komediálních herců současnosti. Připravte se na letní podívanou, během které společně zachrání svět!(Falcon)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Snad první film, u kterého by mi bylo líto, když bych ho hodnotil hůř, než jak jsem ho skutečně hodnotil. Přitom by si to bezesporu zasloužil. Prachsprostě totiž kopíruje legendární osmdesátkové Krotitelé duchů, ze kterých si vzal vlastně všechno a nepřišel s ničím novým. Až na to, že je to natočeno poměrně dobře a digitální efekty taky nejsou k zahození. Do toho Chris Hemsworth naprosto exceluje a dělá z tohoto filmu opravdovou komedii. Zapíral bych, když bych tvrdil, že jsem se nezasmál. Žel kvůli těm holkám to nebylo. Je vidět, že Kristen a Melissa mají úplně jinou filmovou průpravu než Leslie s Kate. Kate obzvlášť byla hodně mimo. Každopádně zvědavý jsem na výsledek byl, co Vám budu povídat. Nakonec to ale nedopadlo hůř, než jsem čekal a cameo rolí starých známých jsem se konec konců také dočkal. Jen na tu znělku by už nikdo nikdy neměl šahat. To by bylo fakt moc fajn. (Malarkey) 3*

Moc jsem se těšil na hubatý female nářez, ale dostal jsem jenom středně oslizlý a totálně splasklý biják bez humoru, s přepáleným digi vizuálem a zoufale nevyužitým potenciálem. Nevím, proč zrovna Ghostbusters přišli Feigovi jako dobrá platforma pro diss machismu a misogynie, vždyť už originál vtipně nabourával kategorii mužského hrdinství. Když už ale chtěl podvracet, měl to aspoň udělat pořádně. Chris jako Barbie není vtipný ani první minutu a pokud to je hlubší koncept, tzn. má to divákovi ukázat, jak stereotypizace není zábavná, tak by mohl fungovat aspoň zbytek filmu. Ale nefunguje. Talentovaný cast spíš okatě pózuje, slapstickové fóry padají o kus vedle, napětí nikde a skoro všechny nápady jsou jenom špatně recyklovaný originál. Použití starých pardů je spíš rozpačité než inteligentní. Krotitelky postavily svou kampaň na hejtu a člověk by si přál, aby ten diss rozdmýchávaly i něčím lepším než jen naprostou ledabylostí a nulovým adrenalinem. Bohužel si jenom dokola nabíhají na vidle těch nejstereotypnějších keců o blběnách bez chlapa, co problémy řeší fistulí. P. S. Jestli bylo vyhození Chrisova tanečku fakt nejtěžším režijním rozhodnutím, má Paul docela sladkej život. (Marigold) 1*

No ty kráso, nevěřím vlastním očím, ale ze všech lidí zrovna mě a ze všech filmů zrovna tenhle film se mi líbí. A to jsem byla tak připravená ho nenávidět, protože původní film je podle mě přeceněný a hlavně nevtipný blábol. Tenhle taky není bez chyby, ale upřímně jsem si jeho sledování užila a možná bych jich přežila i dalších pár. Má hlavní výtka asi je, že by hlavní hrdinky nemusely být tolik hlasité - Melissa McCarthy nemá snad jedinou repliku pronesenou klidným hlasem), ale přináší i spoustu původních (a vtipných!) nápadů. Ano. Občas mám tendenci trochu víc přehánět svou reakci, když mám dojem, že jde většina diváků nespravedlivým směrem, možná se to trochu děje i teď, ale god dang it, chytání draka na metalovém koncertě, posedlá figurína, vzpomínání na Patricka Swayzeho nebo debata o vracení kočky do pytle jsou super. Dívala jsem se na oba filmy po sobě a u původního jsem si říkala: "Ou jé, to by bylo tak nechutné, kdyby kupříkladu zjizvená ošuntělá ženská seriózně přemýšlela nad posedlým sexy chlapem, jestli má řešit to posednutí nebo jestli si to má radši rozdat s hostitelem. A potom jsem v traileru toho nového filmu viděla, že tam bude posedlý Chris Hemsworth, a začala jsem se bát. A potom jsem se podívala na celý ten nový film a oddechla jsem si, protože ten reboot tomu starému díky bohu není zas tak podobný. Nabízí propracovanější a funčnější fikční svět, představí nám všechny svoje protagonistky, ukáže v praxi jejich schopnosti a zabývá se sílou jejich vzájemného přátelství, ach, už brečím dojetím. A hlavně, hlavně žádné z nich žádný duch neolizuje klitoris, což se o původním filmu bohužel říct nedá. -"Never compare me to the mayor in Jaws! Never!" (Morien) 3*

VELKÁ RECENZE
A máme to za sebou. Krotitelé duchů vzbuzovali emoce dlouho před premiérou. Podle statistik na Youtube jsou populární asi jako daňová kontrola a došlo i na vyhrožování hercům, rasistické urážky a podobné věci, jaké k letní filmové podívané úplně nesedí. Ale co, někteří lidé jsou zkrátka idioti, co si remake jedné slavné sci-fi komedie berou až příliš osobně. Sledovat dění okolo Krotitelů duchů nicméně bylo celkem zajímavé. A bohužel možná zajímavější než film samotný.
Nenávist, která se na novinku Paula Feiga s ženskou skvadrou hrdinek místo chlapů snesla, je naprosto neoprávněná. Mě samotného vlastně moc nezajímá, kdo se bude motat po plátně a bojovat s nadpřirozenem. Kdyby tam byli zábavní lachtani, beru to a dokud se někdo nezačne pokoušet o ženskou verzi Predátora, je mi tenhle trend remaků s ženskými postavami celkem volný. Koneckonců čtveřice nových hrdinek už dobrou pověst v komediích získala, tak proč by to nemohlo fungovat? Mohlo. A celkem bez problémů. Jen by to asi musel být trochu jiný film.
Krotitelé duchů z roku 2016 nejsou vyloženě průšvih, ale jde přesně o ten typ filmu, u něhož si řeknete, že moc netušíte, proč vznikl. V nedávném Víkendovém výplachu jste si mohli přečíst nápady, s nimiž o zakázku bojoval Max Landis a šlo o dost zajímavé čtení. Ti, co dorazilo do kin, ale bohužel připomíná spíš dílo producentů a účetních než filmařů. Jako by si někdo vzpomněl, že tu Krotitelé duchů dlouho nebyli, mají ovšem spoustu fandů, a tak natočí remake, protože na něj lidé přijdou. Když to vyšlo Jurskému parku/Jurskému světu, třeba to vyjde i tady. Na rozdíl od návratu dinosaurů, který disponoval sympatickými hrdiny, skvělou akcí, humorem i napětím, jsou ale Krotitelé duchů vcelku unylá podívaná. A dře to hlavně v humoru.
Bill Murray, Dan Aykroyd, Harold Ramis a Ernie Hudson vyklidili pole a na jejich místo přišly dvě ženské komediální hvězdy a dvě ne moc známé tváře ze Saturday Nigh Live. Ale upřímně kdybych nevěděl, jaké žánry točí Kristen Wiig s Melissou McCarthy, rozhodně bych je komičkami nenazval. Krotitelé duchů totiž obsahují překvapivě málo vtipů a dobrá polovina z nich navíc pochází z ranku „tu zbraň jsme blbě seřídily, a když vystřelím, hodí to se mnou přes celou ulici. Sranda, co?“ Hraje se tu na první dobrou, scénář ani režisér hereckým hvězdám příliš vstříc nevycházejí a počítá se víceméně s tím, že se lidi budou smát Melisse McCarthy, která už asi potřicáté hraje Melissu McCarthy (=obtloustlou paní s divným hlasem, trošku buranským chováním a dobrým srdíčkem schovaným za slupkou sarkastické drsňačky). Kristen Wiig je na tom podobně nudně a většinu těch humornějších scén tak musí táhnout Kate McKinnon s Leslie Jones. Docela jim to jde, ta první si střelenou vědátorku dost užívá, druhá se zase snaží chovat jako Eddie Murphy před pětadvaceti lety a taky jí to celkem jde. A navíc těch humorných situací stavících na pohlaví a barvě pleti není zdaleka tolik, jak to z traileru vypadalo.
No ale na starou partu tahle uměle sestavená čtveřice s mizernou hereckou chemií zkrátka nemá. Jejich fóry často míří vedle nebo hrají na jistotu a banální zápletka jim taky nedává moc možností přijít s něčím, co člověka překvapí nebo nečekaně rozesměje. No a i ten Hemsworthův luxusní idiot se sakra rychle okouká. Hercům jsem zkrátka ani na chvíli nevěřil, že by se na place bavili tak jako kdysi Murray a spol. Dovedu si představit, že by to fungovalo s nějakou sehranou partou, třeba bandou okolo Rogena nebo Stillera, avšak tohle umělé obsazení jednoduše nenabízí víc než komediální průměr.
Pár bodů navíc získávají Krotitelé duchů překvapivě za akci. Trikově jde o hodně strhující podívanou a blbnutí s nadpřirozenem si Feig dovedl pohlídat. Už ve Špiónovi ukázal, že mu akce a výpravnější momenty celkem jdou, a tady to potvrzuje. Bohužel se rozhodl točit komedii, takže pořád dostáváme víc scén, ve kterých Kristen Wiig zeblije duch, než velkolepých bitek, jaké nabízí finále.
Celkově jde o průměr. Nechci tvrdit, že jsem zklamaný, protože jsem od tohohle projektu víc nečekal. Na druhou stranu, i když to v komediálních momentech drhne a Krotitelé duchů sází přesně na ty vtipy, jaké u podobného filmu očekáváte, je to vlastně neškodná zábava. Taková, která si ten hate internetových fanboyů nezaslouží. Ale nezaslouží si nejspíš ani moc jejich pozornosti. Na Krotitele duchů si nikdo za rok nevzpomene a třeba se za pár let dočkáme dalšího pokusu o restart, jenž tentokrát bude sázet na něco jiného než na osvědčenou formuli a změnu pohlaví hlavních hrdinů.
p.s.: Originál považuji za solidní sci-fi komedii, které je však v těch osmdesátých letech dobře a její kvality by se neměly přeceňovat. Aykroyd, Murray i Ramis mají na svém kontě o dost lepší kousky.

O FILMU
Uplynulo více než třicet let od premiéry prvního dílu série...více než 25 let od okamžiku, kdy se duchové na plátnech kin objevili naposledy...a nyní je toto dlouhé čekání konečně u konce. Krotitelé duchů se znovu vracejí do kin s novým týmem a novými postavami ve zcela novém dobrodružství.
Na počátku tohoto nového pokračování stojí režisér Paul Feig, který má jakožto tvůrce seriálu Machři a šprti a režisér filmů Ženy sobě, Drsňačky a Špion na svém kontě jedny z nejúspěšnějších, nejpřevratnějších a nejpamátnějších komedií posledních let. Právě Feig viděl v možnosti zahájit zcela novou kapitolu této série šanci posunout jednu ze svých nejoblíbenějších komediálních sérii do 21. století. „Když se Krotitelé duchů v kinech poprvé objevili, byl jsem z nich naprosto nadšený,“ říká. „Byl jsem na nich hned během premiérového víkendu a upřímně řečeno jsem se nikdy nesetkal s komedií, která by s diváky dokázala to, co právě tento film. Diváci včetně mě byli z toho filmu nadšením naprosto bez sebe, a to nejenom proto, že se jednalo o zábavný film. Šlo tu o to, že se nám představili i ti nejzábavnější herci - všichni jsme zbožňovali Billa Murrayho, Dana Aykroyda, Harolda Ramise a Ernieho Hudsona, takže šance vidět tento tým snů pohromadě na plátně vše posunula na zcela novou úroveň. Ale úplně nejlepší na tom filmu byl nápad zasadit ho do kontextu boje s duchy prostřednictvím moderních technologií...to byl prostě geniální nápad. Jedná se o jednu z těch věcí, u kterých si říkáte, že byste si přáli, aby napadla právě vás.“
Nápad natočit další Krotitele duchů - ve smyslu pokračování - samozřejmě není ničím novým. „Vždycky jsem toužil natočit další pokračování,“ říká Ivan Reitman, který režíroval a produkoval první dva ikonické díly této série a nyní je společně s Amy Pascal producentem i tohoto pokračování. „Jedná se o jeden z těch příběhů, ke kterým byste se prostě měli vrátit, a já neustále doufal, že k tomu dojde. Ale pokud bychom se na pokračování neshodli všichni, nebylo by ho možné natočit. Dopracovat se ke shodě čtyř různých lidí - obzvlášť těchhle čtyř - bylo takřka nemožné. A pak nás bohužel opustil Harold.“
Po smrti Harolda Ramise v roce 2014 začala filmová společnost ve spolupráci s Reitmanem hledat nové komediální talenty, kteří by se režie chystaného filmu mohli ujmout. Tehdy se objevil Feig. „Věděl jsem, že se už dlouho pokoušejí natočit pokračování,“ říká Feig. „Začal jsem o tom přemýšlet. Legrační postavy, které bojují s nadpřirozeným světem, to je stále velmi unikátní nápad, a mně přišlo, že bychom se mohli zaměřit na spoustu dalších věcí, kterými se první dva filmy série nezabývaly. Přemýšlel jsem, jak se toho chopit. A napadlo mě, že bych takový film mohl natočit se čtveřicí těch nejzábavnějších komediálních hereček, jaké znám. To mě velice lákalo, protože šlo o něco zcela nového.“
„Paul byl odhodlaný natočit vysokorozpočtový filmový trhák se ženami, ale bylo náročné přijít s nápadem na ten pravý film a herecký tým - postavy musely na plátně fungovat na sto procent ve všech ohledech,“ dodává vedoucí výroby Jessie Henderson, která je Feigovou produkční partnerkou. „Poprvé jsme se o něco takového pokusili s filmem Špion, ale jeho verze Krotitelů duchů byla příležitostí vše posunout na zcela novou úroveň se speciálními efekty, vizuálními efekty a bohatým hereckým týmem.“
Reitmana Feigův nápad svým komediálním potenciálem zaujal také. „Na Paulově verzi je velice přitažlivé to, že v ní vůbec nejde o to, jakého pohlaví naši Krotitelé jsou,“ míní. „Podstatné je tu přátelství čtveřice hlavních hrdinů či hrdinek, kteří společně vykonají cosi výjimečného.“ Když měl Feig podporu jak filmové společnosti, tak Reitmana samotného, spojil své síly s Katie Dippold, aby společně napsali scénář. „Existovala jen jedna osoba, se kterou jsem scénář tohoto filmu chtěl psát, a tou byla Katie,“ říká Feig o ženě, se kterou v minulosti společně napsal scénář k filmu Drsňačky. „Spolupracoval jsem s ní na jiných projektech a vím, že zbožňuje duchařské příběhy. Má moc ráda strašidelné filmy. Jednalo se o dokonalou volbu.“
„Zpočátku jsme strávili spoustu času rozhovory o tom, jak by měl scénář vypadat,“ vzpomíná Dippold. „Bavili jsme se o velkém množství tvůrčích záležitostí - které prvky z předchozích filmů by se měly znovu objevit? Co bychom měli inovovat? A pak jsme začali rozebírat příběh a postavy. Netoužili jsme po předělání původních postav - Venkman bude vždycky Venkman, nemůžete ho předělat. Takže jsme si vymysleli čtveřici zcela nových postav.“
„Paul byl odhodlaný natočit film, který by si zachovával ducha původního snímku, ale existovaly by oprávněné důvody k jeho vzniku,“ popisuje Amy Pascal. „Vždycky záleží na postavách, a právě ty dokáže Paul vytvářet naprosto jedinečně.“
Právě proto Feig k filmu přistupoval jako ke zcela novému příběhu, ve kterém se objevuje zcela nový tým. „Chtěl jsem, abychom na začátku filmu viděli náš současný svět - svět, který nemá žádné jasné důkazy o existenci duchů,“ vysvětluje Feig. „Naše krotitelky zasvětili své životy hledání vědeckých důkazů o jejich existenci, ale svět je považuje za pomatené, protože žádný jasný důkaz neexistuje. Ale když se konečně setkají s duchy, jejichž existenci se celý život snažily prokázat, rozhodnout se dát světu najevo, že své životy nepromarnily. Mají společný cíl a navzájem se svými schopnostmi a povahami doplňují.“
Dippold a Feig tedy vytvořili zcela nové postavy, které by dokázaly dobře fungovat jako tým. „Abby je odbornice na nadpřirozeno, zasvětila svůj život studování duchu,“ vysvětluje. „Erin je fyzička, která se snaží vše držet na vědecké úrovni. Holtzmannová, konstruktérka, dokáže návrhy, se kterými Abby s Erin přicházejí, proměnit ve skutečnost a doopravdy postavit potřebné vybavení. No a konečně Patty se k nim přidá jako nováček. Ví o New Yorku naprosto vše, což bude klíčové pro rozřešení záhady toho, kde se duchové nalézají a co se na Manhattanu vlastně odehrává.“ „Muže jsme už jako legrační vědátory viděli, ale s výjimkou Elaine May ve filmu Nový list jsme neměli možnost setkat se v podobné roli s ženami,“ popisuje Pascal. „Jednalo se o svěží a ojedinělé pojetí, kterému bylo třeba dát zelenou.“
Napsat postavy tak, aby se doplňovaly, je ale jen jednou složkou úspěchu - Feig musel do rolí těchto postav navíc obsadit herečky, které byly výjimečně vtipné a mohly by tak těmto postavám vdechnout život. Nakonec Feig do role Abby obsadil Melissu McCarthy, do role Erin Kristen Wiig, do role Holtzmannové Kate McKinnon a do role Patty Leslie Jones.
„Myslím, že důvodem toho, proč je Melissa jednou z nejúspěšnějších komediálních hereček současnosti je skutečnost, že své postavy ztvárňuje jako obyčejné lidi,“ soudí Reitman. „Má úžasnou energii, je velice upřímná - působí velice zábavně a navíc věrohodně. Diváci ji zbožňují, protože je jednou z nich.“
Když přišlo na obsazení role Erin, McCarthy už svou roli přijala, a proto bylo podle Feigeho nejsmysluplnější obrátit se na její hereckou kolegyni z filmu Ženy sobě. „Znovu a znovu se naše rozhovory ke Kristen stáčely,“ říká Feige, „ale neměl jsem tušení, jestli by o takovou roli vůbec stála, protože v poslední době své herecké umění dokazovala v celé řadě dramatických rolí. Pak se s ní zničehonic bavila moje manželka a Kristen se během jejich rozhovoru zmínila, že ví o tom, že se chystám točit Krotitele duchů a že pokud bych pro ni měl nějakou sebemenší roli, tak že by se jí s chutí ujala. To mi udělalo radost, protože Kristen se pro roli Erin dokonale hodila. Je jednou z nejvtipnějších komediálních hereček na světě - vždycky se jí podaří mě rozesmát.“
„V případě role Jillian Holtzmannové jsme potřebovali herečku, která bude schopna nestandardního pojetí své role,“ prohlašuje Reitman. „Viděl jsem úžasné skeče, v nichž Kate McKinnon představovala Justina Biebera a ve kterých se jí podařilo velice originálním způsobem zachytit podstatu jeho osobnosti. Svou roli ve filmu Krotitelé duchů prostoupila ojedinělou, svéráznou a velmi vtipnou energičností, která je pro tuto roli naprosto dokonalá! Kate je komediální gigant, kterého není radno podceňovat.“
Nápad na obsazení poslední ze čtveřice hlavních hrdinek přišel jako blesk z čistého nebe. „Leslie Jones jsem poprvé viděl v pořadu Weekend Update,“ říká Feig. „Asi po minutě sledování povídám manželce, že tahle žena je jednou z našich krotitelek. Sešli jsme se a velice jsme se sblížili díky skutečnosti, že jsme se oba začali věnovat standup komedii přibližně ve stejnou dobu, v osmdesátých letech. Má velice působivou osobnost, ale je velice srdečná - do všeho, co dělá, jde zcela naplno. V roli Patty Tolanové na sebe poutá veškerou pozornost.“
Uplynulo více než třicet let od premiéry prvního dílu série...více než 25 let od okamžiku, kdy se duchové na plátnech kin objevili naposledy...a nyní je toto dlouhé čekání konečně u konce. Krotitelé duchů se znovu vracejí do kin s novým týmem a novými postavami ve zcela novém dobrodružství.
Na počátku tohoto nového pokračování stojí režisér Paul Feig, který má jakožto tvůrce seriálu Machři a šprti a režisér filmů Ženy sobě, Drsňačky a Špion na svém kontě jedny z nejúspěšnějších, nejpřevratnějších a nejpamátnějších komedií posledních let. Právě Feig viděl v možnosti zahájit zcela novou kapitolu této série šanci posunout jednu ze svých nejoblíbenějších komediálních sérii do 21. století. „Když se Krotitelé duchů v kinech poprvé objevili, byl jsem z nich naprosto nadšený,“ říká. „Byl jsem na nich hned během premiérového víkendu a upřímně řečeno jsem se nikdy nesetkal s komedií, která by s diváky dokázala to, co právě tento film. Diváci včetně mě byli z toho filmu nadšením naprosto bez sebe, a to nejenom proto, že se jednalo o zábavný film. Šlo tu o to, že se nám představili i ti nejzábavnější herci - všichni jsme zbožňovali Billa Murrayho, Dana Aykroyda, Harolda Ramise a Ernieho Hudsona, takže šance vidět tento tým snů pohromadě na plátně vše posunula na zcela novou úroveň. Ale úplně nejlepší na tom filmu byl nápad zasadit ho do kontextu boje s duchy prostřednictvím moderních technologií...to byl prostě geniální nápad. Jedná se o jednu z těch věcí, u kterých si říkáte, že byste si přáli, aby napadla právě vás.“
Nápad natočit další Krotitele duchů - ve smyslu pokračování - samozřejmě není ničím novým. „Vždycky jsem toužil natočit další pokračování,“ říká Ivan Reitman, který režíroval a produkoval první dva ikonické díly této série a nyní je společně s Amy Pascal producentem i tohoto pokračování. „Jedná se o jeden z těch příběhů, ke kterým byste se prostě měli vrátit, a já neustále doufal, že k tomu dojde. Ale pokud bychom se na pokračování neshodli všichni, nebylo by ho možné natočit. Dopracovat se ke shodě čtyř různých lidí - obzvlášť těchhle čtyř - bylo takřka nemožné. A pak nás bohužel opustil Harold.“
Po smrti Harolda Ramise v roce 2014 začala filmová společnost ve spolupráci s Reitmanem hledat nové komediální talenty, kteří by se režie chystaného filmu mohli ujmout. Tehdy se objevil Feig. „Věděl jsem, že se už dlouho pokoušejí natočit pokračování,“ říká Feig. „Začal jsem o tom přemýšlet. Legrační postavy, které bojují s nadpřirozeným světem, to je stále velmi unikátní nápad, a mně přišlo, že bychom se mohli zaměřit na spoustu dalších věcí, kterými se první dva filmy série nezabývaly. Přemýšlel jsem, jak se toho chopit. A napadlo mě, že bych takový film mohl natočit se čtveřicí těch nejzábavnějších komediálních hereček, jaké znám. To mě velice lákalo, protože šlo o něco zcela nového.“
„Paul byl odhodlaný natočit vysokorozpočtový filmový trhák se ženami, ale bylo náročné přijít s nápadem na ten pravý film a herecký tým - postavy musely na plátně fungovat na sto procent ve všech ohledech,“ dodává vedoucí výroby Jessie Henderson, která je Feigovou produkční partnerkou. „Poprvé jsme se o něco takového pokusili s filmem Špion, ale jeho verze Krotitelů duchů byla příležitostí vše posunout na zcela novou úroveň se speciálními efekty, vizuálními efekty a bohatým hereckým týmem.“
Reitmana Feigův nápad svým komediálním potenciálem zaujal také. „Na Paulově verzi je velice přitažlivé to, že v ní vůbec nejde o to, jakého pohlaví naši Krotitelé jsou,“ míní. „Podstatné je tu přátelství čtveřice hlavních hrdinů či hrdinek, kteří společně vykonají cosi výjimečného.“ Když měl Feig podporu jak filmové společnosti, tak Reitmana samotného, spojil své síly s Katie Dippold, aby společně napsali scénář. „Existovala jen jedna osoba, se kterou jsem scénář tohoto filmu chtěl psát, a tou byla Katie,“ říká Feig o ženě, se kterou v minulosti společně napsal scénář k filmu Drsňačky. „Spolupracoval jsem s ní na jiných projektech a vím, že zbožňuje duchařské příběhy. Má moc ráda strašidelné filmy. Jednalo se o dokonalou volbu.“
„Zpočátku jsme strávili spoustu času rozhovory o tom, jak by měl scénář vypadat,“ vzpomíná Dippold. „Bavili jsme se o velkém množství tvůrčích záležitostí - které prvky z předchozích filmů by se měly znovu objevit? Co bychom měli inovovat? A pak jsme začali rozebírat příběh a postavy. Netoužili jsme po předělání původních postav - Venkman bude vždycky Venkman, nemůžete ho předělat. Takže jsme si vymysleli čtveřici zcela nových postav.“
„Paul byl odhodlaný natočit film, který by si zachovával ducha původního snímku, ale existovaly by oprávněné důvody k jeho vzniku,“ popisuje Amy Pascal. „Vždycky záleží na postavách, a právě ty dokáže Paul vytvářet naprosto jedinečně.“
Právě proto Feig k filmu přistupoval jako ke zcela novému příběhu, ve kterém se objevuje zcela nový tým. „Chtěl jsem, abychom na začátku filmu viděli náš současný svět - svět, který nemá žádné jasné důkazy o existenci duchů,“ vysvětluje Feig. „Naše krotitelky zasvětili své životy hledání vědeckých důkazů o jejich existenci, ale svět je považuje za pomatené, protože žádný jasný důkaz neexistuje. Ale když se konečně setkají s duchy, jejichž existenci se celý život snažily prokázat, rozhodnout se dát světu najevo, že své životy nepromarnily. Mají společný cíl a navzájem se svými schopnostmi a povahami doplňují.“
Dippold a Feig tedy vytvořili zcela nové postavy, které by dokázaly dobře fungovat jako tým. „Abby je odbornice na nadpřirozeno, zasvětila svůj život studování duchu,“ vysvětluje. „Erin je fyzička, která se snaží vše držet na vědecké úrovni. Holtzmannová, konstruktérka, dokáže návrhy, se kterými Abby s Erin přicházejí, proměnit ve skutečnost a doopravdy postavit potřebné vybavení. No a konečně Patty se k nim přidá jako nováček. Ví o New Yorku naprosto vše, což bude klíčové pro rozřešení záhady toho, kde se duchové nalézají a co se na Manhattanu vlastně odehrává.“ „Muže jsme už jako legrační vědátory viděli, ale s výjimkou Elaine May ve filmu Nový list jsme neměli možnost setkat se v podobné roli s ženami,“ popisuje Pascal. „Jednalo se o svěží a ojedinělé pojetí, kterému bylo třeba dát zelenou.“
Napsat postavy tak, aby se doplňovaly, je ale jen jednou složkou úspěchu - Feig musel do rolí těchto postav navíc obsadit herečky, které byly výjimečně vtipné a mohly by tak těmto postavám vdechnout život. Nakonec Feig do role Abby obsadil Melissu McCarthy, do role Erin Kristen Wiig, do role Holtzmannové Kate McKinnon a do role Patty Leslie Jones.
„Myslím, že důvodem toho, proč je Melissa jednou z nejúspěšnějších komediálních hereček současnosti je skutečnost, že své postavy ztvárňuje jako obyčejné lidi,“ soudí Reitman. „Má úžasnou energii, je velice upřímná - působí velice zábavně a navíc věrohodně. Diváci ji zbožňují, protože je jednou z nich.“
Když přišlo na obsazení role Erin, McCarthy už svou roli přijala, a proto bylo podle Feigeho nejsmysluplnější obrátit se na její hereckou kolegyni z filmu Ženy sobě. „Znovu a znovu se naše rozhovory ke Kristen stáčely,“ říká Feige, „ale neměl jsem tušení, jestli by o takovou roli vůbec stála, protože v poslední době své herecké umění dokazovala v celé řadě dramatických rolí. Pak se s ní zničehonic bavila moje manželka a Kristen se během jejich rozhovoru zmínila, že ví o tom, že se chystám točit Krotitele duchů a že pokud bych pro ni měl nějakou sebemenší roli, tak že by se jí s chutí ujala. To mi udělalo radost, protože Kristen se pro roli Erin dokonale hodila. Je jednou z nejvtipnějších komediálních hereček na světě - vždycky se jí podaří mě rozesmát.“
„V případě role Jillian Holtzmannové jsme potřebovali herečku, která bude schopna nestandardního pojetí své role,“ prohlašuje Reitman. „Viděl jsem úžasné skeče, v nichž Kate McKinnon představovala Justina Biebera a ve kterých se jí podařilo velice originálním způsobem zachytit podstatu jeho osobnosti. Svou roli ve filmu Krotitelé duchů prostoupila ojedinělou, svéráznou a velmi vtipnou energičností, která je pro tuto roli naprosto dokonalá! Kate je komediální gigant, kterého není radno podceňovat.“
Nápad na obsazení poslední ze čtveřice hlavních hrdinek přišel jako blesk z čistého nebe. „Leslie Jones jsem poprvé viděl v pořadu Weekend Update,“ říká Feig. „Asi po minutě sledování povídám manželce, že tahle žena je jednou z našich krotitelek. Sešli jsme se a velice jsme se sblížili díky skutečnosti, že jsme se oba začali věnovat standup komedii přibližně ve stejnou dobu, v osmdesátých letech. Má velice působivou osobnost, ale je velice srdečná - do všeho, co dělá, jde zcela naplno. V roli Patty Tolanové na sebe poutá veškerou pozornost.“
Patty Tolanová se narodila v New Yorku a také v něm vyrostla. Vždycky zbožňovala knihy, zejména literaturu faktu a historickou literaturu o New Yorku - a také objevování nových věcí, včetně nadpřirozena - takže je vlastně amatérskou odbornicí na historii New Yorku a svými znalostmi se ostatním třem členkám týmu naprosto vyrovná. Poté, co při své práci spatří ducha, ví nejen velice dobře, koho by měla zavolat, ale dokonce se k týmu připojí, aby mu nabídla své znalosti.
Role se ujala Leslie Jones, další hvězda Saturday Night Live, která o sobě dala vědět zejména v posledních dvou letech. „V téhle branži se pohybuji dost dlouho na to, abych věděla, že nemám ničemu věřit, dokud k tomu skutečně nedojde,“ vtipkuje Jones. „Takže když se mi zmínili o Krotitelích duchů, říkala jsem si, že je to jenom něčí zbožné přání a nikdy k tomu nedojde. Když jsem se pak dozvěděla, že by mě Paul chtěl do toho filmu obsadit, zase jsem si říkala, že to je nesmysl a že místo mě obsadí Queen Latifah. A pak mi Paul zavolal a řekl mi, že by se se mnou chtěl sejít - a shodou okolností jsem se s ním setkala ve stejný den, kdy bylo oznámeno, že se stávám plnohodnotnou členkou týmu Saturday Night Live. A ještě když jsem tam proti Paulovi seděla se mi pořád honilo hlavou, že teď určitě pochopí, co jsem doopravdy zač, a do toho filmu mě nakonec neobsadí. Ale on prohlásil, že přesně někoho jako já hledá. Pořád se mi nechce uvěřit, že k tomu skutečně došlo. Je to jako sen. Mám pocit, že se probudím ve svém bytě v Santa Claritě, kde jsem bydlela předtím, než se všechno tohle dalo do pohybu, a řeknu si, že to byl ale úžasný sen.“
„Toužila jsem po tom, aby moje postava byla skutečně realistická,“ popisuje Jones práci na filmu. „Pokud jsem měla představovat někoho, kdo se vědě nevěnuje a jen se do toho všeho zaplete, pak bylo jasné, že budou diváci události filmu vnímat mýma očima. Jako naprosto obyčejný člověk diváka do filmu uvádím a společně dění kolem pozorujeme. Všichni budou mluvit o ektoplazmatu, proudech, duších a portálech, a někdo se bude muset zeptat, co že to ten portál je, kam vede a proč. Patty do filmu vnáší prvek normálnosti - čte hodně knížek, zná dokonale New York, touží po informacích a má otevřenou mysl. Pro mě i Paula bylo důležité, aby Patty byla tím, kdo říká to, co si budou mezi sebou říkat i diváci.“
Stejně jako McCarthy měla i Jones šanci vyzkoušet si skok z koncertního pódia. „Byla to ohromná zábava,“ přiznává. „Úžasné bylo, že jako první si to vyzkoušel Paul sám - my jsme sice byly zcela odhodlané to podstoupit, ale přece jenom jsme byly i trochu nervózní se na ty žíněnky vrhnout. Ale Paul prohlásil, že nás nenechá dělat něco, co by nebyl ochoten udělat sám, a zničehonic se z toho pódia vrhnul, tak jak byl, v obleku. Říkala jsem si, že když to on zvládl v obleku, tak já to dokážu zcela určitě. A bylo to perfektní! Podařilo se mi to na druhý pokus, ale oni potom chtěli, abychom natočili ještě několik opakování. A ten dav byl úžasný - celou dobu se chovali naprosto skvěle a volali 'Krotitelé duchů! Krotitelé duchů!'. Uvědomila jsem si, že to skutečně není žádný sen, že se to skutečně děje.“
Jakmile se Krotitelé duchů pustí do práce a rozjedou svůj podnik, potřebují samozřejmě drobnou výpomoc s obvyklými starostmi a povinnostmi. A na takovou práci se nejlépe hodí atraktivní a poněkud slaboduchý recepční. Kevin možná není z nejbystřejších, ale je dobromyslný a přátelský a když jde do tuhého, rozhodně v sobě Krotitele duchů nezapře - jde o dalšího odpadlíka, který nalezl své skutečné poslání.
S rolí Kevina oslovil Feig poměrně nečekaně herce Chrise Hemswortha, který zatím neměl příliš možností projevit svůj komediální talent. „Je jedním z nejlepších improvizátorů, s jakými jsem dosud spolupracovala,“ chválí ho Melissa McCarthy. „To mě poměrně zaskočilo, protože jsme během scény pohovoru točili záběry o délce třeba 18 minut a on se nenechal ani jednou vyvést z míry. Dělal ty nejpodivnější věci, zcela v souladu s rolí - museli jsme asi na čtyři minuty přestat, protože jsme s Kristen brečely smíchy a nebyly jsme k zastavení. Jednou dokonce začal zpívat a my ho musely zarazit. Asi to vážně není člověk.“
„Kevin je takové přerostlé, přihlouplé štěně,“ popisuje svou postavu Hemsworth. „Je plný nadšení a ambicí, ale je ohromně naivní a vnímá svět docela jinýma očima než všichni ostatní. Je zábavné zahrát si někoho, kdo je takhle naprosto mimo.“
„Kevina jsme stvořili jako roztomilého přitroublíka, který má úspěch jen díky tomu, jak vypadá, ale současně se naprosto upřímně chce stát dalším členem týmu,“ říká Feig. „Trochu mu trvá, než mu všechno dojde - Kevin není z nejbystřejších - ale jakmile mu to dojde, tak má naprosto jasno. Chris z něj udělal velice zajímavou a ohromně legrační postavu.“
Jak moc přihlouplý Kevin je? Zkuste se podívat na jeho brýle. „Od samého počátku jsem chtěl mít brýle, a Paul proti tomu nic neměl. Ale problém byl v tom, že se v brýlových čočkách odrážela světla, takže jsme z brýlí vyloupli skla - jako by si toho snad nikdo nevšiml. A pak jsem se jednou během natáčení skrz ty brýle podrbal a Melissa se začala smát a prohlásila, že to musím zopakovat, ale nesmát se u toho. A čím víc jsme nad tím přemýšleli, tím víc se nám ten nápad líbil - brýlová skla si musel neustále čistit, tak je z brýlí prostě vyndal. Velice praktický přístup k věci, ovšem pouze za předpokladu, že svět vnímáte trochu jinak než ostatní. Kevin je dost svérázný.“
Součástí kouzla původního filmu bylo to, jak kombinoval velice primitivní vybavení se špičkovou technikou - veškerá výstroj působila dojmem, že jde o nejmodernější technologie, ovšem sestavené podomácku na koleně.
Při práci na vzhledu technických hraček, zbraní, dopravních prostředků a rekvizit proto výtvarník filmu Jefferson Sage spolupracoval s Paulem Feigem na tom, aby se jim podařilo navodit podobnou atmosféru: ačkoliv vše rozhodně působí modernizovaným dojmem, onen dojem podomácku vyrobených propriet přetrvává - jako by je Holtzmannová skutečně stavěla sama. „Chtěli jsme vyrobit co nejvíce technologických hraček, které by se v maximální možné míře odlišovaly od těch v původním filmu a jednoznačně nás posouvaly do současnosti, ale současně jsme toužili zachovat jejich improvizovaný styl - všechno to působí dojmem, že to bylo sestaveno ze součástek, vylovených z popelnic u prodejen s elektronikou či u vysokoškolských kolejí,“ říká Feig. „Chtěli jsme, aby diváci nabyli dojmu, že pokud by byli dostatečně inteligentní, mohli by si stejné vybavení postavit doma sami.“
„Základní myšlenkou je to, že si své zbraně vyrábějí samy,“ prohlašuje Sage. „Holtzmannová je geniální konstruktérkou, ale design není její nejsilnější stránkou. Dokáže přijít na to, jak by daná zbraň měla fungovat, a následně ji umístí do nějakého obalu - ale jde jenom o to, aby všechno nějak drželo pohromadě, nejde o žádný pečlivě promyšlený návrh. To byl náš výchozí bod - museli jsme se ponořit do mysli Holtzmannové. Museli jsme uvažovat tak, jak by uvažovala ona sama.“
Jak se tvůrci filmu nořili do hlubin jejího mozku, začali se zaměřovat na možnosti využití již existujících předmětů a dalších materiálů, které by Holtzmannová mohla pro své potřeby uplatnit. „Je jedním z těch lidí, kteří na ulici narazí na starou trubku a okamžitě si ji představí jako hlaveň pistole,“ pokračuje Sage. „Když se podíváte na jejich zbraně, říkáte si, že to sice vypadá jako obyčejná plechovka, ale je evidentní, že se jim ji povedlo nějakým způsobem zužitkovat. Naším cílem bylo dát známým věcem nové využití, které by Holtzmannová vymyslela.“
Další způsob, jakým se ve filmu tento domácký improvizovaný přístup projevuje, je ukázat vývoj a postupné zlepšování daného vybavení. „Vývoj protonového batohu je v podstatě jednou z vedlejších dějových linií filmu,“ svěřuje se McKinnon. „Na začátku máme prototyp, který se postupem času mění ve špičkový protonový nástroj. Velice dobře jsou vidět změny, kterými tato technologie zásluhou Holtzmannové prochází. Když se na začátku vydávají za duchem do metra, tlačí Holtzmannová obrovský vozík a Erin si musí nasadit děsivě vyhlížející elektrický obojek, pokud má být schopna zbraň vůbec použít - to je v podstatě první verze protonového batohu. A pak v průběhu času Holtzmannová přijde na to, jak vše zmenšit a integrovat, takže ho mohou nosit na zádech. Pořád se nejedná o zařízení, které by bylo malé, lehké či praktické. Ale už je alespoň přenosné.“
„Paul se velice zajímal o to, jak budeme technologii ve filmu zobrazovat,“ pokračuje Sage. „Pochopitelně se jedná o čistou fikci, ale Paul toužil po tom, aby vše působilo realisticky, jako by se to skutečně mohlo stát. Měli jsme možnost oslovit několik fyziků z MIT, kteří nám vysvětlili principy, na kterých by naše fiktivní zařízení teoreticky mohla fungovat - to bylo skvělé a moc jsme si to užili. Poskytli nám řadu reálných nápadů, které pro nás byly základem pro všechno, co Krotitelé duchů používají.“
Myslí to rozhodně naprosto vážně - částicový fyzik James Maxwell, doktorand na MIT, na nějaký čas zanechal svého výzkumu, který se snaží najít odpověď na otázky vzniku vesmíru, a stal se technickým konzultantem filmu, aby vybavení, jenž se v něm objevuje, dodal jistou dávku uvěřitelnosti a relevantnosti.
Film ze série Krotitelé duchů si pochopitelně neumíme představit bez slavného automobilu Ecto-1. Ale stejně jako samotné vybavení prošel i tento automobil modernizací. V původním filmu z roku 1984 tuto roli zastala upravená sanitka Cadillac z roku 1959, a v případě filmu nového si jeho tvůrci zvolili automobil podobného stáří. „Objevili jsme pohřební vůz Cadillac někdy z let 1981 až 1983,“ popisuje Feig. „Chtěli jsme zachovat styl původního Ecto-1, ale současně si ho přisvojit. Moc se mi líbil jeho vzhled - ty elegantní linie, ale také skutečnost, že se jedná o obrovské auto. Pohřební vůz nám navíc pro převoz duchů přišel trefnější. Jakmile jsme auto získali, Jefferson Sage ho se svým týmem úžasně vylepšil - líbilo se mi, že původní Ecto-1 měl červenou střechu. V rámci příběhu ho našim krotitelkám dodal Pattyin strýček, takže jsme se rozhodli, že se jednalo o člověka, který chtěl zesnulé převážet na úrovni, a proto má jeho pohřební vůz červenou střechu. Moc se mi to auto líbí.“
„Pracovali jsme s myšlenkou, že Ecto-1 je pro Holtzmannovou jakousi mobilní laboratoří,“ popisuje Sage. „Ilustrátor vypracoval několik náčrtků toho, jak by auto mohlo vypadat - od velice bláznivých, například se satelitní anténou na střeše, až po umírněnější. Nakonec jsme se rozhodli, že by nemělo vypadat příliš extravagantně, opět s ohledem na to, že by mělo působit dojmem něčeho, co by si Holtzmannová dokázala postavit sama.“
Práce ale neskončily u vnějšího vzhledu vozu. „Navrhli jsme také interiér Ecto-1, který je plný nejrůznějších součástek a zavěšeného vybavení,“ pokračuje Sage. „Obsahuje místa, kam je možné odložit zbraně, a protonové batohy jsou umístěny na výsuvném rameni.“ To je odkaz na původní snímek, v němž jsou protonové batohy odkládány na pohyblivé rameno, na které se v sanitce umísťovala nosítka.
I v tomto případě svými znalostmi vypomohl James Maxwell, který přišel s několika skutečnými vědeckými koncepty, které by Holtzmannová při výběru technologie pro použití přímo v akci mohla uplatňovat.
Jeden ze zástupců uměleckého vedoucího se výhradní práci na voze věnoval hned několik týdnů. Na střechu automobilu tak umístil řadu technicky vyhlížejících zařízení, držáků, trubek, nádrží, maják, reproduktor, anténu, baterie a další věci, čímž jeho proměnu v Ecto-1 završil. V tomto filmu se ale představuje také zcela nový dopravní prostředek Krotitelů duchů - Kevinova motorka Ecto-2. A pokud o produktech, které Holtzmannová vyrábí, řekneme, že působí dojmem výroby podomácku na koleně, pak je třeba dodat, že jejich domácí výrobce je přesto držitelem titulu PhD. Naproti tomu Kevinova podomácku vyrobená motorka dává jasně najevo, že je dílem osoby s velice pozoruhodným uvažováním. A protože Kevin nemá patřičné vědecké vzdělání, kterým se může pochlubit Holtzmannová, rozhodli se tvůrci filmu, že podobu jeho motocyklu s fyzikem Maxwellem konzultovat nebudou.
Co se zobrazení duchů ve filmu týče, věděl Paul Feig velice dobře, že se bude muset s jejich vizuálními efekty obrátit na specialisty na počítačovou grafiku. A ačkoliv toužil po tom, aby se jednalo o velkolepou podívanou, chtěl vše současně udržet spíše při zemi, aby vše svým stylem odpovídalo filmu, na kterém pracoval.
„Spousta filmů s počítačovými efekty dnes vzniká kompletně v počítači a herci při natáčení reagují na tenisák na tyčce,“ vysvětluje Feig. „O to jsem nestál - chtěl jsem, aby herci měli možnost interakce. Chtěl jsem, aby moji duchové vypadali jako lidé - zejména proto, že natáčíme komedii.“
Feig se také inspiroval vizuální podobou filmu z roku 1984, ve kterém byli duchové vytvořeni pomocí klasických kamerových triků a technologií. Ačkoliv tedy zcela jednoznačně plánoval využít soudobých technologií, byl současně velkým příznivcem tohoto klasického přístupu a toužil po jeho napodobení.
Vedoucí týmu vizuálních efektů Peter G. Travers prohlašuje, že ačkoliv v sobě film kombinuje klasické i moderní technologie, nejedná se o nic kdovíjak neobvyklého. „Klasické technologie natáčení se nezměnily,“ vysvětluje. „Rozdíl je v tom, jaké možnosti nyní tvůrci filmů mají k tomu, aby scénu po jejím natočení dále vylepšili. Dnes máme nesrovnatelně více možností cokoliv změnit, zdůraznit nebo zcela vyměnit.“
I pro Traverse bylo velice důležité zaznamenat maximum materiálu ihned při samotném natáčení, protože pak mohl zajistit, že budou vizuální efekty odpovídat Feigovým představám, nikoliv naopak. „Paul má ohromující schopnost natáčet velice působivé a finančně úspěšné komedie. A velký podíl na tom má skutečnost, že může jak on sám, tak i kameraman Robert Yeoman společně s herci natočit řadu alternativních verzí jednotlivých scén, často i velmi dlouhých. Humor se neustále vyvíjí, dokonce i v průběhu postprodukčních prací. Na druhou stranu, vizuální efekty jsou velice výrazně vázány na pečlivou přípravu. Otázkou tedy bylo, jakým způsobem vizuální efekty propojit s jeho specifickým stylem?“ zamýšlí se Travers. „To byla ta nejkritičtější věc. My více různých verzí vytvářet nemůžeme - museli jsme proto nechat Paula a kameramana a výtvarníka, aby si ujasnili, co po nás požadují. Ve filmu se možná ocitla desátá nebo patnáctá verze dané scény, ale my museli být připraveni použít kteroukoliv z nich.“
Nejlepším příkladem toho, jakým způsobem tým vizuálních efektů poskytl tvůrcům filmu možnost tvůrčím způsobem objevovat komediální prvky, jsou podle Traverse protonové paprsky. „Na konce hlavní protonových pistolí jsme připevnili svítící diody,“ popisuje. „Ty vytvořily přirozenou složku osvětlení scény. Děvčata měla pod kontrolou dokonce i spoušť svých zbraní, a když ji zmáčkly, tak se špička hlavně rozzářila. Měly pod kontrolou to, kdy vystřelí, a na místo, kam mířily, se promítala malá červená tečka. Paul mohl upravovat dialogy či záběry kamer a přesto vše stále fungovalo tak, jak jsme potřebovali.“
Když došla řada na samotné duchy, bylo na výtvarném týmu Jeffersona Sage, aby především navrhl jejich vizuální podobu. Jakmile bylo tohle hotové, pak se do práce pustili samotní tvůrci vizuálních efektů, zejména ve společnostech Moving Picture Company, Sony Pictures Imageworks, Iloura a Zero VFX, aby pod Traversovým dohledem duchy patřičně vylepšili. „První otázkou, kterou jsem Paulovi položil, bylo, zda duchové světélkují,“ říká Travers. „Pokud ano - což, jak se ukázalo, byla skutečně pravda - pak jsme museli přijít s řešením, jak něčeho takového docílit.“
Důvod toho, proč bylo světélkování duchů tak důležité, byl prostý: světlo. Jednou z nejnáročnějších částí počítačové animace je zajistit, aby vše působilo dojmem, že se to v záběru nacházelo od samého počátku, a nasvícení daných záběrů je pro něco takového velice klíčové. Nejen že je třeba, aby byli duchové nasvíceni reálným světlem, které se v dané scéně vyskytuje, ale jejich světélkování muselo současně naopak ovlivňovat svět kolem nich. „Počítačová animace musí být se skutečnými záběry kompletně propojena,“ říká Travers. „Pokud tedy duchové světélkovali, znamenalo to, že jsme z pohledu nasvícení scény museli zajistit, aby to působilo tak, že se v ní nacházeli od samého začátku.“
S ohledem na tento požadavek se tvůrcům filmu podařilo vymyslet způsob, jak něčeho takového dosáhnout. „Vzali jsme skutečné herce a nasvítili je pomocí různých světelných efektů a diod a zaznamenali jejich výkony,“ vysvětluje Feig. „Poté jsme je přesunuli do světa přízraků, aby působili dojmem duchů, a doplnili nejrůznější efekty. Ale ve své podstatě se jedná o lidské herce.“
Tým vizuálních efektů za tímto účelem úzce spolupracoval s kostyméry pod vedením Jeffreyho Kurlanda. „Nejprve jsme navrhli kostýmy a potom jsme vyrobili svítící obleky, které si herci mohli obléknout pod tyto kostýmy, skrz které pak světlo prosvítalo,“ říká Kurland. „Bylo potřeba uzpůsobit látky, z nichž byly kostýmy ušity, protože musely být dostatečně tenké na to, aby jimi prosvítalo světlo, ale současně vypadaly jako skutečná látka, z níž by bylo vytvořeno oblečení, které duchové měli na sobě.“
„Po designové stránce se jednalo o zajímavou výzvu, protože bylo třeba brát v potaz nejenom historickou přesnost kostýmů, ale také problematiku nasvícení,“ popisuje Kurland. „Bylo velice zábavné spolupracovat tak úzce s týmem vizuálních efektů - vytvářeli jsme film společně s ostatními. Bez týmové spolupráce by Krotitelé duchů nikdy nemohli vzniknout.“
Dobrým příkladem je Gertrude, první duch, se kterým se Krotitelé duchů setkají. „Obsadili jsme Bess Rous, Jeffrey Kurland navrhl její kostým, a poté kostyméři do jejího kostýmu zabudovali svítivé diody,“ vysvětluje Kurland. „Když jsme danou scénu natáčeli, stála Bess na plošině, která se mohlo pohybovat nahoru i dolů, a namířili jsme na ni větráky, takže působila velice nadpozemským dojmem. Následně jsme v počítači mohli nahradit vše, co bylo třeba, a proměnit ji v ducha. Týmu ve společnosti Iloura, který měl vše na svědomí, velel Glenn Melenhorst.
„Vytvořili jsme nejen Gertrudiny svršky,“ říká Kurland, „ale nasvítili jsme i její krinolínu a korzet. Byl to oblek plný světla, které celým kostýmem prostupovalo.“ Propojením klasického a moderního přístupu bylo možné ve filmu využít výhody obou. „Když jsme scénu natáčeli, věděly naše krotitelky, kam se mají dívat, protože Bess byla v záběru s nimi, reagovala na ně a ony na ni...všechno to skvěle fungovalo. Dalším skvělým příkladem je scéna v tunelu metra, ve které byl představitel ducha David Gruber Allen posetý světelnými diodami do té míry, že se v temných kulisách tunelu stal hlavním zdrojem světla. A pak společnost ZeroFX v Bostonu ducha převedla do digitální podoby, v některých situacích ho zcela nahradili, a současně rozšířili naše dekorace a vytvořili také plně digitální vlak.“
Kurlandův tým byl opět připraven jim s tímto úkolem pomoci. „Pruhovanou vězeňskou uniformu jsme smirkovým papírem zjemnili natolik, že skrz ni prosvítalo světlo,“ popisuje Kurland. Nebyli by to Krotitelé duchů, kdyby se ve filmu neobjevil „Slizoun“, a tento fanoušky zbožňovaný duch se proto v novém filmu skutečně vrací. Ačkoliv ve výsledném filmu půjde o plně digitální výtvor (za jehož vznik byla pod dohledem Daniela Kramera zodpovědná společnost Sony Pictures Imageworks), zrodila se tato postava obdobně jako v původním filmu z roku 1984, tedy v podobě loutky. „Počítačové postavy od té doby udělaly obrovské pokroky,“ říká Kramer. „Loutka nebyla schopna reagovat tak dokonale, jak jsme toho byli schopni docílit pomocí počítačové grafiky. Ale byla pro nás velice důležitá při natáčení, kdy posloužila jako mezistupeň - pokud bychom se bývali rozhodli použít čistě počítačovou postavu a při natáčení nebyl náš duch v žádné formě přítomen, nevypadal by výsledek tak dobře, jak nyní vypadá.“
Při svém vůbec prvním výjezdu jsou Krotitelé duchů pověřeni polapením létajícího ducha na rockovém koncertu. „Ve skutečnosti nám po place při natáčení poletoval malý dron vybavený světelnými diodami, kterého jsme později nahradili odpovídajícím duchem,“ popisuje Travers. „Opět, díky tomu všichni statisté v davu přesně věděli, kam se mají dívat, takže vše působí přirozeně. A když se duch ocitl v blízkosti zdi, zelené světelné diody ji celou krásně ozářily. Náš světélkující duch vypadá, jako že do toho prostředí dokonale zapadá, a to i v záběrech, ve kterých se vznáší vysoko u stropu. I tuto scénu pro nás zpracovala společnost Iloura v Austrálii.“
Dalšími Traversovými oblíbenci jsou duchové, kteří se objevují během slavnostního průvodu s balóny. „Pocházejí z oslavy z dvacátých let minulého století, jsou obří a ještě navíc světélkují, což by bylo velice neobvyklé,“ míní. „Měli jsme k dispozici skutečné svítící balóny, kterými jsme ve scéně manipulovali, abychom se pokusili zachytit správně všechny pohyby a jejich načasování. Pomohlo nám to získat jasnou představu o tom, jak by se duchové měli odrážet v oknech a jak by na jejich záři reagovaly předměty v jejich blízkosti. Tyhle naše pomocné balóny ve filmu neuvidíte, ale byly pro nás naprosto klíčové.“ Ve společnosti Imageworks následně vytvořili plně digitální balóny včetně simulace pohybu, kdy se zčásti pohybují z vlastní vůle a zčásti jsou unášeny větrem. Výbuchy těchto balónů byly po stránce výpočetní náročnosti velice komplikované.
V samotném vyvrcholení filmu se na New York snáší více než 1000 duchů. Celou závěrečnou sekvenci vypracovala společnost Moving Picture Company pod vedením Davida Seagera. „Tady film skutečně nabírá na velkoleposti a MPC si vyhrála i s těmi nejmenšími detaily,“ popisuje Travers. Ten se svým týmem pro film vytvořil celkem 20 základních vizuálních návrhů duchů, z nichž mnohé bylo možno upravovat, kombinovat a střídat tak, aby bylo k dispozici co největší množství odlišných variant.

Ocenění:
Alliance of Women Film Journalists
2016 - Herečka, která nejvíce potřebuje nového agenta (Melissa McCarthy) (nominace)
2016 - Remake noeb Sequel, který neměl být natočen (nominace)

Women Film Critics Circle
2016 - Nejlepší herečka v komediálním filmu (Kate McKinnonová)
2016 - Nejlepší obsazení (nominace)
2016 - Nejlepší ženská superhrdinka (Ženy z filmu Krotitelé duchů)

Teen Choice Awards
2016 - Nejlepší letní film (nominace)
2016 - Nejlepší letní filmová hvězda - žena (Melissa McCarthy) (nominace)
2016 - Nejlepší letní filmová hvězda - žena  (Kristen Wiigová) (nominace)
2016 - Nejlepší letní filmová hvězda - muž (Chris Hemsworth) (nominace)

Critics' Choice Awards
2016 - Nejlepší herečka v komediálním filmu (Kate McKinnonová) (nominace)

Kids' Choice Awards
2017 - Nejlepší film
2017 - Nejoblíbenější filmový herec (Chris Hemsworth)
2017 - Nejoblíbenější filmová herečka (Melissa McCarthy)
2017 - Nejoblíbenější filmová herečka (Kristen Wiigová) (nominace)
2017 - Nejoblíbenější skupina     (Melissa McCarthy, Kristen Wiigová, Kate McKinnonová, Leslie Jones) (nominace)

Annie Awards
2017 - Outstanding Achievement, Animated Effects in a Live Action Production (Terry Bannon, Nicholas Tripodi, Daniel Fotheringham, Matt Weaver, Julien Boudou) (nominace)

Black Reel Awards
2017 - Objev roku – herečka (Leslie Jones) (nominace)

People's Choice Awards
2017 - Nejlepší herečka v komediálním filmu (Melissa McCarthy)
2017 - Nejlepší komediální film (nominace)
2017 - Nejlepší herečka v komediálním filmu (Kristen Wiigová) (nominace)
2017 - Nejlepší herec v komediálním filmu (Chris Hemsworth) (nominace)

DABING
1.DABING (Kino)
V českém znění: Vanda Károlyi - Melissa McCarthy (Abby Yatesová), Anna Brousková - Kristen Wiig (Erin Gilbertová), Zuzana Slavíková - Leslie Jones (Patty Tolanová), Martina Šťastná - Kate McKinnon (Jillian Holtzmannová), Marek Holý - Chris Hemsworth (Kevin), Jiří Štěpnička - Bill Murray (doktor Martin Heiss), Vladislav Beneš - Andy Garcia (starosta Bradley), Zlata Adamovská - Sigourney Weaver (Rebecca), Petr Burian - Neil Casey (Rowan), Petr Lněnička - Zach Woods (průvodce Garet Miller), Irena Máchová - Cecily Strong (Jennifer), Jan Vlasák - Ernie Hudson (strýček Bill) + Charles Dance (Dr. Filmore), Jan Szymik - Ed Begley Jr. (Ed Mulgrave), Ludvík Král - Matt Walsh (Rorke), Petr Neskusil / Robin Pařík - Karan Soni (Bennie), Petr Gelnar - Michael Kenneth Williams (Hawkins), Tomáš Borůvka - Pat Kiernan (sám sebe), Ladislav Cigánek - Al Roker (sám sebe), Jiří Valšuba - Steve Higgins (Dean), Stanislava Jachnická - Elizabeth Perkins (Phyllis), Marek Libert - Justin Kirk (Phil), Tereza Causidisová, Svatopluk Schuller, Šárka Vondrová, Jiří Ployhar, Otto Rošetzký
Překlad: Hedvika Humlíčková
Dialogy: Pavlína Vojtová
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Lukáš Polifka, Filip Mošner
Výsledný mix: Martin Jílek - SoundSquare
Režie: Alice Hurychová
Pro Columbia Pictures vyrobila LS Productions - 2016

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 28.7.2016 Falcon
Premiéra USA: 15.7.2016 Columbia Pictures US
Premiéra Austrálie: 14.7.2016 Sony Pictures Releasing
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 30.11.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 7.12.2016 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 4 569 194
Tržby celkem - $ 229 147 509
Návštěvnost v ČR 31 535
Náklady (Rozpočet) - $ 144 000 000

FILMY V SÉRII
Krotitelé duchů gastonrolinc.webnode.cz/news/a88/
Sci-Fi / Fantasy, USA, 1984
Režie: Ivan Reitman, Hrají: Bill Murray, Dan Aykroyd

Krotitelé duchů II gastonrolinc.webnode.cz/news/a89/
Sci-Fi / Fantasy, USA, 1989
Režie: Ivan Reitman, Hrají: Bill Murray, Dan Aykroyd

Krotitelé duchů gastonrolinc.webnode.cz/news/a90/
Fantasy / Sci-Fi, USA / Austrálie, 2016
Režie: Paul Feig, Hrají: Melissa McCarthy, Kristen Wiig

Krotitelé duchů: Odkaz gastonrolinc.webnode.cz/news/krotitele-duchu-odkaz-ghostbusters-afterlife-2021-124-usa-akcni-komedie-krimi-fantasy-sci-fi-v-priprave-do-kin/
Akční / Komedie / Krimi, USA, 2021
Režie: Jason Reitman, Hrají: Finn Wolfhard, Mckenna Grace

 

Tvůrci a herci

Paul Feig (Režie), Amy Pascal (Produkce), Ivan Reitman (Produkce), Theodore Shapiro (Hudba), Robert D. Yeoman (Kamera), Melissa Bretherton (Střih), Brent White (Střih), Allison Jones (Casting), Jefferson Sage (Scénografie), Jeffrey Kurland (Kostýmy), Andrew DeCristofaro (Zvuk), Beau Borders (Zvuk), Nichole Pleau (Masky), Heba Thorisdottir (Masky), Mia Neal (Masky), Angela Marinis (Masky), Katie Dippold (Scénář), Paul Feig (Scénář), Melissa McCarthy (Herec), Kristen Wiig (Herec), Kate McKinnon (Herec), Leslie Jones (Herec), Cecily Strong (Herec), Chris Hemsworth (Herec), Bill Murray (Herec), Michael Kenneth Williams (Herec), Andy Garcia (Herec), Matt Walsh (Herec), Sigourney Weaver (Herec), Annie Potts (Herec), Dan Aykroyd (Herec), Elizabeth Perkins (Herec), Dan Castellaneta (Herec), Ernie Hudson (Herec), Toby Huss (Herec), Nate Corddry (Herec), Karan Soni (Herec), Mark Falvo (Herec), Sparrowhawk (Herec), Charles Dance (Herec), Nick Norrman (Herec)