Útok na Bílý dům / White House Down ( 2013/126/USA/Akční, Thriller, Drama) 68% -Blu-ray-

JEDNOU VĚTOU
„Policista John musí zachránit svou dceru, prezidenta a celé Spojené státy.“

OBSAH
Režisér slavných akčních velkofilmů Roland Emmerich nás tentokrát zavede do Bílého domu. Mezi turisty podnikající prohlídku sídla amerického prezidenta je i washingtonský policista John Cale s dcerou. Dramatické okolnosti ho přinutí skočit rovnýma nohama do akce, aby zachránil nejen své dítě ale i prezidenta a postavil se přesile těžce vyzbrojené skupiny polovojenských útočníků.(oficiální text distributora)


FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Paráda. Vanderbiltův scénář režíruje Emmerich s takovou chutí a úderností, až jsem nadšením nadskakoval v křesle. Koncept Skály a Smrtonosné pasti vydestilovaný do ideálního mixu, který se nebojí zatnout do akce i zdravé nadsázky, ideálně skloubené dohromady, jako třeba v trávníkové rally. Emmerich Ameriku miluje, ale zároveň v srdci nosí kus uštěpačného Evropana, který ví, jak tuhle modlu sarkasticky šťouchnout. Herci na jedničku, hlavně Tatum rozprášil lehké rozpaky a bílé tílko v závěru si zaslouží, plus ta malá holka je nejlepším dětským elementem v akci od třetího Iron Mana. Svým způsobem přesná trefa v každé žánrové disciplíně. (Isherwood) 4*

Točil to Roland Emmerich, takže co jiného bych mohl čekat. Vlastně jo, mohl jsem čekat něco jiného, protože Bílej Dům už jednou odpálil a to v Den nezávislosti. Tady akorát vyplenil prezidentské komnaty, zryl prezidentovi trávník, pošramotil plot, jezírko a tak dále. A bylo to příjemný to vidět. Skoro jsem si říkal, jak moc se tahle filmová replika přibližuje originálu. Bejt mu to totiž hodně blízko a já bejt terorista, tak tenhle film budu mít jak naučnou encyklopedii. Film jako takový je tak nějak klasickej poctivě odvedenej akčňák, což Roland prostě umí. To se mu upřít nedá a já si u toho skvěle odpočinul. (Malarkey) 3*

Po letošní Butlerově čistce Bílého domu, vymetení Augiášova chléva zbrojařských lobby Tatumem a především větě: „Get your hands off my Jordans!“ si musí vášnivý basketbalista Obama zoufat, jak nudný prezidentský život vlastně vede... America Under Attack (of Roland Emmerich). Again. Hned jak malá holčička zvlhla při pohledu na letku prezidentských vrtulníků, byl jsem v obraze. Rutinní mix staré školy a moderní filmařiny, u kterého je nutné zaznamenat, že ačkoliv autor točí prakticky celou kariéru „komedie“, tak tato byla alespoň chvílemi úsměvná. Stejně jsem přesvědčen, že to liberál Rolie myslí s tím patetickým podhoubím smrtelně vážně a neustálé opakování jeho prvků pak už lze snadno zaměnit za jistý druh sebeironie. Emmerich možná je mistr letních blockbusterů, na něhož se třepe nejedno velké studio a jenž umí divákům nahodit udičku, ale já se na tu jeho už x-let stejnou žížalu „upřímné hlouposti“ zlákat nenechám. Doufám, že Soderberghův striptér ten nátělník opral, vyžehlil a vrátil úhledně poskládaný Willisovi.. P.S.: Jsem rád, že situace „Pražský hrad padl“ u nás nehrozí. S Hradní stráží a prezidentskou ochrankou by si sice teroristé poradili hravě i s airsoftovými pistolemi, nicméně přes lihový opar by k cíli nepronikl ani ten nejlépe vycvičený. A kdyby se snad nějaký takový našel, jediný kód který dostane je ten od tajného baru s Becherovkou.. (Gilmour93) 3*

VELKÁ RECENZE
Proč to nepřiznat. Channing Tatum byl ještě před nějakými dvěma lety v redakci oblíbený asi jako Miloslav Ransdorf. Jen další hezounek, který bude pár let prudit svou absencí hereckého talentu a pak zmizí, aby ho nahradil někdo mladší. Tatum však na sobě začal makat a hlavně se rozhodl vybírat si role tak, aby v nich jeho topornost nepřekážela. A aby mu třeba i pomohla. Po Jump Street 21 nebo Bez kalhot se ukázalo, že jsme mu přeci jen možná trošku křivdili. Což potvrzuje i akčňák White House Down.
Ten to má teď v kinech docela těžké. V Americe se z něj hit nestal a většina fandů žánru má ještě v čerstvé paměti solidní béčkovou záchranu prezidenta z Pádu Bílého domu, kde Gerard Butler vykydlil komando severokorejských teroristů. Tatum a režisér Roland Emmerich se ale rozhodli dostat se divákům pod kůži trošku jinak. A jejich sázka vyšla na jedničku.
Už upoutávky naznačily, že tahle záchrana šéfa Ameriky bude trošku odlehčenější než Butlerova mise, v kině se však ukázalo, že White House Down je regulérní akční buddy komedie a kladné body sbírá spíš za humor než za přestřelky. Ty nejsou nijak špatné, Emmerich má po letech zkušeností na všechny ty výbuchy oko a bitky i střílení zvládá naprosto s přehledem. Bohužel ale i bez nápadu. Při několika momentech srdce milovníka filmového násilí sice zaplesá (likvidace hlavních lumpů se povedly), naneštěstí obvykle je to pouze Tatum vs. jeden nebo maximálně dva lumpové, trocha střílení a nakonec to celé dobře dopadne. Trošku tomu chybí nápady a člověk má občas pocit, že i když režisér v případě téhle řežby předvádí prvotřídní řemeslo, chtělo by to trošku se snažit. Emmerichovy souboje a utíkání před kulkami se totiž časem okoukají.
Jak už však bylo řečeno, White House Down na akci nestojí tak moc, jak by se dalo u filmu za sto padesát milionů předpokládat. James Vanderbilt, jenž má na kontě i vynikající Vítejte v džungli, se spolu s Emmerichem rozhodl na první pohled vykrást Smrtonosnou past (bílé tílko, parta lumpů v uzavřeném baráku, blízká osoba v nebezpečí), ale celou dobu si z žánru a sami ze sebe dělají tak trochu legraci. Už v upoutávce jsme viděli Jamieho Foxxe, který během honičky zvládne ztratit raketomet, podobných momentů je tu však mnohem víc. Tatum se chová jako hrdina, protože hrdinou být musí, a tak nějak se očekává, že když teroristé ohlásí, že jdou hledat prezidenta do knihovny a on tam jde za nimi, asi to nebude sranda. A tak celou situaci i svoje dementní chování shodí nějakou sebeironizující hláškou.
Celý film doslova řve „jo, je to klišé, my to víme. A víme, že to víte i vy, ale kašlete na to a pojďte si to i užít“. Emmerich s Vanderbiltem se tudíž nevyhýbají těm nejokoukanějším žánrovým zvratům, protože fanoušci tohle zkrátka chtějí. Ovšem schopnost udělat si v ten správný okamžik legraci sám ze sebe dělá z White House Down ideální zábavu pro všechny fandy klasických akčňáků. Tady se totiž nebudete smát tvůrcům za to, že nechají hrdiny vyvádět nějakou koninu. Budete se smát spolu s nimi. I v momentech, kdy malá holčička stojí před pobořeným Bílým domem a snaží se odvolat bombardéry jako Nicolas Cage na konci Skály.
I přes více než dvouhodinovou stopáž to celé uteče zatraceně rychle. Tatum s Foxxem se ukázali jako hodně zábavná dvojka, záporáci jsou patřičně zlí, ať už mají za úkol kout pikle někde v zákulisí, hackovat odpalování atomovek nebo se samopalem nahánět hrdiny po Oválné pracovně. Nechybí vděčné vedlejší figurky, které umí včas zahláškovat, suchoprdi z armády, co by nejradši na všechen ten binec poslali bombardéry, i rodina hlavního hrdiny, jež tváří v tvář jeho činům zjišťuje, že je to vlastně ten nejlepší táta na světě.
Ovšem do očí bijící nadhled dělá z White House Down víc než jen solidně natočený akčňák, ale téměř dokonalou zábavu pro každého fandu střelby, hlášek, zábavných hrdinů a béčkových zápletek. Tady totiž lidi za kamerou i před ní moc dobře věděli, co a pro koho točí. A jak cílovce naservírovat to, co jí vykouzlí úsměv na rtech. Roland Emmerich natočil čistokrevnou letní zábavu, z níž by se časem mohla stát klasika v kategorii „co si sakra dneska pustím, když se chci bavit a ne moc přemýšlet“. Díky za ní.

O FILMU
Snímek White House Down je nejnovějším akčním filmem režiséra Rolanda Emmericha, jehož snímky, mezi něž patří Den nezávislosti, Den poté, 2012 a Anonym, vydělaly po světě přes 3 miliardy dolarů. Jeho nový film je velkolepým akčním snímkem, ve kterém se objevuje nejznámější dům světa, pro Emmericha důvěrně známé místo. „To vlastně byla věc, která mě odrazovala - říkal jsem si, jestli opravdu mohu dělat s Bílým domem takové věci,“ směje se muž, který ho nechal ve Dni nezávislosti zničit mimozemšťany a ve filmu 2012 na něj shodil letadlovou loď. „Chtěl jsem ale tenhle příběh divákům předložit, protože v něm figurují velice silné postavy a má velmi odlišný a neobvyklý způsob vyprávění, který kombinuje akční prvky s prvky politického thrilleru o světové politice.“
„Roland si evidentně rád hraje se symboly a ikonami,“ říká producent Bradley J. Fischer. „Pokud se podíváte na obsah jeho filmů a jejich styl, jedná se o filmy o zásadních událostech, odehrávajících se po celém světě, ale současně v tom či onom smyslu boří věže ze slonoviny. Takže ano, jistě, že už v minulosti Bílý dům zničil, ale nikdy nebyl hlavním dějištěm filmu do té míry, jakým jím je v tomto snímku.“
„Jedná se o skutečně globální příběh,“ říká producent Harald Kloser, který v minulosti spolupracoval s Emmerichem jako producent na filmech 10000 př. n. l. a 2012, ke kterým, stejně jako k Anonymovi a Dni poté navíc skládal hudbu. „Pokud někdo obsadí Bílý dům, bude mít přístup k největšímu zbrojnímu arzenálu na světě. Obsazení Bílého domu by zcela jistě vyvolalo světovou krizi s nepředstavitelnými důsledky.“
V centru děje filmu White House Down stojí John Cale, bývalý voják a rozvedený otec, který se snaží dát znovu do pořádku život - zejména co se týče vztahu s dcerou. Role Calea se ujal Channing Tatum. „Cale se snaží celé roky dát do pořádku svůj život. Nemá příliš možností, jak to udělat,“ říká Tatum. „Ale má dobré srdce - vždycky chtěl být své dceři vzorem. A teď si uvědomuje, že následkem chyb, které udělal, to není možné. A ví, že jeho dcera obdivuje prezidenta, takže si říká, že když už jí nemůže být vzorem, možná by mohl alespoň ochraňovat toho, kdo jím je.“
„Na začátku filmu je to spíš lepší kamarád než otec,“ říká Tatum. „Není to dobrý vzor nebo někdo, za kým byste vyrazili pro radu. Ale když dojde na nejhorší, je tím, po kom sáhnete - prožil toho už opravdu hodně.“
„To je součástí poutě hrdiny tohoto filmu,“ zdůrazňuje Kloser. „Musí dokázat něco navenek - zachránit svět - a něco ve svém nitru. A jeho nitro se týká vztahu s dcerou.“ „Caleovi opravdu velice záleží na tom, aby dal do pořádku vztah se svou dcerou,“ říká Tatum. „Je to člověk, který od řady svých problémů utíkal, a ačkoliv s tím už přestal, přemítá, zda není příliš pozdě. Pokud mu lásku a respekt dcery získá to, že zachrání vůdce svobodného světa, pak se do toho zkrátka pustí.“
„Cale je velice obyčejný člověk,“ říká Emmerich. „Je to jeden z těch lidí, kteří chtějí udělat tu správnou věc, ale ať dělá cokoliv, prostě to nějak nevychází. A pak najednou v rámci příběhu našeho filmu dostane svou šanci. Má velice silnou motivaci, ale musí mnohé překonat.“
Jedním z hlavních lákadel pro práci na tomto filmu byla pro Tatuma možnost spolupracovat s Emmerichem. „Při natáčení tohohle filmu jsem se ohromně bavil,“ dodává Tatum. „Jednou ráno jsme natáčeli v pět hodin - byl to dlouhý den a on byl jediný tak veselý, jak jen to bylo možné. Jde ostatním příkladem a to se mi líbí.“
Pro Emmericha byly tyto pocity vzájemné - šance spolupracovat s Tatumem byla posledním důvodem, proč s režií filmu souhlasil. „Když jsem se s ním setkal, okamžitě jsem si uvědomil, že bych s ním chtěl natočit film - pokud by do toho nešel on, pak bych to nevzal ani já,“ prohlašuje režisér. „Uvědomil jsem si, že je přesně tím pravým pro takovou postavu - velice pohledný člověk, který ale současně působí velmi obyčejně. Je vtipný a chytrý, ví, co chce.“
Tatum byl samozřejmě pro svou roli vhodný nejen tím, jaký je - „člověk, který působí uvolněně, má vtip, sebevědomí, možná působí i trochu namyšleně,“ říká Vanderbilt, ale i tím, jak vypadá. Role Johna Calea je velice náročná po fyzické stránce, a Tatum se jí ujal se ctí a kdykoliv to bylo možné, natáčel kaskadérské scény sám.
„Řekněte, co byste viděli raději: herce, který proskakuje oknem, nebo kaskadéra, který na poslední chvíli vhodně natočí hlavu, aby mu nebylo vidět do obličeje?“ ptá se Tatum. Bezpečnost je samozřejmě na prvním místě, ale Tatum chce dělat vše, co je mu dovoleno. „Proskočit falešným sklem nijak nebolí, je to jeden z bezpečných kaskadérských kousků, které si mohu dovolit natáčet, a je to zábava, takže jdeme na to.“
„Při natáčení nás poprvé trochu překvapilo, když prohlásil, že chce něco točit sám,“ vzpomíná Emmerich. „Když se nad tím ale zamyslíte, dává to smysl. Má za sebou několik tanečních filmů. Tanečníci jsou velice dobrými kaskadéry, protože mají nad svým tělem dokonalou kontrolu.“
Po Tatumově boku tvůrci filmu obsadili Jamieho Foxxe do role prezidenta Sawyera. Fischer říká, že obsazení Jamieho Foxxe bylo klíčem pro atmosféru celého filmu. „Doufali jsme, že najdeme toho správného herce,“ říká Fischer. „Někoho, kdo dokáže působit dostatečně seriozně, ale současně má komediální schopnosti - nejde zrovna o nějaké gagy, ale prostě o úsměvné chvilky, které dokáží odlehčit napětí. Svým způsobem jsou Cale a Sawyer klasičtí filmoví parťáci. Proto byl Jamie skvělý - získal Oscara za to, jak se dokáže stát někým jiným. Navíc se ukázalo, že jsou s Channingem vedle sebe vážně skvělí - nahrávali si navzájem způsobem, který byl velice zábavný. S Channingem a Jamiem je celý film ohromně zábavný.“
Jamie Foxx je coby prezident Sawyer ve filmu centrem všeho zásadního dění. „Je to komplikovaná role,“ míní Vanderbilt. „Musíte zobrazit seriozní tvář prezidenta Spojených států, ale současně musí být prezident v našem filmu schopný lidi pobavit. Musí zvládat akční scény, veselejší okamžiky i okamžiky temné, zkrátka všechno. A navíc musí jeho představitel působit uvěřitelně coby prezident, kterého by si lidé skutečně mohli zvolit, a musí se s Channingem na plátně dobře doplňovat. Jamie byl skvělou volbou.“
„V této situaci prezident čelí začátku nového světového pořádku,“ vysvětluje Foxx. „Učí se, že ne vše je vhodné řešit silou. Zabýváme se některými politickými otázkami, ale nepřeháníme to s nimi. Jde o svěží pohled na někoho, koho bych označil za akčního superhrdinu. Pohodlně se posaďte, připravte se a užijte si sledování toho, jak jde Channing do práce a coby John Cale dělá, co je třeba.“
Spolupráce s Rolandem Emmerichem byla pro Foxxe pozoruhodná. „Jako herec, který má ambice stát se režisérem, se na film podívám a obdivuji jeho rozsah a přemýšlím o tom, jak se něčeho takového ujmout. Měl jsem možnost ho sledovat - díval jsem se mu přes rameno a nahlédl jsem do jeho seznamu záběrů. Bylo to úžasné. Roland je ale také skvělý kolektivní hráč - umožňuje vám přijít s vlastním názorem, s vlastními nápady, a poté je utváří tak, aby je ve filmu mohl využít - a pokud zajdete příliš daleko, je tam od toho, aby vás zase usměrnil.“
Emmerich prohlašuje, že Vanderbilt napsal roli prezidenta Sawyera jako zajímavý protipól pro Calea. „Když je Sawyer zvolen, touží toho spoustu dokázat - a pak, když je v úřadě, zjišťuje, že to není tak snadné. Musí strávit spoustu času politikařením,“ vysvětluje Emmerich. „Zatímco Cale se snaží udělat dojem na sebe samého a na svou dceru, prezident touží po velikosti - chce udělat něco opravdu velkého, něco Lincolnovského. Chce, aby si ho lidé pamatovali jako skvělého prezidenta. Takže to je do jisté míry část zábavnosti celého filmu: máte před sebou bývalého vojáka, který intelektuálně zápasí se svým nejvyšším velitelem, se kterým ho osud spojil.“
„Když jsem tenhle projekt rozjel, těšil jsem se na to, že do kin vrátím takový akční film, na jakých jsem sám vyrůstal - obyčejný člověk v neobyčejné situaci, se kterou se musí vypořádat,“ popisuje Vanderbilt. „Částečně to bylo vzrušující i proto, že Bílý dům je poměrně tajemné místo. Je to ironické - máte před sebou nejslavnější, nejikoničtější budovu na světě, a přesto je pro tolik lidí tak tajemná. V tomhle ohledu se jednalo pro ideální místo, kam zasadit děj akčního thrilleru, protože budova samotná zastupovala prvek překvapení.“
V boji s nemilosrdnými žoldáky a jejich snahou získat kontrolu nad Bílým domem pomáhá Johnovi Caleovi a prezidentovi Sawyerovi výjimečně důvtipná a drsná zvláštní agentka Carol Finnertyová v podání Maggie Gyllenhaal.
Na začátku filmu Finnertyová právě odmítla Caleovu žádost o vstup do tajné služby - ale ani to není úplně jednoduché. „Před mnoha lety spolu měli jistý šílený románek,“ říká Gyllenhaal. „Bylo to velice dávno, ale byli do sebe oba blázen. A teď se za ní vrátil, ona s ním vede přijímací pohovor a on je samozřejmě velice sexy a v mnoha ohledech úžasný. Pořád se jí z něj zrychluje tep. Ale prostě nemá dostatek kvalifikace na to, aby se stal agentem tajné služby.“
Gyllenhaal říká, že síla její postavy spočívá v tom, že ví, kdy se řídit vyhláškami a kdy je pustit z hlavy. „Je ve své práci velice dobrá, a pokud chcete být v jakékoliv práci dobří, musíte se řídit pravidly - ale ne na úkor zdravého rozumu,“ říká. „Věří, že systém funguje - proto Calea odmítne. Ale když vidí, jak ostatní dělají rozhodnutí, která jsou evidentně špatná, chopí se velení - a to znamená, že musí dělat některé méně ortodoxní věci. V tomto ohledu je hlasem rozumu.“
Jason Clarke se k hereckému týmu připojuje jako představitel velitele invazní jednotky Emila Stenze. „Je to bývalý člen speciálních jednotek, který má za sebou dost nepěkné věci na podivných místech, a ze kterého se stal žoldák,“ vysvětluje Clarke. „A teď byl najat k tomu, aby se pokusil převzít kontrolu nad Bílým domem, unesl prezidenta a pokusil se vydělat si u toho nějaké peníze.“
„Nejpozoruhodnějším na celém tomhle filmu je nepochybně Roland,“ míní Clarke. „Chce natáčet zajímavé a zábavné filmy, ale současně umí pracovat s dramatem a nabízí divákovi něco, co ho dokáže oslovit. Vždycky se na něj můžete spolehnout, vždycky se snaží vyprávět příběh, a opravdu se vyzná v natáčení.“
Joey King byla obsazena do role Caleovy dcery Emily. Jejich nesnadný vztah je podroben zkoušce poté, co jsou během krize v Bílém domě od sebe odděleni. „Na začátku filmu jsou její rodiče rozvedení a ona není z otce zrovna nadšená,“ vysvětluje King. „Proto ji s sebou vezme na svůj pracovní pohovor pro tajnou službu a sežene lístky na prohlídku Bílého domu - ví, že je posedlá politikou a myslí si, že na ni udělá dojem. A funguje to - je z toho nadšená. Ale pak, když jsou od sebe odděleni a začnou se dít všechny ty šílené věci, je celý film o jejich vztahu. On se k ní snaží znovu dostat, a ona si uvědomuje, jak moc ji miluje a jak moc miluje ona jeho.“
King byla nadšena z možnosti spolupracovat s Channingem Tatumem (která dívka by nebyla?). Pochopitelně k sobě měli jako představitelé otce a dcery během natáčení velice blízko. „Přišli jsme s takovým tajným podáním ruky. Je naprosto super - je to to nejdelší podání ruky na světě a natrénovali jsme ho sami,“ zmiňuje. „Je úžasný a zábavný...je jako můj táta, bratr nebo nejlepší kamarád.“
Vanderbilt prohlašuje, že Emmerich byl pro režii dokonalou volbou. „Nejlepší, co jsme hned na začátku mohli udělat, bylo sehnat Rolanda,“ říká. „Naprosto dokonale chápe, jak natáčet velkolepé filmy, ale současně je umí zasadit do jediné lokace. Soustředí se především na příběh, na emocionální vazby mezi postavami. Myslím, že to je Rolandovým tajemstvím, které si málokdo uvědomuje - je to velice emocionální režisér. Jeho příběh na emocích stojí. Když se podíváte na Den nezávislosti nebo Den poté, v obou případech zjistíte, že se jedná o filmy o lidech, kteří se k sobě znovu snaží najít cestu tváří v tvář katastrofě.“
„Když spolupracujete s Rolandem, pět procent rozhovorů se týká velkolepých scén a devadesát pět procent rozhovorů se týká motivace postav, toho, kým jsou, detailů o tom, co prožily, po čem touží, kým chtějí být,“ říká Kloser. Poznamenává také, že jakmile začne natáčení, Emmerichova řemeslná zručnost je okamžitě patrná. „Vždycky na mě udělá dojem, jak umí komponovat záběry a kolik detailů v nich je. Když to vidíte na plátně, vnímáte to jako jisté vrstvy, úrovně - což je současně poctou naší úžasné kameramance Anne Foerster. Tenhle film se stal akčním filmem s kouzlem, které jsme podle mého názoru zatím nikdy neviděli.“
Částečně je to také díky vyobrazení třetí klíčové postavy filmu - té titulní. Emmerich se svým týmem toužil zobrazit Bílý dům co nejrealističtěji. „Bílý dům je skutečnou hvězdou celého filmu,“ říká režisér. „Pracovat tam nebo ho navštívit, to se nepodobá návštěvě žádné jiné budovy na světě. Celá řada zemí má prezidentské paláce, ale většinou v nich už prezident nežije, jedná se pouze o reprezentativní záležitost. Amerika je v tomto ohledu velice unikátní - Bílý dům je náš dům, dům našeho lidu, a prezident v něm stále žije.“
„Proto jsme se rozhodli ho zobrazit co nejrealističtěji,“ pokračuje Emmerich. „Říkali jsme si, že to by pro nás bylo nejzábavnější, a studium podkladů byla velká zábava. Samozřejmě jsme museli některé věci pouze odhadovat - některá místa v Bílém domě nebyla nikdy vyfotografována, a o jiných se pouze mluví nebo jsou neověřená - ale jinak je poměrně věrný.“
„Když jste v Bílém domě, uvědomíte si především, že není zas tak velký - je to jen dům, obklopený vyššími budovami a parkem,“ říká Emmerich. „Na druhé straně mají k dispozici ty nejmodernější technologie, jaké si jen dokážete představit, a kolují nejrůznější zvěsti o tom, že v některých budovách jsou rakety. Když se nad tím zamyslíte, jedná se o ohromné bezpečnostní riziko - a přesně o tom náš film je.“
Úkol navrhnout a vybudovat kulisy připadl na výtvarníka Kirka M. Petruccelliho. „Kirk je jedním z utajených hrdinů tohohle natáčení,“ prohlašuje producent Bradley J. Fischer. „Měl jeden z nejnáročnějších úkolů, totiž postavit tyhle kulisy. Do některých místností, o kterých víme, že existují, jsme mohli jen letmo nahlédnout, takže Kirkovým úkolem bylo poodhrnout oponu trochu více a ukázat divákům, co se za těmi zdmi ukrývá. Postavil nám úžasné hřiště, ve kterém jsme si mohli užít spoustu zábavy.“
„Bílý dům jsem vždycky vnímal jako středobod naší vlády, ale co to vlastně znamená? Co je to za místo?“ ptá se Petruccelli. „Samozřejmě je to legendární muzeum naší doby, americké historie a všech vlád, které se v něm vystřídaly.“
„Udála se spousta věcí, o kterých nikdo neví, zda skutečně existovaly - například tunely pod Bílým domem,“ popisuje Petruccelli. „Možná tam dole byla Marilyn Monroe, a my se domníváme, že to je možné. A myslím, že mezi všemi těmi dějinami a tajnostmi se ocitáme na úžasném místě, kde rozehrát skvělý příběh.“
Vanderbilt začínal na scénáři pracovat na základě studia dostupných materiálů, ale od jistého okamžiku musela do hry vstoupit představivost. „Informace o Bílém domě jsou k dispozici na spoustě různých úrovní,“ vysvětluje. „Spousta věcí je dostupná veřejně, a pak jsou tu věci, o kterých nikdo neví. Spojili jsme se s Bílým domem a v mnoha případech jsme se dozvěděli, že nám něco nemohou říct. Nemohli potvrdit ani vyvrátit existenci tunelů, umístění krizového štábu nebo řadu dalších věcí.“
Když se Petruccelli s Emmerichem sešel, aby prodiskutovali styl filmu, shodli se na tom, že jde primárně o realističnost. „Rolandovým hlavním cílem bylo natočit zábavné akční drama a současně se ujistit, že je v něm vše tak blízko realitě, jak to bylo jen možné,“ říká Petruccelli. „To bylo velice důležité a náročné, protože Bílý dům je velice známé místo a museli jsme mít všechno naprosto přesně. Je to jeden z nejfotografovanějších domů na světě a jeden z nejznámějších. V jistém ohledu mi to práci usnadnilo - věděli jsme, co je zač. Ale současně byla neuvěřitelně komplikovaná, protože je ohromně detailní a je obklopený spoustou tajností.“
Vše začalo prohlídkami. „Pro mě i pro Rolanda bylo velice důležité, abychom se tam podívali,“ vzpomíná Petruccelli. „Návštěvou Bílého domu se dozvíte spoustu věcí a pochopíte, že jste se v některých věcech velice mýlili. V paměti mi nejvíce utkvělo to, že má dvě tváře - pracovní a společenskou. Tu pracovní představuje západní křídlo. Představujete si honosný palác, ale ve skutečnosti je to velice malý, velmi seriozně zaměřený komplex.“
„A pak je tu druhá jeho tvář,“ pokračuje Petruccelli. „Je to úžasné muzeum historie, kterým procházejí stovky, ne-li tisíce turistů - a přesto je to místo velice poklidné, plné respektu.“ Když byly přípravy hotovy, dal Petruccelli dohromady armádu 300 tesařů, 45 štukatérů, 32 kulisáků a 16 uměleckých vedoucích, aby společně kulisy vybudovali. Jejich domovem se stalo Mel's Cite du Cinema v Montrealu, kde štáb filmu využil veškerých dostupných ateliérů. „Reprodukovali jsme ducha Bílého domu tak věrně, jak to jen bylo možné,“ vysvětluje Petruccelli. „Po architektonické stránce to bylo snazší než po stránce dekorativní. Dělí se na specifická období: původní stavba z roku 1792, Jeffersonova podloubí, Oválná pracovna a tak dále. V roce 1952 udělal Truman kompletní přestavbu, ale exteriérové zdi zachoval. Chtěli jsme se ujistit, že zahrneme všechny idiosynkrazie té budovy, protože je velice stará a je to na ní vidět.“
Stavbu kulis dále komplikovaly samotné procesy natáčení. „Protože se ve filmu odehrává tolik kaskadérských scén, museli jsme Oválnou pracovnu vytvořit dvakrát,“ podotýká Petruccelli. „Pracovali jsme v ní s ohněm, vodou a výbuchy. Úzce jsme spolupracovali s efektovým týmem, takže jsme věděli, kam dopadnou kulky a kam ve zdech natáhnout kabeláž. Několik místností včetně Oválné pracovny jsme kompletně zatopili. V Modré místnosti se ocitl ocas vrtulníku. Zelené místnost, Lincolnova ložnice a hlavní ložnice hořely.“
Ale interiér Bílého domu byl jen částí celého úkolu. „Potřebovali jsme také místo, které by zdůrazňovalo obrovskou rozlohu jižního trávníku a jižního sloupoví Bílého domu,“ vysvětluje Petruccelli.. „Muselo být tak velké, abychom tam mohli přijet s tankem a také s naším Marine One. Na něco takového žádný ateliér nestačí, takže jsme se začali rozhlížet jinde. Zkoušeli jsme sehnat hangár, ale žádné nebyly k dispozici. A poté jsme objevili 'The Bubble' - halové golfové hřiště. Vyhovělo nám velice dobře. Mohli jsme na něm postavit spoustu věcí.“
Když byly kulisy hotové, udělaly dojem dokonce i na zkušené veterány. „Během spolupráce s Rolandem už jsem viděl lecjaké kulisy - dokonce hodně velké - ale tyhle byly výjimečné,“ říká producent Harald Kloser. „Jednou jsem dokonce procházel nějakou chodbou a zeptal jsem se jedné z produkčních asistentek, kde jsou toalety. Očekával jsem, že mě pošle někam na konec chodby, takže mě zaskočilo, když mi připomněla, že jsou venku - zapomněl jsem, že se procházím kulisami!“
Petruccelli měl také společně s Grahamem Kellym, vedoucím vozového parku, na starosti stavbu prezidentské limuzíny, přezdívané Příšera. Nejde o žádné sériové auto: Příšera je pojízdná pevnost.
„Když jsem prvně přikývl na zadání postavit tři prezidentské limuzíny, říkal jsem si, že to nebude problém,“ říká Kelly. „Myslel jsem si, že zkrátka vezmeme Cadillac a trochu ho zkrátíme. A pak jsem se podíval na referenční snímek agenta tajné služby, který stál vedle zadního blatníku. Vypadal malý. A pak mi došlo...že pravděpodobně malý vůbec není. Nejspíš měřil alespoň 180 cm. A to znamenalo, že je to auto obrovské.“
Pro potřeby natáčení White House Down tvůrci filmu potřebovali tři verze tohoto automobilu. A to byl nelehký požadavek, protože o tom autě prakticky nikdo nic neví. „Když jsem se do tohoto projektu pustili, samozřejmě jsme se s dotazy nejprve obrátili na tajnou službu,“ říká Cyril O'Neil, prezident společnosti, která repliky postavila. „Řekli nám, že ačkoliv jim náš nápad připadá zajímavý, nejsou nám schopni poskytnout žádné informace. Dokonce nám nemohli říct ani rozchod nebo rozvor. Skutečně nám o něm neřekli vůbec nic.“
Nějaké informace bylo možno samozřejmě vypátrat. „Spoustu let tajné službě vyráběla vozy společnost General Motors a vyrobila i prezidentskou limuzínu. Nakolik víme, podíleli se na tvorbě tohoto vozu poměrně významným způsobem. A má velice charakteristické rysy vozů Cadillac.“
Následovala tedy doslova detektivní práce. „Na základě fotografií jsme usoudili, že reflektory vozu Beast jsou reflektory modelu Cadillac Escalade 2009. Takže jsme si je změřili. Na základě těchto rozměrů jsme pak byli schopni odvodit všechny další rozměry vozu.“
„Beast je o dobrých 30 cm širší než jiné vozy, aby se kompenzovala tloušťka pancéřování,“ popisuje Kelly. „Takže jsme tomu naši verzi přizpůsobili. Když otevřete dveře, uvidíte, že je náš odlitek skutečně tak hluboký.“
Pro tvorbu interiéru byla předlohou jediná fotografie. „Nikdo neví, jak to auto vevnitř vypadá,“ dodává O'Neil. „Využili jsme jedné fotografie, na které je dovnitř vidět otevřenými dveřmi. Z této fotografie jsme byli schopni navrhnout vlastní verzi interiéru pod vedením Kirka Petruccelliho, výtvarníka filmu.“
Navzdory své velikosti a hmotnosti musí být v rámci příběhu Beast schopna také rychlé jízdy a bleskurychlých manévrů. „Museli jsme s ní být schopni prorazit zeď, musela být schopna jezdit i po nezpevněném povrchu, seskakovat z obrubníků a zvládat smyky, případně i otočky o 180 a 360 stupňů,“ říká O'Neil. „To bylo velice náročné, protože aby naše auto vypadalo věrohodně, muselo mít pneumatiky z nákladního vozu. Ty jsou velice tvrdé a nepružné, takže udělat s takovým autem otočku není vůbec jednoduché. Věděli jsme, že budeme potřebovat spoustu výkonu, pokud to budeme chtít realizovat.“
Tento výkon zajistil motor z vozu LS1 Corvette. „Museli jsme se ujistit, že nám vyhoví,“ říká Kelly. „Má zhruba 420 koňských sil, což znamenalo, že si dokázal poradit se vším, co jsme od něj potřebovali.“
Kameramanka Anna J. Foerster, která v minulosti s Rolandem Emmerichem spolupracovala na historickém dramatu Anonym, s ním znovu spojila své síly při natáčení snímku White House Down. „Anna se nechová jako kameramanka. Chce být režisérkou,“ popisuje Emmerich. „Takže ke každému záběru přistupuje jako režisér - příběh je na prvním místě.“
„Nejprve bylo poměrně těžké Annu přesvědčit, aby se do tohoto filmu pustila - prohlašovala, že nebude točit akční film. A já prohlásil, že to bude ten nejkrásnější akční film, jaký kdy byl natočený. A když jsem ji slíbil, že k natáčení bude moci přistupovat natolik radikálně, jak jen bude chtít, tak souhlasila.“
Přistoupit k natáčení radikálně pro kameramana, jak se zdá, znamená používat velice širokoúhlé objektivy. „Začali jsme s tím už v případě Anonyma: zjistili jsme, že širokoúhlým objektivem zaznamenáme mnohem více akce i celkové situace,“ vysvětluje Foerster. „Máme oblíbený objektiv, patnáct a půl milimetru, což je hodně široké. Příliš nezkresluje obraz, takže nemáte pocit, že se díváte rybím okem - jenom vám zkrátka nabízí velice široký záběr, takže zaberete místnost od okna až ke dveřím, což je skvělé. Jen takovou scénu není snadné nasvítit.“
Foerster a Emmerich také používali rozptýlené světlo a odrazy tak, aby se vyhnuli klasickému „filmovém nasvícení“, které byste u akčního filmu očekávali, ale Foerster tvrdí, že je to vše v zájmu příběhu. „Nedokonalé osvětlení vytváří bezprostřední atmosféru,“ míní. „Pokud stojí postava ve tmavém rohu a vyjde do světla, a krátce nato přistoupí k oknu a je přeexponovaná - to vše vytváří atmosféru nejistoty, protože se s těmi postavami ocitáme na různých místech. Pomáhá nám to vyprávět příběh o tom, kým dotyčný je.“
Na kaskadérské a bojové scény ve filmu dohlížel kaskadér John Stoneham Jr. „Vždycky usilujete o to, aby kaskadérské scény působily reálně a současně jako umění,“ vysvětluje. „Naším úkolem bylo držet se realističnosti. Channing je v tomhle ohledu všímavý - řekne na rovinu, že by to a to nedělal, protože ten pohyb nedává smysl. Hodně se podílel na celé řadě soubojů a měl spoustu dobrých nápadů.“
Tatumovy taneční zkušenosti a sportovní nadání jsou pro práci kaskadéra ideální. „Má určitou úroveň dovedností. Vychází to z jeho tanečních kořenů - myslím, že z gymnastů a tanečníků jsou obvykle dobří kaskadéři,“ míní Stoneham. „Uvědomují si své tělo a vědí, jak se ve vzduchu pohybují. Učí se rychle, je hbitý a po akční stránce je spolupráce s ním snadná. Můžeme kameru umístit tak, aby zabírala jeho obličej, protože víme, že svou scénu zvládne.“
Nejde ale jen o dovednosti. „Je skoro nezničitelný,“ prohlašuje Stoneham. „Točil jedno opakování scény za druhým. Prošel jedním soubojem za druhým, bez přestávek, a to všechno během šesti nebo sedmi týdnů. Točili jsme jednu scénu na střeše, ve které bojuje, a strávili jsme na ní většinu dne. Channing byl jediný, kdo ke konci stále ještě stál na nohou. Bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem si nevšiml, že by se zadýchal.“
Tatum nebyl jediným hercem, který se nebál akčních komplikací, protože Jason Clarke se představiteli hlavní role dokonale vyrovnal. „Jak Channing, tak já jsme točili spoustu svých kaskadérských scén sami, a to bylo jednou z věcí, které jsou na tomhle filmu a takovéhle roli zajímavé,“ svěřuje se.
Clarke ani Tatum se rozhodně nedrželi zpátky. „Jde o rozsáhlé akční sekvence,“ říká Clarke. „V jedné z nich je spousta vody a deště, protože se spustí hasicí systém. Jedna se odehrává na střeše Bílého domu a skončí až na trávníku. Když na vás pouští ventilátory a všude létá prach, nemyslíte na drobnosti - snažíte se jen scéně dodat něco nového a zajímavého.“
„Oba ty souboje jsou drsné,“ pokračuje Clarke. „Klasická staromódní nakládačka. Museli jsme se do toho opřít, a taky jsme to udělali.“ Vizuální efekty ve filmu White House Down mají na svědomí Emmerichovi dlouholetí spolupracovníci Volker Engel a Marc Weigert.
Zatímco v minulosti byli Engel s Weigertem pověřeni například vytvořením UFO, které vyhazuje do povětří Bílý dům, nebo zemětřesení, pustošícího Los Angeles, tentokrát měli v popisu práce mnohem umírněnější věci. „Celý film se odehrává v Bílém domě a jeho okolí, což je jedno z mála míst na světě, kde nikde v okolí nemůžete natáčet, dokonce ani poblíž, a rozhodně ne uvnitř,“ vysvětluje Weigert. „Takže pro nás bylo nejtěžším úkolem pomoci to místo reprodukovat. Roland vše chtěl udržet realistické. Vytváříme Bílý dům podle plánů včetně několika městských bloků kolem, duplikujeme v počítači každý strom, plot a vrátnici.“
Weigert a Engel sehráli také klíčovou roli při práci na předběžných scénách. „Mohli jsme Rolandovi ukázat scény a sekvence a zeptat se ho, co si o tom myslí,“ popisuje Weigert. „Pak jsme na nich společně zapracovali a například posunuli kameru o kus vedle nebo zkusili delší objektiv. Tímto způsobem jsme natočili celý film ještě předtím, než jsme ho natočili.“
„Největším úspěchem pro nás je, když lidé z filmu odcházejí a nemají tušení, které scény byly vytvořené pomocí vizuálních efektů a které byly natáčené klasicky. Prostě to vypadá, jako bychom natáčeli v Bílém domě,“ říká Engel. „Zobrazit velice známou památku je vždycky výzva. Každý na světě ví, jak má Bílý dům vypadat. Ale poté, co jsme ho s Rolandem už zničili ve Dni nezávislosti a 2012, se z nás pomalu stávají odborníci na Bílý dům.“
Producent Harald Kloser je také jedním z hudebních skladatelů filmu, pro který složil soundtrack společně se svým skladatelským partnerem Thomasem Wanderem. White House Down je Kloserovým čtvrtým filmem Rolanda Emmericha, pro který složil hudbu. „Thomas a já jsme jako dokonale vyladěný stroj,“ říká. „Když začínáme nějaký projekt, je pro mě vzrušující přemýšlet o tom, jak vytvořit pomocí hudby jistou náladu. Je to jako když vaříte jídlo - nejprve si zvolíte přísady a potom se rozhodnete, co z nich uvaříte. Když skládáte filmový soundtrack, vytváříte odlišnou atmosféru, pokud se rozhodnete například pro smyčcové kvarteto, a jinou, pokud zvolíte symfonický orchestr a sbor. Takže mě to ohromně baví. V případě White House Down je hudba metalová, elektronická, moderní, není doufám staromódní. Máme tu spoustu rychlé hudby - dokonce občas i ve scénách, ve kterých byste ji nečekali.“

DABING
V českém znění: Martin Písařík - Channing Tatum (Cale), Zdeněk Hruška - Jamie Foxx (president Sawyer), Jitka Moučková - Maggie Gyllenhaal (Finnerty), Ivo Novák - Jason Clarke (Stenz), Jiří Plachý - Richard Jenkins (Raphelson), Rozita Erbanová - Joey King (Emily), Ladislav Županič - James Woods (Walker), Jan Maxián - Nicolas Wright (Donnie), Bohuslav Kalva - Michael Murphy (vícepresident Hammond), Nikola Votočková - Rachelle Lefevre (Melanie), Svatopluk Schuller - Lance Reddick (generál Caulfield), Ladislav Cigánek - Matt Craven (agent Kellerman), Libor Terš - Kevin Rankin (Killick), Ludvík Král - Jake Weber (agent Hope), Tomáš Borůvka - Peter Jacobson (Wallace), Marek Libert - Jimmi Simpson (Tyler), Tomáš Juřička, Regina Řandová, Jana Páleníčková, Radek Hoppe, Petr Vágner, Martina Kechnerová
Překlad: Petr Zenkl
Dialogy: Jana Dotlačilová
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Filip Mošner
Režie: Alice Hurychová
Pro Sony Pictures vyrobila LS Productions - 2013

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.7.2013 Falcon
Premiéra USA: 28.6.2013 Columbia Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 20.11.2013 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 20.11.2013 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 1 996 190
Tržby celkem - $ 205 366 737
Návštěvnost v ČR 14 752
Náklady (Rozpočet) - $ 150 000 000

BONUSY (Blu-ray)
• Energické duo: Channing Tatum & Jamie Foxx
• Muži akce: Příprava kaskadérů
• Seznamte se s Insidery: Herci ve vedlejších rolích
• Roland Emmerich – Navýšení sázky
• Nepovedené záběry
• Příběh ze zákulisí: Od scénáře až na filmové plátno
• Bestie: Uvnitř prezidentské limuzíny
• Plná výzbroj: Pušky, granáty, tanky a vrtulníky
• Prezidentská péče: Velkolepá produkce
• Zničení Oválné pracovny – Rozbor speciálních efektů
• Odstranění bestie
• Obnova Bílého domu
• Speciální vizuální efekty bez limitů
• Světla, kamera, strhující akce

ROZLIŠENÍ Blu-ray

16:9 / 1920x1080p (FULL HD) / 2.40:1

česky Dolby Digital 5.1, anglicky DTS-HD Master 5.1, maďarsky Dolby Digital 5.1, polsky Dolby Digital 5.1, rusky Dolby Digital 5.1, turecky Dolby Digital 5.1, ukrajinsky Dolby Digital 5.1

anglické, arabské, bulharské, české, estonské, hebrejské, hindské, chorvatské, islandské, litevské, lotyšské, maďarské, polské, portugalské, rumunské, ruské, řecké, slovenské, slovinské, srbské, turecké

 

FILMY V SÉRII
Pád Bílého domu gastonrolinc.webnode.cz/news/a71/
Akční / Thriller, USA, 2013
Režie: Antoine Fuqua, Hrají: Gerard Butler, Aaron Eckhart

Útok na Bílý dům (Blu-ray) gastonrolinc.webnode.cz/news/a68/
Akční / Thriller, USA, 2013
Režie: Roland Emmerich, Hrají: Channing Tatum, Maggie Gyllenhaa

Pád Londýna gastonrolinc.webnode.cz/news/a72/
Akční / Krimi, USA / Velká Británie, 2016
Režie: Babak Najafi, Hrají: Gerard Butler, Morgan Freeman

Pád Anděla (Blu-ray) gastonrolinc.webnode.cz/news/pad-andela-angel-has-fallen-2019-121-usa-akcni-thriller-65/
Akční / Thriller, USA, 2019
Režie: Ric Roman Waugh, Hrají: Gerard Butler, Morgan Freeman

 

Tvůrci a herci

Roland Emmerich (Režie), Brad Fischer (Produkce), Larry J. Franco (Produkce), Laeta Kalogridis (Produkce), Harald Kloser (Produkce), Roland Emmerich (Produkce), James Vanderbilt (Produkce), Harald Kloser (Hudba), Thomas Wanker (Hudba), Anna Foerster (Kamera), Adam Wolfe (Střih), Andrea Kenyon (Casting), John Papsidera (Casting), Randi Wells (Casting), Kirk M. Petruccelli (Scénografie), Lisy Christl (Kostýmy), Louis Marion (Zvuk), Paul N.J. Ottosson (Zvuk), Annick Chartier (Masky), Charles Carter (Masky), James Vanderbilt (Scénář), Channing Tatum (Herec), Maggie Gyllenhaal (Herec), Jamie Foxx (Herec), James Woods (Herec), Richard Jenkins (Herec), Joey King (Herec), Rachelle Lefevre (Herec), Lance Reddick (Herec), Garcelle Beauvais (Herec), Jason Clarke (Herec), Jake Weber (Herec), Matt Craven (Herec), Kevin Rankin (Herec), Michael Murphy (Herec), Anthony Lemke (Herec), Mélodie Simard (Herec), Nicolas Wright (Herec), Gary Wasniewski (Herec), Falk Hentschel (Herec), Peter Jacobson (Herec), Jackie Geary (Herec), Catherine Lemieux (Herec), Chad Connell (Herec), Alain Moussi (Herec), Yardly Kavanagh (Herec), Stephan Parent (Herec)

 

2013/126/USA/Akční, Thriller, Drama