Insidious 2 / Insidious: Chapter 2 (2013/106/USA, Kanada/Horor, Thriller) 73%

JEDNOU VĚTOU
„Rodina Lambertů se snaží odhalit příčiny jejich záhadného propojení s duchovním světem, které se u otce a syna vyvinuly již v dětství."

OBSAH
V roce 1986 trápí malého Joshe Lamberta vidiny podivné staré ženy. Jeho matka Lorraine přivolá na pomoc experta na paranormální jevy Carla, který požádá o pomoc svou spolupracovnici Elise. Ta Joshe zhypnotizuje a i přes jeho varování se pokouší najít zdroj podivných jevů. V komoře v ložnici je ale čímsi nebo kýmsi napadena. Elise Joshově matce oznámí, že její syn má pozoruhodnou vlastnost astrální projekce, kterou se ale kdosi pokouší zneužít. Všichni tři dospělí se shodnou na tom, že bude nejlepší, když nechají Joshe na jeho schopnosti zapomenout. O 25 let později je Elise v Joshově domě za tajuplných okolností zavražděna a nyní dospělý Josh je hlavním podezřelým. Ten se se svými dětmi a manželkou Renai stěhuje dočasně k Lorraine. I v jejím domě se ale začínají dít podivné věci, tajemná stařena se znovu vrací a obyvatelé domu se ocitají ve smrtelném nebezpečí.(Falcon)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Musím říct, že druhý díl jsem si od prvního pustil pár dnů po sobě. Nedalo mi to, byl jsem zvědavý, jak se příběh, který vlastně v prvním díle nic moc neřekl, dál rozvine. Příběh jako takový totiž pořád bilancoval na hraně debility a vcelku originálního námětu. U toho jsem si po prvním díle nebyl jistej, ale druhej mi to parádně potvrdil. Lekačky naprosto luxusní, kamera vytváří pohyby přesně takové, co můj mozek nechce, ale na druhou stranu po nich lpí, abych se bál. Snad jako kdyby James Wan věděl, kam šáhnout, aby se mi v mozku aktivoval strach. Starostlivá mamka od rodiny, Rose Byrne, tomu taky docela dost pomáhá stejně tak jako slušně šílenej Patrick Wilson. Musím uznat, že se moc těším na poslední díl téhle trilogie a pokud to bude možné, nevynechám ji v kině. (Malarkey) 3*

James Wicked And Nightmarish opět nezklamal. Druhá kapitola o cestovce, která když vyhlásí úpadek zrovna v době vaší „dovolené“, tak jste v rejži uprostřed prdele, se nesnaží jít cestou klasického Haunted House (jako jednička), ale spíše thrilleru špikovaného prvky nadpřirozena, což má na tempo i celkové vyznění velmi pozitivní vliv. Když si přidáte autorovu nezaměnitelnou formu „vetešnického hororu“ s tikotem hodin, bušením srdce, arktickou atmosférou a jemným kořením humoru (dvojice krotitelů záhrobí Specs a Tucker), začne vám být i trochu líto, že nás nyní hodlá strašit plešatým Dieselem.. Nu což, uvidíme, kdo se chopí Chapter 3, aby ukázal, čí přítomnost v přítmí okomentovalo polomrtvé médium Elise slovy: „Oh my God!“ Že by tam stál Václav Klaus? (Gilmour93) 4*

Rozepsanou kapitolu je nutné dopsat, aby zhmotněná noční můra mohla jít strašit do jiné rodiny a režisér a spol. mohl mít klidný spánek. Lambertovi už by konečně chtěli žít spokojený život daleko od zlých bubáků, kteří jim straší v domě, berou jejich synovi spokojené dětství a čas od času hopsnou na hlavu rodiny, která se tak trochu pomátne a maminku chce sprovodit ze světa. První kapitola to nastínila, ve druhé budeme spolu s početným zástupem pátračů pátrat po původu černé nevěsty a jejího záhrobního tajemství. Nutno dodat, že druhé pokračování je mnohem lepší, než slaboučká jednička, kterou bych už v životě vidět nechtěl, protože když si vzpomenu, jak krušně nudné chvíle mně přivodila, tak se vůbec divím, že jsem chtěl vědět, jak to bude dál. A neudělal jsem vůbec špatně, když jsem dal osudům Lambertovic rodiny ještě šanci. Režisér s osobitým režijním rukopisem James Wan se podstatně zlepšil ve vytváření psychického nátlaku na diváka a jeho pohrávání si s obyčejnou lidskou emocí, jakou je strach, v mnoha ohledech přivedl k dokonalosti. Nejde o to, jestli to zrovna funguje na mě, ale při aplikaci na jiného diváka to nepochybně bude mít svůj působivý účinek. Atmosféra strachu a děsu by fungovala ještě lépe, kdyby se film nadaboval, protože čtení titulek je nejen neuvěřitelně otravná záležitost, ale také to narušuje plynulý zážitek a intimitu režisérova snažení. Titulky do tohoto filmu jsem neměl rád. Nyní je upřímně nenávidím. Trojice tvůrců, kterou tvoří šikovně brutálně inovativní scenárista Leigh Whannell, producent na všechno paranoidní Oren Peli a režisér na všechno normálně nenormální James Wan, přesně ví, co by mohlo jejich publikum dostat na lopatky. Nechybělo mnoho a skutečně by diváky mohli seškrabovat ze zdí, pokud by je ovšem na bílých stěnách vůbec identifikovali, protože ti strachem v mnoha scénách dostali bělostnou barvu. Jenže zásadní motiv, který je ve filmu odhalen, tedy matčina nenávist k vlastnímu synovi a jeho následné vražedné běsnění, je už tak něco ohraného, že pan Hitchcock by se zaradoval, když jeho návod, jak a čím diváky úspěšně děsit, se ještě stále používá v moderní éře hororového žánru. Filmu na působivosti pak v nemalé míře ubírala jeho překombinovanost a opravdu až nadbytečný výskyt postav. Přinejmenším mrtvá Elise a odborníci na paranormální jevy se už opravdu vracet nemuseli. Pokračování už nejde ve šlépějích prvního dílu, kdy jsme sledovali Lambertovic syna a jeho astrální schopnost opustit tělo. Tentokrát se tvůrci zaměřili na tatínka Joshe a jeho dětský strach, který si přenesl do dospělosti. Herecké obsazení zůstalo zachováno. Patrick Wilson tentokrát překvapivě velmi dobrý, a to platí o všech hercích ve Wanově filmech, protože on s nimi umí výborně pracovat. Druhý díl má opravdu velké množství parádně mrazivých a děsivých scén, které s citlivějším divákem udělají své. Kdo se tedy bude chtít bát, tak se bát bude. A kdo se nebojí, tak se nedá nic dělat. Bubáci dělali, co bylo v jejich temných a mocných silách. Ještě trochu mohli dohlédnout na závěr filmu, aby vyústění bylo překvapivější. Za předchozí úsilí by to bylo zaslouženě strašidelné vyvrcholení. Jenže i na strašidla, po takovém předchozím řádění, jednou padne únava. 80% (kingik) 4*

VELKÁ RECENZE
 Tak přece jen se dobrá věc podařila a do kin se dostalo i pokračování filmu „Insidious“, který, přiznám se, mě nijak zásadně nezaujal. Začínám mít pocit, že James Wan si chce za každou cenu ukrást korunu současného hororového krále. Co si budeme povídat, podařilo se mu to. Pro rok 2013 rozhodně, protože jeho snímky „V zajetí démonů“ a „Insidious 2“ jsou jednoznačně to nejstrašidelnější, co letos v kině uvidíte. Na jednu stranu je to dáno tím, že v českých kinech těch hororů opět moc není (a to první polovina roku vypadala docela dobře), na druhou stranu to bude i tím, že hororová produkce je obecně poměrně slabá z hlediska kvality. Kvantita vedle toho je obrovská.
„Insidious 2“ navazuje přímo na dění prvního snímku. Jak je uvedeno v anglickém názvu, tohle je druhá kapitola a sedí to dokonale. První film nás zanechal v napětí a očekávání. Nedal nám jasné rozhřešení a bylo zřejmé, že bude potřeba natočit druhý film. Jsem neskutečně rád, že se dostal až k nám do kin, protože tam má opravdu ten správný efekt. Jsou zde scény, které vás skutečně zaručeně vyděsí, v některých případech mi jejich pojetí dokonce přišlo novátorské a zajímavé, kdy jsem ani takový efekt nečekal.
Setkáváme se znovu s Joshem a Renai, kteří měli problémy se svým synem. Ten se nacházel ve stavu nevědomí. Jeho tělo fungovalo, ale nedokázalo se probudit. Tohle se Joshovi podařilo zvrátit, ale závěr prvního filmu nám jasně dal na vědomí, že Josh v tom není úplně nevinně. Snímek „Insidious 2“ dává jasné odpovědi. Tohle se mi na filmu velmi líbí, protože už děj nenatahuje. Ano, je zde otevřený konec, ale nikoli takový, který by ještě dál otvíral příběh rodiny Lambertových. Ten je uzavřen. Alespoň tedy doufám, že se nějaký neznaboh nechopí pokračování se stejnou rodinou.
James Wan ukázal, že už je skutečně mistrem svého oboru. Na jednu stranu se musí upozornit na to, že všechny tři jeho filmy – oba snímky „Insidious“ a „V zajetí démonů“ – stojí na stejném konceptu, ale ten on využívá naplno. Ano, máme zde strašidelný dům a nějaké paranormální vyšetřovatele, ale v obou případech je příběh pojat trochu jinak, trochu odlišně. To jim přidává na dojmu, zároveň můžete sledovat, jak si James Wan hraje, jak už je pro něj žánr známým hřištěm a jak už přesně ví, co dělat. Myslím, že tohle je hlavní důvod, proč si chce dát od hororů pauzu.
„Insidious 3“ se samozřejmě uvažuje a myslím, že se i natočí, protože se z těchto dvou filmů stala značka. Sami tvůrci to vědí a dávají prostor, buď sami sobě anebo ostatním. Závěr jasně ponouká k tomu, aby přišli další, aby přišli s něčím ještě lepším. Jsem zvědavý, kdo si na tuhle výzvu troufne a jak to nakonec dopadne. „Insidious 2“ je pro mě další ukázkou toho, že jsou zde lidi, kteří chtějí brát horor vážně – zároveň si s ním dokážou hrát – a chtějí primárně děsit. Za to jsem neskutečně rád.

O FILMU
Režisér James Wan, scenárista Leigh Whannell a producent Jason Blum mají odděleně i společně na svědomí jedny z nejvlivnějších, nejúspěšnějších a nejděsivějších hororových thrillerů uplynulého desetiletí.
Wan a Whannell v roce 2004 nastartovali obrovsky populární sérii Saw, na které se Whannell následně podílel jako scenárista a vedoucí výroby. Wan před nedávnem režíroval úspěšný snímek V zajetí démonů, zatímco Blum přivedl na plátna kin hity jako Paranormal Activity a Sinister. Společně se pak v roce 2011 podíleli na znepokojivém a originálním psychologickém hororovém thrilleru Insidious, snímku s velice malým rozpočtem, který se stal nejvýdělečnějším filmem roku.
Nyní se všichni tři vrací, společně se všemi herci z filmu Insidious, aby pokračovali ve vyprávění příběhu rodiny Lambertových o jejich souboji s duchy, kteří usilují o jejich životy. „Jsme ohromně nadšení z možnosti pokračovat v příběhu, který jsme započali v prvním snímku,“ říká Wan, pro kterého jde o vůbec první režijní pokračování. „Mám moc rád postavy, které jsme v prvním filmu představili, a je skvělé spolupracovat znovu se stejnými herci a stejným štábem. Je to jako návrat domů k rodině. Ale je to současně velice děsivé, protože nám úspěch prvního filmu všem vyrazil dech.“
Insidious vypráví příběh rodiny, která se odstěhuje ze strašidelného domu jen proto, aby zjistila, že problém nespočíval v domě samotném - démony přitahuje jejich nejstarší syn. Ve filmu Insidious: Chapter 2 se všichni snaží na své nedávné zážitky zapomenout, ale zjišťují, že duchové, kteří je trýznili, dosud neřekli zdaleka poslední slovo.
Wan a Whannell pojmenovali pokračování poněkud netradičně, aby zdůraznili, že děj navazuje přesně tam, kde skončil. „Jen málo pokračování se o něco takového pokouší, ale nám se představa dvou navazujících příběhů velice zamlouvala,“ říká Whannell. „Takřka by je bylo možné sledovat jako jediný film, či jako navazující kapitoly téhož příběhu. Vidíme Joshe, jak zabije Elise, ale Renai o tom neví a není si tak docela jistá, co se vlastně odehrává. Takže na začátku druhého filmu vše působí zdánlivě normálním dojmem, ale zvolna si uvědomujete, že tu něco dost zásadního nehraje.“
Podle Bluma bylo primárním úkolem producenta zajistit, aby i pokračování působilo nezávislým stylem filmu prvního, navzdory skutečnosti, že Insidious: Chapter 2 měl poněkud větší rozpočet.
„První film stál a padal na jediné tvůrčí vizi, Jamesově a Leighově, aniž by docházelo k jakýmkoliv kompromisům,“ vypráví producent. „Jsem přesvědčen, že právě proto se tomu filmu tak dařilo, takže jsme nechtěli, aby v případě pokračování k nějakým kompromisům docházelo.“ Oba tvůrci, kteří spolupracují už od dob studií v Melbourne, prohlašují, že se od samého počátku inspirovali tím, že si navzájem vyprávěli duchařské příběhy.
„Vždycky jsme se snažili jeden druhého navzájem co nejvíc vystrašit,“ vysvětluje Wan. „A pak jsme si jednoho dne řekli, že bychom podle těch příběhů měli natočit film. A přesně to jsme udělali a vznikl Insidious. Vzali jsme všechny strašidelné příběhy a situace, které jsme slyšeli, a postavili jsme na nich film.“
„Země, ve kterých najdete spoustu folklóru, mívají i velice pozoruhodné tradice, co se týče strašidel a strašidelných příběhů,“ přitaká Whannell. „Když jsme s Jamesem žili v Melbourne, vyprávěl mi spoustu malajských a čínských strašidelných příběhů, které slyšel doma. Lidé si takové příběhy vyprávějí už tisíce let. Mají dlouhou historii.“
Kromě pokračování příběhu nás pokračování seznamuje důkladněji se světem a mytologií Insidious. „Jde skutečně o film s větším záběrem,“ říká Wan. „Když jsme natáčeli první film, měli jsme nejrůznější plány a nápady na pokračování, ale příliš jsme se tím nezabývali. Říkali jsme si, že zkrátka uvidíme. A když byl první film úspěšný, měli jsme možnost se k tomuto materiálu vrátit a vytvořit další příběh.“
„Jsme velkými fanoušky metafyzikálního světa a říkali jsme si, že by bylo skvělé, kdybychom mohli do filmu zapracovat astrální projekci,“ popisuje Wan. „Je to úžasný koncept - představa, že vaše duše ve spánku opouští tělo a někam se vydává. Chtěli jsme natočit film o strašidelném domě, ale současně jsme chtěli představit něco poněkud odlišného. Takže jsme obojí spojili dohromady.“
Wan s Whannellem použili také další, známější koncept - ačkoliv nepříliš často vídaný v hororových filmech: cestování časem. Film se vydává 25 let do minulosti, aby odhalil tajemné události, stojící v jádru veškerého zla, které Lambertovy pronásleduje, vyřešil otevřené otázky z prvního snímku a ponořil se ještě hlouběji do temného podsvětí, zvaného Further.
Tvůrci filmu přišli s originálním způsobem, jak oba filmy propojit, aby mohly být vnímány jako dvě části jediného celku. V jednom případě například představují divákům příběh nové postavy Parkera Cranea. Ale namísto tradičních vzpomínkových scén tvůrci filmu jeho dramatickou minulost odhalují prostřednictvím cesty v čase v rámci Further - světa, existujícího mimo prostor a čas.
„Říkal jsem Leighovi, že by bylo skvělé, kdybychom se ve druhém filmu nějakým způsobem podívali do filmu prvního,“ vzpomíná Wan. „Takže jsme přemýšleli o tom, jak bychom mohli divákům ukázat ty části prvního filmu, kdy jste si nebyli úplně jistí, co se odehrálo, a v tomto filmu je ukázali z jiné perspektivy. Takové věci nás ohromně baví.“
Whannella tento nápad nadchnul naprosto stejným způsobem. „To se mi na pokračování líbí snad vůbec nejvíc - prvky cestování v čase, kdy se v rámci děje druhého filmu ocitáme v tom prvním. Současně se nám líbil nápad, že se první film soustředí na vnějšího ducha, který rodinu pronásleduje, ale ve druhém filmu jde o ducha vnitřního. V prvním filmu je Dalton ohrožován vnějšími silami, ale ve druhém vidíme, co se stane, když se jim podaří proniknout dovnitř, když se vám je nepodaří zastavit.“
„Pokračování bych charakterizoval spíše jako rodinný thriller s jistými nadpřirozenými prvky,“ míní Wan. „Strašidla se sice vrací, ale v tomhle filmu o ně tolik nejde. Přijde mi, že postavy už jsme představili, takže se na ně můžeme podívat důkladněji. První film byl mnohem přímočařejší, což je v případě prvního dílu skvělé, ale v pokračování potřebujete filmový svět rozšířit. Chcete divákům ukázat více z toho, co jste stvořili, a právě o to se v pokračování Insidious snažíme my.“
Ve filmu Insidious: Chapter 2 se seznamujeme s několika generacemi v rodině, sužované duchy - od babičky a rodičů až po malé děti a nemluvně. Dokonce i mezi lovci duchů jsou ve filmu generační rozdíly.
Otcem rodiny je Josh Lambert, znovu v podání Patricka Wilsona, který s Wanem spolupracuje potřetí. Kromě předchozího Insidious se objevil také v jeho snímku V zajetí démonů, inspirovaném skutečným příběhem rodiny, která se na své farmě setkává s duchy.
Podle Wilsona se ale Josh Lambert z tohoto dílu tomu původnímu příliš nepodobá. „Je doslova duchem nepřítomný, protože je posedlý. My o tom víme, ale je otázkou, zda na to přijde Renai. Celý film připomíná kriminálku, kdy si manželé příliš nerozumí a manželka se snaží zjistit, v čem je problém. Chce svému muži věřit, ale ten se chová zvláštně.“
Whannell tvrdí, že Joshova postava je v tomto filmu odlišná natolik, že se pro Wilsona v podstatě jedná o zcela novou roli. „Patrick se skvěle bavil, protože v podstatě nehraje Joshe Lamberta z prvního filmu, a on to s otevřenou náručí uvítal. Nedokázal se toho nabažit a hraje velkou roli v tom, proč celé pokračování tak skvěle funguje.“
Wilson potvrzuje, že si roli posedlého otce rodiny Lambertů skvěle užíval. „Okamžiky, kdy představuji 'posedlého' Joshe, jsou pro mě nejzábavnější,“ vzpomíná. „Bylo to skvělé odreagování.“
Současně Wana chválí za jeho schopnost překonat obvyklá žánrová klišé a vytvořit hororový snímek, v jehož středu stojí postavy samotné. „Dokáže vybudovat strašidelné scény a zná ten žánr lépe než kdokoliv jiný,“ soudí Wilson. „Je zkrátka jedním z nejkreativnějších režisérů, jací existují. Nepodílel bych se na jeho filmech tak často, kdybych o tom nebyl přesvědčený, a mám velké štěstí, že o mně stojí. Zejména chápe, že aby divákům na jeho postavách záleželo, musíte jim poskytnout dost prostoru. Musíte je nechat, aby vám o sobě něco řekli.“
Australanka Rose Byrne se vrací v roli Renai, Joshovy manželky. Na začátku tohoto filmu je stále ještě otřesena událostmi, které se odehrály v prvním snímku, a neúprosně se řítí do depresí.
„Ocitáme se v ději doslova den poté a ona je na pokraji nervového zhroucení,“ vysvětluje Byrne. „Je nucena čelit něčemu, co si od ní žádá veškerou energii - prostě se jen snaží vydržet.“ V prvním filmu Renai a Josh bojují proti démonům, kteří ohrožují jejich rodinu, společně. V pokračování už tomu tak ale není.
„Tentokrát je posedlý Josh, ale v prvních několika scénách to není tak jednoznačné,“ říká herečka. „Chová se tak trochu divně a zlehčuje Renainy problémy a nervové zhroucení, a poté se v průběhu druhé poloviny filmu začíná chovat stále podivněji a nebezpečněji. Tentokrát jsem na to skutečně sama.“
Byrne také chválí Wanovu zručnost při prezentaci strašidelných scén na filmovém plátně. „Když jsem poprvé viděla Insidious, byla jsem strachy bez sebe,“ vzpomíná. „Nemohla jsem se na něj vůbec dívat večer, musela jsem ho sledovat za bílého dne, a i když jsem věděla, co přijde, stejně jsem byla vyděšená.“
Roli Joshovy matky a hlavu rodiny Lambertových, Lorraine Lambertovou, si znovu zahrála na Oscara nominovaná herečka Barbara Hershey. Ta podotýká, že je to za její kariéru vůbec poprvé, kdy byla obsazena do pokračování některého ze svých filmů (totéž platí i pro Wilsona a Byrne).
„Vždycky jsem se domnívala, že pokud vám na někom opravdu záleží a záleží vám na tom, co s nimi bude, pak se o ně opravdu bojíte,“ míní. „Podle mého názoru to vše zesiluje. A skutečnost, že James natáčel film, zaměřený na postavy, mě velmi lákala.“
V pokračování Insidious: Chapter 2 podle Hershey nastupujeme do rozjetého vlaku, kdy už je vše rozehráno a její postava se na řešení záhad aktivně podílí. „Lorraine je nyní jednou z nich, zejména když se připojí ke Specsovi a Tuckerovi při jejich odhalování nadpřirozena,“ říká s odkazem na dva lovce duchů, kteří ve filmu figurují. „V tomto filmu hraje hlavní roli smrt Elise - nastavuje jeho atmosféru a prostupuje každou scénou. Všichni Elise milovali. Lorraine se s ní přátelila. A Carl, jasnovidec z mé minulosti, je s ní také spjatý.“
Návrat herečky Lin Shaye v roli hypnotizérky a odbornice na nadpřirozené jevy Elise Rainierové může být pro fanoušky Insidious poněkud překvapivý, vzhledem k tomu, že její postava na konci předchozího snímku za záhadných okolností zemřela.
„V průběhu natáčení prvního snímku James neustále zvažoval, zda mě na jeho konci zabít, protože chtěl, abych se mohla vrátit v případném pokračování,“ vzpomíná Shaye. „A pak si uvědomil, že s ohledem na to, že natáčíme duchařský snímek, je můj návrat možný za všech okolností prostřednictvím Further.“
Shaye prohlašuje, že ji úspěch prvního dílu nezaskočil a je ráda, že se mohla na plátna kin vrátit v jeho pokračování. „James se odkazoval na klasiky žánru - na Hitchcocka a některé rané hororové thrillery jako Poltergeist - co se týče budování postav a celkové atmosféry filmu,“ říká. „A první film byl prostě úžasný. Dokonale vás pohltil.“ Shaye se domnívá, že jeho přitažlivost pramení v nemalé míře ze skutečnosti, že Wan využíval nejběžnější dětské obavy.
„Hovořil o využití velice lidských prvků, které jsou pro všechny z nás společné - rodina, ložnice, děti, vchodové dveře, klavír - věcí, které nám přinášejí radost, a následně jejich naprosté převrácení,“ říká Shaye. „Bylo tedy od začátku jasné, že se budeme snažit diváky vlákat do pasti. Tak trochu se do naší rodiny zamilujete a poté o ně máte starosti. Takže docílil toho, oč se snažil, a myslím, že to je jedním z důvodů, proč první snímek oslovil tolik lidí.“
Prohlašuje také, že její postava byla pro Wana zajímavou výzvou - když se s ní v Insidious: Chapter 2 setkáváme, pobývá primárně ve Further. Shaye s režisérem vedla řadu diskusí o tom, jak se Elise mezitím změnila.
„Stále potřebujete zachovat prvky, kterými Elise diváky přitahovala, tedy lidskost a lásku k tomu, co dělá,“ podotýká Shaye. „Pečuje o druhé a pomáhá jim a snaží se vyřešit problémy, které Lambertovy potkaly. Protože je ve Further, chtěla jsem, aby působila poněkud smutněji, ale současně byla šťastná, že tam je. Pointa je ta, že každý z nás jednou zemře a všichni se tam ocitneme. A doufáme, že nějakým způsobem budeme existovat nadále.“
Whannell, který se nevěnuje pouze psaní scénářů, se v tomto snímku vrací v roli Specse, jedné poloviny duchařského dua, které Elise často pomáhá. Druhou polovinu představuje Angus Sampson v roli Tuckera.
„Dá se říct, že tvoříme humornější složku filmu, že ho odlehčujeme, ale je třeba správně odhadnout míru,“ říká Whannell o Specsovi a Tuckerovi, kteří se po smrti Elise ujali její práce. Aby se na své role připravili, strávili Whannell a Sampson jistou dobu se skutečnými lovci duchů a navštívili s nimi například nemocnici Linda Vista Community Hospital v losangeleské čtvrti Boyle Heights. Nemocnice, která slouží jako jedna z dramatických lokací celého filmu, má v duchařské komunitě pověst skutečného strašidelného domu.
V roli Daltona, nejstaršího syna Lambertových a hlavního hrdiny Insidious, povolali tvůrci filmu znovu Tye Simpkinse. Jak už to v případě dětských herců bývá, panovaly jisté obavy, jak moc se Simpkins a Andrew Astor, představující jeho mladšího bratra, od natočení Insidious změnili.
„Skutečnost, že příběh přímo navazuje na předchozí díl, nám to příliš neulehčovala,“ přiznává Wan. „Naštěstí se zatím příliš nezměnili.“ Zajímavou skutečností je fakt, že Simpkins představuje Wilsonova syna ve filmu už potřetí - kromě původního Insidious si ho zahrál také v dramatu Jako malé děti. Návrat do své předchozí role Simpkinsovi usnadňovaly skutečné emoce, které při natáčení panují. „V podstatě představuji sám sebe,“ popisuje. „Dokonce i když se zrovna nenatáčí a pohybují se kolem nás démoni, tak se trochu bojím. Ale když se ozve 'akce', dostanu doopravdy strach. Takže vžít se do mé postavy pro mě není příliš těžké.“
Jednou z mála nových postav, které se ve filmu Insidious: Chapter 2 objevují, je Carl Stanway, vlídný jasnovidec a bývalý přítel a kolega Elise. Do jeho role tvůrci filmu obsadili Stevea Coultera, herce a scenáristu z Atlanty, který si zahrál také ve filmu V zajetí démonů.
„Carl je tak trochu proti své vůli hrdinou,“ popisuje Coulter svou postavu. „Má talent pro komunikaci s duchy, ale myslím, že z toho nemá kdovíjakou radost. Nestojí o to. Jeho první pokus o takovou komunikaci nedopadl příliš dobře. Takže není příliš sebevědomý. Jeho schopnosti jsou pro něj spíše prokletím.“
Carl používá své jasnovidecké schopnosti k tomu, aby kontaktoval Elise ve Further a aby pomohl Joshovi, který bojuje s démonem, jenž se ho snaží ovládnout. Používá k tomu kostku, kterou nosí stále u sebe.
„V podstatě pokládá otázky a prostřednictvím kostky se mu dostává odpovědí,“ říká Coulter. „Je to jeho jediná dovednost. Jde o to jediné, v čem je dobrý.“ Tvůrci filmu také museli obsadit herce do rolí mladších verzí některých postav - to bylo třeba s ohledem na skutečnost, že se děj filmu odehrává částečně v roce 1986, kde odhalujeme původ bytosti, která Joshe pronásleduje.
Do role mladého Joshe Lamberta tvůrci filmu obsadili třináctiletého Garretta Ryana. Mladou Lorraine Lambertovou, svobodnou matku a ošetřovatelku, si zahrála Jocelin Donahue, mladou Elise Rainierovou představuje Lindsay Seim, a v mladší verzi Carla Stanawaye se objevuje Hank Harris.
Ačkoliv se Donahue neobjevuje v žádné scéně společně s Hershey, prohlašuje, že se s ní setkala a studovala její role v nejrůznějších filmech, aby mladší verzi její postavy v Insidious ztvárnila správně.
„Snad se mi podařilo zachytit některé její charakteristiky,“ doufá Donahue, která získala cenu Streamfest Award za svou roli v kultovním hororu Dům ďábla. Wan své síly v rámci natáčení Insidious: Chapter 2 spojil také s většinou členů štábu, který pracoval na prvním filmu, včetně jeho velice častého spolupracovníka, kameramana Johna Leonettiho, který natáčel také Wanův předchozí snímek V zajetí démonů.
„James je všestranný režisér s velice silným vizuálním citem,“ míní Leonetti, který hned na samém počátku své kariéry pracoval jako asistent kameramana na snímku Poltergeist. „Moc rád s ním spolupracuji. Má poměrně rozsáhlé znalosti, co se práce s kamerou a světlem týče, což nám umožňuje komunikovat stejným vizuálním jazykem. Tenhle film je pátým po sobě, který s Jamesem točím, a totéž platí pro většinu mého týmu. Jsme jako rodina a to mě moc baví.“
Díky Leonettiho schopnostem působí oba filmy série Insidious velice dynamicky a používají pozoruhodné barevné palety, což v kombinaci úspěšně působí dojmem filmu s mnohem vyšším rozpočtem. „V případě Insidious jsme se snažili zaznamenat velice přirozený a realistický obraz, se kterým bychom mohli dále pracovat,“ vysvětluje Leonetti. „První film začíná velice realisticky a velice záhy dochází ke změnám v barvách a kontrastu. Jak postupně narůstá na strašidelnosti, ubíráme barevnou sytost a paleta je stále chladnější a chladnější. Na konci už se jedná takřka o mírně namodralý černobílý snímek.“
Leonetti tvrdí, že k filmu Insidious: Chapter 2 přistupoval podobně, ale zachoval během filmu více barev. „Tentokrát jsme na barevnosti neubírali tolik, protože lokace, v nichž se film odehrává, jsou už samy o sobě poměrně strašidelné.“
Protože se většina filmu odehrává v těsných interiérech, musel Leonetti přijít na způsob, jak docílit toho, aby film působil velkolepějším a filmovějším dojmem. Z tohoto důvodu využíval velice intenzivně širokoúhlé objektivy a pohyblivou kameru.
Kromě tradičních záběrů film obsahuje také několik scén, které se odehrávají v temných místnostech a chodbách, kde herci jako hlavní zdroj světla používají světla na kamerách či baterky.
„Klíčem k tomu, aby po kamerové stránce podobné záběry fungovaly, je zvolit si vše předem a patřičně to otestovat,“ popisuje Leonetti. „Rád kombinuji různé barvy světla baterek a rozděluji je mezi herce tak, aby divákům pomáhaly v identifikaci toho, kdo právě svítí na co.“
Zatímco v případě filmu Insidious byla primární kamerou RED Mysterium X, říká Leonetti, že pro Insidious: Chapter 2 zvolil kameru Arri Alexa pro její pozoruhodný rozsah kontrastu a možnost práce ve velice špatných světelných podmínkách. „Digitální kamery nás konečně posunuly ke zcela novým možnostem, a my s Jamesem toho plně využíváme,“ prohlašuje Leonetti.
Výtvarnou stránku snímku Insidious: Chapter 2 měla na starosti Jennifer Spence, která se na filmu Insidious podílela jako umělecká vedoucí výtvarníka Aarona Simse a tentokráte jí byla svěřena výtvarná podoba filmu kompletně.
„V případě prvního filmu mi Aaron obvykle nedával příliš mnoho instrukcí stran toho, jak si jednotlivé lokace představuje,“ vzpomíná Spence. „James chtěl, aby domov Lambertových působil velice průměrným dojmem, pouze poněkud temnější a s větším zdůrazněním prostoru.“ Po událostech prvního filmu se rodina Lambertových stěhuje do domu Joshovy matky Lorraine. Ve filmu ho ztvárnil dům ve čtvrti Highland Park na severovýchodě Los Angeles, i když jeho umístění v Kalifornii není ve filmu příliš patrné.
„Na celém domě mě zaujaly především tapety a červené dveře,“ vzpomíná Spence. „Ty byly velice výrazné. Jednou z Jamesových oblíbených barev je právě červená a snaží se ji využívat, kdykoliv to dává smysl.“
Červená je také barvou tajemných červených dveří, které vedou do Further a ven z něj. V paletě zemité zeleně, černé a jemnějších odstínů červené jsou velice výrazné. „Chtěl jsem, aby v domě byla spousta starožitností,“ vysvětluje Spence. „Chtěla jsem, aby působil dojmem, že v něm řada z těch věcí již byla, ale současně aby působily domácky. V roce 1986 je stran výzdoby poněkud chudší, ale když se do něj vracíme v současnosti, je mnohem zaplněnější. Jde o místo, kde to pro Joshe všechno začalo.“
Further je naproti tomu velice strohé a je pro něj charakteristická modrá barva. „Postrádá jakékoliv osobní věci či vazby,“ objasňuje Spencer. „Všechno dáváme pryč. Občas jsou některé místnosti naprosto prázdné a zbývají v nich jen ty nejnutnější věci.“
Rekvizity hrají důležitou roli ve všech filmech Jamese Wana a nebylo tomu jinak ani v původním snímku Insidious. V tomto snímku se objevují některé klasické rekvizity z prvního filmu, například Joshova lucerna, kterou si svítí ve Further, ale objevují se i některé zcela nové. Asi nejpozoruhodnější z těch nových je chodítko malé Cali.
„Jedná se o chodítko, které je posedlé a ožívá,“ říká Spence. „Museli jsme ho opatřit dálkovým ovládáním, abychom s ním mohli pohybovat a ovládat všechno to, čím je vybaveno. Ohromně nás to bavilo.“
A pak je tu samozřejmě plechovkový telefon, který v rámci filmu mladý Dalton Lambert používá pro kontaktování světa duchů. „Je to velice charakteristický prvek z dětství většiny diváků a je vzrušující sledovat, jak ho uplatňujeme zcela novým způsobem,“ popisuje Spence.
Ačkoliv je většina hlavních postav oblečena v současném stylu kalifornské rodiny, musela kostymérka Kristin M. Burke navrhnout také kostýmy pro celou řadu duchů, objevujících se ve filmu, stejně jako oblečení z osmdesátých let pro scény z Joshova dětství.
„Tenhle film se odehrává ihned po skončení předchozího, takže potřebujeme na jeho svět dokonale navázat,“ říká Burke, která navrhovala kostýmy nejen pro Insidious, ale také pro dva další Wanovy snímky: Rozsudek smrti a V zajetí démonů. „Máme tu postavy z roku 2010, protože tehdy byl natočen původní film. Máme tu ale také postavy ve Further ze čtyřicátých až šedesátých let devatenáctého století, a také flashbacky na naše hlavní hrdiny v letech osmdesátých. Takže tu pokrýváme široké rozpětí období, což bylo skvělé, protože jsem měla možnost postavy do zmíněných období zasadit.“
Josh po většinu filmu nosí tmavé oblečení, protože „není tak docela sám sebou. Ve scénách z Further má na sobě ale červený flanel, protože ten nosí Dalton, jeho syn, a my jsme toužili po vizuálním propojení otce a syna.“
V případě Renai Lambertové bylo cílem zdůraznit její zranitelnost po všech neobvyklých zážitcích, kterými prošla. „Používali jsme jemné košile a hedvábný svetr, vše velice snadno poškoditelné,“ popisuje Burke. „Ke konci filmu se ocitá ve velmi jemném a ženském oblečení, abychom ještě více zdůraznili pocit ohrožení.“
Postava Lorraine Lambertové má naproti tomu působit temně a impozantně. „V tomto filmu je ve výsledku právě ona tou nejsilnější postavou,“ vysvětluje Burke. „Používali jsme tmavší barvy pro zdůraznění její síly, a oblékli jsme ji do zeleného pláště, který na ní působí téměř jako zbroj. Když ji vidíte ve společnosti Rose a má na sobě tenhle plášť, je jasné, že má vše na povel ona.“
Burke byla také zodpovědná za kostýmy celé řady duchů a zjevení. V jedné scéně se v ložnici Daltona Lamberta objevuje skupina mladých žen, které byly oběťmi sériového vraha v letech 1970 až 1986. Některé jsou obalené kusy látky, některé mají normální oblečení, ale všechny jsou mrtvé.
„Jsou oblečeny v tom, co měly na sobě, když byly zavražděny a vstoupily do Further,“ vysvětluje Burke a dodává, že každou oblékla ve stylu daného období a dokonce vymyslela příběhy, které vyvrcholily jejich neveselým osudem. „Ty nám pomohly je správně obléknout, ale současně pomohly stylistům a maskérům dodat těmto postavám na reálnosti.“
V případě okázalé zlé postavy Michelle, jejíž styl se inspiruje hvězdami filmů z třicátých let minulého století, jakými byly Joan Crawford a Greta Garbo, Burke navrhla bílé krajkové a hedvábné šaty.
„James toužil po tom, aby působila dojmem klasické postavy strašidelného ducha ze starých hororů, a to včetně účesu, masek i kostýmu,“ vzpomíná Burke. „Protože jsme do její role obsadili velice půvabnou ženu, říkala jsem si, že by mohla být půvabně strašidelná. A snažili jsme se nechat co nejvíce vyniknout jejímu obličeji, protože působí velice pozoruhodně.“
Šestadvacetidenní natáčení Insidious: Chapter 2 začalo v lednu 2013 ve Smith Estate v Highland Parku v Los Angeles. Tento viktoriánský dům slouží jako domov Lorraine Lambertové - a dočasné útočiště jejího syna Joshe s rodinou.
„Jednalo se o úžasnou lokaci,“ popisuje Wan. „Je skvělá, protože se ten dům nachází na vrcholku hory a všechny okolní domy se zcela doslova nacházejí pod ním, takže je odsud skvělý výhled na Los Angeles.“
Podle Rose Byrne hercům tato lokace velmi pomohla svou věrohodností. „Dokázali pro natáčení najít velice znepokojivá a zvláštní místa, tmavá, s nízkými stropy, a to na mě působí velice strašidelně,“ říká. „Přemýšlím o tom, jak by v takovém domě mohl někdo žít. Jsem na to prostě příliš citlivá. Ty domy na mě působí mnohem více než samotní duchové.“
Další dům v Highland Parku posloužil na týden coby domov Elise Rainierové. Většina scén se natáčela v obývacím pokoji a sklepě tohoto domu z roku 1908. Jeho sklep byl rozdělen na dvě části, přičemž jedna z nich představovala sklep domu Lorraine Lambertové a druhá Elisinu čítárnu, v níž Specs s Tuckerem objeví starou videokazetu s Elise, hypnotizující Joshe.
Třetí dům, tentokrát v historické čtvrti Adams-Normandie, posloužil jako domov postavy Parkera Cranea. Šlo o dům, který se už objevil v řadě filmů, televizních seriálů a videoklipů. Obří sešlé sídlo ale pro tvůrce filmu představovalo velkou výzvu. „Parker je velice neveselý člověk,“ říká Jennifer Spence. „Jeho matka chtěla místo něj dívku. Nutila ho dělat zlé věci. Chtěla jsem, aby dům působil dojmem, že se jedná o strašlivé místo, kde tyto skutky ukryl.“
Poslední natáčecí lokací byla nemocnice Linda Vista Community Hospital ve čtvrti Boyle Heights. Původně byla otevřena ve dvacátých letech minulého století a od svého uzavření v roce 1991 se taktéž objevila v celé řadě filmů, televizních seriálů a videoklipů. Momentálně se plánuje její proměna na domov důchodců, což znamená, že bude Insidious: Chapter 2 jedním z posledních filmů, které se zde natočily.
O nemocnici se říká, že v ní skutečně straší. Jeden z členů štábu popisoval nepříjemný zážitek, kdy měl pocit, že ho někdo chytil za ruku, ale když se ohlédl, zjistil, že je tam zcela sám. Scenárista Whannell se do nemocnice vydal v noci společně s amatérskými lovci duchů a také s hereckým kolegou Sampsonem. Whannell se tam posléze vrátil ještě se svou ženou.
Podle jeho slov se ani při jedné z jeho návštěv nic neudálo, ale jeho manželka posléze navštívila jasnovidku, která vycítila, že zmíněnou nemocnici navštívila a varovala ji, ať se do ní už nikdy nevrací, protože jen o vlásek unikla tomu, aby si z ní něco přivedla s sebou domů. „Když jsem ten příběh Jamesovi vyprávěl, okamžitě jásal, že by z něčeho takového byla skvělá scéna ve filmu,“ vzpomíná Whannell. „Kdykoliv nám někdo podobné věci vypráví, okamžitě přemýšlíme o tom, jak je zpracovat.“
Wan prohlašuje, že byl překvapen množstvím problémů, které natočení důstojného pokračování snímku Insidious představovalo, ale domnívá se, že pokud ho přijmou diváci pozitivně, pak to nepochybně stálo za to. „Pokračování jsou obvykle velice problematická. Doufám, že se na náš film přijdou podívat ti, kterým se líbil první díl, a uvidí, s jakou láskou jsme ho natáčeli - že jsme ho prostě jen tak neodbyli - protože nás stál spoustu úsilí. Doufáme, že se jim bude líbit.“

DABING
1.DABING (AXN)
V českém znění: Filip Jančík - Patrick Wilson (Josh Lambert), Tereza Chudobová - Rose Byrne (Renai Lambertová), Radana Herrmannová - Barbara Hershey (Lorraine Lambertová), Vojtěch Hájek - Leigh Whannell (Specs), Bohuslav Kalva - Steve Coulter (Carl), Dana Syslová - Lin Shaye (Elise Rainierová), Petr Neskusil - Angus Sampson (Tucker), Martina Kechnerová - Lindsay Seim (mladá Elise Rainierová), Oldřich Hajlich - Michael Beach (detektiv Sendal), Irena Máchová, Adéla Nováková, Jakub Saic, Robert Hájek, Miroslav Saic (titulky) a další
Překlad: Petr Bělecký
Dialogy: Jana Walterová
Zvuk: Jiří Čada
Produkce: Marcela Bártová
Režie: Miroslav Saic
Pro AXN vyrobila DW Agentura - 2020

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 14.11.2013 Falcon
Premiéra USA: 13.9.2013 FilmDistrict
Premiéra Kanada: 13.0.2013     
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 2 311 849
Tržby celkem - $ 161 919 318
Návštěvnost v ČR 17 789
Náklady (Rozpočet) - $ 5 000 000

FILMY V SÉRII
Insidious gastonrolinc.webnode.cz/news/a262/
Horor / Thriller, USA / Kanada, 2010
Režie: James Wan,Hrají: Patrick Wilson, Rose Byrne

Insidious 2 gastonrolinc.webnode.cz/news/a263/
Horor / Thriller, USA / Kanada, 2013
Režie: James Wan, Hrají: Rose Byrne, Patrick Wilson

Insidious 3: Počátek gastonrolinc.webnode.cz/news/a264/
Horor / Thriller, USA / Kanada, 2015
Režie: Leigh Whannell, Hrají: Stefanie Scott, Dermot Mulroney

Insidious: Poslední klíč gastonrolinc.webnode.cz/news/a265/
Horor / Mysteriózní, USA / Kanada, 2018
Režie: Adam Robitel, Hrají: Lin Shaye, Javier Botet

 

Tvůrci a herci

James Wan (Režie), Jason Blum (Produkce), Oren Peli (Produkce), Joseph Bishara (Hudba), John R. Leonetti (Kamera), Kirk M. Morri (Střih), Anne McCarthy (Casting), Kellie Roy (Casting), Jennifer Spence (Scénografie), Kristin M. Burke (Kostýmy), Buck Robinson (Zvuk), Joe Dzuban (Zvuk), Liz Mendoza (Masky), Eleanor Sabaduquia (Masky), James Wan (Scénář), Leigh Whannell (Scénář), Rose Byrne (Herec), Patrick Wilson (Herec), Lin Shaye (Herec), Ty Simpkins (Herec), Michael Beach (Herec), Barbara Hershey (Herec), Leigh Whannell (Herec), Jocelin Donahue (Herec), Angus Sampson (Herec), Sienna Farall (Herec), Steve Coulter (Herec), Lindsay Seim (Herec), Garrett Ryan (Herec), Danielle Bisutti (Herec), Tom Fitzpatrick (Herec), Hank Harris (Herec), Brooke Peoples (Herec), Jenna Ortega (Herec), Stephanie Pearson (Herec), Jorge-Luis Pallo (Herec), Edwina Findley Dickerson (Herec), J. LaRose (Herec), Jack Walsh (Herec)

 

2013/106/USA, Kanada/Horor, Thriller