Padesát odstínů šedi / Padesát odstínů šedi (2015/125/USA/Drama, Romantický, Thriller) 42%

JEDNOU VĚTOU
„Nech se ovládat."

OBSAH
Studentka literatury Anastasia (Dakota Johnson) je podle vlastních slov nezajímavá a nudná „šedá myš" s nízkým sebevědomím, pravý opak tajemného podnikatele Christiana Greye (Jamie Dornan), kterého přišla vyzpovídat pro článek do studentského časopisu. Přestože se ji Grey svým chladným a odměřeným chováním snaží odradit, má ho plnou hlavu, což ještě prohloubí jejich opakovaná pracovní setkání. Bez ohledu na to, že ji varuje, jak je komplikovaný a ve zlověstných náznacích mluví o svém specifickém vkusu, není Anastasia jeho přitažlivosti schopná odolat. Ani Grey však není vůči téhle plaché dívce imunní a postupně ji začne otevírat dveře do své třinácté komnaty. Pokud do nich Anastasia vstoupí, pozná pravého Christiana Greye. Na posteli určené jen pro vyvolené zároveň pozná pravou Anastasii – své touhy, své vášně, svou živočišnost. Až z toho jde strach.(CinemArt CZ)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nemůžu se zbavit dojmu, že tohle je po marketingové stránce ta nejvýdělečnější červená knihovna, co jsem kdy viděl. A to jsem se přitom na film podíval jenom proto, že jsem očekával nějaké změny ve světové kinematografii. Nedostalo se mi ale ničeho krom jednoho trošku zvláštního vztahu, který ale neukáže prakticky nic. Jenom nějaký to bičování a jednu skromnou mučednickou místnost. Dorian Gray je sice magor, ale pořád se chová racionálně a tak se s Dakotou nic moc nestane. Závěr pak slabota, protože mi je jasný, že ta dominance Dakotě nevydrží dlouho. (Malerkey) 2*

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje. (Enšpígl) 4*

Tady si někdo na telenoveláckých dialozích, bičíku a svázaných rukou pořádně nahrabal. Každý máme svou hernu – já v ní měl igráčky, stavebnici Chevu.. Pojďme se na umělé milostné scény v tomhle mediálním humbuku podívat bez předsudků. Časy se mění, co se v „ložnici“ odehraje, musí být jasně dané na papíře. Což je možná nejúsměvnější z celé téhle srdceryvné báchorky. Ona je docela naivka, která překvapuje zvláštními kroky, on je lehce zvrhlý boháč, který spíš dělá ramena a pak se miluje jako většina populace. Jen někde něco okoření. Nepovedlo se to u Twiglightu, stejně jako u filmů podle knih Dana Browna. Masivní zájem čtenářů, šup s tím na plátna. Tohle odpočinkové čtivo jde však ještě dál – volí lehké porno obalené tuctovou romantikou. Respektive se o pornu spíš mluví. Stačí dva kliky na netu a jsme v úplně jiném světě. Klišé se kupí, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Ve finále je to tak nakonec překvapivě konzervativní. Což je na tom taky vlastně úsměvné. Obal „must-see“ zase jednou dokonale zabodoval. (castor) 2*

VELKÁ RECENZE
Ona vypadá jako Alexis Bledel, ale má charizma možná tak jejího nehtu. On vypadá trochu jako mladý Colin Firth, ale má sex-appeal navlhlého doutníku. Ona je panna nesmělá a hloupoučká, on o sobě tvrdí, že je sadistický prasáček, což se projevuje tím, že dívce sváže ruce kravatou a miluje se na misionáře jako 99 % zbytku populace, když chce okořenit odumírající vztah. Zkrátka ideální dvojka.
50 odstínů šedi je hloupoučkým filmem z ranku těch nejhorších prefabrikovaných adaptací bestsellerů. Hele, to se prodává, rychle kupte práva, natočte levný film, udělejte kolem toho haló, ať se prachy pohrnou a můžeme si odškrtnout položku ze seznamu. O nic jiného než o to vyškrtnutí nejde a bylo to vidět jak na Twiglightu, tak na filmech podle knih Dana Browna. 50 odstínů šedi však v míře sterility a tuctovosti hraje naprostý prim.
Z těch několika desítek stránek, které jsem přečetl z prvního dílu, lze pochopit, proč to mají ženy rády. Je to sice hódně špatně napsaná knížka, ale má určitý sexuální náboj, který dokáže zaujmout. Zkrátka odpočinkové čtivo, jehož autorka objevila dír(k)u na trhu – romantické porno. Film si však z obou žánrů bere to nejhorší.
Porno to připomíná hloupými dialogy a nulovým jiskřením mezi hrdiny, kteří si zkrátka přišli oddřít svou práci. Chápu, že málokterý mladý herec si chce zabít kariéru takovým filmem, ale to vážně nikdo na place neviděl, že více chemie je i v plechovce koly, než mezi nimi? Romantický film je to zejména kvůli hromadění nejhorších možných klišé – chce, nechce ho, chce ji, nemůže ji mít, dává ji auto, ona nechce, je zmatená, on taky, neví, co si počít s životem, ach ouvej. Když člověk naprosto přesně odhaduje kroky hrdinů pět scén dopředu, tak je něco špatně.
Nejsmutnější je ovšem celkové pokrytectví celé ságy. Už v knihách to bylo patrné, ve filmu je to ovšem nad slunce jasnější. 50 odstínů šedi tak dělá tvrdým sexuálním praktikám medvědí službu. Tváří se to jako odhalování tabuizovaných zákoutí sexu – S/M, bondage, fisting, pomůcky – dělá však pravý opak a tématiku tvrdého sexu ještě více tabuizuje. Dívka musí podepsat smlouvu o mlčenlivosti, ačkoliv po dvou kliknutích na amateri.cz objevíte desetkrát podivnější praktiky, než v celém filmu. Celé to působí jako zakázka od polských katolických kněží – natolik štítivě a cudně zobrazují jakýkoliv „nepřirozený sex“. Nejhorší je scéna, kdy Grey šlehá svou milou ve zpomalených (!) záběrech důtkami po těle a ta se ve zpomalených (!) záběrech kouše do rtu a do toho začne hrát burtonovský Danny Elfman. To jsme v roce 1970? To by možná vysvětlovalo i tu přemíru pubického ochlupení…
Nebýt mé poslední výtky, byl by to jen ohromně nudný a neškodný film, který jen zbourá kasovní rekordy a do pár týdnů se na něj zapomene až do doby, kdy přijde druhý a třetí díl. Ale tím, jak je ve své podstatě prudérní a konzervativní mě rozčiluje, že se prezentuje jako celosvětová událost, která má podnítit debatu o tom, že sex a erotika není jen vyloženě mužská doména. Nakonec to dopadne tak, že se tomu všichni akorát vysmějí.

PODROBNÝ POPIS FILMU
21letá studentka anglické literatury na Washingtonské státní univerzitě a obdivovatelka díla Thomase Hardyho Anastasia "Ana" Steel jde místo své kamarádky Katherine "Kate" Kavanagh udělat rozhovor s mladým miliardářem Christianem Greyem. Jeví se být velmi nervózní, Grey je naopak při konverzaci sebejistý. Od první chvíle se oba navzájem přitahují. Christian se chová jako dokonalý gentleman, což Anastasii imponuje. I když se jí zdá neskutečně inteligentní, charismatický a sexy, zároveň z něj cítí rezervovanost a chlad. Nezkušená dívka, ještě panna, která dosud čekala na toho pravého, však jeho kouzlu podlehne.
Grey ji navštíví v obchodě s nářadím, kde si Ana přivydělává na studia, a jejich vztah se pomalu rozvíjí. Grey u zamilované Any navíc boduje i projížďkami drahými automobily, pilotáží vrtulníku nad mrakodrapy velkoměsta, nákladnými dary apod. Vezme ji k sobě a ukáže jí svou „hernu“ – komnatu slasti a bolesti. Po zdech spoře osvětlené místnosti visí různé okovy, pouta, bičíky, karabáče, důtky aj. Grey se svěří, že jediným možným vztahem, který dokáže mít, je dominance (on) versus submisivita (ona). Po sexuální stránce jej pak ukojí pouze a výlučně BDSM praktiky. Nabídne Anastasii podrobnou smlouvu, která určuje podmínky jejich erotického vztahu.
Ana je zpočátku šokovaná, ale neodmítne. Postupně však nabývá dojmu, že jí Christian manipuluje a chce ji předělat k obrazu svému. Vyčítá mu také, že nechce přistoupit na normálnější vztah (nesmí s ním spát v jednom pokoji, nesmí se ho dotýkat apod.). Role sexuální otrokyně jí přestává vyhovovat. Během jedné vyjížďky se jí miliardář svěří, že měl těžké dětství a teď nedokáže své preference změnit. Ana se do Christiana zamiluje a chce postupně víc, ale jeho neoblomnost jí rozčiluje. Nakonec jej sama požádá, aby jí ukázal, jak jí chce potrestat. Jen tak má podle svého mínění možnost pochopit jeho jednání. Rozčilený Christian jí šestkrát bolestivě švihne páskem přes pozadí a má z její bolesti uspokojení. To Anu znechutí a rozhodne se od Christiana nadobro odejít. Následujícího rána jej se slzami v očích, ale zcela rozhodně opouští.

O FILMU
o, co začalo šuškandou v létě 2011, se brzy stalo fenoménem, který zásadně zasáhl současnou literaturu. Rozhovory lidí začaly stále častěji zahrnovat variace na tu samou otázku: „Už jsi to četl…?“
V pop kultuře se brzy zvedla bouře vzrušení, zvědavosti a dosažitelnosti. Kniha od E. L. James „Padesát odstínů šedi“ byla nejprve dostupná jako e-kniha s výtiskem na objednání a umožňovala zvědavým čtenářům probádat erotickou love story kdykoliv a kdekoliv se jim zachtělo.
Na první pohled to vypadá, že „Padesát odstínů šedi“ popisuje prohlubující se vztah mezi záhadným 27letým miliardářem Christianem Greyem a sexuálně nezasvěcenou studentkou vysoké školy Anastasiou Steelovou. Ale když zariskujete jít dál, „Padesát odstínů“ vás zavede na míle daleko od většiny slavných milostných příběhů a od romantické fikce.
Je to milostný příběh, ale velmi provokativní, který se zabývá limity, a to zejména sexuálními - nastavuje je, respektuje je, překračuje je - a celý tento „průzkum“ se odehrává uvnitř knihy. Je to o důvěře ke správnému člověku a o oddanosti vzájemně odsouhlaseným pravidlům.
Samozřejmě, že jedním z hlavních důvodů k přečtení knihy je zvědavost, jak vypadá temná stránka novodobé pohádky. Ale kdyby to byl jediný důvod a sexuální podtext by bylo to jediné, co by lidi přimělo k nákupu knihy, tak by prodej klesl hned, jak by čtenáře zaujalo něco jiného. Co James vepsala do této knížky, je bohatá fantazie postav, kterou čtenáři po celé planetě přijali za svou a která je nutila následovat Christiana a Anu na jejich cestě dvěma dalšími úspěšnými novelami „Padesát odstínů temnoty“ v roce 2011 a „Padesát odstínů svobody“ v roce 2012. Chtěli zjistit, jak se to celé vyvine: „Udělala by to? Udělal by to? Udělali by to?“
Jamesová říká, co bylo „to ono“, co zasáhlo tolik milionů čtenářů: „V podstatě je to prostý milostný příběh o nezkušené mladé dívce, která je silnější, než si myslí, o tom, jak potká muže zraněného bolestivou minulostí a o léčivé schopnosti bezpodmínečné lásky. Sexuální scény sice obsadily titulky, ale co se líbilo čtenářům této trilogie, byl právě ten milostný příběh.“
V březnu 2012, po týdnu jednání mezi autorkou knih a většinou hollywoodských studií, získala filmová práva ke třem knihám publikovaným nakladatelstvím Random House jako trilogii „Padesát odstínů šedi“ studia Universal Pictures a Focus Features.
Autorka cítila, že Universal bylo správnou volbou. Pochvalně říká: „Potkala jsem spoustu skvělých filmařů z různých studií Hollywoodu a vůbec to nebylo lehké rozhodnutí. Ale nakonec jsem si vybrala Universal, protože jsem věděla, že šéfka Donna Langleyová a její tým by zvládly vytvořit film tak věrný té knížce, jak ho fanoušci očekávají a jak si ho zaslouží. A vybrala jsem si Focus, protože jsou velmi úspěšní v přenosu velmi náročného obsahu na filmové plátno.“ A po chvíli ticha dodává: „A taky proto, že mě [výkonný producent] Jeb Brody uměl rozesmát.“
Když práva na tuto trilogii přistála na stolech v Universal/Focus, producenti Michael De Luca a Dana Brunetti, oba několikrát nominovaní na Cenu Akademie, věděli, že je tu dlouhý seznam filmových tvůrců, kteří by se na této práci rádi podíleli, přesto ale hodili ručník do ringu. Brzy poté se oba potkali v Londýně při práci na jiném filmu a oba si uvědomili, jaké kinematografické možnosti tento fascinující projekt nabízí a jak intenzivní milostný příběh v sobě skrývá.
Domluvili si schůzku s agenty James, po které následovala řada diskuzí s autorkou samotnou. Nedlouho potom, během práce na filmu Kapitán Phillips režírovaný Paulem Greengrassem, se De Luca a Brunetti dozvěděli, že byli vybráni k produkování filmu Padesát odstínů šedi.
James prozrazuje, co ji na jejích hlavních producentech zaujalo: „Michael mluvil během naší schůzky o mladistvé lásce a o první lásce. Byl z toho projektu nadšený a byl zapálený pro to, aby mohl přenést na plátno zrovna tento milostný příběh. Dana jsem potkala až později, a musím říct, že jsme si úžasně padli do oka. Skrze všechno to šílenství jsme spolu strávili skvělé chvíle.“
Brunetti přiznává, že byl nadšený. „S Mikem jsme společně pracovali na několika filmech. 21 byl náš první, který jsme točili podle knihy. Potom jsme dělali The Social Network - Sociální Síť, což bylo taky podle knižní předlohy. A posledy to byl Kapitán Phillips, taky podle knižního zpracování. Ale i v osobní rovině jsme si všichni od začátku velmi dobře rozuměli.“
Producent také říká, že co ho polapilo, bylo vlastní tajemno toho materiálu: „Podřídí se Ana Christianovi a dá mu všechno, co od ní žádá, to všechno, co dostal od ostatních? Dá mu ten pocit, že opět dominuje? Podepíše Ana tu smlouvu, nebo odejde a už se nevrátí? To je ta otázka, která drží napětí skrze celou knihu, a které my chceme, aby publikum pocítilo skrze film.“
Tým si velmi rychle naplánoval společná setkání a vypracoval krátký seznam potencionálních scenáristů, které potom pozvali do studia. Výsledný seznam obsahující daleko méně jmen byl následně představen Jamesové a poté se producenti společně s autorkou shodli na talentované Kelly Marcel, která pracovala na vychvalovaném snímku Zachraňte pana Bankse, a který jí získal několik nominací, včetně nominace na BAFTA Award.
„Věděli jsme, že najít takového scenáristu, který vzdá všechnu čest postavám, které Erika vytvořila a zároveň jim dá jejich vlastní hlas, bude herkulovským úkolem,“ říká De Luca. „Kelly zkrátka zachytila „tónování“ Eričiných „Padesáti odstínů šedi“ a dodala chytrý, dráždivý scénář, který sama napsala. Žasli jsme nad obratností, se kterou svůj úkol zvládla.“
James cítila, že scenáristka její dílo skvěle uchopila a příjemně ji překvapilo i filmové zpracování. „‘Padesát odstínů‘ je dlouhá kniha a já jsem byla ohromena tím, jak ji Kelly zvládla zestručnit do omezeného scénáře, který ale stejně zachycoval podstatu samotné novely. Práce s ní byla mou nejoblíbenější částí procesu. Musely jsme se rozhodnout, které scény zachováme, a kterých se vzdáme.“
Zatímco se Marcel zaměstnaně adaptovala, hledání režiséra zintenzívnilo. Když své promo video předvedla Sam Taylor-Johnson, britská režisérka několika uznávaných krátkých filmů - společně s dílem o raných dnech Johna Lennona nazvaným Nowhere Boy -, doufala, že to ukáže její představu o vizuálních efektech a energii její tvorby. Celý tým hned instinktivně pochopil, že našli ideální režisérku, někoho, kdo má hluboké pochopení pro smyslnost tohoto příběhu… stejně tak jako vášeň, se kterou ostatní tvůrci k tomuto filmu přistupovali.
Brunetti přiznává, že víra v Taylor-Johnson byla neochvějná. „Hledání režiséra bylo poměrně stresující a najmutí Sam vyžadovalo důvěru hlavně od studia. Očekávalo se, že budeme spolupracovat s někým, kdo má za sebou spoustu filmů, ale my jsme chtěli Sam.“
Taylor-Johnson vysvětluje, co ji na této trilogii zaujalo a proč se rozhodla být součástí filmu: „Základním důvodem proč jsem chtěla pracovat na tomhle filmu, je, že je to jako pohádka, se všemi těmi zápletkami, na kterých jsme vyrostli, nicméně ve velmi dospělé verzi: Mladá dívka potká svého prince. Ale on je nedostupný. Je úspěšný, báječný, bohatý, ale to se změní a rozvíjí a stává se z toho něco zcela jiného. Zároveň je to příběh dívky, která prozkoumává sexualitu na své cestě k dospělosti.“
„V mnoha ohledech je milostný příběh Christiana a Any velmi přímočarý,“ pokračuje. „Je to o dvou lidech, kteří se do sebe zamilují a vyjednávají, co pro sebe jsou a nejsou ochotni dělat, čeho se mohou vzdát a čeho už ne a jakou cestou se společně vydají. Ale je v tom daleko více extrémů než v jiných vztazích. Ana se zamilovává do velmi komplikované osobnosti a prožívá první romanci a první sexuální objevování. Pro Christiana je to taky začátek - cítí, dýchá a učí se, jak milovat.“
Taylor-Johnson uznává, že její přístup k příběhu byl „chovat se k tomu jako k výjimečnému milostnému příběhu, mimořádně neobvyklému a jedinečnému.“ „Když do toho vstupujete, snažíte se být velmi ohleduplní a najít delikátní a jemné momenty, kdy se ti dva začínají měnit. Je to něco, co musí být bezchybně vyváženo skrze celý film, aby to všechno dávalo smysl, a aby to bylo v souladu s tím, co dělají.“
De Luca mluví za celý tým, když mluví o hledání těch správných kreativních sil potřebných k tomu, aby stvořili první kapitolu této ságy: „Udělali jsme rozhovory se spoustou lidí - s muži i se ženami - ale nakonec jsme se řídili podle scenáristky a režisérky, protože jsme si mysleli, že na to mají ten nejlepší pohled. Mohlo to jít úplně jiným směrem, ale skončili jsme se dvěma ženami v čele. Možná je to o tom, že mají lepší vhled do toho příběhu. Skončili jsme obklopeni velkou spoustou žen, což bylo pro tento film skvělé.“

O OBSAZENÍ
Každý, kdo se podílel na filmu Padesát odstínů šedi o těch novelách určitě slyšel - někteří z nich byli zarputilí fanoušci už dávno předtím, než se dozvěděli, že budou hrát roli v procesu přenesení knižního příběhu na filmové plátno.
Vedoucí castingu Francine Maislerová a její tým vybírali herce v New Yorku, v Los Angeles a v Londýně, kde se o roli Christiana Greye ucházel i Jamie Dornan. Irský umělec známý cenou BAFTA za televizní seriál The Fall a svou prací na Once Upon a Time nahrál svůj konkurz na video. Ti, kteří byli pozváni ke konkurzu, byli kvůli ochraně scénáře požádáni, aby si připravili scénu z jiného filmu. Dornan si vybral scénu z filmu Pravdivá romance. K všudypřítomnosti této trilogie Dornan dodává: „Samozřejmě, že jsem ty knihy znal. Museli byste být mrtví, abyste o nich nevěděli.“
Vzhledem k velmi nadějné nahrávce si herec nejprve promluvil s Taylor-Johnson na Skypu a poté se setkal s De Lucou, James a Brunettim v Londýně. Na Dornanovu žádost se konala velmi dlouhá schůzka.
James věděla, že i když je v jejích knihách velký počet postav, dvě z nich musí být naprosto perfektní. K tomu, co ji přimělo vybrat si Jamieho pro postavu Christiana Greye, vysvětluje: „Musíte prostě vidět Jamieho na plátně, abyste věděli, jak na tuto otázku odpovědět. Je neuvěřitelně intenzivní a přítomný. A skvěle se na něj dívá, což výslednému dojmu pomáhá.“
Dornan se nebránil velkému množství výzev a oceňoval, že se Christian Grey chová k různým lidem odlišně. Říká: „Zvenku je Christian velmi fascinující a mocný, impozantní, a obchodník v různých oblastech podnikání. Má různé společnosti na telekomunikační a zemědělské technologie. Jeho podnik má různé stránky a on je na svou pozici neuvěřitelně mladý. Má obrovskou spoustu moci i peněz. Ale jak se noříme hlouběji, uvědomujeme si, že toho má v sobě daleko víc, než jen tohle.“
Po vřelém přijetí v Anglii Dornan letěl do Los Angeles k samotné Taylor-Johnson na konkurz, při kterém potkal i již obsazenou Dakotu Johnson, aby při čtecí zkoušce mohli vyzkoušet společnou ‚chemii‘. Obvykle plachý herec přiznává, „Dakota se mi hned zalíbila. Má v sobě takový odstup a byla velmi svědomitá a prostě vážně dobrá. Vlastně mi jí bylo během konkurzu líto. Musela ty scény dělat znovu a znovu s různými chlapy a nakonec jsem přišel já, až na konci dne a vlastně jsem se zeptal, ‚Podívej, můžeš kvůli mně ze sebe ještě jednou vydat to nejlepší?‘ A ona to zvládla.“
Dornan svůj úkol popisuje stručně: „Jako herec vyhledáváte takové role, které budou jiné a budou pro vás výzvou. Nikdy předtím jsem nehrál nikoho jako je Christian. Je to tajemná postava, která má spoustu vrstev, je hodně hluboká a to, co chcete, je přesvědčivě ho ztvárnit na plátně.“
Taylor-Johnsonová byla celkem dojatá, když viděla spojení obou umělců a věděla, že našla perfektního Christiana pro svou Anu. Johnson byla původně spojena s Charliem Hunnamem, ale herec z filmu odešel ještě před jeho začátkem. Režisérka říká: „Jamie Dornan je úžasný, perfektně se hodí pro Christiana Greye. Přináší této roli hodně - má to, čím Christian je, tu jeho eleganci, což zlehka odhaluje jeho tajemství. S tím se musíte narodit. Je to mimořádný herec a hraje Christiana Greye přesně tak, jak by měl být zahrán.“
Johnson, která zvládla svůj konkurz už měsíce předtím, vzpomíná na ten den se svým typickým smíchem: „Čtecí zkoušky kvůli ‚chemii‘ jsou tou nejdivnější věcí. Neznáte se, takže nevíte, jak na to, ale snažíte se, aby to fungovalo. Pokoušíte se najít něco, co se vám líbí na člověku, se kterým čtete scénář a to ve velmi krátkém čase a před velkým množstvím lidí. Takže je to zvláštní a vůbec to není normální situace… ale Jamie tam přišel a dělal jeden vtípek za druhým.“
Ale i kromě vtípků ho Johnsonová opravdu chválí, „Přináší do scén intenzitu díky tomu jeho obličeji, který dokáže vypadat velmi temně a tak nějak uzavřeně a vy přemýšlíte, na co tak proboha může myslet - což je pro roli Christiana perfektní. Jamie také Christianovi dodává nezbytné mládí. V knize jsou scény, kdy ho Ana vidí rozzářit se, a kdy se namísto jeho vyspělého já stane mladým mužem. Spatřuje v něm malého kluka a Jamie tohle má, a to je opravdu vzácné.“
Tato herečka byla postavou Anastasie uchvácena ještě předtím, než projekt vůbec začal. Johnson vysvětluje svůj zájem takto: „Cítím, že se svět tak rychle mění a věci se dělají v tak krátkém časovém sledu, že sex v té knize - jak živě a umělecky je popsán - byl pro ty postavy velmi osvobozující.“
Přiznává, že když zjistila, kdo stojí za produkcí toho filmu, byla nadšená. „Přečetla jsem si ty knihy, abych věděla, jestli je to něco, v co bych mohla věřit, a jestli bych se s tím příběhem mohla spojit. Potom, asi o rok později, když nastal čas na konkurzy, jsem zvažovala, jestli to mám vyzkoušet. Po mém prvním konkurzu jsem zkusila ještě několikrát čtecí zkoušku a nakonec mi nabídli roli Anastasie. Hledali někoho, kdo do tak dramatického příběhu přinese trochu veselosti a humoru. Myslím, že to je ten důvod, proč mi to sedlo.“
Režisérka vysvětluje, proč je Dakota pro tu roli jako dělaná: „V ten moment, co jsme potkali Dakotu, jsem věděla, že jsme našli naši Anastasii. Poskytla nám skvělou vyváženost zranitelnosti, nestydatosti, krásy a odvahy. Dakota na čtenou zkoušku přišla velmi brzy, a když začala číst, zažila jsem okamžik, kdy jsem věděla, že ta role je její. Museli jsme ale vyzkoušet stovky dalších hereček, jen abychom si byli jisti, že nic neopomíjíme. Ani ne tak v koutku duše, ale celkem jasně jsem věděla ‚Ta postava je Dakota. Ta postava je Dakota.‘ Má důvtip a kouzlo a Aninu inteligenci a přináší tu postavu k životu tak, jak si nedokážu představit, že by někdo jiný dokázal. Je fenomenální herečka a měla jsem pocit, jako by to byl dar, že jsem měla možnost ji představit světu.“
James souhlasí s tím, že Johnson je její Anstasia Steele. Říká: „Dakota je tak fantastická herečka! Podařilo se jí zachytit Aninu kombinaci nevinnosti, touhy a vzpurnosti. Rozzáří každou scénu, ve které se objeví.“
Pochopitelně postava, kterou James napsala, byla absolutně stěžejní. Brunetti to komentuje: „Viděla Anu tak, jak jsme si ji představovali; ona je ta, která diváky dostane do toho příběhu a dokáže jim otevřít dveře do odlišného světa. Dakota má ten stejný nevinný pohled a vzezření jako Ana. Je velmi přitažlivá, ale svým způsobem je i podobná spoustě žen, které se s ní budou snažit ztotožnit. Je působivé pozorovat Dakotu v roli Any, jak se mění na nádhernou ženu. Z nevinné vysokoškolské studentky se stává někým s nevšedním životním stylem ve výjimečném světě.“
Producenti cítili, že jedinečnost Johnson a její okamžité propojení s hlavní postavou udělaly z herečky perfektní Anu pro Dornanova Christiana. Brunetti říká: „Museli jsme si být jisti, že Dakota a Jamie mají tu správnou chemii. Protože herečka, která hraje Anu, by mohla být ta nejlepší herečka na světě a herec, který hraje Christiana, by mohl být tím nejlepším hercem - a oba by byli krásní a cítili by se dobře nazí - ale ta chemie, kterou zachycuje kamera, ta nemůže být falešná.“
Druhý producent souhlasí s tím, že sdílení té extrémně hluboké vášně mezi oběma hlavními postavami bylo nesmírně důležité. Jamesová tvrdí, že je to vlastně docela prosté: „Jak definujete chemii, nebo jak ji odhadnete? Buď tam je, nebo není. Když vidím Dakotu a Jamieho společně na plátně, tak vím, že jsme udělali správnou volbu.“
Johnson a Dornan museli být připraveni na ztvárnění takového typu vztahu, jaký se od nich vyžaduje. O závazku, který Christian obvykle vyhledává, Dornan říká: „Jediný druh vztahu, který kdy měl, je dominantně submisivní vztah, kdy jeho partnerka podepíše smlouvu, takže se k ní může chovat tak, jak se oba dohodli. Vždycky tu byla nějaká jasně daná pravidla, vyjednaná a podepsaná, ještě předtím, než začal jakýkoliv fyzický vztah. Ale to se mění, když potká Anu.“
Ana je typickou a zároveň nevšední vysokoškolskou studentkou: Je pilná studentka anglické literatury, která zároveň vymetá večírky a je fyzicky nezkušená, protože stále nenašla toho správného partnera. Johnson v tom vidí Aniny jednotlivé rozvíjející se touhy: „Její reakce, když Christian přizná, o jaký vztah stojí, je velmi překvapivá. Normálně byste si mysleli, že taková dívka, která nikdy nebyla takovému vztahu vystavena, by utekla pryč a myslela by si o něm, že je to ten nejšílenější člověk, jakého kdy potkala. Ale Ana to neudělá. Namísto toho to chce vyzkoušet a porozumět tomu.“
Když se Ana s Christianem poprvé setká, aby místo své nemocné spolubydlící s Christianem udělala rozhovor do školních novin, vzbudí v něm různé myšlenky. Není vůbec připravená, ani na ten rozhovor, ani na ty reakce, které dostane od tak působivého miliardáře. Dornan to vidí takhle: „Aně to není příjemné a působí neohrabaně. On se skvěle kontroluje a je precizní, ale ona je nejistá a zbrklá. Přitahuje ho, ale působí na něj daleko hlubším dojmem, než dosud zažil. V podstatě je to příběh o dvou lidech, kteří se do sebe zamilují, ale čelí obrovským překážkám, které jim nedovolují mít ‚normální‘ vztah.“
Johnson mluví o tom, co pohltilo miliony čtenářů: „To nebezpečí. Je to vzrušující, protože tenhle příběh má všechny prvky thrilleru; nevíte, co se stane. Bude nakonec souhlasit s něčím tak nesnadným? Bude schopná se s tím vším kvůli Christianovi smířit? Bude schopná se tolik změnit a navzdory všemu ho milovat? Bude on schopný udělat to stejné pro ni?“
Taylor-Johnson pokračuje: „Ten vývoj je velmi dobře vybalancovaný a museli jsme ho v průběhu celého filmu držet pod kontrolou. Nějaké scény z konce filmu jsme točili hned zkraje, kdy se ten vztah ještě nezformoval. Snažili jsme se, aby každá scéna měla tu správnou ‚emocionální teplotu‘. Ale to je to, co mě baví nejvíc - pracovat s herci a hrát a posuzovat všechny scény a nakonec rozhodnout, co je až moc a co nestačí.“
Taylor-Johnson věděla, že natočení knihy „Padesát odstínů šedi“ pro ni bude velkou výzvou. „Musím přiznat, že jsem do toho skočila rovnýma nohama. Pomyslela jsem si: ‚Super. Přečetla jsem si tu knihu. Cítím, že je na tom příběhu něco velmi jedinečného, čemu rozumím.‘ Najednou jsem se ocitla v rozjetém vlaku a ta zodpovědnost se zdála obrovská. Chtěla jsem se zavděčit fanouškům, aby pocítili, že jim dávám to, co jim dala kniha.“
„Ten film mě vzal na neočekávanou výpravu,“ pokračuje režisérka. „Měla jsem velmi jasné představy o tom, jaký film chci natočit. Ale když jsem se do toho pustila, uvědomila jsem si, že se moje nápady přetvářejí a že se mění způsob, jakým to celé chci podat. To bylo zajímavé, protože jako režisér máte ten materiál vy a vy mu dáváte tvar. Byla to obousměrná cesta a materiál byl velmi silný. Chtěla jsem, aby to tu sílu neztratilo, a doufám, že je to vyvážené.“
De Luca vysvětluje, co je důležité při předělávání knihy do filmové verze: „Způsob, jakým je kniha napsaná - spousta scén a to, jak jsou popsány - je velmi vizuální. Měl jsem obavu, jak můžeme Anin myšlenkový vývoj, který je v knize zachycen díky niterním monologům, dostat na plátno. Ale jako s každou jinou knihou, je to výzva. Stručně je to takhle: Je to velmi dobrý příběh. Potom přichází na řadu scénář, režie, herecké výkony a kinematografické úpravy - jen tohle společně může z knižního příběhu udělat film.“
Brunetti byl nadšený, že jeho tým je schopný dosáhnout cíle. Režisérku vychvaluje, „Sam je filmařka, fotografka a vizuální umělkyně, a v tom filmu se objevuje tolik ikonických prvků: kravata, auta, červený pokoj, ale i svět, ve kterém Christian žije. Potřebovali jsme zachytit věci, které jsou pro tenhle příběh specifické. Nešlo o to, udělat z nich kulisy, ale ukázat je elegantním způsobem, který se hodí k příběhu. Sam vybrala Seamuse McGarveyho jako hlavního kameramana a on sám je opravdu úžasný umělec. Společně stvořili úchvatný vzhled filmu a senzační film sám o sobě.“
Vzhledem k tomu, jak výmluvná je sexuální stránka knihy a jak je upřímná, Johnsonová tušila, že je třeba ji na plátno přenést bezchybně. „Tihle dva se potkali náhodou a oba dva si jsou navzájem svou Achillovou patou,“ říká. „Nemůžou se od sebe nijak odtrhnout a to na tom fanoušci milují.“
„Zbožňuju na tom tu pohádkovou stránku,“ souhlasí Ehle. „Erika mezi nimi zachytila i ten typický příběh a to mi přijde velmi působivé. Ta temnota, kráska a zvíře, Popelka; má to všechno z toho a to vás prostě nenechá chladným.“
Všichni obsazení tu vášeň pocítili. „Erice na tom velmi záleželo,“ přizvukuje Gay Harden. „Má neuvěřitelnou základnu fanoušků a chce je uspokojit. Ale jak jsme se posouvali dál, byla tu nutnost, aby to zlehka přenechala v našich rukách. To, co napsala ona, zůstalo v knize a přešlo to do světa filmu a už to není výsadně její. Je dost chytrá na to, aby věděla, že se toho nemůže držet navždy, zároveň je ale důležité, že to, co se z toho stalo, reprezentuje podstatu jejích postav a světa, který stvořila.“
Jedna z nejvíce očekávaných věcí ve filmu je ‚červený pokoj‘, kde Christian praktikuje své nejextrémnější sexuální touhy. Předtím, než Ana poprvé přejde jeho práh, o tom pokoji jenom četla nebo slyšela. I přesto, že má tušení, jak takový pokoj vypadá, nic ji nemůže připravit na tenhle svět alternativních chtíčů. Ten pokoj představuje Christianovu temnější stránku, tu, o které Ana musí zjistit, jestli ji přijme.
Fanoušci nejsou zvědaví jenom na to, jak červený pokoj vypadá, nebo jak působí, ale i na to, co se v něm odehrává. Jamesová je ve své knize velmi podrobná. Čtenář nebude nijak překvapený její odpovědí na otázku „Jaké prvky byly nejdůležitější k tomu, aby to vypadalo tak jak má?“ Autorka a producentka se jenom zasměje: „Všechny prvky! Červený pokoj je takové Christianovo útočiště, nejintimnější pokoj v jeho bytě. Byl to boj, aby to vypadalo, tak jak jsme chtěli, ale jsem s výsledkem velmi spokojená.“
Johnson vysvětluje, že uvázání se k takové dohodě stojí na společných souhlasech: „Mluví spolu o tom, co přesně se bude dělat a co ne, co by rád dělal on a co ona nechce, aby dělal. Tak se řídí vztah takového typu. Christian si okamžitě uvědomuje, že Ana se dokáže postavit sama za sebe, a že ho přiměje k výzvám. Poprvé se mu stane, že namísto toho, aby on řídil vztah, se musí i trochu podřídit. Tady se začne cítit zranitelně a i díky tomu se do něj Ana trochu víc zamiluje a on se trochu víc zamiluje do ní.“
Jak se tým snažil navrhnout, postavit a prozkoumat svět dominance a submisivity, tak režisérka přiznává, že jednoduše důvěřovala hercům a svému týmu: „Jsem pyšná na to, že na place je při mých filmech vždycky zábava. Chci, aby si každý užil to, co dělá a to, že je součástí filmu. Jsem režisérka a film nemůže vzniknout, aniž by byl někdo v čele a sloužil jako mentální i jiná podpora. Všechno je o týmové práci a spolupráci.“
V tomhle bodě produkce najala konzultanty, aby jim poradili, co je přijatelné a co není, jak by výbava červeného pokoje měla být použita a jak by měla vypadat. Taylor-Johnson to přibližuje: „Kromě toho, co by muž na vysoké úrovni jako Christian používal? Měl by něco ručně vyrobeného, co si nechal přivést z Japonska. Měl by něco vyrobeného Marcem Fraser-Jonesem, což je vybraný designér v tomhle světě. Měl by věci, které jsou drahé a objednával by si věci, které jsou jedinečné. Začali jsme tedy od toho a to nám dalo jasnou a osobitou vizi. Pořídili jsme ručně šité věci z italské kůže. Všechno bylo skvěle vyvážené a na míru muži s vytříbeným vkusem.“
Navíc k tomu všemu bylo jasné, že musejí být postaveny i další důležité scény - přesněji všechny místnosti Christianova bytu, včetně obývacího pokoje, kuchyně, jídelny, jeho ložnice, Aniny ložnice - neboli ‚bílé ložnice‘ - a samozřejmě samotný červený pokoj. David Wasco vysvětluje: „Erika chtěla, aby to bylo velmi uvolňující, jako útočiště a absolutně bez jakéhokoliv klišé… Byly to scény, které jsme udržovali úplně skryté. Chtěli jsme si být jisti, že zabráníme tomu, aby je lidé viděli. Taky jsme díky tomu mohli ty nejintimnější scény natočit s maximálním respektem k soukromí herců.“
Nakonec stavba zahrnovala tři úseky. Pokud jde o vzhled, byl svěřen několika málo architektům: Normanu Fosterovi, Johnu Parsonovi a všemi oblíbenému Američanovi Hughovi Newell Jacobsenovi.
Když je Christian Grey mužem s neomezeným rozpočtem, jak by asi jeho pokoj rozkoše vypadal? David Wasco: „Nechtěli jsme, aby to vypadalo jako v Las Vegas nebo nějak bizarně, ale věnovali jsme pozornost detailům z knihy - například jak si Ana čichá ke kůži, nebo k leštidlu na nábytek. Ty věci, které Erika popsala v knize, nám dali jednoznačný směr - zavedly nás ke spoustě kůže a masivního dřeva. Sam nás také nasměrovala k jezdectví a ke stájím, k tomu systému, jak jsou všechny věci puntičkářsky zavěšeny a srovnány na věšácích na zdi.“
Dornan se snaží stát nohama na zemi, když říká: „Pouze v červeném pokoji se Christian cítí úplně osvobozený od všeho ostatního. Pouze tam je schopen mít věci pod kontrolou přesně tak, jak je chce mít. Jediný druh vztahu, který byl v minulosti schopen mít, byl propleten s prostředím, ve kterém se odehrával. Tohle je místo, kde je schopen být se ženou sexuální, romantický a intimní. To je všechno, co zná, než pozná Anu. Potom je to o tom, aby si troufnul jít dál za vlastní limity, za zdi červeného pokoje.“
Sandy Wascová zmiňuje, že první reakcí při vstupu do tohoto pokoje je úžas. Potom si ale člověk uvědomí, že to je Christianovo místo. Je pro toho muže velmi důležité. Nesedí v něm, neobědvá tam. Nedělá v tom pokoji nic jiného, než že se věnuje své vybrané partnerce.
Pro Taylor-Johnson byla harmonie filmu a filmové hudby pro Padesát odstínů šedi stejně důležitá jako samotný vzhled filmu. Říká: „Není to něco, co do filmu na konci jen tak vložím. Výběr písní je stejně důležitý jako všechny scény a to, jak jsou emocionálně zahrány. Je to jako v opravdovém životě: Sedíte, pijete čaj a cokoliv, co zrovna hraje v rádiu, vás může přenést na jiné místo. Hudba je pro mě a pro tento film elementárně důležitá. Je to velká věc, vybrat ji správně tak, aby ladila s náladou jednotlivých částí filmu.“
Aby bylo možné uskutečnit její hudební a lyrické cíle, obrátila se režisérka na skladatele Dannyho Elfmana, který byl čtyřikrát nominován na Oscara a jehož různorodé kompozice zahrnují tolik známou znělku k televiznímu seriálu Simpsonovi, ale i skladby k filmům Tima Burtona, se kterým spolupracuje již velmi dlouhou dobu. Jeho tvorba je bezpochyby zaslouženě součástí každodenního života zábavního průmyslu. Ve skutečnosti to byla právě láska k Burtonovým filmům, co přimělo Taylor-Johnson obrátit se na Elfmana. „Danny je fenomenální skladatel. Jeho hudba je temná, vtipná a obsahuje všechny další prvky, které jsou potřebné pro tento film. Práce s ním byla sen. Bylo absolutně senzační mít tu možnost za ním zajít a poslechnout si, jak skládá hudbu k jednotlivým scénám.“
Elfman vysvětluje, co ho zaujalo natolik, že se přidal k práci na filmu Padesát odstínů šedi: „Byly to dvě věci - první, byl to žánr, který zatím neexistoval a potom určitě to, že jsem poznal Sam. Hned se mi zalíbila a cítil jsem, že to bude zábavná práce.“ K výsledku své práce přiznává, že „je velmi jednoduchá, tématicky, protože můj úkol pro ten film byl jasný. Chtěl jsem, aby si ta hudba ustavičně hrála s Anastasií a Christianem. Je to o tom, jak jsou oni dva spolu - romanticky i neromanticky - a o jejich sexuálním napětí.“
Skladatel říká, že ve výsledku je spousta momentů, které jsou odlehčené a nechávají prostor pro jemný humor a milé vtipy, které se určitě budou líbit fanouškům postav. Mimo tuhle lehkomyslnější část přiznává, že je zbytek filmu poněkud temnější, ale pořád romantický. Tu temnost nachází v některých částech vztahu Christiana a Any a v jeho neschopnosti se k ní občas přiblížit. Elfman říká: „V co doufám, když tvořím pomocí hudby náladu k takovému filmu je to, aby bylo poznat, že ty postavy touží si být blízko, ať už o tom vědí, nebo ne. Hudba a nálada vykonává stejnou práci jako v knize vypravěč. V knize si Ana myslí, ‚Proboha, tenhle muž je úžasný!‘. A tohle musí ve filmu zařídit hudba. Například nám říká, že za prostou konverzací, kterou mají, když se setkají, se skrývá daleko víc.“
Díky skladbám zahrnujícím ‚Ana and Christian‘ a ‚Did that Hurt?‘ byl Elfman schopný prozkoumat odlišnou stránku své osobnosti. Nabízí nám vhled do svého kreativního procesu: „Pokaždé když děláte něco rytmického a jednoduchého, vytváříte puls; což je pro spisovatele uvolňující. Je to o tom hrát rytmus, který je neměnný. Žiju v intenzivním světě a dělat něco příjemného je hypnotické. Nemám šanci to dělat tak často, takže si toho velmi vážím.“
Soundtrack, který doplňuje Elfmanovu hudbu, nás bere na bouřlivou cestu od prvního setkání Any a Christiana až po jejich přítomnost v červeném pokoji. Hudební supervizorka Dana San vybrala na album 16 skladeb od hudebních superstar a hudebních legend.

Ocenění:
Academy Awards
2016 - Píseň (nominace)

Golden Globes
2016 - Nejlepší originální píseň (nominace)

Razzies
2015 - Nejhorší film
2015 - Jamie Dornan (Nejhorší herec)
2015 - Dakota Johnson (Nejhorší herečka)
2015 - Dakota Johnson, Jamie Dornan (Nejhorší kombinace k vidění)
2015 - Kelly Marcel (Nejhorší scénář)
2015 - Sam Taylor-Johnson (Nejhorší režisér) (nominace)

DABING
V českém znění: Marika Šoposká - Dakota Johnson (Anastasia Steeleová), Ondřej Brzobohatý - Jamie Dornan (Christian Grey), Dalibor Gondík - Eric Johnson (Jack Hyde), Zlata Adamovská - Kim Basinger (Elena Lincolnová), Kateřina Petrová - Rita Ora (Mia Greyová), Klára Sochorová - Eloise Mumford (Kate Kavanaghová) & Fay Masterson (hospodyně Jonesová) & Paniz Zade (recepční v kadeřnickém salonu) & Michelle Harrison (přihazující v dražbě), Jakub Saic - Luke Grimes (Elliot Grey), Michal Holán - Victor Rasuk (Jose) & Rob Compton (kapitán jachty), Zdeněk Mahdal - Max Martini (Taylor) & Andrew Airlie (Carrick Grey), Regina Řandová - Marcia Gay Harden (Grace Greyová) & Elizabeth McLaughlin (majitelka galerie) & Carmen Dollard (hlas Christianovy biologické matky), Jarmila Švehlová - Jennifer Ehle (Carla), Ladislav Cigánek - Michael Meneer (dražitel) & (titulky), Martina Šťastná - Bella Heathcote (Leila Williamsová) & Rachel Skarsten (hlas asistentky Andrey v telefonu) & Julia Dominczak (Gretchen), Roman Hájek - John Callander (pasák Christianovy biologické matky) & Derek Green (přihazující v dražbě) & Bill Dow (šéfredaktor Willis), Adéla Kubačáková - Robinne Lee (Ros) & Amy Price-Francis (Liz) & Ashleigh LaThrop (Hannah) & Stephanie Florian (TV moderátorka), Ivo Hrbáč - Albert Nicholas (číšník) & Stephan Miers (kadeřník) & Isaiah Dobbs (hlas poslíčka s květinami), Matěj Macháček - Ryker Brown & Logan Brown (čtyřletý Christian), Petr Pospíchal - Bruce Altman (ředitel nakladatelství Jerry Roach) & Michael St. John Smith (přihazující z dražbě)
Překlad: Zuzana Coufalová
Zvuk: Petr Posolda
Produkce: Pavla Draxlerová
Dialogy: Petra Jindrová
Režie: Petr Pospíchal
Vyrobilo: Barrandov studio a.s. 2017

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.2.2015 CinemArt
Premiéra USA: 13.2.2015 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.6.2015 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 17.6.2015 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 78 299 967
Tržby celkem - $ 569 651 467
Návštěvnost v ČR 557 291
Náklady (Rozpočet) - $ 40 000 000

FILMY V SÉRII
Padesát odstínů šedi gastonrolinc.webnode.cz/news/a244/
Drama / Romantický, USA, 2015
Režie: Sam Taylor-Johnson, Hrají: Dakota Johnson, Jamie Dornan

Padesát odstínů temnoty gastonrolinc.webnode.cz/news/a250/
Drama / Romantický, USA / Čína, 2017
Režie: James Foley, Hrají: Dakota Johnson, Jamie Dornan

Padesát odstínů svobody gastonrolinc.webnode.cz/news/a251/
Erotický / Romantický, USA, 2018
Režie: James Foley, Hrají: Dakota Johnson, Jamie Dornan

Tvůrci a herci

Sam Taylor-Johnson (Režie), E.L. James (Produkce), Dana Brunetti (Produkce), Michael De Luca (Produkce), Danny Elfman (Hudba), Seamus McGarvey (Kamera), Anne V. Coates (Střih), Lisa Gunning (Střih), Debra Neil-Fisher (Střih), Francine Maisler (Casting), David Wasco (Scénografie), Mark Bridges (Kostýmy), Matteo Marciano (Zvuk), Kelly Oxford (Zvuk), Mark Noda (Zvuk), Becky Sullivan (Zvuk), Victoria Down (Masky), Kelly Marcel (Scénář), E.L. James (kniha) (Předloha), Jamie Dornan (Herec), Dakota Johnson (Herec), Jennifer Ehle (Herec), Rita Ora (Herec), Marcia Gay Harden (Herec), Eloise Mumford (Herec), Max Martini (Herec), Luke Grimes (Herec), Rachel Skarsten (Herec), Callum Keith Rennie (Herec), Victor Rasuk (Herec), Dylan Neal (Herec), Anthony Konechny (Herec), Anne Marie DeLuise (Herec), Andrew Airlie (Herec), Tom Butler (Herec), Anna Louise Sargeant (Herec), Emily Fonda (Herec), Reese Alexander (Herec), Elise Gatien (Herec), Julia Dominczak (Herec), Chris Shields (Herec), Jason Cermak (Herec), Matthew Hoglie (Herec), John Specogna (Herec)

 

2015/125/USA/Drama, Romantický, Thriller