Suburra / Suburra (2015/134/Itálie, Francie/Krimi, Thriller, Drama) 83%
01.07.2018 21:08
JEDNOU VĚTOU
„Řím, hlavní město mafie."
OBSAH
Řím je město moci, kde zločin hledá co nejpřímější cestu, jak všem vnutit svůj vlastní zákon. Film Suburra je příběhem o velkých penězích roztočených kolem plánované výstavby, která má pobřeží v Ostii proměnit v italské Las Vegas. Tento projekt mají pomoci prosadit zkorumpovaný politik Filippo Malgradi, zapletený až po krk s podsvětím; mafián známý jako Číslo 8, který je hlavou mocné rodiny ovládající území Ostie, a především Samuraj, nejobávanější představitel římského podsvětí a zástupce mafie z jihu. Mechanismus dokonalého plánu se ale začíná rozpadat kvůli lidem, kteří žijí na okraji těchto mocenských her. Příběh o zločinu se odehrává ve velmi krátkém časovém úseku sedmi dní, během nichž se rozpoutá brutální válka, která nakonec do svého mlýnku na maso vtáhne vinné i nevinné, zločince, obyčejné lidi, zaprodané politiky i chamtivé kardinály. Poslední den pak nastává Apokalypsa.(CinemArt CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sem tam se mi stane, že shlédnu film a nemám slov. V pozitivním slova smyslu mě totiž tak uhrane, že jsem jak opařenej. No a přesně tenhle pocit jsem měl po shlédnutí gangsterky současnosti s názvem Suburra. Kruté osudy různě postavených postaviček tu spojuje monstr výstavba budoucího komplexu s kasinem na kraji Říma tak kvalitně, že jsem doslova oněměl. Scénáristé umně zakomponovali zajímavé postavy do koloběhu dějin mafiánského světa a uzavřel tím jednu podstatnou kapitolu současného italského podsvětí. Některé scény byly více brutální, některé méně. U všech ale převládala neobvykle odporná ztráta lidskosti, kterou v celém filmu podporuje nadpozemsky zvláštní hudba francouzské kapely M83 a umocňuje tím celý příběh, který jak kdyby se odehrával na úplně jiné planetě. (Malarkey) 5*
.......netrvalo to dlouho a máme tu kandidáta na film roku. Koukáš na film a chce se ti blejt, ne z toho filmu, ale z toho, že sleduješ realitu, že máš dojem, že takhle to přesně chodí, mafie + politici nad zákon, v Itálli, u nás, všude. Tvrdá bez servítek servírovaná mafiánka z reality dnešní doby. Výrazná hudební složka dává filmu takovej správnej drogovej opar, herci vedení "gomorovským" režisérem jsou přirozenost sama. Scény neslyšely o cenzuře ani z rychlíku, ale jejich smyslem není šokovat a uměle provokovat jediný jejich smysl je dokreslení asociálnosti lidí a krutosti světa ve kterým se pohybují. Tady není co vytknout, takže na film můžu s klidným svědomím aplikovat pětihvězdičkovou rovnici:,celková profesionální práce + vysoký emotivní zážitek = 5* (Enšpígl) 5*
…a sedmý den stvořil Bůh předčasné volby... Provázanost organizovaného zločinu a politických špiček překvapí rozhodně méně než angažovanost vatikánského mobu a to ještě na policii, soudce a státní zástupce protentokrát nezbyl časový prostor.. Hutný týden řetězových reakcí v prohnilém univerzu chatrné morálky a opojné moci. Škoda teatrálního konce politické linie i krajně nepravděpodobných úspěchů nejslabších ryb v římském rybníku hříchu, ale zase na druhou stranu, znáte to o té myši zahnané do kouta.. Soundtrack, ač svým Heat/Drive stylem hodně nepůvodní, vtiskl filmu specifickou tvář a potvrdil kouzelnou moc vhodně zvoleného hudebního doprovodu. (Gilmour93) 5*
VELKÁ RECENZE
Stefano Sollima předloni upozornil povedeným seriálem Gomora, který oprášil kořeny italských mafiánských eposů a ukázal, že s neapolskými rodinami není žádná legrace. Teď se do kin dostává celovečerní dílo, které sice kulisy Neapole vyměnilo za Řím, ovšem na nekalých praktikách se rozhodně neubralo.
Příběh se může na první dobrou jevit jako standardní evropská kriminálka, kde se různé mafie vzájemně škádlí a ve vzduchu létají miliónové kontrakty. Jenže na rozdíl od podobných žánrovek se tady nedočkáme žádného policejního vyšetřování. Ve zkorumpované Itálii (alespoň takové, jak ji Suburra předkládá) nehraje policie větší úlohu než jako neurčité houkačky kdesi v dáli. Totéž platí i pro soudy, proto kdo chce spravedlnost nebo ochranu, musí si všechno zajistit sám.
To je skutečně depresivní vize, která přesně ladí s fincherovsky propršenými exteriéry a naprostou absencí kladných hrdinů. Story je promyšlená od začátku do konce a ví, kam směřuje. Na takovou scenáristickou suverenitu je radost pohledět, a přestože by některé vedlejší linky mohly být rozvětvenější nebo dotaženější, orientace v postavách a jejich motivacích je bezproblémová.
Postav je totiž v Subuře jak na orloji, ale, abych parafrázoval klasika, já se v nich orientuji! Vím, že tenhle lumpík vlastní klub a prodává drogy, a támhleten je zas žijící legendou podsvětí. Z počátečního zmatku po chvíli vyvstanou uvěřitelné a jasně vykreslené charaktery, jejichž plejáda je naštěstí dostatečně pestrá. Napište mi pak do diskuze, kdo byl váš favorit.
Evropským kriminálkám lze často vyčíst poněkud lacinou prezentaci, ale s tím tady taky nepočítejte – při natáčení musely do kulis Říma protéct galony vody a scenérie nočního věčného města jsou úchvatné. Kór při pomyšlení, co všechno se v nich skrývá a odehrává. Pokud navíc fandíte divné hudbě jako já, budete nadšeni z hudebních motivů od M83, které s vizuálními hody skvěle ladí.
V posledních letech jsme trochu rozmazlení severskými kriminálkami, ale italská Suburra naštěstí drží kontrastní prapor proti Hollywoodu taky. Od začátku je z docela temné atmosféry zřejmé, že si většina postav platí důchodové připojištění zbytečně, a jejich smrt přichází bez zbytečného patosu a s adekvátní mírou cynismu. Tohle je svět, kde není čas někoho oplakávat, leda tak pomstít, dokud je ještě čas. Ale každý je vlastně nahraditelný, že...
OFILMU
Režijní poznámka
Suburra je film, který vypráví o zcela reálném světě a skutečnosti, i když to není historická rekonstrukce nebo kronika.
Je to film, který se chce volně pohybovat mezi úhly pohledu různých postav, velkých i malých, mocných i bezmocných, aniž je soudí, a zkoumá jejich činy a psychologii bez předsudků, suchým vizuálním stylem, který pozorně hledá v záhybech příběhu lidské aspekty a území svých protagonistů. Bez rétoriky, bez demagogie, bez moralizování.
Je to vyprávění na způsob chorálu, jehož postavy jsou ovšem velmi aktuální, jsou to děti naší doby, synové Suburry.
Suburra je výrazem „žánrového realismu“1, kde „žánr“ - chápaný v jeho nejklasičtější, tedy spektakulární, poutavé, ale také populární podobě - se pojí s přesným a podrobným líčením světa kolem nás, a tím vzniká velice pečlivě vykreslený obraz dnešní reality a toho, jak děsivě je nebezpečná.
Tak jak o ní vyprávíme, je Suburra především místem duší našich postav, ale ve skutečnosti to ve starověku byla čtvrť na úpatí Palatina, takové gheto, kde byly bordely a taverny, místo, kde se setkávali vznešení senátoři a lidé se špatnou pověstí: tedy vzdálené a zdánlivě neslučitelné světy zde přicházely do úzkého kontaktu. Suburru starověkého Říma a tu dnešní jako by pojilo tenké vlákno dlouhé více než dva tisíce let, řídí se stále stejnými neměnnými mechanismy, vládne netušeným sílám, které nadále zajišťují křehkou rovnováhu mezi mocí a ulicí ve snaze najít co nejrychlejší a nejefektivnější cestu k tomu, jak vydělat peníze.
Projekt se zrodil, protože s De Cataldem a Boninim jsem už pracoval, měl jsem možnost číst první korektury knihy a byl jsem svědkem toho, jak román Suburra vznikal, a hluboce na mě zapůsobil. A tak jsem začal pracovat na filmové verzi ještě dřív, než román vyšel na pulty knihkupectví. Suburra popisovala Řím bezútěšnými barvami, s úžasnými postavami a sevřenou zápletkou, ale hlavně byla neuvěřitelně aktuální, a skutečně po dvou a půl letech jsme točili film přímo v době, kdy Římem otřásala justiční bouře. Nejzajímavější stránkou příběhu bylo právě to, jak v jednom jedinečném prostoru, tj. v Římě, spolu koexistují naprosto vzdálené světy, od pokojů Vatikánu vyzdobených freskami až po chudinská předměstí, od hrubých domů přeplněných cikány až po nehybné paláce politiky, od římských dlaždic v historickém centru až po písek na pobřeží v Ostii. Různé světy a přitom vskrytu navzájem propojené.
Zdálo se mi, že by to mohl být velice působivý a silný film z hlediska příběhu a překvapivý po vizuální stránce, ale především se mi tím skýtala možnost završit po dvou sezónách seriálu Kriminální román jakousi pomyslnou „trilogii římského zločinu".
Film má ve srovnání s románem méně složitou strukturu a méně postav. Abych se mohl soustředit na to, co pro mě byla duše příběhu, zaměřil jsem se na několik málo postav, na ty, které se mi zdály nejdůležitější a nejlépe zastupovaly různé světy Suburry. Jako vždy u filmové adaptace bylo třeba lehce zradit literární formu, abychom mohli zachovat podstatu, duši příběhu. V Suburře jsem mírně změnil styl snímání a zobrazení. Vzhledem k tomu, že ty nesčetné světy, o kterých jsme se chystali vyprávět, byly extrémně silné, charakteristické, často ve vzájemném kontrastu, přistoupil jsem k tomu filmu tak, že jsem ho netočil příliš v pohybu, snímal jsem ho pevněji a používal „široké“ záběry. Bylo důležité mít zároveň v obraze, ve filmovém poli, jak postavu, tak její svět, protože každá postava tě přenese do jiného světa a každá ve vlastní dominantní barvě, atmosféře, přesném charakteru.
Abychom mohli přesně zrekonstruovat složitost různých světů, které obývají Suburru, provedli jsme pečlivý průzkum a sestavili dokumentaci, téměř posedle; odnesl jsem si z toho zážitek cesty po vlastním městě, ale s jinýma očima, cesty, na které jsem objevoval dosud neznámé nebo možná jen přehlížené stránky tohoto svého města a naučil se mu lépe rozumět.
Režisér ze své profese vytváří světy a bere diváky na cestu, kterou musí být ochoten projít sám v první osobě, a tentokrát mě cesta zavedla zpátky do Říma. Do mého Říma.
DABING
V českém znění: Zbyšek Pantůček - Pierfrancesco Favino (Filippo Malgradi), Jitka Moučková - Greta Scarano (Viola), Tomáš Juřička - Adamo Dionisi (Manfredi Anacleti), Jakub Saic - Elio Germano (Sebastiano), Dana Černá - Giulia Gorietti (Sabrina), Petr Burian - Alessandro Borghi (Osmička), Vladimír Kudla - Antonello Fassari (Sebastianův otec), Petra Jindrová, Bohdan Tůma - Claudio Amendola (Samuraj), titulky, Klára Sochorová, Ivo Novák - Jean-Hugues Anglade (kardinál Berchet), Radovan Vaculík, Pavel Vondra, Helena Němcová, Jiří Böhm, Ondřej Novák, Petr Neskusil - Giacomo Ferrara (Spadino Anacleti) a další
Překlad: Anna Kareninová
Dialogy: Tereza Klimešová
Zvuk: Antonín Němec
Režie: Jiří Brouzdal
Pro CinemArt připravila Tvůrčí skupina Josefa Petráska.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.03.2016 CinemArt
Premiéra Itálie: 14.10.2015 01 Distribution
Premiéra Francie: 9.12.2015 Haut et Court
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: 13.7.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 135 475
Tržby celkem - $ 5 100 000
Návštěvnost v ČR 975
Náklady (Rozpočet) - EUR 7 000 000
„Řím, hlavní město mafie."
OBSAH
Řím je město moci, kde zločin hledá co nejpřímější cestu, jak všem vnutit svůj vlastní zákon. Film Suburra je příběhem o velkých penězích roztočených kolem plánované výstavby, která má pobřeží v Ostii proměnit v italské Las Vegas. Tento projekt mají pomoci prosadit zkorumpovaný politik Filippo Malgradi, zapletený až po krk s podsvětím; mafián známý jako Číslo 8, který je hlavou mocné rodiny ovládající území Ostie, a především Samuraj, nejobávanější představitel římského podsvětí a zástupce mafie z jihu. Mechanismus dokonalého plánu se ale začíná rozpadat kvůli lidem, kteří žijí na okraji těchto mocenských her. Příběh o zločinu se odehrává ve velmi krátkém časovém úseku sedmi dní, během nichž se rozpoutá brutální válka, která nakonec do svého mlýnku na maso vtáhne vinné i nevinné, zločince, obyčejné lidi, zaprodané politiky i chamtivé kardinály. Poslední den pak nastává Apokalypsa.(CinemArt CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sem tam se mi stane, že shlédnu film a nemám slov. V pozitivním slova smyslu mě totiž tak uhrane, že jsem jak opařenej. No a přesně tenhle pocit jsem měl po shlédnutí gangsterky současnosti s názvem Suburra. Kruté osudy různě postavených postaviček tu spojuje monstr výstavba budoucího komplexu s kasinem na kraji Říma tak kvalitně, že jsem doslova oněměl. Scénáristé umně zakomponovali zajímavé postavy do koloběhu dějin mafiánského světa a uzavřel tím jednu podstatnou kapitolu současného italského podsvětí. Některé scény byly více brutální, některé méně. U všech ale převládala neobvykle odporná ztráta lidskosti, kterou v celém filmu podporuje nadpozemsky zvláštní hudba francouzské kapely M83 a umocňuje tím celý příběh, který jak kdyby se odehrával na úplně jiné planetě. (Malarkey) 5*
.......netrvalo to dlouho a máme tu kandidáta na film roku. Koukáš na film a chce se ti blejt, ne z toho filmu, ale z toho, že sleduješ realitu, že máš dojem, že takhle to přesně chodí, mafie + politici nad zákon, v Itálli, u nás, všude. Tvrdá bez servítek servírovaná mafiánka z reality dnešní doby. Výrazná hudební složka dává filmu takovej správnej drogovej opar, herci vedení "gomorovským" režisérem jsou přirozenost sama. Scény neslyšely o cenzuře ani z rychlíku, ale jejich smyslem není šokovat a uměle provokovat jediný jejich smysl je dokreslení asociálnosti lidí a krutosti světa ve kterým se pohybují. Tady není co vytknout, takže na film můžu s klidným svědomím aplikovat pětihvězdičkovou rovnici:,celková profesionální práce + vysoký emotivní zážitek = 5* (Enšpígl) 5*
…a sedmý den stvořil Bůh předčasné volby... Provázanost organizovaného zločinu a politických špiček překvapí rozhodně méně než angažovanost vatikánského mobu a to ještě na policii, soudce a státní zástupce protentokrát nezbyl časový prostor.. Hutný týden řetězových reakcí v prohnilém univerzu chatrné morálky a opojné moci. Škoda teatrálního konce politické linie i krajně nepravděpodobných úspěchů nejslabších ryb v římském rybníku hříchu, ale zase na druhou stranu, znáte to o té myši zahnané do kouta.. Soundtrack, ač svým Heat/Drive stylem hodně nepůvodní, vtiskl filmu specifickou tvář a potvrdil kouzelnou moc vhodně zvoleného hudebního doprovodu. (Gilmour93) 5*
VELKÁ RECENZE
Stefano Sollima předloni upozornil povedeným seriálem Gomora, který oprášil kořeny italských mafiánských eposů a ukázal, že s neapolskými rodinami není žádná legrace. Teď se do kin dostává celovečerní dílo, které sice kulisy Neapole vyměnilo za Řím, ovšem na nekalých praktikách se rozhodně neubralo.
Příběh se může na první dobrou jevit jako standardní evropská kriminálka, kde se různé mafie vzájemně škádlí a ve vzduchu létají miliónové kontrakty. Jenže na rozdíl od podobných žánrovek se tady nedočkáme žádného policejního vyšetřování. Ve zkorumpované Itálii (alespoň takové, jak ji Suburra předkládá) nehraje policie větší úlohu než jako neurčité houkačky kdesi v dáli. Totéž platí i pro soudy, proto kdo chce spravedlnost nebo ochranu, musí si všechno zajistit sám.
To je skutečně depresivní vize, která přesně ladí s fincherovsky propršenými exteriéry a naprostou absencí kladných hrdinů. Story je promyšlená od začátku do konce a ví, kam směřuje. Na takovou scenáristickou suverenitu je radost pohledět, a přestože by některé vedlejší linky mohly být rozvětvenější nebo dotaženější, orientace v postavách a jejich motivacích je bezproblémová.
Postav je totiž v Subuře jak na orloji, ale, abych parafrázoval klasika, já se v nich orientuji! Vím, že tenhle lumpík vlastní klub a prodává drogy, a támhleten je zas žijící legendou podsvětí. Z počátečního zmatku po chvíli vyvstanou uvěřitelné a jasně vykreslené charaktery, jejichž plejáda je naštěstí dostatečně pestrá. Napište mi pak do diskuze, kdo byl váš favorit.
Evropským kriminálkám lze často vyčíst poněkud lacinou prezentaci, ale s tím tady taky nepočítejte – při natáčení musely do kulis Říma protéct galony vody a scenérie nočního věčného města jsou úchvatné. Kór při pomyšlení, co všechno se v nich skrývá a odehrává. Pokud navíc fandíte divné hudbě jako já, budete nadšeni z hudebních motivů od M83, které s vizuálními hody skvěle ladí.
V posledních letech jsme trochu rozmazlení severskými kriminálkami, ale italská Suburra naštěstí drží kontrastní prapor proti Hollywoodu taky. Od začátku je z docela temné atmosféry zřejmé, že si většina postav platí důchodové připojištění zbytečně, a jejich smrt přichází bez zbytečného patosu a s adekvátní mírou cynismu. Tohle je svět, kde není čas někoho oplakávat, leda tak pomstít, dokud je ještě čas. Ale každý je vlastně nahraditelný, že...
OFILMU
Režijní poznámka
Suburra je film, který vypráví o zcela reálném světě a skutečnosti, i když to není historická rekonstrukce nebo kronika.
Je to film, který se chce volně pohybovat mezi úhly pohledu různých postav, velkých i malých, mocných i bezmocných, aniž je soudí, a zkoumá jejich činy a psychologii bez předsudků, suchým vizuálním stylem, který pozorně hledá v záhybech příběhu lidské aspekty a území svých protagonistů. Bez rétoriky, bez demagogie, bez moralizování.
Je to vyprávění na způsob chorálu, jehož postavy jsou ovšem velmi aktuální, jsou to děti naší doby, synové Suburry.
Suburra je výrazem „žánrového realismu“1, kde „žánr“ - chápaný v jeho nejklasičtější, tedy spektakulární, poutavé, ale také populární podobě - se pojí s přesným a podrobným líčením světa kolem nás, a tím vzniká velice pečlivě vykreslený obraz dnešní reality a toho, jak děsivě je nebezpečná.
Tak jak o ní vyprávíme, je Suburra především místem duší našich postav, ale ve skutečnosti to ve starověku byla čtvrť na úpatí Palatina, takové gheto, kde byly bordely a taverny, místo, kde se setkávali vznešení senátoři a lidé se špatnou pověstí: tedy vzdálené a zdánlivě neslučitelné světy zde přicházely do úzkého kontaktu. Suburru starověkého Říma a tu dnešní jako by pojilo tenké vlákno dlouhé více než dva tisíce let, řídí se stále stejnými neměnnými mechanismy, vládne netušeným sílám, které nadále zajišťují křehkou rovnováhu mezi mocí a ulicí ve snaze najít co nejrychlejší a nejefektivnější cestu k tomu, jak vydělat peníze.
Projekt se zrodil, protože s De Cataldem a Boninim jsem už pracoval, měl jsem možnost číst první korektury knihy a byl jsem svědkem toho, jak román Suburra vznikal, a hluboce na mě zapůsobil. A tak jsem začal pracovat na filmové verzi ještě dřív, než román vyšel na pulty knihkupectví. Suburra popisovala Řím bezútěšnými barvami, s úžasnými postavami a sevřenou zápletkou, ale hlavně byla neuvěřitelně aktuální, a skutečně po dvou a půl letech jsme točili film přímo v době, kdy Římem otřásala justiční bouře. Nejzajímavější stránkou příběhu bylo právě to, jak v jednom jedinečném prostoru, tj. v Římě, spolu koexistují naprosto vzdálené světy, od pokojů Vatikánu vyzdobených freskami až po chudinská předměstí, od hrubých domů přeplněných cikány až po nehybné paláce politiky, od římských dlaždic v historickém centru až po písek na pobřeží v Ostii. Různé světy a přitom vskrytu navzájem propojené.
Zdálo se mi, že by to mohl být velice působivý a silný film z hlediska příběhu a překvapivý po vizuální stránce, ale především se mi tím skýtala možnost završit po dvou sezónách seriálu Kriminální román jakousi pomyslnou „trilogii římského zločinu".
Film má ve srovnání s románem méně složitou strukturu a méně postav. Abych se mohl soustředit na to, co pro mě byla duše příběhu, zaměřil jsem se na několik málo postav, na ty, které se mi zdály nejdůležitější a nejlépe zastupovaly různé světy Suburry. Jako vždy u filmové adaptace bylo třeba lehce zradit literární formu, abychom mohli zachovat podstatu, duši příběhu. V Suburře jsem mírně změnil styl snímání a zobrazení. Vzhledem k tomu, že ty nesčetné světy, o kterých jsme se chystali vyprávět, byly extrémně silné, charakteristické, často ve vzájemném kontrastu, přistoupil jsem k tomu filmu tak, že jsem ho netočil příliš v pohybu, snímal jsem ho pevněji a používal „široké“ záběry. Bylo důležité mít zároveň v obraze, ve filmovém poli, jak postavu, tak její svět, protože každá postava tě přenese do jiného světa a každá ve vlastní dominantní barvě, atmosféře, přesném charakteru.
Abychom mohli přesně zrekonstruovat složitost různých světů, které obývají Suburru, provedli jsme pečlivý průzkum a sestavili dokumentaci, téměř posedle; odnesl jsem si z toho zážitek cesty po vlastním městě, ale s jinýma očima, cesty, na které jsem objevoval dosud neznámé nebo možná jen přehlížené stránky tohoto svého města a naučil se mu lépe rozumět.
Režisér ze své profese vytváří světy a bere diváky na cestu, kterou musí být ochoten projít sám v první osobě, a tentokrát mě cesta zavedla zpátky do Říma. Do mého Říma.
DABING
V českém znění: Zbyšek Pantůček - Pierfrancesco Favino (Filippo Malgradi), Jitka Moučková - Greta Scarano (Viola), Tomáš Juřička - Adamo Dionisi (Manfredi Anacleti), Jakub Saic - Elio Germano (Sebastiano), Dana Černá - Giulia Gorietti (Sabrina), Petr Burian - Alessandro Borghi (Osmička), Vladimír Kudla - Antonello Fassari (Sebastianův otec), Petra Jindrová, Bohdan Tůma - Claudio Amendola (Samuraj), titulky, Klára Sochorová, Ivo Novák - Jean-Hugues Anglade (kardinál Berchet), Radovan Vaculík, Pavel Vondra, Helena Němcová, Jiří Böhm, Ondřej Novák, Petr Neskusil - Giacomo Ferrara (Spadino Anacleti) a další
Překlad: Anna Kareninová
Dialogy: Tereza Klimešová
Zvuk: Antonín Němec
Režie: Jiří Brouzdal
Pro CinemArt připravila Tvůrčí skupina Josefa Petráska.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.03.2016 CinemArt
Premiéra Itálie: 14.10.2015 01 Distribution
Premiéra Francie: 9.12.2015 Haut et Court
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: 13.7.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 135 475
Tržby celkem - $ 5 100 000
Návštěvnost v ČR 975
Náklady (Rozpočet) - EUR 7 000 000
Tvůrci a herci
Stefano Sollima (Režie), Marco Chimenz (Produkce), Gina Gardini (Produkce), Giovanni Stabilini (Produkce), Riccardo Tozzi (Produkce), Pasquale Catalano (Hudba), Paolo Carnera (Kamera), Patrizio Marone (Střih), Laura Muccino (Casting), Paki Meduri (Scénografie), Veronica Fragola (Kostýmy), Maricetta Lombardo (Zvuk), Barbara Morosetti (Masky), Sandro Petraglia (Scénář), Stefano Rulli (Scénář), Giancarlo De Cataldo (Scénář), Carlo Bonini (Scénář), Carlo Bonini (kniha) (Předloha), Giancarlo De Cataldo (kniha) (Předloha), Pierfrancesco Favino (Herec), Elio Germano (Herec), Claudio Amendola (Herec), Greta Scarano (Herec), Antonello Fassari (Herec), Jean-Hugues Anglade (Herec), Adamo Dionisi (Herec), Alessandro Borghi (Herec), Giulia Gorietti (Herec), Giacomo Ferrara (Herec), Lidia Vitale (Herec)
2015/134/Itálie, Francie/Krimi, Thriller, Drama
Zajímavost k filmu
- Všetky miesta, na ktorých sa film nakrúcal, sú autentické (Rím, Ostia), až na osobné priestory, v ktorých býva Pápež – tieto scény sa natáčali v štúdiu.
- Režisér Sollima použil pri natáčaní scény demonštrácie proti skorumpovanej vláde takmer 2000 komparzistov.
- Výraznou hudební složkou filmu jsou skladby formace M83 z jejich původní tvorby. Film obsahuje celkem 13 skladeb M83 (včetně těch nejslavnějších): Outro, Midnight City, Wait, Violet Tree, Sister (Part I+II), Waves Waves Waves, My Own Strange Path, By the Kiss, We Own the Sky, On a White Lake Near a Green Mountain, In the Cold I'm Standing, Bruits de train.
- Režisér Stefano Sollima měl možnost číst první korektury knihy a byl svědkem toho, jak román Suburra vznikal. Na filmové verzi začal pracovat ještě dřív, než román vyšel na pulty knihkupectví.
- Režisér Stefano Sollima zfilmoval v minulosti již dva romány autorů knižní předlohy, seriál Romanzo criminale - La serie podle Giancarla De Catalda a film ACAB: Všichni policajti jsou parchanti podle Carla Boniniho.
- Starověká Suburra byla čtvrť na úpatí Palatina, ghetto, kde byly nevěstince a taverny, místo, kde se setkávali vznešení senátoři a lidé se špatnou pověstí: tedy vzdálené a zdánlivě neslučitelné světy zde přicházely do úzkého kontaktu.
- Režisér Sollima použil pri natáčaní scény demonštrácie proti skorumpovanej vláde takmer 2000 komparzistov.
- Výraznou hudební složkou filmu jsou skladby formace M83 z jejich původní tvorby. Film obsahuje celkem 13 skladeb M83 (včetně těch nejslavnějších): Outro, Midnight City, Wait, Violet Tree, Sister (Part I+II), Waves Waves Waves, My Own Strange Path, By the Kiss, We Own the Sky, On a White Lake Near a Green Mountain, In the Cold I'm Standing, Bruits de train.
- Režisér Stefano Sollima měl možnost číst první korektury knihy a byl svědkem toho, jak román Suburra vznikal. Na filmové verzi začal pracovat ještě dřív, než román vyšel na pulty knihkupectví.
- Režisér Stefano Sollima zfilmoval v minulosti již dva romány autorů knižní předlohy, seriál Romanzo criminale - La serie podle Giancarla De Catalda a film ACAB: Všichni policajti jsou parchanti podle Carla Boniniho.
- Starověká Suburra byla čtvrť na úpatí Palatina, ghetto, kde byly nevěstince a taverny, místo, kde se setkávali vznešení senátoři a lidé se špatnou pověstí: tedy vzdálené a zdánlivě neslučitelné světy zde přicházely do úzkého kontaktu.
Odkazy
Hrají:
Greta Scarano, Pierfrancesco Favino, Jean-Hugues Anglade, Elio Germano, Giulia Gorietti, Claudio Amendola, Alessandro Borghi, Lidia Vitale, Yulia Kolomiets, Adamo Dionisi, Giacomo Ferrara, Antonello Fassari, Simone Liberati, Davide Iacopini, Alberto Testone, Ahmed Hafiene, Antonio Giuliani, Marco Quaglia, Pascal Zullino, Alessandro Bernardini, Michele Bevilacqua, Nazzareno Bomba, Raffaele D'Introno, Alex Di Giorgio, Claudio Di Giorgio, Davide Di Rocco, Giulia Maria Fiume, Svetlana Kevral, Franca Maresa, Marco Marfella, Andrea Pennacchi, Francesco Quagliero, Francesco Sabino, Francesco Sampaolo, Massimo Santangelo, Paolo Maria Scalondro, Francesco Sechi, Ottavio Spada, Marco Zangardi, Angelo Ragusa