Klip / Clip (2012/100/Srbsko/Drama, Erotický) 60%
08.07.2018 12:26
JEDNOU VĚTOU
„Kids nového milénia“
OBSAH
Radikální film chladnokrevně zachycující život dospívající dívky v současném Srbsku provokuje nejen explicitními sexuálními záběry, ale především pokládá otázku, jak moc ovlivňují nastupující generaci digitální revoluce a proměny tradičních hodnot. Srbský film KLIP je čerstvým vítězem prestižního rotterdamského festivalu, kde zaujal především siloua autentičností své výpovědi. Příběh šestnáctileté Jasny, která se snaží definovat své místo ve světěa dospět, je totiž na samé hraně toho, co o dnešních teenagerech chceme vědět. Jasna je bezhlavě zamilovaná do o něco staršího Djoleho, ale jejich vztah je spíše než na romantických procházkách založen na divokých mejdanech plných drog, alkoholu, rozvášněného balkánského popu, násilí a sexu, který si natáčejí na mobilní telefony, ostatně stejně jako celý svůj život.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Pro někoho skoro porno, pro jiného mrazivá výpověď, pro mě stejně daleko k obojímu. Po několika pohoršených reakcích jsem co se týče explicity čekal málem druhý Srpski film a Klip přitom odhaluje dost účelně i sporadicky. S onou výpovědí bych to ale také nepřeháněl. Jakkoli podobně smýšlející skupinky sexuálně probuzených teenagerů potkáváme každý den na ulici, je pro mě celá zápletka ústřední dvojice a jejího (ne)sbližování se hrozně nadnesená a přehnaná, snad aby všichni poznali, že jde opravdu o snímek varující a důležitý. I proto vlastně pořád nevím jistě, zda měl hlavní hrdina problémy s důvěrou, nebo byl prostě jen sobecký idiot. Největší uznání tak za to, že ani při repetitivním střídání nekonečných tahů a domácí deprese neztratila Milos moji pozornost. (novoten) 3*
Explicitní výpověď o generací sdíleného narcismu, který zakrývá velmi lidské pohnutky - strach ze smrti, blízkosti, intimity. De facto radikálnější verze Fish Tanku, v níž se autorka nesnaží prázdnotu nijak stylizovat, ale nechává ji zaznít v syrové a studeně mrtvolné všudypřítomnosti natáčejícího mobilního telefonu. Domněnka, že tu jde jen o prázdnou kontroverzi prozrazuje jistou nezralost diváka - neschopnost vnímat vyhrocený obsah v sociálních i psychologických souvislostech. Pod krustou stupidních lascivních hitů a upocených kuřeb na záchodech totiž dříme velmi univerzální příběh o zrání a křehkosti, která se maskuje odkoukanými pózami. Výborný debut režisérky, která má co říci. (Marigold) 4*
No jo, nedostatek sebeúcty je svinstvo.. Felace, anál, masturbace obkročmo nad oblečenou partnerkou, felace, anál, hra na pejska a konečně je tam, francouzák (jak nečekaný závan romantiky!), drsný koitus, felace a francouzák s vyraženým zubem. A do toho pinďour, pinďour, pinďour - vždyť já si připadal jako pan Bílý na snídani s Gaunery! Jestli tohle byly nesamoúčelné scény vykreslující vývoj vztahu, tak je nutno dodat, že kdyby polykala, vzal by ji i do kina.. Je vcelku jasné, kam tenhle smart-phoneový deníček dětí lapených v sociálních sítích a citové prázdnotě míří, ale stereotyp explicity a neúdernost domácích scén ty „sociální a psychologické souvislosti“ dokonale otupila. Chápaví pochopí rychle i bez kontroverze a extrémů, ti, co to mělo varovat, chápat chtít nebudou.. Díky balkánskému popu, že při kalbách nehrál Michal David - pak bych tenhle Discopříběh Uncensored už jen stěží rozdýchával.. (Gilmour93) 2*
VELKÁ RECENZE
Jsme zahlceni slovy. Ženou se odevšad, zní z rádií, ubíjí nás na internetu. Na všech televizních kanálech se do zemdlení plká, díky Facebooku a zpravodajským serverům jsme zahlceni popisem pseudozajímavých událostí o tom, co tak šíleně důležitého se stalo, aniž by to vlastně reálně mělo vliv na naše životy. Slova se valí i ze seriálů, zvlášť těch českých, jejichž scenáristi jsou placeni jen za vystýlání vetchých zápletek tak vděčným způsobem, aby se děj nepohnul a divák přesto zase čuměl celý den na bednu. Navíc i v kině člověk co chvíli narazí na otrocký přepis knihy, užvaněnou adaptaci divadelní hry nebo americkou indie komedii, ve které se postavy k jedné puse musí prodrat přes tunu keců. Je to únavné a skrývá se v tom mimo jiné důvod, proč mě osobně čím dál tím víc baví filmy Cronenberga, Verhoevena a mnohých dalších, ve kterých se tne napřímo do živého.
Je proto velmi osvěžující, že se k nám dostala „radikální festivalová událost“ jménem Klip, ve které se nemluví… ale šuká. Ne ale pro samoúčelnou skandálnost. Klip je koncepčně nesmírně disciplinovaný snímek, který příběh srbských teenagerů redukoval na čistou tělesnost.
Je to extrémně stylizovaný, ale díky své syrovosti i přesvědčivý pohled na omladinu, která se vyjadřuje souložením, tancem, kalením a postovaním vylovískovaných statusů a fotek na Facebooku. Příběh je strohý a dokonale jej vystihl František Fuka: „Hlavní hrdinka se fláká, chlastá, bere drogy, a pravděpodobně je zamilovaná do jednoho hocha, což znamená, že se snaží dosáhnout toho, aby ji kromě úst a anusu osouložil konečně také do vagíny (= symbol čisté lásky)“. Explicitní sexuální scény ale nejsou prvoplánově šokantní, ani nemají vyvolat pocit bezútěšnosti ve stylu „mládež se už vážně zbláznila, tak ať přijde konec světa“. Jde prostě o neúprosný realismus, jenž se o to intenzivněji zařezává do těl diváků (navzdory své patologické povaze jsou některé scény vlastně regulérně vzrušující).
Pobyt vedle teenagerů je v tomhle podání velmi sugestivní a zneklidňující. Imponující je ale to, jak se skrze rej těl a nejrůznějších tekutin opravdu prořezává něco jako emocionální pouto mezi ústřední dvojkou, něco hlubšího, co by ti méně šokovaní měli chápat i jako romantické námluvy dvou mladých lidí. Jen ve výrazně radikálnějším a drsnějším, ovšem i opravdovějším podání.
Podtrhnutím téhle vyhrocené, ale smysluplné optiky je pak finále, ve kterém je fyzičnost filmu ještě zesílena a dvakrát podtržena. Takováhle nekompromisnost se málokdy vídá, tuplem pak u začínající ženy-režisérky.
Nebojte se jí - přišli byste o jeden z nejintenzivnějších filmových konců tohoto roku a o tak neortodoxní polibek, že ho dlouhé roky nic netrumfne. A samozřejmě i o výborný a přímočaře současný snímek.
P.S.: Přístupnost od 15 let je u filmu, kde je častěji detail na penis než tvář babičky, celkem faux pas.
O FILMU
Klip, nekompromisní snímek z řad teenagerských „coming of age“ filmů, nabízí šokující pohled do života srbských náctiletých. Na rozdíl od svých předchůdců, jako byl americký film Kids, se v Klipu, jak už napovídá samotný název, neotevírá jen téma snižující se hranice, kdy mladí začínají s drogami a sexuálními vztahy. Klip filmařsky důmyslně a přitom zcela přirozeně začleňuje do portrétu dnešních teenagerů současné sociální komunikační kanály a technologie, které mají velký vliv na jejich představu o mezilidských vztazích, včetně milostných. Tak jako teenagerové z amerického filmu Kids mají daleko k dětským zábavám a starostem, tak je i realita hrdinů srbského snímku Klip o dost drsnější, než jak ji ukazují současné hudební klipy. Přesto je popová hudba, a zvláště ta srbská, jež se vyznačuje sexuální explicitou, modelem chování hlavní hrdince Jasne a jejím vrstevníkům. Ať už jde o noční party, sex nebo šikanování spolužáků, vše co zažívají natáčejí na své mobilní telefony. Za přemrštěnými pózami, výroky, módou a gesty obkoukanými z umělého světa videoklipů, jsou ale skutečné city, které se dřív nebo později musejí projevit navzdory ohlušující hudbě z repráků. Diskotékové tempo vždy na krátko ustane v civilních momentech, kdy jsou mladí aktéři konfrontováni se skutečnou srbskou realitou.
Debutující režisérka Maja Miloš se pokusila zachytit svět dnešních dospívajících jejich očima. Pokládá si zásadní otázku, kde je v našem přetechnizovaném světě místo pro lásku a jak může vypadat. Zároveň však vykresluje zoufalství generace Jasniných rodičů, kteří si s sebou nesou nejen válečná traumata, ale i ztrátu iluzí o světě, ve kterém žijí. Kontrast mezi světem dospívajících a dospělých je ve filmu velmi intenzivní a režisérka ho dociluje i tím, že část filmu nechala natočit samotné herce na jejich mobilní telefony. Ještě více tak podpořila skvělé herecké výkony vesměs šestnáctiletých neherců.
Režisérka Maja Miloš o svém debutu
O filmu: Klip je intimní, temný příběh, který vychází z velmi drsného prostředí. Protíná se v něm krutá realita s milostnými scénami, lhostejností mladých a sociálními problémy současného Srbska.
O natáčení: Byl to daleko komplikovanější proces, než jaký jsem znala z natáčení svých předchozích krátkých filmů a dokumentů. Svou roli v tom sehrál i velmi mladý věk a herecká nezkušenost všech představitelů. Strávila jsem s tím filmem tři roky. Před dvěma roky jsme uspořádali casting a během následujících čtyřech měsíců, než začalo samotné natáčení, jsme se od těch mladých mnohé dozvěděli. Pak už šlo natáčení překvapivě dobře a to i přes to, jak náročné scény museli všichni zvládnout. Natočit film je v Srbsku těžké v podstatě pro kohokoli. V šedesátých a sedmdesátých letech byla srbská kinematografie na velmi dobré úrovni, ale pak tuto éru vystřídala průměrnost. Teď se situace opět pomalu mění a to jak díky oživující se státní podpoře, tak digitálním technologiím.
O generačním konfliktu: Moje dětství nebylo zrovna radostné - probíhala válka. Dnešní společnost je ovlivněna jak ztrátou hodnot, tak totální apatií. Starší generace je velmi konzervativní a mladí lidé proti tomu logicky rebelují často právě v rovině milostných vztahů. Tato jejich temná vášeň hraničí s agresivitou. Chování dospívajících v mém filmu je nepředpovídatelé stejně jako je tomu ve skutečnosti. Nejprve jsem napsala příběh o osmnáctiletých, ale po krátkém výzkumu jsem věkovou hranici rapidně snížila. Mluvila jsem se stovkou mladých lidí, a tak osmdesát procent z nich mělo zkušenost s doma natáčeným a online přenášeným sexem. A to se týkalo dětí mezi čtrnácti až šestnácti lety.
Ocenění:
Toronto IFF
2012 - Maja Milos (Cena pro objev roku) (nominace)
DABING
-
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.8.2012 Artcam Films
Premiéra USA: 15.3.2013
Premiéra Srbsko: 12.4.2012
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 55 014
Návštěvnost v ČR 647
„Kids nového milénia“
OBSAH
Radikální film chladnokrevně zachycující život dospívající dívky v současném Srbsku provokuje nejen explicitními sexuálními záběry, ale především pokládá otázku, jak moc ovlivňují nastupující generaci digitální revoluce a proměny tradičních hodnot. Srbský film KLIP je čerstvým vítězem prestižního rotterdamského festivalu, kde zaujal především siloua autentičností své výpovědi. Příběh šestnáctileté Jasny, která se snaží definovat své místo ve světěa dospět, je totiž na samé hraně toho, co o dnešních teenagerech chceme vědět. Jasna je bezhlavě zamilovaná do o něco staršího Djoleho, ale jejich vztah je spíše než na romantických procházkách založen na divokých mejdanech plných drog, alkoholu, rozvášněného balkánského popu, násilí a sexu, který si natáčejí na mobilní telefony, ostatně stejně jako celý svůj život.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Pro někoho skoro porno, pro jiného mrazivá výpověď, pro mě stejně daleko k obojímu. Po několika pohoršených reakcích jsem co se týče explicity čekal málem druhý Srpski film a Klip přitom odhaluje dost účelně i sporadicky. S onou výpovědí bych to ale také nepřeháněl. Jakkoli podobně smýšlející skupinky sexuálně probuzených teenagerů potkáváme každý den na ulici, je pro mě celá zápletka ústřední dvojice a jejího (ne)sbližování se hrozně nadnesená a přehnaná, snad aby všichni poznali, že jde opravdu o snímek varující a důležitý. I proto vlastně pořád nevím jistě, zda měl hlavní hrdina problémy s důvěrou, nebo byl prostě jen sobecký idiot. Největší uznání tak za to, že ani při repetitivním střídání nekonečných tahů a domácí deprese neztratila Milos moji pozornost. (novoten) 3*
Explicitní výpověď o generací sdíleného narcismu, který zakrývá velmi lidské pohnutky - strach ze smrti, blízkosti, intimity. De facto radikálnější verze Fish Tanku, v níž se autorka nesnaží prázdnotu nijak stylizovat, ale nechává ji zaznít v syrové a studeně mrtvolné všudypřítomnosti natáčejícího mobilního telefonu. Domněnka, že tu jde jen o prázdnou kontroverzi prozrazuje jistou nezralost diváka - neschopnost vnímat vyhrocený obsah v sociálních i psychologických souvislostech. Pod krustou stupidních lascivních hitů a upocených kuřeb na záchodech totiž dříme velmi univerzální příběh o zrání a křehkosti, která se maskuje odkoukanými pózami. Výborný debut režisérky, která má co říci. (Marigold) 4*
No jo, nedostatek sebeúcty je svinstvo.. Felace, anál, masturbace obkročmo nad oblečenou partnerkou, felace, anál, hra na pejska a konečně je tam, francouzák (jak nečekaný závan romantiky!), drsný koitus, felace a francouzák s vyraženým zubem. A do toho pinďour, pinďour, pinďour - vždyť já si připadal jako pan Bílý na snídani s Gaunery! Jestli tohle byly nesamoúčelné scény vykreslující vývoj vztahu, tak je nutno dodat, že kdyby polykala, vzal by ji i do kina.. Je vcelku jasné, kam tenhle smart-phoneový deníček dětí lapených v sociálních sítích a citové prázdnotě míří, ale stereotyp explicity a neúdernost domácích scén ty „sociální a psychologické souvislosti“ dokonale otupila. Chápaví pochopí rychle i bez kontroverze a extrémů, ti, co to mělo varovat, chápat chtít nebudou.. Díky balkánskému popu, že při kalbách nehrál Michal David - pak bych tenhle Discopříběh Uncensored už jen stěží rozdýchával.. (Gilmour93) 2*
VELKÁ RECENZE
Jsme zahlceni slovy. Ženou se odevšad, zní z rádií, ubíjí nás na internetu. Na všech televizních kanálech se do zemdlení plká, díky Facebooku a zpravodajským serverům jsme zahlceni popisem pseudozajímavých událostí o tom, co tak šíleně důležitého se stalo, aniž by to vlastně reálně mělo vliv na naše životy. Slova se valí i ze seriálů, zvlášť těch českých, jejichž scenáristi jsou placeni jen za vystýlání vetchých zápletek tak vděčným způsobem, aby se děj nepohnul a divák přesto zase čuměl celý den na bednu. Navíc i v kině člověk co chvíli narazí na otrocký přepis knihy, užvaněnou adaptaci divadelní hry nebo americkou indie komedii, ve které se postavy k jedné puse musí prodrat přes tunu keců. Je to únavné a skrývá se v tom mimo jiné důvod, proč mě osobně čím dál tím víc baví filmy Cronenberga, Verhoevena a mnohých dalších, ve kterých se tne napřímo do živého.
Je proto velmi osvěžující, že se k nám dostala „radikální festivalová událost“ jménem Klip, ve které se nemluví… ale šuká. Ne ale pro samoúčelnou skandálnost. Klip je koncepčně nesmírně disciplinovaný snímek, který příběh srbských teenagerů redukoval na čistou tělesnost.
Je to extrémně stylizovaný, ale díky své syrovosti i přesvědčivý pohled na omladinu, která se vyjadřuje souložením, tancem, kalením a postovaním vylovískovaných statusů a fotek na Facebooku. Příběh je strohý a dokonale jej vystihl František Fuka: „Hlavní hrdinka se fláká, chlastá, bere drogy, a pravděpodobně je zamilovaná do jednoho hocha, což znamená, že se snaží dosáhnout toho, aby ji kromě úst a anusu osouložil konečně také do vagíny (= symbol čisté lásky)“. Explicitní sexuální scény ale nejsou prvoplánově šokantní, ani nemají vyvolat pocit bezútěšnosti ve stylu „mládež se už vážně zbláznila, tak ať přijde konec světa“. Jde prostě o neúprosný realismus, jenž se o to intenzivněji zařezává do těl diváků (navzdory své patologické povaze jsou některé scény vlastně regulérně vzrušující).
Pobyt vedle teenagerů je v tomhle podání velmi sugestivní a zneklidňující. Imponující je ale to, jak se skrze rej těl a nejrůznějších tekutin opravdu prořezává něco jako emocionální pouto mezi ústřední dvojkou, něco hlubšího, co by ti méně šokovaní měli chápat i jako romantické námluvy dvou mladých lidí. Jen ve výrazně radikálnějším a drsnějším, ovšem i opravdovějším podání.
Podtrhnutím téhle vyhrocené, ale smysluplné optiky je pak finále, ve kterém je fyzičnost filmu ještě zesílena a dvakrát podtržena. Takováhle nekompromisnost se málokdy vídá, tuplem pak u začínající ženy-režisérky.
Nebojte se jí - přišli byste o jeden z nejintenzivnějších filmových konců tohoto roku a o tak neortodoxní polibek, že ho dlouhé roky nic netrumfne. A samozřejmě i o výborný a přímočaře současný snímek.
P.S.: Přístupnost od 15 let je u filmu, kde je častěji detail na penis než tvář babičky, celkem faux pas.
O FILMU
Klip, nekompromisní snímek z řad teenagerských „coming of age“ filmů, nabízí šokující pohled do života srbských náctiletých. Na rozdíl od svých předchůdců, jako byl americký film Kids, se v Klipu, jak už napovídá samotný název, neotevírá jen téma snižující se hranice, kdy mladí začínají s drogami a sexuálními vztahy. Klip filmařsky důmyslně a přitom zcela přirozeně začleňuje do portrétu dnešních teenagerů současné sociální komunikační kanály a technologie, které mají velký vliv na jejich představu o mezilidských vztazích, včetně milostných. Tak jako teenagerové z amerického filmu Kids mají daleko k dětským zábavám a starostem, tak je i realita hrdinů srbského snímku Klip o dost drsnější, než jak ji ukazují současné hudební klipy. Přesto je popová hudba, a zvláště ta srbská, jež se vyznačuje sexuální explicitou, modelem chování hlavní hrdince Jasne a jejím vrstevníkům. Ať už jde o noční party, sex nebo šikanování spolužáků, vše co zažívají natáčejí na své mobilní telefony. Za přemrštěnými pózami, výroky, módou a gesty obkoukanými z umělého světa videoklipů, jsou ale skutečné city, které se dřív nebo později musejí projevit navzdory ohlušující hudbě z repráků. Diskotékové tempo vždy na krátko ustane v civilních momentech, kdy jsou mladí aktéři konfrontováni se skutečnou srbskou realitou.
Debutující režisérka Maja Miloš se pokusila zachytit svět dnešních dospívajících jejich očima. Pokládá si zásadní otázku, kde je v našem přetechnizovaném světě místo pro lásku a jak může vypadat. Zároveň však vykresluje zoufalství generace Jasniných rodičů, kteří si s sebou nesou nejen válečná traumata, ale i ztrátu iluzí o světě, ve kterém žijí. Kontrast mezi světem dospívajících a dospělých je ve filmu velmi intenzivní a režisérka ho dociluje i tím, že část filmu nechala natočit samotné herce na jejich mobilní telefony. Ještě více tak podpořila skvělé herecké výkony vesměs šestnáctiletých neherců.
Režisérka Maja Miloš o svém debutu
O filmu: Klip je intimní, temný příběh, který vychází z velmi drsného prostředí. Protíná se v něm krutá realita s milostnými scénami, lhostejností mladých a sociálními problémy současného Srbska.
O natáčení: Byl to daleko komplikovanější proces, než jaký jsem znala z natáčení svých předchozích krátkých filmů a dokumentů. Svou roli v tom sehrál i velmi mladý věk a herecká nezkušenost všech představitelů. Strávila jsem s tím filmem tři roky. Před dvěma roky jsme uspořádali casting a během následujících čtyřech měsíců, než začalo samotné natáčení, jsme se od těch mladých mnohé dozvěděli. Pak už šlo natáčení překvapivě dobře a to i přes to, jak náročné scény museli všichni zvládnout. Natočit film je v Srbsku těžké v podstatě pro kohokoli. V šedesátých a sedmdesátých letech byla srbská kinematografie na velmi dobré úrovni, ale pak tuto éru vystřídala průměrnost. Teď se situace opět pomalu mění a to jak díky oživující se státní podpoře, tak digitálním technologiím.
O generačním konfliktu: Moje dětství nebylo zrovna radostné - probíhala válka. Dnešní společnost je ovlivněna jak ztrátou hodnot, tak totální apatií. Starší generace je velmi konzervativní a mladí lidé proti tomu logicky rebelují často právě v rovině milostných vztahů. Tato jejich temná vášeň hraničí s agresivitou. Chování dospívajících v mém filmu je nepředpovídatelé stejně jako je tomu ve skutečnosti. Nejprve jsem napsala příběh o osmnáctiletých, ale po krátkém výzkumu jsem věkovou hranici rapidně snížila. Mluvila jsem se stovkou mladých lidí, a tak osmdesát procent z nich mělo zkušenost s doma natáčeným a online přenášeným sexem. A to se týkalo dětí mezi čtrnácti až šestnácti lety.
Ocenění:
Toronto IFF
2012 - Maja Milos (Cena pro objev roku) (nominace)
DABING
-
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.8.2012 Artcam Films
Premiéra USA: 15.3.2013
Premiéra Srbsko: 12.4.2012
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 55 014
Návštěvnost v ČR 647
Tvůrci a herci
Maja Milos (Režie), Srdan Golubovic (Produkce), Jelena Mitrovic (Produkce), - (Hudba), Vladimir Simic (Kamera), Stevan Filipovic (Střih), - (Casting), Zorana Petrov (Scénografie), Senka Kljakic (Kostýmy), Marijana Radovic (Kostýmy), Monika Ratkovic (Kostýmy), Jakov Munižaba (Zvuk), Tijana Draguljevic (Masky), Maja Milos (Scénář), Isidora Simijonovic (Herec), Vukasin Jasnic (Herec), Sanja Mikitisin (Herec), Jovo Maksic (Herec), Monja Savic (Herec), Katarina Pesic (Herec), Sonja Janicic (Herec), Jovana Stojiljkovic (Herec), Vladimir Gvojic (Herec), Nikola Dragutinovic (Herec)
2012/100/Srbsko/Drama, Erotický
Zajímavost k filmu
- Hlavný hrdina hrá vo filme známu počítačovú hru “World of Warcraft“.
- Film dostal hlavnú cenu za najlepší domáci film roku 2012 od srbskej sekcie Medzinárodnej asociácie filmových kritikov (FIPRESCI). V komentári k oceneniu porota uviedla: „Výnimočné debutantské dielo. Film je brilantný svojou odvahou a provokatívnosťou. Režisérke sa podarilo poskytnúť nám presný a nemilosrdný vhľad do problémov mladosti, v ktorom však dovolila i lúč nádeje a nehy. Ona má talent jedinečný na medzinárodnej filmovej scény spôsobom, ktorým artikuluje svoj autorský výraz."
- Film vznikal šest let, čtyři roky byla Maja Miloš v intensivním kontaktu s mládeží. Za tu dobu hovořila se stovkami mladých lidí, čímž se chtěla vyhnout ironickému odstupu.
- Film získal hlavnú cenu na prestížnom filmovom festivale v Rotterdame a cenu holandských filmových novinárov.
- Ruská premiéra filmu mala byť 30. augusta 2012, avšak jeho premietanie zakázalo Ministerstvo kultúry, ktorému prekážalo vulgárne vyjadrovanie sa jeho hrdinov, to, že užívajú drogy a alkohol a v neposlednom rade „pornografické“ zobrazenie sexu medzi neplnoletými protagonistami snímky. Za tento krok si ministerstvo vyslúžilo obvinenia z cenzúry.
- Maja Milos sa pokúšala pracovať s 18 a 19-ročnými, lenže „to už bola úplne iná generácia. Nemali v sebe tú surovosť,“ povedala režisérka, a tak nakoniec obsadila 14 a 15-ročné deti. S nimi jednotlivé scény skúšala počas štyroch mesiacov takmer každý deň.
- Pri nakrúcaní sexuálne explicitných scén využívali aj dvojníkov, protézy či efekty a všetko bolo dokonale dopredu naplánované. S rodičmi detí, ktoré hrajú vo filme, sa režisérka rozprávala veľmi úprimne a všetko s nimi do detailov prebrala.
- Veľký rozruch vyvolali scény, v ktorých sa neplnoletí hrdinovia Klipu oddávajú sexu. Obvinenia z pornografie však režisérka Maja Milos odmietla a popísala slovami: „Nemravné by pre mňa bolo neukázať to. Nakrútila som film o tínedžeroch, všetkých ich baví sex a je to základná vec, o ktorej rozmýšľajú. Neukázať to by bolo klamstvom.“
- Film dostal hlavnú cenu za najlepší domáci film roku 2012 od srbskej sekcie Medzinárodnej asociácie filmových kritikov (FIPRESCI). V komentári k oceneniu porota uviedla: „Výnimočné debutantské dielo. Film je brilantný svojou odvahou a provokatívnosťou. Režisérke sa podarilo poskytnúť nám presný a nemilosrdný vhľad do problémov mladosti, v ktorom však dovolila i lúč nádeje a nehy. Ona má talent jedinečný na medzinárodnej filmovej scény spôsobom, ktorým artikuluje svoj autorský výraz."
- Film vznikal šest let, čtyři roky byla Maja Miloš v intensivním kontaktu s mládeží. Za tu dobu hovořila se stovkami mladých lidí, čímž se chtěla vyhnout ironickému odstupu.
- Film získal hlavnú cenu na prestížnom filmovom festivale v Rotterdame a cenu holandských filmových novinárov.
- Ruská premiéra filmu mala byť 30. augusta 2012, avšak jeho premietanie zakázalo Ministerstvo kultúry, ktorému prekážalo vulgárne vyjadrovanie sa jeho hrdinov, to, že užívajú drogy a alkohol a v neposlednom rade „pornografické“ zobrazenie sexu medzi neplnoletými protagonistami snímky. Za tento krok si ministerstvo vyslúžilo obvinenia z cenzúry.
- Maja Milos sa pokúšala pracovať s 18 a 19-ročnými, lenže „to už bola úplne iná generácia. Nemali v sebe tú surovosť,“ povedala režisérka, a tak nakoniec obsadila 14 a 15-ročné deti. S nimi jednotlivé scény skúšala počas štyroch mesiacov takmer každý deň.
- Pri nakrúcaní sexuálne explicitných scén využívali aj dvojníkov, protézy či efekty a všetko bolo dokonale dopredu naplánované. S rodičmi detí, ktoré hrajú vo filme, sa režisérka rozprávala veľmi úprimne a všetko s nimi do detailov prebrala.
- Veľký rozruch vyvolali scény, v ktorých sa neplnoletí hrdinovia Klipu oddávajú sexu. Obvinenia z pornografie však režisérka Maja Milos odmietla a popísala slovami: „Nemravné by pre mňa bolo neukázať to. Nakrútila som film o tínedžeroch, všetkých ich baví sex a je to základná vec, o ktorej rozmýšľajú. Neukázať to by bolo klamstvom.“
Odkazy