Orel Eddie / Eddie the Eagle (2016/106/Velká Británie, USA, Německo/Životopisný, Komedie, Drama, Sportovní) 82%
08.07.2018 12:25
JEDNOU VĚTOU
„Inspirováno skutečným snem."
OBSAH
Optimistický příběh podle skutečných událostí vypráví o Michaelovi "Orlovi Eddiem" Edwardsovi, poněkud nezvyklém, ale odvážném britském skokanovi na lyžích, který nikdy nepřestal věřit ve své schopnosti - ani poté, co ho odepsal celý národ. Proto se s pomocí vzdorovitého, charismatického kouče začal připravovat na zimní olympiádu v Calgary v roce 1988, kde si svým nezapomenutelným výkonem získal srdce fanoušků po celém světě.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Slavné ZOH v Calgary nepamatují jen jamajské bobisty, ale evidentně i anglického skokana na lyžích Eddieho Orla Edwardse. A stejně tak, jako jamajští bobisté, i on na sebe dokázal strhnout veškerou pozornost a tento film o ní vypráví. Líbilo se mi, jak film vypráví příběh Eddieho absolutně bez příkras. Eddie je v něm představen jako takový blázínek až snílek, který se chce dostat na olympiádu a tak se během jednoho roku naučí jakž takž skákat na lyžích a ještě se na tu olympiádu opravdu kvalifikuje. Za jeden jediný rok…To musel profesionální skokany, kteří trénují od svých šesti let, dobře ztrapnit. A ztrapnil je opravdu se vší parádou. A skvělý civilní kořala Hugh Jackman mu s tím ještě pomáhal tak dobře, že jsem měl pocit, jak kdybych poprvé viděl Kokosy na sněhu. Ne nadarmo také jamajskou jednotku v jedné scéně lehce zmínili. Ono totiž opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A i když to sportovci mají všelijak, létající Fin to na konci filmu řekl moc hezky. (Malarkey) 4*
„Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas. Základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře.“ Coubertinovo slavné motto převedené do veskrze pozitivně laděné rekonstrukce s velmi výraznou uměleckou licencí. Outsider, jdoucí za svým olympijským snem v duchu hesla Nikdy neustup a nikdy se nevzdej z Galaxy Questu. Prosťáček, co překoná všechen posměch, překážky i nedůvěru a s Bo Derekovou pod sebou a Van Halenem v zádech udělá to, na co všichni čekáme.. Linie s trenérem Walkenem sice zcela zbytečná a pohár citového vydírání není na konci daleko od přeplnění, ale to všechno lze dát stranou, když tyto „almost true events“ životopisy umí být tak spolehlivými životabudiči. Nedostatečně informované bych chtěl upozornit, že Kam orli nelétají není o Eddieho neúčasti na MS v letech na lyžích, ale válečný film s Clintem Eastwoodem.. (Gilmour93) 4*
Jít si za svým, neotáčet se za neúspěchy. Vzít si z nich jen to dobré a pospíchat za další výzvou. Nevyšlo to už mnohokrát, na skokanském můstku nicméně nějaká šance na vysněnou olympijskou účast je. Zvlášť když Velká Británie pamatuje ve své olympijské historii jediného (neúspěšného) skokana. Postrach můstku přichází na scénu. Velkým plusem je to, že nejde o typickou životopisnou nudu, kterou nás tvůrci každoročně několikrát zásobují. Ano, tenhle neúnavný optimista skutečně „skákal“, ale je radost sledovat, jak se drápe nahoru. Celé je to stylové, velmi sehrané a má to (alespoň v první hodince) velmi slušné tempo. Omlouvám se, obrýleného Tarona Egertona jsem jaksi nepoznal, jeho bezprostřednost je nicméně kouzelná. Stejně jako zprvu neochotného a chlastajícího kouče (a hlavně Australana, který sníh asi moc nezná) Hugh Jackmana. Chemie mezi nimi funguje, navíc jim nahrávají vděčné vedlejší postavy. Zhruba v polovině se to ovšem přehoupne do předvídatelných vod (už předtím to přitom bylo na hraně), kdy jen sledujeme, kdy, kde a s jakou pompou skočí, kdo mu hodí nějaký ten klacík pod nohy a jak bude nakonec i taťulda u televize slzet dojetím. Je fajn snít, páč se to dnes trochu vytrácí. Ale tři hvězdy jsou tak akorát. Na mě prostě až moc šablon. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Producentů má tenhle film celý zástup, ale Vaughnovo jméno zaujme, protože jeho želízka se objevují i v obsazení. Slavného-neslavného britského skokana na lyžích hraje Taron Egerton, jeho zprvu neochotného kouče Hugh Jackman. A hlavně má Orel Eddie přesně takovou tu nenucenou flow, kterou byste od Vaughna očekávali, ačkoliv tentokrát nestojí za kamerou a snímek jenom vede zkušenou producentskou rukou.
Možná až trochu moc zkušenou, protože po stránce děje toho Eddie moc nenabídne, bez ohledu na to, jak moc dobře životní příběh skutečného postrachu skokanských můstků znáte. Nenechte se ale zmýlit tím, že by vám trailer všechno vyzvonil. Tohle není tradiční životopis, ačkoliv se tak rozhodně tváří, je to plnohodnotná komedie a to přirovnání ke Kokosům na sněhu opravdu sedí. A u tohohle žánru vůbec nevadí, že dokážete deset minut předem odhadnout, co se stane, počítají se především gagy a celková sehranost štábu. A v tomhle směru snímek exceluje.
Vraťme se ale obloukem k ději. Eddie je typický britský chlapec, kterému sudičky příliš vrozeného talentu nenadělily. Od dětství navzdory fyzickým handicapům zkouší všechny možné sporty, přesedlá z letních na zimní, dokonce se málem dostane do olympijského týmu sjezdařů, ale pak se na něj usměje šťastná hvězda (archivní televizní dokument) a dojde mu, že Velká Británie neměla skokana na lyžích víc než půl století. A tak vlastně stačí opravdu málo, aby se jednooký mezi slepými dostal na olympiádu.
Musím se přiznat k tomu, že miluju hudbu osmdesátých let, alpské vrcholky a v dětství jsem televizní přenosy ze skoků na lyžích sledoval skoro s posvátnou úctou. Ještě pamatuju, jak skákal Weissflog a Ahonen byl teprve zelenáč. Eddieho jsem měl v hlavě jako klauna disciplíny, tak si ho ostatně pamatovala většina civilizovaného světa. Nebudu vám tu vysvětlovat, jak se to v Calgary v roce 1988 celé semlelo. Děj je ovšem to poslední, na co byste měli být natěšení. Tenhle příběh chtěla adaptovat před deseti lety BBC s Rupertem Grintem v hlavní roli. Při vší úctě k Weasleymu jsem rád, že to nevyšlo, a Eddie se nakonec dočkal plnohodnotného celovečeráku v hvězdnější zbroji.
Egerton s brýlemi o tloušťce zavařovaček se totiž do role skvěle hodí. Má ten grázlovský kukuč ze začátku Kingsmana, který je tak příhodný pro britské klučiny z průmyslových čtvrtí, ale zároveň přesvědčivě (s pár kily navíc) hraje onoho mírně neohrabaného, ale neuvěřitelně zarputilého simpletona, který kráčí na svůj první skokanský můstek bez jakékoliv asistence a se sjezdovými lyžemi. Je jen zázrak, že všechny svoje karamboly v reálu i ve filmu ustál, skoro začnete pochybovat, kdo je v tomhle filmu Wolverine, protože Eddieho regenerační schopnosti jsou snad jeho jediným talentem.
A když už jsme nakousli Jackmana, tomu ona trenérská role vyloženě sedí. Podobnou postavu sice hrál už v Ocelové pěsti, ale tady je věčně chlastající padlý šampión asi nejblíž mladému Clintu Eastwoodovi. A v téhle póze se samozřejmě na Hugha kouká hodně příjemně. Nejdřív kouká, jak si ten blázen z Británie láme kosti, pak se mu ho zželí... a zbytek je historie. Naštěstí je tady i celá řada vděčných vedlejších postaviček, včetně naprosto famózního kyselého ksichta Tima McInnernyho, který se usilovně, ale nakonec přece jen marně snaží Eddiemu zabránit v tom, aby Její Veličenstvo na olympiádě znemožnil.
Eddie the Eagle v ukázkách tělem neklame. Je to přesně ta lehká komedie se srdcem na dlani, kterou slibují trailery. A v závěru navíc ultimátní ždímačka emocí, znáte to, rodiče se u televize dojímají, jestli to ten jejich syn "dá", Jackman se bojí konfrontace se svým bývalým trenénem, chladnokrevní Norové nakonec začnou Eddiemu fandit. Gejzír kapesníčkových emocí ne a ne skončit, ale zastaví se těsně před postranní čárou parodie. Pro někoho už to bude příliš, ale mě to sedlo. A většině to sedne taky, protože tohle je ten jarní napružovák po sezóně těžkých a "důležitých" oscarových filmů.
Není tedy důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Kokosy a Eddie jsou jako pojízdná reklama na slavné olympijské heslo. Nijak jim to ale neubírá na kouzle ani po opakovaném zhlédnutí. I proto je dost dobře možné, že ta sedmička bude časem stoupat, protože u Eddieho nejde o body za délku nebo za styl, tady úřaduje hlavně to srdíčko. A to skrz film zkušeného herce a nezkušeného režiséra Dextera Fletchera bije nečekaně silně.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Touha splnit si životní sen je motorem snad každého z nás. Ale takový motor, jaký v sobě skrývá už od dětství Michael Edwards, nemá jen tak někdo. Jeho touha je zdánlivě prostá a přímočará: Stát se olympionikem a reprezentovat Velkou Británii na některých olympijských hrách v nějakém sportu, celkem jedno ve kterém. A tak malý Michael vyzkouší mnoho různých atletických disciplín, aby sebe i své okolí ujistil o nedostatku jakéhokoliv sportovního talentu ve sportech, které by mu umožnily účast na letních olympijských hrách. Proto se soustředí na hry zimní. Ale ani ve sjezdovém lyžování nemá zrovna moc štěstí a ani talentu. Většina lidí by to už dávno vzdala, ale Michael takovým měkkotou není. Jeho poslední šancí jsou skoky na lyžích, a to především díky tomu, že v Británii není moc skokanů s olympijskými ambicemi. Vlastně tu nejsou žádní. Rozhodne se učit od nejlepších, a tak opustí rodnou zemi a na vlastní pěst vyrazí do Alp. Chvíli pozoruje skokany v akci, pak si vleze na můstek a rozjede se. Po několika bolestivých pádech si uvědomí, že to bez trenéra asi nepůjde. Tedy pokud bude chtít na olympiádu a také pokud bude chtít zůstat naživu. Na scénu tedy vstupuje Bronson Peary, údržbář zimního střediska, rváč a pijan, ale i bývalý skokan na lyžích, kterého kdysi vyloučili z amerického olympijského týmu. Bronson urputného a neodbytného skokana-samouka vezme pod svá ochranná křídla a začne jej učit nejen skákat na lyžích, ale také jak skákání přežít. Postupně poznává Michaelovo odhodlání a nezničitelnou vůli, díky nimž si pak společně dokáží splnit velký sen. Michael v roce 1988 v Calgary vstoupí do olympijských dějin jako nezapomenutelný
O FILMU
Orel Eddie vypráví příběh o Michaelu “Eddie” Edwardsovi, neobvyklém avšak odvážném britském skokanovi na lyžích, který nikdy neztratil víru sám v sebe, přestože ho nikdo nebral vážně. S pomocí vzpurného a charismatického trenéra se filmový Eddie postaví autoritám a po své účasti na ZOH v Calgary v roce 1988 si získá srdce sportovních fanoušků po celém světě.
Eddieho příběh je inspirativní. Ačkoliv nebyl nadaným atletem, zasvětil svůj život dosažení jediného cíle: stát se olympionikem. Vyzkoušel si různé sporty a disciplíny a nakonec zakotvil u sjezdového lyžování. Když se těsně nedostal do britského olympijského týmu v roce 1984, přeorientoval se na skoky na lyžích.
Zde však narazil na několik problémů: Británie nikdy neměla zastoupení ve skocích na lyžích na zimních olympijských hrách. A Eddie ještě nikdy nestál na skokanském můstku. Byl těžší než většina skokanů, z nichž všichni začali se skákáním ve velmi raném věku. Neměl finanční prostředky, skoro žádný trénink a jeho špatný zrak měl za následek, že se mu během skoku brýle nebezpečně zamlžily.
Přesto jeho odhodlání zvítězilo. Půjčoval si vybavení. A jako jediný britský účastník na mistrovství světa v roce 1987 se umístil na 55. místě, což stačilo na to, aby mohl odletět na ZOH v Calgary v roce 1988.
Calgary bylo místo, kde Eddie skutečně vzlétl - doslova i obrazně. I když se umístil na posledním místě v obou disciplínách - skok na 70 metrů a na 90 metrů - stal se miláčkem médií, bulvární plátky pro něj rychle vymyslely přezdívku „Orel“. Stal se lidovým hrdinou, známým pro svůj neortodoxní styl, vzhled a vůli soutěžit. Bylo jen otázkou času, než se někdo rozhodl natočit film o životě tohoto skromného hrdiny.
Orel je ve vzduchu
Trvalo to téměř třicet let. Jednoho večera ke konci roku 2014 se Matthew Vaughn - režisér snímků Kingsman: Tajná služba, X-Men: První třída a Po krk v extázi - díval spolu se svými dětmi na film - Kokosy na sněhu, komedii o jamajském bobovém týmu, který na vzdory všem překážkám soutěžil v roce 1988 na olympijských hrách v Calgary.
“Moje děti se do toho filmu zamilovaly,” říká Vaughn, “a já jsem začal přemýšlet, proč už dnes nikdo takové filmy nedělá? Chtěl jsem natočit film, který by diváky inspiroval, a který by mohly sledovat i moje děti!”
Možná povzbuzený pozoruhodnou shodou okolností, že jamajští závodníci i Eddie Edwards soutěžili během stejných olympijských her, Vaughn zaměřil svou pozornost na Orla. O patnáct let dříve Vaughn a jeho tehdy režijní partner, Guy Ritchie, obdrželi scénář k filmu Orel Eddie. I když tenkrát k natočení filmu nedošlo, Vaughn na Eddieho příběh nezapomněl. “Měl jsem pocit, že byl okouzlující, a že stálo za to ho natočit. Od té doby scénář prošel rukama spousty vlastníků práv, ale k ničemu nedošlo,” vysvětluje Vaughn. “Vypátral jsem, kdo vlastnil práva ke scénáři jako poslední a koupil jsem je od něj. A za tři měsíce jsme začali točit.”
Vaughn dal rychle dohromady svůj filmový štáb snů a to jak před i za kamerou. Okamžitě se rozhodl, že nebude film režírovat a obrátil se na svého starého přítele, Dextera Fletchera. Fletcher hrál v prvním filmu, který Vaughn natočil Sbal prachy a vypadni. Od té doby zůstali ve spojení a z obou se stali režiséři. Fletcherův režijní debut, Divoký Bill, Vaughna zaujal.
“Oblíbil jsem si Divokého Billa,“ říká Vaughn. “Dexter má velké srdce a umí se dobře starat o lidi.” Na rozdíl od Vaughna, který byl přitahován Eddieho husarskými kousky v Calgary, Fletcher si na tuto dobu příliš nepamatuje. „Bylo mi kolem 20ti a on prostě nebyl dost super. V té době totiž muselo být všechno super,“ směje se Fletcher. Byl ale ohromen, když Edwardse viděl v britské reality show Splash! „Líbilo se mi Eddieho odhodlání v soutěži. Bylo mu 45 let a přistupoval k tomu jako olympionik, působil soustředěně a cílevědomě. Neměl strach.“
Takže, když mu Vaughn zatelefonoval, byl Fletcher více než připraven, aby pomohl Orlovi vzlétnout do oblak. „Byla to skvělá příležitost jak spolupracovat s Matthewem v roli producenta. Zároveň nacházím na tomto příběhu něco opravdu zajímavého. Není to jen o tom, co si myslíme, že víme,“ vysvětluje. „Matthew se mnou tehdy mluvil, jakoby už bylo rozhodnuto! Loď vyplula na moře a já jsem se náhodou ocitl na palubě!“
Fletcher a Vaughn se chtěli zcela soustředit na Eddieho úsilí uspět. “Ten příběh je o tom, čeho dosáhne,” říká Fletcher. Edwardsovy husarské kousky byly kousky samotáře. Skokanská komunita se mu do značné míry vyhýbala. Buď trénoval sám, nebo vystřídal četné, krátkodobé trenérské vedení. Vaughn a Fletcher chtěli vytvořit postavu, která by Eddieho provázela na každém kroku během jeho cesty. “Potřebovali jsme někoho, s kým by se divák ztotožnil, někoho, v jehož roli bychom si dokázali představit sami sebe,” říká Fletcher. “Myslíme si, že je Eddie šílený, ale získá si nás svým inspirujícím nadšením a přístupem.”
Do příběhu tak vstupuje Američan, Bronson Peary, velký pijan a silný kuřák, bývalý skokan na lyžích, který Eddieho vezme pod svá ochranná křídla, zpočátku dost neochotně. Byla to role stvořená pro filmovou hvězdu. A jedna z výhod být úspěšným režisérem jako Matthew Vaughn je, že máte filmové hvězdy na telefonu, včetně Hugha Jackmana.
“Zavolal jsem Hughovi a poslal mu scénář,” říká Vaughn. “Pamatoval si na Orla Eddieho. Vyprávěl mi, jak jako malý kluk skákal ze střechy svého domu v Austrálii a představoval si, že to je skokanský můstek! Hughovi se vidina tohoto snímku líbila. Nikdy nic takového nedělal.”
Jackman říká, že byl velkým fanouškem Orla Eddieho - další důkaz toho, jak velký vliv měly Eddieho výkony na lidi po celém světě. „Eddie byl legendou, která ztělesňuje čisté odhodlání. A zkusil to v té nejbláznivější, téměř sebevražedné sportovní disciplíně - ve skocích na lyžích. Jako dítě jsem také snil, že se dostanu na olympiádu. Jen jsem nezašel tak daleko!“
Jackmana také přitahovala příležitost zahrát si Pearyho, smyšlenou postavu, která má pošramocenou pověst a cynickou duši. Peary byl na vrcholu svých sil vyloučen z amerického olympijského týmu. Jeho přátelství s Eddiem mu umožní zahojit staré rány. “Eddieho zarputilé odhodlání Pearyho zaujme,” dodává Jackman. “Má toho kluka rád. Myslí si, že je to naprostý blázen, ale cítí s ním. Oba jsou outsidery, vyhýbali se světu a tento příběh je vykoupením pro oba. Díky jejich rostoucímu přátelství začne Peary znovu věřit sám v sebe.”
Klíčovou roli v Pearyho příběhové linii představuje jeho vztah k bývalému trenérovi, Warrenu Sharpovi, který Pearyho před lety vyloučil z týmu. Sharp je v Pearyho životě neustále přítomný a to i doslova v závěru filmu, kdy se oba po několika desetiletích znovu setkají. Tato postava představovala pro Vaughna a Fletchera výzvu. “Musel ho ztvárnit někdo na stejné úrovni jako Hugh Jackman,” říká Fletcher. “Christopher Walken. Když přišel na natáčení, bylo to prostě skvělé. To, co dělá, je pro něj tak charakteristické, ale přitom tak silné. Jeho přítomnost dodává Hughově postavě další rozměr. “
Jackman si pochvaloval spolupráci s legendárním hercem. “Upřímně řečeno, herectví nebylo zapotřebí!” směje se. “V jedné scéně se ve scénáři píše: “Kmotr sportu vejde do místnosti a všichni ztichnou. To je přesně to, co se ve skutečnosti stalo. To je Christopher Walken! Je to ten nejklidnější, nejvíce uvolněný člověk od první klapky až do konce natáčení.“
Vaughn a Fletcher našli Bronsona Pearyho. Našli i Warrena Sharpa. Teď už jim chyběl “jen” ten největší kousek do skládačky - Orel.
Pátrání po Orlovi
Jak tomu bývá, hledání Eddieho netrvalo příliš dlouho, protože si Vaughn uvědomil, že má ideálního kandidáta přímo pod nosem. Zrovna dokončoval film Kingsman: Tajná služba s Colinem Firthem, Samuelem L. Jacksonem, Michaelem Cainem, Markem Strongem a v roli hlavního hrdiny Eggsyho, s Taronem Egertonem, mladým velšským nováčkem ve své zatím první filmové roli.
„Věděl jsem, že ztvárnit Eggsyho byl velký výkon,“ říká Vaughn. „Taron se ve skutečnosti Eggsymu vůbec nepodobá. Řekl jsem mu: ‘Je důležité, abys ztělesnil postavu, která lidi překvapí.’ Nepochyboval jsem, že Taron postavu Eddieho zvládne.“
Egerton nebyl ještě na světě, když se Edwards vznášel nad Calgary, ale mladý herec rychle po této šanci skočil. Následovaly kamerové zkoušky s Jackmanem v New Yorku. Nakonec byla role Egertonovi oficiálně nabídnuta před Vánocemi 2014. Přijal ji pod jednou podmínkou. “Vůbec jsem neměl v plánu Eddieho imitovat,” říká Egerton. “Dokáže být zábavný, zakusí nesnáze, ale potřebuje srdce a duši a být reálný a věrohodný.”
Jeho počáteční obavy byly na místě. “Chtěl jsem se dotknout emocí,” říká Vaughn. “To mě na tomto filmu těšilo nejvíce. Diváci již nebudou pohlížet na Eddieho jako na klauna, ale jako na Eddieho hrdinu.”
V rámci příprav na roli se Egerton setkal se skutečným Eddiem, což mu pomohlo vypilovat jeho herecký výkon. “Eddie je velmi rozumný a příjemný, přátelský chlapík,” říká. “Je to optimista a je velice soustředěný. Má znaky hrdiny.”
Egerton kvůli roli prošel i fyzickou proměnou - nosil paruku, charakteristické silné brýle, přibral trochu na váze. Používal cheltenhamský přízvuk a ke konci filmu mu narostl pro Eddieho tak typický knírek. “Musel jsem také působit zcela nevinně,” říká. “Hugh do filmu vnáší veškeré klady filmové hvězdy a dal mi prostor být trochu výstředním.”
Mladý herec se také kvůli této roli naučil lyžovat, aby byl schopen replikovat pozice potřebné pro skoky na lyžích - včetně nájezdu - první pozice, kterou skokan zaujme, když sjíždí po můstku, vzletu a telemarku, při kterém skokan přistane s jednou nohou vpřed. “Cvičil jsem to asi patnáct hodin!” směje se. “Byl jsem docela nervózní. Je to těžké. Když to zkusíte, tak si uvědomíte, jak moc je to nebezpečné.” Nemějte iluze - skoky na lyžích jsou neuvěřitelně nebezpečný sport.
“Neskákal jsem z 90ti metrů,” směje se Egerton. “Musíte to skákat každý den od svých čtyř let, abyste to přežili ve zdraví. To je taky důvod, proč měl Eddie tolik úrazů.” Jackman, pro kterého je typické, že kaskadérské scény točí sám, měl také obavu z obtížnosti skoku z 90ti metrů, který vyžaduje naprostou soustředěnost a ovládnutí lidského těla jen pro samotný vzlet, natož bezpečné přistání.
Musel jsem natočit scénu, kdy jsem seděl na vrcholu skokanského můstku a byl jsem uchycený k lanu, které mě jistilo pro případ, že bych spadl,” vzpomíná Jackman. “Ale i tak jsem z toho byl docela vyděšený! Když povážíte, že tohle dělal Eddie na olympijských hrách a přitom toho neměl v životě tolik naskákáno, měl velkou odvahu.”
Vaughn to shrne nejlépe. “Kdo vymyslel skoky na lyžích, byl šílenec,” poznamenává. “Neexistuje žádný logický důvod, proč to dělat.” Aby přesně zrekonstruovali Edwardsovu tréninkovou rutinu a velké skoky, které podstoupil na olympiádě v Calgary, Fletcher a jeho kameraman George Richmond museli najít způsob, jak vše natočit bezpečně a opakovaně. “Ve filmu se objeví třináct a více skoků. Vždy se jedná o stejnou akci - člověk vystoupá na strmý vrchol, skočí a pak přistane,” říká Fletcher. “Museli jsme přijít na nové způsoby, jak to udělat. Jakmile to promítnete na plátně, vše se stává horizontální a skutečná výška se srazí přinejmenším o 50 procent.”
Dalším problémem, kterému museli filmaři během natáčení v Německu a Rakousku čelit, byl nedostatek sněhu. “Točili jsme na začátku jara a na konci mírné zimy,” říká Fletcher. “V jednom záběru, kdy Taron vystoupal před 70ti metrovým skokem nahoru a podíval se dolů, tam nebyl žádný sníh! Museli jsme ho dovézt kamionem a pokrýt svah.”
Dalším řešením bylo uvážlivé využití CG, dále pak kamerových systémů na helmách pro podpoření pocitu rychlosti, když se lyžař řítí dolů ze svahu a také stavba plošin podél 70ti a 90ti metrových můstků. To Fletcherovi, Richmondovi a režiséru druhého filmového štábu, legendárnímu Vicu Armstrongovi, umožnilo, aby navrhli záběry, kde se kamera vznesla a byla v letu schopna zachytit skutečnou rychlost skokana na lyžích. George i já jsme byli v našem přístupu velmi kreativní,” dodává Fletcher. “Přišli jsme na způsoby, jak představit zábavné úhly a způsoby, jak tlumočit opravdovou výšku a nebezpečí, které skokan podstupuje. Je to o výběru správných lidí, kteří vám pomohou posunout váš záměr o něco dál, na vyšší úroveň.”
Orel přistál
Dnes je téměř nemožné znovu zopakovat Eddieho úspěchy. Standardy požadované mezinárodním olympijským výborem pro kvalifikaci na skoky na lyžích se téměř okamžitě zvýšily. Eddie se tak již nikdy nemohl kvalifikovat pro účast v této disciplíně. I přesto byl vybrán, aby během olympijských her ve Vancouveru v roce 2010 nesl olympijský oheň.
Snímek Orel Eddie je společným dílem tvůrčího tandemu Fletcher - Vaughn a dokazuje, jak neochvějnou vírou Edwards disponoval. “Je to hrdina,” říká Vaughn. “Eddie doslova riskoval svůj život při každém skoku. Byl nesmírně statečný. Slovo ‘ne’ se nenachází v mém slovníku a nebylo ani v jeho. To je jisté. Já Eddieho obdivuji.”
Film končí slavným citátem barona Pierra de Coubertina, zakladatele moderních olympijských her: ‘Nejdůležitější v životě není zvítězit, ale bojovat. Hlavní není vyhrát, ale odvážně se být’. To shrnuje, proč Vaughn a Fletcher chtěli odvyprávět tento příběh a proč chtěli oslavovat bojovného ducha tohoto neobvyklého hrdiny. Eddie Edwards možná nevyhrál olympijskou medaili, ale je inspirujícím vzorem. Vaughn říká: “Tento film ukazuje, že bez ohledu na to s jak velkými překážkami se potýkáte, lze je překonat. Mít srdce, odhodlání a houževnatost zkrátka funguje.”
SKUTEČNOST
Michael Edwards, známý jako Eddie Edwards či The Eagle (orel) (* 5. prosince 1963, Cheltenham, Anglie) je bývalý britský skokan na lyžích.
Pracoval jako štukatér, amatérsky provozoval alpské lyžování. Když nebyl zařazen do britského sjezdařského týmu na Zimní olympijské hry 1984, rozhodl se přesedlat na skoky na lyžích, sport v jeho zemi dosud neznámý. Zvolil individuální přípravu, přesídlil do Lake Placid a připravoval se na tamním můstku. Poprvé reprezentoval Velkou Británii na Turné čtyř můstků 1986/87, zúčastnil se také mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1987, kde vytvořil svůj osobní (a tehdy i národní) rekord 73,5 metru. Skončil však s velkým odstupem na posledním místě. Startoval také na olympiádě 1988 v Calgary, kde skončil na středním můstku na 58. místě a na velkém můstku na 55. místě (v obou případech byl opět poslední). Zaujal svým nesportovním vzhledem. Nosil kvůli dalekozrakosti silné brýle a měl nadváhu, vážil 82 kg při své výšce 173 cm, což bylo nejméně o 10 kg více než měli jeho soupeři. Stal se miláčkem olympijského publika, předseda organizačního výboru se dokonce zmínil o létajícím orlovi v projevu na závěrečném ceremoniálu. V roce 1990 Mezinárodní lyžařská federace a Mezinárodní olympijský výbor zpřísnily pravidla pro účast ve skokanských závodech, takže se mu již nepodařilo kvalifikovat na velkou mezinárodní soutěž. Svoji popularitu pak zúročil v reklamním a hudebním průmyslu (nazpíval ve finštině píseň Mun nimeni on Eetu, i když tento jazyk neovládal). Jako celebrita showbusinessu účinkoval v televizní soutěži Splash!, byl o něm natočen film Orel Eddie.
DABING
„Inspirováno skutečným snem."
OBSAH
Optimistický příběh podle skutečných událostí vypráví o Michaelovi "Orlovi Eddiem" Edwardsovi, poněkud nezvyklém, ale odvážném britském skokanovi na lyžích, který nikdy nepřestal věřit ve své schopnosti - ani poté, co ho odepsal celý národ. Proto se s pomocí vzdorovitého, charismatického kouče začal připravovat na zimní olympiádu v Calgary v roce 1988, kde si svým nezapomenutelným výkonem získal srdce fanoušků po celém světě.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Slavné ZOH v Calgary nepamatují jen jamajské bobisty, ale evidentně i anglického skokana na lyžích Eddieho Orla Edwardse. A stejně tak, jako jamajští bobisté, i on na sebe dokázal strhnout veškerou pozornost a tento film o ní vypráví. Líbilo se mi, jak film vypráví příběh Eddieho absolutně bez příkras. Eddie je v něm představen jako takový blázínek až snílek, který se chce dostat na olympiádu a tak se během jednoho roku naučí jakž takž skákat na lyžích a ještě se na tu olympiádu opravdu kvalifikuje. Za jeden jediný rok…To musel profesionální skokany, kteří trénují od svých šesti let, dobře ztrapnit. A ztrapnil je opravdu se vší parádou. A skvělý civilní kořala Hugh Jackman mu s tím ještě pomáhal tak dobře, že jsem měl pocit, jak kdybych poprvé viděl Kokosy na sněhu. Ne nadarmo také jamajskou jednotku v jedné scéně lehce zmínili. Ono totiž opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A i když to sportovci mají všelijak, létající Fin to na konci filmu řekl moc hezky. (Malarkey) 4*
„Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas. Základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře.“ Coubertinovo slavné motto převedené do veskrze pozitivně laděné rekonstrukce s velmi výraznou uměleckou licencí. Outsider, jdoucí za svým olympijským snem v duchu hesla Nikdy neustup a nikdy se nevzdej z Galaxy Questu. Prosťáček, co překoná všechen posměch, překážky i nedůvěru a s Bo Derekovou pod sebou a Van Halenem v zádech udělá to, na co všichni čekáme.. Linie s trenérem Walkenem sice zcela zbytečná a pohár citového vydírání není na konci daleko od přeplnění, ale to všechno lze dát stranou, když tyto „almost true events“ životopisy umí být tak spolehlivými životabudiči. Nedostatečně informované bych chtěl upozornit, že Kam orli nelétají není o Eddieho neúčasti na MS v letech na lyžích, ale válečný film s Clintem Eastwoodem.. (Gilmour93) 4*
Jít si za svým, neotáčet se za neúspěchy. Vzít si z nich jen to dobré a pospíchat za další výzvou. Nevyšlo to už mnohokrát, na skokanském můstku nicméně nějaká šance na vysněnou olympijskou účast je. Zvlášť když Velká Británie pamatuje ve své olympijské historii jediného (neúspěšného) skokana. Postrach můstku přichází na scénu. Velkým plusem je to, že nejde o typickou životopisnou nudu, kterou nás tvůrci každoročně několikrát zásobují. Ano, tenhle neúnavný optimista skutečně „skákal“, ale je radost sledovat, jak se drápe nahoru. Celé je to stylové, velmi sehrané a má to (alespoň v první hodince) velmi slušné tempo. Omlouvám se, obrýleného Tarona Egertona jsem jaksi nepoznal, jeho bezprostřednost je nicméně kouzelná. Stejně jako zprvu neochotného a chlastajícího kouče (a hlavně Australana, který sníh asi moc nezná) Hugh Jackmana. Chemie mezi nimi funguje, navíc jim nahrávají vděčné vedlejší postavy. Zhruba v polovině se to ovšem přehoupne do předvídatelných vod (už předtím to přitom bylo na hraně), kdy jen sledujeme, kdy, kde a s jakou pompou skočí, kdo mu hodí nějaký ten klacík pod nohy a jak bude nakonec i taťulda u televize slzet dojetím. Je fajn snít, páč se to dnes trochu vytrácí. Ale tři hvězdy jsou tak akorát. Na mě prostě až moc šablon. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Producentů má tenhle film celý zástup, ale Vaughnovo jméno zaujme, protože jeho želízka se objevují i v obsazení. Slavného-neslavného britského skokana na lyžích hraje Taron Egerton, jeho zprvu neochotného kouče Hugh Jackman. A hlavně má Orel Eddie přesně takovou tu nenucenou flow, kterou byste od Vaughna očekávali, ačkoliv tentokrát nestojí za kamerou a snímek jenom vede zkušenou producentskou rukou.
Možná až trochu moc zkušenou, protože po stránce děje toho Eddie moc nenabídne, bez ohledu na to, jak moc dobře životní příběh skutečného postrachu skokanských můstků znáte. Nenechte se ale zmýlit tím, že by vám trailer všechno vyzvonil. Tohle není tradiční životopis, ačkoliv se tak rozhodně tváří, je to plnohodnotná komedie a to přirovnání ke Kokosům na sněhu opravdu sedí. A u tohohle žánru vůbec nevadí, že dokážete deset minut předem odhadnout, co se stane, počítají se především gagy a celková sehranost štábu. A v tomhle směru snímek exceluje.
Vraťme se ale obloukem k ději. Eddie je typický britský chlapec, kterému sudičky příliš vrozeného talentu nenadělily. Od dětství navzdory fyzickým handicapům zkouší všechny možné sporty, přesedlá z letních na zimní, dokonce se málem dostane do olympijského týmu sjezdařů, ale pak se na něj usměje šťastná hvězda (archivní televizní dokument) a dojde mu, že Velká Británie neměla skokana na lyžích víc než půl století. A tak vlastně stačí opravdu málo, aby se jednooký mezi slepými dostal na olympiádu.
Musím se přiznat k tomu, že miluju hudbu osmdesátých let, alpské vrcholky a v dětství jsem televizní přenosy ze skoků na lyžích sledoval skoro s posvátnou úctou. Ještě pamatuju, jak skákal Weissflog a Ahonen byl teprve zelenáč. Eddieho jsem měl v hlavě jako klauna disciplíny, tak si ho ostatně pamatovala většina civilizovaného světa. Nebudu vám tu vysvětlovat, jak se to v Calgary v roce 1988 celé semlelo. Děj je ovšem to poslední, na co byste měli být natěšení. Tenhle příběh chtěla adaptovat před deseti lety BBC s Rupertem Grintem v hlavní roli. Při vší úctě k Weasleymu jsem rád, že to nevyšlo, a Eddie se nakonec dočkal plnohodnotného celovečeráku v hvězdnější zbroji.
Egerton s brýlemi o tloušťce zavařovaček se totiž do role skvěle hodí. Má ten grázlovský kukuč ze začátku Kingsmana, který je tak příhodný pro britské klučiny z průmyslových čtvrtí, ale zároveň přesvědčivě (s pár kily navíc) hraje onoho mírně neohrabaného, ale neuvěřitelně zarputilého simpletona, který kráčí na svůj první skokanský můstek bez jakékoliv asistence a se sjezdovými lyžemi. Je jen zázrak, že všechny svoje karamboly v reálu i ve filmu ustál, skoro začnete pochybovat, kdo je v tomhle filmu Wolverine, protože Eddieho regenerační schopnosti jsou snad jeho jediným talentem.
A když už jsme nakousli Jackmana, tomu ona trenérská role vyloženě sedí. Podobnou postavu sice hrál už v Ocelové pěsti, ale tady je věčně chlastající padlý šampión asi nejblíž mladému Clintu Eastwoodovi. A v téhle póze se samozřejmě na Hugha kouká hodně příjemně. Nejdřív kouká, jak si ten blázen z Británie láme kosti, pak se mu ho zželí... a zbytek je historie. Naštěstí je tady i celá řada vděčných vedlejších postaviček, včetně naprosto famózního kyselého ksichta Tima McInnernyho, který se usilovně, ale nakonec přece jen marně snaží Eddiemu zabránit v tom, aby Její Veličenstvo na olympiádě znemožnil.
Eddie the Eagle v ukázkách tělem neklame. Je to přesně ta lehká komedie se srdcem na dlani, kterou slibují trailery. A v závěru navíc ultimátní ždímačka emocí, znáte to, rodiče se u televize dojímají, jestli to ten jejich syn "dá", Jackman se bojí konfrontace se svým bývalým trenénem, chladnokrevní Norové nakonec začnou Eddiemu fandit. Gejzír kapesníčkových emocí ne a ne skončit, ale zastaví se těsně před postranní čárou parodie. Pro někoho už to bude příliš, ale mě to sedlo. A většině to sedne taky, protože tohle je ten jarní napružovák po sezóně těžkých a "důležitých" oscarových filmů.
Není tedy důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Kokosy a Eddie jsou jako pojízdná reklama na slavné olympijské heslo. Nijak jim to ale neubírá na kouzle ani po opakovaném zhlédnutí. I proto je dost dobře možné, že ta sedmička bude časem stoupat, protože u Eddieho nejde o body za délku nebo za styl, tady úřaduje hlavně to srdíčko. A to skrz film zkušeného herce a nezkušeného režiséra Dextera Fletchera bije nečekaně silně.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Touha splnit si životní sen je motorem snad každého z nás. Ale takový motor, jaký v sobě skrývá už od dětství Michael Edwards, nemá jen tak někdo. Jeho touha je zdánlivě prostá a přímočará: Stát se olympionikem a reprezentovat Velkou Británii na některých olympijských hrách v nějakém sportu, celkem jedno ve kterém. A tak malý Michael vyzkouší mnoho různých atletických disciplín, aby sebe i své okolí ujistil o nedostatku jakéhokoliv sportovního talentu ve sportech, které by mu umožnily účast na letních olympijských hrách. Proto se soustředí na hry zimní. Ale ani ve sjezdovém lyžování nemá zrovna moc štěstí a ani talentu. Většina lidí by to už dávno vzdala, ale Michael takovým měkkotou není. Jeho poslední šancí jsou skoky na lyžích, a to především díky tomu, že v Británii není moc skokanů s olympijskými ambicemi. Vlastně tu nejsou žádní. Rozhodne se učit od nejlepších, a tak opustí rodnou zemi a na vlastní pěst vyrazí do Alp. Chvíli pozoruje skokany v akci, pak si vleze na můstek a rozjede se. Po několika bolestivých pádech si uvědomí, že to bez trenéra asi nepůjde. Tedy pokud bude chtít na olympiádu a také pokud bude chtít zůstat naživu. Na scénu tedy vstupuje Bronson Peary, údržbář zimního střediska, rváč a pijan, ale i bývalý skokan na lyžích, kterého kdysi vyloučili z amerického olympijského týmu. Bronson urputného a neodbytného skokana-samouka vezme pod svá ochranná křídla a začne jej učit nejen skákat na lyžích, ale také jak skákání přežít. Postupně poznává Michaelovo odhodlání a nezničitelnou vůli, díky nimž si pak společně dokáží splnit velký sen. Michael v roce 1988 v Calgary vstoupí do olympijských dějin jako nezapomenutelný
O FILMU
Orel Eddie vypráví příběh o Michaelu “Eddie” Edwardsovi, neobvyklém avšak odvážném britském skokanovi na lyžích, který nikdy neztratil víru sám v sebe, přestože ho nikdo nebral vážně. S pomocí vzpurného a charismatického trenéra se filmový Eddie postaví autoritám a po své účasti na ZOH v Calgary v roce 1988 si získá srdce sportovních fanoušků po celém světě.
Eddieho příběh je inspirativní. Ačkoliv nebyl nadaným atletem, zasvětil svůj život dosažení jediného cíle: stát se olympionikem. Vyzkoušel si různé sporty a disciplíny a nakonec zakotvil u sjezdového lyžování. Když se těsně nedostal do britského olympijského týmu v roce 1984, přeorientoval se na skoky na lyžích.
Zde však narazil na několik problémů: Británie nikdy neměla zastoupení ve skocích na lyžích na zimních olympijských hrách. A Eddie ještě nikdy nestál na skokanském můstku. Byl těžší než většina skokanů, z nichž všichni začali se skákáním ve velmi raném věku. Neměl finanční prostředky, skoro žádný trénink a jeho špatný zrak měl za následek, že se mu během skoku brýle nebezpečně zamlžily.
Přesto jeho odhodlání zvítězilo. Půjčoval si vybavení. A jako jediný britský účastník na mistrovství světa v roce 1987 se umístil na 55. místě, což stačilo na to, aby mohl odletět na ZOH v Calgary v roce 1988.
Calgary bylo místo, kde Eddie skutečně vzlétl - doslova i obrazně. I když se umístil na posledním místě v obou disciplínách - skok na 70 metrů a na 90 metrů - stal se miláčkem médií, bulvární plátky pro něj rychle vymyslely přezdívku „Orel“. Stal se lidovým hrdinou, známým pro svůj neortodoxní styl, vzhled a vůli soutěžit. Bylo jen otázkou času, než se někdo rozhodl natočit film o životě tohoto skromného hrdiny.
Orel je ve vzduchu
Trvalo to téměř třicet let. Jednoho večera ke konci roku 2014 se Matthew Vaughn - režisér snímků Kingsman: Tajná služba, X-Men: První třída a Po krk v extázi - díval spolu se svými dětmi na film - Kokosy na sněhu, komedii o jamajském bobovém týmu, který na vzdory všem překážkám soutěžil v roce 1988 na olympijských hrách v Calgary.
“Moje děti se do toho filmu zamilovaly,” říká Vaughn, “a já jsem začal přemýšlet, proč už dnes nikdo takové filmy nedělá? Chtěl jsem natočit film, který by diváky inspiroval, a který by mohly sledovat i moje děti!”
Možná povzbuzený pozoruhodnou shodou okolností, že jamajští závodníci i Eddie Edwards soutěžili během stejných olympijských her, Vaughn zaměřil svou pozornost na Orla. O patnáct let dříve Vaughn a jeho tehdy režijní partner, Guy Ritchie, obdrželi scénář k filmu Orel Eddie. I když tenkrát k natočení filmu nedošlo, Vaughn na Eddieho příběh nezapomněl. “Měl jsem pocit, že byl okouzlující, a že stálo za to ho natočit. Od té doby scénář prošel rukama spousty vlastníků práv, ale k ničemu nedošlo,” vysvětluje Vaughn. “Vypátral jsem, kdo vlastnil práva ke scénáři jako poslední a koupil jsem je od něj. A za tři měsíce jsme začali točit.”
Vaughn dal rychle dohromady svůj filmový štáb snů a to jak před i za kamerou. Okamžitě se rozhodl, že nebude film režírovat a obrátil se na svého starého přítele, Dextera Fletchera. Fletcher hrál v prvním filmu, který Vaughn natočil Sbal prachy a vypadni. Od té doby zůstali ve spojení a z obou se stali režiséři. Fletcherův režijní debut, Divoký Bill, Vaughna zaujal.
“Oblíbil jsem si Divokého Billa,“ říká Vaughn. “Dexter má velké srdce a umí se dobře starat o lidi.” Na rozdíl od Vaughna, který byl přitahován Eddieho husarskými kousky v Calgary, Fletcher si na tuto dobu příliš nepamatuje. „Bylo mi kolem 20ti a on prostě nebyl dost super. V té době totiž muselo být všechno super,“ směje se Fletcher. Byl ale ohromen, když Edwardse viděl v britské reality show Splash! „Líbilo se mi Eddieho odhodlání v soutěži. Bylo mu 45 let a přistupoval k tomu jako olympionik, působil soustředěně a cílevědomě. Neměl strach.“
Takže, když mu Vaughn zatelefonoval, byl Fletcher více než připraven, aby pomohl Orlovi vzlétnout do oblak. „Byla to skvělá příležitost jak spolupracovat s Matthewem v roli producenta. Zároveň nacházím na tomto příběhu něco opravdu zajímavého. Není to jen o tom, co si myslíme, že víme,“ vysvětluje. „Matthew se mnou tehdy mluvil, jakoby už bylo rozhodnuto! Loď vyplula na moře a já jsem se náhodou ocitl na palubě!“
Fletcher a Vaughn se chtěli zcela soustředit na Eddieho úsilí uspět. “Ten příběh je o tom, čeho dosáhne,” říká Fletcher. Edwardsovy husarské kousky byly kousky samotáře. Skokanská komunita se mu do značné míry vyhýbala. Buď trénoval sám, nebo vystřídal četné, krátkodobé trenérské vedení. Vaughn a Fletcher chtěli vytvořit postavu, která by Eddieho provázela na každém kroku během jeho cesty. “Potřebovali jsme někoho, s kým by se divák ztotožnil, někoho, v jehož roli bychom si dokázali představit sami sebe,” říká Fletcher. “Myslíme si, že je Eddie šílený, ale získá si nás svým inspirujícím nadšením a přístupem.”
Do příběhu tak vstupuje Američan, Bronson Peary, velký pijan a silný kuřák, bývalý skokan na lyžích, který Eddieho vezme pod svá ochranná křídla, zpočátku dost neochotně. Byla to role stvořená pro filmovou hvězdu. A jedna z výhod být úspěšným režisérem jako Matthew Vaughn je, že máte filmové hvězdy na telefonu, včetně Hugha Jackmana.
“Zavolal jsem Hughovi a poslal mu scénář,” říká Vaughn. “Pamatoval si na Orla Eddieho. Vyprávěl mi, jak jako malý kluk skákal ze střechy svého domu v Austrálii a představoval si, že to je skokanský můstek! Hughovi se vidina tohoto snímku líbila. Nikdy nic takového nedělal.”
Jackman říká, že byl velkým fanouškem Orla Eddieho - další důkaz toho, jak velký vliv měly Eddieho výkony na lidi po celém světě. „Eddie byl legendou, která ztělesňuje čisté odhodlání. A zkusil to v té nejbláznivější, téměř sebevražedné sportovní disciplíně - ve skocích na lyžích. Jako dítě jsem také snil, že se dostanu na olympiádu. Jen jsem nezašel tak daleko!“
Jackmana také přitahovala příležitost zahrát si Pearyho, smyšlenou postavu, která má pošramocenou pověst a cynickou duši. Peary byl na vrcholu svých sil vyloučen z amerického olympijského týmu. Jeho přátelství s Eddiem mu umožní zahojit staré rány. “Eddieho zarputilé odhodlání Pearyho zaujme,” dodává Jackman. “Má toho kluka rád. Myslí si, že je to naprostý blázen, ale cítí s ním. Oba jsou outsidery, vyhýbali se světu a tento příběh je vykoupením pro oba. Díky jejich rostoucímu přátelství začne Peary znovu věřit sám v sebe.”
Klíčovou roli v Pearyho příběhové linii představuje jeho vztah k bývalému trenérovi, Warrenu Sharpovi, který Pearyho před lety vyloučil z týmu. Sharp je v Pearyho životě neustále přítomný a to i doslova v závěru filmu, kdy se oba po několika desetiletích znovu setkají. Tato postava představovala pro Vaughna a Fletchera výzvu. “Musel ho ztvárnit někdo na stejné úrovni jako Hugh Jackman,” říká Fletcher. “Christopher Walken. Když přišel na natáčení, bylo to prostě skvělé. To, co dělá, je pro něj tak charakteristické, ale přitom tak silné. Jeho přítomnost dodává Hughově postavě další rozměr. “
Jackman si pochvaloval spolupráci s legendárním hercem. “Upřímně řečeno, herectví nebylo zapotřebí!” směje se. “V jedné scéně se ve scénáři píše: “Kmotr sportu vejde do místnosti a všichni ztichnou. To je přesně to, co se ve skutečnosti stalo. To je Christopher Walken! Je to ten nejklidnější, nejvíce uvolněný člověk od první klapky až do konce natáčení.“
Vaughn a Fletcher našli Bronsona Pearyho. Našli i Warrena Sharpa. Teď už jim chyběl “jen” ten největší kousek do skládačky - Orel.
Pátrání po Orlovi
Jak tomu bývá, hledání Eddieho netrvalo příliš dlouho, protože si Vaughn uvědomil, že má ideálního kandidáta přímo pod nosem. Zrovna dokončoval film Kingsman: Tajná služba s Colinem Firthem, Samuelem L. Jacksonem, Michaelem Cainem, Markem Strongem a v roli hlavního hrdiny Eggsyho, s Taronem Egertonem, mladým velšským nováčkem ve své zatím první filmové roli.
„Věděl jsem, že ztvárnit Eggsyho byl velký výkon,“ říká Vaughn. „Taron se ve skutečnosti Eggsymu vůbec nepodobá. Řekl jsem mu: ‘Je důležité, abys ztělesnil postavu, která lidi překvapí.’ Nepochyboval jsem, že Taron postavu Eddieho zvládne.“
Egerton nebyl ještě na světě, když se Edwards vznášel nad Calgary, ale mladý herec rychle po této šanci skočil. Následovaly kamerové zkoušky s Jackmanem v New Yorku. Nakonec byla role Egertonovi oficiálně nabídnuta před Vánocemi 2014. Přijal ji pod jednou podmínkou. “Vůbec jsem neměl v plánu Eddieho imitovat,” říká Egerton. “Dokáže být zábavný, zakusí nesnáze, ale potřebuje srdce a duši a být reálný a věrohodný.”
Jeho počáteční obavy byly na místě. “Chtěl jsem se dotknout emocí,” říká Vaughn. “To mě na tomto filmu těšilo nejvíce. Diváci již nebudou pohlížet na Eddieho jako na klauna, ale jako na Eddieho hrdinu.”
V rámci příprav na roli se Egerton setkal se skutečným Eddiem, což mu pomohlo vypilovat jeho herecký výkon. “Eddie je velmi rozumný a příjemný, přátelský chlapík,” říká. “Je to optimista a je velice soustředěný. Má znaky hrdiny.”
Egerton kvůli roli prošel i fyzickou proměnou - nosil paruku, charakteristické silné brýle, přibral trochu na váze. Používal cheltenhamský přízvuk a ke konci filmu mu narostl pro Eddieho tak typický knírek. “Musel jsem také působit zcela nevinně,” říká. “Hugh do filmu vnáší veškeré klady filmové hvězdy a dal mi prostor být trochu výstředním.”
Mladý herec se také kvůli této roli naučil lyžovat, aby byl schopen replikovat pozice potřebné pro skoky na lyžích - včetně nájezdu - první pozice, kterou skokan zaujme, když sjíždí po můstku, vzletu a telemarku, při kterém skokan přistane s jednou nohou vpřed. “Cvičil jsem to asi patnáct hodin!” směje se. “Byl jsem docela nervózní. Je to těžké. Když to zkusíte, tak si uvědomíte, jak moc je to nebezpečné.” Nemějte iluze - skoky na lyžích jsou neuvěřitelně nebezpečný sport.
“Neskákal jsem z 90ti metrů,” směje se Egerton. “Musíte to skákat každý den od svých čtyř let, abyste to přežili ve zdraví. To je taky důvod, proč měl Eddie tolik úrazů.” Jackman, pro kterého je typické, že kaskadérské scény točí sám, měl také obavu z obtížnosti skoku z 90ti metrů, který vyžaduje naprostou soustředěnost a ovládnutí lidského těla jen pro samotný vzlet, natož bezpečné přistání.
Musel jsem natočit scénu, kdy jsem seděl na vrcholu skokanského můstku a byl jsem uchycený k lanu, které mě jistilo pro případ, že bych spadl,” vzpomíná Jackman. “Ale i tak jsem z toho byl docela vyděšený! Když povážíte, že tohle dělal Eddie na olympijských hrách a přitom toho neměl v životě tolik naskákáno, měl velkou odvahu.”
Vaughn to shrne nejlépe. “Kdo vymyslel skoky na lyžích, byl šílenec,” poznamenává. “Neexistuje žádný logický důvod, proč to dělat.” Aby přesně zrekonstruovali Edwardsovu tréninkovou rutinu a velké skoky, které podstoupil na olympiádě v Calgary, Fletcher a jeho kameraman George Richmond museli najít způsob, jak vše natočit bezpečně a opakovaně. “Ve filmu se objeví třináct a více skoků. Vždy se jedná o stejnou akci - člověk vystoupá na strmý vrchol, skočí a pak přistane,” říká Fletcher. “Museli jsme přijít na nové způsoby, jak to udělat. Jakmile to promítnete na plátně, vše se stává horizontální a skutečná výška se srazí přinejmenším o 50 procent.”
Dalším problémem, kterému museli filmaři během natáčení v Německu a Rakousku čelit, byl nedostatek sněhu. “Točili jsme na začátku jara a na konci mírné zimy,” říká Fletcher. “V jednom záběru, kdy Taron vystoupal před 70ti metrovým skokem nahoru a podíval se dolů, tam nebyl žádný sníh! Museli jsme ho dovézt kamionem a pokrýt svah.”
Dalším řešením bylo uvážlivé využití CG, dále pak kamerových systémů na helmách pro podpoření pocitu rychlosti, když se lyžař řítí dolů ze svahu a také stavba plošin podél 70ti a 90ti metrových můstků. To Fletcherovi, Richmondovi a režiséru druhého filmového štábu, legendárnímu Vicu Armstrongovi, umožnilo, aby navrhli záběry, kde se kamera vznesla a byla v letu schopna zachytit skutečnou rychlost skokana na lyžích. George i já jsme byli v našem přístupu velmi kreativní,” dodává Fletcher. “Přišli jsme na způsoby, jak představit zábavné úhly a způsoby, jak tlumočit opravdovou výšku a nebezpečí, které skokan podstupuje. Je to o výběru správných lidí, kteří vám pomohou posunout váš záměr o něco dál, na vyšší úroveň.”
Orel přistál
Dnes je téměř nemožné znovu zopakovat Eddieho úspěchy. Standardy požadované mezinárodním olympijským výborem pro kvalifikaci na skoky na lyžích se téměř okamžitě zvýšily. Eddie se tak již nikdy nemohl kvalifikovat pro účast v této disciplíně. I přesto byl vybrán, aby během olympijských her ve Vancouveru v roce 2010 nesl olympijský oheň.
Snímek Orel Eddie je společným dílem tvůrčího tandemu Fletcher - Vaughn a dokazuje, jak neochvějnou vírou Edwards disponoval. “Je to hrdina,” říká Vaughn. “Eddie doslova riskoval svůj život při každém skoku. Byl nesmírně statečný. Slovo ‘ne’ se nenachází v mém slovníku a nebylo ani v jeho. To je jisté. Já Eddieho obdivuji.”
Film končí slavným citátem barona Pierra de Coubertina, zakladatele moderních olympijských her: ‘Nejdůležitější v životě není zvítězit, ale bojovat. Hlavní není vyhrát, ale odvážně se být’. To shrnuje, proč Vaughn a Fletcher chtěli odvyprávět tento příběh a proč chtěli oslavovat bojovného ducha tohoto neobvyklého hrdiny. Eddie Edwards možná nevyhrál olympijskou medaili, ale je inspirujícím vzorem. Vaughn říká: “Tento film ukazuje, že bez ohledu na to s jak velkými překážkami se potýkáte, lze je překonat. Mít srdce, odhodlání a houževnatost zkrátka funguje.”
SKUTEČNOST
Michael Edwards, známý jako Eddie Edwards či The Eagle (orel) (* 5. prosince 1963, Cheltenham, Anglie) je bývalý britský skokan na lyžích.
Pracoval jako štukatér, amatérsky provozoval alpské lyžování. Když nebyl zařazen do britského sjezdařského týmu na Zimní olympijské hry 1984, rozhodl se přesedlat na skoky na lyžích, sport v jeho zemi dosud neznámý. Zvolil individuální přípravu, přesídlil do Lake Placid a připravoval se na tamním můstku. Poprvé reprezentoval Velkou Británii na Turné čtyř můstků 1986/87, zúčastnil se také mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1987, kde vytvořil svůj osobní (a tehdy i národní) rekord 73,5 metru. Skončil však s velkým odstupem na posledním místě. Startoval také na olympiádě 1988 v Calgary, kde skončil na středním můstku na 58. místě a na velkém můstku na 55. místě (v obou případech byl opět poslední). Zaujal svým nesportovním vzhledem. Nosil kvůli dalekozrakosti silné brýle a měl nadváhu, vážil 82 kg při své výšce 173 cm, což bylo nejméně o 10 kg více než měli jeho soupeři. Stal se miláčkem olympijského publika, předseda organizačního výboru se dokonce zmínil o létajícím orlovi v projevu na závěrečném ceremoniálu. V roce 1990 Mezinárodní lyžařská federace a Mezinárodní olympijský výbor zpřísnily pravidla pro účast ve skokanských závodech, takže se mu již nepodařilo kvalifikovat na velkou mezinárodní soutěž. Svoji popularitu pak zúročil v reklamním a hudebním průmyslu (nazpíval ve finštině píseň Mun nimeni on Eetu, i když tento jazyk neovládal). Jako celebrita showbusinessu účinkoval v televizní soutěži Splash!, byl o něm natočen film Orel Eddie.
DABING
V českém znění: Vojtěch Hájek - Taron Egerton (Eddie Edwards), Jiří Dvořák - Hugh Jackman (Bronson Peary), Ladislav Cigánek - Tim McInnerny (Dustin Target), Petra Hobzová - Jo Hartley (Janette), Pavel Šrom - Keith Allen (Terry), Regina Řandová - Iris Berben (Petra), Petr Pospíchal - Christopher Walken (Warren Sharp), Jiří Ptáčník - Jim Broadbent (BBC komentátor), Petr Gelnar, Zbyšek Horák, Ivan Jiřík, Vanda Károlyi, Jan Köhler, Jiří Krejčí, Martin Kubačák, Petr Neskusil, Markéta Stehlíková
Překlad: Zdeněk Hofmann
Zvuk: Petr Posolda
Mix zvuku: Deluxe Media
Produkce: Pavla Draxlerová
Režie: Petr Pospíchal
Vyrobilo: Barrandov Studio a.s. 2016
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 14.4.2016 CinemArt
Premiéra USA: 29.4.2016 20th Century Fox
Premiéra VB: 26.2.2016 20th Century Fox UK
Premiéra Německo: 31.3.2016 Fox Deutschland
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.8.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 17.8.2016 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 1 905 913
Tržby celkem - $ 46 200 000
Návštěvnost v ČR 15 494
Náklady (Rozpočet) - $ 23 000 000
Překlad: Zdeněk Hofmann
Zvuk: Petr Posolda
Mix zvuku: Deluxe Media
Produkce: Pavla Draxlerová
Režie: Petr Pospíchal
Vyrobilo: Barrandov Studio a.s. 2016
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 14.4.2016 CinemArt
Premiéra USA: 29.4.2016 20th Century Fox
Premiéra VB: 26.2.2016 20th Century Fox UK
Premiéra Německo: 31.3.2016 Fox Deutschland
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.8.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 17.8.2016 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 1 905 913
Tržby celkem - $ 46 200 000
Návštěvnost v ČR 15 494
Náklady (Rozpočet) - $ 23 000 000
Tvůrci a herci
Dexter Fletcher (Režie), Adam Bohling (Produkce), Rupert Maconick (Produkce), David Reid (Produkce), Valerie Van Galder (Produkce), Matthew Vaughn (Produkce), Matthew Margeson (Hudba), George Richmond (Kamera), Martin Walsh (Střih), Reg Poerscout-Edgerton (Casting), Mike Gunn (Scénografie), Annie Hardinge (Kostýmy), John Hayes (Zvuk), Danny Sheehan (Zvuk), Monica MacDonald (Masky), Sean Macaulay (Scénář), Simon Kelton (Scénář), Taron Egerton (Herec), Hugh Jackman (Herec), Jo Hartley (Herec), Keith Allen (Herec), Iris Berben (Herec), Tim McInnerny (Herec), Edvin Endre (Herec), Mads Sjogard Pettersen (Herec), Marc Benjamin (Herec), Rune Temte (Herec), Joachim Raaf (Herec), Jim Broadbent (Herec), Matt Rippy (Herec), Graham Fletcher-Cook (Herec), Christopher Walken (Herec), Lasco Atkins (Herec), Martyn Mayger (Herec)
2016/106/Velká Británie, USA, Německo/Životopisný, Komedie, Drama, Sportovní
Zajímavost k filmu
- Dvojica mladých hercov, ktorí stvárnili Eddieho 'Orla' Edwardsa ako 10 resp. 15-ročného, boli bratia Tom a Jack Costellovci.
- Filmovanie snímky začalo 9. marca 2015. Prebiehalo v britských filmových štúdiách Pinewood, v nemeckých strediskách Garmisch-Partenkirchen a Oberstdorf a tiež v rakúskom Seefelde.
- Rolba, se kterou jezdí Peary (Hugh Jackman) na svahu ve středisku Garmisch-Partenkirchen, je Kässbohrer PistenBully 100.
- Taron Egerton kvůli roli prošel i fyzickou proměnou – nosil paruku, charakteristické silné brýle, přibral trochu na váze. Používal cheltenhamský přízvuk a ke konci filmu mu narostl pro Eddieho tak typický knírek.
- V rámci příprav na roli se Taron Egerton setkal se skutečným Eddiem Edwardsem, což mu pomohlo vypilovat jeho herecký výkon.
- Shodou okolností Eddie Edwards soutěžil během stejných olympijských her jako jamajští závodníci z filmu Kokosy na sněhu (1993).
- Skutečný Eddie Edwards prohlásil, že jen asi 5 % filmu je podle pravdy.
- Před startem na ZOH 1988 absolvoval Edwards prestižní Turné čtyř můstků a Mistrovství světa v klasickém lyžování v Oberstdofu. Ve filmu se hovoří pouze o méně významných závodech.
- Jako filmové Calgary posloužil tvůrcům rakouský Oberstdorf, konkrétně Erdinger Arena. Takže dvě hory v pozadí jsou nedaleké německé vrcholy Zugspitz a Alpsiptz.
- Skutečný Michael "Eddie, The Eagle" Edwards se na Olympiádu nepřipravoval ve středisku Garmisch-Partenkirchen, nýbrž v Lake Placid pod vedením trenérů Chucka Berghoma a Johna Viscoma. Ani jeden z nich nebyl zkrachovalý skokan na lyžích.
- Michael Edwards prohlásil v pořadu televize Nova Koření (od r. 2005), že ho Taron Egerton velmi mile překvapil, protože si pamatoval všechno skoro doslova, co sám řekl v televiních rozhovorech.
- Píseň "Thrill Me", která zní při závěrečných titulcích, nazpívali Taron Egerton (Eddie) a Hugh Jackman (trenér).
- Jan Boklöv v roce 1988 již vyhrál V-stylem svůj první závod světového poháru, přesto se ještě na Olympijských hrách v Calgary v roce 1988, kde Eddie startoval, skákalo převážně klasickým paralelním stylem. V-styl začal dominovat až v roce 1992, tedy až čtyři roky po účasti Eddieho na Zimních olympijských hrách.
- Taron Egerton nepotřeboval k napodobení Eddieho předkusu žádnou protézu.
- Režisér Dexter Fletcher řekl Taronu Egertonovi (Eddie), aby netrávil žádný čas v posilovně. Nechtěl totiž, aby vypadal jako sportovec, což Taron Egerton velmi uvítal.
- Veškeré skoky na lyžích obstarali profesionální lyžaři. Taron Egerton (Eddie) nicméně provedl malý skok na lyžích - jel zhruba 10 metrů a následně byl chycen do sítě. Scény na vrcholu můstku se natáčely na reálném můstku.
- Taron Egerton (Eddie) se kvůli filmu naučil lyžovat.
- Původně měl roli Eddieho hrát Steve Coogan, kterého poté nahradil Rupert Grint. Rupert Grint byl obsazen už v roce 2009. Ovšem produkce začala až v roce 2015 a nahradil ho Taron Egerton.
- Filmovanie snímky začalo 9. marca 2015. Prebiehalo v britských filmových štúdiách Pinewood, v nemeckých strediskách Garmisch-Partenkirchen a Oberstdorf a tiež v rakúskom Seefelde.
- Rolba, se kterou jezdí Peary (Hugh Jackman) na svahu ve středisku Garmisch-Partenkirchen, je Kässbohrer PistenBully 100.
- Taron Egerton kvůli roli prošel i fyzickou proměnou – nosil paruku, charakteristické silné brýle, přibral trochu na váze. Používal cheltenhamský přízvuk a ke konci filmu mu narostl pro Eddieho tak typický knírek.
- V rámci příprav na roli se Taron Egerton setkal se skutečným Eddiem Edwardsem, což mu pomohlo vypilovat jeho herecký výkon.
- Shodou okolností Eddie Edwards soutěžil během stejných olympijských her jako jamajští závodníci z filmu Kokosy na sněhu (1993).
- Skutečný Eddie Edwards prohlásil, že jen asi 5 % filmu je podle pravdy.
- Před startem na ZOH 1988 absolvoval Edwards prestižní Turné čtyř můstků a Mistrovství světa v klasickém lyžování v Oberstdofu. Ve filmu se hovoří pouze o méně významných závodech.
- Jako filmové Calgary posloužil tvůrcům rakouský Oberstdorf, konkrétně Erdinger Arena. Takže dvě hory v pozadí jsou nedaleké německé vrcholy Zugspitz a Alpsiptz.
- Skutečný Michael "Eddie, The Eagle" Edwards se na Olympiádu nepřipravoval ve středisku Garmisch-Partenkirchen, nýbrž v Lake Placid pod vedením trenérů Chucka Berghoma a Johna Viscoma. Ani jeden z nich nebyl zkrachovalý skokan na lyžích.
- Michael Edwards prohlásil v pořadu televize Nova Koření (od r. 2005), že ho Taron Egerton velmi mile překvapil, protože si pamatoval všechno skoro doslova, co sám řekl v televiních rozhovorech.
- Píseň "Thrill Me", která zní při závěrečných titulcích, nazpívali Taron Egerton (Eddie) a Hugh Jackman (trenér).
- Jan Boklöv v roce 1988 již vyhrál V-stylem svůj první závod světového poháru, přesto se ještě na Olympijských hrách v Calgary v roce 1988, kde Eddie startoval, skákalo převážně klasickým paralelním stylem. V-styl začal dominovat až v roce 1992, tedy až čtyři roky po účasti Eddieho na Zimních olympijských hrách.
- Taron Egerton nepotřeboval k napodobení Eddieho předkusu žádnou protézu.
- Režisér Dexter Fletcher řekl Taronu Egertonovi (Eddie), aby netrávil žádný čas v posilovně. Nechtěl totiž, aby vypadal jako sportovec, což Taron Egerton velmi uvítal.
- Veškeré skoky na lyžích obstarali profesionální lyžaři. Taron Egerton (Eddie) nicméně provedl malý skok na lyžích - jel zhruba 10 metrů a následně byl chycen do sítě. Scény na vrcholu můstku se natáčely na reálném můstku.
- Taron Egerton (Eddie) se kvůli filmu naučil lyžovat.
- Původně měl roli Eddieho hrát Steve Coogan, kterého poté nahradil Rupert Grint. Rupert Grint byl obsazen už v roce 2009. Ovšem produkce začala až v roce 2015 a nahradil ho Taron Egerton.
Odkazy:
Hrají:
Taron Egerton, Hugh Jackman, Jo Hartley, Keith Allen, Iris Berben, Tim McInnerny, Edvin Endre, Mads Sjøgård Pettersen, Marc Benjamin, Rune Temte, Joachim Raaf, Daniel Ings, Jim Broadbent, Matt Rippy, Graham Fletcher-Cook, Ania Sowinski, Christopher Walken, Lasco Atkins, Martyn Mayger, Mark Benton, Sascha Manuel Hodak, Jessica Allain