Faunův labyrint / El laberinto del fauno (2006/114/Španělsko, USA, Mexiko/Mysteriózní, Drama, Fantasy, Horor) 81%
08.07.2018 11:46
JEDNOU VĚTOU
„Nevinnost má sílu, kterou si zlo nedokáže představit."
OBSAH
Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie jede se svou těhotnou matkou za otčímem, frankistickým důstojníkem, který kdesi v horách na severu Španělska potlačuje zbytky republikánského povstání. Život ve vojenské posádce ale nenabízí Ofélii pouze realitu poznamenanou boji s povstalci, všeobecným nedostatkem jídla a velmi chladným vztahem s otčímem – v nedalekém starodávném labyrintu potká dívka jednou v noci starého fauna, který ji prozradí, že je ztracenou princeznou kdysi mocné pohádkové říše a současně poslední nadějí na její záchranu. Než se ale opět setká se svým královským otcem, musí splnit několik úkolů. Fascinující podívaná a silný příběh o tom, že ve světě dětské fantazie se za život, čest a odvahu platí stejná cena jako ve světě dospělých.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? (Malarkey) 4*
Faunův labyrint mě dokázal nadchnout snad v každé minutě. Už dlouho mě nic natolik nepřekvapilo a nejde jenom o nadšení z čehosi vymykajícího se z běžné hollywoodské šedi. Labyrint není jenom jiný, on je i skvělý. Nenapadá mě film, ke kterému bych jej přirovnal. Nenapadá mě totiž žádný film, který by tak mistrně skloubil fantasy pohádku se syrovým válečným dramatem. Guillermo del Toro dokázal, že oplývá opulentní imaginací, a dokáže s ní zacházet mnohem obratněji než takový Tim Burton. Nadreálné výjevy jsou nám servírovány v menších dávkách a nikdy nepůsobí samoúčelně. Do poslední minuty není a ani nemá být jasné, který ze dvou světů je pro příběh důležitější. „Alenkovská“ návštěva říše divů je pojata s podstatně větší mírou invence než kdy dřív, pointu lze chápat přinejmenším dvěmi způsoby a teprve při zpětném pohledu plně doceníte všechny vrstvy tvořící ve finále příběh, jenž dokáže zasáhnout na těch nejcitlivějších místech. Zpočátku vám asi mnoho věcí nebude dávat smysl, ale nechtějte odpovědi logické a nechtějte je hned. Nechte se postupně vtáhnout do fascinujícího světa na pomezí snu a reality, dobře sledujte a pečlivě naslouchejte. Ale proč vám to vlastně říkám, Labyrint nepotřebuje příručku k použití. Prostě naberte odvahu a vstupte do něj. Je těžké vyjít nepoznamenán. 95% (Matty) 5*
Hezký film, ale nechápu jeho vynášení do nebes, když Del Toro natočil už dávno to samé. Zatímco Ďáblovu páteř moc lidí nezná, Faunův labyrint sbírá Oscary a v zámoří se o něm vypráví jako o filmu desetiletí, kteroužto rétoriku do velké míry přebrala i domácí média. Přitom Faunův labyrint je v mých očích doopravdy tím samým v bledě modré barvě, a to doslova. Jásá se tu nad učesanější (čti nudnější, leč populárnější) variací na dávno vyslovené, v níž se z Del Tora stává docela obyčejný pohádkář, který přišel o svoji hrubší podstatu. Ta se vtěsnala jen do pár brutálních scén. A to je málo. V nitru zůstalo u uhlazeného a neškodného příběhu o děvčátku, které když se bude hezky chovat, přitulí se zase k mamince. Pche. Hellboye na ně! (Cival) 3*
VELKÁ RECENZE
Předávání Oscarů už je za dveřmi a spousta filmařů už si žehlí obleky a trénuje proslovy před zrcadlem. Mezi zasloužilé matadory se však letos dostal i člověk, který by tam podle všeho neměl co dělat. Sympatický obtloustlý Mexičan Guillermo del Toro se možná diví ze všech nejvíc, protože i když jsou Hellboy a druhý Blade opravdu dobré filmy, jejich kvality oceňují většinou jiní diváci, než jsou členové akademie. V posledních několika letech ale konzervativci, kteří rozhodují, kdo bude po ceremonii slavit a kdo půjde domů, dokázali překvapit. Před deseti lety si italsky mluvený Život je krásný odnesl čtyři Oscary tři roky poté byl Ang Lee a jeho Tygr a drak stejně úspěšný. Španělská pohádka pro dospělé tedy nejspíš nebude jen „exotickou příchutí“ letošních Oscarů.
Hlavní hrdinkou příběhu je dívka Ofelie, která přijíždí na konci druhé světové války spolu se svou matkou do starého mlýna kdesi uprostřed lesů. Tomuto místu tvrdě a neúprosně vládne kapitán Vidal, přesvědčený nacista bez špetky lidskosti, který se už dlouhou dobu snaží z okolí vypudit čím dál tím drzejší partyzány. Kapitán Vidal by měl být pro Ofélii novým otcem, ale vzájemný vztah je víc než chladný. Naštěstí má Ofélie své knihy a obrovskou fantazii, a proto ji ani příliš nezaskočí, když se jednoho dne v podivném labyrintu seznámí s dvoumetrovým faunem. Ten jí vypráví příběh o princezně, která před dávnými časy opustila podzemní říši a rozhodla se žít mezi lidmi. Teď ale přichází čas, aby se vrátila zpátky domů. Hledat pohádkové království ale pro Ofélii nebude vůbec snadné. Když totiž všude okolo umírají lidé, nikoho nezajímá holčička s příliš bujnou fantazií.
I když to tak možná na první pohled nevypadá, Guillermo del Toro má v Hollywoodu obrovský vliv. Odmítl režii třetího Harryho Pottera, vykašlal se na ambiciózní herní adaptaci hitu Halo a točí si svoje malé filmy za malé peníze. Jednou za čas si přijede do Ameriky vydělat, ale pak se hned vrátí do Španělska, kde si může užívat naprosté tvůrčí svobody. Pan´s Labyrinth je přesně tím filmem, který by v Hollywoodu nemohl vzniknout. Del Toro si doslova hraje s divákem a jeho očekáváním. Režisér ho čtvrt hodiny ukolébává tím, že se na plátně v podstatě nic důležitého neděje a snaží se naznačovat, že Pan´s Labyrinth bude konverzační drama, jen aby nechal o několik minut později Sergi Lópeze umlátit člověka lahví od vína. Neustále překvapuje změnami atmosféry a člověk nikdy neví, jestli se bude v příští chvíli koukat na pohádku, válečný film, horor nebo psychologické drama. Tento nezvyklý mix žánrů však technicky působí naprosto dokonale. Del Toro vždycky uměl natočit film tak, aby vypadal zdánlivě jako laciné béčko, ale aby člověk při bližším pohledu zjistil, že je tomu přesně naopak. Často přestylizované obrazy působí naprosto úžasně a jelikož se režisér snaží o pohádku pro dospělé, je právě barevná stylizace a hra se světlem a tmou jeho největší zbraní. Nominace na Oscara za kameru a výpravu jsou v případě Pan´s Labyrinth naprosto zasloužené.
Bohužel nominace za scénář už je trošku problematická. Scénář je dobrý, ale rozhodně ne natolik, že by si zasloužil Oscara. Del Toro si před začátkem natáčení nejspíš řekl, co všechno by ve filmu mělo být a to tam také dal. Bohužel celé mu to občas trošku nedrží pohromadě. Někdy dostane „skutečnost“ až příliš prostoru a návrat do světa fantazie pak působí trošku nuceně a divně. Jakoby se Pan´s Labyrinth snažil mermomocí udržet ve své škatulce pohádky pro dospělé a odmítal přijmout fakt, že v některých momentech to zkrátka nefunguje. Scénář není špatný, ale určitě by si zasloužil trochu víc péče, protože někdy to vypadá, jako kdyby před nás Del Toro servíroval dva úplně odlišné filmy.
Obrovskou pochvalu si však zaslouží herci. Ti živí i ti namaskovaní. Dvanáctiletá Ivana Baquero je opravdu talent. Není to ten typ Dakoty Fanning, ale skutečná herečka s charismatem, která se vedle zkušenějších kolegů ani chvilku neztrácí. Sergi López patří doma ve Španělsku mezi největší hvězdy a roli kapitána Vidala si doslova užívá. Není to nemyslící psychopat, ale drsňák, který ví, že kdyby chtěl, může nechat pozabíjet desítky lidí. Z jeho hereckého výkonu v některých chvílích doslova mrazí. Co se týče samotného Fauna a ostatních nelidských tvorů, není si na co stěžovat. Del Toro dokázal ukočírovat Hellboye a i když měl v Pan´s Labyrinth několikanásobně nižší rozpočet, pohlídal si, aby mu na dobré masky zbylo.
Pan´s Labyrinth je dobrý film. Del Toro natočil zajímavý příběh, na který se opravdu dobře kouká, vytvořil svět, který vás bude každou chvíli překvapovat, zaplnil ho zajímavými charaktery a dobrými herci. Bohužel někdy se malinko ztrácí v tom, co by chtěl říct. I když se tedy občas nuda objeví a možná budete mít chvílemi pocit, že tahle scéna šla zkrátit a tahle úplně vystřihnout, u závěrečných titulků asi nebude nikdo, kdo by dvou hodin strávených ve společnosti Fauna a dívky s velkou fantazií litoval.
O FILMU
K realizaci Faunova labyrintu potřeboval Guillermo del Toro rok příprav, čtyři měsíce natáčení a šest měsíců postprodukce. Sám považuje tento film za svůj nejzdařilejší.
Třebaže se jedná o režisérův šestý film, Faunův labyrint jej provází už od začátku kariéry, ještě před debutovým snímkem Stroj času. “Faunův labyrint v jádru připomíná mou první verzi Princ bez království. Mohl to být můj první film, kdybych na něj tenkrát sehnal prostředky. Odehrával se v době španělské revoluce a vyprávěl o těhotné mladé ženě, která se znovu potkává se svým mužem v jeho zrekonstruovaném domě. Budoucí matka objeví u domu zahradu, která je jakýmsi labyrintem. Zde se setkává se satyrem, milují se a on navrhne obětovat její dítě, aby labyrint znovu rozkvetl. Když žena řekne ano, bude žít navěky po jeho boku. I přes určitou podobnost je Faunův labyrint úplně jiný. Nakonec totiž zvítězilo moje sentimentální já.”
“Podobně jako Princ bez království se Faunův labyrint odehrává v době občanské války, za Francovy vlády, čili pojednává o fašismu, a to nepřímo a jakoby skrytými významy, protože mám rád filmy, které vás nutí přemýšlet. Pro mě fašismus představuje nejhorší zlo, a proto je ideálním subjektem vyprávění pohádky pro dospělé. Poněvadž fašismus je především formou zvráceného překroucení nevinnosti, dětství. Jistým způsobem pro mě představuje smrt lidské duše, neboť nutí lidi činit tragická rozhodnutí, která v jejich nitru zanechávají nesmazatelné stopy. Tím skutečným “netvorem” je proto ve filmu kapitán Vidal. Ve srovnání se stvořeními číhajícími v labyrintu je to opravdová zrůda. Ani ne tak fyzicky jako duševně ho fašismus jako kteréhokoli jiného člověka kousek po kousku ničí. Princ bez království v sobě tento pohled určitě měl, ale podle mého je to ve Faunově labyrintu zpracováno lépe. Vznikl ještě temnější, mnohem propracovanější, metaforický film.”
Ve Faunově labyrintu, jak je pro del Tora typické, najdeme podobenství spíše z literatury a obrazů. “Vždycky na mě velmi působil španělský malíř Goya, obzvláště jeho ‘temné obrazy’. Obraz Saturna požírajícího svého syna byl například zásadní inspirací pro jednu z hlavních postav labyrintu - Mrtvolníka. Z hlediska celkového prostředí jsem ale tentokrát dal více na ilustrátora Arthura Rackhama. Snažil jsem se navázat na perverzitu a vyloženě sexuální obsah jeho tvorby. Všechny pohádkové příběhy jsou o návratu do dělohy (do nebe, domů) nebo o putování světem a boji s drakem. Každý má toho svého. Všichni jsme děti putující svým vlastním příběhem.
“Dosáhli jsme velmi intenzivního, niterného tónu, který se pro Faunův labyrint skvěle hodí. Bylo to hodně práce, jak s detailně propracovanými kulisami, tak s výběrem barev. S architektem výpravy jsme se piplali se vším - od skulinky ve zdi po celou ložnici. Ve filmu proto téměř není přírodní scenérie. Od prvního dne příprav jsme spolupracovali velice úzce. Dokonce jsem si zařídil u něj ve studiu kancelář. Nakonec jsme sestavili 34 různých setů, jeden skvostnější než druhý. Eugenio odvedl skvělou práci. K zachycení světa, který jsem chtěl ukázat, bylo další nezbytností správné světlo. Guillermo Navarro, můj kameraman a dlouholetý přítel, mi naprosto rozumí. Od samého začátku jsme měli jasnou vizi celkového tónu snímku. Velmi dobře jsme si uvědomovali, že vše záleží na manipulaci s temnotou, aby mohl vzniknout pocit hrůzy číhající ve stínech.
“Bylo také nutné zvolit jiný přístup k světu skutečnému a onomu imaginárnímu. Ten první je chladný, plný přímých a diagonálních čar, kdežto ten druhý je vřelejší, zlatavý, plný oblých tvarů.”
Celé pojetí imaginárního světa, do nějž uniká Ofélie a kterým se toulá Faun, bylo nejprve svěřeno kresbám Carlose Gimeneze a po něm Davidu Marti a jeho společnosti Efectos Especiales, aby jim vdechli život. Ti všichni již s del Torem spolupracovali na snímku Princ bez království.
”Carlos Gimenez, který během příprav převzal práci Williama Stouta, se postaral o design labyrintu, zatímco Sergio Sandoval, se soustředil na postavy, zejména na Fauna. Této postavě, inspirované prací Arthura Rackhama, jsem chtěl vtisknout organický charakter - od pasu dolů je pokrytý listím a větvemi, skutečná, hmotná součást přírody. Pro zvláštní efekty jsme použili techniky, které podle mého ještě nikdo ve filmu nepoužil. Aby vypadal co nejskutečněji, digitální efekty jsme skoro nepoužívali. Všechno se dělo přímo při natáčení, za pomoci animační techniky.”
“Mrtvolník byl původně kostlivec, na kterém visela kůže, ale pak David Marti vymodeloval hlavu a já jsem design změnil. Vypadal příliš lidsky. Vybavila se mi “tvář” na břiše obrovského rejnoka: beztvará, se štěrbinou místo úst, s dvěma nozdrami místo očí. Obkreslil jsem obrys té sochy, potom jsem nakreslil novou, beztvarou verzi a emailem ji poslal Davidovi s prosbou, ať z té krásné sochy smaže všechny její rysy. S velkými výhradami nakonec souhlasil. Oči jsem zasadil do stigmat v jeho dlaních, které rozvíral před tváří jako páv svá péra. Zrodila se neskutečná příšera. I se všemi zvláštními efekty by ale tato dvě stvoření nepůsobila tak silně, nebýt výkonu Douga Jonese, profesionálního mima, který si ve filmu Hellboy zahrál Sapiena. Ve snímku jsou i jiná stvoření, například obří pulec a víly, jaké jste ještě neviděli - mnohem umouněnější a prolhanější než ty v Peteru Panovi! “
I přes inovativní, velkolepé efekty neměl Guillermo del Toro v úmyslu udělat z Faunova labyrintu fantasy. Rozhodl se ale film zpřístupnit širšímu publiku.
”Vždycky se mi líbilo křížení žánrů. Jako když se horor kombinuje s historickým vyprávěním. Pro mě je Faunův labyrint historickým dramatem zasazeným do kontextu války, s pohádkovými a mytologickými prvky. Ani ta stvoření, která se mi tak líbí, nejsou tím nejdůležitějším. Tento film ze všeho nejvíc stojí na dojemném příběhu, hluboce lidském a dramatickém. Příběhu, který otvírá základní otázky lidství, jež se, jak doufám, týkají nás všech.”
Bůh Pan (Faun)
Starořecký bůh Pan (římský “ekvivalent” boha Fauna) byl původně bohem pastevců a jejich stád. Až postupem času byl spojován s Plodností a Matkou Přírodou. Pan zosobňuje Přírodu jako celek, dobro i zlo bez morálního principu. Ve své podstatě je neutrální postavou, která s sebou může nést stvoření i destrukci. Syn Herma a nymfy Dryopy (podle jiné legendy syn Herma a Oddyseovy manželky Penelopy), se narodil s kozlíma nohama a rohy. Matka se ho kvůli zrůdnému vzezření zřekla, otec Hermes ho vzal na Olymp, čímž Panovi věnoval božství.
Panovi se ale Olymp nezamlouval, Bohové se vysmívali jeho zevnějšku. Proto raději žil se satyry, nymfami a jinými přírodními božstvy v hlubokých lesích Arkádie.
Panovy slavné píšťaly dostaly jméno po nymfě Syrinx, do které byl velmi zamilovaný. Aby mu unikla, proměnila se v šípkový keř. Ve vzteku nad zmařením jeho plánů Pan keř rozsekal na různě dlouhé kusy a z nich si vyrobil píšťaly.
Pan je nechvalně proslulý svou nesnesitelnou povahou. Nesnáší, když je probuzen, a tak vstává vzteklý a vydává strašný jekot, který do srdcí těch, kdo jej slyší, vlévá strach či paniku. Bez varování se také zjevuje nic netušícím, k smrti vyděšeným smrtelníkům.
Panovy sexuální choutky jsou pověstné: nymfy, bohyně i satyrové, ti všichni byli předměty jeho chlípné touhy.
Příšerná pověst a fyzické vzezření bezpochyby inspirovaly démonizování jeho postavy středověkými křesťany. V boji proti pohanství a lidovým tradicím přiřazovali Satanovi Panovy rysy.
Pan je jediným bohem, který zná smrt. Jeho skon se dá interpretovat symbolicky v rámci koloběhu ročních období, od konce léta, přes podzim a zimu.
Ocenění:
Academy Awards
2007 - Guillermo Navarro (Kamera)
2007 - Výprava
2007 - Makeup
2007 - Guillermo del Toro (Zahraniční film) (nominace)
2007 - Guillermo del Toro (Původní scénář) (nominace)
2007 - Javier Navarrete (Hudba) (nominace)
Goya Awards
2007 - Ivana Baquero (Nejlepší nová herečka)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší původní scénář)
2007 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera)
2007 - Bernat Vilaplana (Nejlepší střih)
2007 - Nejlepší zvuk
2007 - Nejlepší masky
2007 - Nejlepší speciální efekty
2007 - Nejlepší film (nominace)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší režisér) (nominace)
2007 - Sergi López (Nejlepší herec) (nominace)
2007 - Maribel Verdú (Nejlepší herečka) (nominace)
2007 - Javier Navarrete (Nejlepší původní hudba) (nominace)
2007 - Eugenio Caballero (Nejlepší výprava) (nominace)
Golden Globes
2007 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
BAFTA
2007 - Kostýmy
2007 - Masky
2007 - Neanglicky mluvený film
2007 - Guillermo del Toro (Původní scénář) (nominace)
2007 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera) (nominace)
2007 - Zvuk (nominace)
2007 - Výprava (nominace)
2007 - Vizuální efekty (nominace)
Cannes IFF
2006 - Guillermo del Toro (Zlatá palma) (nominace)
New York Film Critics Circle
2006 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera)
Florida Film Critics Circle Awards
2006 - Nejlepší zahraniční film
2006 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera)
Los Angeles Film Critics Association
2006 - Nejlepší výprava
2006 - Sergi López (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
The Saturn Awards
2008 - Nejlepší speciální DVD vydání (nominace)
2007 - Nejlepší mezinárodní film
2007 - Ivana Baquero (Nejlepší mladý herec/herečka)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší režie) (nominace)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší scénář) (nominace)
2007 - Sergi López (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2007 - David Martí, Montse Ribé (Nejlepší masky) (nominace)
DABING
V českém znění: Veronika Vlková - Ivana Baquero (Ofélie), Martin Sláma - Sergi López (Kapitán Vidal), Radka Přibyslavská - Maribel Verdú (Marcedes), Jan Kolařík - Doug Jones (Faun), Jana Štvrtecká - Ariadna Gil (Carmen Vidalová), Zdeněk Bureš - Álex Angulo (doktor), Zdeněk Junák - Pablo Adán (vypravěč), Jiří Brož - Federico Luppi (král), Jan Grygar, Vladimír Hauser, Josef Jurásek, Aleš Zbořil, David Kaloč, Vilém Čapek, Karel Janský, Erika Kubálková, Erik Pardus, Anděla Čisáriková, Kateřina Horáčková a další
Překlad: Renata Prucklová
Dialogy: Petra Polzerová
Produkce: Eva Stožická
Režie: Tomáš Sagher
Vyrobilo: Studio Ebbi pro společnost Dimas 2008.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 9.8.2007 Aerofilms
Premiéra USA: 15.10.2006 (New York Film Festival)
Premiéra Španělsko: 11.10.2006 Warner Bros. Esp.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 24.3.2009 Vapet Production
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 358 576
Tržby celkem - $ 83 900 000
Návštěvnost v ČR 37 519
Náklady (Rozpočet) - $ 19 000 000
„Nevinnost má sílu, kterou si zlo nedokáže představit."
OBSAH
Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie jede se svou těhotnou matkou za otčímem, frankistickým důstojníkem, který kdesi v horách na severu Španělska potlačuje zbytky republikánského povstání. Život ve vojenské posádce ale nenabízí Ofélii pouze realitu poznamenanou boji s povstalci, všeobecným nedostatkem jídla a velmi chladným vztahem s otčímem – v nedalekém starodávném labyrintu potká dívka jednou v noci starého fauna, který ji prozradí, že je ztracenou princeznou kdysi mocné pohádkové říše a současně poslední nadějí na její záchranu. Než se ale opět setká se svým královským otcem, musí splnit několik úkolů. Fascinující podívaná a silný příběh o tom, že ve světě dětské fantazie se za život, čest a odvahu platí stejná cena jako ve světě dospělých.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? (Malarkey) 4*
Faunův labyrint mě dokázal nadchnout snad v každé minutě. Už dlouho mě nic natolik nepřekvapilo a nejde jenom o nadšení z čehosi vymykajícího se z běžné hollywoodské šedi. Labyrint není jenom jiný, on je i skvělý. Nenapadá mě film, ke kterému bych jej přirovnal. Nenapadá mě totiž žádný film, který by tak mistrně skloubil fantasy pohádku se syrovým válečným dramatem. Guillermo del Toro dokázal, že oplývá opulentní imaginací, a dokáže s ní zacházet mnohem obratněji než takový Tim Burton. Nadreálné výjevy jsou nám servírovány v menších dávkách a nikdy nepůsobí samoúčelně. Do poslední minuty není a ani nemá být jasné, který ze dvou světů je pro příběh důležitější. „Alenkovská“ návštěva říše divů je pojata s podstatně větší mírou invence než kdy dřív, pointu lze chápat přinejmenším dvěmi způsoby a teprve při zpětném pohledu plně doceníte všechny vrstvy tvořící ve finále příběh, jenž dokáže zasáhnout na těch nejcitlivějších místech. Zpočátku vám asi mnoho věcí nebude dávat smysl, ale nechtějte odpovědi logické a nechtějte je hned. Nechte se postupně vtáhnout do fascinujícího světa na pomezí snu a reality, dobře sledujte a pečlivě naslouchejte. Ale proč vám to vlastně říkám, Labyrint nepotřebuje příručku k použití. Prostě naberte odvahu a vstupte do něj. Je těžké vyjít nepoznamenán. 95% (Matty) 5*
Hezký film, ale nechápu jeho vynášení do nebes, když Del Toro natočil už dávno to samé. Zatímco Ďáblovu páteř moc lidí nezná, Faunův labyrint sbírá Oscary a v zámoří se o něm vypráví jako o filmu desetiletí, kteroužto rétoriku do velké míry přebrala i domácí média. Přitom Faunův labyrint je v mých očích doopravdy tím samým v bledě modré barvě, a to doslova. Jásá se tu nad učesanější (čti nudnější, leč populárnější) variací na dávno vyslovené, v níž se z Del Tora stává docela obyčejný pohádkář, který přišel o svoji hrubší podstatu. Ta se vtěsnala jen do pár brutálních scén. A to je málo. V nitru zůstalo u uhlazeného a neškodného příběhu o děvčátku, které když se bude hezky chovat, přitulí se zase k mamince. Pche. Hellboye na ně! (Cival) 3*
VELKÁ RECENZE
Předávání Oscarů už je za dveřmi a spousta filmařů už si žehlí obleky a trénuje proslovy před zrcadlem. Mezi zasloužilé matadory se však letos dostal i člověk, který by tam podle všeho neměl co dělat. Sympatický obtloustlý Mexičan Guillermo del Toro se možná diví ze všech nejvíc, protože i když jsou Hellboy a druhý Blade opravdu dobré filmy, jejich kvality oceňují většinou jiní diváci, než jsou členové akademie. V posledních několika letech ale konzervativci, kteří rozhodují, kdo bude po ceremonii slavit a kdo půjde domů, dokázali překvapit. Před deseti lety si italsky mluvený Život je krásný odnesl čtyři Oscary tři roky poté byl Ang Lee a jeho Tygr a drak stejně úspěšný. Španělská pohádka pro dospělé tedy nejspíš nebude jen „exotickou příchutí“ letošních Oscarů.
Hlavní hrdinkou příběhu je dívka Ofelie, která přijíždí na konci druhé světové války spolu se svou matkou do starého mlýna kdesi uprostřed lesů. Tomuto místu tvrdě a neúprosně vládne kapitán Vidal, přesvědčený nacista bez špetky lidskosti, který se už dlouhou dobu snaží z okolí vypudit čím dál tím drzejší partyzány. Kapitán Vidal by měl být pro Ofélii novým otcem, ale vzájemný vztah je víc než chladný. Naštěstí má Ofélie své knihy a obrovskou fantazii, a proto ji ani příliš nezaskočí, když se jednoho dne v podivném labyrintu seznámí s dvoumetrovým faunem. Ten jí vypráví příběh o princezně, která před dávnými časy opustila podzemní říši a rozhodla se žít mezi lidmi. Teď ale přichází čas, aby se vrátila zpátky domů. Hledat pohádkové království ale pro Ofélii nebude vůbec snadné. Když totiž všude okolo umírají lidé, nikoho nezajímá holčička s příliš bujnou fantazií.
I když to tak možná na první pohled nevypadá, Guillermo del Toro má v Hollywoodu obrovský vliv. Odmítl režii třetího Harryho Pottera, vykašlal se na ambiciózní herní adaptaci hitu Halo a točí si svoje malé filmy za malé peníze. Jednou za čas si přijede do Ameriky vydělat, ale pak se hned vrátí do Španělska, kde si může užívat naprosté tvůrčí svobody. Pan´s Labyrinth je přesně tím filmem, který by v Hollywoodu nemohl vzniknout. Del Toro si doslova hraje s divákem a jeho očekáváním. Režisér ho čtvrt hodiny ukolébává tím, že se na plátně v podstatě nic důležitého neděje a snaží se naznačovat, že Pan´s Labyrinth bude konverzační drama, jen aby nechal o několik minut později Sergi Lópeze umlátit člověka lahví od vína. Neustále překvapuje změnami atmosféry a člověk nikdy neví, jestli se bude v příští chvíli koukat na pohádku, válečný film, horor nebo psychologické drama. Tento nezvyklý mix žánrů však technicky působí naprosto dokonale. Del Toro vždycky uměl natočit film tak, aby vypadal zdánlivě jako laciné béčko, ale aby člověk při bližším pohledu zjistil, že je tomu přesně naopak. Často přestylizované obrazy působí naprosto úžasně a jelikož se režisér snaží o pohádku pro dospělé, je právě barevná stylizace a hra se světlem a tmou jeho největší zbraní. Nominace na Oscara za kameru a výpravu jsou v případě Pan´s Labyrinth naprosto zasloužené.
Bohužel nominace za scénář už je trošku problematická. Scénář je dobrý, ale rozhodně ne natolik, že by si zasloužil Oscara. Del Toro si před začátkem natáčení nejspíš řekl, co všechno by ve filmu mělo být a to tam také dal. Bohužel celé mu to občas trošku nedrží pohromadě. Někdy dostane „skutečnost“ až příliš prostoru a návrat do světa fantazie pak působí trošku nuceně a divně. Jakoby se Pan´s Labyrinth snažil mermomocí udržet ve své škatulce pohádky pro dospělé a odmítal přijmout fakt, že v některých momentech to zkrátka nefunguje. Scénář není špatný, ale určitě by si zasloužil trochu víc péče, protože někdy to vypadá, jako kdyby před nás Del Toro servíroval dva úplně odlišné filmy.
Obrovskou pochvalu si však zaslouží herci. Ti živí i ti namaskovaní. Dvanáctiletá Ivana Baquero je opravdu talent. Není to ten typ Dakoty Fanning, ale skutečná herečka s charismatem, která se vedle zkušenějších kolegů ani chvilku neztrácí. Sergi López patří doma ve Španělsku mezi největší hvězdy a roli kapitána Vidala si doslova užívá. Není to nemyslící psychopat, ale drsňák, který ví, že kdyby chtěl, může nechat pozabíjet desítky lidí. Z jeho hereckého výkonu v některých chvílích doslova mrazí. Co se týče samotného Fauna a ostatních nelidských tvorů, není si na co stěžovat. Del Toro dokázal ukočírovat Hellboye a i když měl v Pan´s Labyrinth několikanásobně nižší rozpočet, pohlídal si, aby mu na dobré masky zbylo.
Pan´s Labyrinth je dobrý film. Del Toro natočil zajímavý příběh, na který se opravdu dobře kouká, vytvořil svět, který vás bude každou chvíli překvapovat, zaplnil ho zajímavými charaktery a dobrými herci. Bohužel někdy se malinko ztrácí v tom, co by chtěl říct. I když se tedy občas nuda objeví a možná budete mít chvílemi pocit, že tahle scéna šla zkrátit a tahle úplně vystřihnout, u závěrečných titulků asi nebude nikdo, kdo by dvou hodin strávených ve společnosti Fauna a dívky s velkou fantazií litoval.
O FILMU
K realizaci Faunova labyrintu potřeboval Guillermo del Toro rok příprav, čtyři měsíce natáčení a šest měsíců postprodukce. Sám považuje tento film za svůj nejzdařilejší.
Třebaže se jedná o režisérův šestý film, Faunův labyrint jej provází už od začátku kariéry, ještě před debutovým snímkem Stroj času. “Faunův labyrint v jádru připomíná mou první verzi Princ bez království. Mohl to být můj první film, kdybych na něj tenkrát sehnal prostředky. Odehrával se v době španělské revoluce a vyprávěl o těhotné mladé ženě, která se znovu potkává se svým mužem v jeho zrekonstruovaném domě. Budoucí matka objeví u domu zahradu, která je jakýmsi labyrintem. Zde se setkává se satyrem, milují se a on navrhne obětovat její dítě, aby labyrint znovu rozkvetl. Když žena řekne ano, bude žít navěky po jeho boku. I přes určitou podobnost je Faunův labyrint úplně jiný. Nakonec totiž zvítězilo moje sentimentální já.”
“Podobně jako Princ bez království se Faunův labyrint odehrává v době občanské války, za Francovy vlády, čili pojednává o fašismu, a to nepřímo a jakoby skrytými významy, protože mám rád filmy, které vás nutí přemýšlet. Pro mě fašismus představuje nejhorší zlo, a proto je ideálním subjektem vyprávění pohádky pro dospělé. Poněvadž fašismus je především formou zvráceného překroucení nevinnosti, dětství. Jistým způsobem pro mě představuje smrt lidské duše, neboť nutí lidi činit tragická rozhodnutí, která v jejich nitru zanechávají nesmazatelné stopy. Tím skutečným “netvorem” je proto ve filmu kapitán Vidal. Ve srovnání se stvořeními číhajícími v labyrintu je to opravdová zrůda. Ani ne tak fyzicky jako duševně ho fašismus jako kteréhokoli jiného člověka kousek po kousku ničí. Princ bez království v sobě tento pohled určitě měl, ale podle mého je to ve Faunově labyrintu zpracováno lépe. Vznikl ještě temnější, mnohem propracovanější, metaforický film.”
Ve Faunově labyrintu, jak je pro del Tora typické, najdeme podobenství spíše z literatury a obrazů. “Vždycky na mě velmi působil španělský malíř Goya, obzvláště jeho ‘temné obrazy’. Obraz Saturna požírajícího svého syna byl například zásadní inspirací pro jednu z hlavních postav labyrintu - Mrtvolníka. Z hlediska celkového prostředí jsem ale tentokrát dal více na ilustrátora Arthura Rackhama. Snažil jsem se navázat na perverzitu a vyloženě sexuální obsah jeho tvorby. Všechny pohádkové příběhy jsou o návratu do dělohy (do nebe, domů) nebo o putování světem a boji s drakem. Každý má toho svého. Všichni jsme děti putující svým vlastním příběhem.
“Dosáhli jsme velmi intenzivního, niterného tónu, který se pro Faunův labyrint skvěle hodí. Bylo to hodně práce, jak s detailně propracovanými kulisami, tak s výběrem barev. S architektem výpravy jsme se piplali se vším - od skulinky ve zdi po celou ložnici. Ve filmu proto téměř není přírodní scenérie. Od prvního dne příprav jsme spolupracovali velice úzce. Dokonce jsem si zařídil u něj ve studiu kancelář. Nakonec jsme sestavili 34 různých setů, jeden skvostnější než druhý. Eugenio odvedl skvělou práci. K zachycení světa, který jsem chtěl ukázat, bylo další nezbytností správné světlo. Guillermo Navarro, můj kameraman a dlouholetý přítel, mi naprosto rozumí. Od samého začátku jsme měli jasnou vizi celkového tónu snímku. Velmi dobře jsme si uvědomovali, že vše záleží na manipulaci s temnotou, aby mohl vzniknout pocit hrůzy číhající ve stínech.
“Bylo také nutné zvolit jiný přístup k světu skutečnému a onomu imaginárnímu. Ten první je chladný, plný přímých a diagonálních čar, kdežto ten druhý je vřelejší, zlatavý, plný oblých tvarů.”
Celé pojetí imaginárního světa, do nějž uniká Ofélie a kterým se toulá Faun, bylo nejprve svěřeno kresbám Carlose Gimeneze a po něm Davidu Marti a jeho společnosti Efectos Especiales, aby jim vdechli život. Ti všichni již s del Torem spolupracovali na snímku Princ bez království.
”Carlos Gimenez, který během příprav převzal práci Williama Stouta, se postaral o design labyrintu, zatímco Sergio Sandoval, se soustředil na postavy, zejména na Fauna. Této postavě, inspirované prací Arthura Rackhama, jsem chtěl vtisknout organický charakter - od pasu dolů je pokrytý listím a větvemi, skutečná, hmotná součást přírody. Pro zvláštní efekty jsme použili techniky, které podle mého ještě nikdo ve filmu nepoužil. Aby vypadal co nejskutečněji, digitální efekty jsme skoro nepoužívali. Všechno se dělo přímo při natáčení, za pomoci animační techniky.”
“Mrtvolník byl původně kostlivec, na kterém visela kůže, ale pak David Marti vymodeloval hlavu a já jsem design změnil. Vypadal příliš lidsky. Vybavila se mi “tvář” na břiše obrovského rejnoka: beztvará, se štěrbinou místo úst, s dvěma nozdrami místo očí. Obkreslil jsem obrys té sochy, potom jsem nakreslil novou, beztvarou verzi a emailem ji poslal Davidovi s prosbou, ať z té krásné sochy smaže všechny její rysy. S velkými výhradami nakonec souhlasil. Oči jsem zasadil do stigmat v jeho dlaních, které rozvíral před tváří jako páv svá péra. Zrodila se neskutečná příšera. I se všemi zvláštními efekty by ale tato dvě stvoření nepůsobila tak silně, nebýt výkonu Douga Jonese, profesionálního mima, který si ve filmu Hellboy zahrál Sapiena. Ve snímku jsou i jiná stvoření, například obří pulec a víly, jaké jste ještě neviděli - mnohem umouněnější a prolhanější než ty v Peteru Panovi! “
I přes inovativní, velkolepé efekty neměl Guillermo del Toro v úmyslu udělat z Faunova labyrintu fantasy. Rozhodl se ale film zpřístupnit širšímu publiku.
”Vždycky se mi líbilo křížení žánrů. Jako když se horor kombinuje s historickým vyprávěním. Pro mě je Faunův labyrint historickým dramatem zasazeným do kontextu války, s pohádkovými a mytologickými prvky. Ani ta stvoření, která se mi tak líbí, nejsou tím nejdůležitějším. Tento film ze všeho nejvíc stojí na dojemném příběhu, hluboce lidském a dramatickém. Příběhu, který otvírá základní otázky lidství, jež se, jak doufám, týkají nás všech.”
Bůh Pan (Faun)
Starořecký bůh Pan (římský “ekvivalent” boha Fauna) byl původně bohem pastevců a jejich stád. Až postupem času byl spojován s Plodností a Matkou Přírodou. Pan zosobňuje Přírodu jako celek, dobro i zlo bez morálního principu. Ve své podstatě je neutrální postavou, která s sebou může nést stvoření i destrukci. Syn Herma a nymfy Dryopy (podle jiné legendy syn Herma a Oddyseovy manželky Penelopy), se narodil s kozlíma nohama a rohy. Matka se ho kvůli zrůdnému vzezření zřekla, otec Hermes ho vzal na Olymp, čímž Panovi věnoval božství.
Panovi se ale Olymp nezamlouval, Bohové se vysmívali jeho zevnějšku. Proto raději žil se satyry, nymfami a jinými přírodními božstvy v hlubokých lesích Arkádie.
Panovy slavné píšťaly dostaly jméno po nymfě Syrinx, do které byl velmi zamilovaný. Aby mu unikla, proměnila se v šípkový keř. Ve vzteku nad zmařením jeho plánů Pan keř rozsekal na různě dlouhé kusy a z nich si vyrobil píšťaly.
Pan je nechvalně proslulý svou nesnesitelnou povahou. Nesnáší, když je probuzen, a tak vstává vzteklý a vydává strašný jekot, který do srdcí těch, kdo jej slyší, vlévá strach či paniku. Bez varování se také zjevuje nic netušícím, k smrti vyděšeným smrtelníkům.
Panovy sexuální choutky jsou pověstné: nymfy, bohyně i satyrové, ti všichni byli předměty jeho chlípné touhy.
Příšerná pověst a fyzické vzezření bezpochyby inspirovaly démonizování jeho postavy středověkými křesťany. V boji proti pohanství a lidovým tradicím přiřazovali Satanovi Panovy rysy.
Pan je jediným bohem, který zná smrt. Jeho skon se dá interpretovat symbolicky v rámci koloběhu ročních období, od konce léta, přes podzim a zimu.
Ocenění:
Academy Awards
2007 - Guillermo Navarro (Kamera)
2007 - Výprava
2007 - Makeup
2007 - Guillermo del Toro (Zahraniční film) (nominace)
2007 - Guillermo del Toro (Původní scénář) (nominace)
2007 - Javier Navarrete (Hudba) (nominace)
Goya Awards
2007 - Ivana Baquero (Nejlepší nová herečka)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší původní scénář)
2007 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera)
2007 - Bernat Vilaplana (Nejlepší střih)
2007 - Nejlepší zvuk
2007 - Nejlepší masky
2007 - Nejlepší speciální efekty
2007 - Nejlepší film (nominace)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší režisér) (nominace)
2007 - Sergi López (Nejlepší herec) (nominace)
2007 - Maribel Verdú (Nejlepší herečka) (nominace)
2007 - Javier Navarrete (Nejlepší původní hudba) (nominace)
2007 - Eugenio Caballero (Nejlepší výprava) (nominace)
Golden Globes
2007 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
BAFTA
2007 - Kostýmy
2007 - Masky
2007 - Neanglicky mluvený film
2007 - Guillermo del Toro (Původní scénář) (nominace)
2007 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera) (nominace)
2007 - Zvuk (nominace)
2007 - Výprava (nominace)
2007 - Vizuální efekty (nominace)
Cannes IFF
2006 - Guillermo del Toro (Zlatá palma) (nominace)
New York Film Critics Circle
2006 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera)
Florida Film Critics Circle Awards
2006 - Nejlepší zahraniční film
2006 - Guillermo Navarro (Nejlepší kamera)
Los Angeles Film Critics Association
2006 - Nejlepší výprava
2006 - Sergi López (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
The Saturn Awards
2008 - Nejlepší speciální DVD vydání (nominace)
2007 - Nejlepší mezinárodní film
2007 - Ivana Baquero (Nejlepší mladý herec/herečka)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší režie) (nominace)
2007 - Guillermo del Toro (Nejlepší scénář) (nominace)
2007 - Sergi López (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2007 - David Martí, Montse Ribé (Nejlepší masky) (nominace)
DABING
V českém znění: Veronika Vlková - Ivana Baquero (Ofélie), Martin Sláma - Sergi López (Kapitán Vidal), Radka Přibyslavská - Maribel Verdú (Marcedes), Jan Kolařík - Doug Jones (Faun), Jana Štvrtecká - Ariadna Gil (Carmen Vidalová), Zdeněk Bureš - Álex Angulo (doktor), Zdeněk Junák - Pablo Adán (vypravěč), Jiří Brož - Federico Luppi (král), Jan Grygar, Vladimír Hauser, Josef Jurásek, Aleš Zbořil, David Kaloč, Vilém Čapek, Karel Janský, Erika Kubálková, Erik Pardus, Anděla Čisáriková, Kateřina Horáčková a další
Překlad: Renata Prucklová
Dialogy: Petra Polzerová
Produkce: Eva Stožická
Režie: Tomáš Sagher
Vyrobilo: Studio Ebbi pro společnost Dimas 2008.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 9.8.2007 Aerofilms
Premiéra USA: 15.10.2006 (New York Film Festival)
Premiéra Španělsko: 11.10.2006 Warner Bros. Esp.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 24.3.2009 Vapet Production
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 358 576
Tržby celkem - $ 83 900 000
Návštěvnost v ČR 37 519
Náklady (Rozpočet) - $ 19 000 000
Tvůrci a herci
Guillermo del Toro (Režie), Alfonso Cuarón (Produkce), Guillermo del Toro (Produkce), Bertha Navarro (Produkce), Frida Torresblanco (Produkce), Javier Navarrete (Hudba), Guillermo del Toro (Kamera), Bernat Vilaplana (Střih), Sara Bilbatua (Casting), Eugenio Caballero (Scénografie), Lala Huete (Kostýmy), Martín Hernández (Zvuk), José Quetglás (Masky), Guillermo del Toro (Scénář), Ivana Baquero (Herec), Doug Jones (Herec), Sergi López (Herec), Ariadna Gil (Herec), Maribel Verdú (Herec), Álex Angulo (Herec), Federico Luppi (Herec), Roger Casamajor (Herec), Ivan Massagué (Herec), Manolo Solo (Herec), Fernando Tielve (Herec), José Luis Torrijo (Herec)
2006/114/Španělsko, USA, Mexiko/Mysteriózní, Drama, Fantasy, Horor
Zajímavost k filmu
- Zbraň, kterou ve filmu používá kapitán Vidal (Sergi López), je slavná samonabíjecí pistole Luger P.08.
- Sergi Lopéz (kapitán Vidal) měl od Guillerma del Toro nařízeno snížit hlas o oktávu a mluvit neutrálním tónem, aby jeho postava byla hrozivější.
- Faun (Doug Jones) oslovuje Ofélii (Ivana Baquero) výrazem "vos". Ve španělštině se toto oslovení používá pro osoby, které mluvčí velice respektuje.
- Pokoj kapitána Vidala (Sergi López) vypadá jako vnitřek hodinek jeho otce, což podle slov Guillerma del Toro má představovat jeho ztrápenou mysl.
- Na faunov make-up bola väčšinou použitá latexová pena, jeho rohy vážili desať kíl.
- Film sa natáčal v lesoch Scots Pine, ktoré sa nachádzajú v pohorí Guadarrama, v centrálnom Španielsku.
- Režisér chcel do filmu zaradiť aj rozprávku o drakovi menom Varanium SIlex, ktorý stráži modrú ružu nesmrteľnosti. Z rozpočtových dôvodov sa od toho opustilo.
- Doug Jones (Faun) dostal e-mail od režiséra Del Tora, v ktorom bolo písané: „Vy musíte byť v tomto filme. Nikto iný nemôže hrať túto rolu, len vy."
- Pôvodne sa uvažovalo, že Faun bude vyzerať klasicky - napoly človek a napoly cap. Nakoniec sa režisér rozhodol pre podobu, kde bude mať koziu tvár a telo pokryté machom, vínnou révou a stromovou kôrou.
- Zvuky, ktoré vydávala obria žaba, mal na starosti sám Del Toro.
- Del Toro opisoval hercovi Sergimu Lópezovi (Vidal) finálnu verziu príbehu dve a pol hodiny so všetkými detailmi.
- Pôvodne sa uvažovalo, že príbeh by sa odohrával okolo tehotnej ženy a jej vzťahu k Faunovi.
- Režisér Del Toro sa stretol s predstaviteľom kapitána Vidala (Sergi López) rok a pol pred natáčaním v Barcelone, kde sa ho hneď spýtal, či by úlohu prijal. Sergi López bol považovaný skôr za komediálneho a dramatického herca. Producenti preto žiadali Del Tora, aby bol opatrný pri výbere herca.
- Sergi López (Vidal) povedal, že je to najhoršia postava akú kedy hral.
- Aby sa herečka Ivana Baguero (Ofélia) vedela lepšie dostať do atmosféry filmu, posielal jej režisér množstvo rozprávok a komiksov.
- Dle tvrzení samotného režiséra herec Manolo Solo málem přišel o život, když se na něj při natáčení svalil kůň.
- Guillermo del Toro se vzdal svého honoráře i dodatečného podílu ze zisku, aby jeho film vůbec vznikl.
- Aby mohl Guillermo del Toro film režírovat, musel odstoupit z postu režiséra filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (2005).
- Guillermo del Toro opakovaně odmítl natočit film v anglickém jazyce i přesto, že mu hollywoodští producenti nabídli na jeho realizaci dvojnásobný rozpočet.
- Při promítání filmu seděl vedle Guillerma del Tora samotný mistr hororu Stephen King. Během scény, kdy Ofelii (Ivana Baquero) honí bledé monstrum, se dle Del Torových slov King nervózně vrtěl. Režisér tento zážitek později přirovnal k vítězství v Oscarech.
- Zbraň, kterou ve filmu používá kapitán Vidal (Sergi López), je slavná samonabíjecí pistole Luger P.08.
- Sergi Lopéz (kapitán Vidal) měl od Guillerma del Toro nařízeno snížit hlas o oktávu a mluvit neutrálním tónem, aby jeho postava byla hrozivější.
- Faun (Doug Jones) oslovuje Ofélii (Ivana Baquero) výrazem "vos". Ve španělštině se toto oslovení používá pro osoby, které mluvčí velice respektuje.
- Pokoj kapitána Vidala (Sergi López) vypadá jako vnitřek hodinek jeho otce, což podle slov Guillerma del Toro má představovat jeho ztrápenou mysl.
- Na faunov make-up bola väčšinou použitá latexová pena, jeho rohy vážili desať kíl.
- Film sa natáčal v lesoch Scots Pine, ktoré sa nachádzajú v pohorí Guadarrama, v centrálnom Španielsku.
- Režisér chcel do filmu zaradiť aj rozprávku o drakovi menom Varanium SIlex, ktorý stráži modrú ružu nesmrteľnosti. Z rozpočtových dôvodov sa od toho opustilo.
- Doug Jones (Faun) dostal e-mail od režiséra Del Tora, v ktorom bolo písané: „Vy musíte byť v tomto filme. Nikto iný nemôže hrať túto rolu, len vy."
- Pôvodne sa uvažovalo, že Faun bude vyzerať klasicky - napoly človek a napoly cap. Nakoniec sa režisér rozhodol pre podobu, kde bude mať koziu tvár a telo pokryté machom, vínnou révou a stromovou kôrou.
- Zvuky, ktoré vydávala obria žaba, mal na starosti sám Del Toro.
- Del Toro opisoval hercovi Sergimu Lópezovi (Vidal) finálnu verziu príbehu dve a pol hodiny so všetkými detailmi.
- Pôvodne sa uvažovalo, že príbeh by sa odohrával okolo tehotnej ženy a jej vzťahu k Faunovi.
- Režisér Del Toro sa stretol s predstaviteľom kapitána Vidala (Sergi López) rok a pol pred natáčaním v Barcelone, kde sa ho hneď spýtal, či by úlohu prijal. Sergi López bol považovaný skôr za komediálneho a dramatického herca. Producenti preto žiadali Del Tora, aby bol opatrný pri výbere herca.
- Sergi López (Vidal) povedal, že je to najhoršia postava akú kedy hral.
- Aby sa herečka Ivana Baguero (Ofélia) vedela lepšie dostať do atmosféry filmu, posielal jej režisér množstvo rozprávok a komiksov.
- Dle tvrzení samotného režiséra herec Manolo Solo málem přišel o život, když se na něj při natáčení svalil kůň.
- Guillermo del Toro se vzdal svého honoráře i dodatečného podílu ze zisku, aby jeho film vůbec vznikl.
- Aby mohl Guillermo del Toro film režírovat, musel odstoupit z postu režiséra filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (2005).
- Guillermo del Toro opakovaně odmítl natočit film v anglickém jazyce i přesto, že mu hollywoodští producenti nabídli na jeho realizaci dvojnásobný rozpočet.
- Při promítání filmu seděl vedle Guillerma del Tora samotný mistr hororu Stephen King. Během scény, kdy Ofelii (Ivana Baquero) honí bledé monstrum, se dle Del Torových slov King nervózně vrtěl. Režisér tento zážitek později přirovnal k vítězství v Oscarech.
Odkazy