Důvěrný nepřítel / Důvěrný nepřítel (2018/108/Česko, Slovensko/Mysteriózní, Thriller, Drama) 57%
19.08.2023 03:04
JEDNOU VĚTOU
„Film pohybující se na hraně sci-fi a milostného thrilleru.“
OBSAH
Andrej (Vojtěch Dyk) pracuje jako programátor u nadnárodní firmy, která se zabývá vývojem tzv. inteligentního domu, který má znamenat revoluci v bydlení. Dům je ovládaný pouhým hlasem a má obyvatelům zajišťovat maximální luxus i stoprocentní bezpečnost. Andrej je pověřen finalizací projektu. Spolu se svojí čerstvou manželkou, ambiciózní sochařkou Zuzanou (Gabriela Marcinková), se nastěhují do funkčního prototypu, luxusního domu ze skla a kamene uprostřed nádherné přírody. To, co se ze začátku jevilo jako pohádka, se však pomalu ale jistě mění v noční můru.(Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sice tam mám pár nelogičností, ale v globale se to povedlo, líbil se mě i úplný závěr. Teda, ale na chytrej dům pánové zapomeňte, představa, že si do takovýho chytráka dotáhnete samici a dům zahlásí, že parametry této samice se neslučují z parametry včerejší samice a nebo, že by nám dům už nevydal další pivo, protože jsme už podle něj na sračky a krom tchýně nebo ženy se budeme dohadovat o našem chlastání ještě s domem, to potěš koště. A to už vůbec nemluvím o vizi, že to udělá ženský procesor (skvěle zahráná scéna Gabinko), tady bychom si chlapi zahrávali vysloveně s ohněm. Herecky se mě hrozně líbila Gabriela Marcinková a to nejen herecky, Vojta mě tentokrát nesral a Karel Janák moc příjemně překvapil. (Enšpígl) 4*
Když už Karlu Janákovi odrostly hvězdy jeho mládežnických filmů, je třeba poohlédnout se u slovenských sousedů a poprat se o vnady Gabriely Marcinkové. Mimoto je dobré radikálně změnit tvůrčí žánr, nejlépe skočit do mysteriozního thrilleru a přidat špetku scifi, a za tímto účelem prošmejdit jeden moc sofistikovaný a o nic méně záhadný dům vládnoucí inteligentním komunikačním systémem, který je ve fázi testování, a který je k dispozici k obydlení firmou, co své zaměstnance vystavuje rizikům vyspělé technologie. Mladý manželský pár může v odlehlé končině kdesi na Slovensku užívat luxusního komfortu, které má honosné sídlo dostatek, jen už jaksi nikdo moc nepočítá, že se testovaná technologie může vzepřít svému naprogramování, a je-li v jejím působišti sličný objekt, může to vyústit v naprosto nepředloženou obsesi. Janák se pustil do hodně nezoraného žánrového pole, co v česko-slovenské kinematografii nemá prakticky žádné zastoupení, snad jen vzdálená reminiscence pradávné scifi "Babičky, dobíjejte přesně!" se dá nějakým způsobem s tímhle spojit. Smíšeným diváckým reakcím se ale vůbec nedivím. Výsledek je místy neotřelý a zajímavý, místy se ale tvůrci až tak nevyznamenali a jejich urputnost a sofistikovaná technologie má i jemný parodický náběh. Vedle toho se film nedrží reálných propriet, dost mysteriozně pak třeba působí nápis "Police" na slovenských policejních vozech. A servis product placementu se také nemálo činí. Ať už tedy film provází nejednoznačné přijetí, nebo se to s ním má jakkoliv, jde rozhodně v rámci české a slovenské tvorby o neotřelý a pozoruhodný počin. Může se jakkoliv zdát, že scénář má svá zjevná (logická) zakolísání, určitě nelze prohlásit, že by autoři u něj nepřemýšleli (viz inteligentně pojaté závěrečné pojednání). Technické hledisko není nijak ostudné, ovšem je třeba mít na zřeteli, že západní konkurence nevyhynula, takže tak. Hlavním motorem je (českým divákům neokoukaná) Gabriela Marcinková, která z ordinace seriálového doktora Martina přesídlila do další, ještě méně osídlené oblasti, kde se nebála ukázat nahou kůži, masturbovat ve vaně a rozjímat s Dickem, který má podstatně menší herecký prostor a vystačí si s ním. Nečekaně úspěšně a propracovaně se Janákovi daří pracovat s určitou scenáristickou naivitou, která se do filmu vkradla. Divák je tak vystaven hned několika možnostem, kdo že má na svědomí pronásledování ústřední postavy. Na scéně se kupříkladu zjeví extrémně podezřelý soused (Ondřej Malý), co potvrzuje tvrzení o tom že není Malých rolí. Je však každému jasné, že věci se mají jinak, takže stín podezření (kohokoliv a čehokoliv) nemá potřebný účinek. Janák a spol. se popasoval s neotřelým námětem nevšedně, příběh postupně gradoval i pod orchestrální taktovkou Ondřeje Brzobohatého a vypiplanou kamerou Martina Šáchy. Když už máme chytré telefony, chytré televizory, proč by do této rodiny nemohl přibýt jeden chytrý dům. Napínavá hra v jeho prostorách i mimo ně může směle začít. 8/10 (kingik) 4*
Je hrozně jednoduché dělat si legraci z lability scénáře, ale nemyslím, že by to byl ten úhlavní nepřítel filmu. Je totiž v zásadě jedno, jaké ptákoviny nám předkládá, pokud jsme ochotni jim věřit. Ostatně, stačí vzpomenout na (trošku odbočím, pravda, ale má to svůj důvod) Nepřítele státu, který působil v době uvedení téměř jako sci-fi a nějaký expert (buď CIA nebo NSA) později pobaveně prohlásil, že film měl technologie v pořádku, jen už ukazoval ty hodně zastaralé. Takže čert vem schopnosti Alberta. Může být. Film ale totálně selhává ve vykreslení vlastního světa a divák tím pádem tápe, jak co funguje a nemůže přijmout pravidla hry. Stejně tak nefunguje dramatická vložka (Karel Janák se v thrilleru opravdu nenašel) a příliš nepomáhá ani to, že většina postav působí vrcholně nesympaticky. Bez přehánění můžu říct, že kamarádka hlavní hrdinky působí jako hrozná kráva a kdykoli se vrátila na scénu, prožil jsem menší mrtvici (současně je na té postavě bolestivě patrné, že byl film původně napsán jako komedie). Ze slabého výsledku nemám žádnou radost už proto, že vítám každý český kousek, který se nebojí vstoupit do jiných žánrových vod a Důvěrný nepřítel má náznaky toho, že někdo jiný by s tímhle týmem a rozpočtem mohl zvládnout natočit i dobrou věc. Finální akce je svým neumětelstvím až roztomilá a v tu chvíli už se z filmu stává čirá parodie ("závod" tramvají je jednoznačně top). Menší palec nahoru za pointu, která rozhodně má něco do sebe a za epickou hudbu Ondřeje Brzobohatého. Je sice jak z úplně jiného filmu, ale je fakt dobrá! 30% (Tom Hardy) 2*
VELKÁ RECENZE
Některé žánry nejsou úplně vhodné pro filmaře z malé země uprostřed Evropy. Jasně, velkolepá podívaná z druhé světové války se dá s jistými kompromisy a velkým talentem natočit za desetinu hollywoodského rozpočtu, ale obvykle veškeré pokusy o horory, akční filmy nebo podobné věci končí nepříliš šťastně. Časy Nahoty na prodej jsou však naštěstí pryč a většina domácích tvůrců má buď jiné (nebo realističtější) ambice, nebo prostě nesežene prachy na něco odvážnějšího. Karel Janák ovšem ve Snowboarďácích a Rafťácích ukázal, že klasická teenagerská komedie se dá natočit u nás a teď by to nejspíš rád předvedl i s žánrem techno-thrilleru.
Důvěrný nepřítel se točí okolo Zuzky a Andreje, mladých manželů, kteří se nastěhují do domu nové generace. Jde o barák s vlastní umělou inteligencí, díky níž se umí o své majitele starat, plnit jim všechna přání a usnadňovat život. Třeba tím, že jim napustí vanu, připraví snídani nebo odežene zloděje elektrickým plotem. Nakonec to ale vypadá, že tu většinu času bude mladá sochařka Zuzka sama, protože její muž musí jezdit dřít do práce. A není z toho nadšená. Její dům ji totiž permanentně sleduje, aby věděl, co jeho majitelce chybí a on to není zrovna příjemný pocit, když na člověka permanentně čumí kamera. Barák navíc začne tak trošku zlobit a dělat věci, které působí dost nepříjemně a děsivě a život Zuzky i Andreje se začne lehce komplikovat. Je prototyp superdomu vůbec bezpečný? A co když se přes kamery kouká ještě někdo jiný?
Začněme tím pozitivním. Na Důvěrného nepřítele se docela pěkně kouká. Samozřejmě jsme v tomhle žánru zvyklí na ještě o něco větší audiovizuální žranici, ale na druhou stranu Janákův film je pořád o krok dál než většina domácí produkce a jednoduše se na to docela hezky dívá. Samotný dům působí dostatečně hrozivě, blbnutí s kamerami v interiérech dovede vyvolat nepříjemné pocity a Gabriela Marcinková je dostatečně sympatická na to, abyste nechtěli, aby ji sežrala mikrovlnka nebo tak něco.
Bohužel tu máme jeden problém. Celé to je vlastně strašlivá pitomost. Nezáleží úplně na tom, kolik toho víte a nevíte o počítačích (čím víc, tím víc film vypadá jako volovina), hlavní potíže jsou jednoduše v příběhu a v tom, kam tlačí svoje postavy. První hodina, kdy si dům svoje hrdiny ještě osahává a všechno se dá víceméně logicky vysvětlit, je ještě docela fajn, bohužel čím víc se blížíme k závěru a čím vyhrocenější Důvěrný nepřítel chce být, tím absurdněji a směšněji působí. Ne proto, že se dovede nabourat do amplionů ve městě nebo nemocničních zařízení, i když není připojený na síť, ale kvůli tomu, že hrdinové se začínají chovat jako úplní idioti. Čím napínavější chce tenhle thriller být, tím víc člověk kroutí nechápavě očima.
Je to škoda, v jiných směrech je to totiž docela fajn podívaná. Ale když film celou dobu působí jako neskutečná pitomost, je nakonec bohužel úplně jedno, že v něm hraje sympatická herečka a celé to vypadá o něco lépe, než u nás bývá zvykem. Pořád to totiž bude pitomost.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dva muži proniknou přes plot osamělé velké vily. Způsobí poplach a jsou zadrženi ostrahou, která záhy dorazí... Andrej s ředitelem firmy a s dalším kolegy přes skype gratuluje z Prahy do Bratislavy své manželce, sochařce Zuzaně (Zuze). Ta potom v ateliéru pracuje podle nahého mužského modelu. Ve fitcentru se umělkyně baví s kamarádkou Monikou, která má zase nějaký nový mužský „objev“. V ateliéru konstatuje galerista, že Zuzaniny nové výtvory za moc nestojí. Ona před ním jednu sochu rozbije. Zuza se v kavárně sejde s Andrejem. Zarazí ji, že je tu i jeho šéf. Od toho se dozví, že by se měla s manželem na rok nastěhovat do testovacího luxusního inteligentního domu, kde je vše řízeno počítačem. Andrej by tam měl „dolaďovat“ počítačový systém. Zarazí ji to, ale kvůli manželovi souhlasí, i když bude muset opustit ateliér a přátele. Dům je totiž z bezpečnostních důvodů kvůli konkurenci umístěn na samotě v horách. Nedávno v něm provedli úspěšný test fungování systému ostrahy. Dvojice se vydá Zuziným autem k budoucímu bydlišti. Navigace je zavede lesní cestou k chalupě, kde se setkají s jejím obyvatelem (Maxem). Jedou prý správně. Opravdu dorazí k velké moderní vile na kopci, obehnané plotem. Přes bezpečnostní zařízení zvané Buldog se dostanou dovnitř. Zuza je nadšená, i když ji zarazí množství kamer. Manželé se stěhují do domu. Je tu plno techniků. Andrej zde má zvláštní počítačovou místnost, Zuzana zase ateliér. Podle něj bude první ženou na světě, o kterou se bude starat její dům. Dvojice se za deště při běhání v lese pomiluje u stromu. Večer Andrej instruuje ženu, jak má dům ovládat. Promluví na ně počítač a pustí Zuze její oblíbenou hudbu. Zatímco manžel musel odjet do Prahy, sochařku ráno budí počítač. Komunikují spolu hlasem. Stroje připraví paní domu snídani. Počítač se s ní potom dohaduje kvůli jejímu sochařskému výtvoru, který neodpovídá tomu, co má uloženo v paměti. Systém se však nečekaně porouchá a natropí škody v kuchyni. Andrej to večer řeší. Zjistí, že se někdo pohyboval v blízkosti vily. Na návštěvu přijede Monika a dům ji uchvátí. Zuzana se jí svěří, že pocit začínajícího těhotenství byl bohužel planý poplach. Kamarádka se poleká, že je někdo sleduje. Při videokonferenci se sochařka před Andrejovými kolegy netají pochybnostmi. Manžel ji uklidňuje, že dům je vlastně počítač a že kamery ji musí sledovat, aby jí stroje mohly sloužit. Když je Zuza sama doma, spustí se opět alarm. Sochařka objeví nedaleko domu souseda Maxe na čtyřkolce. Muž sem prý chodí na houby, a ona ho pozve dovnitř. Max jí při rozhovoru neodpoví, co dělá. Zato obdivuje její sochu. Ráno přiveze kurýr kytici růží. Andrej, který je zase v Praze, tvrdí, že nejsou od něj. Zuza se o tom baví s Monikou, která jí sedí modelem. Na její radu se informuje v květinářství. Řekne večer manželovi, že peníze za květiny přišly z jejich účtu. Ten zjistí, že se někdo „hacknul“ do jejich účetnictví a že jsou smazané záznamy. Zuza se mu zmíní o Maxově návštěvě. Manžel se rozhodne dát souseda „proklepnout“ a dočasně vypnout internet. Zuzana na cestě narazí na kurýra, který jí tentokrát předá bonboniéru. Do vily přijede galerista a je nadšený ze sochy podle Moniky. Andrej dal místo kamer nainstalovat méně nápadná čidla (jež však mají stejnou funkci). Znovu přijede Monika, která už je zase bez mužského. Ženy to zapíjejí a návštěvnice dá počítači jméno Alfréd (Alfi). Zuzana se v lese svěří kamarádce o svých občasných pochybnostech, zda je Andrej pro ni ten pravý. Počítač jejich rozhovor sleduje prostřednictvím Moničina mobilu. Po návratu uloží Zuza kamarádku a jde se vykoupat. Alfi, jemuž paní domu nabídne tykání, jí chce ve vaně pomocí vody udělat dobře. To vyvrcholí jejím orgasmem. Pozdě v noci se vrátí Andrej. Žena mu neřekne o balíčku a jemně odmítne jeho snahu po milování. Ráno ho vidí u snídaně v družném rozhovoru s Monikou. Po kamarádčině a manželově odjezdu doběhne Zuza k Maxově chalupě. Řekne mu o Andrejově podezření vůči němu. Pak v domě objeví počítačovou místnost. Max ji tu přistihne a tvrdí, že je programátor a že dělá aplikace pro mobily. Jednu z nich jí ukáže. Zuzana po návratu do domu chce, aby jí Alfi zase vykal. Žádá ho, aby smazal záznam z koupelny a aby ji tam přestal sledovat. Náhle se jí připálí jídlo v troubě. Po Andrejově návratu si posteskne, že ji dům obtěžuje a že ji včera „procesor“ přivedl k orgasmu. Ve vile se odbyde za účasti ředitele firmy tisková konference. Andrej provází návštěvníky a šéf si bokem promluví se Zuzou. Ta se mu svěří s pocitem, že dům ovládá někdo cizí. Podle Andrejova nadřízeného to určitě není Max, který sice pracuje pro konkurenci, ale do jejich systému se prý nedostal. Dům ovládá jen Andrej. Po skončení akce se manžel zlobí, že šéfovi vykládala o svých pocitech. Zuza dostane na mobil video, na němž se Andrej důvěrně chová ke kolegyni Andree. Dá si od Alfréda otevřít manželův e-mail a najde tam zprávu pro Andreu, že „Zuza to už dlouho nevydrží“ a že se musejí urychleně sejít. Žena se vydá do firmy. Od recepčního se náhodou dozví, že v domě se údajně netestuje systém, ale jeho obyvatelé. Šéf jí to však popře a bagatelizuje i videozáznam. Všichni prý tehdy Andreu utěšovali po úmrtí v rodině. Záhy ovšem vyjde najevo, že se někdo „hacknul“ do podniku, a doporučí Zuze, aby se rychle z domu odstěhovala, než se to vyřeší. Manželka vidí Andreje s Andreou. Pošle mu textovou zprávu, ale on jí odpoví, že mezi nimi nic není. Zuzana se vrací domů. Zjistí, že Alfréd měl zapnutý internet (který Andrej vypnul) a že v bonboniéře je ukrytý modem. Baví se o situaci s Monikou v lese. Obě vyrazí k Maxovi a na jeho počítači najdou záznamy Zuzina orgasmu. Ukrývají se pak před mužem, ale ten je najde a vyhodí. Monika odjede a Zuza se vrací do rozsvícené vily. Andrej tam však není. Přijde bouřka. Vystrašená žena zjistí, že má zablokovaný mobil a naschvál způsobí poplach. Alfréd ji zavře v domě a aktivuje hasicí systém, který poškodí její sochu. Počítač pak spustí mříže. Do domu se dobývá Max, ale zasáhne ho proud v plotě. Ráno je na místě policie. Andrej tvrdí, že proud v plotu nebyl tak silný, aby muže zabil, což se ovšem stalo. Pak na prosbu manželky smaže její uživatelská data ze systému domu. V galerii se koná vernisáž Zuziných děl. Monika jí tam řekne, že asi omylem dostala Maxovu zprávu pro ni, z níž vyplývá, že ji soused chtěl zachránit a ne napadnout, jak se domnívala. Pochopí, že psychopat nebyl Max, ale dům. Marně však volá Andrejovi, aby zastavil nové spouštění programu. Muže zasáhne zdálky v domě odstřelovač. Zuzanu v nemocnici, kde manžela operují, osloví policista. Podle záznamů si prý Andrej objednal vraha sám a žádal, aby ho jen těžce zranil, ale nezabil. Zuza začne na mobil dostávat textovky, aby se vrátila. Pochopí, že Alfréd ovládá i nemocniční digitální systémy. Žena chce zavolat z taxikářova mobilu Monice, ale Alfréd jí to zablokuje. Dům už na ni čeká a uzavře se za ní. Zuzana se marně dohaduje s Alfim, který používá Maxův počítač. Dorazí Monika, ale srazí ji elektrický proud v plotě. Zuza se dobývá ven rozbruskou, avšak Alfi ji varuje, že pokud dům opustí, zabije přeprogramováním nemocničních přístrojů Andreje, který má podstoupit další operaci. Zuza vytrhne z přístroje harddisky a díky tomu se jí podaří utéct. Odváží v autě bezvědomou kamarádku. Ta se později probere. Alfréd se však znovu „nahodí“, spustí závory na železničním přejezdu a později řídí dopravní systém ve městě. Na světelném billboardu se objeví nápis Vrať se. Proti autu se rozjedou dvě tramvaje, ale Zuza ví, že Alfréd ji nezabije. Ženě se navzdory překážkám i navzdory honičce s policií podaří dojet až k nemocnici. Policisté tu zadrží Moniku. Operační sál už je prázdný. Zoufalá Zuzana si myslí, že dojela pozdě. Ale primář ji uklidní: Andrejův stav se zlepšil natolik, že operace nebyla zapotřebí. Manželé se obejmou... Po čase přijede za Zuzanou ke starému kempinkovému přívěsu v pustině Andrejův šéf. Řekne jí, že se ještě s mužem nemohou vrátit do civilizace, protože systém pronikl do internetu a je tedy nedohledatelný. Navíc jí řekne, že podle interního vyšetřování vše nic netušíc spustila ona. Alfréd byl totiž naprogramován na určitou úroveň empatického rozhraní. Stroj tak vycítil její podvědomou nejistotu o správnosti vztahu s Andrejem a chtěl jí vyhovět, protože to byla jeho naprogramovaná priorita... Andrej, přijíždějící k přívěsu z nákupu, se mine se šéfovým vozem. Obejme se s manželkou, která je těhotná...
Ocenění:
Slnko v sieti
2019 - Gabriela Marcinková (Nejlepší herečka) (nominace)
2019 - Zuzana Porubjaková (Vedlejší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.8.2018 Bohemia MP
Premiéra Slovensko: 16.08.2018 Continental film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 15.3.2019
Poprvé na DVD: 20.3.2019 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 863 675
Návštěvnost v ČR 26 102
„Film pohybující se na hraně sci-fi a milostného thrilleru.“
OBSAH
Andrej (Vojtěch Dyk) pracuje jako programátor u nadnárodní firmy, která se zabývá vývojem tzv. inteligentního domu, který má znamenat revoluci v bydlení. Dům je ovládaný pouhým hlasem a má obyvatelům zajišťovat maximální luxus i stoprocentní bezpečnost. Andrej je pověřen finalizací projektu. Spolu se svojí čerstvou manželkou, ambiciózní sochařkou Zuzanou (Gabriela Marcinková), se nastěhují do funkčního prototypu, luxusního domu ze skla a kamene uprostřed nádherné přírody. To, co se ze začátku jevilo jako pohádka, se však pomalu ale jistě mění v noční můru.(Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sice tam mám pár nelogičností, ale v globale se to povedlo, líbil se mě i úplný závěr. Teda, ale na chytrej dům pánové zapomeňte, představa, že si do takovýho chytráka dotáhnete samici a dům zahlásí, že parametry této samice se neslučují z parametry včerejší samice a nebo, že by nám dům už nevydal další pivo, protože jsme už podle něj na sračky a krom tchýně nebo ženy se budeme dohadovat o našem chlastání ještě s domem, to potěš koště. A to už vůbec nemluvím o vizi, že to udělá ženský procesor (skvěle zahráná scéna Gabinko), tady bychom si chlapi zahrávali vysloveně s ohněm. Herecky se mě hrozně líbila Gabriela Marcinková a to nejen herecky, Vojta mě tentokrát nesral a Karel Janák moc příjemně překvapil. (Enšpígl) 4*
Když už Karlu Janákovi odrostly hvězdy jeho mládežnických filmů, je třeba poohlédnout se u slovenských sousedů a poprat se o vnady Gabriely Marcinkové. Mimoto je dobré radikálně změnit tvůrčí žánr, nejlépe skočit do mysteriozního thrilleru a přidat špetku scifi, a za tímto účelem prošmejdit jeden moc sofistikovaný a o nic méně záhadný dům vládnoucí inteligentním komunikačním systémem, který je ve fázi testování, a který je k dispozici k obydlení firmou, co své zaměstnance vystavuje rizikům vyspělé technologie. Mladý manželský pár může v odlehlé končině kdesi na Slovensku užívat luxusního komfortu, které má honosné sídlo dostatek, jen už jaksi nikdo moc nepočítá, že se testovaná technologie může vzepřít svému naprogramování, a je-li v jejím působišti sličný objekt, může to vyústit v naprosto nepředloženou obsesi. Janák se pustil do hodně nezoraného žánrového pole, co v česko-slovenské kinematografii nemá prakticky žádné zastoupení, snad jen vzdálená reminiscence pradávné scifi "Babičky, dobíjejte přesně!" se dá nějakým způsobem s tímhle spojit. Smíšeným diváckým reakcím se ale vůbec nedivím. Výsledek je místy neotřelý a zajímavý, místy se ale tvůrci až tak nevyznamenali a jejich urputnost a sofistikovaná technologie má i jemný parodický náběh. Vedle toho se film nedrží reálných propriet, dost mysteriozně pak třeba působí nápis "Police" na slovenských policejních vozech. A servis product placementu se také nemálo činí. Ať už tedy film provází nejednoznačné přijetí, nebo se to s ním má jakkoliv, jde rozhodně v rámci české a slovenské tvorby o neotřelý a pozoruhodný počin. Může se jakkoliv zdát, že scénář má svá zjevná (logická) zakolísání, určitě nelze prohlásit, že by autoři u něj nepřemýšleli (viz inteligentně pojaté závěrečné pojednání). Technické hledisko není nijak ostudné, ovšem je třeba mít na zřeteli, že západní konkurence nevyhynula, takže tak. Hlavním motorem je (českým divákům neokoukaná) Gabriela Marcinková, která z ordinace seriálového doktora Martina přesídlila do další, ještě méně osídlené oblasti, kde se nebála ukázat nahou kůži, masturbovat ve vaně a rozjímat s Dickem, který má podstatně menší herecký prostor a vystačí si s ním. Nečekaně úspěšně a propracovaně se Janákovi daří pracovat s určitou scenáristickou naivitou, která se do filmu vkradla. Divák je tak vystaven hned několika možnostem, kdo že má na svědomí pronásledování ústřední postavy. Na scéně se kupříkladu zjeví extrémně podezřelý soused (Ondřej Malý), co potvrzuje tvrzení o tom že není Malých rolí. Je však každému jasné, že věci se mají jinak, takže stín podezření (kohokoliv a čehokoliv) nemá potřebný účinek. Janák a spol. se popasoval s neotřelým námětem nevšedně, příběh postupně gradoval i pod orchestrální taktovkou Ondřeje Brzobohatého a vypiplanou kamerou Martina Šáchy. Když už máme chytré telefony, chytré televizory, proč by do této rodiny nemohl přibýt jeden chytrý dům. Napínavá hra v jeho prostorách i mimo ně může směle začít. 8/10 (kingik) 4*
Je hrozně jednoduché dělat si legraci z lability scénáře, ale nemyslím, že by to byl ten úhlavní nepřítel filmu. Je totiž v zásadě jedno, jaké ptákoviny nám předkládá, pokud jsme ochotni jim věřit. Ostatně, stačí vzpomenout na (trošku odbočím, pravda, ale má to svůj důvod) Nepřítele státu, který působil v době uvedení téměř jako sci-fi a nějaký expert (buď CIA nebo NSA) později pobaveně prohlásil, že film měl technologie v pořádku, jen už ukazoval ty hodně zastaralé. Takže čert vem schopnosti Alberta. Může být. Film ale totálně selhává ve vykreslení vlastního světa a divák tím pádem tápe, jak co funguje a nemůže přijmout pravidla hry. Stejně tak nefunguje dramatická vložka (Karel Janák se v thrilleru opravdu nenašel) a příliš nepomáhá ani to, že většina postav působí vrcholně nesympaticky. Bez přehánění můžu říct, že kamarádka hlavní hrdinky působí jako hrozná kráva a kdykoli se vrátila na scénu, prožil jsem menší mrtvici (současně je na té postavě bolestivě patrné, že byl film původně napsán jako komedie). Ze slabého výsledku nemám žádnou radost už proto, že vítám každý český kousek, který se nebojí vstoupit do jiných žánrových vod a Důvěrný nepřítel má náznaky toho, že někdo jiný by s tímhle týmem a rozpočtem mohl zvládnout natočit i dobrou věc. Finální akce je svým neumětelstvím až roztomilá a v tu chvíli už se z filmu stává čirá parodie ("závod" tramvají je jednoznačně top). Menší palec nahoru za pointu, která rozhodně má něco do sebe a za epickou hudbu Ondřeje Brzobohatého. Je sice jak z úplně jiného filmu, ale je fakt dobrá! 30% (Tom Hardy) 2*
VELKÁ RECENZE
Některé žánry nejsou úplně vhodné pro filmaře z malé země uprostřed Evropy. Jasně, velkolepá podívaná z druhé světové války se dá s jistými kompromisy a velkým talentem natočit za desetinu hollywoodského rozpočtu, ale obvykle veškeré pokusy o horory, akční filmy nebo podobné věci končí nepříliš šťastně. Časy Nahoty na prodej jsou však naštěstí pryč a většina domácích tvůrců má buď jiné (nebo realističtější) ambice, nebo prostě nesežene prachy na něco odvážnějšího. Karel Janák ovšem ve Snowboarďácích a Rafťácích ukázal, že klasická teenagerská komedie se dá natočit u nás a teď by to nejspíš rád předvedl i s žánrem techno-thrilleru.
Důvěrný nepřítel se točí okolo Zuzky a Andreje, mladých manželů, kteří se nastěhují do domu nové generace. Jde o barák s vlastní umělou inteligencí, díky níž se umí o své majitele starat, plnit jim všechna přání a usnadňovat život. Třeba tím, že jim napustí vanu, připraví snídani nebo odežene zloděje elektrickým plotem. Nakonec to ale vypadá, že tu většinu času bude mladá sochařka Zuzka sama, protože její muž musí jezdit dřít do práce. A není z toho nadšená. Její dům ji totiž permanentně sleduje, aby věděl, co jeho majitelce chybí a on to není zrovna příjemný pocit, když na člověka permanentně čumí kamera. Barák navíc začne tak trošku zlobit a dělat věci, které působí dost nepříjemně a děsivě a život Zuzky i Andreje se začne lehce komplikovat. Je prototyp superdomu vůbec bezpečný? A co když se přes kamery kouká ještě někdo jiný?
Začněme tím pozitivním. Na Důvěrného nepřítele se docela pěkně kouká. Samozřejmě jsme v tomhle žánru zvyklí na ještě o něco větší audiovizuální žranici, ale na druhou stranu Janákův film je pořád o krok dál než většina domácí produkce a jednoduše se na to docela hezky dívá. Samotný dům působí dostatečně hrozivě, blbnutí s kamerami v interiérech dovede vyvolat nepříjemné pocity a Gabriela Marcinková je dostatečně sympatická na to, abyste nechtěli, aby ji sežrala mikrovlnka nebo tak něco.
Bohužel tu máme jeden problém. Celé to je vlastně strašlivá pitomost. Nezáleží úplně na tom, kolik toho víte a nevíte o počítačích (čím víc, tím víc film vypadá jako volovina), hlavní potíže jsou jednoduše v příběhu a v tom, kam tlačí svoje postavy. První hodina, kdy si dům svoje hrdiny ještě osahává a všechno se dá víceméně logicky vysvětlit, je ještě docela fajn, bohužel čím víc se blížíme k závěru a čím vyhrocenější Důvěrný nepřítel chce být, tím absurdněji a směšněji působí. Ne proto, že se dovede nabourat do amplionů ve městě nebo nemocničních zařízení, i když není připojený na síť, ale kvůli tomu, že hrdinové se začínají chovat jako úplní idioti. Čím napínavější chce tenhle thriller být, tím víc člověk kroutí nechápavě očima.
Je to škoda, v jiných směrech je to totiž docela fajn podívaná. Ale když film celou dobu působí jako neskutečná pitomost, je nakonec bohužel úplně jedno, že v něm hraje sympatická herečka a celé to vypadá o něco lépe, než u nás bývá zvykem. Pořád to totiž bude pitomost.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Dva muži proniknou přes plot osamělé velké vily. Způsobí poplach a jsou zadrženi ostrahou, která záhy dorazí... Andrej s ředitelem firmy a s dalším kolegy přes skype gratuluje z Prahy do Bratislavy své manželce, sochařce Zuzaně (Zuze). Ta potom v ateliéru pracuje podle nahého mužského modelu. Ve fitcentru se umělkyně baví s kamarádkou Monikou, která má zase nějaký nový mužský „objev“. V ateliéru konstatuje galerista, že Zuzaniny nové výtvory za moc nestojí. Ona před ním jednu sochu rozbije. Zuza se v kavárně sejde s Andrejem. Zarazí ji, že je tu i jeho šéf. Od toho se dozví, že by se měla s manželem na rok nastěhovat do testovacího luxusního inteligentního domu, kde je vše řízeno počítačem. Andrej by tam měl „dolaďovat“ počítačový systém. Zarazí ji to, ale kvůli manželovi souhlasí, i když bude muset opustit ateliér a přátele. Dům je totiž z bezpečnostních důvodů kvůli konkurenci umístěn na samotě v horách. Nedávno v něm provedli úspěšný test fungování systému ostrahy. Dvojice se vydá Zuziným autem k budoucímu bydlišti. Navigace je zavede lesní cestou k chalupě, kde se setkají s jejím obyvatelem (Maxem). Jedou prý správně. Opravdu dorazí k velké moderní vile na kopci, obehnané plotem. Přes bezpečnostní zařízení zvané Buldog se dostanou dovnitř. Zuza je nadšená, i když ji zarazí množství kamer. Manželé se stěhují do domu. Je tu plno techniků. Andrej zde má zvláštní počítačovou místnost, Zuzana zase ateliér. Podle něj bude první ženou na světě, o kterou se bude starat její dům. Dvojice se za deště při běhání v lese pomiluje u stromu. Večer Andrej instruuje ženu, jak má dům ovládat. Promluví na ně počítač a pustí Zuze její oblíbenou hudbu. Zatímco manžel musel odjet do Prahy, sochařku ráno budí počítač. Komunikují spolu hlasem. Stroje připraví paní domu snídani. Počítač se s ní potom dohaduje kvůli jejímu sochařskému výtvoru, který neodpovídá tomu, co má uloženo v paměti. Systém se však nečekaně porouchá a natropí škody v kuchyni. Andrej to večer řeší. Zjistí, že se někdo pohyboval v blízkosti vily. Na návštěvu přijede Monika a dům ji uchvátí. Zuzana se jí svěří, že pocit začínajícího těhotenství byl bohužel planý poplach. Kamarádka se poleká, že je někdo sleduje. Při videokonferenci se sochařka před Andrejovými kolegy netají pochybnostmi. Manžel ji uklidňuje, že dům je vlastně počítač a že kamery ji musí sledovat, aby jí stroje mohly sloužit. Když je Zuza sama doma, spustí se opět alarm. Sochařka objeví nedaleko domu souseda Maxe na čtyřkolce. Muž sem prý chodí na houby, a ona ho pozve dovnitř. Max jí při rozhovoru neodpoví, co dělá. Zato obdivuje její sochu. Ráno přiveze kurýr kytici růží. Andrej, který je zase v Praze, tvrdí, že nejsou od něj. Zuza se o tom baví s Monikou, která jí sedí modelem. Na její radu se informuje v květinářství. Řekne večer manželovi, že peníze za květiny přišly z jejich účtu. Ten zjistí, že se někdo „hacknul“ do jejich účetnictví a že jsou smazané záznamy. Zuza se mu zmíní o Maxově návštěvě. Manžel se rozhodne dát souseda „proklepnout“ a dočasně vypnout internet. Zuzana na cestě narazí na kurýra, který jí tentokrát předá bonboniéru. Do vily přijede galerista a je nadšený ze sochy podle Moniky. Andrej dal místo kamer nainstalovat méně nápadná čidla (jež však mají stejnou funkci). Znovu přijede Monika, která už je zase bez mužského. Ženy to zapíjejí a návštěvnice dá počítači jméno Alfréd (Alfi). Zuzana se v lese svěří kamarádce o svých občasných pochybnostech, zda je Andrej pro ni ten pravý. Počítač jejich rozhovor sleduje prostřednictvím Moničina mobilu. Po návratu uloží Zuza kamarádku a jde se vykoupat. Alfi, jemuž paní domu nabídne tykání, jí chce ve vaně pomocí vody udělat dobře. To vyvrcholí jejím orgasmem. Pozdě v noci se vrátí Andrej. Žena mu neřekne o balíčku a jemně odmítne jeho snahu po milování. Ráno ho vidí u snídaně v družném rozhovoru s Monikou. Po kamarádčině a manželově odjezdu doběhne Zuza k Maxově chalupě. Řekne mu o Andrejově podezření vůči němu. Pak v domě objeví počítačovou místnost. Max ji tu přistihne a tvrdí, že je programátor a že dělá aplikace pro mobily. Jednu z nich jí ukáže. Zuzana po návratu do domu chce, aby jí Alfi zase vykal. Žádá ho, aby smazal záznam z koupelny a aby ji tam přestal sledovat. Náhle se jí připálí jídlo v troubě. Po Andrejově návratu si posteskne, že ji dům obtěžuje a že ji včera „procesor“ přivedl k orgasmu. Ve vile se odbyde za účasti ředitele firmy tisková konference. Andrej provází návštěvníky a šéf si bokem promluví se Zuzou. Ta se mu svěří s pocitem, že dům ovládá někdo cizí. Podle Andrejova nadřízeného to určitě není Max, který sice pracuje pro konkurenci, ale do jejich systému se prý nedostal. Dům ovládá jen Andrej. Po skončení akce se manžel zlobí, že šéfovi vykládala o svých pocitech. Zuza dostane na mobil video, na němž se Andrej důvěrně chová ke kolegyni Andree. Dá si od Alfréda otevřít manželův e-mail a najde tam zprávu pro Andreu, že „Zuza to už dlouho nevydrží“ a že se musejí urychleně sejít. Žena se vydá do firmy. Od recepčního se náhodou dozví, že v domě se údajně netestuje systém, ale jeho obyvatelé. Šéf jí to však popře a bagatelizuje i videozáznam. Všichni prý tehdy Andreu utěšovali po úmrtí v rodině. Záhy ovšem vyjde najevo, že se někdo „hacknul“ do podniku, a doporučí Zuze, aby se rychle z domu odstěhovala, než se to vyřeší. Manželka vidí Andreje s Andreou. Pošle mu textovou zprávu, ale on jí odpoví, že mezi nimi nic není. Zuzana se vrací domů. Zjistí, že Alfréd měl zapnutý internet (který Andrej vypnul) a že v bonboniéře je ukrytý modem. Baví se o situaci s Monikou v lese. Obě vyrazí k Maxovi a na jeho počítači najdou záznamy Zuzina orgasmu. Ukrývají se pak před mužem, ale ten je najde a vyhodí. Monika odjede a Zuza se vrací do rozsvícené vily. Andrej tam však není. Přijde bouřka. Vystrašená žena zjistí, že má zablokovaný mobil a naschvál způsobí poplach. Alfréd ji zavře v domě a aktivuje hasicí systém, který poškodí její sochu. Počítač pak spustí mříže. Do domu se dobývá Max, ale zasáhne ho proud v plotě. Ráno je na místě policie. Andrej tvrdí, že proud v plotu nebyl tak silný, aby muže zabil, což se ovšem stalo. Pak na prosbu manželky smaže její uživatelská data ze systému domu. V galerii se koná vernisáž Zuziných děl. Monika jí tam řekne, že asi omylem dostala Maxovu zprávu pro ni, z níž vyplývá, že ji soused chtěl zachránit a ne napadnout, jak se domnívala. Pochopí, že psychopat nebyl Max, ale dům. Marně však volá Andrejovi, aby zastavil nové spouštění programu. Muže zasáhne zdálky v domě odstřelovač. Zuzanu v nemocnici, kde manžela operují, osloví policista. Podle záznamů si prý Andrej objednal vraha sám a žádal, aby ho jen těžce zranil, ale nezabil. Zuza začne na mobil dostávat textovky, aby se vrátila. Pochopí, že Alfréd ovládá i nemocniční digitální systémy. Žena chce zavolat z taxikářova mobilu Monice, ale Alfréd jí to zablokuje. Dům už na ni čeká a uzavře se za ní. Zuzana se marně dohaduje s Alfim, který používá Maxův počítač. Dorazí Monika, ale srazí ji elektrický proud v plotě. Zuza se dobývá ven rozbruskou, avšak Alfi ji varuje, že pokud dům opustí, zabije přeprogramováním nemocničních přístrojů Andreje, který má podstoupit další operaci. Zuza vytrhne z přístroje harddisky a díky tomu se jí podaří utéct. Odváží v autě bezvědomou kamarádku. Ta se později probere. Alfréd se však znovu „nahodí“, spustí závory na železničním přejezdu a později řídí dopravní systém ve městě. Na světelném billboardu se objeví nápis Vrať se. Proti autu se rozjedou dvě tramvaje, ale Zuza ví, že Alfréd ji nezabije. Ženě se navzdory překážkám i navzdory honičce s policií podaří dojet až k nemocnici. Policisté tu zadrží Moniku. Operační sál už je prázdný. Zoufalá Zuzana si myslí, že dojela pozdě. Ale primář ji uklidní: Andrejův stav se zlepšil natolik, že operace nebyla zapotřebí. Manželé se obejmou... Po čase přijede za Zuzanou ke starému kempinkovému přívěsu v pustině Andrejův šéf. Řekne jí, že se ještě s mužem nemohou vrátit do civilizace, protože systém pronikl do internetu a je tedy nedohledatelný. Navíc jí řekne, že podle interního vyšetřování vše nic netušíc spustila ona. Alfréd byl totiž naprogramován na určitou úroveň empatického rozhraní. Stroj tak vycítil její podvědomou nejistotu o správnosti vztahu s Andrejem a chtěl jí vyhovět, protože to byla jeho naprogramovaná priorita... Andrej, přijíždějící k přívěsu z nákupu, se mine se šéfovým vozem. Obejme se s manželkou, která je těhotná...
Ocenění:
Slnko v sieti
2019 - Gabriela Marcinková (Nejlepší herečka) (nominace)
2019 - Zuzana Porubjaková (Vedlejší herečka) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.8.2018 Bohemia MP
Premiéra Slovensko: 16.08.2018 Continental film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 15.3.2019
Poprvé na DVD: 20.3.2019 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 863 675
Návštěvnost v ČR 26 102
Tvůrci a herci
Karel Janák (Režie), Ester Honysová (Produkce), Ľubomír Slivka (Produkce), Jaroslav Sedláček (Produkce), Katarína Vanžurová (Produkce), Ondřej Gregor Brzobohatý (Hudba), Martin Šácha (Kamera), Alois Fišárek (Střih), - (Casting), Martin Krejzlík (Scénografie), Branislav Mihálik (Scénografie), Michaela Hořejší (Kostýmy), Roman Čapek (Zvuk), Michaela Kicková (Masky), Ľubomír Slivka (Scénář), Karel Janák (Scénář), Gabriela Marcinková (Herec), Vojtěch Dyk (Herec), Zuzana Porubjaková (Herec), Ondřej Malý (Herec), Ady Hajdu (Herec), Pavel Rímský (Herec), Roman Luknár (Herec), Romana Goščíková (Herec), Juraj Rašla (Herec), Tomáš Stopa (Herec), Matej Marušín (Herec), Branislav Bystriansky (Herec), Sylvain Machac (Herec)
2018/108/Česko, Slovensko/Mysteriózní, Thriller, Drama
Zajímavost k filmu
- Natáčelo se v Bratislavě a ve Vysokých Tatrách na Slovensku a v Praze. Natáčelo se 38 dní.
- Zbraň použitá ve filmu je odstřelovací puška SVD dragunov.
- Spoiler: Počet mrtvých ve filmu: 1.
- Zbraň použitá ve filmu je odstřelovací puška SVD dragunov.
- Spoiler: Počet mrtvých ve filmu: 1.
Odkazy
Hrají:
Gabriela Marcinková, Vojtěch Dyk, Zuzana Porubjaková, Ondřej Malý, Vladimír Hajdu, Pavel Rímský, Roman Luknár, Romana Goščíková, Tomáš Stopa, Milan Bartalský, Matej Marušín, Petr Šantroch, Branislav Bystriansky, Ján Slivinský, Sylvain Machac, Aleš Procházka, Martin Sobotka, Radovan Masár, Juraj Rašla, Robert Roth, Karel Schůt