Blade Runner / Blade Runner (1982/117/USA/Sci-Fi, Thriller, Drama) 77%
21.07.2018 10:32
1982/117/USA/Sci-Fi, Thriller, Drama
Zajímavost k filmu
- Podle vydavatelství Comics Centrum ovlivnily výtvarnou stránku filmu detailní kresby Geoffa Darrowa, který spolu s Frankem Millerem vytvořil komiks "Drsná škola" inspirovaný povídkou Philipa K. Dicka "Elektrický mravenec".
- Film byl v roce 2008 zařazen Americkou filmovou institucí v žebříčku nejlepších sci-fi filmů na 6. místo.
- I přes vynikající výpravu a efekty zůstaly Oscarové nominace filmu za nejlepší výpravu/scénografii a vizuální efekty neproměněny. V témže roce se totiž objevil i Spielbergův snímek E.T. – Mimozemšťan (1982).
- Pro realizaci verze Final Cut byl vyhrazen jeden den zcela nového natáčení, který vešel ve známost jako "Greenscreen Shoot". Účelem bylo především opravit chybu z původní verze filmu, kdy herečku ztvárňující roli replikantky Zhory (Joanna Cassidy) nahradila při nebezpečné scéně (prorážení skleněných vytrýn) kaskadérka Lee Pulford. Za účasti Joanny Cassidy byly pořízeny zcela nové záběry, které s pomocí speciální a digitální technologie nahradili původní obličej kaskadérky Lee Pulford za obličej Joanny Cassidy. Sama herečka byla ve finále velmi překvapena, že ji kostým Zhory stále padl, a stejně tak uvedla v úžas i tamnější natáčecí štáb tím, kterak i po dvaceti pěti letech snadno a přesně napodobila své pohyby.
- Ridley Scott již několikráte zvažoval realizaci sequelu. Některé ze sequelových scénářů byly nakonec vydány jako knižní novely, nicméně během práce na DVD verzi Final Cut v roce 2007 Scott opětovně rozmýšlel o pokračování popisující život Rachel (Sean Young) a Deckarda (Harrison Ford) po událostech původního filmu. Sama herečka Sean Young projevila veliký zájem o zopakování své role Rachel. Na Comic-Conu v roce 2007 Scott znovu prohlásil, že zvažuje realizaci sequelu, přičemž v září 2008 se již psal scénář, za kterým stálo duo Travis Wright a John Glenn. Scénář měl mj. popisovat život v mimozemských koloniích a též objasňoval osud společnosti Tyrell Corp. po smrti jejího zakladatele. Konečně v březnu roku 2011 se po vyjednávání podařilo Brodericku Johnsonovi a Andrew A. Kosoveovi z Alcon Entertainment získat filmová a televizní práva od Buda Yorkina.
- Počáteční scéna filmu, známá též jako "Hades landscape", byla nafilmována pomocí uměle vytvořeného pohledu z perspektivy. Samotný model, který byl filmován, měl 13 stop na délku a 18 stop na šířku (396 cm x 548 cm). Bylo též použito skoro 11 km vláknové optiky a k celkovému nasvícení bylo zapotřebí více než 2000 světel.
- Hotel Bradbury, v nemž se odehrává závěrečný střet mezi Deckardem (Harrison Ford) a Royem (Rutger Hauer), je tatáž budova, která se vyskytuje v epizodě seriálu The Outer Limits (od r. 1963) s názvem "The Demon With a Glass Hand.
- V roce 1997 byla společností Westwood Studios na motivy filmu vytvořena stejnojmenná hra. Ve hře nehrajete za Deckarda (Harrison Ford), ale za nováčka mezi Blade Runners Ray McCoye, který je pověřen zcela jiným případem, než jeho filmový kolega. Přesto se ve hře pohybujete po stejných, ale i zcela nových lokacích. Navštívíte a promluvíte si se spoustou charakterů známých z filmu, jako jsou například Rachel, Dr. Tyrell, Chew, Leon nebo J.F.Sabastian, z nichž většina byla nadabována původními herci.
- Na jednej budove je jasne vidieť nápis Bradbury. Ide o poctu ďalšiemu velikánovi sci-fi, Rayovi Bradburymu, autorovi diela "451 stupňov Fahrenheita".
- Název Blade Runner vytvořil původně spisovatel Alan E. Nourse pro svůj stejnojmenný román z roku 1974. Výraz, původně psaný dohromady, je v angličtině slangovým výrazem pro pašeráky léků a lékařského náčiní. Noursův román měl být koncem sedmdesátých let zfilmován, z projektu však sešlo (scénář k tomuto nerealizovanému filmu mimochodem napsal legendární beatnik William S. Burroughs). Název Noursova / Burroughsova nedokončeného projektu se však zalíbil Scottovi a ten se proto rozhodl použít tento výraz do názvu svého filmu, ač ten nemá s původním románem vůbec nic společného.
- Při zkušebním promítání původního 115minutového snímku zaznamenal Blade Runner takový neúspěch, že musel být sestříhán na 89minutovou verzi vypuštěnou do kin. To vysvětluje množství chyb a nedostatků ve vyprávění a návaznostech.
JEDNOU VĚTOU
„Los Angeles 2019; DVD 2007: Zdokonalená vize budoucnosti. Finální sestřih futuristického mistrovského díla na poli science fiction.“
OBSAH
Počátkem 21. století dosáhla společnost Tyrell ve výzkumu robotů fáze Nexus. Její výrobky byly téměř identické s lidmi, nelišily se ani inteligencí. Lidé používali replikanty při nebezpečných výpravách nebo jako otroky při kolonizaci jiných planet. Po krvavé vzpouře replikantů v jedné z mimozemských kolonií byl robotům pod trestem smrti zakázán pobyt na Zemi. Na plnění tohoto nařízení dohlížely speciální jednotky Blade Runner, pověřené vyhledáváním a likvidací replikantů, kteří zákaz poruší.Při svém prvním uvedení před deseti lety ohromil tento snímek diváky svým pohledem na budoucnost a brzy se stal obdivovaným klasickým dílem v žánru sci-fi. Inteligentní a provokativní scénář, volně vycházející z knihy Philipa K. Dicka "Sní androidi o elektrických ovcích?", výtvarná stránka a zvláštní efekty vytvořily svým autorům odrazový můstek k následující hvězdné kariéře. Rovněž pro některé hlavní představitele - zejména Rutgera Hauera - byl tento film významným mezníkem - rolí Roye Battyho se zařadil do kategorie mezinárodních hvězd. Režisér Ridley Scott nebyl spokojen se zásahy studia do konečné podoby filmu, ale jeho snaha o prosazení původní verze přinesla ovoce až po letech.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Úchvatné sci-fi, v kterém dostal Ridley Scott jedinečnou šanci velmi volně zadaptovat náhled F.K. Dicka do Delfské věštírny, z které si přinesl vidinu světa vzdáleného, ale přitom tolik blízkého. Temná atmosféra jaká je u filmů noir zvykem je tu skvěle doplněna o dokonalou hudbu (Vangelis), skvělý cit pro režii a výběr herců. Stále promočený Harrison Ford odvádí výborný výkon vedle, kterého se Rutger Hauer rozhodně neztrácí a předvádí nezapomenutelné okamžiky filmových dějin. Ostatní role nejsou tolik působivé, zajímavé a poutavé. Na jednu stranu jsi sem hodnocením v podobě 5* jistý, ale na druhou mám i pochyby. Jenže ty celková vizuální stránka filmu naprosto odsouvá a je úžasné, co Scott dokázal vytvořit za svět. I přes první pokus shlédnout toto dílu, při kterém jsem usnul, jsem se nevzdal a odhalil jsem mnohé skryté stránky nejtemnější sci-fi (minimálně) 80. let. (Djkoma) 5*
Nejpůsobivější videoklip k Vangelisově hudbě. Mistrovské dílo plné dechberoucích obrazů, dotvářejících noirovou atmosféru světa pomíjejících jistot, a závažných filozofických otázek (co dělá člověka člověkem, od čeho jsme na světě), které je na základní úrovni poměrně snadno srozumitelné (nakonec záleží hlavně na tom, čemu věříme), ale zároveň ponechává dost prostoru pro divákovy úvahy. Přes svou ponurost a designovou vypiplanost zároveň nejde o těžkopádný film, který by se opájel vlastní krásou. Stále s přehledem to nejlepší, co Scott natočil. (Hodnotím Final Cut.) 95% Zajímavé komentáře: k212, jahol, mm13, dobytek, Zóna, Triple H, Dominicus, Vinczent, danodo. (Matty) 5*
Jedna z nejneutěšenějších vizí budoucnosti, a přitom se nekoná žádný zánik civilizace, žádná epidemie, nic takového. A lidé mimo hlavní zápletku si možná ve světě Blade Runnera žijí taky celkem spokojeně...tak proč ten depresivní pocit? Je to především naprosto dokonalou atmosférou odvrácené stránky svým způsobem asimovského světa, kterou Ridley Scott načrtnul způsobem tak nehorázně megalomanským, že ve své době zkrátka neměl obdoby. Ale těžko říct jak by Blade Runner uspěl bez Vangelisova úchvatného OST... Překvapivě nejvíc na mě zapůsobil Edward James Olmos. Nehoráznost, že? Ale je to tak... Absolutně jsem nevěděl, co mám od Blade Runnera čekat...nebylo to lehké pokoukání, ale byl to silný zážitek. Duch P. K. Dicka, Williama Gibsona a jim podobných je tu. Pro někoho navždy, pro někoho nikdy. Nic mezi tím. 90% (Gemini) 5*
GOLDIE FILMU
Zatímco se na internetu objevují první tu více, tu méně rozčarované reakce na Promethea, my si zatím připomeňme film, který Ridleymu Scottovi pomohl ke statusu kultovního režiséra. Je jím Blade Runner, adaptace novely P. K. Dicka "Sní androidi o elektronických ovečkách?", jenž vznikal v tak obtížných podmínkách, že můžeme výsledek považovat spíš za souhru velmi šťastných náhod než cokoliv jiného.
Příběh likvidátora zatoulaných replikantů Deckarda (Harrison Ford), který nakonec ve svých umělých protivnících najde víc lidskosti, než kolik jí doposud viděl u lidí z masa a kostí, poznamenala hlavně velmi těžká produkce. Atomizovaný štáb se navzájem nesnášel a studioví hlavouni to filmařům nijak zvlášť neulehčovali.
Scott byl prý natolik pohlcen výtvarným řešením, že herci vůbec netušili, jaký dějový význam má která scéna. Harrison Ford se s Ridleym dodnes neshoduje v tom, jestli má i jeho postava být replikant, nebo ne. On ji hraje jako člověka, Scott vždy nechává otevřená vrátka k výkladu jeho nelidského původu. I to je jeden z paradoxů filmu, jehož konečnou verzi schválenou režisérem jsme mohli spatřit až před pěti lety.
Obzvlášť zmatené bylo právě vydávání dalších a dalších více či méně "režisérských" vydání, které film poměrně důsledně posouvaly jinam. V první verzi byl například prý ne moc smysluplný voiceover a sluníčkový happy end. Jak se film postupně stával kultem, bylo pro Scotta snadnější svou vizi doplňovat, takže ji znovuuvedl celkem šestkrát. Ano, v tuto chvíli skutečně můžete různě na internetu a v půjčovnách (nebo v souborném vydání) nalézt sedm různých Blade Runnerů!
Scott ale podobným způsobem pracoval vždy a poslední roky to vypadá, že na kinoverze svých filmů zcela rezignuje a soustředí se rovnou na pozdější vydání na různých nosičích.
Tato goldie tedy svou chválu směřuje k "finálnímu cutu" z roku 2007, po němž Scott prohlásil, že teď už se snímek dostal do dostatečně "zamýšlené" podoby, aby se od něj mohl již trvale posunout k další práci. Ne všichni členové štábu se s ním shodují a upřednostňují některé ze starších vydání, vnímejme ale režisérův názor jako ten nejsprávnější.
A tato verze je nepochybně skvělým progresivním relativně komorním sci-fi, což jsou tři atributy, jež máme ve vědeckofantastickém žánru zřejmě nejraději. Příběh nám jistě nejen v náznacích připomene RUR, ale nepodařilo se mi zjistit, jestli se k němu Scott nebo Dick otevřeně hlásí, "vykrádají" ho, nebo se prostě náhodou naladili na podobnou vlnu jako Karel Čapek.
Blade Runner baví jak samotným budováním napětí a pochopitelného příběhu, tak i obrovským prostorem pro interpretace na mnoha úrovních. Scott do svých filmů rád vkládá filosofický přesah, v posledních letech si ale zahrává s předponou "pseudo". Blade Runner se podobných označení bát nemusí. Mix zábavného a inteligentního filmu je zcela přirozený a uvěřitelný.
A dodnes výjimečný, protože, ač se to zdá neuvěřitelné, mnoho podobných filmů jako Blade Runner ve stejné kvalitě nemáme ani rovných třicet let od premiéry. Podobné projekty většinou buď sklouznou k béčkové estetice, nebo se musejí stát blockbusterem, aby vydělaly dostatek peněz. Stejné dilema řeší i nevydařený Prometheus, což se mi vůbec neříká snadno.
Blade ale Runnera Scottovi už nikdo neodpáře. Ještě že svou tvrdohlavostí a navracením se k projektu snímek dotlačil do dostatečně vybroušené podoby. George Lucas může jen smutně přihlížet, jak Scott po pětadvaceti letech úspěšně dokončil svůj "životní projekt" a dlouhou fázi upravování kvitují fanoušci s povděkem. Tvůrce Hvězdných válek se totiž za předělávání Staré trilogie chvály nedočkal. I to ukazuje jiné postavení Blade Runnera - filmu, který musel velmi dlouho zrát, ale o to lépe dnes chutná.
V.I.M. FILMU
Ridley Scott vždycky točil dobré filmy, ale ani teď a ani v minulosti nebyl komerční jistotou. Blade Runner je toho důkazem, protože v době svého uvedení v kinech na celé čáře propadl. Rok 1982 zkrátka a jednoduše patřil hodnému malému mimozemšťanovi s dlouhým prstem, který se chtěl vrátit domů. Blade Runner si však svoje fanoušky našel a dnes se právem řadí mezi filmovou klasiku. A má k tomu hodně důvodů.
I člověk, který jinak scifi filmy nevyhledává, totiž musí uznale pokývat hlavou nad tím, jak si Scott poradil s architekturou města budoucnosti. Jeho neo-noir styl má i po čtvrt století podmanivou atmosféru. Déšť, špína a nepořádek tu jde ruku v ruce s nádhernými budovami osvětlenými tisícem neonů, nad hlavami se hrdinům prohánějí létající auta a divák má oprávněný pocit, že do tohohle města by se rozhodně nastěhovat nechtěl, ale sledovat ho z tepla obýváku je velmi příjemné.
Blade Runner však není povrchní pozlátko, které chce na člověka zapůsobit jen tím, jak vypadá. I když filmů natočených podle předlohy literárního klasika P. K. Dicka je hodně, ten Scottův se stále drží na špici. Vedle klasických scifi propriet totiž nabízí příběh, který je nejen napínavý, ale zároveň i chytrý a až překvapivě emocionálně silný. Rutger Hauer si svým ne úplně padoušským Royem Battym hezky nastartoval kariéru (to, že skončil ve srágorách na videu, je jiná věc) a z jeho výkonu člověka mrazí. Na druhou stranu je jeho jednání a touha po životě pochopitelné. Při závěrečném střetu s Deckardem tak vlastně není ani úplně jasné, kdo je tu za toho hodného a kdo za toho zlého.
Scott natočil zkrátka film, který donutí člověka přemýšlet o základních věcech. O podstatě lidství, o dobru a zlu a o tom, kam až je člověk schopen zajít, aby zabránil vlastní smrti. Jednoduché myšlenky v působivém podání. A ani po dvaceti pěti letech Blade Runner ze své působivosti nic neztratil.
VELKÁ RECENZE
Příběh, odehrávající se v Los Angeles v roce 2019, se točí kolem osamělého detektiva Ricka Deckarda (Harrison Ford), který dostane od svého bývalého velitele poručíka Bryanta úkol pátrat po replikantech – androidech, kteří pronikli na Zemi z pracovních kolonií na jiných planetách.
Své pátrání začíná návštěvou společnosti Tyrell, která replikanty vyrábí. Setká se s šéfem koncernu a s mladou ženou Rachael (Sean Young). Na ní provede zkušebně test, který má odhalit, zda je testovaná osoba replikant nebo člověk. Ke svému překvapení Deckard zjišťuje, že Rachael je pouze pokročilý model replikanta a nikoli živá žena.
Malá skupina replikantů vedená Royem Battym (Rutger Hauer) se mezitím snaží odhalit způsob, jakým překonat základní omezení své existence – čtyřletý život. Snaží se proniknout do společnosti Tyrell, aby se mohli setkat přímo se svým tvůrcem, dr. Tyrellem.
Deckard se replikantům dostává na stopu, ale zároveň se zamilovává do Rachael, což ještě mnohem víc komplikuje jeho vztah k replikantům. Ti se zdají být mnohdy více lidskými než sami lidé. Deckard pochybuje o tom, zda sám není replikantem (viz polemika níže).
Příběh graduje, Roy Batty proniká k dr. Tyrellovi a zabije ho. Deckard odhalí místo, kde se schovávají poslední dva zbylí replikanti Pris a Roy. Pris umírá a Deckard s Royem svádí dlouhý souboj v rozpadajícím se starém domě. Nakonec zachrání Roy Deckardovi život, vede krátký monolog o pomíjivosti života a nakonec umírá. Deckard s Rachael společně utíkají.
Za ústřední téma filmu lze považovat, co je podstatou lidskosti, o kterou zde bojují jak replikanti, tak samotný Deckard, který v průběhu filmu projde změnou svého vztahu k nim – od nahlížení na ně jako na věci (při prvním setkání s Rachael řekne „Replikanti jsou jako jiné stroje. Mohou být prospěšní nebo nebezpeční. Pokud jsou prospěšní, netýká se mě to.“) až po lásku k jednomu z nich. Co znamená být člověkem ve chvíli, kdy replikanti jsou (slovy dr. Tyrella) „lidštější než člověk sám“, to je osou filmu.
Již od prvního uvedení filmu do kin se mezi fanoušky rozhořela debata, zda je Rick Deckard replikant nebo člověk. Samotný režisér Ridley Scott se k tomuto tématu nevyjádřil 20 let až do roku 2002, kdy v interview prohlásil, že Deckard je replikant. Tomuto tvrzení oponují jak scenárista Hampton Fancher, tak představitel hlavní role Harrison Ford, kteří tvrdí, že Deckard je člověk. Mezi fanoušky převládá názor, že v původní verzi s happy-endem je Deckard pravděpodobně člověk, zatímco v Director’s Cut verzi z roku 1992 je replikant. Tato možnost je podpořena především snovou sekvencí s jednorožcem a scénou na konci filmu s origami jednorožce, které Gaff zanechal před Deckardovým bytem, jako by tím naznačoval, že Deckardovy vzpomínky a sny byly implantovány.
Předlohou pro film je kniha spisovatele Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách?[2] Příběh knihy je ale (přirozeně) podrobnější a od filmu se v mnohém liší.
Blade Runner je považován některými kritiky za jeden z nejlepších filmů svého žánru, jiní jej označili jako propadák. Exceluje svou výpravou, kamerou a svícením, způsobem snímání i použitou hudbou (a jejím skloubením s obrazovou stránkou filmu), nebo třeba i vypilovanými dialogy. Futuristické Los Angeles je komplexně vykreslené jako temné město, v kterém se mísí různé národnosti a kultury, v kterém prakticky neustále z temného nebe padá déšť. Odkazy k filmu noir, ať už právě výpravou nebo samotnou stavbou příběhu (osamělý detektiv, krásná žena), jsou velmi výrazné. Za konkrétní zdroje inspirace lze považovat třeba filmy Metropolis nebo Alphaville.
Verze z roku 1982 určená pro evropská a americká kina, která je výsledkem zásahů studia Warner Bros. Obsahuje jednak Deckardův vysvětlující voiceover a také happy end, ve kterém Deckard a Rachael odjíždí autem pryč z Los Angeles. Pro tento happy end byly použity nepoužité záběry z filmu Stanley Kubricka Osvícení. Důvodem pro zásahy do filmu byly špatné výsledky testovacích projekcí, při kterých diváci filmu málo rozuměli. Ani Ridley Scott ani Harrison Ford s použitím voiceoveru nesouhlasili.
O FILMU
Počátkem 21. století dosáhla společnost Tyrell ve výzkumu robotů fáze Nexus. její výrobky byly téměř identické s lidmi, nelišily se ani inteligencí. Lidé používali replikanty při nebezpečných výpravách, nebo jako otroky při kolonizaci jiných planet. po krvavé vzpouře replikantů v jedné z mimozemských kolonií byl robotům pod trestem smrti zakázán pobyt na Zemi. Na plnění tohoto nařízení dohlížely speciální jednotky Balde Runner, pověřené vyhledáváním a likvidací replikantů, kteří zákaz poruší. Při svém prvním uvedení před deseti lety ohromil tento snímek diváky svým pohledem na budoucnost a brzy se stal obdivovaným klasickým dílem v žánru sci-fi. Inteligentní a provokativní scénář, volně vycházející z knihy Philipa K. Dicka "Sní androidi o elektrických ovcích ?", výtvarná stránka a zvláštní efekty vytvořily svým autorům odrazový můstek k následující hvězdné kariéře. Rovněž pro některé hlavní představitele - zejména Rutgera Hauera - byl tento film významným mezníkem, který zařadil do kategorie mezinárodních hvězd.
Režisér Ridley Scott - tvůrce Vetřelce, Soupeřů, Thelmy a Lousie - nebyl spokojen se zásahy studia do konečné podoby filmu, ale jeho snaha o prosazení původní verze přinesla ovoce až po letech. Nyní je režisérův sestřih konečně promítán v hlavních světových kinech a jeho ohlas jenom potvrzuje to, co řady nedšených obdivovatelů už dávno věděly - Blade Runner je jedním z vrcholů světové kinematografie 80. let.
Ocenění:
Academy Awards (nominace)
1983 - Výprava (nominace)
1983 - Vizuální efekty (nominace)
Golden Globes
1983 - Vangelis (Nejlepší hudba) (nominace)
BAFTA
1983 - Jordan Cronenweth (Nejlepší kamera)
1983 - Kostýmy
1983 - Výprava
1983 - Nejlepší střih (nominace)
1983 - Vangelis (Hudba) (nominace)
1983 - Zvuk (nominace)
1983 - Masky (nominace)
1983 - Vizuální efekty (nominace)
New York Film Critics Circle (nominace)
1982 - Jordan Cronenweth (Nejlepší kamera) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
1982 - Jordan Cronenweth (Nejlepší kamera) (nominace)
DABING
1. DABING ( VHS, TV, DVD, Blu-ray, UHD )
V českém znění: Ladislav Županič - Harrison Ford (Rick Deckard), Zdeněk Mahdal - Rutger Hauer (Roy Batty), Jan Pohan - Joe Turkel (Eldon Tyrell), Bedřich Šetena - William Sanderson (J. F. Sebastian), Jaroslav Kaňkovský - Brion James (Leon Kowalski), Jiří Štěpnička - Morgan Paull (Holden), Nela Boudová - Sean Young (Rachel), Ljuba Krbová - Daryl Hannah (Pris), Inka Šecová - Joanna Cassidy (Zhora), Karel Richter - M. Emmet Walsh (Bryant)
Zvuk: Lubomír Zajíc
Produkce: Jaromír Šindelář
Překlad: Nikolaj Šatochin
Dialogy a režie českého znění: Marie Fronková
Vyrobilo: pro Warner Home Video Filmové studio Barrandov Dabing 1992
2. DABING ( Nova )
V českém znění: Petr Štěpán - Harrison Ford (Rick Deckard), Jan Šťastný - Rutger Hauer (Roy Batty), Antonín Navrátil - Brion James (Leon Kowalski), Pavel Rímský - Joe Turkel (Dr. Eldon Tyrell + vypravěč), Pavel Vondra - Morgan Paull (Holden), Jiří Bábek - William Sanderson (J.F. Sebastian), Jolana Smyčková - Sean Young (Rachael), Zdeněk Maryška - M. Emmet Walsh, Ben Astar (Bryant, Abdul), Ivo Novák - Edward James Olmos (Gaff + titulky), Terezie Taberyová - Daryl Hannah (Pris), Bohuslav Kalva - James Hong (Hannibal Chew), Petra Tišnovská - Joanna Cassidy (Zhora), Ladislav Cigánek - Hy Pyke (Taffey Lewis) + Marc Smith (hlas reklamy), Radka Malá - Kimiko Hiroshige (Kambo), Jana Páleníčková
Překlad: Jan Viewegh
Zvuk: Radomír Šrámek
Produkce: Martin Odehnal, Marcela Bártová
Dialogy a režie: Martin Kot
Vyrobila: DW Agentura s.r.o. pro Cet 21 s.r.o. 2018
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.6.1982
Premiéra USA: 25.6.1982 Warner Bros. US
Premiéra Velká Britávie: 23.11.2007 Warner Bros. UK
Premiéra Hong Kong: 22.12.1982
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.1992 (VHS) Warner Home Video, 3.12.2007 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 25.9.1999 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: 1.12.2010 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 833 644
Tržby celkem - $ 41 600 000
Návštěvnost v ČR 30 604
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000
REMAKE / POKRAČOVÁNÍ FILMU
Blade Runner gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/a1260/
Sci-Fi / Thriller, USA / Hong Kong, 1982
Režie: Ridley Scott, Hrají: Harrison Ford, Rutger Hauer
Blade Runner 2049 gastonrolinc.webnode.cz/news/a1261/
Sci-Fi / Mysteriózní, USA / Velká Británie, 2017
Režie: Denis Villeneuve, Hrají: Ryan Gosling, Harrison Ford
„Los Angeles 2019; DVD 2007: Zdokonalená vize budoucnosti. Finální sestřih futuristického mistrovského díla na poli science fiction.“
OBSAH
Počátkem 21. století dosáhla společnost Tyrell ve výzkumu robotů fáze Nexus. Její výrobky byly téměř identické s lidmi, nelišily se ani inteligencí. Lidé používali replikanty při nebezpečných výpravách nebo jako otroky při kolonizaci jiných planet. Po krvavé vzpouře replikantů v jedné z mimozemských kolonií byl robotům pod trestem smrti zakázán pobyt na Zemi. Na plnění tohoto nařízení dohlížely speciální jednotky Blade Runner, pověřené vyhledáváním a likvidací replikantů, kteří zákaz poruší.Při svém prvním uvedení před deseti lety ohromil tento snímek diváky svým pohledem na budoucnost a brzy se stal obdivovaným klasickým dílem v žánru sci-fi. Inteligentní a provokativní scénář, volně vycházející z knihy Philipa K. Dicka "Sní androidi o elektrických ovcích?", výtvarná stránka a zvláštní efekty vytvořily svým autorům odrazový můstek k následující hvězdné kariéře. Rovněž pro některé hlavní představitele - zejména Rutgera Hauera - byl tento film významným mezníkem - rolí Roye Battyho se zařadil do kategorie mezinárodních hvězd. Režisér Ridley Scott nebyl spokojen se zásahy studia do konečné podoby filmu, ale jeho snaha o prosazení původní verze přinesla ovoce až po letech.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Úchvatné sci-fi, v kterém dostal Ridley Scott jedinečnou šanci velmi volně zadaptovat náhled F.K. Dicka do Delfské věštírny, z které si přinesl vidinu světa vzdáleného, ale přitom tolik blízkého. Temná atmosféra jaká je u filmů noir zvykem je tu skvěle doplněna o dokonalou hudbu (Vangelis), skvělý cit pro režii a výběr herců. Stále promočený Harrison Ford odvádí výborný výkon vedle, kterého se Rutger Hauer rozhodně neztrácí a předvádí nezapomenutelné okamžiky filmových dějin. Ostatní role nejsou tolik působivé, zajímavé a poutavé. Na jednu stranu jsi sem hodnocením v podobě 5* jistý, ale na druhou mám i pochyby. Jenže ty celková vizuální stránka filmu naprosto odsouvá a je úžasné, co Scott dokázal vytvořit za svět. I přes první pokus shlédnout toto dílu, při kterém jsem usnul, jsem se nevzdal a odhalil jsem mnohé skryté stránky nejtemnější sci-fi (minimálně) 80. let. (Djkoma) 5*
Nejpůsobivější videoklip k Vangelisově hudbě. Mistrovské dílo plné dechberoucích obrazů, dotvářejících noirovou atmosféru světa pomíjejících jistot, a závažných filozofických otázek (co dělá člověka člověkem, od čeho jsme na světě), které je na základní úrovni poměrně snadno srozumitelné (nakonec záleží hlavně na tom, čemu věříme), ale zároveň ponechává dost prostoru pro divákovy úvahy. Přes svou ponurost a designovou vypiplanost zároveň nejde o těžkopádný film, který by se opájel vlastní krásou. Stále s přehledem to nejlepší, co Scott natočil. (Hodnotím Final Cut.) 95% Zajímavé komentáře: k212, jahol, mm13, dobytek, Zóna, Triple H, Dominicus, Vinczent, danodo. (Matty) 5*
Jedna z nejneutěšenějších vizí budoucnosti, a přitom se nekoná žádný zánik civilizace, žádná epidemie, nic takového. A lidé mimo hlavní zápletku si možná ve světě Blade Runnera žijí taky celkem spokojeně...tak proč ten depresivní pocit? Je to především naprosto dokonalou atmosférou odvrácené stránky svým způsobem asimovského světa, kterou Ridley Scott načrtnul způsobem tak nehorázně megalomanským, že ve své době zkrátka neměl obdoby. Ale těžko říct jak by Blade Runner uspěl bez Vangelisova úchvatného OST... Překvapivě nejvíc na mě zapůsobil Edward James Olmos. Nehoráznost, že? Ale je to tak... Absolutně jsem nevěděl, co mám od Blade Runnera čekat...nebylo to lehké pokoukání, ale byl to silný zážitek. Duch P. K. Dicka, Williama Gibsona a jim podobných je tu. Pro někoho navždy, pro někoho nikdy. Nic mezi tím. 90% (Gemini) 5*
GOLDIE FILMU
Zatímco se na internetu objevují první tu více, tu méně rozčarované reakce na Promethea, my si zatím připomeňme film, který Ridleymu Scottovi pomohl ke statusu kultovního režiséra. Je jím Blade Runner, adaptace novely P. K. Dicka "Sní androidi o elektronických ovečkách?", jenž vznikal v tak obtížných podmínkách, že můžeme výsledek považovat spíš za souhru velmi šťastných náhod než cokoliv jiného.
Příběh likvidátora zatoulaných replikantů Deckarda (Harrison Ford), který nakonec ve svých umělých protivnících najde víc lidskosti, než kolik jí doposud viděl u lidí z masa a kostí, poznamenala hlavně velmi těžká produkce. Atomizovaný štáb se navzájem nesnášel a studioví hlavouni to filmařům nijak zvlášť neulehčovali.
Scott byl prý natolik pohlcen výtvarným řešením, že herci vůbec netušili, jaký dějový význam má která scéna. Harrison Ford se s Ridleym dodnes neshoduje v tom, jestli má i jeho postava být replikant, nebo ne. On ji hraje jako člověka, Scott vždy nechává otevřená vrátka k výkladu jeho nelidského původu. I to je jeden z paradoxů filmu, jehož konečnou verzi schválenou režisérem jsme mohli spatřit až před pěti lety.
Obzvlášť zmatené bylo právě vydávání dalších a dalších více či méně "režisérských" vydání, které film poměrně důsledně posouvaly jinam. V první verzi byl například prý ne moc smysluplný voiceover a sluníčkový happy end. Jak se film postupně stával kultem, bylo pro Scotta snadnější svou vizi doplňovat, takže ji znovuuvedl celkem šestkrát. Ano, v tuto chvíli skutečně můžete různě na internetu a v půjčovnách (nebo v souborném vydání) nalézt sedm různých Blade Runnerů!
Scott ale podobným způsobem pracoval vždy a poslední roky to vypadá, že na kinoverze svých filmů zcela rezignuje a soustředí se rovnou na pozdější vydání na různých nosičích.
Tato goldie tedy svou chválu směřuje k "finálnímu cutu" z roku 2007, po němž Scott prohlásil, že teď už se snímek dostal do dostatečně "zamýšlené" podoby, aby se od něj mohl již trvale posunout k další práci. Ne všichni členové štábu se s ním shodují a upřednostňují některé ze starších vydání, vnímejme ale režisérův názor jako ten nejsprávnější.
A tato verze je nepochybně skvělým progresivním relativně komorním sci-fi, což jsou tři atributy, jež máme ve vědeckofantastickém žánru zřejmě nejraději. Příběh nám jistě nejen v náznacích připomene RUR, ale nepodařilo se mi zjistit, jestli se k němu Scott nebo Dick otevřeně hlásí, "vykrádají" ho, nebo se prostě náhodou naladili na podobnou vlnu jako Karel Čapek.
Blade Runner baví jak samotným budováním napětí a pochopitelného příběhu, tak i obrovským prostorem pro interpretace na mnoha úrovních. Scott do svých filmů rád vkládá filosofický přesah, v posledních letech si ale zahrává s předponou "pseudo". Blade Runner se podobných označení bát nemusí. Mix zábavného a inteligentního filmu je zcela přirozený a uvěřitelný.
A dodnes výjimečný, protože, ač se to zdá neuvěřitelné, mnoho podobných filmů jako Blade Runner ve stejné kvalitě nemáme ani rovných třicet let od premiéry. Podobné projekty většinou buď sklouznou k béčkové estetice, nebo se musejí stát blockbusterem, aby vydělaly dostatek peněz. Stejné dilema řeší i nevydařený Prometheus, což se mi vůbec neříká snadno.
Blade ale Runnera Scottovi už nikdo neodpáře. Ještě že svou tvrdohlavostí a navracením se k projektu snímek dotlačil do dostatečně vybroušené podoby. George Lucas může jen smutně přihlížet, jak Scott po pětadvaceti letech úspěšně dokončil svůj "životní projekt" a dlouhou fázi upravování kvitují fanoušci s povděkem. Tvůrce Hvězdných válek se totiž za předělávání Staré trilogie chvály nedočkal. I to ukazuje jiné postavení Blade Runnera - filmu, který musel velmi dlouho zrát, ale o to lépe dnes chutná.
V.I.M. FILMU
Ridley Scott vždycky točil dobré filmy, ale ani teď a ani v minulosti nebyl komerční jistotou. Blade Runner je toho důkazem, protože v době svého uvedení v kinech na celé čáře propadl. Rok 1982 zkrátka a jednoduše patřil hodnému malému mimozemšťanovi s dlouhým prstem, který se chtěl vrátit domů. Blade Runner si však svoje fanoušky našel a dnes se právem řadí mezi filmovou klasiku. A má k tomu hodně důvodů.
I člověk, který jinak scifi filmy nevyhledává, totiž musí uznale pokývat hlavou nad tím, jak si Scott poradil s architekturou města budoucnosti. Jeho neo-noir styl má i po čtvrt století podmanivou atmosféru. Déšť, špína a nepořádek tu jde ruku v ruce s nádhernými budovami osvětlenými tisícem neonů, nad hlavami se hrdinům prohánějí létající auta a divák má oprávněný pocit, že do tohohle města by se rozhodně nastěhovat nechtěl, ale sledovat ho z tepla obýváku je velmi příjemné.
Blade Runner však není povrchní pozlátko, které chce na člověka zapůsobit jen tím, jak vypadá. I když filmů natočených podle předlohy literárního klasika P. K. Dicka je hodně, ten Scottův se stále drží na špici. Vedle klasických scifi propriet totiž nabízí příběh, který je nejen napínavý, ale zároveň i chytrý a až překvapivě emocionálně silný. Rutger Hauer si svým ne úplně padoušským Royem Battym hezky nastartoval kariéru (to, že skončil ve srágorách na videu, je jiná věc) a z jeho výkonu člověka mrazí. Na druhou stranu je jeho jednání a touha po životě pochopitelné. Při závěrečném střetu s Deckardem tak vlastně není ani úplně jasné, kdo je tu za toho hodného a kdo za toho zlého.
Scott natočil zkrátka film, který donutí člověka přemýšlet o základních věcech. O podstatě lidství, o dobru a zlu a o tom, kam až je člověk schopen zajít, aby zabránil vlastní smrti. Jednoduché myšlenky v působivém podání. A ani po dvaceti pěti letech Blade Runner ze své působivosti nic neztratil.
VELKÁ RECENZE
Příběh, odehrávající se v Los Angeles v roce 2019, se točí kolem osamělého detektiva Ricka Deckarda (Harrison Ford), který dostane od svého bývalého velitele poručíka Bryanta úkol pátrat po replikantech – androidech, kteří pronikli na Zemi z pracovních kolonií na jiných planetách.
Své pátrání začíná návštěvou společnosti Tyrell, která replikanty vyrábí. Setká se s šéfem koncernu a s mladou ženou Rachael (Sean Young). Na ní provede zkušebně test, který má odhalit, zda je testovaná osoba replikant nebo člověk. Ke svému překvapení Deckard zjišťuje, že Rachael je pouze pokročilý model replikanta a nikoli živá žena.
Malá skupina replikantů vedená Royem Battym (Rutger Hauer) se mezitím snaží odhalit způsob, jakým překonat základní omezení své existence – čtyřletý život. Snaží se proniknout do společnosti Tyrell, aby se mohli setkat přímo se svým tvůrcem, dr. Tyrellem.
Deckard se replikantům dostává na stopu, ale zároveň se zamilovává do Rachael, což ještě mnohem víc komplikuje jeho vztah k replikantům. Ti se zdají být mnohdy více lidskými než sami lidé. Deckard pochybuje o tom, zda sám není replikantem (viz polemika níže).
Příběh graduje, Roy Batty proniká k dr. Tyrellovi a zabije ho. Deckard odhalí místo, kde se schovávají poslední dva zbylí replikanti Pris a Roy. Pris umírá a Deckard s Royem svádí dlouhý souboj v rozpadajícím se starém domě. Nakonec zachrání Roy Deckardovi život, vede krátký monolog o pomíjivosti života a nakonec umírá. Deckard s Rachael společně utíkají.
Za ústřední téma filmu lze považovat, co je podstatou lidskosti, o kterou zde bojují jak replikanti, tak samotný Deckard, který v průběhu filmu projde změnou svého vztahu k nim – od nahlížení na ně jako na věci (při prvním setkání s Rachael řekne „Replikanti jsou jako jiné stroje. Mohou být prospěšní nebo nebezpeční. Pokud jsou prospěšní, netýká se mě to.“) až po lásku k jednomu z nich. Co znamená být člověkem ve chvíli, kdy replikanti jsou (slovy dr. Tyrella) „lidštější než člověk sám“, to je osou filmu.
Již od prvního uvedení filmu do kin se mezi fanoušky rozhořela debata, zda je Rick Deckard replikant nebo člověk. Samotný režisér Ridley Scott se k tomuto tématu nevyjádřil 20 let až do roku 2002, kdy v interview prohlásil, že Deckard je replikant. Tomuto tvrzení oponují jak scenárista Hampton Fancher, tak představitel hlavní role Harrison Ford, kteří tvrdí, že Deckard je člověk. Mezi fanoušky převládá názor, že v původní verzi s happy-endem je Deckard pravděpodobně člověk, zatímco v Director’s Cut verzi z roku 1992 je replikant. Tato možnost je podpořena především snovou sekvencí s jednorožcem a scénou na konci filmu s origami jednorožce, které Gaff zanechal před Deckardovým bytem, jako by tím naznačoval, že Deckardovy vzpomínky a sny byly implantovány.
Předlohou pro film je kniha spisovatele Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách?[2] Příběh knihy je ale (přirozeně) podrobnější a od filmu se v mnohém liší.
Blade Runner je považován některými kritiky za jeden z nejlepších filmů svého žánru, jiní jej označili jako propadák. Exceluje svou výpravou, kamerou a svícením, způsobem snímání i použitou hudbou (a jejím skloubením s obrazovou stránkou filmu), nebo třeba i vypilovanými dialogy. Futuristické Los Angeles je komplexně vykreslené jako temné město, v kterém se mísí různé národnosti a kultury, v kterém prakticky neustále z temného nebe padá déšť. Odkazy k filmu noir, ať už právě výpravou nebo samotnou stavbou příběhu (osamělý detektiv, krásná žena), jsou velmi výrazné. Za konkrétní zdroje inspirace lze považovat třeba filmy Metropolis nebo Alphaville.
Verze z roku 1982 určená pro evropská a americká kina, která je výsledkem zásahů studia Warner Bros. Obsahuje jednak Deckardův vysvětlující voiceover a také happy end, ve kterém Deckard a Rachael odjíždí autem pryč z Los Angeles. Pro tento happy end byly použity nepoužité záběry z filmu Stanley Kubricka Osvícení. Důvodem pro zásahy do filmu byly špatné výsledky testovacích projekcí, při kterých diváci filmu málo rozuměli. Ani Ridley Scott ani Harrison Ford s použitím voiceoveru nesouhlasili.
O FILMU
Počátkem 21. století dosáhla společnost Tyrell ve výzkumu robotů fáze Nexus. její výrobky byly téměř identické s lidmi, nelišily se ani inteligencí. Lidé používali replikanty při nebezpečných výpravách, nebo jako otroky při kolonizaci jiných planet. po krvavé vzpouře replikantů v jedné z mimozemských kolonií byl robotům pod trestem smrti zakázán pobyt na Zemi. Na plnění tohoto nařízení dohlížely speciální jednotky Balde Runner, pověřené vyhledáváním a likvidací replikantů, kteří zákaz poruší. Při svém prvním uvedení před deseti lety ohromil tento snímek diváky svým pohledem na budoucnost a brzy se stal obdivovaným klasickým dílem v žánru sci-fi. Inteligentní a provokativní scénář, volně vycházející z knihy Philipa K. Dicka "Sní androidi o elektrických ovcích ?", výtvarná stránka a zvláštní efekty vytvořily svým autorům odrazový můstek k následující hvězdné kariéře. Rovněž pro některé hlavní představitele - zejména Rutgera Hauera - byl tento film významným mezníkem, který zařadil do kategorie mezinárodních hvězd.
Režisér Ridley Scott - tvůrce Vetřelce, Soupeřů, Thelmy a Lousie - nebyl spokojen se zásahy studia do konečné podoby filmu, ale jeho snaha o prosazení původní verze přinesla ovoce až po letech. Nyní je režisérův sestřih konečně promítán v hlavních světových kinech a jeho ohlas jenom potvrzuje to, co řady nedšených obdivovatelů už dávno věděly - Blade Runner je jedním z vrcholů světové kinematografie 80. let.
Ocenění:
Academy Awards (nominace)
1983 - Výprava (nominace)
1983 - Vizuální efekty (nominace)
Golden Globes
1983 - Vangelis (Nejlepší hudba) (nominace)
BAFTA
1983 - Jordan Cronenweth (Nejlepší kamera)
1983 - Kostýmy
1983 - Výprava
1983 - Nejlepší střih (nominace)
1983 - Vangelis (Hudba) (nominace)
1983 - Zvuk (nominace)
1983 - Masky (nominace)
1983 - Vizuální efekty (nominace)
New York Film Critics Circle (nominace)
1982 - Jordan Cronenweth (Nejlepší kamera) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
1982 - Jordan Cronenweth (Nejlepší kamera) (nominace)
DABING
1. DABING ( VHS, TV, DVD, Blu-ray, UHD )
V českém znění: Ladislav Županič - Harrison Ford (Rick Deckard), Zdeněk Mahdal - Rutger Hauer (Roy Batty), Jan Pohan - Joe Turkel (Eldon Tyrell), Bedřich Šetena - William Sanderson (J. F. Sebastian), Jaroslav Kaňkovský - Brion James (Leon Kowalski), Jiří Štěpnička - Morgan Paull (Holden), Nela Boudová - Sean Young (Rachel), Ljuba Krbová - Daryl Hannah (Pris), Inka Šecová - Joanna Cassidy (Zhora), Karel Richter - M. Emmet Walsh (Bryant)
Zvuk: Lubomír Zajíc
Produkce: Jaromír Šindelář
Překlad: Nikolaj Šatochin
Dialogy a režie českého znění: Marie Fronková
Vyrobilo: pro Warner Home Video Filmové studio Barrandov Dabing 1992
2. DABING ( Nova )
V českém znění: Petr Štěpán - Harrison Ford (Rick Deckard), Jan Šťastný - Rutger Hauer (Roy Batty), Antonín Navrátil - Brion James (Leon Kowalski), Pavel Rímský - Joe Turkel (Dr. Eldon Tyrell + vypravěč), Pavel Vondra - Morgan Paull (Holden), Jiří Bábek - William Sanderson (J.F. Sebastian), Jolana Smyčková - Sean Young (Rachael), Zdeněk Maryška - M. Emmet Walsh, Ben Astar (Bryant, Abdul), Ivo Novák - Edward James Olmos (Gaff + titulky), Terezie Taberyová - Daryl Hannah (Pris), Bohuslav Kalva - James Hong (Hannibal Chew), Petra Tišnovská - Joanna Cassidy (Zhora), Ladislav Cigánek - Hy Pyke (Taffey Lewis) + Marc Smith (hlas reklamy), Radka Malá - Kimiko Hiroshige (Kambo), Jana Páleníčková
Překlad: Jan Viewegh
Zvuk: Radomír Šrámek
Produkce: Martin Odehnal, Marcela Bártová
Dialogy a režie: Martin Kot
Vyrobila: DW Agentura s.r.o. pro Cet 21 s.r.o. 2018
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 25.6.1982
Premiéra USA: 25.6.1982 Warner Bros. US
Premiéra Velká Britávie: 23.11.2007 Warner Bros. UK
Premiéra Hong Kong: 22.12.1982
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.1992 (VHS) Warner Home Video, 3.12.2007 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 25.9.1999 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: 1.12.2010 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 833 644
Tržby celkem - $ 41 600 000
Návštěvnost v ČR 30 604
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000
REMAKE / POKRAČOVÁNÍ FILMU
Blade Runner gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/a1260/
Sci-Fi / Thriller, USA / Hong Kong, 1982
Režie: Ridley Scott, Hrají: Harrison Ford, Rutger Hauer
Blade Runner 2049 gastonrolinc.webnode.cz/news/a1261/
Sci-Fi / Mysteriózní, USA / Velká Británie, 2017
Režie: Denis Villeneuve, Hrají: Ryan Gosling, Harrison Ford
Tvůrci a herci
Ridley Scott (Režie), Michael Deeley (Produkce), Vangelis (Hudba), Jordan Cronenweth (Kamera), Marsha Nakashima (Střih), Terry Rawlings (Střih), Jane Feinberg (Casting), Mike Fenton (Casting), Marci Liroff (Casting), Lawrence G. Paull (Scénografie), Michael Kaplan (Kostýmy), Charles Knode (Kostýmy), Bud Alper (Zvuk), Graham V. Hartstone (Zvuk), Marvin G. Westmore (Masky), Brad Wilder (Masky), Hampton Fancher (Scénář), David Webb Peoples (Scénář), Philip Kindred Dick (kniha) (Předloha), Harrison Ford (Herec), Rutger Hauer (Herec), Sean Young (Herec), Edward James Olmos (Herec), M. Emmet Walsh (Herec), Daryl Hannah (Herec), William Sanderson (Herec), Brion James (Herec), Joe Turkel (Herec), Joanna Cassidy (Herec), James Hong (Herec), Morgan Paull (Herec), Alexis Rhee (Herec), Dawna Lee Heising (Herec), Hy Pyke (Herec), Carolyn DeMirjian (Herec)
- Podle vydavatelství Comics Centrum ovlivnily výtvarnou stránku filmu detailní kresby Geoffa Darrowa, který spolu s Frankem Millerem vytvořil komiks "Drsná škola" inspirovaný povídkou Philipa K. Dicka "Elektrický mravenec".
- Film byl v roce 2008 zařazen Americkou filmovou institucí v žebříčku nejlepších sci-fi filmů na 6. místo.
- I přes vynikající výpravu a efekty zůstaly Oscarové nominace filmu za nejlepší výpravu/scénografii a vizuální efekty neproměněny. V témže roce se totiž objevil i Spielbergův snímek E.T. – Mimozemšťan (1982).
- Pro realizaci verze Final Cut byl vyhrazen jeden den zcela nového natáčení, který vešel ve známost jako "Greenscreen Shoot". Účelem bylo především opravit chybu z původní verze filmu, kdy herečku ztvárňující roli replikantky Zhory (Joanna Cassidy) nahradila při nebezpečné scéně (prorážení skleněných vytrýn) kaskadérka Lee Pulford. Za účasti Joanny Cassidy byly pořízeny zcela nové záběry, které s pomocí speciální a digitální technologie nahradili původní obličej kaskadérky Lee Pulford za obličej Joanny Cassidy. Sama herečka byla ve finále velmi překvapena, že ji kostým Zhory stále padl, a stejně tak uvedla v úžas i tamnější natáčecí štáb tím, kterak i po dvaceti pěti letech snadno a přesně napodobila své pohyby.
- Ridley Scott již několikráte zvažoval realizaci sequelu. Některé ze sequelových scénářů byly nakonec vydány jako knižní novely, nicméně během práce na DVD verzi Final Cut v roce 2007 Scott opětovně rozmýšlel o pokračování popisující život Rachel (Sean Young) a Deckarda (Harrison Ford) po událostech původního filmu. Sama herečka Sean Young projevila veliký zájem o zopakování své role Rachel. Na Comic-Conu v roce 2007 Scott znovu prohlásil, že zvažuje realizaci sequelu, přičemž v září 2008 se již psal scénář, za kterým stálo duo Travis Wright a John Glenn. Scénář měl mj. popisovat život v mimozemských koloniích a též objasňoval osud společnosti Tyrell Corp. po smrti jejího zakladatele. Konečně v březnu roku 2011 se po vyjednávání podařilo Brodericku Johnsonovi a Andrew A. Kosoveovi z Alcon Entertainment získat filmová a televizní práva od Buda Yorkina.
- Počáteční scéna filmu, známá též jako "Hades landscape", byla nafilmována pomocí uměle vytvořeného pohledu z perspektivy. Samotný model, který byl filmován, měl 13 stop na délku a 18 stop na šířku (396 cm x 548 cm). Bylo též použito skoro 11 km vláknové optiky a k celkovému nasvícení bylo zapotřebí více než 2000 světel.
- Hotel Bradbury, v nemž se odehrává závěrečný střet mezi Deckardem (Harrison Ford) a Royem (Rutger Hauer), je tatáž budova, která se vyskytuje v epizodě seriálu The Outer Limits (od r. 1963) s názvem "The Demon With a Glass Hand.
- V roce 1997 byla společností Westwood Studios na motivy filmu vytvořena stejnojmenná hra. Ve hře nehrajete za Deckarda (Harrison Ford), ale za nováčka mezi Blade Runners Ray McCoye, který je pověřen zcela jiným případem, než jeho filmový kolega. Přesto se ve hře pohybujete po stejných, ale i zcela nových lokacích. Navštívíte a promluvíte si se spoustou charakterů známých z filmu, jako jsou například Rachel, Dr. Tyrell, Chew, Leon nebo J.F.Sabastian, z nichž většina byla nadabována původními herci.
- Na jednej budove je jasne vidieť nápis Bradbury. Ide o poctu ďalšiemu velikánovi sci-fi, Rayovi Bradburymu, autorovi diela "451 stupňov Fahrenheita".
- Název Blade Runner vytvořil původně spisovatel Alan E. Nourse pro svůj stejnojmenný román z roku 1974. Výraz, původně psaný dohromady, je v angličtině slangovým výrazem pro pašeráky léků a lékařského náčiní. Noursův román měl být koncem sedmdesátých let zfilmován, z projektu však sešlo (scénář k tomuto nerealizovanému filmu mimochodem napsal legendární beatnik William S. Burroughs). Název Noursova / Burroughsova nedokončeného projektu se však zalíbil Scottovi a ten se proto rozhodl použít tento výraz do názvu svého filmu, ač ten nemá s původním románem vůbec nic společného.
- Při zkušebním promítání původního 115minutového snímku zaznamenal Blade Runner takový neúspěch, že musel být sestříhán na 89minutovou verzi vypuštěnou do kin. To vysvětluje množství chyb a nedostatků ve vyprávění a návaznostech.
Odkazy