Katyň / Katyń (2007/117/Polsako/Drama, Historický, Válečný) 74%
18.07.2018 12:38
JEDNOU VĚTOU
„Příběh o zločinu, který měl zůstat zapomenut.“
OBSAH
Slavný polský režisér Andrzej Wajda ve svém právě dokončeném filmu Katyň zpracoval jednu z nejtemnějších událostí polských dějin: masakr 22 500 polských vojáků i civilistů, který provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Kolem katyňského masakru vznikla řada kontroverzí a nejasností. Hromadné hroby obětí odhalili Němci v roce 1941. Moskva na oplátku z masakru obvinila Němce, západ o masakru mlčel... Rusko až po padesáti letech mlčení v roce 1990 přiznalo, že Stalin vraždy polské vojenské a společenské elity opravdu nařídil. Přesto Rusko stále odmítá odtajnit dokumenty týkající se této události a uznat masakr za genocidu. Filmové drama, které Wajda natočil podle knihy Katyń: Post Mortem od Adrzeje Mularczyka, se zaměřuje na příběhy lidí, které masakr s různou intenzitou osobně zasáhnul. Právě tak jako zasáhnul jeho tvůrce: v Katyni byl zavražděn Wajdův otec a také strýc hudebního skladatele Kryzstofa Pendereckého. Osou filmu jsou osudy žen, které ztratily své manžely, bratry, syny. Některé z nich se také dostávají do sovětského zajetí, jiné hledají důkazy o jejich přežití, další apaticky čekají, smířené s tím nejhorším možným scénářem. Film představuje jednu z nejhrůznějších vražd především pohledem rodinných příslušníků, prostřednictvím jejich marných nadějí a prožívaného utrpení. Film byl v roce 2008 nominován na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Sám Andrzej Wajda je držitelem čestného Oscara za celoživotní dílo. Získal ho v roce 2000.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce. (Malarkey) 4*
Utahaný spíše historický než válečný snímek o hrůzách, které se dopustili vojáci sovětského svazu na polských občanech. Každý, kdo o katyňském masakru ví ještě dříve, než film začne, je připraven minimálně o překvapení (můj případ) a hodinu a půl čeká na konec, který snad jako jediná část filmu opravdu stojí za vidění. Skvěle natočenému závěru totiž nejen svou chytrostí, provedením i nasnímáním může v dnešním evropském filmu cokoliv konkurovat. Vojáci postupně odříkávající modlitbu při střelbě působí opravdu mrazivě a reálně současně. Přesto se mi nabízí otázka, zda je silnější vytvořený snímek o masakru, nebo samotná aura masakru, která vnáší mrazivost především do poslední části filmu. Jinak je pěkné vidět, že polský velikán Andrzej Wajda i přes svůj krásný věk 81 let dokázal natočit chvílemi až moc osobní a komorní snímek, ale především vytvořil památku na incident, který nesmí být zapomenut. (Djkoma) 3*
Dobře, pane Wajdo, velmi dobře. Film prosím zavázat ozdobnou mašličkou a poslat současným oficiálním ruským místům, protože za zdůvodnění jejich společné "epizody" s nacisty " To byl strategický plán v boji proti nacistům" bych je nejradši nakopal do prdele. Bylo vidět, že Wajdovi na tom filmu hodně záleží, ještě aby ne, když v Katyni přišel o tatínka, jenže ta snaha byla právě ke škodě. Přesněji řečeno časově nesouvislé vyprávění příběhu. Z mého pohledu právě tohle rozmělění do dvou časových pásem, byť je od sebe dělí jen pár let, hrozně ubralo na celkové síle. Ale dobrý, absentující souvislá časová postupka je vlastně jediná výtka a kvůli tomu tenhle film nehodlám sestřelit. Naopak Katyň má pro nás všechny obrovskou vypovídající hodnotu a z hlediska dneška, kdy za slovem Katyň - následuje trapné mlčení nejen ze strany Ruska, ale i celého světa, považuju tenhle film za jasný hlas, kterýho si já osobně velmi cením. Stejně tak tleskám panu Wajdovi i za menší, ale velmi emotivní detaily - začátek, kdy společně přijedou jak největší kamarádi nackové a sověti, ukázka toho jak se "dělá" pravda, kdy nejdříve nacisti a za pár let sověti používají naprosto totožné metody jak "informovat" o Katyňi a i když tohle byla síla sama o sobě, tak na závěrečnou scénu ........... ufff to musí pozůstalý a zřejmě i ostatní Poláky fakt hodně bolet. (Enšpígl) 4*
VELKÁ RECENZE
Každý národ má své mučedníky. A skoro každý má i své národní trauma, které po desetiletí vzbuzuje silné emoce, nutí k přemýšlení, hledání „vyšší spravedlnosti,“ a zcela jistě by nemělo být zapomenuto. Pomineme-li nezvladatelné řádění přírodních živlů, ne náhodou jsou takové národní tragédie ve sdílené paměti spojeny s útlakem, válkami, genocidami a invazemi všeho druhu. Někdy je činitel bezpráví od začátku snadno pojmenovatelný, jindy se zdá, jakoby společenství drtil válec bez řidiče i ovládacího ústrojí, především pak brzdy. Řečeno silně pateticky, za takové situace múzy mlčí, dosud platné hodnoty jsou zapomenuty a jednotlivec a jeho utrpení znamenají méně než nic. Právě tehdy – a snad možná ještě víc, až si sedne prach a oschne krev - se vyrojí neodbytné otázky: Jak k tomu mohlo dojít? Nedalo se tomu nějak zabránit? Co nás ochromilo? Proč jsme se nebránili? A po letech možná i zmoudřelé: Co si z toho máme vzít do budoucna?
Pro naše severní sousedy je jedním z největších traumat tragédie v Katyni, při které ruské jednotky na počátku války popravily 15 tisíc polských důstojníků, mezi jinými i otce filmového klasika Andrzeje Wajdy. Ten pro svůj dlouho připravovaný film Katyň zvolil optiku pozůstalých. Wajda byl jedním z těch, kdo v oněch pohnutých momentech novodobé polské historie prožil násilné odloučení od otce, aniž se s ním někdy víc shledal. Tato zkušenost, jak v mnoha rozhovorech uvádí, byla klíčovou pro jeho vnímání světa. Víc než osmdesátiletému, stále však čipernému tvůrci se ve filmu poměrně výstižně podařilo zobrazit emoce, kterých byl tehdy zřejmě plný on i jeho bezprostřední okolí. Ukazuje zmatek, zoufalství, strach z budoucnosti, živení se klamnou nadějí, ale i zlost nad „přepisováním dějin“ (německá propaganda vinila z masakru Rusy, Rusové po dobytí polských území rozjeli propagandu přesně opačnou). Příběh samotný, jeho postavy a situace, které měly ilustrovat ironii dějin, jsou však bohužel poněkud těžkopádné.
Wajda si musel být vědom toho, že linie pozůstalých musí mít svůj protipól ve „velkých dějinách“ a postavách důstojníků, jinak jeho autorský záměr nevynikne. Režisér film zřejmě natočil hlavně pro zahraniční publikum a tak nás trochu školometsky, ne příliš přehledně a už vůbec ne vyhroceně seznamuje se zlomovými událostmi a postavami důstojníků. Nejsou sice nijak zvlášť prokreslení, ale dilema „čekat a spoléhat na válečné konvence a nebo povstat“ jim dává potenciál pro drama jako hrom. Wajda se v těchto robustních a pro české oko poměrně patetických scénách, kdy se z jednotlivců stávají věšáky na hesla a ideje, snaží ukázat, že bojovné křídlo mělo dost kuráže na to, aby okupanty umlátilo čepicemi. A možná by se tak i stalo, jenže… Po dvaceti minutách však Wajda spolubojovníky svého otce opouští a kromě poslední čtvrthodiny se s nimi již neshledáme. Tento scenáristický tah nám bohužel zatají důvody, proč se důstojníci jako celek vydali nepříteli bez boje. Hrály při jejich zlomení svou roli strach, důvěra v konvence jednání se zajatci či něco úplně jiného? Wajda namaloval velmi pietní obrázek zbožných bojovníků, kteří v hodině nejtěžší nechávají řešení na Prozřetelnosti, ale po bezmála sedmdesáti letech bych přece jen nějakou interpretaci očekával. Wajda nechtěl spekulovat? Tak proč o tom točí film?
Absence dramatu ve vojenských řadách se bohužel propálí do celé následující hodiny vyprávění. Často se sice daří naladit na emoce, ale nepříjemně zarazí okoukanost situací, neumělé budování vztahů, akademický odstup a příliš malý ponor. Postav je totiž příliš mnoho a ve filmu nejsou vybudovány funkční spojnice, kdo vlastně patří ke kterému z důstojníků.
Film se s podivem odlepí nějakých 15 minut před koncem, kdy se dostaneme zpět k vojákům. Osobně tohle dramaturgické rozhodnutí moc nechápu, ale konec konců díky za něj. Do značné míry si tím Katyň zachrání pověst. Ba na poslední chvíli zanechá dostatečně silný dojem na to, aby film našel oprávnění pro svůj vznik. Něco takového se skutečně nesmí opakovat, stejně jako koncentráky a desítky jiných šíleností, jež plodí lidský mozek. S postavami důstojníků jsme sice už nadobro přestali počítat, tudíž nás jako takové nezajímají, ale efekt herdy do zad vykoná své. Mám sice v hlavě zlomyslnou myšlenku, že tak působivé obrazy vražednické mašinérie snad ani co do filmařských technik poněkud staromilský Wajda koncipovat nemohl, ale obrazy, které se nám v závěru naskytnou, jsou evokací toho největšího pekla ze slavného válečného eposu Jdi a dívej se od Elema Klimova. Ano, je to drsný, možná až dryáčnický způsob, jak z diváků ke konci vytřískat nějakou reakci, ale zdařil se.
Wajdova Katyň je navzdory silnému vyvrcholení promarněná šance na východoevropský velkofilm skutečně světového formátu i významu.
Ocenění:
Academy Awards
2008 - Andrzej Wajda (Zahraniční film) (nominace)
European Film Awards
2008 - Magdalena Biedrzycka (Cena znamenitosti)
Slnko v sieti
2010 - Andrzej Wajda (Zahraniční film) (nominace)
Polskie Nagrody Filmowe: Orły
2008 - Andrzej Wajda (Nejlepší film)
2008 - Danuta Stenka (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
2008 - Krzysztof Penderecki (Nejlepší hudba)
2008 - Paweł Edelman (Nejlepší kamera)
2008 - Magdalena Dipont (Nejlepší výprava)
2008 - Jacek Hamela (Nejlepší zvuk)
2008 - Magdalena Biedrzycka (Nejlepší kostýmy)
2008 - Andrzej Wajda (Nejlepší režie) (nominace)
2008 - Andrzej Chyra (Nejlepší herec) (nominace)
2008 - Artur Żmijewski (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2008 - Milenia Fiedler, Rafał Listopad (Nejlepší střih) (nominace)
DABING
V českém znění: Jan Vondráček - Andrzej Chyra (poručík Jerzy), Jitka Ježková - Maja Ostaszewska (Anna), Michal Dlouhý - Artur Źmijewski (kapitán Andrzej), Simona Stašová - Danuta Stenka (Róza, generálova žena), Jaroslav Kaňkovský - Jan Englert (generál), Martina Hudečková - Magdalena Cielecka (Agnieszka), Petra Tišnovská - Agnieszka Glinska (Irena), Michal Jagelka - Waldemar Barwiński (podporučík), Růžena Merunková - Maja Komorowska (matka Andrzeja), Miloš Hlavica - Wladyslaw Kowalski (profesor Jan, otec Andrzeje), Jan Maxián - Oleg Savkin (mladý student), Nikola Votočková - Anna Radwan (Elzbieta), Anna Novotná - Agnieszka Kawiorska (Ewa), Miriam Kantorková - Stanisława Celińska (hospodyně Staška), Zbyšek Pantůček - Paweł Małaszyński (poručík Piotr Baszkowski), Svatopluk Schuller - Krzysztof Kolberger (kněz), Jakub Saic - Józef Mika (německý překladač), Marcel Vašinka - Leon Charewicz (UB Major), Jiří Hromada - Krzysztof Globisz (profesor soudní medicíny), Jana Drbohlavová - Krystyna Zachwatowicz (Paní Greta), Klára Jandová - Alicja Dabrowska (herečka), Jiří Zavřel - Wieslaw Wójcik (listonoš, vedlejší role), Dalimil Klapka - Tadeusz Wojtych, Stanislaw Brudny (fotograf Wladyslaw, stařec u mostu), Bohuslav Kalva - Leszek Piskorz (kněz), Radovan Vaculík - Dariusz Toczek (polský důstojník), Hana Krtičková, Eva Miláčková, Vladimír Kudla, Filip Švarc, Ivan Jiřík, Jan Pohan, Jan Szymik, Ludvík Král, Bohdan Tůma, Rudolf Kubík, Jaroslav Horák, René Přibil, Michal Michálek, Petr Burian, Radek Hoppe, Milan Slepička, Vladimír Fišer (titulky)
Překlad: Roman Madecki
Zvuk: Tomáš Hensl
Dialogy a režie: Miroslav Walter
Vyrobilo: BZ Studio v roce 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.9.2008 Bontonfilm
Premiéra Polsko: 21.9.2007 ITI
Premiéra USA: 23.4.2008 (Tribeca Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 30.3.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 14.4.2009 Urania
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 509 778
Návštěvnost v ČR 19 346
Náklady (Rozpočet) - PLN 15 000 000
EU 4 000 000
Zajímavost k filmu
- Utajování podrobností o katyňském masakru ze strany SSSR skončilo oficiálně v říjnu 1992, kdy tehdejší prezident Ruska Boris Jelcin předal kopie dokumentů týkajících se masakru tehdejšímu polskému prezidentovi Lechu Walesovi. V dubnu 2010 potom byly na příkaz prezidenta Medvěděva zveřejněny v elektronické podobě na stránkách státního ruského archivu.
- Film byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Cenu si ovšem odnesl jiný historický film z dob nacistického Německa - Ďáblova dílna.
- Mezi zavražděnými byl i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski.
- V Katyni zmizel i otec Krzystofa Pendereckého, který pro film napsal hudbu.
- Toto je první film, kde uvidíte jak sovětský důstojník zdraví udatnou německou armádu Adolfa Hitlera. Osmdesátiletý režisér Andrzej Wajda se dočkal doby, kdy se mohl natočit film o povražděných polských zajatých důstojnících Rudou armádou. Byla to jeho povinnost, neboť tam byl popraven i jeho otec. Film se ale dotýká též poválečného režimu v Polsku, kde lidé spojeni s Katyní jsou perzekvováni. Rusové doposud neuznali tyto popravy jako genocidu. Mladá generace, která nezažila život v totalitě bude těžko chápat jemné souvislosti ve filmu. "Jak dlouho si myslíš, že jim vydrží, to přátelství?" hovoří spolu zajatí důstojníci, když viděli přátelské uvítáni německého a sovětského důstojníka. "Hitler slibuje tisíciletou říši, komunismus je na věčné časy, to vyjde nastejno."
- Katyňský masakr se odehrál 5. března roku 1940, kdy Sověti popravili na 22 tisíc polských důstojníků, policistů a civilních zajatců. Stalin tak zlikvidoval značnou část polské inteligence.
- Sovětský svaz odmítal vinu až do roku 1990 a popírání Katyně trvá dodnes. Švédský recenzent listu Dagens Nyheter nedávno napsal, že drama ,"v rozporu s historickou skutečností činí za Katyň zodpovědné Rusy".
- Otec režiséra Andrzeja Wajdu bol jedným z popravených dôstojníkov a on bol nútený vyrastať v tzv. katyňskom klamstve. "Po roku 1945 sa katyňská lož stala základom sovietsko-poľského priateľstva," hovorí. "Sovieti chceli od nás, aby sme verili, že Nemci spáchali tento zločin. Tým klamstvom nás kŕmili v škole, všade ste mohli počuť toto klamstvo," spomína režisér v rozhovore pre BBC.
- Wajda však nikdy nedúfal, že sa mu film podarí natočiť. Vedel, že by mu v tom komunistickí vodcovia zabránili. Mal s nimi problémy už kvôli svojej predošlej filmovej tvorbe a myslel si, že sa socializmus v Poľsku nikdy nerozpadne. Stalo sa. Film mal po dlhých prípravách premiéru vo Varšave 17. septembra 2007 – k výročiu vstupu Červenej armády v roku 1939 do Poľska. Poľská premiéra sa stala štátnou akciou, na ktorú prišla takmer celá vláda a v Poľsku hovoril o ňom snáď každý. Film bol aj patrične ohodnotený, z jedenástich nominácií na poľskú národnú filmovú cenu Orol získal sošku v piatich kategóriách, vrátane najlepšieho filmu a k tomu pribudla aj nominácia na Oscara v kategórii najlepší cudzojazyčný film.
- Ako sa ďalej píše v rozhovore pre anglickú BBC, v útlom bytíku v centre Varšavy 78-ročná pani Jolanta Klimowicz dodnes prechováva v obálke zhnednuté fotografie otca, ktorý bol jedným zo zavraždených v Katyňskom lese. Mala vtedy 10 rokov, keď ho odviezli. Rodine nikdy nepovedali, čo sa s ním stalo. Jej matka roky dúfala a žila v klamlivom dojme, že jedného dňa sa vráti zo sovietskeho zajateckého tábora. "Bolo to tabu, nesmeli sme nikomu o tom hovoriť, poľská komunistická vláda blokovala všetky verejné debaty týkajúce sa katyňského masakru. Dokonca ani rodiny nezvestných sa nesmeli navzájom stretávať a utešovať,“ spomína pozostalá dcéra.
- Na exhumácii poľských dôstojníkov sa ako člen medzinárodnej komisie zúčastnil i slovenský patológ Andrej Šubík-Žarnov.
„Příběh o zločinu, který měl zůstat zapomenut.“
OBSAH
Slavný polský režisér Andrzej Wajda ve svém právě dokončeném filmu Katyň zpracoval jednu z nejtemnějších událostí polských dějin: masakr 22 500 polských vojáků i civilistů, který provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Kolem katyňského masakru vznikla řada kontroverzí a nejasností. Hromadné hroby obětí odhalili Němci v roce 1941. Moskva na oplátku z masakru obvinila Němce, západ o masakru mlčel... Rusko až po padesáti letech mlčení v roce 1990 přiznalo, že Stalin vraždy polské vojenské a společenské elity opravdu nařídil. Přesto Rusko stále odmítá odtajnit dokumenty týkající se této události a uznat masakr za genocidu. Filmové drama, které Wajda natočil podle knihy Katyń: Post Mortem od Adrzeje Mularczyka, se zaměřuje na příběhy lidí, které masakr s různou intenzitou osobně zasáhnul. Právě tak jako zasáhnul jeho tvůrce: v Katyni byl zavražděn Wajdův otec a také strýc hudebního skladatele Kryzstofa Pendereckého. Osou filmu jsou osudy žen, které ztratily své manžely, bratry, syny. Některé z nich se také dostávají do sovětského zajetí, jiné hledají důkazy o jejich přežití, další apaticky čekají, smířené s tím nejhorším možným scénářem. Film představuje jednu z nejhrůznějších vražd především pohledem rodinných příslušníků, prostřednictvím jejich marných nadějí a prožívaného utrpení. Film byl v roce 2008 nominován na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Sám Andrzej Wajda je držitelem čestného Oscara za celoživotní dílo. Získal ho v roce 2000.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce. (Malarkey) 4*
Utahaný spíše historický než válečný snímek o hrůzách, které se dopustili vojáci sovětského svazu na polských občanech. Každý, kdo o katyňském masakru ví ještě dříve, než film začne, je připraven minimálně o překvapení (můj případ) a hodinu a půl čeká na konec, který snad jako jediná část filmu opravdu stojí za vidění. Skvěle natočenému závěru totiž nejen svou chytrostí, provedením i nasnímáním může v dnešním evropském filmu cokoliv konkurovat. Vojáci postupně odříkávající modlitbu při střelbě působí opravdu mrazivě a reálně současně. Přesto se mi nabízí otázka, zda je silnější vytvořený snímek o masakru, nebo samotná aura masakru, která vnáší mrazivost především do poslední části filmu. Jinak je pěkné vidět, že polský velikán Andrzej Wajda i přes svůj krásný věk 81 let dokázal natočit chvílemi až moc osobní a komorní snímek, ale především vytvořil památku na incident, který nesmí být zapomenut. (Djkoma) 3*
Dobře, pane Wajdo, velmi dobře. Film prosím zavázat ozdobnou mašličkou a poslat současným oficiálním ruským místům, protože za zdůvodnění jejich společné "epizody" s nacisty " To byl strategický plán v boji proti nacistům" bych je nejradši nakopal do prdele. Bylo vidět, že Wajdovi na tom filmu hodně záleží, ještě aby ne, když v Katyni přišel o tatínka, jenže ta snaha byla právě ke škodě. Přesněji řečeno časově nesouvislé vyprávění příběhu. Z mého pohledu právě tohle rozmělění do dvou časových pásem, byť je od sebe dělí jen pár let, hrozně ubralo na celkové síle. Ale dobrý, absentující souvislá časová postupka je vlastně jediná výtka a kvůli tomu tenhle film nehodlám sestřelit. Naopak Katyň má pro nás všechny obrovskou vypovídající hodnotu a z hlediska dneška, kdy za slovem Katyň - následuje trapné mlčení nejen ze strany Ruska, ale i celého světa, považuju tenhle film za jasný hlas, kterýho si já osobně velmi cením. Stejně tak tleskám panu Wajdovi i za menší, ale velmi emotivní detaily - začátek, kdy společně přijedou jak největší kamarádi nackové a sověti, ukázka toho jak se "dělá" pravda, kdy nejdříve nacisti a za pár let sověti používají naprosto totožné metody jak "informovat" o Katyňi a i když tohle byla síla sama o sobě, tak na závěrečnou scénu ........... ufff to musí pozůstalý a zřejmě i ostatní Poláky fakt hodně bolet. (Enšpígl) 4*
VELKÁ RECENZE
Každý národ má své mučedníky. A skoro každý má i své národní trauma, které po desetiletí vzbuzuje silné emoce, nutí k přemýšlení, hledání „vyšší spravedlnosti,“ a zcela jistě by nemělo být zapomenuto. Pomineme-li nezvladatelné řádění přírodních živlů, ne náhodou jsou takové národní tragédie ve sdílené paměti spojeny s útlakem, válkami, genocidami a invazemi všeho druhu. Někdy je činitel bezpráví od začátku snadno pojmenovatelný, jindy se zdá, jakoby společenství drtil válec bez řidiče i ovládacího ústrojí, především pak brzdy. Řečeno silně pateticky, za takové situace múzy mlčí, dosud platné hodnoty jsou zapomenuty a jednotlivec a jeho utrpení znamenají méně než nic. Právě tehdy – a snad možná ještě víc, až si sedne prach a oschne krev - se vyrojí neodbytné otázky: Jak k tomu mohlo dojít? Nedalo se tomu nějak zabránit? Co nás ochromilo? Proč jsme se nebránili? A po letech možná i zmoudřelé: Co si z toho máme vzít do budoucna?
Pro naše severní sousedy je jedním z největších traumat tragédie v Katyni, při které ruské jednotky na počátku války popravily 15 tisíc polských důstojníků, mezi jinými i otce filmového klasika Andrzeje Wajdy. Ten pro svůj dlouho připravovaný film Katyň zvolil optiku pozůstalých. Wajda byl jedním z těch, kdo v oněch pohnutých momentech novodobé polské historie prožil násilné odloučení od otce, aniž se s ním někdy víc shledal. Tato zkušenost, jak v mnoha rozhovorech uvádí, byla klíčovou pro jeho vnímání světa. Víc než osmdesátiletému, stále však čipernému tvůrci se ve filmu poměrně výstižně podařilo zobrazit emoce, kterých byl tehdy zřejmě plný on i jeho bezprostřední okolí. Ukazuje zmatek, zoufalství, strach z budoucnosti, živení se klamnou nadějí, ale i zlost nad „přepisováním dějin“ (německá propaganda vinila z masakru Rusy, Rusové po dobytí polských území rozjeli propagandu přesně opačnou). Příběh samotný, jeho postavy a situace, které měly ilustrovat ironii dějin, jsou však bohužel poněkud těžkopádné.
Wajda si musel být vědom toho, že linie pozůstalých musí mít svůj protipól ve „velkých dějinách“ a postavách důstojníků, jinak jeho autorský záměr nevynikne. Režisér film zřejmě natočil hlavně pro zahraniční publikum a tak nás trochu školometsky, ne příliš přehledně a už vůbec ne vyhroceně seznamuje se zlomovými událostmi a postavami důstojníků. Nejsou sice nijak zvlášť prokreslení, ale dilema „čekat a spoléhat na válečné konvence a nebo povstat“ jim dává potenciál pro drama jako hrom. Wajda se v těchto robustních a pro české oko poměrně patetických scénách, kdy se z jednotlivců stávají věšáky na hesla a ideje, snaží ukázat, že bojovné křídlo mělo dost kuráže na to, aby okupanty umlátilo čepicemi. A možná by se tak i stalo, jenže… Po dvaceti minutách však Wajda spolubojovníky svého otce opouští a kromě poslední čtvrthodiny se s nimi již neshledáme. Tento scenáristický tah nám bohužel zatají důvody, proč se důstojníci jako celek vydali nepříteli bez boje. Hrály při jejich zlomení svou roli strach, důvěra v konvence jednání se zajatci či něco úplně jiného? Wajda namaloval velmi pietní obrázek zbožných bojovníků, kteří v hodině nejtěžší nechávají řešení na Prozřetelnosti, ale po bezmála sedmdesáti letech bych přece jen nějakou interpretaci očekával. Wajda nechtěl spekulovat? Tak proč o tom točí film?
Absence dramatu ve vojenských řadách se bohužel propálí do celé následující hodiny vyprávění. Často se sice daří naladit na emoce, ale nepříjemně zarazí okoukanost situací, neumělé budování vztahů, akademický odstup a příliš malý ponor. Postav je totiž příliš mnoho a ve filmu nejsou vybudovány funkční spojnice, kdo vlastně patří ke kterému z důstojníků.
Film se s podivem odlepí nějakých 15 minut před koncem, kdy se dostaneme zpět k vojákům. Osobně tohle dramaturgické rozhodnutí moc nechápu, ale konec konců díky za něj. Do značné míry si tím Katyň zachrání pověst. Ba na poslední chvíli zanechá dostatečně silný dojem na to, aby film našel oprávnění pro svůj vznik. Něco takového se skutečně nesmí opakovat, stejně jako koncentráky a desítky jiných šíleností, jež plodí lidský mozek. S postavami důstojníků jsme sice už nadobro přestali počítat, tudíž nás jako takové nezajímají, ale efekt herdy do zad vykoná své. Mám sice v hlavě zlomyslnou myšlenku, že tak působivé obrazy vražednické mašinérie snad ani co do filmařských technik poněkud staromilský Wajda koncipovat nemohl, ale obrazy, které se nám v závěru naskytnou, jsou evokací toho největšího pekla ze slavného válečného eposu Jdi a dívej se od Elema Klimova. Ano, je to drsný, možná až dryáčnický způsob, jak z diváků ke konci vytřískat nějakou reakci, ale zdařil se.
Wajdova Katyň je navzdory silnému vyvrcholení promarněná šance na východoevropský velkofilm skutečně světového formátu i významu.
Ocenění:
Academy Awards
2008 - Andrzej Wajda (Zahraniční film) (nominace)
European Film Awards
2008 - Magdalena Biedrzycka (Cena znamenitosti)
Slnko v sieti
2010 - Andrzej Wajda (Zahraniční film) (nominace)
Polskie Nagrody Filmowe: Orły
2008 - Andrzej Wajda (Nejlepší film)
2008 - Danuta Stenka (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
2008 - Krzysztof Penderecki (Nejlepší hudba)
2008 - Paweł Edelman (Nejlepší kamera)
2008 - Magdalena Dipont (Nejlepší výprava)
2008 - Jacek Hamela (Nejlepší zvuk)
2008 - Magdalena Biedrzycka (Nejlepší kostýmy)
2008 - Andrzej Wajda (Nejlepší režie) (nominace)
2008 - Andrzej Chyra (Nejlepší herec) (nominace)
2008 - Artur Żmijewski (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2008 - Milenia Fiedler, Rafał Listopad (Nejlepší střih) (nominace)
DABING
V českém znění: Jan Vondráček - Andrzej Chyra (poručík Jerzy), Jitka Ježková - Maja Ostaszewska (Anna), Michal Dlouhý - Artur Źmijewski (kapitán Andrzej), Simona Stašová - Danuta Stenka (Róza, generálova žena), Jaroslav Kaňkovský - Jan Englert (generál), Martina Hudečková - Magdalena Cielecka (Agnieszka), Petra Tišnovská - Agnieszka Glinska (Irena), Michal Jagelka - Waldemar Barwiński (podporučík), Růžena Merunková - Maja Komorowska (matka Andrzeja), Miloš Hlavica - Wladyslaw Kowalski (profesor Jan, otec Andrzeje), Jan Maxián - Oleg Savkin (mladý student), Nikola Votočková - Anna Radwan (Elzbieta), Anna Novotná - Agnieszka Kawiorska (Ewa), Miriam Kantorková - Stanisława Celińska (hospodyně Staška), Zbyšek Pantůček - Paweł Małaszyński (poručík Piotr Baszkowski), Svatopluk Schuller - Krzysztof Kolberger (kněz), Jakub Saic - Józef Mika (německý překladač), Marcel Vašinka - Leon Charewicz (UB Major), Jiří Hromada - Krzysztof Globisz (profesor soudní medicíny), Jana Drbohlavová - Krystyna Zachwatowicz (Paní Greta), Klára Jandová - Alicja Dabrowska (herečka), Jiří Zavřel - Wieslaw Wójcik (listonoš, vedlejší role), Dalimil Klapka - Tadeusz Wojtych, Stanislaw Brudny (fotograf Wladyslaw, stařec u mostu), Bohuslav Kalva - Leszek Piskorz (kněz), Radovan Vaculík - Dariusz Toczek (polský důstojník), Hana Krtičková, Eva Miláčková, Vladimír Kudla, Filip Švarc, Ivan Jiřík, Jan Pohan, Jan Szymik, Ludvík Král, Bohdan Tůma, Rudolf Kubík, Jaroslav Horák, René Přibil, Michal Michálek, Petr Burian, Radek Hoppe, Milan Slepička, Vladimír Fišer (titulky)
Překlad: Roman Madecki
Zvuk: Tomáš Hensl
Dialogy a režie: Miroslav Walter
Vyrobilo: BZ Studio v roce 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.9.2008 Bontonfilm
Premiéra Polsko: 21.9.2007 ITI
Premiéra USA: 23.4.2008 (Tribeca Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 30.3.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 14.4.2009 Urania
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 509 778
Návštěvnost v ČR 19 346
Náklady (Rozpočet) - PLN 15 000 000
EU 4 000 000
Tvůrci a herci
Andrzej Wajda (Režie), Michal Kwiecinski (Produkce), Krzysztof Penderecki (Hudba), Pawel Edelman (Kamera), Milenia Fiedler (Střih), Rafal Listopad (Střih), Ewa Brodzka (Casting), Magdalena Dipont (Scénografie), Magdalena Biedrzycka (Kostýmy), Tomasz Matraszek (Masky), Waldemar Pokromski (Masky), Beata Rolkowska (Masky), Jacek Hamela (Zvuk), Andrzej Wajda (Scénář), Władysław Pasikowski (Scénář), Przemysław Nowakowski (Scénář), Artur Żmijewski (Herec), Maja Ostaszewska (Herec), Andrzej Chyra (Herec), Danuta Stenka (Herec), Jan Englert (Herec), Agnieszka Glińska (Herec), Paweł Małaszyński (Herec), Maja Komorowska (Herec), Władysław Kowalski (Herec), Joachim Paul Assböck (Herec), Stanisława Celińska (Herec), Jacek Braciak (Herec), Krzysztof Globisz (Herec), Sebastian Bezzel (Herec), Sergej Garmaš (Herec), Andrzej Pieczyński (Herec), Magdalena Cielecka (Herec), Antoni Pawlicki (Herec), Anna Radwan (Herec), Krzysztof Kolberger (Herec), Andrzej Szenajch (Herec), Maciej Mikołajczyk (Herec), Aleksander Fabisiak (Herec), Leon Charewicz (Herec), Leszek Piskorz (Herec), Tadeusz Wojtych (Herec), Wiesław Wójcik (Herec), Jakub Snochowski (Herec), Krystyna Zachwatowicz (Herec), Wiktoria Gąsiewska (Herec), Waldemar Pokromski (Herec), Tomasz Miedzik (Herec)
2007/117/Polsako/Drama, Historický, Válečný
- Utajování podrobností o katyňském masakru ze strany SSSR skončilo oficiálně v říjnu 1992, kdy tehdejší prezident Ruska Boris Jelcin předal kopie dokumentů týkajících se masakru tehdejšímu polskému prezidentovi Lechu Walesovi. V dubnu 2010 potom byly na příkaz prezidenta Medvěděva zveřejněny v elektronické podobě na stránkách státního ruského archivu.
- Film byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Cenu si ovšem odnesl jiný historický film z dob nacistického Německa - Ďáblova dílna.
- Mezi zavražděnými byl i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski.
- V Katyni zmizel i otec Krzystofa Pendereckého, který pro film napsal hudbu.
- Toto je první film, kde uvidíte jak sovětský důstojník zdraví udatnou německou armádu Adolfa Hitlera. Osmdesátiletý režisér Andrzej Wajda se dočkal doby, kdy se mohl natočit film o povražděných polských zajatých důstojnících Rudou armádou. Byla to jeho povinnost, neboť tam byl popraven i jeho otec. Film se ale dotýká též poválečného režimu v Polsku, kde lidé spojeni s Katyní jsou perzekvováni. Rusové doposud neuznali tyto popravy jako genocidu. Mladá generace, která nezažila život v totalitě bude těžko chápat jemné souvislosti ve filmu. "Jak dlouho si myslíš, že jim vydrží, to přátelství?" hovoří spolu zajatí důstojníci, když viděli přátelské uvítáni německého a sovětského důstojníka. "Hitler slibuje tisíciletou říši, komunismus je na věčné časy, to vyjde nastejno."
- Katyňský masakr se odehrál 5. března roku 1940, kdy Sověti popravili na 22 tisíc polských důstojníků, policistů a civilních zajatců. Stalin tak zlikvidoval značnou část polské inteligence.
- Sovětský svaz odmítal vinu až do roku 1990 a popírání Katyně trvá dodnes. Švédský recenzent listu Dagens Nyheter nedávno napsal, že drama ,"v rozporu s historickou skutečností činí za Katyň zodpovědné Rusy".
- Otec režiséra Andrzeja Wajdu bol jedným z popravených dôstojníkov a on bol nútený vyrastať v tzv. katyňskom klamstve. "Po roku 1945 sa katyňská lož stala základom sovietsko-poľského priateľstva," hovorí. "Sovieti chceli od nás, aby sme verili, že Nemci spáchali tento zločin. Tým klamstvom nás kŕmili v škole, všade ste mohli počuť toto klamstvo," spomína režisér v rozhovore pre BBC.
- Wajda však nikdy nedúfal, že sa mu film podarí natočiť. Vedel, že by mu v tom komunistickí vodcovia zabránili. Mal s nimi problémy už kvôli svojej predošlej filmovej tvorbe a myslel si, že sa socializmus v Poľsku nikdy nerozpadne. Stalo sa. Film mal po dlhých prípravách premiéru vo Varšave 17. septembra 2007 – k výročiu vstupu Červenej armády v roku 1939 do Poľska. Poľská premiéra sa stala štátnou akciou, na ktorú prišla takmer celá vláda a v Poľsku hovoril o ňom snáď každý. Film bol aj patrične ohodnotený, z jedenástich nominácií na poľskú národnú filmovú cenu Orol získal sošku v piatich kategóriách, vrátane najlepšieho filmu a k tomu pribudla aj nominácia na Oscara v kategórii najlepší cudzojazyčný film.
- Ako sa ďalej píše v rozhovore pre anglickú BBC, v útlom bytíku v centre Varšavy 78-ročná pani Jolanta Klimowicz dodnes prechováva v obálke zhnednuté fotografie otca, ktorý bol jedným zo zavraždených v Katyňskom lese. Mala vtedy 10 rokov, keď ho odviezli. Rodine nikdy nepovedali, čo sa s ním stalo. Jej matka roky dúfala a žila v klamlivom dojme, že jedného dňa sa vráti zo sovietskeho zajateckého tábora. "Bolo to tabu, nesmeli sme nikomu o tom hovoriť, poľská komunistická vláda blokovala všetky verejné debaty týkajúce sa katyňského masakru. Dokonca ani rodiny nezvestných sa nesmeli navzájom stretávať a utešovať,“ spomína pozostalá dcéra.
- Na exhumácii poľských dôstojníkov sa ako člen medzinárodnej komisie zúčastnil i slovenský patológ Andrej Šubík-Žarnov.
Odkazy
Hrají:
Artur Żmijewski, Maja Ostaszewska, Andrzej Chyra, Danuta Stenka, Jan Englert, Agnieszka Glińska, Paweł Małaszyński, Maja Komorowska, Władysław Kowalski, Joachim Paul Assböck, Stanisława Celińska, Jacek Braciak, Krzysztof Globisz, Sebastian Bezzel, Sergej Garmaš, Andrzej Pieczyński, Magdalena Cielecka, Antoni Pawlicki, Anna Radwan, Krzysztof Kolberger, Andrzej Szenajch, Maciej Mikołajczyk, Aleksander Fabisiak, Leon Charewicz, Leszek Piskorz, Tadeusz Wojtych, Wiesław Wójcik, Jakub Snochowski, Krystyna Zachwatowicz, Wiktoria Gąsiewska, Waldemar Pokromski, Tomasz Miedzik, Piotr Polak, Oleh Drač