Útěk do divočiny / Into the Wild(2007/148/USA/Dobrodružný, Drama, Životopisný) 86%
18.07.2018 12:37
JEDNOU VĚTOU
„Život v aljašské divočině."
OBSAH
Málokdo z nás má takovou odvahu jako Christopher McCandless (Emile Hirsch). Bylo mu dvacet dva, když dostudoval vysokou školu, ale místo toho, aby zaplul do civilizačního proudu, ukázal mu vztyčený prostředník a z naivního snílka se proměnil v symbol jedné generace Američanů. Každý krok jeho cesty z města do té nejsyrovější divočiny sledoval slavný herec Sean Penn, který se tentokrát spokojil s rolí režiséra a scenáristy.(Bontonfilm CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
„Svoboda a jednoduchá krása jsou příliš dobré na to, abych si je nechal ujít.“___Splněný filmový sen každého diváka s duší dobrodruha a cestovatele. Z radikální revolty vůči systému jsem už sice dávno vyrostl (vždyť i ten Christopher nakonec nepohrdnul výdobytkem civilizace – opuštěným autobusem, kde se s chutí natáhl na oprášenou matraci), ale vlivem Christopherových rodinných okolností jsem chápal jeho motivaci a tak trochu mu to jeho nespoutané cestování záviděl. A Sean Penn to natočil moc pěkně, s nádhernou kamerou, dechberoucími přírodními scenériemi a sympatickými hipíky, které Christopher na své cestě potkal. A není mnoho hudebníků, jejichž písničky by se sem hodily lépe, než frontmana ´Pearl Jam´ Eddieho Veddera, člověka taktéž volnomyšlenkářského, takže těm textům jsem neměl sebemenší probl ém uvěřit. Výtky směrem k lehké scenáristické konstrukci padly v samém závěru, kdy vyšlo najevo, že příběh vznikl na základě deníku skutečné postavy. Skvělý Emil Hirsch jakoby mu z oka vypadl. (Lima) 5*
Naprosto boží film snad ve všech možných a i nemožných detailech. Vždyť kolikrát kdo nad svým životem přemýšlel a uvažoval utéct do přírody a žít naprosto nekonzumně jak v nějaké zavařené sklenici. Tenhle film je o klukovi, který do toho šel na plno a otevřel tak dveře i dalším lidem. Sean Penn byl do té doby pro mě především výborný, ale trošku zvláštní herec. Teď musím říct, že je i geniální filmař, protože co s herci udělal, to se nedá ani popsat. Ze všech jsem cítil ty emoce a hudba tomu také opravdu šíleně moc dodávala. Konečně po dlouhé době film, kde mi ta délka nebyla na obtíž, spíš naopak. Líbilo se mi, že i když by film mohl být prakticky bez dialogů, pořád se v něm něco děje a pořád se v něm najdou různí lidé a různé postavičky, se kterými se ten kluk, co se vydal do přírody, setkává. Film, který ve mně vyvolal tolik radostných, smutných, pozitivních, ale i negativních emocí, jako hodně dlouho žádný jiný. (Malarkey) 5*
Když vlastní svoboda spoutá ducha druhého, není to jen svoboda, ale i sobectví. A se sobectvím nikdy nekráčí odpuštění.. Je mi líto, ale tady s hodnocením poteču do kopce. Pennův vysněný projekt je po technické stránce bezesporu kvalitní (hudba, kamera, střih), ale i přes svou silnou myšlenku „o bohu v zážitcích“ mě docela minul. Kdyby byl Supertramp fiktivní postava, nad ledasčím by se dalo přimhouřit oko, ale takhle mi to přijde jako zromantizovaný podvod na diváka, který nejvíc vybublá na povrch, když si porovnáte skutečný a filmový poslední vzkaz tuláka McCandlesse. Parafrázování otupilo opravdovost, v manifestu svobody a odvahy se zrcadlí hloupost a přání smrti.. Není bez zajímavosti, že autor literární předlohy Jon Krakauer byl členem skupiny, s kterou si v roce 1996 nemilosrdně pohrála nejvyšší hora světa (viz.Everest Islanďana Kormákura).. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Za kameru se během své kariéry postaví každý druhý americký herec. Tahle možnost je v Hollywoodu zkrátka realizovatelnější než kdekoliv ve zbytku světa. Zatímco ve většině případů jde o osamělé výstřely, prostě o pokus zjistit jaké je to na druhé straně, je pár jmen, která režírují s železnou pravidelností a v průběhu let na tomhle poli dosáhla jisté bravury. Slavný Robert Redford si už od režie spíše odskakuje k herectví, s podobným plánem se v poslední době svěřuje i Sean Penn, jinak též herec, který v průběhu šestnácti let natočil pět filmů. Pokud by se jeho následující snímky měly podařit stejně jako Útěk do divočiny, valná většina fanoušků jeho herectví by mu to jistě časem odpustila.
Mimo jiné i kvůli tomu, že Penn je přes svou fyzickou absenci na plátně i beztak neustále přítomný. Jen má tvář Emile Hirsche. Jisté podobnosti v fyziognomii, gestech a mimice (ve chvílích soustředění Hirschovi na čele vystoupí úplně stejná vráska, prozrazující zarputilost, jako Pennovi), výběru rolí a hereckém stylu si už recenzenti všimli dávno. Každý z nás má ostatně v živé paměti Pennovy zabejčené hrdiny, kteří pálí mosty, nerozumí si se svým okolím a obrazně i doslova hledají místo, kde by mohli být sami sebou. A hlavně: na sto honů z nich sálá energie, charizma a touha překračovat stanovené hranice. Postava mladistvého snivce a dobrodruha Christophera McCandlesse, který dráhu sportovce, perspektivní kariéru a výhody středostavovského způsobu života vyměnil za dobrodružství, o němž mnozí sní a málokdo jej uskuteční, je přesně taková. Potud je tedy snadné si domyslet, čím slavný román spisovatele Jona Krakauera, respektive samotná postava skutečného McCandlesse aktivistického herce/režiséra tak zaujali. Filmový McCandless je ve svých radikálních postojích a mazání staré identity opravdu důkladný a zpočátku na plátně působí až jako chodící manifest. Za ty jeho velkohubé proklamace o pravé svobodě a jistou nedůslednost byste mu nejraději dali pár lepanců za ucho. Vždyť co si myslet o člověku, který ničí peníze a zároveň je tak trochu příživník? Vzkypění pocitů nesouhlasu je samozřejmé. Ale na druhé straně je jen dobře takovému provokatérovi občas pootevřít dveře...
Celý film vlastně není ničím jiným než konfrontací různých pohledů na život a z toho plynoucích životních stylů. V případě Christophera jde dokonce o životní směřování dotažené do všech důsledků, které sice zcela jistě nebyly zamýšlené, ale nezbylo mu než se s nimi vyrovnat jako chlap. Co do stavby scénáře však platí: McCandless je na cestě (Jack Kerouac v hrobě spokojeně vrní) a setkává se s novými a novými lidmi. S některými pobude déle a dokonce k nim jakýmsi způsobem přilne, s jinými prohodí sotva pár slov. Jen minimum postav má během celého filmu zásadnější prostor, tím méně aby souvisely s dramatickým obloukem jeho postavy. Situace střídá situaci a divák si nikdy není zcela jistý, zda mají do budoucna nějaký význam a má si zapamatovat každý detail. Zvláště tehdy, když se na plátně objevují i celkem známá jména. Epizodická forma deníkových záznamů ani neustálé překlikávání mezi přítomností a minulostí však není Útěku do divočiny na závadu, právě naopak. Lineárně by to asi tak dobře nefungovalo. Podobný přístup nedávno použil Olivier Dahan u Edith Piaf, ale vzhledem k povaze látky nemohl dosáhnout takového efektu.
U Útěku do divočiny, která si do znaku vetkl zakoušení vlastní tělesnosti, osahávání neznámého, porušování zažitých společenských tabu, však zvolená forma mnohem lépe odpovídá rázu vyprávění. Pennův film zejména ve druhé půlce nutí nejen ke konfrontaci a přehodnocování vlastního životního stylu, ale i k aktivnímu spoluprožívání, vytváření vlastních významů, ba téměř fyzické odezvě. Tímto přístupem nás režisér úspěšně připravuje na závěrečný akt ve starém rezivém autobusu, který do divočiny patří stejně málo jako dobrodruh Christopher, a je jedním z nejlépe natočených finále minulého roku.
Je škoda, že první půlka relativně dlouhého filmu není co do tempa, atmosféry a hereckých výkonů tak soudržná a čistá jako ta druhá. Některá setkání proběhnou příliš rychle, jiná byla tak krátká, až se ukazují jako zbytečná, mnohá nikam nevedou (to s na Oscara nominovaným Halem Holbrookem je však vynikající). V první půlce Penn zbytečně často experimentuje s paralelními obrazy, rukopisem přes celé plátno, záběry z rodinného videa, zcizujícími prvky (toho Hirsche mluvícího na kameru Pennovi neodpustím) a až příliš mnoha zpomalenými záběry, kterými dosahuje přesně opačného efektu. Film nevypadá lépe, ale naopak laciněji a místy až jaksi vykalkulovaně. Něco takového Útěk do divočiny vůbec nepotřeboval. Aby však nebylo mýlky: Útěku do divočiny se ve svém závěru (který se jak známo počítá a taky vše posvětí) podařilo skvěle ukázat situaci kluka, který si možná ukrojil příliš velký krajíc, ale zůstal věrný sám sobě. Podstatné je, film si dal za úkol ukázat divočinu v celé její kráse a děsivém majestátu a že se mu to povedlo. Na to prazvláštně „plné“ ticho, které se na konci filmu rozhostí, budete ještě dlouho vzpomínat…
PODROBNÝ POPIS FILMU
Prvních devět týdnů v divočině
Hrdina filmu, mladý muž Christopher McCandless, který si pro sebe zvolil jméno a příjmení "Alex Supertramp", docestuje stopem na Aljašku, na konec cesty, kde končí poslední stopy civilizace a začíná divočina. Na zádech krosnu s potřebným vybavením a zásobami jídla, přes rameno pušku, v ruce holínky, které dostal od šoféra, vydává se do zasněžené pustiny vstříc vzdáleným horám. Hlavou se mu přitom každou chvíli honí nějaké vzpomínky na to, co poslední roky prožil. Tak dochází až k řece, kterou se snaží v darovaných holínkách projít. Předtím ale na větev u břehu napichuje svou oranžovou pletenou čepici, snad jako označení místa pro případ, kdyby se chtěl vrátit. Místo brodu je ale hlubší, než se mu na první pohled zdálo, prochází zanořen do ledové vody až po pás. Tato první komplikace jeho cesty divočinou jej nezachmuří, na druhém břehu postaví stan, rozdělá oheň, usuší oblečení a přespí.
Na své další pouti objevuje věc, kterou by v divočině, vzdálené daleko od civilizace, nečekal: vrak starého autobusu. Po počáteční nedůvěře jej prozkoumá a zjistí, že jej někdo používal jako traperskou boudu. Nikdo se mu neozývá a tak začne s úklidem. Vybouchá starou matraci, založí oheň v improvizovaných kamnech a zjišťuje, že autobus je pro takové přežívání v divočině poměrně dobře vybaven. Ze svého objevu má radost, "svůj" autobus nazve kouzelným (magic bus) a rozhodne se jej přijmout za své obydlí. Rozhodně mu skýtá bezpečnější a pohodlnější útočiště, než kdyby musel přebývat ve svém malém stanu.
Protože je rozhodnut dobývat si potravu z divoké přírody vlastníma rukama, neváhá a celou dobu loví, převážně drobnou zvěř a ptáky. Jednou se mu podaří množstvím zastřelit i losa. Nezkušený s takovou prací a celý zakrvácený, nakonec se mu podaří celé zvíře naporcovat. Připravuje ohniště na uzení, aby mohl uchovat zásoby uloveného masa do budoucna, avšak svůj závod s časem a přírodními silami prohrává: nestihne svou práci dokončit v pravý čas, na maso nakladou masařky svá vajíčka a za chvíli již masem hýbou červi. Na zkaženém masu si pochutnají už jen supi a vlci.
Chris aka Alex si s odporem k sobě samému umývá v řece své zkrvavené ruce a v autobuse pak zaznamenává do svého deníku, že tohoto svého činu lituje. Zabil velkého živého tvora a sobě tím neprospěl.
Během celého svého pobytu v sobě Alex nezapře intelektuála. Mezi zásobami a vybavením, které si přinesl, měly důležité místo i knihy; jednak praktické knihy o pobytu v přírodě, kniha o poživatelných a jedovatých rostlinách i knihy filosofické. Jeho nejoblíbenějším autorem a filosofem byl Thoreau, jehož životní názory mu byly vzorem. Studoval jej již dříve, často jej citoval a nyní si jej znova a znova pročítá a jeho slova doplňuje svými poznámkami. Krom toho si vede i svůj deník, do něhož zaznamenává své zážitky, názory a jejich postupné proměny.
Vzpomínky
Filmový děj, který jsme dosud pro přehlednost líčili jako jednolitý, je ovšem ve filmovém scénáři znovu a znovu přerušován Alexovými vzpomínkami na dobu uplynulých dvou let, kdy se připravoval k tomuto útěku od společnosti. Ani tyto vzpomínky se však ve filmu neobjevují zcela chronologicky, ale v kontextu určitých situací.
Souhrnně řečeno, Chrisovo dětství je poznamenáno dusným rodinným prostředím, kdy profesně exponovaní a úspěšní rodiče jsou zatíženi množstvím svých vnitřních nevyřešených konfliktů, od jejichž zhoubného vlivu nelze jejich dvě děti, Chrise a jeho sestru, uchránit. Děti bývají svědky jejich hádek, výčitek atd. Krize dětské duše vrcholí ve chvíli, kdy Chris objevuje krutou pravdu, že jeho otec si "vzal" jeho matku v době, kdy byl již ženatý a měl děti v jiném manželství a tím pádem byl Chris i jeho sestra nemanželskými dětmi. Víc než tímto faktem byla Chrisova duše hnětena lží, ve které celou tu dobu jeho rodiče žili a své manželství před dětmi jen předstírali. Tento nedostatek se pokoušeli rodiče vynahradit dětem dostatkem materiálního blahobytu, ale u Chrise nakonec narazili na tvrdý odpor. Umožní mu studium na vysoké škole a jako odměnu za vzorně ukončené studium mu chtějí koupit nové auto a nabízí mu svou podporu na dalších výběrových studiích.
Chris obě nabídky stroze odmítá. Ještě silněji ale odmítá celou životní filosofii rodičů, namísto ní se ztotožňuje s autory milujícími pravdu a volnost. Svoje problémy s rodiči postupně přenáší na celou západní civilizaci s jejími výdobytky a nakonec v něm vzrůstá odpor k celé lidské společnosti jako takové. Jeho ideálem se stává život individua tváří v tvář divoké přírodě.
K realizaci tohoto cíle se cele upíná, až nakonec sežene potřebné vědomosti i vybavení a prchá svým starým automobilem daleko od rodiny, aniž by se rozloučil anebo dal o sobě jakkoli komukoli vědět, a to ani své vlastní sestře, které jako jediné důvěřoval.
Se svým autem dojede až do nebezpečné zátopové oblasti, kde je i s autem spláchnut mimo silnici. Bere to jako výzvu, že se musí osvobodit i od této materiální přítěže. Vyplní šek, všechny své peníze, které mu zbývají na studentském účtu, pošle na charitu, zbytek své hotovosti na místě spálí, odšroubuje značku z auta, to zanechá jako vrak pod silnicí a dále již pokračuje bez jediného centu v kapse po svých.
Tímto způsobem se protlouká jako vandrák dva roky po celých Spojených státech, seznamuje se po cestě s různými lidmi a každému vypráví o své touze, kterou je Aljaška. Čas od času se nechá najmout na nějakou práci, třeba na výpomoc při žních, kdy jezdí s kombajnem. Koupí si kajak a bez povolení sjede divokou řeku, při tomto ztřeštěném dobrodružství nezkušený plavec jen o vlásek vyvázne životem. Dostane se až na jih do Mexika. Při návratu zpět je zadržen na hranicích bez dokladů, uvede, že je ztratil. Zažádá o vydání nových dokladů a uvádí své vymyšlené jméno, Alexander Supertramp. Dostává postel v ubytovně, ale náhle dozraje jeho pevné rozhodnutí: vrací klíč od ubytovny a obrací své kroky, které od této chvíle míří už jen na Sever a na Západ.
Takovou vzdálenost se rozhodne překonat jako hobo nákladním vlakem, ze kterého je nakonec vykopán a surově zbit příslušníkem železniční policie. Oklepe se a vyráží na stop na silnici, kde ho k sobě do strakatého kempingového vozu berou dva lehce přestárlí hippies. Cestuje nějakou dobu s nimi, mají jej rádi pro jeho čistou duši, dokonce jim mimoděk pomůže vyřešit i problémy v jejich dlouhotrvajícím vztahu. Jane se mu svěřuje, že je rovněž matkou mimomanželského syna, který od ní utekl a o kterém neví. Paralelismus těchto životních příběhů jim oběma dá možnost nahlédnout svůj vlastní problém i z druhé strany, nicméně Alexovo rozhodnutí vytrvat na svém útěku to nezvrátí.
Nějaký čas ještě pobyde s oběma hippíky na společném tábořišti pod "Svatou horou", pomáhá jim zde prodávat knížky a před vánoci se seznámí s mladou dívenkou, která žije se svými rodiči ve vedlejším kempingovém vozu. Udělají si spolu výlet na pestře pomalovanou "Svatou horu", po které je provází potrhlý náboženský nadšenec, který rozhlašuje nekonečnou lásku k celému světu. Šestnáctiletá dívka se do Alexe zamiluje, ale ani to jej nezviklá ve svém rozhodnutí pokračovat na sever. Rozloučí se s ní a pokračuje ve své vysněné cestě na Aljašku. Kus cesty jej veze Jane a namísto rozloučení mu dává oranžovou čepici, kterou mu na cestu upletla.
Na jeho pouti mu pomáhá starý muž Ron, který jej svým terénním Fordem zaveze až k Alexovu stanu kus od horkých pramenů, u kterých žijí nudisti a další volnomyšlenkáři. Alexovy kroky však míří stále výš a svým nadšením uchvacuje i starého muže, který za ním nakonec vybíhá až na vrchol kopce, ze kterého je výhled do dálav. Zde na vrcholu si oba vyměňují názory své životní filosofie. Stařík zve Alexe do svého domu, kde žije sám, neboť jeho manželka a syn byli již dávno usmrceni při automobilovém neštěstí, které zavinil cizí opilý šofér. Muž tenkrát na tuto tragédii reagoval těžkým pitím, se kterým se mu ale podařilo skončit. Od té doby žije sám ve svém domku a přivydělává si vyřezáváním kůže. Alex se nějakou dobu přiučuje v jeho dílničce a vyrábí si kožený pásek, na kterém krok po kroku vyrývá symboly své dosavadní pouti. Na dotaz, co znamená N na konci, odpovídá: North, sever. Tím je dáno jeho konečné rozhodnutí pokračovat. Ráno si přivstane, aby mohl zmizet, ale Ron jej uhlídá a odváží svým Fordem podle Alexova přání dalších 100 mil. Na cestu mu přidá ještě několik drobností do zálesácké výbavy a teleskopické rybářské pruty. Při loučení se mu svěřuje, že je jedináček, že ani jeho rodiče neměli sourozence, takže jeho rod je odsouzen k zániku a není ani nikdo, kdo by po něm dědil. Nabízí Alexovi své přání, že jej bude adoptovat jako svého vnuka, a ten navrhuje odklad tohoto rozhovoru na dobu, až se vrátí zpátky z Aljašky.
Kromě Chrisových vzpomínek je do dějového scénáře filmu vloženo i několik střihů, které divákovi prostředkují i vzpomínky jeho sestry po jeho zmizení (které se k němu ovšem nedostaly, neboť veškerý kontakt byl přerušen). Chris zcela odmítal mobilní telefon a proto byli jeho rodiče odkázání na to, že mu neustále psali do jeho studentského podnájmu. Když se jim po čase vrátil celý balíček nepřečtených dopisů, okamžitě za ním jeli. Na místě se dozvěděli, že zde Chris již delší dobu nebydlí a že odešel neznámo kam. Na poště měl domluveno, aby případné dopisy nevraceli hned, ale až po čase najednou. Tím chtěl získat čas na svém útěku.
Alarmovaná policie identifikovala jen Chrisovo opuštěné auto a usoudila, že se nejednalo o násilný čin, ale že Chris odešel dobrovolně. To Chrisovy rodiče nejdřív uklidnilo, ale brzy si uvědomili, že vinu jeho odchodu nesou i oni sami. Další pátrání policie již bylo bezvýsledné. Společná tragédie dříve rozhádané rodiče sblížila. Všude jej hledali, neustále na něj mysleli, jeho ztracení se stalo centrem jejich dalšího života, záběry ukazují, jak jsou zdrceni a netouží po ničem jiném, než po opětovném setkání.
Poslední týdny v divočině
Alexovy poslední zásoby potravin již došly a žádnou zvěř se mu nedaří ulovit. Během sílící krize se věnuje i svým myšlenkám a meditacím o životě a pomalu si blíží poznání, že celá lidská civilizace zase není až tak zavrženíhodná, za jakou ji předtím považoval. Po devíti týdnech je Alex již tak vyhládlý, že mu je jasné, že na tomto místě již nepřežije a rozhodne se vrátit. Sbalí si krosnu a vydává se na cestu zpátky. Dochází k brodu, který je na druhé straně dosud označen napíchnutou oranžovou čepicí. Řeka je při jarním tání ale tak rozbouřená, že není možno ji překročit. Ujedou mu nohy, spadne do proudu a s vypětím všech sil je rád, že se mu podaří zachytit a vydrápat zpět na břeh. Je mu jasné, že v tuto chvíli se stal už nedobrovolným zajatcem divoké přírody, z širokého prostoru bez hranic se stává vězení, z volného a ničím nespoutaného člověka mukl. Zdrcen tímto prozřením kapituluje a vrací se na pryčnu do svého autobusu.
Jedinou šancí na obživu, když není maso, se stávají bylinky a kořínky. Již na pokraji šílenství z vyčerpání studuje své knížky a podle nich hledá byliny, které by mohly být k snědku. Jeho částečně zastřený mozek ale už včas nepostřehne drobný rozdíl mezi několika druhy podobné rostliny, z nich některá je jedlá, jiná nejedlá a jiná dokonce jedovatá. Až po požití je mu zřejmé, že se mýlil. Podle knížky otrávený organismus, který není léčen, zmírá vyhladověním. Snaží se ještě vyvolat zvracení.
S posledními silami připisuje do knížky poslední poznatek své životní filosofie, že člověk může být šťastný jen tehdy, může-li své štěstí s někým sdílet. Nakonec se zapíná do spacáku a lehá si do autobusu s úsměvem ve tváři a s nehybným pohledem upřeným na oblohu. Sní o svém návratu a opětovném setkání se svými blízkými. Zanechá vzkaz, v němž se nepodepíše jako Alex Supertramp, ale svým občanským jménem Christopher Johnson McCandless.
Happy end?
Divák do poslední chvíle neví, jak tento příběh může skončit. Jsme v poslední kapitole a promítací doba se chýlí ke konci. Veškeré napětí je koncentrováno do otázky, zda Chris / Alex přežije. Logika ale vede k tomu, že jediným způsobem záchrany by už musel být jen nějaký zázrak, snad helikoptéra, která by jej na poslední chvíli dopravila do nemocnice a tak splnila jeho touhu, návrat domů. Veškerý zázrak se už ale odehrál: byla jím konečná změna smýšlení mladého člověka, vnitřní smíření s jeho blízkými a odpuštění těm, kteří mu v životě ublížili. Přidání jakéhokoliv dalšího zázraku ve formě levného happy-endu by toto poselství devalvovalo.
Divák, který předtím nečetl žádné recenze a ani plakát se teprve v samém závěru dozvídá, že celý film byl natočen podle reálného příběhu, který se udál v období 1990-1992. Závěrečný snímek filmu je již autentický: usmívající se Chris vyfotografoval sám sebe u autobusu svým vlastním fotoaparátem. Tento fotoaparát společně s dalšími Chrisovými věcmi a jeho tělem našli v autobuse lovci losů dva týdny po jeho smrti.
V závěru filmu je poděkováno i Chrisovým rodičům a jeho sestře za statečnou pomoc, kterou při realizaci filmu poskytli.
O FILMU
Ve 22 letech dostudoval Christopher McCandless vysokou školu. Krátce po promoci se rozhodl dát sbohem civilizaci a vydal se vstříc dobrodružství v divoké přírodě. To, co na své cestě zažil, z něj udělalo symbol a hrdinu mnoha lidí. Byl Christopher McCandless statečný dobrodruh nebo naivní snílek, rebel odmítající dnešní společnost, další ztracený syn, nebojácný riskér nebo tragická postava, která tápavě hledala rovnováhu mezi společností a přírodou?
Jeho příběh, ve kterém se mísí nenasytná touha po rodině a domovu s nutkavou potřebou nalézt pravdu a štěstí, inspiroval spisovatele, horolezce a dobrodruha Jona Krakauera k napsání knižního bestselleru Útěk do divočiny (v originále Into the Wild). Právě tuto knihu si vybral herec, režisér a scénárista Sean Penn jako předlohu pro stejnojmenný film.
McCandless začal svou výpravu napříč Spojenými státy v roce 1992 v Jižní Dakotě, pokračoval po řece Colorado do Kalifornie, odkud se sám, jen se základním vybavením, vydal na sever, dobýt divokou a nelítostnou Aljašku. Na cestě, která trvala téměř dva roky, potkal mnoho lidí s výraznými charaktery, žijících na hranici americké společnosti, kteří významně ovlivnili jeho pohled na svět, a na oplátku on navždy změnil jejich život. To, co viděl a čím vším na Aljašce prošel, ho ovlivnilo mimořádným a nečekaným způsobem.
Zrození
Od knížky ke scénáři
Během svého dvouletého putování za sebepoznáním zažil Chris McCandless opravdu hodně. Od zrození nové, vnitřně objevené identity, přes odpoutání se od své šokované rodiny, přes radostný proces získávání moudrosti od lidí a z míst, jež ho výrazně ovlivnily, ke kalamitě, která vedla k nečekanému konci jeho výpravy.
Kniha Jona Krakauera poprvé vyšla v roce 1996 a okamžitě se stala hitem. Mapování života a smrti 24 letého Christophera McCandlessa, který strávil neuvěřitelných 113 dní na nelítostné Aljašce, nadchlo čtenáře všech generací.
Krakauer, sám horolezec a milovník nebezbečných míst, zpracoval McCandlessův mimořádný příběh hluboce a velmi osobně. Přiznal, že se s hlavním hrdinou v mnohém identifikoval. Obdivoval jeho vůli, urputnost, prudkost, ale i vnitřní čistotu. McCandless měl extrémně vysoké ideály, nedělal kompromisy, věřil, že život není o tom, aby se šlo vyšlapanou cestičkou. Nejenže se po vydání srdcervoucího příběhu dostavil okamžitý úspěch, Krakauer svou knihou navíc rozvířil společenskou debatu otázkami, proč jsou mladí Američané tak často nespokojení, utíkají ze svých pohodlných životů od svých rodin a jaké vůbec jsou kvality a hodnoty moderního života.
Sean Penn, který byl knížkou naprosto fascinován, začal hned po přečtení shánět filmová práva. Trvalo deset let, než se mu to povedlo. Chrisova rodina byla ztrátou syna natolik raněna, že nebyla připravena na filmové zpracování jeho tragického příběhu.
Penn se při psaní scénáře vydal po Chrisových stopách, mluvil s lidmi, se kterými se opravdu na cestě setkal (dokonce jednoho z nich najal, aby pracoval při natáčení jako konzultant a řidič - ve filmu ho hraje Vince Vaughn). Úzce spolupracoval s McCandlessovou rodinou, především s jeho setrou Carine, která mu kromě svých vzpomínek nabídla novinové výstřižky a soukromé dopisy. Důležitým zdrojem informací byly deníky, které se našly v zaparkovaném autobuse, kde Chris zemřel.
Penn měl od začátku jasnou představu, jak chce s knižní předlohou pracovat. Ačkoliv děj sleduje především dva Chrisovy roky na cestách, ve filmu je zachycen celý jeho život, od narození až po smrt. Penn na rozdíl od knihy, která popisuje hlavně jeho dobrodružství, do snímku přidal filozofický a intimní pohled na to, jaký byl McCandless člověk, navenek i uvnitř, jaké měl hodnoty a co ho táhlo směrem, kterým se ubíral. Ačkoliv nikdo nikdy nezjistí, co se v něm odehrávalo, ani co se stalo na konci jeho života, Penn se snažil, aby film co nejvíce odpovídal realitě. Vypravěčský styl se prolíná s dokumentárním, hrají zde herci, neherci i skutečné postavy, které Chrise znaly, a děj se odehrává v autentickém prostředí.
Dospívání
Emile Hirsch v roli Christophera McCandlessa
Již bylo uvedeno, že Chris McCandless je ve filmu popisován jinak než v knize. Není to jen bláznivý dobrodruh, který zbytečně riskoval svůj život. Penn ho představuje jako velmi inteligentního, energického a sympatického mladíka, který touží oprostit se od svých, podle jeho názoru nešťastných, věčně spolu bojujících rodičů. Hnusí se mu rádoby vyšší společenská třída, ke které jeho rodina patří a jediné co si přeje, je zbavit se všech břemen civilizovaného světa a najít vnitřní klid a čistotu.
Pro tuto roli Penn hledal herce se stejně odzbrojujícím, mladistvým nadšením, který bude tomu hezkému a charismatickému mladému muži (jak si ho lidé pamatují ze zbylých fotografií) podobný.
To všechno našel ve dvaadvacetiletém Emilu Hirschovi, který na něj udělal dojem už dřív ve “skejťáckém” filmu Legendy z Dogtownu, a který se díky roli ve snímku Alpha Dog stal jedním z nejslibnějších hereckých talentů dnešní doby. Ovšem než mu Penn roli dal, čtyři měsíce testoval, jestli je Hirsch opravdu tak zapálený a ochotný udělat vše pro to, aby byl Chris McCandless na plátně stejný, jako byl v životě. Hirsch předčil všechna očekávání. Zvládl věci, které před tím nikdy nedělal - sjížděl řeku na raftu, lezl po skalách, stál tváří v tvář divokému medvědovi. Navíc Chrise spodobnil tak, že opravdu věříte, že to, co se děje na filmovém plátně, je přesný obraz jeho nitra.
Hirsch byl rád, že si pro tuto roli vybral Sean Penn právě jeho (Penn v úplných začátcích uvažoval o Leonardu DiCapriovi). Znal McCandlessův příběh ještě ze svého dětství a v době přípravy na roli, čím víc se o příběh zajímal, tím víc McCandlesse obdivoval. Líbil se mu jeho dobrodružný duch, hazard s nebezpečím, jeho inteligence a hlavně touha změnit svůj život. Byl jiný než všichni jeho vrstevníci a to, že lidi kolem něj považovali materiální statky za nejdůležitější, nedokázal pochopit.
McCandless zahodil svou dosavadní identitu, přijal nové jméno Alexander Supertramp. S novým jménem začal nový život, přesvědčený, že dokáže všechno, co bude chtít. I dnes se mnoho lidí s touto myšlenkou identifikuje, chtějí odhodit všechny zábrany, normy a závazky, které je brzdí v jejich touhách. Co by se stalo, kdybychom se najednou všichni vydali na cestu do divočiny?
Během přípravy strávil Hirsch hodně času s McCandlessovou rodinou, hlavně s jeho sestrou Carine, která byla zároveň Chrisův nejlepší přítel. Svou roli také opakovaně konzultoval s Jonem Krakauerem, jenž sám absolvoval cestu na Aljašku.
Část natáčení probíhala přímo na Aljašce (filmovalo se zde celkem čtyřikrát, aby byla zachycena různá roční období), Hirsch měl na sobě oblečení a batoh, které skutečně patřily McCandlessovi. Dny tam strávené byly pro herce zkouška ohněm, neboť Sean Penn po něm neoblomně požadoval, aby sám zvládal náročné scény.
Fyzická zátěž nebyla jediná překážka, kterou musel Hirsch překonat. Aby co nejvěrněji ztvárnil McCandlesse, musel shodit víc než 20 kilo. Jako první se natáčely závěrečné scény filmu, kdy už byl McCandless velmi vyhublý. (Jako první proto, že je mnohem snazší a rychlejší tloustnout než hubnout.:-))
Hirsch se do role velmi vžil a velmi si ji užil. Pro jízdu na kajaku v peřejích v Grand Canyonu produkce předpokládala, že ho zastoupí dvojník, nakonec vše zvládl herec sám, i když, jak přiznal, s velkou dávkou strachu.
Hirsch doslova podlehl touze úplně McCandlessovi porozumět, pochopit jeho konání. A podle spisovatele Krakauera se mu to opravdu povedlo - na plátně působí jako skutečný Chris McCandless.
Rodina: William Hurt, Marcia Gay Harden a Jena Malone jako otec, matka a sestra
Cesta Chrise McCandlesse začala částečně jako vzpoura proti nenaplněným životům svých rodičů. Jeho otce Walta McCandlesse, vynikající inženýra pracujícího v NASA, ztvárnil William Hurt. Držitel Oscara nabídku na roli přijal nejen díky svému respektu k Seanovi Pennovi, kterého zná dlouhá léta. Hurta nadchlo, že Penn spojil knižní předlohu a další skutečně dohledané detaily v poutavý příběh, který velmi přesně ukazuje, jak vypadá dnešní Amerika.
Ženu Walta McCandlesse - Billie - hraje Marcia Gay Harden (držitelka Oscara za vedlejší roli ve snímku Pollock). Pro sebe si stanovila cíl, že musí dát postavám rodičů lidský rozměr. Jejich syn byl přesvědčený, že žili své životy špatně, povrchně. Marcia Gay Harden, stejně jako William Hurt, cítila velkou zodpovědnost za to, že bude hrát skutečnou, žijící osobu, a proto se snažila jejímu chování, reakcím i vnitřním pocitům porozumět co nejlépe. Snažila se ukázat, že Chrisova matka ani otec nebyli špatní lidé.
Zřejmě jediná osoba z celé rodiny, která rozuměla, proč Chris odešel z domova - bez jediného slova rozloučení, byla jeho sestra Carine. Pro její ztvárnění si Sean Penn vybral Jenu Malone, mladou herečku, která je považovaná za jeden z nejvýraznějších mladých talentů. I ona se, stejně jako ostatní herci, setkala se skutečnou postavou Carine McCandless. Zvlášť Carine velmi přispěla k vykreslení postav. Sean Penn je přesvědčen, že bez spolupráce s ní by byl film jen těžko tak “opravdový”.
Zmoudření: Lidé, které Chris na své cestě potkal
Po promoci na univerzitě Chris McCandless daroval všechny své úspory (24 292 dolarů) na charitu. Pak se vydal na cestu vstříc novým zítřkům. Chtěl najít život, kde bude jen sám se sebou, přesto na své pouti potkal pozoruhodné lidi, kteří ho silně ovlivnili.
Už bylo zmíněno, že Sean Penn do těchto rolí obsadil i neherce. V několika případech dokonce lidi, kteří se s McCandlessem opravdu setkali. Jedním takovým byl Brian Dierker, expert na divokou vodu, který byl pro film najat jako konzultant pro vodní scény v Grand Canyonu. Nakonec se objevil i před kamerou, po boku Catherine Keener hraje jejího přítele Raineyho.
Catherine Keener hraje Jan Burres, ženu zdrcenou ztrátou svého dítěte. Její vztah k McCandlessovi je proto téměř mateřský. Tracy je mladá dívka, která vyrostla mezi lidmi žijícími v auto kempu v kalifornské poušti. Když potká Chrise, okamžitě se do něj zamiluje. Chris ale nikdy žádnou známost neměl, nikdy to pro něj prostě nic neznamenalo.
Rona Franze, posledního člověka, se kterým se Chris sblížil, než se vydal na Aljašku, hraje Hal Halbrook. Ron je stárnoucí vdovec, který v Chrisovy vidí své ztracené sny a nenaplněnou touhu po synovi. Oba jsou samotáři, ale zatímco Chris je hnán touhou za svým snem, Ron je lapen na místě, už se nedokáže ze života radovat. Chris mu dodá sílu a odvahu začít znovu žít.
Vysvobození: Cesta do divočiny
Film Útěk do divočiny byl natáčený na místech, kterými Chris skutečně prošel (Mexiko, Jižní Dakota, Arizona aj.). Nejnáročnější bylo filmování na Aljašce, v blízkosti nejvyššího aljašského vrcholu Denali. Jak říká sám Sean Penn, v těch místech hodně riskovali, nikdy ale tak, aby to bylo nebezpečné pro filmový štáb.
Důležitou roli ve filmu má autobus, ve kterém Chris prožil poslední dny svého života. Ten autobus na Aljašce pořád je, tak jak ho Chris “opustil”. Filmaři ale z úcty k zemřelému a jeho rodině nepoužili autentický autobus, vytvořili jeho přesnou napodobeninu.
V autobuse se kromě mrtvého těla našly Chrisovy deníčky. Zde je ukázka z jednoho z nich: “ "S.O.S. Potřebuji vaši pomoc. Jsem zraněn, blízko smrti, příliš slabý, abych se mohl vydat na cestu zpátky. Jsem tu úplně sám, ne, to není vtip. Ve jménu Boha, prosím zůstaňte, abyste mne zachránili. Jsem venku v okolí, sbírám bobule a vrátím se k večeru. Děkuji, Chris McCandless. Srpen?”
Důležitou úlohu hraje hudba, která se proplétá celým filmem. Složil ji Eddie Vedder (leader skupiny Pearl Jam), se kterým Sean Penn už dřív pracoval na snímku Mrtvý muž přichází. Vedder na spolupráci s Pennem kývl hned, aniž by něco o scénáři věděl. Zajímavostí je, že v době, kdy Vedder psal tuto hudbu, jeho mladší bratr, shodou okolností také Chris, odjel meditovat do Afriky a už dva měsíce o něm nikdo neslyšel…
Syrová, intimní a emocionální hudba jen zdůrazňuje otázky a dohady, které po sobě Chris McCandless zanechal. Chtěl skutečně zemřít nebo to byla jen nešťastná náhoda? Co vede mladé lidi k tomu, aby se vzdali pohodlí dnešního civilizovaného světa a vydali se vstříc nemilosrdné přírodě? Našel Chris McCandless to, co víc než dva roky hledal? Podle Seana Penna ano. Na konec scénáře napsal: “Chris zemřel živý.”
Ocenění:
Academy Awards
2008 - Hal Holbrook (Vedlejší herec) (nominace)
2008 - Střih (nominace)
Golden Globes
2008 - Eddie Vedder (Nejlepší originální píseň)
2008 - Eddie Vedder, Michael Brook (Nejlepší hudba) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2007 - Hal Holbrook (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
César Awards
2009 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Libor Bouček - Emile Hirsch (Chris McCandless), Zdeněk Mahdal - Vince Vaughn (Wayne Westerberg), Karel Richter - Hal Holbrook (Ron Franz), Lucie Kožinová - Catherine Keener (Jan Burresová), Luděk Čtvrtlík - Brian H. Dierker (Rainey), Radana Herrmannová - Marcia Gay Harden (Billie McCandlessová), Petr Burian - Thure Lindhardt (Mads), Jana Mařasová - Signe Egholm Olsen (Sonja), Vladimír Čech - William Hurt (Walt McCandless), Klára Jandová - Jena Malone (Carine McCandlessová), Eva Spoustová - Kristen Stewart (Tracy Tatrová), Libor Terš, Bedřich Šetena, Bohdan Tůma, Jaroslav Horák a další
Překlad: Vladimír Fuksa
Dialogy: Monika Macků
Zvuk: Martin Hořejší a Richard Tomíček
Produkce: Leoš Lanči
Režie: Jiří Balcárek
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.4.2008 Bontonfilm
Premiéra USA: 19.10.2007 Paramount Vantage AU
Premiéra Velká Británie: 25.10. 2008 (London Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.08.2008 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 25.08.2008 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 514 913
Tržby celkem - $ 56 800 000
Návštěvnost v ČR 27 424
Náklady (Rozpočet) - $ 20 000 000
Zajímavost k filmu
- Chris McCandless byl asexuál a zemřel jako panic. Emile Hirsch, který jej měl ve filmu ztvárnit, s tím měl zpočátku problém a zvažoval dokonce odmítnutí role. Roli přijal až na naléhání své rodiny.
- Poslednou knihou, ktorú skutočný Chris McCandless prečítal, bol „Doktor Živago“.
- Okolie, kde sa autobus nachádza, sa podľa aljašských merítok len ťažko dá považovať za skutočnú divočinu. Iba 16 míľ (25,75 km) južne sa nachádza Park Denali, ktorý navštevujú stovky turistov.
- Organizácia OXFAM America, ktorej Chris daroval 25-tisíc dolárov, sa venuje boju proti hladomoru.
- Chrisov odkaz na autobuse znel v skutočnosti nasledovne: „S.O.S. Potrebujem vašu pomoc. Som zranený, na pokraji smrti a príliš slabý na to, aby som sa odtiaľto dostal. Som tu úplne sám. Nejedná sa o vtip. V mene Božom Vás prosím, zostaňte a zachráňte ma.
Zbieram neďaleko odtiaľto lesné plody a vrátim sa dnes večer. Ďakujem. Chris McCandless.
August?“
- Autobus patril spoločnosti Yutan Construction, ktorá od štátu získala zákazku na skvalitnenie ciest v okolí. Ponechali ho v divočine, aby slúžil ako prístrešok pre lovcov a zálesákov. Nachádza sa tam viac ako 30 rokov.
- Autobus, který je ve filmu znázorněn, se v Aljašce stále nachází. Chodí ho navštěvovat turisté z celého světa.
- Skutečný Christopher McCandless si na Aljašku přinesl pouze 10librový pytel rýže, poloautomatickou pušku Remington se 400 náboji .22 LR, knihu místních rostlin, několik dalších knih a některé tábornické vybavení.
- V červenci se Christopher McCandless po třech měsících strávených v autobuse rozhodl odejít, ale nemohl zpět přes řeku Teklaniku, která se od dubna, kdy ji přebrodil, značně rozvodnila. McCandless mohl použít mechanizovaný ruční přejezd přes řeku, který byl jen 1 míle od místa, kde se předtím přebrodil. V dokumentu Call of the Wild (2007) jsou předložené důkazy o tom, že měl McCandless mapu, která by mu k nalezení tohoto bezpečného přechodu pomohla.
- Dne 12. srpna 1992 McCandless napsal do deníku jeho zřejmě poslední slova: "Krásné Borůvky". Poté vytrhl poslední stránku z knihy Louise L'Amoura “Education of a Wandering Man“, která obsahovala úryvek z básně Robinsona Jeffersona s názvem "Wise Men in Their Bad Hours". Na druhou stranu stránky McCandless dodal: "Měl jsem šťastný život a děkuji Pánu. Sbohem a Bůh žehnej všem!".
- Christopherovo tělo nalezl místní lovec ve spacáku uvnitř autobusu 6. září 1992. Ch. McCandless byl mrtvý již více než dva týdny a vážil odhadem 30 kg. Oficiální a nespornou příčinou smrti bylo hladovění.
- V knize uvádí Krakauer dva faktory, které mohly přispět k McCandlessově smrti. Prvním mohl být jev známý jako "králík", což je vyhladovění v důsledku zvýšené činnosti. Dále Krakauer spekuluje, že mohl McCandless pozřít toxické semena (Hedysarum alpinum nebo Hedisarum mackenzii), nebo formu, která na nich roste (Rhizoctonia leguminicola vytváří jedovatý alkaloid swainsonine). Nicméně článek v Men's Journal uvedl, že rozsáhlé laboratorní testy potvrdily nepřítomnost toxinů v potravinách McCandlesse. Dr. Thomas Clausen, předseda oddělení chemie a biochemie na UAF, řekl: "Myslím, že lov a extrémní množství pohybu ho roztrhalo na kusy. Nenašel jsem žádné toxiny ani alkaloidy. Jedl bych to sám." Analýza divokého sladkého hrachu, vzhledem k tomu, že byl příčinou smrti Chrise (Emile Hirsch) ve filmu Seana Penna, ukázala, že žádné toxické látky neobsahuje a v celé moderní lékařské literatuře není záznam o někom, kdo by se otrávil tímto druhem rostlin. Nakonec bylo prohlášeno, že Christopher McCandless nenašel cestu z divočiny, nebyl schopen nic ulovit a vyhladověl k smrti.
- V jednom zo záberov vidieť štyri lokomotívy spoločností Burlington Northern a Santa Fe. Príbeh sa odohráva na začiatku 90tych rokov, ale obe firmy začali svoju činnosť až v roku 1995.
- O roli Tracy měla eminentní zájem Daveigh Chase. Nakonec ji však dostala Kristen Stewart.
- Brian Dierker byl původně najat jako technický konzultant pro scény sjíždění řeky. Roli Raineyho mu Penn dal poté, co to Emile Hirsch navrhl.
- Útěk do divočiny je inspirován knihou o skutečném americkém tulákovi Christopheru McCandlessovi, který si vyrazil žít svůj život na Aljašce, kde taky zahynul ve svém opuštěném kouzelném autobuse v roce 1992. Samotnou knihu napsal Jon Krakauer, také cestovatel, který pro změnu miloval hory.
- Fastfood, kde Chris pracuje, je Burger King.
- V dobe, keď Eddie Vedder skladal hudbu k filmu, jeho mladší brat, zhodou okolností tiež menom Chris, odišiel dumať do Afriky a už dva mesiace o ňom nik nepočul…
- Losa amerického, kterého ve filmu Chris zastřelí, našli filmaři mrtvého na dálnici.
- Sean Penn musel čekat 10 let, než mohl svůj vysněný projekt začít realizovat. Nejtěžší bylo dostat souhlas rodiny McCandlessových.
„Život v aljašské divočině."
OBSAH
Málokdo z nás má takovou odvahu jako Christopher McCandless (Emile Hirsch). Bylo mu dvacet dva, když dostudoval vysokou školu, ale místo toho, aby zaplul do civilizačního proudu, ukázal mu vztyčený prostředník a z naivního snílka se proměnil v symbol jedné generace Američanů. Každý krok jeho cesty z města do té nejsyrovější divočiny sledoval slavný herec Sean Penn, který se tentokrát spokojil s rolí režiséra a scenáristy.(Bontonfilm CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
„Svoboda a jednoduchá krása jsou příliš dobré na to, abych si je nechal ujít.“___Splněný filmový sen každého diváka s duší dobrodruha a cestovatele. Z radikální revolty vůči systému jsem už sice dávno vyrostl (vždyť i ten Christopher nakonec nepohrdnul výdobytkem civilizace – opuštěným autobusem, kde se s chutí natáhl na oprášenou matraci), ale vlivem Christopherových rodinných okolností jsem chápal jeho motivaci a tak trochu mu to jeho nespoutané cestování záviděl. A Sean Penn to natočil moc pěkně, s nádhernou kamerou, dechberoucími přírodními scenériemi a sympatickými hipíky, které Christopher na své cestě potkal. A není mnoho hudebníků, jejichž písničky by se sem hodily lépe, než frontmana ´Pearl Jam´ Eddieho Veddera, člověka taktéž volnomyšlenkářského, takže těm textům jsem neměl sebemenší probl ém uvěřit. Výtky směrem k lehké scenáristické konstrukci padly v samém závěru, kdy vyšlo najevo, že příběh vznikl na základě deníku skutečné postavy. Skvělý Emil Hirsch jakoby mu z oka vypadl. (Lima) 5*
Naprosto boží film snad ve všech možných a i nemožných detailech. Vždyť kolikrát kdo nad svým životem přemýšlel a uvažoval utéct do přírody a žít naprosto nekonzumně jak v nějaké zavařené sklenici. Tenhle film je o klukovi, který do toho šel na plno a otevřel tak dveře i dalším lidem. Sean Penn byl do té doby pro mě především výborný, ale trošku zvláštní herec. Teď musím říct, že je i geniální filmař, protože co s herci udělal, to se nedá ani popsat. Ze všech jsem cítil ty emoce a hudba tomu také opravdu šíleně moc dodávala. Konečně po dlouhé době film, kde mi ta délka nebyla na obtíž, spíš naopak. Líbilo se mi, že i když by film mohl být prakticky bez dialogů, pořád se v něm něco děje a pořád se v něm najdou různí lidé a různé postavičky, se kterými se ten kluk, co se vydal do přírody, setkává. Film, který ve mně vyvolal tolik radostných, smutných, pozitivních, ale i negativních emocí, jako hodně dlouho žádný jiný. (Malarkey) 5*
Když vlastní svoboda spoutá ducha druhého, není to jen svoboda, ale i sobectví. A se sobectvím nikdy nekráčí odpuštění.. Je mi líto, ale tady s hodnocením poteču do kopce. Pennův vysněný projekt je po technické stránce bezesporu kvalitní (hudba, kamera, střih), ale i přes svou silnou myšlenku „o bohu v zážitcích“ mě docela minul. Kdyby byl Supertramp fiktivní postava, nad ledasčím by se dalo přimhouřit oko, ale takhle mi to přijde jako zromantizovaný podvod na diváka, který nejvíc vybublá na povrch, když si porovnáte skutečný a filmový poslední vzkaz tuláka McCandlesse. Parafrázování otupilo opravdovost, v manifestu svobody a odvahy se zrcadlí hloupost a přání smrti.. Není bez zajímavosti, že autor literární předlohy Jon Krakauer byl členem skupiny, s kterou si v roce 1996 nemilosrdně pohrála nejvyšší hora světa (viz.Everest Islanďana Kormákura).. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Za kameru se během své kariéry postaví každý druhý americký herec. Tahle možnost je v Hollywoodu zkrátka realizovatelnější než kdekoliv ve zbytku světa. Zatímco ve většině případů jde o osamělé výstřely, prostě o pokus zjistit jaké je to na druhé straně, je pár jmen, která režírují s železnou pravidelností a v průběhu let na tomhle poli dosáhla jisté bravury. Slavný Robert Redford si už od režie spíše odskakuje k herectví, s podobným plánem se v poslední době svěřuje i Sean Penn, jinak též herec, který v průběhu šestnácti let natočil pět filmů. Pokud by se jeho následující snímky měly podařit stejně jako Útěk do divočiny, valná většina fanoušků jeho herectví by mu to jistě časem odpustila.
Mimo jiné i kvůli tomu, že Penn je přes svou fyzickou absenci na plátně i beztak neustále přítomný. Jen má tvář Emile Hirsche. Jisté podobnosti v fyziognomii, gestech a mimice (ve chvílích soustředění Hirschovi na čele vystoupí úplně stejná vráska, prozrazující zarputilost, jako Pennovi), výběru rolí a hereckém stylu si už recenzenti všimli dávno. Každý z nás má ostatně v živé paměti Pennovy zabejčené hrdiny, kteří pálí mosty, nerozumí si se svým okolím a obrazně i doslova hledají místo, kde by mohli být sami sebou. A hlavně: na sto honů z nich sálá energie, charizma a touha překračovat stanovené hranice. Postava mladistvého snivce a dobrodruha Christophera McCandlesse, který dráhu sportovce, perspektivní kariéru a výhody středostavovského způsobu života vyměnil za dobrodružství, o němž mnozí sní a málokdo jej uskuteční, je přesně taková. Potud je tedy snadné si domyslet, čím slavný román spisovatele Jona Krakauera, respektive samotná postava skutečného McCandlesse aktivistického herce/režiséra tak zaujali. Filmový McCandless je ve svých radikálních postojích a mazání staré identity opravdu důkladný a zpočátku na plátně působí až jako chodící manifest. Za ty jeho velkohubé proklamace o pravé svobodě a jistou nedůslednost byste mu nejraději dali pár lepanců za ucho. Vždyť co si myslet o člověku, který ničí peníze a zároveň je tak trochu příživník? Vzkypění pocitů nesouhlasu je samozřejmé. Ale na druhé straně je jen dobře takovému provokatérovi občas pootevřít dveře...
Celý film vlastně není ničím jiným než konfrontací různých pohledů na život a z toho plynoucích životních stylů. V případě Christophera jde dokonce o životní směřování dotažené do všech důsledků, které sice zcela jistě nebyly zamýšlené, ale nezbylo mu než se s nimi vyrovnat jako chlap. Co do stavby scénáře však platí: McCandless je na cestě (Jack Kerouac v hrobě spokojeně vrní) a setkává se s novými a novými lidmi. S některými pobude déle a dokonce k nim jakýmsi způsobem přilne, s jinými prohodí sotva pár slov. Jen minimum postav má během celého filmu zásadnější prostor, tím méně aby souvisely s dramatickým obloukem jeho postavy. Situace střídá situaci a divák si nikdy není zcela jistý, zda mají do budoucna nějaký význam a má si zapamatovat každý detail. Zvláště tehdy, když se na plátně objevují i celkem známá jména. Epizodická forma deníkových záznamů ani neustálé překlikávání mezi přítomností a minulostí však není Útěku do divočiny na závadu, právě naopak. Lineárně by to asi tak dobře nefungovalo. Podobný přístup nedávno použil Olivier Dahan u Edith Piaf, ale vzhledem k povaze látky nemohl dosáhnout takového efektu.
U Útěku do divočiny, která si do znaku vetkl zakoušení vlastní tělesnosti, osahávání neznámého, porušování zažitých společenských tabu, však zvolená forma mnohem lépe odpovídá rázu vyprávění. Pennův film zejména ve druhé půlce nutí nejen ke konfrontaci a přehodnocování vlastního životního stylu, ale i k aktivnímu spoluprožívání, vytváření vlastních významů, ba téměř fyzické odezvě. Tímto přístupem nás režisér úspěšně připravuje na závěrečný akt ve starém rezivém autobusu, který do divočiny patří stejně málo jako dobrodruh Christopher, a je jedním z nejlépe natočených finále minulého roku.
Je škoda, že první půlka relativně dlouhého filmu není co do tempa, atmosféry a hereckých výkonů tak soudržná a čistá jako ta druhá. Některá setkání proběhnou příliš rychle, jiná byla tak krátká, až se ukazují jako zbytečná, mnohá nikam nevedou (to s na Oscara nominovaným Halem Holbrookem je však vynikající). V první půlce Penn zbytečně často experimentuje s paralelními obrazy, rukopisem přes celé plátno, záběry z rodinného videa, zcizujícími prvky (toho Hirsche mluvícího na kameru Pennovi neodpustím) a až příliš mnoha zpomalenými záběry, kterými dosahuje přesně opačného efektu. Film nevypadá lépe, ale naopak laciněji a místy až jaksi vykalkulovaně. Něco takového Útěk do divočiny vůbec nepotřeboval. Aby však nebylo mýlky: Útěku do divočiny se ve svém závěru (který se jak známo počítá a taky vše posvětí) podařilo skvěle ukázat situaci kluka, který si možná ukrojil příliš velký krajíc, ale zůstal věrný sám sobě. Podstatné je, film si dal za úkol ukázat divočinu v celé její kráse a děsivém majestátu a že se mu to povedlo. Na to prazvláštně „plné“ ticho, které se na konci filmu rozhostí, budete ještě dlouho vzpomínat…
PODROBNÝ POPIS FILMU
Prvních devět týdnů v divočině
Hrdina filmu, mladý muž Christopher McCandless, který si pro sebe zvolil jméno a příjmení "Alex Supertramp", docestuje stopem na Aljašku, na konec cesty, kde končí poslední stopy civilizace a začíná divočina. Na zádech krosnu s potřebným vybavením a zásobami jídla, přes rameno pušku, v ruce holínky, které dostal od šoféra, vydává se do zasněžené pustiny vstříc vzdáleným horám. Hlavou se mu přitom každou chvíli honí nějaké vzpomínky na to, co poslední roky prožil. Tak dochází až k řece, kterou se snaží v darovaných holínkách projít. Předtím ale na větev u břehu napichuje svou oranžovou pletenou čepici, snad jako označení místa pro případ, kdyby se chtěl vrátit. Místo brodu je ale hlubší, než se mu na první pohled zdálo, prochází zanořen do ledové vody až po pás. Tato první komplikace jeho cesty divočinou jej nezachmuří, na druhém břehu postaví stan, rozdělá oheň, usuší oblečení a přespí.
Na své další pouti objevuje věc, kterou by v divočině, vzdálené daleko od civilizace, nečekal: vrak starého autobusu. Po počáteční nedůvěře jej prozkoumá a zjistí, že jej někdo používal jako traperskou boudu. Nikdo se mu neozývá a tak začne s úklidem. Vybouchá starou matraci, založí oheň v improvizovaných kamnech a zjišťuje, že autobus je pro takové přežívání v divočině poměrně dobře vybaven. Ze svého objevu má radost, "svůj" autobus nazve kouzelným (magic bus) a rozhodne se jej přijmout za své obydlí. Rozhodně mu skýtá bezpečnější a pohodlnější útočiště, než kdyby musel přebývat ve svém malém stanu.
Protože je rozhodnut dobývat si potravu z divoké přírody vlastníma rukama, neváhá a celou dobu loví, převážně drobnou zvěř a ptáky. Jednou se mu podaří množstvím zastřelit i losa. Nezkušený s takovou prací a celý zakrvácený, nakonec se mu podaří celé zvíře naporcovat. Připravuje ohniště na uzení, aby mohl uchovat zásoby uloveného masa do budoucna, avšak svůj závod s časem a přírodními silami prohrává: nestihne svou práci dokončit v pravý čas, na maso nakladou masařky svá vajíčka a za chvíli již masem hýbou červi. Na zkaženém masu si pochutnají už jen supi a vlci.
Chris aka Alex si s odporem k sobě samému umývá v řece své zkrvavené ruce a v autobuse pak zaznamenává do svého deníku, že tohoto svého činu lituje. Zabil velkého živého tvora a sobě tím neprospěl.
Během celého svého pobytu v sobě Alex nezapře intelektuála. Mezi zásobami a vybavením, které si přinesl, měly důležité místo i knihy; jednak praktické knihy o pobytu v přírodě, kniha o poživatelných a jedovatých rostlinách i knihy filosofické. Jeho nejoblíbenějším autorem a filosofem byl Thoreau, jehož životní názory mu byly vzorem. Studoval jej již dříve, často jej citoval a nyní si jej znova a znova pročítá a jeho slova doplňuje svými poznámkami. Krom toho si vede i svůj deník, do něhož zaznamenává své zážitky, názory a jejich postupné proměny.
Vzpomínky
Filmový děj, který jsme dosud pro přehlednost líčili jako jednolitý, je ovšem ve filmovém scénáři znovu a znovu přerušován Alexovými vzpomínkami na dobu uplynulých dvou let, kdy se připravoval k tomuto útěku od společnosti. Ani tyto vzpomínky se však ve filmu neobjevují zcela chronologicky, ale v kontextu určitých situací.
Souhrnně řečeno, Chrisovo dětství je poznamenáno dusným rodinným prostředím, kdy profesně exponovaní a úspěšní rodiče jsou zatíženi množstvím svých vnitřních nevyřešených konfliktů, od jejichž zhoubného vlivu nelze jejich dvě děti, Chrise a jeho sestru, uchránit. Děti bývají svědky jejich hádek, výčitek atd. Krize dětské duše vrcholí ve chvíli, kdy Chris objevuje krutou pravdu, že jeho otec si "vzal" jeho matku v době, kdy byl již ženatý a měl děti v jiném manželství a tím pádem byl Chris i jeho sestra nemanželskými dětmi. Víc než tímto faktem byla Chrisova duše hnětena lží, ve které celou tu dobu jeho rodiče žili a své manželství před dětmi jen předstírali. Tento nedostatek se pokoušeli rodiče vynahradit dětem dostatkem materiálního blahobytu, ale u Chrise nakonec narazili na tvrdý odpor. Umožní mu studium na vysoké škole a jako odměnu za vzorně ukončené studium mu chtějí koupit nové auto a nabízí mu svou podporu na dalších výběrových studiích.
Chris obě nabídky stroze odmítá. Ještě silněji ale odmítá celou životní filosofii rodičů, namísto ní se ztotožňuje s autory milujícími pravdu a volnost. Svoje problémy s rodiči postupně přenáší na celou západní civilizaci s jejími výdobytky a nakonec v něm vzrůstá odpor k celé lidské společnosti jako takové. Jeho ideálem se stává život individua tváří v tvář divoké přírodě.
K realizaci tohoto cíle se cele upíná, až nakonec sežene potřebné vědomosti i vybavení a prchá svým starým automobilem daleko od rodiny, aniž by se rozloučil anebo dal o sobě jakkoli komukoli vědět, a to ani své vlastní sestře, které jako jediné důvěřoval.
Se svým autem dojede až do nebezpečné zátopové oblasti, kde je i s autem spláchnut mimo silnici. Bere to jako výzvu, že se musí osvobodit i od této materiální přítěže. Vyplní šek, všechny své peníze, které mu zbývají na studentském účtu, pošle na charitu, zbytek své hotovosti na místě spálí, odšroubuje značku z auta, to zanechá jako vrak pod silnicí a dále již pokračuje bez jediného centu v kapse po svých.
Tímto způsobem se protlouká jako vandrák dva roky po celých Spojených státech, seznamuje se po cestě s různými lidmi a každému vypráví o své touze, kterou je Aljaška. Čas od času se nechá najmout na nějakou práci, třeba na výpomoc při žních, kdy jezdí s kombajnem. Koupí si kajak a bez povolení sjede divokou řeku, při tomto ztřeštěném dobrodružství nezkušený plavec jen o vlásek vyvázne životem. Dostane se až na jih do Mexika. Při návratu zpět je zadržen na hranicích bez dokladů, uvede, že je ztratil. Zažádá o vydání nových dokladů a uvádí své vymyšlené jméno, Alexander Supertramp. Dostává postel v ubytovně, ale náhle dozraje jeho pevné rozhodnutí: vrací klíč od ubytovny a obrací své kroky, které od této chvíle míří už jen na Sever a na Západ.
Takovou vzdálenost se rozhodne překonat jako hobo nákladním vlakem, ze kterého je nakonec vykopán a surově zbit příslušníkem železniční policie. Oklepe se a vyráží na stop na silnici, kde ho k sobě do strakatého kempingového vozu berou dva lehce přestárlí hippies. Cestuje nějakou dobu s nimi, mají jej rádi pro jeho čistou duši, dokonce jim mimoděk pomůže vyřešit i problémy v jejich dlouhotrvajícím vztahu. Jane se mu svěřuje, že je rovněž matkou mimomanželského syna, který od ní utekl a o kterém neví. Paralelismus těchto životních příběhů jim oběma dá možnost nahlédnout svůj vlastní problém i z druhé strany, nicméně Alexovo rozhodnutí vytrvat na svém útěku to nezvrátí.
Nějaký čas ještě pobyde s oběma hippíky na společném tábořišti pod "Svatou horou", pomáhá jim zde prodávat knížky a před vánoci se seznámí s mladou dívenkou, která žije se svými rodiči ve vedlejším kempingovém vozu. Udělají si spolu výlet na pestře pomalovanou "Svatou horu", po které je provází potrhlý náboženský nadšenec, který rozhlašuje nekonečnou lásku k celému světu. Šestnáctiletá dívka se do Alexe zamiluje, ale ani to jej nezviklá ve svém rozhodnutí pokračovat na sever. Rozloučí se s ní a pokračuje ve své vysněné cestě na Aljašku. Kus cesty jej veze Jane a namísto rozloučení mu dává oranžovou čepici, kterou mu na cestu upletla.
Na jeho pouti mu pomáhá starý muž Ron, který jej svým terénním Fordem zaveze až k Alexovu stanu kus od horkých pramenů, u kterých žijí nudisti a další volnomyšlenkáři. Alexovy kroky však míří stále výš a svým nadšením uchvacuje i starého muže, který za ním nakonec vybíhá až na vrchol kopce, ze kterého je výhled do dálav. Zde na vrcholu si oba vyměňují názory své životní filosofie. Stařík zve Alexe do svého domu, kde žije sám, neboť jeho manželka a syn byli již dávno usmrceni při automobilovém neštěstí, které zavinil cizí opilý šofér. Muž tenkrát na tuto tragédii reagoval těžkým pitím, se kterým se mu ale podařilo skončit. Od té doby žije sám ve svém domku a přivydělává si vyřezáváním kůže. Alex se nějakou dobu přiučuje v jeho dílničce a vyrábí si kožený pásek, na kterém krok po kroku vyrývá symboly své dosavadní pouti. Na dotaz, co znamená N na konci, odpovídá: North, sever. Tím je dáno jeho konečné rozhodnutí pokračovat. Ráno si přivstane, aby mohl zmizet, ale Ron jej uhlídá a odváží svým Fordem podle Alexova přání dalších 100 mil. Na cestu mu přidá ještě několik drobností do zálesácké výbavy a teleskopické rybářské pruty. Při loučení se mu svěřuje, že je jedináček, že ani jeho rodiče neměli sourozence, takže jeho rod je odsouzen k zániku a není ani nikdo, kdo by po něm dědil. Nabízí Alexovi své přání, že jej bude adoptovat jako svého vnuka, a ten navrhuje odklad tohoto rozhovoru na dobu, až se vrátí zpátky z Aljašky.
Kromě Chrisových vzpomínek je do dějového scénáře filmu vloženo i několik střihů, které divákovi prostředkují i vzpomínky jeho sestry po jeho zmizení (které se k němu ovšem nedostaly, neboť veškerý kontakt byl přerušen). Chris zcela odmítal mobilní telefon a proto byli jeho rodiče odkázání na to, že mu neustále psali do jeho studentského podnájmu. Když se jim po čase vrátil celý balíček nepřečtených dopisů, okamžitě za ním jeli. Na místě se dozvěděli, že zde Chris již delší dobu nebydlí a že odešel neznámo kam. Na poště měl domluveno, aby případné dopisy nevraceli hned, ale až po čase najednou. Tím chtěl získat čas na svém útěku.
Alarmovaná policie identifikovala jen Chrisovo opuštěné auto a usoudila, že se nejednalo o násilný čin, ale že Chris odešel dobrovolně. To Chrisovy rodiče nejdřív uklidnilo, ale brzy si uvědomili, že vinu jeho odchodu nesou i oni sami. Další pátrání policie již bylo bezvýsledné. Společná tragédie dříve rozhádané rodiče sblížila. Všude jej hledali, neustále na něj mysleli, jeho ztracení se stalo centrem jejich dalšího života, záběry ukazují, jak jsou zdrceni a netouží po ničem jiném, než po opětovném setkání.
Poslední týdny v divočině
Alexovy poslední zásoby potravin již došly a žádnou zvěř se mu nedaří ulovit. Během sílící krize se věnuje i svým myšlenkám a meditacím o životě a pomalu si blíží poznání, že celá lidská civilizace zase není až tak zavrženíhodná, za jakou ji předtím považoval. Po devíti týdnech je Alex již tak vyhládlý, že mu je jasné, že na tomto místě již nepřežije a rozhodne se vrátit. Sbalí si krosnu a vydává se na cestu zpátky. Dochází k brodu, který je na druhé straně dosud označen napíchnutou oranžovou čepicí. Řeka je při jarním tání ale tak rozbouřená, že není možno ji překročit. Ujedou mu nohy, spadne do proudu a s vypětím všech sil je rád, že se mu podaří zachytit a vydrápat zpět na břeh. Je mu jasné, že v tuto chvíli se stal už nedobrovolným zajatcem divoké přírody, z širokého prostoru bez hranic se stává vězení, z volného a ničím nespoutaného člověka mukl. Zdrcen tímto prozřením kapituluje a vrací se na pryčnu do svého autobusu.
Jedinou šancí na obživu, když není maso, se stávají bylinky a kořínky. Již na pokraji šílenství z vyčerpání studuje své knížky a podle nich hledá byliny, které by mohly být k snědku. Jeho částečně zastřený mozek ale už včas nepostřehne drobný rozdíl mezi několika druhy podobné rostliny, z nich některá je jedlá, jiná nejedlá a jiná dokonce jedovatá. Až po požití je mu zřejmé, že se mýlil. Podle knížky otrávený organismus, který není léčen, zmírá vyhladověním. Snaží se ještě vyvolat zvracení.
S posledními silami připisuje do knížky poslední poznatek své životní filosofie, že člověk může být šťastný jen tehdy, může-li své štěstí s někým sdílet. Nakonec se zapíná do spacáku a lehá si do autobusu s úsměvem ve tváři a s nehybným pohledem upřeným na oblohu. Sní o svém návratu a opětovném setkání se svými blízkými. Zanechá vzkaz, v němž se nepodepíše jako Alex Supertramp, ale svým občanským jménem Christopher Johnson McCandless.
Happy end?
Divák do poslední chvíle neví, jak tento příběh může skončit. Jsme v poslední kapitole a promítací doba se chýlí ke konci. Veškeré napětí je koncentrováno do otázky, zda Chris / Alex přežije. Logika ale vede k tomu, že jediným způsobem záchrany by už musel být jen nějaký zázrak, snad helikoptéra, která by jej na poslední chvíli dopravila do nemocnice a tak splnila jeho touhu, návrat domů. Veškerý zázrak se už ale odehrál: byla jím konečná změna smýšlení mladého člověka, vnitřní smíření s jeho blízkými a odpuštění těm, kteří mu v životě ublížili. Přidání jakéhokoliv dalšího zázraku ve formě levného happy-endu by toto poselství devalvovalo.
Divák, který předtím nečetl žádné recenze a ani plakát se teprve v samém závěru dozvídá, že celý film byl natočen podle reálného příběhu, který se udál v období 1990-1992. Závěrečný snímek filmu je již autentický: usmívající se Chris vyfotografoval sám sebe u autobusu svým vlastním fotoaparátem. Tento fotoaparát společně s dalšími Chrisovými věcmi a jeho tělem našli v autobuse lovci losů dva týdny po jeho smrti.
V závěru filmu je poděkováno i Chrisovým rodičům a jeho sestře za statečnou pomoc, kterou při realizaci filmu poskytli.
O FILMU
Ve 22 letech dostudoval Christopher McCandless vysokou školu. Krátce po promoci se rozhodl dát sbohem civilizaci a vydal se vstříc dobrodružství v divoké přírodě. To, co na své cestě zažil, z něj udělalo symbol a hrdinu mnoha lidí. Byl Christopher McCandless statečný dobrodruh nebo naivní snílek, rebel odmítající dnešní společnost, další ztracený syn, nebojácný riskér nebo tragická postava, která tápavě hledala rovnováhu mezi společností a přírodou?
Jeho příběh, ve kterém se mísí nenasytná touha po rodině a domovu s nutkavou potřebou nalézt pravdu a štěstí, inspiroval spisovatele, horolezce a dobrodruha Jona Krakauera k napsání knižního bestselleru Útěk do divočiny (v originále Into the Wild). Právě tuto knihu si vybral herec, režisér a scénárista Sean Penn jako předlohu pro stejnojmenný film.
McCandless začal svou výpravu napříč Spojenými státy v roce 1992 v Jižní Dakotě, pokračoval po řece Colorado do Kalifornie, odkud se sám, jen se základním vybavením, vydal na sever, dobýt divokou a nelítostnou Aljašku. Na cestě, která trvala téměř dva roky, potkal mnoho lidí s výraznými charaktery, žijících na hranici americké společnosti, kteří významně ovlivnili jeho pohled na svět, a na oplátku on navždy změnil jejich život. To, co viděl a čím vším na Aljašce prošel, ho ovlivnilo mimořádným a nečekaným způsobem.
Zrození
Od knížky ke scénáři
Během svého dvouletého putování za sebepoznáním zažil Chris McCandless opravdu hodně. Od zrození nové, vnitřně objevené identity, přes odpoutání se od své šokované rodiny, přes radostný proces získávání moudrosti od lidí a z míst, jež ho výrazně ovlivnily, ke kalamitě, která vedla k nečekanému konci jeho výpravy.
Kniha Jona Krakauera poprvé vyšla v roce 1996 a okamžitě se stala hitem. Mapování života a smrti 24 letého Christophera McCandlessa, který strávil neuvěřitelných 113 dní na nelítostné Aljašce, nadchlo čtenáře všech generací.
Krakauer, sám horolezec a milovník nebezbečných míst, zpracoval McCandlessův mimořádný příběh hluboce a velmi osobně. Přiznal, že se s hlavním hrdinou v mnohém identifikoval. Obdivoval jeho vůli, urputnost, prudkost, ale i vnitřní čistotu. McCandless měl extrémně vysoké ideály, nedělal kompromisy, věřil, že život není o tom, aby se šlo vyšlapanou cestičkou. Nejenže se po vydání srdcervoucího příběhu dostavil okamžitý úspěch, Krakauer svou knihou navíc rozvířil společenskou debatu otázkami, proč jsou mladí Američané tak často nespokojení, utíkají ze svých pohodlných životů od svých rodin a jaké vůbec jsou kvality a hodnoty moderního života.
Sean Penn, který byl knížkou naprosto fascinován, začal hned po přečtení shánět filmová práva. Trvalo deset let, než se mu to povedlo. Chrisova rodina byla ztrátou syna natolik raněna, že nebyla připravena na filmové zpracování jeho tragického příběhu.
Penn se při psaní scénáře vydal po Chrisových stopách, mluvil s lidmi, se kterými se opravdu na cestě setkal (dokonce jednoho z nich najal, aby pracoval při natáčení jako konzultant a řidič - ve filmu ho hraje Vince Vaughn). Úzce spolupracoval s McCandlessovou rodinou, především s jeho setrou Carine, která mu kromě svých vzpomínek nabídla novinové výstřižky a soukromé dopisy. Důležitým zdrojem informací byly deníky, které se našly v zaparkovaném autobuse, kde Chris zemřel.
Penn měl od začátku jasnou představu, jak chce s knižní předlohou pracovat. Ačkoliv děj sleduje především dva Chrisovy roky na cestách, ve filmu je zachycen celý jeho život, od narození až po smrt. Penn na rozdíl od knihy, která popisuje hlavně jeho dobrodružství, do snímku přidal filozofický a intimní pohled na to, jaký byl McCandless člověk, navenek i uvnitř, jaké měl hodnoty a co ho táhlo směrem, kterým se ubíral. Ačkoliv nikdo nikdy nezjistí, co se v něm odehrávalo, ani co se stalo na konci jeho života, Penn se snažil, aby film co nejvíce odpovídal realitě. Vypravěčský styl se prolíná s dokumentárním, hrají zde herci, neherci i skutečné postavy, které Chrise znaly, a děj se odehrává v autentickém prostředí.
Dospívání
Emile Hirsch v roli Christophera McCandlessa
Již bylo uvedeno, že Chris McCandless je ve filmu popisován jinak než v knize. Není to jen bláznivý dobrodruh, který zbytečně riskoval svůj život. Penn ho představuje jako velmi inteligentního, energického a sympatického mladíka, který touží oprostit se od svých, podle jeho názoru nešťastných, věčně spolu bojujících rodičů. Hnusí se mu rádoby vyšší společenská třída, ke které jeho rodina patří a jediné co si přeje, je zbavit se všech břemen civilizovaného světa a najít vnitřní klid a čistotu.
Pro tuto roli Penn hledal herce se stejně odzbrojujícím, mladistvým nadšením, který bude tomu hezkému a charismatickému mladému muži (jak si ho lidé pamatují ze zbylých fotografií) podobný.
To všechno našel ve dvaadvacetiletém Emilu Hirschovi, který na něj udělal dojem už dřív ve “skejťáckém” filmu Legendy z Dogtownu, a který se díky roli ve snímku Alpha Dog stal jedním z nejslibnějších hereckých talentů dnešní doby. Ovšem než mu Penn roli dal, čtyři měsíce testoval, jestli je Hirsch opravdu tak zapálený a ochotný udělat vše pro to, aby byl Chris McCandless na plátně stejný, jako byl v životě. Hirsch předčil všechna očekávání. Zvládl věci, které před tím nikdy nedělal - sjížděl řeku na raftu, lezl po skalách, stál tváří v tvář divokému medvědovi. Navíc Chrise spodobnil tak, že opravdu věříte, že to, co se děje na filmovém plátně, je přesný obraz jeho nitra.
Hirsch byl rád, že si pro tuto roli vybral Sean Penn právě jeho (Penn v úplných začátcích uvažoval o Leonardu DiCapriovi). Znal McCandlessův příběh ještě ze svého dětství a v době přípravy na roli, čím víc se o příběh zajímal, tím víc McCandlesse obdivoval. Líbil se mu jeho dobrodružný duch, hazard s nebezpečím, jeho inteligence a hlavně touha změnit svůj život. Byl jiný než všichni jeho vrstevníci a to, že lidi kolem něj považovali materiální statky za nejdůležitější, nedokázal pochopit.
McCandless zahodil svou dosavadní identitu, přijal nové jméno Alexander Supertramp. S novým jménem začal nový život, přesvědčený, že dokáže všechno, co bude chtít. I dnes se mnoho lidí s touto myšlenkou identifikuje, chtějí odhodit všechny zábrany, normy a závazky, které je brzdí v jejich touhách. Co by se stalo, kdybychom se najednou všichni vydali na cestu do divočiny?
Během přípravy strávil Hirsch hodně času s McCandlessovou rodinou, hlavně s jeho sestrou Carine, která byla zároveň Chrisův nejlepší přítel. Svou roli také opakovaně konzultoval s Jonem Krakauerem, jenž sám absolvoval cestu na Aljašku.
Část natáčení probíhala přímo na Aljašce (filmovalo se zde celkem čtyřikrát, aby byla zachycena různá roční období), Hirsch měl na sobě oblečení a batoh, které skutečně patřily McCandlessovi. Dny tam strávené byly pro herce zkouška ohněm, neboť Sean Penn po něm neoblomně požadoval, aby sám zvládal náročné scény.
Fyzická zátěž nebyla jediná překážka, kterou musel Hirsch překonat. Aby co nejvěrněji ztvárnil McCandlesse, musel shodit víc než 20 kilo. Jako první se natáčely závěrečné scény filmu, kdy už byl McCandless velmi vyhublý. (Jako první proto, že je mnohem snazší a rychlejší tloustnout než hubnout.:-))
Hirsch se do role velmi vžil a velmi si ji užil. Pro jízdu na kajaku v peřejích v Grand Canyonu produkce předpokládala, že ho zastoupí dvojník, nakonec vše zvládl herec sám, i když, jak přiznal, s velkou dávkou strachu.
Hirsch doslova podlehl touze úplně McCandlessovi porozumět, pochopit jeho konání. A podle spisovatele Krakauera se mu to opravdu povedlo - na plátně působí jako skutečný Chris McCandless.
Rodina: William Hurt, Marcia Gay Harden a Jena Malone jako otec, matka a sestra
Cesta Chrise McCandlesse začala částečně jako vzpoura proti nenaplněným životům svých rodičů. Jeho otce Walta McCandlesse, vynikající inženýra pracujícího v NASA, ztvárnil William Hurt. Držitel Oscara nabídku na roli přijal nejen díky svému respektu k Seanovi Pennovi, kterého zná dlouhá léta. Hurta nadchlo, že Penn spojil knižní předlohu a další skutečně dohledané detaily v poutavý příběh, který velmi přesně ukazuje, jak vypadá dnešní Amerika.
Ženu Walta McCandlesse - Billie - hraje Marcia Gay Harden (držitelka Oscara za vedlejší roli ve snímku Pollock). Pro sebe si stanovila cíl, že musí dát postavám rodičů lidský rozměr. Jejich syn byl přesvědčený, že žili své životy špatně, povrchně. Marcia Gay Harden, stejně jako William Hurt, cítila velkou zodpovědnost za to, že bude hrát skutečnou, žijící osobu, a proto se snažila jejímu chování, reakcím i vnitřním pocitům porozumět co nejlépe. Snažila se ukázat, že Chrisova matka ani otec nebyli špatní lidé.
Zřejmě jediná osoba z celé rodiny, která rozuměla, proč Chris odešel z domova - bez jediného slova rozloučení, byla jeho sestra Carine. Pro její ztvárnění si Sean Penn vybral Jenu Malone, mladou herečku, která je považovaná za jeden z nejvýraznějších mladých talentů. I ona se, stejně jako ostatní herci, setkala se skutečnou postavou Carine McCandless. Zvlášť Carine velmi přispěla k vykreslení postav. Sean Penn je přesvědčen, že bez spolupráce s ní by byl film jen těžko tak “opravdový”.
Zmoudření: Lidé, které Chris na své cestě potkal
Po promoci na univerzitě Chris McCandless daroval všechny své úspory (24 292 dolarů) na charitu. Pak se vydal na cestu vstříc novým zítřkům. Chtěl najít život, kde bude jen sám se sebou, přesto na své pouti potkal pozoruhodné lidi, kteří ho silně ovlivnili.
Už bylo zmíněno, že Sean Penn do těchto rolí obsadil i neherce. V několika případech dokonce lidi, kteří se s McCandlessem opravdu setkali. Jedním takovým byl Brian Dierker, expert na divokou vodu, který byl pro film najat jako konzultant pro vodní scény v Grand Canyonu. Nakonec se objevil i před kamerou, po boku Catherine Keener hraje jejího přítele Raineyho.
Catherine Keener hraje Jan Burres, ženu zdrcenou ztrátou svého dítěte. Její vztah k McCandlessovi je proto téměř mateřský. Tracy je mladá dívka, která vyrostla mezi lidmi žijícími v auto kempu v kalifornské poušti. Když potká Chrise, okamžitě se do něj zamiluje. Chris ale nikdy žádnou známost neměl, nikdy to pro něj prostě nic neznamenalo.
Rona Franze, posledního člověka, se kterým se Chris sblížil, než se vydal na Aljašku, hraje Hal Halbrook. Ron je stárnoucí vdovec, který v Chrisovy vidí své ztracené sny a nenaplněnou touhu po synovi. Oba jsou samotáři, ale zatímco Chris je hnán touhou za svým snem, Ron je lapen na místě, už se nedokáže ze života radovat. Chris mu dodá sílu a odvahu začít znovu žít.
Vysvobození: Cesta do divočiny
Film Útěk do divočiny byl natáčený na místech, kterými Chris skutečně prošel (Mexiko, Jižní Dakota, Arizona aj.). Nejnáročnější bylo filmování na Aljašce, v blízkosti nejvyššího aljašského vrcholu Denali. Jak říká sám Sean Penn, v těch místech hodně riskovali, nikdy ale tak, aby to bylo nebezpečné pro filmový štáb.
Důležitou roli ve filmu má autobus, ve kterém Chris prožil poslední dny svého života. Ten autobus na Aljašce pořád je, tak jak ho Chris “opustil”. Filmaři ale z úcty k zemřelému a jeho rodině nepoužili autentický autobus, vytvořili jeho přesnou napodobeninu.
V autobuse se kromě mrtvého těla našly Chrisovy deníčky. Zde je ukázka z jednoho z nich: “ "S.O.S. Potřebuji vaši pomoc. Jsem zraněn, blízko smrti, příliš slabý, abych se mohl vydat na cestu zpátky. Jsem tu úplně sám, ne, to není vtip. Ve jménu Boha, prosím zůstaňte, abyste mne zachránili. Jsem venku v okolí, sbírám bobule a vrátím se k večeru. Děkuji, Chris McCandless. Srpen?”
Důležitou úlohu hraje hudba, která se proplétá celým filmem. Složil ji Eddie Vedder (leader skupiny Pearl Jam), se kterým Sean Penn už dřív pracoval na snímku Mrtvý muž přichází. Vedder na spolupráci s Pennem kývl hned, aniž by něco o scénáři věděl. Zajímavostí je, že v době, kdy Vedder psal tuto hudbu, jeho mladší bratr, shodou okolností také Chris, odjel meditovat do Afriky a už dva měsíce o něm nikdo neslyšel…
Syrová, intimní a emocionální hudba jen zdůrazňuje otázky a dohady, které po sobě Chris McCandless zanechal. Chtěl skutečně zemřít nebo to byla jen nešťastná náhoda? Co vede mladé lidi k tomu, aby se vzdali pohodlí dnešního civilizovaného světa a vydali se vstříc nemilosrdné přírodě? Našel Chris McCandless to, co víc než dva roky hledal? Podle Seana Penna ano. Na konec scénáře napsal: “Chris zemřel živý.”
Ocenění:
Academy Awards
2008 - Hal Holbrook (Vedlejší herec) (nominace)
2008 - Střih (nominace)
Golden Globes
2008 - Eddie Vedder (Nejlepší originální píseň)
2008 - Eddie Vedder, Michael Brook (Nejlepší hudba) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2007 - Hal Holbrook (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
César Awards
2009 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Libor Bouček - Emile Hirsch (Chris McCandless), Zdeněk Mahdal - Vince Vaughn (Wayne Westerberg), Karel Richter - Hal Holbrook (Ron Franz), Lucie Kožinová - Catherine Keener (Jan Burresová), Luděk Čtvrtlík - Brian H. Dierker (Rainey), Radana Herrmannová - Marcia Gay Harden (Billie McCandlessová), Petr Burian - Thure Lindhardt (Mads), Jana Mařasová - Signe Egholm Olsen (Sonja), Vladimír Čech - William Hurt (Walt McCandless), Klára Jandová - Jena Malone (Carine McCandlessová), Eva Spoustová - Kristen Stewart (Tracy Tatrová), Libor Terš, Bedřich Šetena, Bohdan Tůma, Jaroslav Horák a další
Překlad: Vladimír Fuksa
Dialogy: Monika Macků
Zvuk: Martin Hořejší a Richard Tomíček
Produkce: Leoš Lanči
Režie: Jiří Balcárek
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.4.2008 Bontonfilm
Premiéra USA: 19.10.2007 Paramount Vantage AU
Premiéra Velká Británie: 25.10. 2008 (London Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.08.2008 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 25.08.2008 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 514 913
Tržby celkem - $ 56 800 000
Návštěvnost v ČR 27 424
Náklady (Rozpočet) - $ 20 000 000
Tvůrci a herci
Sean Penn (Režie), Art Linson (Produkce), Bill Pohlad (Produkce), Sean Penn (Produkce), Michael Brook (Hudba), Kaki King (Hudba), Eddie Vedder (Hudba), Eric Gautier (Kamera), Jay Cassidy (Střih), Francine Maisler (Casting), Derek R. Hill (Scénografie), Mary Claire Hannan (Kostýmy), Martín Hernández (Zvuk), April Hutchinson (Masky), Sean Penn (Scénář), Jon Krakauer (kniha) (Předloha), Emile Hirsch (Herec), Marcia Gay Harden (Herec), William Hurt (Herec), Jena Malone (Herec), Brian H. Dierker (Herec), Catherine Keener (Herec), Vince Vaughn (Herec), Kristen Stewart (Herec), Hal Holbrook (Herec), Zach Galifianakis (Herec), Haley Ramm (Herec), Merritt Wever (Herec), Bart the Bear (Herec), J. Nathan Simmons (Herec), Thure Lindhardt (Herec), R.D. Call (Herec), Signe Egholm Olsen (Herec), Leonard Knight (Herec), Parris Mosteller (Herec)
2007/148/USA/Dobrodružný, Drama, Životopisný
- Chris McCandless byl asexuál a zemřel jako panic. Emile Hirsch, který jej měl ve filmu ztvárnit, s tím měl zpočátku problém a zvažoval dokonce odmítnutí role. Roli přijal až na naléhání své rodiny.
- Poslednou knihou, ktorú skutočný Chris McCandless prečítal, bol „Doktor Živago“.
- Okolie, kde sa autobus nachádza, sa podľa aljašských merítok len ťažko dá považovať za skutočnú divočinu. Iba 16 míľ (25,75 km) južne sa nachádza Park Denali, ktorý navštevujú stovky turistov.
- Organizácia OXFAM America, ktorej Chris daroval 25-tisíc dolárov, sa venuje boju proti hladomoru.
- Chrisov odkaz na autobuse znel v skutočnosti nasledovne: „S.O.S. Potrebujem vašu pomoc. Som zranený, na pokraji smrti a príliš slabý na to, aby som sa odtiaľto dostal. Som tu úplne sám. Nejedná sa o vtip. V mene Božom Vás prosím, zostaňte a zachráňte ma.
Zbieram neďaleko odtiaľto lesné plody a vrátim sa dnes večer. Ďakujem. Chris McCandless.
August?“
- Autobus patril spoločnosti Yutan Construction, ktorá od štátu získala zákazku na skvalitnenie ciest v okolí. Ponechali ho v divočine, aby slúžil ako prístrešok pre lovcov a zálesákov. Nachádza sa tam viac ako 30 rokov.
- Autobus, který je ve filmu znázorněn, se v Aljašce stále nachází. Chodí ho navštěvovat turisté z celého světa.
- Skutečný Christopher McCandless si na Aljašku přinesl pouze 10librový pytel rýže, poloautomatickou pušku Remington se 400 náboji .22 LR, knihu místních rostlin, několik dalších knih a některé tábornické vybavení.
- V červenci se Christopher McCandless po třech měsících strávených v autobuse rozhodl odejít, ale nemohl zpět přes řeku Teklaniku, která se od dubna, kdy ji přebrodil, značně rozvodnila. McCandless mohl použít mechanizovaný ruční přejezd přes řeku, který byl jen 1 míle od místa, kde se předtím přebrodil. V dokumentu Call of the Wild (2007) jsou předložené důkazy o tom, že měl McCandless mapu, která by mu k nalezení tohoto bezpečného přechodu pomohla.
- Dne 12. srpna 1992 McCandless napsal do deníku jeho zřejmě poslední slova: "Krásné Borůvky". Poté vytrhl poslední stránku z knihy Louise L'Amoura “Education of a Wandering Man“, která obsahovala úryvek z básně Robinsona Jeffersona s názvem "Wise Men in Their Bad Hours". Na druhou stranu stránky McCandless dodal: "Měl jsem šťastný život a děkuji Pánu. Sbohem a Bůh žehnej všem!".
- Christopherovo tělo nalezl místní lovec ve spacáku uvnitř autobusu 6. září 1992. Ch. McCandless byl mrtvý již více než dva týdny a vážil odhadem 30 kg. Oficiální a nespornou příčinou smrti bylo hladovění.
- V knize uvádí Krakauer dva faktory, které mohly přispět k McCandlessově smrti. Prvním mohl být jev známý jako "králík", což je vyhladovění v důsledku zvýšené činnosti. Dále Krakauer spekuluje, že mohl McCandless pozřít toxické semena (Hedysarum alpinum nebo Hedisarum mackenzii), nebo formu, která na nich roste (Rhizoctonia leguminicola vytváří jedovatý alkaloid swainsonine). Nicméně článek v Men's Journal uvedl, že rozsáhlé laboratorní testy potvrdily nepřítomnost toxinů v potravinách McCandlesse. Dr. Thomas Clausen, předseda oddělení chemie a biochemie na UAF, řekl: "Myslím, že lov a extrémní množství pohybu ho roztrhalo na kusy. Nenašel jsem žádné toxiny ani alkaloidy. Jedl bych to sám." Analýza divokého sladkého hrachu, vzhledem k tomu, že byl příčinou smrti Chrise (Emile Hirsch) ve filmu Seana Penna, ukázala, že žádné toxické látky neobsahuje a v celé moderní lékařské literatuře není záznam o někom, kdo by se otrávil tímto druhem rostlin. Nakonec bylo prohlášeno, že Christopher McCandless nenašel cestu z divočiny, nebyl schopen nic ulovit a vyhladověl k smrti.
- V jednom zo záberov vidieť štyri lokomotívy spoločností Burlington Northern a Santa Fe. Príbeh sa odohráva na začiatku 90tych rokov, ale obe firmy začali svoju činnosť až v roku 1995.
- O roli Tracy měla eminentní zájem Daveigh Chase. Nakonec ji však dostala Kristen Stewart.
- Brian Dierker byl původně najat jako technický konzultant pro scény sjíždění řeky. Roli Raineyho mu Penn dal poté, co to Emile Hirsch navrhl.
- Útěk do divočiny je inspirován knihou o skutečném americkém tulákovi Christopheru McCandlessovi, který si vyrazil žít svůj život na Aljašce, kde taky zahynul ve svém opuštěném kouzelném autobuse v roce 1992. Samotnou knihu napsal Jon Krakauer, také cestovatel, který pro změnu miloval hory.
- Fastfood, kde Chris pracuje, je Burger King.
- V dobe, keď Eddie Vedder skladal hudbu k filmu, jeho mladší brat, zhodou okolností tiež menom Chris, odišiel dumať do Afriky a už dva mesiace o ňom nik nepočul…
- Losa amerického, kterého ve filmu Chris zastřelí, našli filmaři mrtvého na dálnici.
- Sean Penn musel čekat 10 let, než mohl svůj vysněný projekt začít realizovat. Nejtěžší bylo dostat souhlas rodiny McCandlessových.
Odkazy
Hrají:
Emile Hirsch, Marcia Gay Harden, William Hurt, Jena Malone, Brian H. Dierker, Catherine Keener, Vince Vaughn, Kristen Stewart, Hal Holbrook, Zach Galifianakis, Haley Ramm, Merritt Wever, medvěd Bart 2, J. Nathan Simmons, Thure Lindhardt, R.D. Call, Signe Egholm Olsen, Leonard Knight, Parris Mosteller