Zajatci mlhy / Polumgla(2005/100/Rusko, Německo/Drama, Válečný) 74%

JEDNOU VĚTOU
„O lásce, nenávisti, odpuštění a absurditě války."

OBSAH
Zima 1944. Poručík Anochin se zotavuje po těžkém zranění. Sžíraný nenávistí k nepříteli touží po návratu na frontu. Je však se skupinou německých zajatců odvelen do odlehlé vsi Polumgla, kde má zajistit výstavbu translační věže a zároveň i stravu a přístřeší pro svěřené zajatce. Ve vsi narazí na neochotu a nenávist. Časem však ženy, jejichž muži jsou na frontě, nepohrdnou výpomocí v domě či doprovodem na lov medvědů. Teď už sytí, teple oblečení a respektovaní zajatci vztyčují v zasněžené tajze dřevěnou věž. Hrany konfliktu se uhlazují, soužití lidí v oboustranné nouzi nabývá humánních dimenzí. Ve společném úsilí o přežití si sotva uvědomují, jak krutý režim rozhoduje o jejich osudech.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zajatci mlhy jsou docela příjemným vybočením ze současného mainstreamu a určitě se jedná o úspěšný debut režiséra Artema Antonova. Na filmu je nicméně znát tvůrčí nezkušenost, a pokud Zajatce mlhy porovnám se snímkem podobného obsahu a zpracování, jakým je například Kukuška, pak ten druhý jasně vítězí na body. Scénář je poněkud nedotažený, z čehož vyplývá, že postavy jsou příliš ploché a divák se o nich dovídá jen málo. Vynikající je naopak kamera. Ve filmu se objeví několik výborných scén jako je pád do zamrzlé řeky nebo karneval. Nemůžu se nicméně zbavit pocitu, že z dané látky bylo možné vytěžit víc. (gudaulin) 4*

Náhodou jsem na to narazila v noci na dvojce a příběh mě chytnul, tak jsem ho dokoukala. Normálně na tyhle komorní válečný filmy moc nejsem, nicméně tenhle příběh z odlehlé ruské vesničky je jiné kafe. Citlivě, působivě a bez laciného tlačení na pilu je zde ukázáno, jak snadno lze smazat rozdíly mezi skupinami nepřátel i jak snadno jde tohle všechno zase zničit. Právě v nekompromisním konci, který moc neukazuje a moc nad ničím neprodlévá, tkví síla toho filmu. (akisha) 4*

( Trochu ) jiný pohled na válku, než na který jsme zvyklí a který nám servíruje valná část zdejší produkce. Snímek se snaží ( a nutno dodat, že se mu to i vcelku daří ) poukázat na nesmyslnost všech válek. Na obou stranách jsou totiž ( alespoň v drtivé většině ) " obyčejní lidé " , kteří by mnohem raději dělali všechno možné ( např. byli doma se svými rodinami ) jen ne se stříleli navzájem. Hlavní devízou celého tohoto snímku je bezesporu kamera a působivě vykreslená atmosféra daleké nehostinné sibiřské tajgy. Za zmínku určitě stojí i působivý hudební doprovod. Naopak na čem mohli ( měli ) tvůrci více zapracovat a to tak, že velmi, je mnohem větší prokreslení jednotlivých charakterů postav. Nemůžu ale rozhodně říci, že i přesto, že se snímek odehrává převážně v " přátelském duchu " ( byť se jedná o (proti) válečný snímek ) by nebyl působivý a aby bylo všem jasné, že válka není žádná sranda, přichází tvůrci ( a vytrhávají tak diváka z určité letargie ) s velmi působivým závěrem. Protože hlavní síla ( dopad na diváka ) kolikrát nespočívá v ukázaném, ale naopak v tom, co si člověk představuje. Fantazie je totiž mrška a vidá za km filmového celuloidu..." KRÁSNĚ KRUTÝ KONEC ". (Šakal) 4*

VELKÁ RECENZE
Sovětské a ruské filmy o Velké vlastenecké válce bojovaly po desetiletí s nánosy ideologie a stereotypů. Teprve šedesát let po jejím skončení se objevují snímky, kterým se toto závaží podařilo definitivně odhodit.
Není náhoda, že Zajatce mlhy natočil režisér z generace, pro niž válka představuje dávnou minulost: Arťom Antonov se narodil v roce 1978. Zrovna tak asi hraje roli, že film, který spíš než „tradiční“ dělení na zlé Němce a hrdinské Sověty akcentuje obecně lidské rysy a hodnoty, vznikl v rusko-německé koprodukci. V Zajatcích mlhy se prý motiv milostného vzplanutí mezi Ruskou a německým vojákem během 2. světové války objevuje vůbec poprvé v historii ruské kinematografie. Ve filmu samotném sice není ústřední, ale i tak představuje zrušení dávného tabu.
Než se však v Zajatcích mlhy vojáci wehrmachtu setkají s ruskými selkami, čeká je ještě dlouhá cesta. Oddíl německých zajatců dostane na podzim 1944 na starosti mladičký důstojník Grigorij Anochin. Přestože by je pod tíhou frontového traumatu nejradši vlastnoručně postřílel, musí je paradoxně udržet naživu: má s jejich pomocí u vsi ztracené v tajze postavit radiomaják pro letadla. Vesnici obývají pouze ženy, jejichž manželé zemřeli nebo umírají ve válce proti Hitlerovi, a tomu odpovídá i uvítání s vidlemi a sekerami v rukou. Přesto se pro Němce místo ve vesnici najde. Co víc, vedle práce na stavbě se začnou za byt a stravu ujímat i mužských povinností v domácnostech žen. Improvizované sbratření národů však nemůže mít dlouhého trvání.
Antonov tuto válečnou epizodu rozehrává v překvapivém množství rovin. Obvyklým klišé se vyhýbá už jen díky tomu, že se Zajatci mlhy odehrávají stovky kilometrů od bojišť. (Je příznačné, že právě Grigorijovy bolestné vzpomínky na frontové hrůzy představují nejkostrbatější místo filmu.) Místo patosu a výjevů okázalého hrdinství se režisér soustředí na scény každodenního přežívání, v nichž dokáže najít vypjaté drama, lyriku, romantiku, cosi na způsob magického realismu a dokonce i jemný humor. Na jednu stranu je takové spektrum poloh možná až příliš široké: z dramaturgického hlediska působí Zajatci mlhy místy nevyrovnaně a nejednotně. ostavy se znenadání derou do popředí a pak zase bez vysvětlení mizejí, bez jiných by se naopak děj nejspíš obešel.
Zároveň však tímto způsobem Antonov dostává prostor rozmáchnout se ve svém celovečerním debutu v několika různých žánrech najednou a ukázat, že v něm vězí velký potenciál. Úsměvné sbližování Němců s ruskými vdovami líčí adekvátně k jazykové bariéře jako tanec pohledů, náznaků a gest a dokáže v něm zachytit složité pocity, jež musejí aktéři této odvěké hry mezi mužem a ženou pociťovat pod tíhou aktuální situace. Děj prokládá poetickými záběry na roubenky nořící se z mlhy, svištění větru a štěkotu psů. A většinu postav nechá splynout dohromady ve vánočním rituálu stejně magickém a pohanském, jako je způsob, jakým vesnická kmotra odnaučí Grigorije pít. Zcela mistrovskou etudou je potom scéna, v níž bláznivý pošťák doručuje úpěnlivě se modlícím ženám úmrtní oznámení.
Jistěže jsou mnohé ze situací poněkud modelové a sdělují divákům to hlavní po lopatě: totiž že lidé se nedělí na Němce a Rusy, nýbrž na ty rozumné a na fanatiky. Očekávat se dá i krutě absurdní pointa. Z týchž důvodů jsou však Zajatci mlhy univerzálně srozumitelným a přístupným filmem, který příjemně vyvrací skeptická očekávání spojená s jeho žánrem. To, že takhle kvalitní mainstream do kin nastupuje v pouhých dvou kopiích jen proto, že není americký, je stejně výmluvné znamení doby, jako bývala právě klišé ve starých sovětských filmech.

DABING
V českém znění: -

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 16.11.2006
Premiéra Rusko: 23.2.2006
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 19.11.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

 

Tvůrci a herci

Arťom Antonov (Režie), Igor Kalyonov (Produkce), Alexandr Rodňanskij (Produkce), Andrei Antonenko (Hudba), Andrej Vorobjov (Kamera), Artyom Antonov (Střih), - (Casting), Mariya Belozyorova (Scénografie), Asya Kogel (Kostýmy), Nadezhda Orlova (Kostýmy), Vladimir Persov (Zvuk), Olga Gruzdeva (Masky), Viktor Smirnov (Scénář), Jurij Tarasov (Herec), Anastasija Ševeljova (Herec), Lidija Bajraševskaja (Herec), Kolja Spiridonov (Herec), Martin Jackowski (Herec), Dmitrij Averin (Herec), Vitalij Kovalenko (Herec), Michail Solovjov (Herec), Natalja Burmistrova (Herec), Sergej Losev (Herec), Alexandr Ronis (Herec), Alexandr Balsanov (Herec), Jevgenij Merkurjev (Herec), Alexandr Stěkolnikov (Herec), Axel Schrick (Herec), Oleg Kulikovič (Herec), Grigorij Danciger (Herec)

 

2005/100/Rusko, Německo/Drama, Válečný