Kazatel Kalašnikov / Machine Gun Preacher (2011/124/USA/Akční, Krimi, Životopisný) 65%

JEDNOU VĚTOU
„Bývalý zločinec se pro stovky súdánských dětí stal spasitelem.“

OBSAH
Když se bývalý motorkář a člen gangu Sam Childers rozhodne pro životní změnu a odjede do východní Afriky pomáhat na místech zničených občanskou válkou, je otřesen nepopsatelnými hrůzami, které zde místní obyvatelé a obzvlášť děti prožívají. Ignoruje varování svých zkušenějších kolegů a začne na vlastní pěst stavět sirotčinec v místě, jež ho nejvíce potřebuje – v samém středu teritoria ovládaného krutou Armádou Božího odporu, která verbuje do svých řad malé chlapce. Sam si však brzy uvědomí, že aby zachránil co nejvíce dětí, sirotčinec nestačí. Začne organizovat ozbrojené mise hluboko do území nepřítele, kde zachraňuje unesené děti. Skutečný příběh Sama Childerse, drogového dealera, který se rozhodl od základu změnit svůj život a našel poslání jako zachránce tisíců unesených a osiřelých dětí ve válkou zmítaném Súdánu. Roli Childerse, zakladatele humanitární organizace Angels of East Africa, skvěle ztvárnil Gerard Butler.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
O Konym jsem věděl už delší dobu, když se minulý rok rozjela velká kampaň proti němu, aby lidé na celém světě byli informováni o tom, co se v Africe děje. Následně na to vznikl film, který čeští distributoři pojmenovali trošku debilně - Kazatel Kalašnikov. Pro mě nepochopitelné, když je o člověkovi, který vlastně proti násilí důrazně bojuje...i když opět násilím. Každopádně na film jsem se neuvěřitelně těšil už několik měsíců a upřímně můžu říct, že během filmu jsem byl šíleně zklamanej. Gerard Butler by zase tak špatná volba nebyla, horší bylo samotné vyprávění. Vždyť jeho postava, Sam Childers, se ve filmu měla nějak vyvíjet od zlého k dobrému. Ve filmu to pak vypadá následovně. Zlý Sam odchází z vězení a je zlý. Pak provede pár zlých věcí a je neuvěřitelně zlý. Fetuje, zabíjí a je stále zlý. Jeho rodina začne věřit v boha a on se jim směje do ksichtu. Pak udělá mega průser a pochopí během půl minuty, že to co dělal, je špatné a najednou už sedí v kostele. Zde to tvůrci podle mě neuvěřitelně posrali. Já chtěl vidět najaký vývoj postavy a ne, že prostě zničehonic skočí z charakteru A do charakteru B a nikdo mi vlastně neukáže tu změnu. A to nebylo poprvé. Takovéhle šoky si film připravil hned několikrát a celkově mu důraz na city nebyl blízký, ba naopak. V takovém filmu je to hrozně škoda, protože o čem jiném, než o citech takový film je. Nicméně nemůžu říct, že by film byl úplný propad. Byly v něm scény, které za pozornost stály a neměly chybu. Jenže to nic nemění na tom, že film jako celek mě hned od začátku zklamal. Pak se to s ním totiž táhlo až do konce, než se objevily titulky a tam ten pravý Sam Childers. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ten opravdový Sam je mi daleko sympatičtější, než celý film o něm. A to ani nemluvím o náboženské propagandě, která se tímhle filmem táhne. Ale tak budiž. Upírat mu ji nebudu. Američani to ve své zemi mají s církví trošku jinak. Haleluja. (Malarkey) 3*

Já na takový filmy slyším. Radši tady vůbec nebudu číst některý názory nebo bych se zase poblil. V každým případě se mě v souvilosti se zeměmi třetího světa "líbí" jak se říká "svět by s tím měl něco dělat ". A kdo je jako svět ?? Co to je za pitomou alibistickou větu ? Svět to jsem já, to si ty, každej máme nějakou možnost něco dělat, nějak aktivničit, ale většinou to jako v mém případě končí naklepáním nějakýho textu do klávesnice, kde jakože jsem obeznámen se všema těma prasárnama co se dějí v Sudánu a v mnoha dalších zemí a jdu si načít lahváče. Jasně jsou tady mezi náma frajeři jako květula, charlosina, phillipa, který v rámci svých možností nekecaj, ale snaží se reálně pomoct, ale většina z nás polituje, odsoudí a pak jde hledat na net novej typ mobilního telefonu s tím, jak je ten život těžkej, protože když si koupí mobil už nezbude na tablet. Takže mě je úplně u prdele jestli ten film nebyl eňoňuňo, protože stačí když slyším "přinutili mě zabít vlastní mámu" a je jasno, víc takovejch filmů a víc takovejch vět, protože ne každýho na týhle plantě bolí fakt, že nemá novej typ mobilu. A že to přece všichni víme ? No a co pak dál ? Nic, je nám to vlastně u prdele. Gerard u mě tady tím filmem stoupnul hodně vysoko v ceně. (Enšpígl) 5*

Nevěřil jsem. Nedostatek vidím v hlavním představitelovi, resp. v charakteru který hraje. Nejde totiž o to, že by Butler hrál špatně, vůbec ne, právě naopak. Ale zřejme scénář neumožňuje divákovi cítit jeho transformaci dostatečně impulsivně a realisticky. Tedy to jak se ze zlého Butlera stal hodný Butler, mne nevzalo. A vzhledem k tomu, že to má být klíčový prvek filmu, pak tedy naprosto selhal. Alespoň se tvůrci drželi jednotného mustru (drsný zlý Butler, syrový hodný Butler). Naštěstí z něj mnicha neudělali. Nicméně pořád se jedná o velice nekonzistentní věc, to samé po technické stránce. Chvíli to vypadá, že neuvidíme ani žádnou krev, člověk má dojem, že se atakuje PG-13 a pár záběrů poté přijde nevídaná brutalita. Čekal jsem, že tvůrce Quantum of Solace bude mít daleko silnější akční režijní rukopis. Dost dobře nevím, co si o tom všem myslet. Každopádně jsem toho názoru, že snímek nenadchl žádnou z mnoha etnických vrstev ani filmových fanoušků a to i přesto (nebo právě proto) že si každý mohl vzít z filmu něco svého. Ale víte jak to dopadlo, když Pejsek s Kočičkou vařili dort. (Kaka) 3*

VELKÁ RECENZE
Plakát láká na súdánského Ramba na Harleyi, jméno režiséra zase na hluboký lidský příběh, ale pravda není ani na těchhle žánrových krajích, ani někde mezi. A navíc je dost hnusná a otravná, takže se ji ani nepokoušejte hledat. Prostě se pohodlně usaďte, zapomeňte na jakékoliv srovnávání s Krvavým diamantem (který je dražší, zábavnější a po všech stránkách lepší), a podle potřeby se posmívejte zmaru americké žánrové scenáristiky. Příležitostí je víc než dost. Tím spíš, že je film natočen podle skutečných událostí, které ohýbá víc a urputněji než tříleté dítě Rubikovu kostku. V obou případech mimochodem není výsledkem řešení, ale původní věc rozbitá na cimprcampr.
Jestli se dovedete následujících pět řádků tvářit, že vás to vážně zajímá, zkusím vám naznačit zápletku - Gerard Butler je hajzl. Jezdí na harleyi, patří do gangu a vydělává si jednak tím, že nutí svou manželku rajtovat u tyče, a druhak tím, že s kamarádem Donniem (absolutně nevyužitý Michael Shannon) okrádá drogové dealery o peníze, drogy a klidný spánek. Jednoho dne ale málem spadne do fakt hustýho průšvihu, načež v pohnutí mysli (=krev z trička nejde vyprat Savem, což značí opravdu velký problém) obleče nejlepší šaty, jde do kostela, nechá se pokřtít a místo boření lidských osudů se vrhne na budování domů. Je v tom tak dobrý, že si brzy založí stavební firmu a postaví si obří dům. Zní to jako dvacetiminutový happy-end v rámci televizního pekla Extreme Makeover: Home Edition, ale film se vlastně ještě ani nerozjel. Butler se rozhodne, že postaví kostel, kam zanedlouho přijde pastor ze Súdánu, který alespoň na chvíli přeruší jeho plamenné projevy jak vystřižené ze Třístovky. A pastor naznačí, že černoušci by potřebovali trochu peněz. A cihel. A betonu. A neštěstí je na světě.
Butler sebere všechny úspory, nechá rodinu napospas finační krizi a jede do Súdánu, kde se spřátelí s prvními lidmi, co uvidí (mají kalašnikovy, červené barety a vypadají jako ti hodní). Ti ho vezmou na safari, kde místo běhajících žiraf vidí minami okousané černoušky. Postaví se proto doprostřed válečné zóny a prohlásí, že tady by se dobře vyjímal sirotčinec. Druhá strana nesouhlasí, a tak každou položenou cihlu oplácí minometem. Butler konečně nachází sám sebe a v kombinaci stále nevycválaného člena Hell´s Angels a Bořka Stavitele metá kolem sebe granáty a maltu, až domy stojí, nepřátelé leží a děti výskají radostí nad novými houpačkami. Velká škoda, že to zní zábavně jen na papíře.
Marc Forster (režisér poslední bondovky nebo celkem seriózního Lovce draků) hraje Kazatele Kalašnikova na vážnou, patetickou notu, i když mu muselo být od první klapky jasné, že se nechal namočit do demence královských rozměrů. Butlerova postava totiž bere božskou víru jen jako propustku a cestu k odpuštění hříchů v momentě, kdy by ho policajti mohli za jeho aktuální průšvih opravdu vykoupat na doživotí. Jeho ochota zůstat u stavařiny je spíš v tom, že si nemusí nechat mířit brokovnicí na ledviny, ale jakmile někdo ubližuje černouškům, jsou střelné zbraně to první, po čem sáhne. Způsob, jakým se jeho postava v závěru radikalizuje, vyvolává spíše úsměv na rtech. Tomuhle týpkovi byste přispěli na charitu, ale ne proto, že byste věřili jeho věci. Mnohem spíš proto, že by vás v opačném případě vykostil. Butler sice v poslední scéně skrz svůj hněv prohlédne, ale poselstvím stejně zůstává, že kam bůh nedohlédne, tam musíte klestit jeho víru bazukou a ostnatým drátem. Nedivím se, že křesťanská liga tenhle film na nedělních slezinách v kostelech zrovna neprotěžuje.
Pokud se chcete pobavit, má film určitě svoje okamžiky. Zároveň je to slušné řemeslo a nad Butlerovou snahou o buranský akcent a hloupého Honzu se srdcem a bouchačkou na správném místě budiž přimhouřeno alespoň jedno oko. Ale průhlednost základní agendy a strategicky rozmístěných klišé o odloučených bratrech, chlapském přátelství a neprostupné byrokracii rychle hořkne v ústech (a film má navíc nešťastných 130 minut).
Není bez zajímavosti, že v Americe šel film do limitované distribuce pod hlavičkou společnosti Relativity. Poté co promítání ve čtyřech kinech finančně nepřesvědčilo, zavřeli producenti za celým projektem dveře (na pecku s relativně známým hercem a rozpočtem 30 milionů poměrně nečekané) a většina evropských zemí ho pro jistotu rovnou poslala na video. U nás a dál na východ se snaží Relativity alespoň nahnat pár dolarů, riskujíc, že se jim všichni budou smát za film s extrémně přiblblým a sebeshazujícím tématem. A víte co? Mají pravdu. Takže jestli máte zrovna náladu se někomu od plic vysmát jako to dělá Nelson v Simpsonových, máte ideální příležitost.

O PRODUKCI
Když Sam Childers poprvé navštívil Súdán v roce 1998, byl šokovaný všudypřítomným utrpením, a to především tím dětským. Nekonečná občanská válka trvající více než půl století rozvrátila a zničila život afrického národa a zruinovala celé generace Súdánců. Krajina, obzvlášť její jižní část (dnešní Jižní Súdán), byla uvržena do nepřetržitého chaosu způsobeného válkami, náboženskými nepokoji, nedostatkem přírodních zdrojů, geopolitickými a etnickými konflikty. „Když jsem poprvé přijel do Súdánu, viděl jsem tělo malého dítěte roztrhané nášlapnou minou,“ říká Childers. „A tenkrát jsem si umínil, že udělám cokoliv, abych těm dětem pomohl. Netušil jsem, že mi to změní život. Neuvědomil jsem si, že budu muset opustit vše, co jsem do té doby měl. Ale stalo se tak.“ Sam prošel už jednou velkou změnou před šesti lety, kdy skončil s násilím, zločinem, drogami a alkoholem a svůj život zasvětil víře a svým nejbližším.
Odjel do Ugandy, aby pomohl při obnově válkou zničené vesnice. Když viděl, jak moc potřebují tamní obyvatelé pomoc a to hlavně v sousedním Súdánu, původně jednorázový projekt se stal jeho životní misí. První sirotčinec postavil ze sítě proti komárům, která visela ze stromu. Z toho je teď největší sirotčinec v Súdánu a každý den poskytuje stravu až 1200 zraněným, opuštěným nebo traumatizovaným dětem. „Před třiceti lety jsem neuměl číst ani psát,“ říká Childers, který je dnes zralý čtyřicátník. „Pokud jsem to zvládnul já, zvládne to každý.“ Jak Sam později zjistil, hlad a odsun obyvatel nepředstavovali nejzávažnější problém. Tím byla Armáda Božího odporu (Lord´s Resistance Army, dále jen LRA), neslavně známá povstalecká skupina vedená Josephem Konym, která unášela malé děti a nutila je páchat nepředstavitelné zvěrstva. Kony se brzy stal Childersovým terčem pomsty. „V roce 1992 jsem našel víru v Boha a v roce 1998 jsem v Súdánu našel Ďábla,“ dodává Childers na účet Konyho.
Childers - muž, který nikdy neutíká z boje, se postavil do čela ozbrojených záchranných misí, jejichž cílem bylo pomoct dětem poznamenaným válečnými konflikty. Děti poté přivedli do sirotčince pojmenovaného Angels of East Africa (Andělé východní Afriky), kde jim poskytli domov, vzdělání a návrat do běžného života. To, co mnozí považují za nanejvýš nekonvenční metodu záchrany životů, nevidí Childers jako prohřešek. „Mnoho lidí se mně ptá, zda je správné, aby věřící člověk nosil zbraň. Ve Starém zákoně se píše, že mnozí věřící byli bojovníci a vojáci. Neříkám, že vše, co dělám je správné. Kdyby Vám ale unesli dítě a já Vám řekl, že ho zachráním, co byste na to pověděli?“
Když se příběh Sama Childerse objevil v televizi, upoutal pozornost dvou cílevědomých žen, které byly později prvními producentkami tohoto filmu. Deborah Giarratana, odbornice na vizuální efekty vzpomíná, s jakým úžasem sledovala Childerse, když mluvil o své práci. „Viděla jsem muže, vedle kterého ležela brokovnice a v ruce držel bibli,“ říká Giarratana. „Dělali jsme s ním rozhovor v jeho sirotčinci. Vysvětloval proč je v Súdánu. Byl nesmírně rozčarovaný z toho, že nikdo nebojoval za nevinné děti uvězněné v začarovaném kruhu zkorumpované politiky. Cítil, že někdo musel přijít a začít jednat.“
Giarratana, jejíž otec byl kazatelem, byla hluboce dojatá příběhem Childerse a jeho vírou - podstatou jeho proměny. „Úplně mě to vzalo,“ říká. „Ten muž mne uchvátil. Měla jsem potřebu mu pomoct a zároveň jsem věděla, že je to námět na skvělý film.“ Vyhledala ho tedy v Pennsylvánii a dala mu návrh. „Chtěla jsem, aby vznikl film, který by seznámil svět s jeho misí v Africe. Přislíbila jsem, že seženu potřebné finance, aby mohl ve své práci pokračovat,“ vzpomíná. „Byl tenkrát poměrně neznámý a tak jsem mu navrhla, aby nejprve napsal knihu.“
Při vzniku knihy Another Man´s War: The True Story of One Man´s Battle to Save the Children of Sudan, která vyšla v roce 2009, s Childersem úzce spolupracovala. Jejím hlavním cílem však bylo dostat Samův příběh na filmové plátno. Shodou okolností viděla v televizi vzpomínaný rozhovor i producentka Robbie Brenner. „Byl to rozhovor s bývalým členem motorkářského gangu, z něhož se stal kazatel a zachraňoval děti v Africe,“ říká Brenner. „Řekla jsem si, že z toho musí vzniknout film! Zdálo se, že se Svět otočil k Africe zády a zčista jasna se objevil muž, který smysluplně pomáhal. Byl to skvělý, charismatický, okouzlující super chlap a já byla posedlá myšlenkou, že ho musím najít.“ Robbie Brenner zkontaktovala Giarrantu, která se mezitím stala Childersovou manažerkou. „Deborah mi vysvětlila, že mu asistovala při psaní knihy a snažila se dát do kupy film,“ říká Brenner. „Představila mě Samovi. Lidi jako je on nepotkáváte každý den. Je to statný a nepředvídatelný muž. Dokáže být nebezpečný, ale je i velmi citlivý. V jedné chvíli nám vyprávěl příběhy se zuřivostí v očích a jen za chvilku mu tekly slzy. Řekla jsem mu, že bych ráda ukázala lidem, kdo je a čemu se věnuje. Souhlasil, ale nemyslím si, že mi skutečně věřil.“
Brenner chtěla od začátku do projektu vtáhnout scénáristu Jasona Kellera. „Robbie mě ve zkratce seznámila se životem tohoto muže,“ říká Keller. „Byl jsem fascinovaný, ale na začátku jsem tomu moc nevěřil. Jeho příběh byl neuvěřitelný - jeho osoba jako taková, stavba sirotčince, záchrana všech těch dětí.“ Robbie dohodla neformální schůzku Kellera s Childersem. „Ze Sama vypadlo: „Kdo sakra jste,“ vzpomíná. „Proč byste měl psát můj příběh? Viděl jsem nějaké filmy, které jste napsal,“ testoval Jasona a Jason ve zkoušce obstál. On sám je silná osobnost s trochu temnou stránkou. Porozuměli si.“ Keller byl z Childersového vyprávění uchvácený. „Jak mi o sobě povídal, věděl jsem, že ten scénář musím napsat,“ poznamenává Keller. „Sam Childers je třída sama o sobě. Je to člověk, s nímž není radno si zahrávat, a abych ho co nejlépe vystihl, potřeboval jsem ho mít nablízku.“ Keller se na psaní scénáře dokonale připravil. Seznámil se s historií a politikou regionu a také strávil několik týdnů v Childersově rodině v Central City v Pennsylvánii. „Seznámil jsem se s jeho manželkou Lynn a dcerou Paige, které v příběhu sehrávají významnou roli,“ říká scénárista. „Spal jsem v jejich domě a společně jsme snídali. Když jsem se vrátil do Los Angeles, volali jsme si a on mi vyprávěl o svých dobrodružstvích. Sam je velice náruživý, temperamentní muž, schopný skutečně hrdinských činů. Musel jsem porozumět jeho podstatě, abych dokázal sladit obě jeho stránky.“
Keller shromažďoval informace o Childersovi téměř rok a půl a až potom se pustil do psaní. Mezitím Brenner potřebovala sehnat finance na realizaci celého projektu. „Nechtěla jsem, aby film vznikl ve studiu,“ říká. „Hlavně protože se jedná o tak silné a naléhavé téma. Hledali jsme někoho, kdo by poskytnul peněžní prostředky na scénář a byl pro něj také tak zapálený.“ Oslovila proto Garyho Safadyho, dlouhodobého přítele obchodujícího s komerčními nemovitostmi. Safady byl vždy fanouškem filmu bez váhání souhlasil film finančně podpořit. „Když jsem poslouchal ten příběh, už po pár minutách jsem věděl, že do toho půjdu,“ vzpomíná Safady. „Byl to úžasný materiál - dojemný příběh o Samovi a jeho životě propletený dalšími zajímavými motivy. Musel být natočený kvůli pronásledovaným dětem v Súdánu, Kongu a Ugandě a stejně tak i kvůli Samovi, jeho útrapám a soužení. Na místě jsem přislíbil spolupráci a nelituji.“
Brenner oslovila ještě dalšího dobrého přítele, režiséra Marca Forstera. V průběhu dvaceti let, odkdy společně absolvovali newyorskou filmovou školu, Forster režíroval osm celovečerních filmů, přičemž každý z nich byl jedinečný a vysoce hodnocený kritikou. „ Nevolám Markovi každý den, že pro něho mám super námět,“ říká Brenner. „Věděla jsem, že filmu dodá všechno potřebné: eleganci, postavy, emoce, hloubku a uměleckou rovinu, což dokázal počínajíc Plesem příšer přes Hledání Země - Nezemě, Quantum of Solace až po Lovce draků. Pracovala jsem s mnoha režiséry a na rozdíl od nich je Mark nesmírně klidný. S každým členem týmu jedná uctivě a důstojně.“ Práce zavedla Forstera do mnohých koutů světa, což je určitě výhodou pro natáčení filmu odehrávajícího se na dvou kontinentech. Ale byla to právě práce s dětmi, kvůli které se pro něj rozhodla Deborah Giarrantana. „Umí si s dětmi vytvořit silné pouto,“ říká. „V tomto filmu jsou děti skutečnými hrdiny. Sam Childers vám poví, že on súdánské děti nezachránil; ony zachránili jeho. Jsou tak silné a laskavé. A mark Forster jim dokázal porozumět.“ Zpočátku si Forster myslel, že Childersův příběh je pro film až příliš neuvěřitelný. „Pomyslel jsem si, že jako postava je fascinující, ale je jeho příběh opravdu skutečný?“ říká. „Nevěřil jsem, že se to všechno mohlo stát až do chvíle, kdy jsem poznal Sama. Strávil jsem s ním v Pennsylvánii nějaký čas a se všemi se seznámil.
Zarážející na něm je, že byl opravdu zkažený člověk,“ pokračuje. „ Část života byl bezcitný k sobě i ostatním. To jsou fakta. Zároveň však riskoval vlastní život, aby zachránil stovky a stovky dětí. Právě rozpor těchto dvou skutečností dělá jeho příběh tak podmanivým.“ Forsterovu představivost a intelekt nejvíc zaujal rozpor protikladů v Childersovi. „Samův příběh je plný kontrastů,“ říká. „Když ho začnete posuzovat, uvědomíte si, že existuje i další úhel pohledu. Co je správné? Zůstat s rodinou a milovat ji, když jste byl svědkem masového vraždění dětí na opačném konci světa? Dokážete s tím žít? Nebo opustíte rodinu a ze všech sil se pokusíte ty děti zachránit? Je Sam žoldák nebo dobrodinec? Věřím, že z násilí se rodí ještě větší násilí, ale na druhé straně je možná Samova cesta tou jedinou efektivní. Se Samem se dodnes scházíme a jsou dny, kdy je okouzlující, milý a skvělý a potom přijdou dny, kdy si myslí, že je přeci jen žoldák. Ale nejsem to já, kdo nasazuje vlastní život za záchranu dětí. Byl to on a já ho za to obdivuji.
Příběh určitě u diváků vyvolá řadu zásadních otázek, myslí si režisér. „Pokud se to podaří, může film ovlivnit spoustu lidí,“ říká Forster. „Nevím, zda něco změní, ale alespoň vyvolá diskuzi. Divácky úspěšné snímky zanechávají hluboký odkaz v naší kultuře. Tento film poukazuje na skutečnosti odehrávající se už léta, ale lidé o nich moc nevědí. Doufám, že jim film přinese nejen rozptýlení, ale i širší poznatky o tom, co se ve Světě děje.“
Dvě tváře Sama Childerse
Děj filmu Kazatel Kalašnikov se přesouvá z malého městečka v Pensylvánii do rozpálených súdánských pohoří. Je to příběh Sama Childerse a jeho životní cesty. Tvůrci měli občas pocit, že natáčí dva odlišné filmy: jeden v Detroitu, který měl představovat Childersovo rodiště Central City v Pensylvánii; druhý v Jižní Africe, která představovala Súdán. „Sam vede dva životy,“ říká Forster. „Jeden s rodinou v Pensylvánii a druhý v sirotčinci v Africe. Na začátku filmu opustí rodinu a najde si novou v Súdánu. Objeví tam smysl života, který mu chyběl v USA. Myslím, že tyto dva světy jsou obrazem jeho vnitřních protikladů a právě tento kontrast je velmi zajímavý.“ Zachovat autentičnost obou světů byla nejtěžší fáze scénáře, říká Jason Keller. „Mým záměrem bylo propojit je. I když se Sam Childers nachází v Pensylvánii, chci, aby tam Afrika byla taky. A když je v Africe, chci, aby cítil přítomnost rodiny. Tyto dva světy se soustavně prolínají. Bylo náročné vystihnout jejich vzájemný rozpor a soulad jako neodmyslitelnou součást Samova života.“
Výkonná producentka Louise Rosner cestovala společně s Kellerem a Forsterem do Súdánu a Ugandy v lednu 2010 prozkoumat před natáčením terén. „Cesta do Súdánu byla obzvlášť nebezpečná,“ vzpomíná Rosner. „Naše vláda dokonce doporučuje se této krajině úplně vyhýbat. Museli jsme si zabezpečit velice drahé pojištění proti únosu a „rozsekání na kusy“ a podstoupit další nepředstavitelné komplikace. Pro Marka byla návštěva Súdánu mimořádně důležitá. Nedokáže zfilmovat příběh, aniž by na vlastní oči neviděl autentická místa a lidi.“ Po krátké návštěvě Childersova obydlí v Kampale v Ugandě pokračovali tvůrci autem na sever Súdánu. Po více než jedenácti hodinách nebezpečné a úmorné cesty při padesáti stupních Celsia dorazili do sirotčince. Byli tam děti s ranami po kulkách a amputovanými končetinami,“ říká Rosner. „Viděli jsme asi osmileté děvčátko, které přišlo o obě nohy. Rodiče ji opustili. Měli jsme před očima nepředstavitelné utrpení a bolest, ale zároveň tváře plné radosti. Tenkrát jsem si uvědomil, jak velice Sam těmto lidem pomohl.“ I pro Kellera měla cesta neocenitelný význam. „Bylo dojemné vidět procházet lidi branami sirotčince. Rok a půl jsem se snažil představit si to,“ dodává. „Střetnutí se skutečným Dengem a dětmi, o kterých jsem psal, byl silný citový zážitek a taktéž to bylo velice důležité pro film.“ Tvůrci doprovázení Childersem se seznámili s realitou kazatelova světa v Africe. Ubytovaní v malém tukule - tradiční kruhové chatrči z hlíny se střechou ve tvaru jehlanu - si Forster, Rosner a Keller vyzkoušeli život, jaký si zvolil Sam. „Návštěva Súdánu představovala nejpodstatnější část naší cesty,“ říká Forster. „Sam mi ukázal místa, kde ho přepadli. Byli tam varování před nášlapnými minami. LRA přepadli a vypálili nespočetné množství vesnic. Childerse unesli a stovky civilistů zmrzačili, znásilnili a zabili. Kamkoliv se vydal, vždy byl ozbrojený a doprovázený vojáky. Bylo zřejmé, že nepřátelé mají před ním respekt a bojí se ho.“
Forsterovo odhodlání prožít skutečnost na vlastní kůži udělalo na Childerse velký dojem. „Marc předčil všechna má očekávání,“ říká Childers. „Nebylo to jen o povídání si. V sirotčinci zůstal celý týden a jistý čas strávil přímo v buši. Přišel, aby to osobně zažil.“ Natáčet v Súdánu nebylo možné, ale tvůrci byli pevně rozhodnuti, že snímek vznikne v Africe. „Je to především příběh Afriky,“ říká Rosner. „Jižní Afrika poskytuje velice dobré podmínky na natáčení. Mají vše, co potřebujete: štáby, herce i filmové vybavení. Cestovali jsme krajinou křížem krážem a hledali místo, které by se podobalo Súdánu. Je tam mnoho křovisek, such a horko. Něco podobného jsme objevili severně od Johannesburgu. „Volba padla na ranč Bassora. Nachází se v blízkosti přehrady Haartbeespoort a je obklopený překrásným pohořím Magaliesberg. Ranč stojí nedaleko od místa s názvem „Kolébka lidstva“ - zařazeného do světového dědictví UNESCO - jen čtyřicet kilometrů od Johannesburgu. Právě odsud pochází jedny z nejstarších dosud objevených fosílií hominidů, jejichž stáří se odhaduje až na 3,5 miliónů let. Filmová společnost postavila na ranči Bassora dva sirotčince, celou vesnici, misii a kostel. První záběry však vznikly v Detroitu - byly to chvíle Childersova duchovního probuzení, mapující jeho život od bouřlivé minulosti až po období vykoupení. Divák se seznámí s jeho rodinou a přítelem Donniem. „Detroit jsme vybrali z mnoha důvodů,“ říká Rosner. „Chtěli jsme navodit pocit klaustrofobie, který by byl v protikladu s rozsáhlými pláněmi Afriky. V Detroitu jsme našli přesně to, co jsme hledali.“
Forsterovo zapálení pro detail pokračovalo v Africe, kde rozsah příběhu - s bojovými scénami, rozlehlými utečeneckými tábory a méně rozvinutým venkovem - potřeboval úplně jiný přístup. „Natáčení v Detroitu bylo velice osobní a zaměřené na postavy,“ říká Brenner. „Když jsme přijeli do Afriky, stalo se z toho výpravné dílo. Postavili jsme dva sirotčince, z toho jeden byl spálený do základů. I celá vesnice, kterou jsme postavili, shořela v plamenech. Měli jsme množství dodatečného vybavení, stejně tak jako lidé, co nám pomáhali a kteří hovořili přes sedm set súdanských dialektů.“ Forsterovo odhodlání povědět Samův příběh co nejpravdivěji ovlivnilo celý produkční tým. „Předtím než začnu filmy natáčet, shromáždím sérii obrázků a ukážu je všem týmům, aby si vytvořili představu o barevnosti, vzhledu a formě filmu,“ vysvětluje. „Mým záměrem bylo obnovit Samův svět a všichni jsme se shodli na tom, že by neměl působit povrchně.“ Messina proto vytvořil věrohodné prostředí, které mohl s omezenými prostředky Sam Childers skutečně vybudovat. „Sam pracoval v Pensylvánii jako stavitel, takže měl s výstavbou zkušenosti,“ říká Messina. „Celý sirotčinec je postavený na základě zkušeností, které se nám podařilo získat a snažili jsme se o co největší autentičnost.“ Místní architektura odhalila i mnohé překvapení. „Věděl jsem, že tukuly jsou postavené z hlíny a vysušené trávy, ale netušil jsem, že tajnou přísadou je kravský trus!“ dodává. „Neobyčejný stavební materiál. Je pravda, že obydlí mají potom přirozeně pěkný lesklý povrch a popraskanou strukturu. Abychom ve vesnicích oživili všudypřítomnou hnědou barvu, porozhazovali jsme kolem recyklované plechovky, což působí dost autenticky:ů Pro podmanivější obrazový dojem Forster navrhl využít co nejvíc denního světla. „Jsem velkým zastáncem přirozeného světla,“ říká. „Řekl jsem Robertovi, aby minimalizoval umělé osvětlení. Dokonce i během nočního natáčení jsme několikrát nepřisvětlovali. Světlo v Africe je překrásné a chtěl jsem ho využít. Myslím, že to filmu prospělo.“
Kazatel Kalašnikov je podobně akční jako každodenní realita Sama Childerse v Africe: ozbrojené přepady, přestřelky, vypalování vesnic a sirotčinců. Forster trval na tom, aby akční scény působili stejně věrohodně jako zbytek filmu. „Marc je perfekcionista,“ říká Rosner. „Chtěl, aby boje působily skutečně. Nechtěl nic zveličovat. Dokonce požádal tým speciálních efektů, aby zmírnil intenzitu některých výbuchů.“ Gerard Butler trval na tom, že na kaskadérské výkony nebude potřebovat dabléra. „Umí zacházet se zbraní a zvládá nebezpečnou jízdu, takže nám to ulehčilo situaci,“ říká Horton. Herec poznamenává, že ho na natáčení filmů baví nejvíc právě akční scény. „Akčnost přirozeně vyplyne z příběhu a hlavní postavy. Naším záměrem nebylo přerušit silné vyprávění velkou akční scénou, ale přirozeně ji zasadit do děje. Při natáčení té první mě zarazilo, jak to bylo skutečné. Měl jsem pocit, že se doopravdy nacházíme v ozbrojeném konfliktu, přičemž bojovat mělo smysl,“ Kostýmový návrhář Frank Fleming už spolupracoval s Forsterem na čtyřech celovečerních snímcích a za tu dobu velice dobře pochopil jeho přístup k tvorbě filmu. „S Markem jsme se dohodli, že zachováme pravdivost Samova prostředí,“ říká. „V Africe stačí lidem na přežití velice málo a to se odráží ve fyzickém vzhledu. Každý region je specifický; v jižním Súdánu nosí venkovské ženy na hlavě šátek poskládaný ve tvaru trojúhelníku. Ženy v sirotčinci jsou oděné prakticky a používají věci typické pro toto prostředí.“ Fleming také zjišťoval vzhled uniforem rebelů z LRA a dospěl k výsledku, že žádná „správná“ uniforma neexistuje. „Je to směs britských, ugandských a belgických vojenských uniforem,“ říká. „Jsou to krajiny, které postupně zasahovali v této části Afriky. Vojáci si vyrábějí uniformy z toho, co je právě k dispozici a i my jsme se snažili zhotovit uniformy LRA podobným způsobem.“ Dalším znakem mnohých bojovníků LRA jsou vlasy zapletené do francouzských copů (cornrows). „Zeptali jsme se Sama, jak ví, proti komu bojuje,“ pokračuje Fleming. „Pokud mají vojáci cornrows neptáte se na otázky, jen střílíte,“ zněla jeho odpověď.
Jak se sám Childers během natáčení přesvědčil, není lehké ze 48 let života člověka vytvořit pravdivý a podmanivý dvouhodinový film. „Marc Forster patří k nejlepším světovým režisérům a jsem si jistý, že se tento projekt dostal do správných rukou,“ říká. „Celý scénář vznikl podle skutečných událostí a jsem nadšený a šťastný, že se film brzy dostane na filmová plátna.“ Sam Childers chce, aby lidé poznali jeho příběh, ale ne kvůli vlastní slávě. Vidí v tom způsob, jak získat ještě větší pomoc pro súdánské děti. „Lidé by si měli uvědomit, že v jižním Súdánu jsou stále děti, které potřebují pomoc,“ říká Childers. „Právě v této chvíli tam umírají lidé. Prosím nechoďte do kina, jen abyste viděli film - začnete konat. Vždy jsem byl mužem činu. Jak vidím, že se něco zlého děje bez zaváhání zakročím. Všichni, kdo ten film uvidíte, pamatujte si, že pokud chcete zachránit život, musíte jednat hned.“

Ocenění:
Golden Globes
2012 - Chris Cornell (Nejlepší originální píseň) (nominace)

DABING
V českém znění: Aleš Procházka - Gerard Butler (Sam Childers), Kateřina Lojdová - Michelle Monaghan (Lynn Childersová), Svatopluk Schuller - Michael Shannon (Donnie), Bohdan Tůma - Souleymane Sy Savane (Deng + titulky), Libor Hruška - Peter Carey (Bill Wallace) + Fana Mokoena (John Garang), Milan Slepička - Reavis Graham (Pastor Krause), Zuzana Skalická - Kathy Baker (Daisy), Jolana Smyčková - Jessica Joffe (Dr. Clossonová), Petr Burian - Jan Rust Maloney (doktor), Jakub Saic - Bruce Bennett (Pastor Relling), Zuzana Schulzová - Barbara Coven (Shannon Wallaceová), Lucie Kožinová - Marianee Boshof (doktorka), Terezie Taberyová - Nicole Michele Sobchack (barmanka), Anna Nemčoková - Ryann Campos (malá Paige), Jakub Nemčok - Junior Magale (William), Lucie Kušnírová - Madeline Carroll (Paige), Petr Neskusil, Kristýna Valová, Oldřich Hajlich
Překlad: Jan Feldstein
Dialogy: Petra Hamouda
Zvuk: Matěj Večeřa, Michal Páleníček
Produkce: Markéta Kratochvílová
Režie: Martin Těšitel
Vyrobila: Tvůrčí skupina Markéty Kratochvílové, studio Budíkov pro Bontonfilm 2012

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.1.2012 H.C.E./Forum Film
Premiéra USA: 23.9.2011 Relativity Media
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.10.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 567 812
Tržby celkem - $ 3 300 000
Návštěvnost v ČR 3 981
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000

 

Tvůrci a herci

Marc Forster (Režie), Robbie Brenner (Produkce), Craig Chapman (Produkce), Marc Forster (Produkce), Deborah Giarratana (Produkce), Gary Safady (Produkce), Asche & Spencer (Hudba), Roberto Schaefer (Kamera), Matt Chesse (Střih), Kerry Barden (Casting), Paul Schnee (Casting), Philip Messina (Scénografie), Frank L. Fleming (Kostýmy), Allan A. Apone (Masky), Darren King (Zvuk), Gregory King (Zvuk), Jason Keller (Scénář), Gerard Butler (Herec), Michelle Monaghan (Herec),  Michael Shannon (Herec),  Madeline Carroll (Herec),  Kathy Baker (Herec),  Souleymane Sy Savane (Herec),  Corey Large (Herec),  Fana Mokoena (Herec),  Misty Mills (Herec)

 

2011/124/USA/Akční, Krimi, Životopisný