Světová invaze / Battle Los Angeles (2011/116/USA/Akční, Sci-Fi) 59%
18.07.2018 08:59
JEDNOU VĚTOU
„Mimozemšťané ovládli naší planetu. Dovede lidská rasa odvrátit jejich útok?“
OBSAH
Po mnoho let byly zaznamenány případy pozorování UFO po celém světě – Buenos Aires, Soul, Francie, Německo, Čína. Ale v roce 2011 se to, co kdysi bylo jen pozorováními, stane hroznou realitou, když je země napadena neznámými silami. Jak lidé všude na světě přihlížejí tomu, že jsou dobývána největší města, tak se Los Angeles stane poslední výspou lidstva v bitvě, kterou nikdo nečekal. Závisí to na námořním seržantovi (Aaron Eckhart) a jeho nové četě, aby zastavili další postup, i když bojují proti takovému nepříteli, s jakým se nikdy předtím nesetkali.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Opakování je matka moudrosti, takže kdyby někdo zapomněl, že Team America je světovej policajt, je třeba mu to každých pár let připomenout. Dalo by se říct, že kdyby se tenhle pokus o záchranu světa konal třeba v Bangladéši, nebo v Surinamu a kdyby to bylo oproštěno od tolika dementních keců, pak by to třeba mohlo atakovat i čtvrtou hvězdu (nezaměňovat se stejnojmenným seriálem české provenience). No, dobrá, trochu slevím, co třeba další záchranu světa přesunout jen někam těsně vedle, třeba do Kanady, nebo Mexika? Kuba? Aljaška? Taky nic?... No tak ne. Takže divák natěšeně (nebo vyděšeně) sleduje akci, akci, akci a pak pro změnu akci, občas rozředěnou již zmíněnými kecy, tolik připomínající projevy politických (j)elit ve chvílích, kdy je třeba stádu voličských ovcí sdělit, že bude líp (což se nikdy "z objektivních důvodů" nepovede splnit). A tak si Američané opět po letech prožijí svůj Den nezávislosti, kombinovaný s Válkou světů, přičemž už jen málokoho zaskočí, že i tenhle patetický americký blockbuster natočil režisér s německy znějícím příjmením (následujíc Emmericha a Spielberga). Pokud někdo od podobných filmů pokaždé čeká nějakou inovaci, může si z mého hodnocení odečíst hvězdičku. Pokud je někdo americký vlastenec každým coulem, co spí na polštáři z hvězd a pruhů a přikrývá se peřinou se strýčkem Samem, nebo aspoň s logy Coca-Coly či McDonalda, může si přičíst klidně i dvě hvězdy. Já se chtěl jen kouknout kvůli odreagování na nějakou sci-fi - takže za tři. (Radyo) 3*
Spíše blboučké než agresivně pitomé uplatnění videoherních principů ve filmu a zároveň obludný příklad, kam až může vést požadavek politické korektnosti. Ženy a muži, civilisté a vojáci, hispánci, černoši a asiaté musí spojit síly, aby dokázali čelit šmejdům z kdovíodkud. Ale rozhodně ne z planety Země, takže je lze bez výčitek kosit po tuctech. Napodruhé jsem se bavil výrazně více a docenil promyšlenou práci s kamerou, která nám ukazuje jen tolik, co mohou vidět vojáci, což posílilo můj prvotní dojem, že jde o jeden z nejvíce videoherních hollywoodských akčňáků posledních let. Podrobnější studie žádoucí. 75% (Matty) 4*
Haters gonna hate, byť zrovna tady mi ta spousta nenávistného flameu přijde docela scestná. U kombinace válečného filmu s emzáckou invazí mě sice z fleku napadne půltuctu režisérů, kteří by z toho vydestilovali ultimátní žánrový crossover, ale i tak se dá mluvit o relativní spokojenosti. Liebesman ždíme rozpočet správným směrem, tzn. parádní triky a působivá výprava ‚amerického Mogadishu‘. Bohužel nemá moc shůry dáno k tomu, aby fungoval více než jenom na poli kvalitního řemesla. V té záplavě patosu jsem marně hledal silnější charaktery, které by tomu dali osobnější momenty, občas to odhlehčili hláškou a pokud by zařvali, učinili by tak v grandiózním stylu. To vše Liebesman jenom oťukává, ale nikdo do toho nenakročí úplně. Místo toho nechává jednotku postupovat podle zákonitostí videoher až do závěrečného ohňostroje, jemuž předchází tříminutové odolávání náporu. Čert to vem, i ty dějové fatality směrem ku logice. Lepší 3*, ať nežeru, ale po stažení z kin po tom neštěkne pes. (Isherwood) 3*
VELKÁ RECENZE
Letošní filmová sklizeň se zatím moc nepředvedla, ale právě Světová invaze by měla být tím prvním blockbusterem, který do kina nažene davy, konečně vydělá velké peníze a alespoň na pár dní ztrojnásobí spotřebu popcornu. Ambice jsou jedna věc, schopnost naplnit očekávání druhá. Světová invaze by však uspět mohla. A taky by si to zasloužila, protože je to dobrý film.
Jedním dechem je však nutné dodat, že to rozhodně není chytrý film. Pokud budete chtít Světovou invazi nenávidět a rozhodnete se pro stanovisko „zlý, fyzicky odpudivý blivajz s intelektuální hodnotou proprděných trenclí", upřímně říkám, že vás nedokážu přesvědčit o opaku. Je jednoduché na tohle akční sci-fi házet špínu a sami tvůrci si toho jsou nejspíš moc dobře vědomi. Zápletka tu prakticky neexistuje a pohybujeme se na lince Přílet mimozemšťanů - První kontakt - Lidstvo dostává nakládačku - Objevíme slabinu - Porazíme padouchy – USA je nejlepší. Jen je tu výrazně méně zajímavých postav, humoru a odlehčené atmosféry než třeba ve Dni nezávislosti. Prostě tupý military film.
Ale zatraceně dobře natočený, a o to v tomhle případě jde především. Světová invaze je ten typ akčního inferna, které člověk jednoduše musí vidět v kině. Nonstop akce je neskutečně osobní, fyzická a špinavá. Jonathan Liebesman se rozhodl vzít kameru a vyrazit přímo doprostřed boje, takže se vám často bude stávat, že na plátně bude něco vybuchovat a někdo střílet, a i když možná nebudete mít přesné tušení, co se děje, budete se hlavně kochat explozemi a vzduchem létajícími těly. Nepřehlednost je však v tomhle případě záměrná a rozhodně nejde o obyčejný binec, za nějž může poloslepý střihač. Liebesman sliboval, že vezme diváky do první obranné linie se vším všudy a splnil to. Nečekejte tedy čistou a efektní akci jako třeba u Star Treku nebo části prvních Transformers, ale spíš variaci na Zelenou zónu, v níž místo Matta Damona a naštvaných Iráčanů pobíhá parta mariňáků a hromady hnusných mimozemšťanů, kteří jakoby utekli z Districtu 9.
Akce je neskutečně intenzivní a okamžitě člověka pohltí, to ovšem platí jen pro pořádné kino s kvalitním ozvučením. Pokud půjdete někam, kde mají malé plátno, neužijete si film nejspíš ani z poloviny. A piráti, co se rozhodnou ušetřit za lístek a koukat na monitor, utřou úplně. Ti si to však zaslouží.
Akce je to tedy prvotřídní, trochu problém nastává v okamžiku, kdy nikdo po nikom nestřílí. Celou hodinu a půl divák stráví ve společnosti bandy vojáků, k nimž se po nějaké době připojí ještě pár civilů. A potíž je, že v uniformě vypadají skoro všichni stejně. Není samozřejmě složité identifikovat Aarona Eckharta, protože má hlavní roli a je viditelně dvakrát starší než ostatní, stejně tak si nejspíš nespletete Michelle Rodriguez, jinak ale všichni ti mladí mariňáci vypadají jeden jako druhý. Je pak docela obtížné sledovat a zajímat se o jejich malé příběhy (první boj, bratr padl ve válce, nezkušený důstojník musí velet, chystaná svatba...). Vede to k tomu, že člověk v polovině filmu zjistí, že je mu vlastně úplně jedno, kdo je kdo, a že by se klidně obešel bez většiny postav, které v daném záběru zrovna nestřílí nebo nebojují. Trochu škoda. Na druhou stranu je jasné, že snaha více odlišit jednotlivé hrdiny by šla proti military feelingu Světové invaze. A tím se dostáváme k dalšímu problému.
Film je totiž totální army vymejvárna. Top Gun v osmdesátých letech lákal mladé naivní muže mezi piloty, protože sestřelovat sovětské MiGy z nebe byla ta vůbec nejvíc cool věc na světě. Černý jestřáb sestřelen zase ukázal, že armáda nenechá nikoho ze svých na holičkách a že sloužit pod vlajkou Strýčka Sama je jednoduše čest. Světová invaze je ještě o pár stupínků výš a dokážu si představit, že kdyby se mariňáčtí verbíři postavili před multiplexy během premiérového víkendu, museli by si nováčky přehazovat vidlemi. Patriotismus je pochopitelně v mnoha scénách totálně přehnaný a není těžké začít se emocionálním projevům drsných US Marines smát, ale troufám si tvrdit, že se na plátně neodehraje nic, co by člověka vyloženě urazilo. I když v momentu, kdy Aaron Eckhart přesvědčuje asi osmiletého kluka, že musí být jeho malým mariňákem, to už bylo těsně.
Každopádně Světová invaze je minimálně co se epičnosti týče prvním opravdovým blockbusterem roku 2011. Jestliže vám tyhle filmy chyběly a nemůžete se dočkat léta, rozhodně vyrazte do kina. Nedostanete sice bůhvíjak chytrý film, ale můžete se těšit na pořádnou dávku dobře natočené a efektní akce, při níž se parádně usrkává cola a jí popcorn. Nic víc, nic míň.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Ve filmu Světová invaze se Země ocitá pod útokem neznámých agresorů. Po řadu let byla hlášena pozorování UFO, ale všechna taková pozorování byla oficiálními místy vyvrácena a popřena. Například v noci z 24. na 25. února 1942, kdy byla Amerika v pohotovosti po útoku na Pearl Harbor, byli obyvatelé Los Angeles probuzeni sirénami. 37. pobřežní dělostřelecká brigáda pálila protiletadlovými střelami na létající objekty nad Santa Monicou - některé z nich se pohybovaly velice pomalu, u jiných bylo odhadnuto, že se pohybovaly rychlostmi přes 320 km/h. Střely stroje nikterak nepoškodily, pouze město samotné. Ačkoliv posléze proběhlo několik oficiálních vyšetřování celé události a řada vysvětlení o tom, co se vlastně té noci v Los Angeles odehrálo, objevily se náznaky, že existují tajné vládní dokumenty, které odhalují, že názory vojenských odborníků jsou rozporuplné. „Líbí se mi, jak nějaká skutečná událost dodává atmosféru celému filmu,“ říká producent Ori Marmur. „V případě filmu jsme se rozhodli pro verzi, že všechna předchozí pozorování UFO včetně tohoto byly ve skutečnosti výzvědné mise...které hromadily informace k nadcházející invazi.“
„Světová invaze je přesně tím filmem, na které moc rád chodím do kina a o jehož režírování jsem snil,“ přiznává Jonathan Liebesman, který se ujal režie příběhu malé skupinky lidí, čelících nepředstavitelnému protivníkovi.
Scenárista Chris Bertolini říká, že když ho poprvé napadl zárodek příběhu, ze kterého se později stala Světová invaze, snažil se v něm spojit své dva oblíbené náměty. „Chtěl jsem mít příběh, ve kterém se na Zemi objevují neobvyklá stvoření, a příběh o jednotlivcích, ve kterém vidíte bitvu očima pěšáků,“ popisuje. „Dostal jsem nápad, že příběh bude sledovat malou skupinku lidí a diváci budou všechno prožívat s nimi.“
Bertoliniho scénáře si všiml producent Neal H. Moritz, který má s akčními filmy bohaté zkušenosti a uvědomil si jeho potenciál. „Na scénáři mě zaujalo především to, že vypráví o invazi mimozemšťanů očima malé skupinky lidí. Líbila se mi specifičnost takového příběhu,“ říká Moritz. „Jde o interní pohled na skupinku mladých mužů a žen, kteří procházejí vlastními životními problémy a současně se snaží chránit svou zem před útočníky.“
Liebesman byl do režisérského křesla povolán poté, co vytvořil prezentační klip, který naznačoval vizi, jakou pro film má. Vydal se s videokamerou do ulic Los Angeles, aby tam natočil potřebné záběry, a poté se naučil pracovat s počítačovými programy, které mu umožnily vložit do záběrů mimozemšťany. „Jonathan režíroval prequel k Texaském masakru motorovou pilou, který se mi líbil, ale to neznamenalo, že by byl nutně vhodným kandidátem na režiséra pro Světovou invazi. Pak jsem ale viděl jeho ukázkový klip a ohromilo mě to, říkal jsem si, že takhle by to měli dělat všichni režiséři,“ míní Moritz. „Ukázal jsem ho filmové společnosti a ti z toho byli stejně nadšení jako já. Člověk, který dokázal vložit tolik úsilí do filmu, který ještě ani nerežíroval, byl rozhodně tím, s kým jsme chtěli spolupracovat.“
Aaron Eckhart ztvárnil hlavního hrdinu, rotmistra Nantze, mariňáka, který je podle jeho slov „na pokraji vyhoření“. Těsně předtím, než z armády odejde, je ale nucen vrátit se do služby. „Vede partu mladých mariňáků do bitvy s mimozemšťany v Los Angeles. Nedělá to zrovna s nadšením, ale právě takové hrdiny rád ve filmech vidím.“
Michelle Rodriguez představuje Elenu Santos, která se stane klíčovým pomocníkem Nantze a jeho čety. „Na radarech vidí, jak všechno mizí,“ popisuje herečka. Když je četa nucena bojovat s neznámými útočníky, „je na místě mezi prvními a snaží se je vystopovat a zjistit, co jsou zač a oč tu přesně jde.“ Herecký tým dále doplňují Ramon Rodriguez, Bridget Moynahan, držitel Grammy Ne-Yo a Michael Pena.
Vedoucím týmu vizuálních efektů je Everett Burrell. Říká, že bylo klíčové, aby nepřátelé svou silou nejen odpovídali síle mariňáků coby bojové jednotky, ale aby také zrcadlili jejich přístup k boji. „Naši mariňáci nosí jejich maskování. No, a mimozemšťané se také snaží být nenápadní,“ vysvětluje Burrell. Při jejich návrhu používal šedé, hnědé a nažloutlé tóny, aby „zapadli do městského prostředí“ a vše podporovalo navození dojmu, že mariňáci skutečně bojují s něčím zcela neznámým.
„Vyrostl jsem na science-fiction a hororech, takže tohle je pro mě splněný sen - můžu vyhodit do vzduchu Los Angeles a mám pro to k dispozici spoustu báječných mimozemšťanů,“ pokračuje Burrell. „Našim cílem v případě mimozemšťanů bylo vytvořit něco nového - Jonathan nechtěl kopírovat žádný z existujících filmů - ale přesto působit dostatečně realisticky. Takže jsme se inspirovali v přírodě: sledovali National Geographic, videoklipy na internetu, studovali podivný hmyz a mořské tvory či podivná robotická zařízení. To vše ovlivnilo podobu mimozemšťanů.“
Poslední obrannou linií lidstva je pátá četa druhého praporu námořní pěchoty - zvané též 2/5 - ze základny Camp Pendelton. Když mariňáky obsazovali, bylo podle Moritze cílem „zajistit, aby diváci po letech vzpomínali na náš film a říkali si 'tihle všichni spolu byli v jednom filmu?' Ale nejen to - chtěli jsme herce, kteří budou působit reálně a všichni jim uvěří, že by uspěli ve vojenské bitvě. Museli být schopni zprostředkovat divákovi emocionální složku scén - trauma a děs moderní války, ale také skutečnost, že se jedná o boj, který se zcela vymyká jejich tréninku a přípravám.“
Prvním dílkem skládačky bylo obsazení rotmistra Nantze, kterého si zahrál Aaron Eckhart, jehož Liebesman označuje za „jednoho z nejúžasnějších současných herců.“ „Bylo to ohromné, získat pro náš film Aarona,“ říká Liebesman. „Aaron vašemu hlavnímu hrdinovi automaticky dodá obrovskou hloubku. Věříte, že by ho ti kluci následovali kamkoliv.“
„Aaron je fenomenální herec a velice štědrý spolupracovník - plně se roli věnuje a nikdy se nevzdává,“ popisuje Liebesman. „Jeho postava, Nantz, je divoká a neprostupná. Nedokážu si představit nikoho jiného, kdo by se téhle role ujal a učinil ji tak bohatou a komplexní.“
Než začalo natáčení, spolupracovali Eckhart a Liebesman na jednodenním natáčení, které mělo udávat tón celého filmu: výsledkem byl krátký film, který zdůrazňoval Liebesmanovu vizi a hmatatelně ji představoval ostatním. „Požádal mě, jestli bych si pro něj udělal na den čas - netušil jsem, jaké to bude. Přiznávám se, že jsem z toho byl mimo. Měli jsme kompletní uniformy, zbraně, měli jsme vrtulník, Humvee, všude byla špína. Bylo to úžasné - Jonathan měl o tom filmu naprosto nekompromisní představu.“
Eckhart si natáčení svého prvního akčního scifi snímku užíval. Okamžitě se pustil do trénování a vypracoval se do nejlepší fyzické kondice, jakou kdy měl. Zásluhou instruktorů, které měl k dispozici, se stal odborníkem na střelné zbraně. Dokonce si podle svých slov vytvořil vztah na hranici lásky a nenávisti ke své vlastní přilbě a na konci natáčení svým ochranným vojenským rukavicím říkal „moje nejlepší přítelkyně“.
Nantze po stránce hodnosti převyšuje mnohem mladší poručík William Martinez, kterého ztvárnil Ramon Rodriguez. Martinez „je v námořní pěchotě aktuálně tím, o kom se mluví jako o velice slibném vojákovi,“ vysvětluje Liebesman. Pod Martinezovým velením má jeho četa proniknout na nepřátelské území - konkrétně tedy na Lincoln Boulevard, který rozděluje Santa Monicu - aby tam zachránili civilisty, kteří nemohou opustit policejní stanici.
Martinez měl to nejlepší vzdělání a dokonalý výcvik, zkrátka vše, co si jen důstojník může přát - a je nadšený, že se může pustit do boje. Jeho první mise s 2/5 je ale mnohem náročnější, než si kdy dokázal představit. „Martinez je velitelský zelenáč, který se těší do akce a jeho přání se mu splní poté, co je jeho četa vyslána do boje a on si velice záhy uvědomuje, jak vážná celá situace doopravdy je,“ vysvětluje Rodriguez. „Je to mladý, lačný mariňák, který se snaží odvést co nejlepší práci, ale jde o jeho první bojovou zkušenost a cítí tlak vlastního velení a kromě toho bojuje se zcela neznámým nepřítelem a všichni na něj vzhlížejí jako na velitele. Musí rychle přijít na to, jak se s celou situací vypořádat.“
„Ramon se do té role skvěle hodí,“ míní producent Ori Marmur. „Je uhlazený, ale nikoliv zženštilý, a neustále z něj vyzařuje tiché sebevědomí.“ „Scénář mě zaujal už během čtení,“ popisuje Rodriguez. „Vždycky jsem naše vojáky obdivoval - a v tomhle scénáři se mi líbilo, jak se vojáci chovali a jak mluvili, působilo to na mě velice autenticky - a navíc bojovali s mimozemšťany. Na našem území. Jsem fanouškem scifi a akčních filmů. Říkal jsem si, že je to skvělá kombinace obou těchto žánrů a že by mohlo opravdu jít o skvělý film.“
Držitel Grammy a autor hitových písní Ne-Yo představuje desátníka Kevina Harrise zvaného „Specs“. Ačkoliv se už objevil v několika filmových rolích, považuje se Ne-Yo stále za nováčka, a dělal tedy to, co by udělal každý mladý herec: sledoval Eckharta a ostatní herecké veterány a snažil se do sebe vstřebat maximum jejich zkušeností. Podle jeho slov se jednalo o mistrovskou školu herectví. „To, jak Aaron dokáže mluvit, aniž by něco doopravdy říkal - jedním pohledem víte, co chce říct - to je neuvěřitelné. Objeví se na place jako Nantz a tím je až do chvíle, než odejde domů,“ popisuje Ne-Yo. Naopak „taková Michelle Rodriguez se s vámi dokáže smát a vtipkovat a když se od režiséra ozve 'akce', prostě se z ní stane někdo docela jiný. Má stoprocentní kontrolu nad svými emocemi.“
O své postavě Ne-Yo říká, že „se ničeho nebojí. Dokonce i v takové situaci, se kterou se dosud nikdo nesetkal, je to pro něj jen další práce, něco, co musejí vyřešit, protože nikdo jiný není po ruce,“ vysvětluje Ne-Yo. „Jeho přístup je ten, že zkrátka udělá, co je třeba, nebo zemře - ale rozhodně má pro co žít. Je zasnoubený, má před sebou velice pěkný život a nemá v plánu nechat si ho aktuální situací zkazit.“
K vojákům z námořní pěchoty se připojuje letecká seržantka Elena Santos, která byla mezi prvními lidmi, jež viděli důkazy o existenci podivného nového nepřítele. Protože je z letectva, musí si přetrpět jisté poznámky ze strany mariňáků. „Mariňáci se považují za nejlepší ze všech armádních složek,“ říká. A možná právem: „Jejich trénink je ze všech nejnáročnější a i s malými prostředky dokáží velké věci. Mojí postavě, leteckému seržantovi, říkají 'mazánek' - což znamená, že není z pěchoty, že na rozdíl od nich, drsňáků, není v přední linii. Ale jak se společně probojovávají Los Angeles, dokáže si vysloužit jejich respekt.“
Ve skutečnosti to ale bylo přesně naopak, protože Rodriguez brala vojenský výcvik jako naprosto samozřejmou věc, alespoň podle vojenského technického poradce Jima Devera. „Michelle Rodriguez je neuvěřitelná. Je to skvělá herečka a vyzná se ve zbraních. Se svou M4 neměla nejmenší problémy a vždycky chce všechno dotáhnout do detailu. Dospělo to do stavu, kdy jsem jí ani nemusel naznačovat, jak by někdo ve skutečnosti nějaký úkon dělal - prostě se chvíli zamyšleně dívala a pak šla a udělala to sama úplně stejně, aniž bych jí k tomu musel něco říkat.“
„Zbytek čety 2/5 tvoří úžasná skupina mladých herců, kteří všichni stoupají na hereckém nebi k výšinám,“ říká Moritz. „Měli jsme to štěstí, že se nám podařilo najít některé skutečně neznámé tváře a talentované herce, například Jima Parracka pro roli Kernse - v seriálu Pravá krev je skvělý - a mladého herce jménem Will Rothhaar, který předvádí pozoruhodný výkon coby Imlay a nese na svých bedrech nemalou část zodpovědnosti coby Nantzova pravá ruka.“
Samozřejmě, 2/5 je skutečný prapor - nejslavnější v historii námořní pěchoty. Jejich motto zní „Ústup, nesmysl!“ - v průběhu první světové války dostali vojáci z 2/5 rozkaz k ústupu, na který odvětili „Ústup? Nesmysl, teď jsme sem přišli!“
Když došla řada na obsazování rolí civilistů, uvězněných na nepřátelském území, začal Liebesman rolí Michele, veterinářky, která v době, kdy bylo město napadeno, trávila příjemné odpoledne se svými dvěma neteřemi. Pro tuto roli chtěl někoho zranitelného, ale současně drsného - bylo klíčové, aby diváci postavě uvěřili. Bridget Moynahan těmto požadavkům vyhovovala. „Na Bridget je skvělé to, že je to krásná dívka, ale ve stylu dívky odvedle, takže to nijak nepodkopává důvěryhodnost celé role,“ míní Moritz. „Bridget té roli dodává skutečnou hloubku, kvůli které s ní soucítíte a záleží vám na ní i na dětech, které má na starosti.“
Moynahan říká, že klíčem k její postavě je pochopení její motivace: děti, které se snaží chránit, nejsou její. „Je v ojedinělé situaci, protože nejde o její děti - je jenom jejich tetou, která se s nimi příliš často nevidí,“ míní Moynahan. „Vezli jste někdy v autě cizí děti? Pořád si říkáte, že musíte být mnohem opatrnější a dávat pozor, protože vezete někoho opravdu výjimečného. Pořád jsem na to myslela - moje postava musí zajistit, aby z toho všeho ty děti vyvázly.“
Moynahan podotýká, že Liebesmanova jasná vize jí pomohla uvědomit si, jaký snímek ve skutečnosti natáčejí. „Věděla jsem, že se jedná o mimozemský útok, ale měla jsem spoustu otázek. Jak to bude prezentováno? A při prvním čtení nám pustil ukázku, která mi vyrazila dech. Natočil Aarona v krátkém filmu pro filmovou společnost, který vás ihned okamžitě vtáhl přímo do boje, který postavy vedou - nebylo to nijak vyumělkované nebo uhlazené, bylo to realistické a surové a autentické. Věděla jsem, že natočí něco, co jsme tu ještě neměli.“
Michael Pena si zahrála Rincona, milujícího otce, který na nepřátelském území uvízne se svým synem Hectorem a dělá vše, co je v jeho silách, aby své dítě zachránil. „Michael Pena je fantastický,“ říká Liebesman. „Ztvárnil tu roli s takovou vášní a nasazením, že je ještě mnohem působivější, než jsme si kdy představovali. Opravdu jsme mu uvěřili, že by pro ty děti s Bridget zemřeli.“
Penu k filmu přilákala šance spolupracovat s Aaronem Eckhartem. „Viděl jsem ho ve filmech Děkujeme, že kouříte a Erin Brokovichová a myslím, že v obou odvedl skvělou práci,“ míní Pena. „Ten člověk je své roli oddaný od chvíle, kdy vkročí na plac. Pravděpodobně se chová jinak třeba v maskérně, ale jakmile vyjde ven, soustředí se, neustále je v pohybu, neustále se snaží scénu zlepšovat, zajistit, aby fungovala. Je to pozoruhodné.“
V samém srdci hereckého týmu civilistů jsou tři děti. „Měli jsme velké štěstí, že jsme mohli obsadit tři mladé herce, kteří naše děti ztvárnili s obrovskou dávkou emocí: Joey King, Jadin Gould a Bryce Cass,“ popisuje Marmur. „Tyhle tři děti odvedly skvělou práci - věřím jim v jejich rolích naprosto všemu.“
Ačkoliv bezpečnost herců - a zejména těch dětských - byla neustále na prvním místě, vedoucí výroby Jeffrey Chernov prohlašuje, že tvůrci filmu našli způsoby, jak děti zapojit společně s dospělými. „Během příprav na natáčení jsme je poslali do výcvikového tábora společně se zbytkem 2/5,“ vzpomíná. „Nestrávily sice na základně noc, ale měl jsem pocit, že je velice důležité, aby se ty děti ocitly v přítomnosti mariňáků a aby se mariňáci naopak ocitli v přítomnosti dětí.“
Aby tvůrci filmu hercům pomohli připravit se na role členů námořní pěchoty, vyslali herce do intenzivního třítýdenního výcvikového tábora s aktivními i vysloužilými mariňáky. Neměli s sebou mobilní telefony, neměli televizi, internet ani žádný jiný kontakt s vnějším světem. Hlavní vojenský poradce filmu Jim Dever vysvětluje výhody takového opatření. „Tábor měl tři výcvikové fáze. První týden probíhal fyzický trénink. Během něj jsme mohli zjistit, jak na tom každý z herců je po stránce kondice. Také jsme je naučili pořadová cvičení. Ta člověku vštěpují disciplínu, takže pak dokáže chápat rozkazy, což je samozřejmě klíčovým prvkem služby v námořní pěchotě - poslouchat rozkazy a vykonávat je. První týden také zahrnoval výuku o historii námořní pěchoty.“
Druhá a třetí fáze byly ještě drsnější. „Druhý týden jsme se vypravili do Camp Mindon, kde je základna Národní gardy. Jakmile jsme tam dorazili, žili jsme po pět dní na bojišti. Nechali jsme je stavět stany, rozdělovali jsme jim výstroj a začali jsme s výcvikem. Brzy ráno - v půl šesté - jsme začínali s fyzickým cvičením, sprchovali se, snídali a začínali s výcvikem toho, jak být mariňákem, od oblékání výstroje až po používání zbraní. Odpoledne Jonathan s herci nacvičoval scény, které se ve filmu objevují. Třetí fází byl trénink na dálnici: jak se pohybovat a jak se navzájem kontaktovat. Kromě toho jsme pokračovali ve výcviku zacházení se zbraněmi.“ Po třetím týdnu výcviku se začalo natáčet.
„Výcvikový tábor byl zajímavý,“ soudí Aaron Eckhart. „Jsem rád, že jsme ho podstoupili, protože to byly v podstatě tři týdny zkoušek. Měli jsme tam tři mariňáky, kteří nás trénovali, a všichni jsme spali a jedli v jednom společném velkém stanu. Stali se z nás vojáci. Jedli jsme příděly a v průběhu dne plnili úkoly. Chovali jsme se jako jednotka mariňáků - já byl seržant, takže jsem jim velel a oni mě za to nesnášeli. Bylo to obrovsky cenné, zejména co se týče zbraní - vědět, jak je držet, na co se dívat, jak s nimi chodit a jak fungovat coby jednotka. Opravdu nám to pomohlo, protože když došlo na natáčení, praporčík Dever zkrátka jen řekl 'dobře, máte za úkol hlídat tuhle oblast' a my věděli, co máme dělat.“
„Výcvikový tábor byl přesně takový, jak to zní,“ soudí Ramon Rodriguez. „Získal jsem zcela nový respekt k vojákům obecně a zejména k mariňákům. Například naše vesty váží skoro dvacet kilo a to ty naše ještě nejsou opravdové. Naše v sobě neměly kovové pláty. S kovovými pláty, skutečnými granáty a skutečnými zásobníky se skutečnými náboji na sobě nosí nějakých pětatřicet kilogramů výstroje. Kromě toho máme zbraň, která může podle typu s přehledem vážit dvanáct, třináct kilo. Pak tu máte dva batohy, z nichž každý váží dvanáct kilo. A pak ještě těžké boty a přilba...není to snadné.“
Ale jakkoliv těžké to bylo, Rodriguez vzápětí pokračuje tím, že mu výcvik pomohl stmelit přátelství s ostatními herci a dostat se do své role. „Upřímně, ten výcvikový tábor byl na tom všem asi nejlepší, protože všem umožnil se velice rychle spřátelit a vytvořit skutečný tým...četu,“ míní. „Strávili jsme několik týdnů v lese pod stanem s nějakými pětadvaceti mariňáky, kteří nás učili, pomáhali nám a ukazovali nám, jak se stát jedním z nich. Trénovali jsme celý den a v průběhu výcviku také zkoušeli různé scény z filmu. Skvěle jsme si při tom porozuměli a myslím, že v průběhu toho výcviku každý z nás pozvolna nalezl svou roli a její úkol v rámci čety. Ve výsledku je pro mne tenhle film poctou námořní pěchotě a doufám, že jim neuděláme ostudu.“
„Výcvikový tábor mi rozhodně pomohl najít svou roli,“ potvrzuje Ne-Yo. „Ať už se vám to líbí nebo ne, po tři týdny žijete svou rolí. Nemáte jinou možnost. Jste v tom. Samozřejmě to nebylo nic v porovnání se skutečným výcvikem...ale po třech dnech jsme už škemrali, abychom začali točit, že už nám to je všechno jasné a že prší. Ale opravdu nám to pomohlo pochopit, kým mariňáci jsou a proč potřebujeme, abychom jim neudělali ostudu.“
Producent Neal H. Moritz, který má s natáčením nadupaných akčních filmů bohaté zkušenosti, prohlašuje, že Světová invaze je „nejnáročnějším filmem, na jakém jsem se kdy podílel. Herci točili ohromnou spoustu vlastních kaskadérských scén - v podstatě na place bojovali ve válce.“
Ne-Yo jeho slova potvrzuje. „Jsem především zpěvák R&B, takže kaskadérské kousky nejsou na mém programu zrovna často. Ale tady jsem byl upoutaný do popruhu a natáčel jsem pád ze zhruba deseti metrů na kapotu auta. Což jsem nikdy předtím nedělal a patrně nikdy znovu dělat nebudu. Ale...byla to docela zábava.“
„Opravdu jsme chtěli, aby každý divák chápal, jaké to je být jedním z našich filmových mariňáků v našem praporu a opravdu zažíval boj proti nepříteli, o kterém si nikdo nemyslel, že s ním kdy bude bojovat,“ říká Liebesman. „Jde o zcela unikátní bojiště, na jaké nebyli připraveni a nám opravdu jde o to, aby divákům na lidech ve filmu - mariňácích i civilistech - záleželo, zatímco se s nimi účastní akce.“
Liebesmanovým záměrem bylo udržet tuto intenzitu po celý film. „Světová invaze má akční scény drahého filmu, ale současně působí syrově a realisticky,“ objasňuje Ori Marmur. „Máme k dispozici skvělého kameramana, Lukase Ettlina, který sestavil skupinu kamerových týmů, jež jsou prostě neuvěřitelné. Lezou na popelářská auta, pod auta, točí skrz rozbitá okna. Opravdu natáčejí pár centimetrů od výbuchu a zaznamenávají to ze všech úhlů. Měli jsme k dispozici vrtulníky, záběry pod vodou, nad vodou, točili jsme za plameny, nad plameny i v plamenech.“
Bridget Moynahan kameramany označuje jako „fantastické“ a žasne nad tím, v jaké „fyzické kondici tenhle štáb je a jak je schopen dělat polovinu z těch věcí, které dělá. Natáčejí tolik syrových scén.“
Podle Eckharta veškeré odvážné záběry prospívají emocionální stránce filmu. „Pokud diváci neuvěří tomu, že v každém okamžiku filmu můžeme zemřít, pak jsme svou práci neodvedli dobře.“
Ve filmu Světová invaze je město andělů zničeno neznámými útočníky...a Everettem Burrellem. Burrell, připravený na nejhorší, podnikl leteckou obhlídku San Diega a Los Angeles a vše fotograficky dokumentoval - širokoúhlé záběry se proměnily v pozadí, které film používá. „Jakmile si Jonathan vybral záběry, které se mu líbily, mohli jsme do nich přidat kouř, oheň a zničené budovy.“
Ale ničení bylo jen začátkem - Burrell je se svým týmem zodpovědný také za vytvoření samotných ničitelů. Liebesman spolupracoval s týmem umělců, aby společnými silami vytvořili mimozemšťany pro Světovou invazi a přivedli tak jeho vizi k životu. „Ačkoliv jsem měl poměrně jasnou představu o tom, jak by měli vypadat, spolupráce s koncepčními výtvarníky a post-produkčním týmem zajistila, že se z mimozemšťanů stala mnohem komplexnější a působivější stvoření, než jsem si kdy dokázal představit,“ míní režisér.
„Vždycky je těžké rozhodnout se pro nějakou konkrétní podobu, protože máte nekonečné množství možností,“ soudí Burrell. Samozřejmě v případě návrhu mimozemšťanů máte ruku ještě mnohem volnější: můžete udělat cokoliv. Kde začít? A jak poznáte, že máte hotovo? „Probrali jsme s Jonathanem spoustu různých možností, abychom stvořili přesně takového mimozemšťana, jakého si představoval. Příčina tkvěla především v tom, že jsme dělali něco tak odlišného od obvyklých návrhů. Chtěli jsme, aby ti naši byli velmi jiní, aby nepřipomínali nic, co jsme dosud viděli. Počítačová grafika nám umožnila experimentovat s jejich podobou po celou dobu natáčení, dokud nebyl zcela spokojený.“
Moritz s tím souhlasí: „Prošli jsme velice podrobným procesem vývoje mimozemšťana. Během příprav jsme se dívali na celou řadu různých návrhů mimozemšťanů. Pochopitelně jsme nechtěli kopírovat nic z toho, co se už ve filmech objevilo, ale současně jsme se chtěli ujistit, že budou mimozemšťané uvěřitelní v rámci příběhu - proč sem přišli, co tu hledají, jak se dokáží bránit, čím jsou lepší a silnější než naše ozbrojené jednotky. Jonathan přišel s nápadem na úžasného, děsivého mimozemšťana - když jsme konečně měli návrh, vytvořili jsme velkého mimozemšťana v životní velikosti, kterého jsme chtěli ukázat filmové společnosti. Byl to skvělý pocit, když jsme si uvědomili, že jsme dokonale uspěli. Všichni z toho byli velice nadšení.“
Počítačová grafika dokáže mnohé, ale někdy je lepší se obrátit na hmatatelnou rekvizitu. V případě Světové invaze to platilo zejména pro scénu pitvy, ve které mariňáci zjišťují, jak vypadá mimozemšťan „zevnitř“ a snaží se přijít na to, jak je zastavit. „Mou původní profesí je stavba loutek a maskérské efekty,“ popisuje Burrell. „Náš mimozemšťan v plné velikosti je tou nejlepší cestou, jak získat efekt, po kterém toužíme ve chvíli, kdy je třeba těsná interakce mimozemšťana s herci.“
„Jonathan se na jejich tvorbě intenzivně podílel - na podobě mimozemšťana, na tom, jak měl reagovat, jaký by měl budit dojem a podobně,“ říká vedoucím oddělení pro tvorbu mimozemšťanů Joel Harlow, který byl pověřen vedením týmu, zodpovědného za fyzické efekty ve filmu. Dokonce i poté, když už byl design finální, se Liebesman podílel na rozhodnutích stran materiálů - co bude ze silikonu, co z kůže, kosti nebo kovu.
Ve finále byl mimozemšťan pro scénu působivý už svou pouhou přítomností. „Mimozemšťan pro pitvu měří asi dva a půl metru vysoký a z nohy mu vyrůstá asi šest metrů dlouhé chapadlo. Když ho přesunují, nechává za sebou krvavou a slizovou stopu. Přitáhnou ho dovnitř do policejní stanice, otevřou ho a provedou na něm pitvu, a ta reprezentuje samostatný prvek - kdykoliv herci s nějakým mimozemšťanem mají co do činění po fyzické stránce, vždycky jde o nějaký náš výtvor.“
Co se týče mimozemských letounů, pomohla tu šťastná náhoda. „Jonathan si hrál s vizuálními efekty a úplnou náhodou narazil na velkou loď, ze které byl odlomený další kousek,“ vzpomíná Burrell. Ten nápad se jim zamlouval - a ve finále UFO získalo podobu lodi, složené z devíti menších průzkumných modulů - „jako pizza, rozřezaná na kousky,“ vysvětluje Burrell. „Zničí svět do třiceti vteřin, nebo chci vrátit vstupné.“
Událost, známá jako „Bitva o Los Angeles“, se udála v brzkých ranních hodinách z 24. na 25. února 1942. Nikdy nebyla plně vysvětlena a její průběh zůstává zahalený tajemstvím a je zdrojem řady spekulací.
O den dříve, 23. února, se u ropného závodu nedaleko Santa Barbary v Kalifornii vynořila japonská ponorka a na továrnu vystřelila. Protože se proslýchalo, že ponorka míří na jih k Los Angeles, vládla všude velice napjatá atmosféra.
Krátce po druhé hodině ranní dne 25. února a v průběhu noci se začala hromadit v Los Angeles hlášení o neidentifikovatelných objektech a hrozba byla tak vysoká, že došlo ke spuštění poplašných sirén a bylo nařízeno úplné zatemnění. Ve 3:16 ráno začala na objekty střílet 37. pobřežní dělostřelecká baterie - v průběhu dalších 58 minut došlo k vypálení více než 1400 nábojů, zatímco se objekty přesouvaly na jih ze Santa Monicy na Long Beach.
„Nejvíce se nabízelo vysvětlení, že jde o japonské bombardéry, které se chystají napadnout Spojené státy,“ prohlašuje expert na UFO Bill Birnes, vydavatel ufologického magazínu. „Ale nebyly. Letěly příliš vysoko. A pozoruhodné bylo to, že ani jedna ze střel žádný ze strojů nezasáhla - a to jich byly vystřeleny stovky. Lidé té noci přísahali, že se nejednalo ani o letadla, ani o balóny - bylo to UFO. Vznášelo se a klouzalo po obloze. A do dnešního dne nedokáže nikdo vysvětlit, co to bylo za stroj a proč ho naše protiletadlová děla nedokázala zasáhnout - je to záhada, kterou se nikomu nepodařilo vysvětlit.“
Popisy UFO se velice lišily. Generál George C. Marshall ve svém původním hlášení prezidentu Rooseveltovi o celé události napsal, že „neidentifikované letouny...[letěly rychlostí od] 'velmi nízké' až po rychlost blížící se 300 km/h a pohybovaly se ve výšce od 2700 do 5500 metrů.“ Počet pozorovaných strojů se pohyboval od 9 do 15 až 25.
Úřady zpočátku nabízely jen velice vágní vysvětlení: mluvčí námořnictva Frank Knox celou záležitost označil za „planý poplach“ následkem „válečných obav“, ale když takové vysvětlení tisk ani veřejnost neuspokojilo, přišla armáda s finálním vysvětlením, že letouny a útok na ně byly skutečné, a 26. února to potvrdil ministr Henry L. Stimson. Zástupce Santa Monicy Leland Ford si vyžádal vyšetřování celého incidentu, ale to nikam nevedlo. V následujících letech se objevila řada dalších vysvětlení - od japonských letounů přes německá letadla, startující z tajných základen v Mexiku, neidentifikované objekty, meteorologické balóny či lampiony až po vzducholodě.
Bylo ale také naznačeno, že generál Marshall oznámil, že armáda u pobřeží Kalifornie vylovila neidentifikovaný letoun naznačující, že „záhadné objekty nebyly ve skutečnosti pozemského původu a soudě podle tajných informačních zdrojů jsou v největší pravděpodobnosti meziplanetárního původu.“
Postavy a obsazení
• Michelle Rodriguez - Elena Santosová
• Jim Parrack - Peter Kerns
• Aaron Eckhart - Michael Nantz
• Lucas Till - desátník Grayston
• Bridget Moynahan - Michele
• Joey King - Kirsten
• Susie Abromeit - Amanda
• Ramón Rodríguez - William Martinez
• Michael Pena - Joe Rincon
• Taylor Handley - Corey Simmons
• Cory Hardrict - Jason Lockett
• Noel Fisher - Shaun Lenihan
• Nick Jones - mariňák
• Ne-Yo - kapitán Kevin Harris
• Michelle Pierce - Shelly
• Will Rothhaar - kapitán Lee Imlay
DABING
V českém znění: Libor Hruška - Aaron Eckhart (sgt. Michael Nantz), Radek Hoppe - Ramon Rodriguez (por. William Martinez), Filip Švarc - Will Rothhaar (desátník Lee Imlay), Vojtěch Hájek - Cory Hardrict (desátník Jason Lockett), Petr Gelnar - Jim Parrack (desátník Peter Kerns), Vanda Hybnerová - Michelle Rodriguez (rotná Elena Santosová), Petr Burian - Ne-Yo (desátník Kevin Harris), Ludvík Král - Noel Fisher (svobodník Shaun Lenihan), Tomáš Borůvka - Adetokumboh M'Cormack (zdravotník Jibril Adukwu), Jakub Saic - Gino Anthony Pesi (desátník Nick Stavrou), Jitka Moučková - Bridget Moynahan (Michele), Radovan Vaculík - James Hiroyuki Liao (desátník Steven Mottola), Jiří Valšuba - Neil Brown Jr. (desátník Richard Guerrero), Pavel Vondra - Michael Pena (Joe Rincon), Stanislav Lehký - Joe Chrest (sgt. John Roy), Jolana Smyčková, Kateřina Petrová, Jana Páleníčková, Pavel Rímský, Svatopluk Schuller, Ladislav Cigánek (titulky)
Překlad: Jan Zenáhlík
Zvuk: Martin Ženíšek
Produkce: Evelyna Vrbová
Dialogy a Režie: Luděk Koutný
Vyrobila: LS Productions dabing 2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.3.2011 Falcon
Premiéra USA: 11.3.2011 Columbia Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 13.6.2011 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 13.6.2011 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 4 164 455
Tržby celkem - $ 211 800 000
Návštěvnost v ČR 33 636
Náklady (Rozpočet) - $ 70 000 000
Zajímavost k filmu
- Ve scéně, kdy Michael Nantz (Aaron Eckhart) utíká od benzínové pumpy, můžeme za ním vidět bilboard na videohru "Resistance 3", tato hra je rovněž o invazi mimozemštanů ůtočících na Spojené státy.
- Pred účinkovaním vo filme absolvoval Aaron Eckhart náročný tréning s námornými vojakmi zameraný na kondičku.
- Režisér opísal mimozemšťanov ako genocídnych nacistov, ktorí sa na nás pozerajú ako sa my pozeráme na mravce. Taktiež si dal záležať na tom, aby pracovali ako skutočná armáda, ktorá má svojich veliteľov, pešiakov, medikov, a ktorá využíva rôzne útočné a krycie taktiky.
- Odbornými poradci byli skuteční mariňáci, kteří účinkují i jako komparz.
- Michelle Rodriguez ve filmu původně hrát neměla. Její postava Elena Santosová se začala objevovat až v pozdějších verzích scénáře.
- Režisér si přál, aby film vypadal co nejrealističtěji, a proto zvolil dokumentární styl s použitím ruční kamery. V důsledku použití rostřesených záběrů, které by bylo ve třetí rozměru pro diváka obtížné sledovat, byla zavržena varianta natočit snímek ve 3D.
- Na potenciálním úspěchu sci-fi podívané se již tradičně přiživilo také studio Asylum. V čase premiéry svého dražšího konkurenta vyslalo do světa DVD s vlastním snímkem - Battle of Los Angeles, který se nepřekvapivě inspiroval stejnou událostí z roku 1942.
- Aaron Eckhart si při jednom z kaskadérských kousků zlomil ruku. Ani přes tuto nepříjemnost však nezmeškal ani jeden natáčecí den.
- Michelle Rodriguez, představitelka Eleny Santosové, v Texasu právě natáčela film Machete (2010), když jí producent filmu Světové invaze oznámil, že je potřeba dotočit ještě několik scén. Z natáčení nového snímku se však nemohla uvolnit a přetáčení scén se tak již nezúčastnila.
- Americký scenárista a filmový kritik Robert Ebert (nositel Pulitzerovy ceny za kritiku) v jedné recenzi k filmu napsal, že snímek je hlučný, násilný, ošklivý a hloupý.
- Aaron Eckhart si natáčení velice pochvaloval. Vyjádřil se, že by byl rád, kdyby vzniklo pokračování odehrávající se v Paříži.
- Vrtulník se dvěma hlavními rotory, kterým se mariňáci přepravují na začátku filmu, je CH-46 Sea Knight, vrtulník použitý později k evakuaci raněných je UH-1N Twin
Huey.
- Mezi studiem Sony Pictures a bratry Strauseovými byl vyvolán spor o kopírování vizuálních efektů z konkurenčního filmu Skyline (2010), za kterým bratrská dvojice stojí.
- Natáčení se zúčastnili i profesionální mariňáci. Objevují se zejména ve scénách s helikoptérami.
- I když se snímek odehrává v Los Angeles, strávili filmaři ve městě andělů jenom krátkou dobu. Velká část byla natočena v Lousianě, kde se díky daňovým úlevám vyplatilo postavit kulisy Los Angeles.
- Snímek mimo jiné i svým názvem odkazuje na incident „Bitva o Los Angeles“, který se odehrál během druhé světové války v únoru roku 1942. Tehdy byl nad Los Angeles spatřen neznámý objekt. V domnění, že se jedná o nepřátelské japonské letouny, bylo na oblohu vypáleno více než 1400 střel. Nedošlo však k žádné odezvě. Celý incident byl posléze označen za planý poplach s tím, že objektem byl pravděpodobně ztracený meteorologický balon. Mnoho ufologů se však dodnes domnívá, že se jednalo o mimozemskou loď.
- Natáčanie prebiehalo v septembri a októbri 2009.
- Na finální verzi scénáře se podílel Shane Black, ačkoliv to není uvedeno v titulcích.
„Mimozemšťané ovládli naší planetu. Dovede lidská rasa odvrátit jejich útok?“
OBSAH
Po mnoho let byly zaznamenány případy pozorování UFO po celém světě – Buenos Aires, Soul, Francie, Německo, Čína. Ale v roce 2011 se to, co kdysi bylo jen pozorováními, stane hroznou realitou, když je země napadena neznámými silami. Jak lidé všude na světě přihlížejí tomu, že jsou dobývána největší města, tak se Los Angeles stane poslední výspou lidstva v bitvě, kterou nikdo nečekal. Závisí to na námořním seržantovi (Aaron Eckhart) a jeho nové četě, aby zastavili další postup, i když bojují proti takovému nepříteli, s jakým se nikdy předtím nesetkali.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Opakování je matka moudrosti, takže kdyby někdo zapomněl, že Team America je světovej policajt, je třeba mu to každých pár let připomenout. Dalo by se říct, že kdyby se tenhle pokus o záchranu světa konal třeba v Bangladéši, nebo v Surinamu a kdyby to bylo oproštěno od tolika dementních keců, pak by to třeba mohlo atakovat i čtvrtou hvězdu (nezaměňovat se stejnojmenným seriálem české provenience). No, dobrá, trochu slevím, co třeba další záchranu světa přesunout jen někam těsně vedle, třeba do Kanady, nebo Mexika? Kuba? Aljaška? Taky nic?... No tak ne. Takže divák natěšeně (nebo vyděšeně) sleduje akci, akci, akci a pak pro změnu akci, občas rozředěnou již zmíněnými kecy, tolik připomínající projevy politických (j)elit ve chvílích, kdy je třeba stádu voličských ovcí sdělit, že bude líp (což se nikdy "z objektivních důvodů" nepovede splnit). A tak si Američané opět po letech prožijí svůj Den nezávislosti, kombinovaný s Válkou světů, přičemž už jen málokoho zaskočí, že i tenhle patetický americký blockbuster natočil režisér s německy znějícím příjmením (následujíc Emmericha a Spielberga). Pokud někdo od podobných filmů pokaždé čeká nějakou inovaci, může si z mého hodnocení odečíst hvězdičku. Pokud je někdo americký vlastenec každým coulem, co spí na polštáři z hvězd a pruhů a přikrývá se peřinou se strýčkem Samem, nebo aspoň s logy Coca-Coly či McDonalda, může si přičíst klidně i dvě hvězdy. Já se chtěl jen kouknout kvůli odreagování na nějakou sci-fi - takže za tři. (Radyo) 3*
Spíše blboučké než agresivně pitomé uplatnění videoherních principů ve filmu a zároveň obludný příklad, kam až může vést požadavek politické korektnosti. Ženy a muži, civilisté a vojáci, hispánci, černoši a asiaté musí spojit síly, aby dokázali čelit šmejdům z kdovíodkud. Ale rozhodně ne z planety Země, takže je lze bez výčitek kosit po tuctech. Napodruhé jsem se bavil výrazně více a docenil promyšlenou práci s kamerou, která nám ukazuje jen tolik, co mohou vidět vojáci, což posílilo můj prvotní dojem, že jde o jeden z nejvíce videoherních hollywoodských akčňáků posledních let. Podrobnější studie žádoucí. 75% (Matty) 4*
Haters gonna hate, byť zrovna tady mi ta spousta nenávistného flameu přijde docela scestná. U kombinace válečného filmu s emzáckou invazí mě sice z fleku napadne půltuctu režisérů, kteří by z toho vydestilovali ultimátní žánrový crossover, ale i tak se dá mluvit o relativní spokojenosti. Liebesman ždíme rozpočet správným směrem, tzn. parádní triky a působivá výprava ‚amerického Mogadishu‘. Bohužel nemá moc shůry dáno k tomu, aby fungoval více než jenom na poli kvalitního řemesla. V té záplavě patosu jsem marně hledal silnější charaktery, které by tomu dali osobnější momenty, občas to odhlehčili hláškou a pokud by zařvali, učinili by tak v grandiózním stylu. To vše Liebesman jenom oťukává, ale nikdo do toho nenakročí úplně. Místo toho nechává jednotku postupovat podle zákonitostí videoher až do závěrečného ohňostroje, jemuž předchází tříminutové odolávání náporu. Čert to vem, i ty dějové fatality směrem ku logice. Lepší 3*, ať nežeru, ale po stažení z kin po tom neštěkne pes. (Isherwood) 3*
VELKÁ RECENZE
Letošní filmová sklizeň se zatím moc nepředvedla, ale právě Světová invaze by měla být tím prvním blockbusterem, který do kina nažene davy, konečně vydělá velké peníze a alespoň na pár dní ztrojnásobí spotřebu popcornu. Ambice jsou jedna věc, schopnost naplnit očekávání druhá. Světová invaze by však uspět mohla. A taky by si to zasloužila, protože je to dobrý film.
Jedním dechem je však nutné dodat, že to rozhodně není chytrý film. Pokud budete chtít Světovou invazi nenávidět a rozhodnete se pro stanovisko „zlý, fyzicky odpudivý blivajz s intelektuální hodnotou proprděných trenclí", upřímně říkám, že vás nedokážu přesvědčit o opaku. Je jednoduché na tohle akční sci-fi házet špínu a sami tvůrci si toho jsou nejspíš moc dobře vědomi. Zápletka tu prakticky neexistuje a pohybujeme se na lince Přílet mimozemšťanů - První kontakt - Lidstvo dostává nakládačku - Objevíme slabinu - Porazíme padouchy – USA je nejlepší. Jen je tu výrazně méně zajímavých postav, humoru a odlehčené atmosféry než třeba ve Dni nezávislosti. Prostě tupý military film.
Ale zatraceně dobře natočený, a o to v tomhle případě jde především. Světová invaze je ten typ akčního inferna, které člověk jednoduše musí vidět v kině. Nonstop akce je neskutečně osobní, fyzická a špinavá. Jonathan Liebesman se rozhodl vzít kameru a vyrazit přímo doprostřed boje, takže se vám často bude stávat, že na plátně bude něco vybuchovat a někdo střílet, a i když možná nebudete mít přesné tušení, co se děje, budete se hlavně kochat explozemi a vzduchem létajícími těly. Nepřehlednost je však v tomhle případě záměrná a rozhodně nejde o obyčejný binec, za nějž může poloslepý střihač. Liebesman sliboval, že vezme diváky do první obranné linie se vším všudy a splnil to. Nečekejte tedy čistou a efektní akci jako třeba u Star Treku nebo části prvních Transformers, ale spíš variaci na Zelenou zónu, v níž místo Matta Damona a naštvaných Iráčanů pobíhá parta mariňáků a hromady hnusných mimozemšťanů, kteří jakoby utekli z Districtu 9.
Akce je neskutečně intenzivní a okamžitě člověka pohltí, to ovšem platí jen pro pořádné kino s kvalitním ozvučením. Pokud půjdete někam, kde mají malé plátno, neužijete si film nejspíš ani z poloviny. A piráti, co se rozhodnou ušetřit za lístek a koukat na monitor, utřou úplně. Ti si to však zaslouží.
Akce je to tedy prvotřídní, trochu problém nastává v okamžiku, kdy nikdo po nikom nestřílí. Celou hodinu a půl divák stráví ve společnosti bandy vojáků, k nimž se po nějaké době připojí ještě pár civilů. A potíž je, že v uniformě vypadají skoro všichni stejně. Není samozřejmě složité identifikovat Aarona Eckharta, protože má hlavní roli a je viditelně dvakrát starší než ostatní, stejně tak si nejspíš nespletete Michelle Rodriguez, jinak ale všichni ti mladí mariňáci vypadají jeden jako druhý. Je pak docela obtížné sledovat a zajímat se o jejich malé příběhy (první boj, bratr padl ve válce, nezkušený důstojník musí velet, chystaná svatba...). Vede to k tomu, že člověk v polovině filmu zjistí, že je mu vlastně úplně jedno, kdo je kdo, a že by se klidně obešel bez většiny postav, které v daném záběru zrovna nestřílí nebo nebojují. Trochu škoda. Na druhou stranu je jasné, že snaha více odlišit jednotlivé hrdiny by šla proti military feelingu Světové invaze. A tím se dostáváme k dalšímu problému.
Film je totiž totální army vymejvárna. Top Gun v osmdesátých letech lákal mladé naivní muže mezi piloty, protože sestřelovat sovětské MiGy z nebe byla ta vůbec nejvíc cool věc na světě. Černý jestřáb sestřelen zase ukázal, že armáda nenechá nikoho ze svých na holičkách a že sloužit pod vlajkou Strýčka Sama je jednoduše čest. Světová invaze je ještě o pár stupínků výš a dokážu si představit, že kdyby se mariňáčtí verbíři postavili před multiplexy během premiérového víkendu, museli by si nováčky přehazovat vidlemi. Patriotismus je pochopitelně v mnoha scénách totálně přehnaný a není těžké začít se emocionálním projevům drsných US Marines smát, ale troufám si tvrdit, že se na plátně neodehraje nic, co by člověka vyloženě urazilo. I když v momentu, kdy Aaron Eckhart přesvědčuje asi osmiletého kluka, že musí být jeho malým mariňákem, to už bylo těsně.
Každopádně Světová invaze je minimálně co se epičnosti týče prvním opravdovým blockbusterem roku 2011. Jestliže vám tyhle filmy chyběly a nemůžete se dočkat léta, rozhodně vyrazte do kina. Nedostanete sice bůhvíjak chytrý film, ale můžete se těšit na pořádnou dávku dobře natočené a efektní akce, při níž se parádně usrkává cola a jí popcorn. Nic víc, nic míň.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Ve filmu Světová invaze se Země ocitá pod útokem neznámých agresorů. Po řadu let byla hlášena pozorování UFO, ale všechna taková pozorování byla oficiálními místy vyvrácena a popřena. Například v noci z 24. na 25. února 1942, kdy byla Amerika v pohotovosti po útoku na Pearl Harbor, byli obyvatelé Los Angeles probuzeni sirénami. 37. pobřežní dělostřelecká brigáda pálila protiletadlovými střelami na létající objekty nad Santa Monicou - některé z nich se pohybovaly velice pomalu, u jiných bylo odhadnuto, že se pohybovaly rychlostmi přes 320 km/h. Střely stroje nikterak nepoškodily, pouze město samotné. Ačkoliv posléze proběhlo několik oficiálních vyšetřování celé události a řada vysvětlení o tom, co se vlastně té noci v Los Angeles odehrálo, objevily se náznaky, že existují tajné vládní dokumenty, které odhalují, že názory vojenských odborníků jsou rozporuplné. „Líbí se mi, jak nějaká skutečná událost dodává atmosféru celému filmu,“ říká producent Ori Marmur. „V případě filmu jsme se rozhodli pro verzi, že všechna předchozí pozorování UFO včetně tohoto byly ve skutečnosti výzvědné mise...které hromadily informace k nadcházející invazi.“
„Světová invaze je přesně tím filmem, na které moc rád chodím do kina a o jehož režírování jsem snil,“ přiznává Jonathan Liebesman, který se ujal režie příběhu malé skupinky lidí, čelících nepředstavitelnému protivníkovi.
Scenárista Chris Bertolini říká, že když ho poprvé napadl zárodek příběhu, ze kterého se později stala Světová invaze, snažil se v něm spojit své dva oblíbené náměty. „Chtěl jsem mít příběh, ve kterém se na Zemi objevují neobvyklá stvoření, a příběh o jednotlivcích, ve kterém vidíte bitvu očima pěšáků,“ popisuje. „Dostal jsem nápad, že příběh bude sledovat malou skupinku lidí a diváci budou všechno prožívat s nimi.“
Bertoliniho scénáře si všiml producent Neal H. Moritz, který má s akčními filmy bohaté zkušenosti a uvědomil si jeho potenciál. „Na scénáři mě zaujalo především to, že vypráví o invazi mimozemšťanů očima malé skupinky lidí. Líbila se mi specifičnost takového příběhu,“ říká Moritz. „Jde o interní pohled na skupinku mladých mužů a žen, kteří procházejí vlastními životními problémy a současně se snaží chránit svou zem před útočníky.“
Liebesman byl do režisérského křesla povolán poté, co vytvořil prezentační klip, který naznačoval vizi, jakou pro film má. Vydal se s videokamerou do ulic Los Angeles, aby tam natočil potřebné záběry, a poté se naučil pracovat s počítačovými programy, které mu umožnily vložit do záběrů mimozemšťany. „Jonathan režíroval prequel k Texaském masakru motorovou pilou, který se mi líbil, ale to neznamenalo, že by byl nutně vhodným kandidátem na režiséra pro Světovou invazi. Pak jsem ale viděl jeho ukázkový klip a ohromilo mě to, říkal jsem si, že takhle by to měli dělat všichni režiséři,“ míní Moritz. „Ukázal jsem ho filmové společnosti a ti z toho byli stejně nadšení jako já. Člověk, který dokázal vložit tolik úsilí do filmu, který ještě ani nerežíroval, byl rozhodně tím, s kým jsme chtěli spolupracovat.“
Aaron Eckhart ztvárnil hlavního hrdinu, rotmistra Nantze, mariňáka, který je podle jeho slov „na pokraji vyhoření“. Těsně předtím, než z armády odejde, je ale nucen vrátit se do služby. „Vede partu mladých mariňáků do bitvy s mimozemšťany v Los Angeles. Nedělá to zrovna s nadšením, ale právě takové hrdiny rád ve filmech vidím.“
Michelle Rodriguez představuje Elenu Santos, která se stane klíčovým pomocníkem Nantze a jeho čety. „Na radarech vidí, jak všechno mizí,“ popisuje herečka. Když je četa nucena bojovat s neznámými útočníky, „je na místě mezi prvními a snaží se je vystopovat a zjistit, co jsou zač a oč tu přesně jde.“ Herecký tým dále doplňují Ramon Rodriguez, Bridget Moynahan, držitel Grammy Ne-Yo a Michael Pena.
Vedoucím týmu vizuálních efektů je Everett Burrell. Říká, že bylo klíčové, aby nepřátelé svou silou nejen odpovídali síle mariňáků coby bojové jednotky, ale aby také zrcadlili jejich přístup k boji. „Naši mariňáci nosí jejich maskování. No, a mimozemšťané se také snaží být nenápadní,“ vysvětluje Burrell. Při jejich návrhu používal šedé, hnědé a nažloutlé tóny, aby „zapadli do městského prostředí“ a vše podporovalo navození dojmu, že mariňáci skutečně bojují s něčím zcela neznámým.
„Vyrostl jsem na science-fiction a hororech, takže tohle je pro mě splněný sen - můžu vyhodit do vzduchu Los Angeles a mám pro to k dispozici spoustu báječných mimozemšťanů,“ pokračuje Burrell. „Našim cílem v případě mimozemšťanů bylo vytvořit něco nového - Jonathan nechtěl kopírovat žádný z existujících filmů - ale přesto působit dostatečně realisticky. Takže jsme se inspirovali v přírodě: sledovali National Geographic, videoklipy na internetu, studovali podivný hmyz a mořské tvory či podivná robotická zařízení. To vše ovlivnilo podobu mimozemšťanů.“
Poslední obrannou linií lidstva je pátá četa druhého praporu námořní pěchoty - zvané též 2/5 - ze základny Camp Pendelton. Když mariňáky obsazovali, bylo podle Moritze cílem „zajistit, aby diváci po letech vzpomínali na náš film a říkali si 'tihle všichni spolu byli v jednom filmu?' Ale nejen to - chtěli jsme herce, kteří budou působit reálně a všichni jim uvěří, že by uspěli ve vojenské bitvě. Museli být schopni zprostředkovat divákovi emocionální složku scén - trauma a děs moderní války, ale také skutečnost, že se jedná o boj, který se zcela vymyká jejich tréninku a přípravám.“
Prvním dílkem skládačky bylo obsazení rotmistra Nantze, kterého si zahrál Aaron Eckhart, jehož Liebesman označuje za „jednoho z nejúžasnějších současných herců.“ „Bylo to ohromné, získat pro náš film Aarona,“ říká Liebesman. „Aaron vašemu hlavnímu hrdinovi automaticky dodá obrovskou hloubku. Věříte, že by ho ti kluci následovali kamkoliv.“
„Aaron je fenomenální herec a velice štědrý spolupracovník - plně se roli věnuje a nikdy se nevzdává,“ popisuje Liebesman. „Jeho postava, Nantz, je divoká a neprostupná. Nedokážu si představit nikoho jiného, kdo by se téhle role ujal a učinil ji tak bohatou a komplexní.“
Než začalo natáčení, spolupracovali Eckhart a Liebesman na jednodenním natáčení, které mělo udávat tón celého filmu: výsledkem byl krátký film, který zdůrazňoval Liebesmanovu vizi a hmatatelně ji představoval ostatním. „Požádal mě, jestli bych si pro něj udělal na den čas - netušil jsem, jaké to bude. Přiznávám se, že jsem z toho byl mimo. Měli jsme kompletní uniformy, zbraně, měli jsme vrtulník, Humvee, všude byla špína. Bylo to úžasné - Jonathan měl o tom filmu naprosto nekompromisní představu.“
Eckhart si natáčení svého prvního akčního scifi snímku užíval. Okamžitě se pustil do trénování a vypracoval se do nejlepší fyzické kondice, jakou kdy měl. Zásluhou instruktorů, které měl k dispozici, se stal odborníkem na střelné zbraně. Dokonce si podle svých slov vytvořil vztah na hranici lásky a nenávisti ke své vlastní přilbě a na konci natáčení svým ochranným vojenským rukavicím říkal „moje nejlepší přítelkyně“.
Nantze po stránce hodnosti převyšuje mnohem mladší poručík William Martinez, kterého ztvárnil Ramon Rodriguez. Martinez „je v námořní pěchotě aktuálně tím, o kom se mluví jako o velice slibném vojákovi,“ vysvětluje Liebesman. Pod Martinezovým velením má jeho četa proniknout na nepřátelské území - konkrétně tedy na Lincoln Boulevard, který rozděluje Santa Monicu - aby tam zachránili civilisty, kteří nemohou opustit policejní stanici.
Martinez měl to nejlepší vzdělání a dokonalý výcvik, zkrátka vše, co si jen důstojník může přát - a je nadšený, že se může pustit do boje. Jeho první mise s 2/5 je ale mnohem náročnější, než si kdy dokázal představit. „Martinez je velitelský zelenáč, který se těší do akce a jeho přání se mu splní poté, co je jeho četa vyslána do boje a on si velice záhy uvědomuje, jak vážná celá situace doopravdy je,“ vysvětluje Rodriguez. „Je to mladý, lačný mariňák, který se snaží odvést co nejlepší práci, ale jde o jeho první bojovou zkušenost a cítí tlak vlastního velení a kromě toho bojuje se zcela neznámým nepřítelem a všichni na něj vzhlížejí jako na velitele. Musí rychle přijít na to, jak se s celou situací vypořádat.“
„Ramon se do té role skvěle hodí,“ míní producent Ori Marmur. „Je uhlazený, ale nikoliv zženštilý, a neustále z něj vyzařuje tiché sebevědomí.“ „Scénář mě zaujal už během čtení,“ popisuje Rodriguez. „Vždycky jsem naše vojáky obdivoval - a v tomhle scénáři se mi líbilo, jak se vojáci chovali a jak mluvili, působilo to na mě velice autenticky - a navíc bojovali s mimozemšťany. Na našem území. Jsem fanouškem scifi a akčních filmů. Říkal jsem si, že je to skvělá kombinace obou těchto žánrů a že by mohlo opravdu jít o skvělý film.“
Držitel Grammy a autor hitových písní Ne-Yo představuje desátníka Kevina Harrise zvaného „Specs“. Ačkoliv se už objevil v několika filmových rolích, považuje se Ne-Yo stále za nováčka, a dělal tedy to, co by udělal každý mladý herec: sledoval Eckharta a ostatní herecké veterány a snažil se do sebe vstřebat maximum jejich zkušeností. Podle jeho slov se jednalo o mistrovskou školu herectví. „To, jak Aaron dokáže mluvit, aniž by něco doopravdy říkal - jedním pohledem víte, co chce říct - to je neuvěřitelné. Objeví se na place jako Nantz a tím je až do chvíle, než odejde domů,“ popisuje Ne-Yo. Naopak „taková Michelle Rodriguez se s vámi dokáže smát a vtipkovat a když se od režiséra ozve 'akce', prostě se z ní stane někdo docela jiný. Má stoprocentní kontrolu nad svými emocemi.“
O své postavě Ne-Yo říká, že „se ničeho nebojí. Dokonce i v takové situaci, se kterou se dosud nikdo nesetkal, je to pro něj jen další práce, něco, co musejí vyřešit, protože nikdo jiný není po ruce,“ vysvětluje Ne-Yo. „Jeho přístup je ten, že zkrátka udělá, co je třeba, nebo zemře - ale rozhodně má pro co žít. Je zasnoubený, má před sebou velice pěkný život a nemá v plánu nechat si ho aktuální situací zkazit.“
K vojákům z námořní pěchoty se připojuje letecká seržantka Elena Santos, která byla mezi prvními lidmi, jež viděli důkazy o existenci podivného nového nepřítele. Protože je z letectva, musí si přetrpět jisté poznámky ze strany mariňáků. „Mariňáci se považují za nejlepší ze všech armádních složek,“ říká. A možná právem: „Jejich trénink je ze všech nejnáročnější a i s malými prostředky dokáží velké věci. Mojí postavě, leteckému seržantovi, říkají 'mazánek' - což znamená, že není z pěchoty, že na rozdíl od nich, drsňáků, není v přední linii. Ale jak se společně probojovávají Los Angeles, dokáže si vysloužit jejich respekt.“
Ve skutečnosti to ale bylo přesně naopak, protože Rodriguez brala vojenský výcvik jako naprosto samozřejmou věc, alespoň podle vojenského technického poradce Jima Devera. „Michelle Rodriguez je neuvěřitelná. Je to skvělá herečka a vyzná se ve zbraních. Se svou M4 neměla nejmenší problémy a vždycky chce všechno dotáhnout do detailu. Dospělo to do stavu, kdy jsem jí ani nemusel naznačovat, jak by někdo ve skutečnosti nějaký úkon dělal - prostě se chvíli zamyšleně dívala a pak šla a udělala to sama úplně stejně, aniž bych jí k tomu musel něco říkat.“
„Zbytek čety 2/5 tvoří úžasná skupina mladých herců, kteří všichni stoupají na hereckém nebi k výšinám,“ říká Moritz. „Měli jsme to štěstí, že se nám podařilo najít některé skutečně neznámé tváře a talentované herce, například Jima Parracka pro roli Kernse - v seriálu Pravá krev je skvělý - a mladého herce jménem Will Rothhaar, který předvádí pozoruhodný výkon coby Imlay a nese na svých bedrech nemalou část zodpovědnosti coby Nantzova pravá ruka.“
Samozřejmě, 2/5 je skutečný prapor - nejslavnější v historii námořní pěchoty. Jejich motto zní „Ústup, nesmysl!“ - v průběhu první světové války dostali vojáci z 2/5 rozkaz k ústupu, na který odvětili „Ústup? Nesmysl, teď jsme sem přišli!“
Když došla řada na obsazování rolí civilistů, uvězněných na nepřátelském území, začal Liebesman rolí Michele, veterinářky, která v době, kdy bylo město napadeno, trávila příjemné odpoledne se svými dvěma neteřemi. Pro tuto roli chtěl někoho zranitelného, ale současně drsného - bylo klíčové, aby diváci postavě uvěřili. Bridget Moynahan těmto požadavkům vyhovovala. „Na Bridget je skvělé to, že je to krásná dívka, ale ve stylu dívky odvedle, takže to nijak nepodkopává důvěryhodnost celé role,“ míní Moritz. „Bridget té roli dodává skutečnou hloubku, kvůli které s ní soucítíte a záleží vám na ní i na dětech, které má na starosti.“
Moynahan říká, že klíčem k její postavě je pochopení její motivace: děti, které se snaží chránit, nejsou její. „Je v ojedinělé situaci, protože nejde o její děti - je jenom jejich tetou, která se s nimi příliš často nevidí,“ míní Moynahan. „Vezli jste někdy v autě cizí děti? Pořád si říkáte, že musíte být mnohem opatrnější a dávat pozor, protože vezete někoho opravdu výjimečného. Pořád jsem na to myslela - moje postava musí zajistit, aby z toho všeho ty děti vyvázly.“
Moynahan podotýká, že Liebesmanova jasná vize jí pomohla uvědomit si, jaký snímek ve skutečnosti natáčejí. „Věděla jsem, že se jedná o mimozemský útok, ale měla jsem spoustu otázek. Jak to bude prezentováno? A při prvním čtení nám pustil ukázku, která mi vyrazila dech. Natočil Aarona v krátkém filmu pro filmovou společnost, který vás ihned okamžitě vtáhl přímo do boje, který postavy vedou - nebylo to nijak vyumělkované nebo uhlazené, bylo to realistické a surové a autentické. Věděla jsem, že natočí něco, co jsme tu ještě neměli.“
Michael Pena si zahrála Rincona, milujícího otce, který na nepřátelském území uvízne se svým synem Hectorem a dělá vše, co je v jeho silách, aby své dítě zachránil. „Michael Pena je fantastický,“ říká Liebesman. „Ztvárnil tu roli s takovou vášní a nasazením, že je ještě mnohem působivější, než jsme si kdy představovali. Opravdu jsme mu uvěřili, že by pro ty děti s Bridget zemřeli.“
Penu k filmu přilákala šance spolupracovat s Aaronem Eckhartem. „Viděl jsem ho ve filmech Děkujeme, že kouříte a Erin Brokovichová a myslím, že v obou odvedl skvělou práci,“ míní Pena. „Ten člověk je své roli oddaný od chvíle, kdy vkročí na plac. Pravděpodobně se chová jinak třeba v maskérně, ale jakmile vyjde ven, soustředí se, neustále je v pohybu, neustále se snaží scénu zlepšovat, zajistit, aby fungovala. Je to pozoruhodné.“
V samém srdci hereckého týmu civilistů jsou tři děti. „Měli jsme velké štěstí, že jsme mohli obsadit tři mladé herce, kteří naše děti ztvárnili s obrovskou dávkou emocí: Joey King, Jadin Gould a Bryce Cass,“ popisuje Marmur. „Tyhle tři děti odvedly skvělou práci - věřím jim v jejich rolích naprosto všemu.“
Ačkoliv bezpečnost herců - a zejména těch dětských - byla neustále na prvním místě, vedoucí výroby Jeffrey Chernov prohlašuje, že tvůrci filmu našli způsoby, jak děti zapojit společně s dospělými. „Během příprav na natáčení jsme je poslali do výcvikového tábora společně se zbytkem 2/5,“ vzpomíná. „Nestrávily sice na základně noc, ale měl jsem pocit, že je velice důležité, aby se ty děti ocitly v přítomnosti mariňáků a aby se mariňáci naopak ocitli v přítomnosti dětí.“
Aby tvůrci filmu hercům pomohli připravit se na role členů námořní pěchoty, vyslali herce do intenzivního třítýdenního výcvikového tábora s aktivními i vysloužilými mariňáky. Neměli s sebou mobilní telefony, neměli televizi, internet ani žádný jiný kontakt s vnějším světem. Hlavní vojenský poradce filmu Jim Dever vysvětluje výhody takového opatření. „Tábor měl tři výcvikové fáze. První týden probíhal fyzický trénink. Během něj jsme mohli zjistit, jak na tom každý z herců je po stránce kondice. Také jsme je naučili pořadová cvičení. Ta člověku vštěpují disciplínu, takže pak dokáže chápat rozkazy, což je samozřejmě klíčovým prvkem služby v námořní pěchotě - poslouchat rozkazy a vykonávat je. První týden také zahrnoval výuku o historii námořní pěchoty.“
Druhá a třetí fáze byly ještě drsnější. „Druhý týden jsme se vypravili do Camp Mindon, kde je základna Národní gardy. Jakmile jsme tam dorazili, žili jsme po pět dní na bojišti. Nechali jsme je stavět stany, rozdělovali jsme jim výstroj a začali jsme s výcvikem. Brzy ráno - v půl šesté - jsme začínali s fyzickým cvičením, sprchovali se, snídali a začínali s výcvikem toho, jak být mariňákem, od oblékání výstroje až po používání zbraní. Odpoledne Jonathan s herci nacvičoval scény, které se ve filmu objevují. Třetí fází byl trénink na dálnici: jak se pohybovat a jak se navzájem kontaktovat. Kromě toho jsme pokračovali ve výcviku zacházení se zbraněmi.“ Po třetím týdnu výcviku se začalo natáčet.
„Výcvikový tábor byl zajímavý,“ soudí Aaron Eckhart. „Jsem rád, že jsme ho podstoupili, protože to byly v podstatě tři týdny zkoušek. Měli jsme tam tři mariňáky, kteří nás trénovali, a všichni jsme spali a jedli v jednom společném velkém stanu. Stali se z nás vojáci. Jedli jsme příděly a v průběhu dne plnili úkoly. Chovali jsme se jako jednotka mariňáků - já byl seržant, takže jsem jim velel a oni mě za to nesnášeli. Bylo to obrovsky cenné, zejména co se týče zbraní - vědět, jak je držet, na co se dívat, jak s nimi chodit a jak fungovat coby jednotka. Opravdu nám to pomohlo, protože když došlo na natáčení, praporčík Dever zkrátka jen řekl 'dobře, máte za úkol hlídat tuhle oblast' a my věděli, co máme dělat.“
„Výcvikový tábor byl přesně takový, jak to zní,“ soudí Ramon Rodriguez. „Získal jsem zcela nový respekt k vojákům obecně a zejména k mariňákům. Například naše vesty váží skoro dvacet kilo a to ty naše ještě nejsou opravdové. Naše v sobě neměly kovové pláty. S kovovými pláty, skutečnými granáty a skutečnými zásobníky se skutečnými náboji na sobě nosí nějakých pětatřicet kilogramů výstroje. Kromě toho máme zbraň, která může podle typu s přehledem vážit dvanáct, třináct kilo. Pak tu máte dva batohy, z nichž každý váží dvanáct kilo. A pak ještě těžké boty a přilba...není to snadné.“
Ale jakkoliv těžké to bylo, Rodriguez vzápětí pokračuje tím, že mu výcvik pomohl stmelit přátelství s ostatními herci a dostat se do své role. „Upřímně, ten výcvikový tábor byl na tom všem asi nejlepší, protože všem umožnil se velice rychle spřátelit a vytvořit skutečný tým...četu,“ míní. „Strávili jsme několik týdnů v lese pod stanem s nějakými pětadvaceti mariňáky, kteří nás učili, pomáhali nám a ukazovali nám, jak se stát jedním z nich. Trénovali jsme celý den a v průběhu výcviku také zkoušeli různé scény z filmu. Skvěle jsme si při tom porozuměli a myslím, že v průběhu toho výcviku každý z nás pozvolna nalezl svou roli a její úkol v rámci čety. Ve výsledku je pro mne tenhle film poctou námořní pěchotě a doufám, že jim neuděláme ostudu.“
„Výcvikový tábor mi rozhodně pomohl najít svou roli,“ potvrzuje Ne-Yo. „Ať už se vám to líbí nebo ne, po tři týdny žijete svou rolí. Nemáte jinou možnost. Jste v tom. Samozřejmě to nebylo nic v porovnání se skutečným výcvikem...ale po třech dnech jsme už škemrali, abychom začali točit, že už nám to je všechno jasné a že prší. Ale opravdu nám to pomohlo pochopit, kým mariňáci jsou a proč potřebujeme, abychom jim neudělali ostudu.“
Producent Neal H. Moritz, který má s natáčením nadupaných akčních filmů bohaté zkušenosti, prohlašuje, že Světová invaze je „nejnáročnějším filmem, na jakém jsem se kdy podílel. Herci točili ohromnou spoustu vlastních kaskadérských scén - v podstatě na place bojovali ve válce.“
Ne-Yo jeho slova potvrzuje. „Jsem především zpěvák R&B, takže kaskadérské kousky nejsou na mém programu zrovna často. Ale tady jsem byl upoutaný do popruhu a natáčel jsem pád ze zhruba deseti metrů na kapotu auta. Což jsem nikdy předtím nedělal a patrně nikdy znovu dělat nebudu. Ale...byla to docela zábava.“
„Opravdu jsme chtěli, aby každý divák chápal, jaké to je být jedním z našich filmových mariňáků v našem praporu a opravdu zažíval boj proti nepříteli, o kterém si nikdo nemyslel, že s ním kdy bude bojovat,“ říká Liebesman. „Jde o zcela unikátní bojiště, na jaké nebyli připraveni a nám opravdu jde o to, aby divákům na lidech ve filmu - mariňácích i civilistech - záleželo, zatímco se s nimi účastní akce.“
Liebesmanovým záměrem bylo udržet tuto intenzitu po celý film. „Světová invaze má akční scény drahého filmu, ale současně působí syrově a realisticky,“ objasňuje Ori Marmur. „Máme k dispozici skvělého kameramana, Lukase Ettlina, který sestavil skupinu kamerových týmů, jež jsou prostě neuvěřitelné. Lezou na popelářská auta, pod auta, točí skrz rozbitá okna. Opravdu natáčejí pár centimetrů od výbuchu a zaznamenávají to ze všech úhlů. Měli jsme k dispozici vrtulníky, záběry pod vodou, nad vodou, točili jsme za plameny, nad plameny i v plamenech.“
Bridget Moynahan kameramany označuje jako „fantastické“ a žasne nad tím, v jaké „fyzické kondici tenhle štáb je a jak je schopen dělat polovinu z těch věcí, které dělá. Natáčejí tolik syrových scén.“
Podle Eckharta veškeré odvážné záběry prospívají emocionální stránce filmu. „Pokud diváci neuvěří tomu, že v každém okamžiku filmu můžeme zemřít, pak jsme svou práci neodvedli dobře.“
Ve filmu Světová invaze je město andělů zničeno neznámými útočníky...a Everettem Burrellem. Burrell, připravený na nejhorší, podnikl leteckou obhlídku San Diega a Los Angeles a vše fotograficky dokumentoval - širokoúhlé záběry se proměnily v pozadí, které film používá. „Jakmile si Jonathan vybral záběry, které se mu líbily, mohli jsme do nich přidat kouř, oheň a zničené budovy.“
Ale ničení bylo jen začátkem - Burrell je se svým týmem zodpovědný také za vytvoření samotných ničitelů. Liebesman spolupracoval s týmem umělců, aby společnými silami vytvořili mimozemšťany pro Světovou invazi a přivedli tak jeho vizi k životu. „Ačkoliv jsem měl poměrně jasnou představu o tom, jak by měli vypadat, spolupráce s koncepčními výtvarníky a post-produkčním týmem zajistila, že se z mimozemšťanů stala mnohem komplexnější a působivější stvoření, než jsem si kdy dokázal představit,“ míní režisér.
„Vždycky je těžké rozhodnout se pro nějakou konkrétní podobu, protože máte nekonečné množství možností,“ soudí Burrell. Samozřejmě v případě návrhu mimozemšťanů máte ruku ještě mnohem volnější: můžete udělat cokoliv. Kde začít? A jak poznáte, že máte hotovo? „Probrali jsme s Jonathanem spoustu různých možností, abychom stvořili přesně takového mimozemšťana, jakého si představoval. Příčina tkvěla především v tom, že jsme dělali něco tak odlišného od obvyklých návrhů. Chtěli jsme, aby ti naši byli velmi jiní, aby nepřipomínali nic, co jsme dosud viděli. Počítačová grafika nám umožnila experimentovat s jejich podobou po celou dobu natáčení, dokud nebyl zcela spokojený.“
Moritz s tím souhlasí: „Prošli jsme velice podrobným procesem vývoje mimozemšťana. Během příprav jsme se dívali na celou řadu různých návrhů mimozemšťanů. Pochopitelně jsme nechtěli kopírovat nic z toho, co se už ve filmech objevilo, ale současně jsme se chtěli ujistit, že budou mimozemšťané uvěřitelní v rámci příběhu - proč sem přišli, co tu hledají, jak se dokáží bránit, čím jsou lepší a silnější než naše ozbrojené jednotky. Jonathan přišel s nápadem na úžasného, děsivého mimozemšťana - když jsme konečně měli návrh, vytvořili jsme velkého mimozemšťana v životní velikosti, kterého jsme chtěli ukázat filmové společnosti. Byl to skvělý pocit, když jsme si uvědomili, že jsme dokonale uspěli. Všichni z toho byli velice nadšení.“
Počítačová grafika dokáže mnohé, ale někdy je lepší se obrátit na hmatatelnou rekvizitu. V případě Světové invaze to platilo zejména pro scénu pitvy, ve které mariňáci zjišťují, jak vypadá mimozemšťan „zevnitř“ a snaží se přijít na to, jak je zastavit. „Mou původní profesí je stavba loutek a maskérské efekty,“ popisuje Burrell. „Náš mimozemšťan v plné velikosti je tou nejlepší cestou, jak získat efekt, po kterém toužíme ve chvíli, kdy je třeba těsná interakce mimozemšťana s herci.“
„Jonathan se na jejich tvorbě intenzivně podílel - na podobě mimozemšťana, na tom, jak měl reagovat, jaký by měl budit dojem a podobně,“ říká vedoucím oddělení pro tvorbu mimozemšťanů Joel Harlow, který byl pověřen vedením týmu, zodpovědného za fyzické efekty ve filmu. Dokonce i poté, když už byl design finální, se Liebesman podílel na rozhodnutích stran materiálů - co bude ze silikonu, co z kůže, kosti nebo kovu.
Ve finále byl mimozemšťan pro scénu působivý už svou pouhou přítomností. „Mimozemšťan pro pitvu měří asi dva a půl metru vysoký a z nohy mu vyrůstá asi šest metrů dlouhé chapadlo. Když ho přesunují, nechává za sebou krvavou a slizovou stopu. Přitáhnou ho dovnitř do policejní stanice, otevřou ho a provedou na něm pitvu, a ta reprezentuje samostatný prvek - kdykoliv herci s nějakým mimozemšťanem mají co do činění po fyzické stránce, vždycky jde o nějaký náš výtvor.“
Co se týče mimozemských letounů, pomohla tu šťastná náhoda. „Jonathan si hrál s vizuálními efekty a úplnou náhodou narazil na velkou loď, ze které byl odlomený další kousek,“ vzpomíná Burrell. Ten nápad se jim zamlouval - a ve finále UFO získalo podobu lodi, složené z devíti menších průzkumných modulů - „jako pizza, rozřezaná na kousky,“ vysvětluje Burrell. „Zničí svět do třiceti vteřin, nebo chci vrátit vstupné.“
Událost, známá jako „Bitva o Los Angeles“, se udála v brzkých ranních hodinách z 24. na 25. února 1942. Nikdy nebyla plně vysvětlena a její průběh zůstává zahalený tajemstvím a je zdrojem řady spekulací.
O den dříve, 23. února, se u ropného závodu nedaleko Santa Barbary v Kalifornii vynořila japonská ponorka a na továrnu vystřelila. Protože se proslýchalo, že ponorka míří na jih k Los Angeles, vládla všude velice napjatá atmosféra.
Krátce po druhé hodině ranní dne 25. února a v průběhu noci se začala hromadit v Los Angeles hlášení o neidentifikovatelných objektech a hrozba byla tak vysoká, že došlo ke spuštění poplašných sirén a bylo nařízeno úplné zatemnění. Ve 3:16 ráno začala na objekty střílet 37. pobřežní dělostřelecká baterie - v průběhu dalších 58 minut došlo k vypálení více než 1400 nábojů, zatímco se objekty přesouvaly na jih ze Santa Monicy na Long Beach.
„Nejvíce se nabízelo vysvětlení, že jde o japonské bombardéry, které se chystají napadnout Spojené státy,“ prohlašuje expert na UFO Bill Birnes, vydavatel ufologického magazínu. „Ale nebyly. Letěly příliš vysoko. A pozoruhodné bylo to, že ani jedna ze střel žádný ze strojů nezasáhla - a to jich byly vystřeleny stovky. Lidé té noci přísahali, že se nejednalo ani o letadla, ani o balóny - bylo to UFO. Vznášelo se a klouzalo po obloze. A do dnešního dne nedokáže nikdo vysvětlit, co to bylo za stroj a proč ho naše protiletadlová děla nedokázala zasáhnout - je to záhada, kterou se nikomu nepodařilo vysvětlit.“
Popisy UFO se velice lišily. Generál George C. Marshall ve svém původním hlášení prezidentu Rooseveltovi o celé události napsal, že „neidentifikované letouny...[letěly rychlostí od] 'velmi nízké' až po rychlost blížící se 300 km/h a pohybovaly se ve výšce od 2700 do 5500 metrů.“ Počet pozorovaných strojů se pohyboval od 9 do 15 až 25.
Úřady zpočátku nabízely jen velice vágní vysvětlení: mluvčí námořnictva Frank Knox celou záležitost označil za „planý poplach“ následkem „válečných obav“, ale když takové vysvětlení tisk ani veřejnost neuspokojilo, přišla armáda s finálním vysvětlením, že letouny a útok na ně byly skutečné, a 26. února to potvrdil ministr Henry L. Stimson. Zástupce Santa Monicy Leland Ford si vyžádal vyšetřování celého incidentu, ale to nikam nevedlo. V následujících letech se objevila řada dalších vysvětlení - od japonských letounů přes německá letadla, startující z tajných základen v Mexiku, neidentifikované objekty, meteorologické balóny či lampiony až po vzducholodě.
Bylo ale také naznačeno, že generál Marshall oznámil, že armáda u pobřeží Kalifornie vylovila neidentifikovaný letoun naznačující, že „záhadné objekty nebyly ve skutečnosti pozemského původu a soudě podle tajných informačních zdrojů jsou v největší pravděpodobnosti meziplanetárního původu.“
Postavy a obsazení
• Michelle Rodriguez - Elena Santosová
• Jim Parrack - Peter Kerns
• Aaron Eckhart - Michael Nantz
• Lucas Till - desátník Grayston
• Bridget Moynahan - Michele
• Joey King - Kirsten
• Susie Abromeit - Amanda
• Ramón Rodríguez - William Martinez
• Michael Pena - Joe Rincon
• Taylor Handley - Corey Simmons
• Cory Hardrict - Jason Lockett
• Noel Fisher - Shaun Lenihan
• Nick Jones - mariňák
• Ne-Yo - kapitán Kevin Harris
• Michelle Pierce - Shelly
• Will Rothhaar - kapitán Lee Imlay
DABING
V českém znění: Libor Hruška - Aaron Eckhart (sgt. Michael Nantz), Radek Hoppe - Ramon Rodriguez (por. William Martinez), Filip Švarc - Will Rothhaar (desátník Lee Imlay), Vojtěch Hájek - Cory Hardrict (desátník Jason Lockett), Petr Gelnar - Jim Parrack (desátník Peter Kerns), Vanda Hybnerová - Michelle Rodriguez (rotná Elena Santosová), Petr Burian - Ne-Yo (desátník Kevin Harris), Ludvík Král - Noel Fisher (svobodník Shaun Lenihan), Tomáš Borůvka - Adetokumboh M'Cormack (zdravotník Jibril Adukwu), Jakub Saic - Gino Anthony Pesi (desátník Nick Stavrou), Jitka Moučková - Bridget Moynahan (Michele), Radovan Vaculík - James Hiroyuki Liao (desátník Steven Mottola), Jiří Valšuba - Neil Brown Jr. (desátník Richard Guerrero), Pavel Vondra - Michael Pena (Joe Rincon), Stanislav Lehký - Joe Chrest (sgt. John Roy), Jolana Smyčková, Kateřina Petrová, Jana Páleníčková, Pavel Rímský, Svatopluk Schuller, Ladislav Cigánek (titulky)
Překlad: Jan Zenáhlík
Zvuk: Martin Ženíšek
Produkce: Evelyna Vrbová
Dialogy a Režie: Luděk Koutný
Vyrobila: LS Productions dabing 2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.3.2011 Falcon
Premiéra USA: 11.3.2011 Columbia Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 13.6.2011 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 13.6.2011 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 4 164 455
Tržby celkem - $ 211 800 000
Návštěvnost v ČR 33 636
Náklady (Rozpočet) - $ 70 000 000
Tvůrci a herci
Jonathan Liebesman (Režie), Neal H. Moritz (Produkce), Ori Marmur (Produkce), Brian Tyler (Hudba), Lukas Ettlin (Kamera), Christian Wagner (Střih), Craig Fincannon (Casting), Lisa Mae Fincannon (Casting), Debra Zane (Casting), Peter Wenham (Scénografie), Sanja Milkovic Hays (Kostýmy), Jon Johnson (Zvuk), Kim Ayers (Masky), Christopher Bertolini (Scénář), Aaron Eckhart (Herec), Michelle Rodriguez (Herec), Bridget Moynahan (Herec), Michael Pena (Herec), Ne-Yo (Herec), Noel Fisher (Herec), Susie Abromeit (Herec), Joey King (Herec), Jim Parrack (Herec), Lucas Till (Herec), Cory Hardrict (Herec), Taylor Handley (Herec), Ramon Rodriguez (Herec), Taryn Southern (Herec), Michelle Pierce (Herec), Will Rothhaar (Herec), James Hiroyuki Liao (Herec), Elizabeth Keener (Herec), Adetokumboh M'Cormack (Herec), Kelli Goss (Herec), Joe Chrest (Herec), Philippe Radelet (Herec), Rus Blackwell (Herec), Jadin Gould (Herec), Neil Brown Jr. (Herec), Beth Keener (Herec), Jim Palmer (Herec), E. Roger Mitchell (Herec), Marlon Young (Herec), David Jensen (Herec), Stacey Turner (Herec)
2011/116/USA/Akční, Sci-Fi
- Ve scéně, kdy Michael Nantz (Aaron Eckhart) utíká od benzínové pumpy, můžeme za ním vidět bilboard na videohru "Resistance 3", tato hra je rovněž o invazi mimozemštanů ůtočících na Spojené státy.
- Pred účinkovaním vo filme absolvoval Aaron Eckhart náročný tréning s námornými vojakmi zameraný na kondičku.
- Režisér opísal mimozemšťanov ako genocídnych nacistov, ktorí sa na nás pozerajú ako sa my pozeráme na mravce. Taktiež si dal záležať na tom, aby pracovali ako skutočná armáda, ktorá má svojich veliteľov, pešiakov, medikov, a ktorá využíva rôzne útočné a krycie taktiky.
- Odbornými poradci byli skuteční mariňáci, kteří účinkují i jako komparz.
- Michelle Rodriguez ve filmu původně hrát neměla. Její postava Elena Santosová se začala objevovat až v pozdějších verzích scénáře.
- Režisér si přál, aby film vypadal co nejrealističtěji, a proto zvolil dokumentární styl s použitím ruční kamery. V důsledku použití rostřesených záběrů, které by bylo ve třetí rozměru pro diváka obtížné sledovat, byla zavržena varianta natočit snímek ve 3D.
- Na potenciálním úspěchu sci-fi podívané se již tradičně přiživilo také studio Asylum. V čase premiéry svého dražšího konkurenta vyslalo do světa DVD s vlastním snímkem - Battle of Los Angeles, který se nepřekvapivě inspiroval stejnou událostí z roku 1942.
- Aaron Eckhart si při jednom z kaskadérských kousků zlomil ruku. Ani přes tuto nepříjemnost však nezmeškal ani jeden natáčecí den.
- Michelle Rodriguez, představitelka Eleny Santosové, v Texasu právě natáčela film Machete (2010), když jí producent filmu Světové invaze oznámil, že je potřeba dotočit ještě několik scén. Z natáčení nového snímku se však nemohla uvolnit a přetáčení scén se tak již nezúčastnila.
- Americký scenárista a filmový kritik Robert Ebert (nositel Pulitzerovy ceny za kritiku) v jedné recenzi k filmu napsal, že snímek je hlučný, násilný, ošklivý a hloupý.
- Aaron Eckhart si natáčení velice pochvaloval. Vyjádřil se, že by byl rád, kdyby vzniklo pokračování odehrávající se v Paříži.
- Vrtulník se dvěma hlavními rotory, kterým se mariňáci přepravují na začátku filmu, je CH-46 Sea Knight, vrtulník použitý později k evakuaci raněných je UH-1N Twin
Huey.
- Mezi studiem Sony Pictures a bratry Strauseovými byl vyvolán spor o kopírování vizuálních efektů z konkurenčního filmu Skyline (2010), za kterým bratrská dvojice stojí.
- Natáčení se zúčastnili i profesionální mariňáci. Objevují se zejména ve scénách s helikoptérami.
- I když se snímek odehrává v Los Angeles, strávili filmaři ve městě andělů jenom krátkou dobu. Velká část byla natočena v Lousianě, kde se díky daňovým úlevám vyplatilo postavit kulisy Los Angeles.
- Snímek mimo jiné i svým názvem odkazuje na incident „Bitva o Los Angeles“, který se odehrál během druhé světové války v únoru roku 1942. Tehdy byl nad Los Angeles spatřen neznámý objekt. V domnění, že se jedná o nepřátelské japonské letouny, bylo na oblohu vypáleno více než 1400 střel. Nedošlo však k žádné odezvě. Celý incident byl posléze označen za planý poplach s tím, že objektem byl pravděpodobně ztracený meteorologický balon. Mnoho ufologů se však dodnes domnívá, že se jednalo o mimozemskou loď.
- Natáčanie prebiehalo v septembri a októbri 2009.
- Na finální verzi scénáře se podílel Shane Black, ačkoliv to není uvedeno v titulcích.
Odkazy
Hrají:
Aaron Eckhart, Michelle Rodriguez, Bridget Moynahan, Michael Peña, Ne-Yo, Noel Fisher, Susie Abromeit, Joey King, Jim Parrack, Lucas Till, Cory Hardrict, Taylor Handley, Ramon Rodriguez, Taryn Southern, Michelle Pierce, Will Rothhaar, James Hiroyuki Liao, Elizabeth Keener, Adetokumboh M'Cormack, Kelli Goss, Joe Chrest, Philippe Radelet, Rus Blackwell, Jadin Gould, Neil Brown Jr., Beth Keener, Jim Palmer, E. Roger Mitchell, Marlon Young, David Jensen, Stacey Turner, Bryce Cass