Inferno / Inferno (2016/122/USA/Mysteriózní, Thriller) 59%

JEDNOU VĚTOU
„Jeho nejtěžší úkol. Poslední naděje lidstva."

OBSAH
Ve snímku Inferno se známý symbololog (opět v podání Toma Hankse) pouští do pátrání po stopách, které souvisí se samotným Dantem. Když se Langdon probouzí se ztrátou paměti v italské nemocnici, spojí své síly se Siennou Brooksovou (Felicity Jones), doktorkou, do které Langdon vkládá naděje, že mu pomůže ztracené vzpomínky znovu získat. Společně se pouští do závodu s časem, který je provede napříč celou Evropou ve snaze zabránit smrtícímu globálnímu spiknutí.(Falcon)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jako zase je fajn, že film ušetří čas za sledování cestománie - Itále, protože tady to s Hanksem a spol v tý základní kostce dějiny - acrhitektura zmáknem taky, jsou tam nějaký výklady o peklu a různý rozlušťovačky co člověka časem začnou nudit, protože je to furt na jedno brdo. Zpočátku to mělo docela tempo i když teda Hanks pod Eastwoodem a Hanks pod Howardem to jsou dva úplně jiný Hanksové. Žádná další postava mě přes noc neutkvěla v paměti, takže z téhle pozice docela nuda. Co se mě líbilo bylo finále v chrámu, takový originálnější, akčnější a docela hezký na oko. Pokud jde o ucho, tak to dostalo asi nejlepší zážitek, ale Hans Zimmer je zkrátka dlouhodobě výbornej pečovatel o divákovi uši. (Enšpígl) 3*

Ať už to byla Šifra nebo Andělé a démoni, tak pokaždé se jednalo o dobrodružné filmy, u kterých jsem měl pocit, že respektují původní knižní předlohu. Inferno si s ní ale ledatak vytírá prdel a vůbec nechápu, jak je možný, že to Ron Howard mohl dopustit. Vždyť ty předchozí filmy tu myšlenku knihy v podstatě dodržely. Tady nejenom, že jí nedodržely, ještě jí v podstatě celou obrátily tak, aby se to hodilo samotnému filmu. A mrzí mě to, opravdu hodně mě to mrzí. Felicity Jones tu totiž má naprosto skvělou postavu. A možná, že to vnímám i proto, že jsem si jí jako herečku prostě oblíbil. Jako celek ale nemůžu jinak, než si stěžovat. Inferno není dobrý film. A stejně tak by byl vysloveně průměrný, když bych neznal předlohu. Střih mi vadil. Vadilo mi to, že kostra příběhu je v podstatě stejná jako u předchozích filmů a absolutně jsem nepochopil, proč se film odkazuje na Danteho Božskou komedii, když to na hlavní myšlenku nemá, dle filmu, vůbec žádný vliv. A jestli jo, tak hodně okrajový. Osobně si tedy myslím, že Inferno je nejhůř zfilmovaná kniha, kterou jsem kdy viděl. A o to horší to je, když vidím, kdo všechno za tímto filmem stojí. (Malarkey) 2*

Tahle série je pro filmové plátno zřejmě prokletá. Zda je to režisérem Howardem nebo tím, že některé bestsellery by měly zůstat jen na papíře, nevím. Ale po dvou předchozích zastaveních je i Inferno silně obyčejné a řemeslně průměrné povídání, které dešifrování záhadných kódů představuje jako úsměvnou a často náhodnou hru. Panoramatické záběry na italské památky ještě jaro nedělají, fakt ne. Země je přelidněná a bude hůř, což šílený ekolog řeší po svém. Našemu hrdinovi alias Štístkovi přichystal jakousi schránku s bakteriemi moru, symbolog Langdon se prozatím probouzí v nemocnici s ošklivou ránou na hlavě a dočasným výpadkem paměti (a s otravnými apokalyptickými vizemi), vzápětí mu jde o kejhák, takže startuje honička, která má několik zastavení, ve kterých nám ukáže tajné vchody různých muzeí, okomentuje nějaký vzácný exponát a pak se (často náhodně) dostane z další zapeklité situace, aby byl blíž záchraně lidstva. Je to blbé, přitom se to tváří nesmírně vážně. Místy prostě docela peklo. A Tom Hanks? Frajer, kterému ovšem mnohem víc svědčí obyčejný chlapík v neobyčejné situaci (Sully, Kapitán Phillips, Terminál, Trosečník ad.), než nějaký hrdina. Felicity Jones bohužel zklamání. Mezi dvěma a třemi hvězdami, sorry. (castor) 2*

VELKÁ RECENZE
Se slovem „fenomén“ se musí šetřit. Když se fenoménem nazve Elvis, Beatles nebo James Dean, tak je to samozřejmě v pořádku, když se ovšem tohle slovo použije v souvislosti s kapelami s pětiletou životností jako One Direction nebo Spice Girls, tak už méně. O knihách Dana Browna se také mluvilo jako o fenoménu, ale to už je minulost. Fanoušky má pořád, rozhodně to však už není taková hvězda a vydání jeho knih není taková událost jako před pár lety. Přesto se v Hollywoodu rozhodli zkusit to s ním ještě jednou a když lidi přišli na Šifru mistra Leonarda a Anděly a démony (i když už jich tolik nebylo), mohli by přijít i na Inferno. Já se vás teď pokusím přesvědčit, proč byste na něj chodit neměli. A tvůrci mi tu práci popravdě dost usnadňují.
Inferno je totiž jeden z nejhorších filmů, které jsem letos viděl a v podstatě se o první místo pere se Strašidly Zdeňka Trošky. Jen to víc bolí. Když jde totiž člověk do kina na novou troškovinu, tak tuší, že to nebude žádná výhra. U filmu Rona Howarda s Tomem Hanksem ale tak nějak očekává jistou úroveň kvality a ta tu není. Inferno totiž zklamává prakticky úplně ve všem. Pozitivní body sbírá jen za dvě věci. Za hudbu Hanse Zimmera, jenž už složil zajímavější věci, avšak i zimmerovský průměr ve zbytku toho zoufalství okolo zvládne vyniknout, a za pár pěkných záběrů na italské a turecké památky. Jít kvůli nim do kina by ovšem asi byla blbost, že jo. No a všechno ostatní tu stojí za prd.
Zatímco v Šifře se řešila vražda v Louvru a sexuální život Ježíše Krista, v Andělech a démonech se bojovalo o osud církve a Vatikánu. Teď jde o celé lidstvo. Jeden prvotřídní magor totiž vytvořil virus, jenž může vyvraždit polovinu lidstva a tím lidstvo zachránit. Nebo tak něco. Výsledkem je, že se symbolog Robert Langdon probouzí v nemocnici se střelnou ránou na hlavě, nepamatuje si poslední dva dny a musí utíkat před nejnešikovnější vražedkyní na světě a zachránit planetu. Minimálně ve své první hodině je Inferno jedna velká honička, při níž nehrdinsky zakulacený Hanks a otravně vyjevená Felicity Jones běhají (nebo spíš rychle chodí) od jedné památky ke druhé a unikají policii a drsňákům ze Světové zdravotnické organizace, bohužel nikoliv díky svým schopnostem, ale díky režisérově vůli. Prakticky všechno se tu děje náhodou a „protože proto, nepřemýšlejte, máte tam Hankse a stálo nás to dost peněz, takže koukejte a bavte se“.
Inferno je hloupý film a i svoje diváky považuje za hloupé. Chování hrdinů tu nedává smysl, zvraty buď odhadnete několik minut dopředu, nebo jsou přesvědčivé a logické asi jako předvolební program Tomia Okamury. Trvalo jen pár minut, než ve mně začal klíčit pocit, že ze mě Inferno dělá idiota. A to v kině fakt nemám rád. Jsem ochotný to tolerovat u filmů jako Rychle a zběsile, kde se na logiku zapomene v okamžiku, kdy Vin Diesel ujíždí na dálnici před tankem, ale Inferno se celu dobu tváří důležitě a vážně, aniž by si samo bylo vědomo toho, jak moc je naivní, tupé a - a to především - strašlivě nudné. V tom filmu se pořád něco děje, respektive Ron Howard se pokouší, abyste ten pocit měli, nikdy to ovšem nedokáže strhnout. Proč? Možná proto, že Langdon je uchcaný nerd, co všechno ví a má víc štěstí než rozumu. Možná proto, že i přes pokusy tvářit se velkofilmově zůstává film jen předraženou historkou o záchraně světa, která by příběhově neobstála ani v televizi. Možná proto, že hlavní hereckou hvězdu to evidentně nebaví. Možná proto, že Brown prostě napsal srágoru a nic lepšího z toho vytáhnout nešlo. Nevím. Nezajímá mě to. Důležité je, že se to nepovedlo.
Přiznám se, že nic moc konkrétního si z těch předchozích langdonovek nepamatuju. Snad jen to, že dvojka mi vážně nevadila a že i ona byla spíš dobrodružně-špionážní béčko, ačkoliv se tvůrci snažili hrát si na něco víc a tvářit se jako filmová událost. Inferno ale už nezvládá klamat tělem. Nefungují v něm ani ty základní věci jako napětí a vztahy mezi postavami, Howard se nezmůže na žádnou zajímavou scénu a Hanksovi podobné hrdinské typy nikdy moc neseděly. Celkově Inferno působí jako film, který vznikl proto, že to někdo někde měl ve smlouvě. A nikomu se do něj asi moc nechtělo, protože takhle unylý thriller jsme tu neměli už zatraceně dlouho.

O FILMU
Napjatě očekávaný snímek Inferno, jenž je v pořadí třetí adaptací knih ze série Dana Browna o Robertovi Langdonovi, navazuje na celosvětový úspěch snímků Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni. Román Inferno se stal nejprodávanější knihou pro dospělé čtenáře roku 2013 a dokázal, že čtenáři po celém světě stále touží po dalších příhodách Roberta Langdona s neutuchajícím nadšením.
Při práci na filmu znovu spojili své síly režisér Ron Howard, který před nedávnem režíroval úspěšný dokument o skupině Beatles Eight Days a Week: The Touring Years, a Tom Hanks, který se vrací v jedné ze svých památných rolí - v roli bystrého a vynalézavého Langdona. „Dan Brown si uvědomil jednu podstatnou věc,“ vysvětluje Hanks přetrvávající oblibu této série. „Všichni máme rádi hádanky a tajemství, zejména pokud máme možnost vypátrat jednotlivé nápovědy a poté celou záhadu vyřešit. Právě to tyhle filmy divákům nabízejí - jsou takřka interaktivní a jsou takové už od Šifry mistra Leonarda.“
Snímek Inferno, který si vypůjčil svůj název, latinský výraz pro „peklo“, od Dantova mistrovského díla, přichází nově s prvky psychologického thrilleru. Doktor Robert Langdon se na počátku filmu probouzí, aby čelil své zatím největší výzvě - ztrátě paměti. Pronásledován chorobnými vidinami a silnými bolestmi hlavy musí přijít na to, co se mu přihodilo a proč. „Pro Langdona je ve filmu peklo jak stavem mysli, tak i velice reálným zážitkem, protože ho sužují bolesti hlavy a trápí ho také skutečnost, že nemá nejmenší tušení, proč se mu to děje,“ vysvětluje Hanks.
„Robert Langdon si zcela nepochybně na začátku tohoto filmu prochází svým vlastním soukromým peklem - svým osobním infernem,“ míní Dan Brown. „Probouzí se v nemocničním pokoji, lidé se ho snaží zabít a on nemá nejmenší tušení, co je zač artefakt, který má u sebe. Musí se vydat po sérii stop, na jejichž konci by se měla nacházet odpověď na otázku, kdo se ho pokouší zabít a proč. Nakonec si uvědomuje, že tu jde o mnohem více než pouze o jeho osobní záležitosti - ve skutečnosti je tu v sázce osud celé planety.“
Inferno je zatím nejvíce vizuálně stylizovaným filmem z celé série a obsahuje sérii tajemných snových vizí, které divákovi ukazují, co se Langdonovi odehrává v hlavě, a film tak získává zcela odlišnou atmosféru, než jakou měly předchozí snímky. Právě to je důvodem, proč režiséra Rona Howarda tato série tak přitahuje - z 23 celovečerních snímků, které v průběhu více než tří desetiletí natočil, se rozhodl režírovat jediná dvě pokračování, a to snímek Andělé a démoni a nyní také Inferno. „Našly by se postavy, které mám rád tak jako Roberta Langdona, ale snažím se vždy zkoušet nové věci. Je to zajímavější než se jen neustále opakovat,“ vysvětluje Howard. „Ale na filmech na motivy knih Dana Browna je skvělé to, že je každý z nich tak odlišný a v každém příběhu se zabýváme jinými motivy. Inferno je zatím po stylistické stránce nejvíce odlišným dílem z celé série. Mám tak možnost se vrátit k postavě, kterou mám rád, ale současně si mohu vyzkoušet něco zcela nového.“
Ve filmu je Langdon nucen rozluštit hádanky, které souvisí s Danteho epickou básní. „Langdonova mysl, trpící přeludy, je trýzněna mužem, který je Dantem posedlý,“ vysvětluje Howard. „Langdon je tak nucen chopit se pomyslných dílků celé skládačky a pochopit, co se mu snaží sdělit.“
„Dante vymyslel moderní koncepci pekla,“ říká producent Brian Grazer. „Ve svém díle Dante pozoruje pozemské hříšníky, trpící za hříchy, které spáchali. To je základem hádanek, které Langdon v tomto filmu musí vyřešit. Dante peklo popsal; Boticelli ho nakreslil; ale pouze symbolog Robert Langdon může zabránit peklu na Zemi a zastavit vypuštění smrtícího viru.“
Jedním z důvodů, proč si Brownovy knihy našly tolik čtenářů, je jeho geniální schopnost převést skutečné záhady z naší minulosti do podoby napínavých thrillerů pro moderního čtenáře či diváka. V případě Inferna je zdrojem Brownovy inspirace Danteho Peklo. Dante, slavný italský básník ze čtrnáctého století, se snažil ve svém díle popsat pouť duše na cestě k Bohu, kdy prvním krokem je odvržení hříchů. Sám Dante je tu prováděn devíti kruhy pekla, kde je svědkem symbolického potrestání hříšníků: vykladači budoucnosti mají hlavy na těla nasazeny opačně, takže vidí pouze za sebe, zkorumpovaní politici jsou namáčeni do vroucího dehtu. Nejpřísnější tresty jsou vyhrazeny pro největší padouchy a zrádce: ve třech Satanových tlamách jsou navěky pojídáni Cassius a Brutus, kteří zavraždili Julia Caesara, a také Jidáš Iškariotský.
Tím nejtěžším pro Browna bylo prostudovat geniální dílo, které inspiruje čtenáře a umělce již po 800 let, a objevit v něm prvky, jež by mohly být uplatněny v rámci thrilleru s Robertem Langdonem. Odpovědí mu byly dva koncepty představy novodobého pekla, které se navzájem velice dobře doplňovaly: na jedné straně přelidněný svět, ve kterém trpí hlady miliardy lidí, a na straně druhé nemoc, schopná polovinu lidské populace zahubit. A právě na takovou vizi pekla na Zemi Brown uplatňuje Danteho spravedlnost: aby padouch jeho příběhu potrestal svět za to, že se v něm lidé přemnožili nad únosnou míru, vypustí do něj vražednou nemoc, která jich miliardy zahubí.
„Říkal jsem si, že by byl skvělý nápad představit čtenářům padoucha, který zjistil, že se v posledních osmdesáti letech množství lidí na Zemi ztrojnásobilo, a rozhodl se problém vyřešit velice specifickým způsobem,“ říká Dan Brown. „Jako kluk jsem Danteho dílo četl, jak na střední škole, tak i na vysoké, ale musel jsem si ho přečíst mnohokrát opakovaně, abych přišel na způsob, jak z této epické básně ze třináctého století vytvořit napínavý thriller.“
V roli harvardského symbologa se pochopitelně vrací Tom Hanks. Howard míní, že mu tato role dokonale sedne. „Jedním z důvodů, proč Toma v téhle roli mají všichni rádi, je to, že on je Robertem Langdonem ve svém běžném životě,“ soudí Howard. „Oba jsou poháněni zvědavostí, sdílejí smysl pro suchý humor a jsou to lidé, kterým když předhodíte nějakou hádanku, se do ní jako psi do kosti neústupně zakousnou a nepustí - svět kolem nich je fascinuje a mají pozoruhodnou mysl, která jim umožňuje ho rozšifrovat. A ještě k tomu se jedná o jednoho z nejlepších herců naší generace.“
Hanks se k roli Roberta Langdona vždy vrací s velkou radostí, protože rozplétání hádanek se ničemu nevyrovná. „Dan Brown vytvořil postavu, po které můžete sáhnout kdykoliv znovu,“ říká. „Vždycky tu bude nějaká hádanka, kterou bude potřeba vyřešit. Tyhle filmy jsou ohromně zábavné a něco se z nich můžete i dozvědět.“
Jako obvykle se příběh Dana Browna odehrává na místech po celém světě, což tvůrcům filmu poskytlo možnost obklopit Hankse různorodou skupinou mezinárodních herců: britská herečka Felicity Jonesová představuje Siennu Brooksovou, francouzský herec Omar Sy Christopha Boucharda, slavný indický herec Irrfan Khan ztvárnil roli Harryho Simse a dánská herečka Sidse Babett Knudsenová se ujala role doktorky Elizabeth Sinskeyové. Američan Ben Foster se pak objevuje v roli bioinženýra Bertranda Zobrista. „Jedním ze vzrušujících aspektů příběhů Dana Browna je to, že jejich globální příběhy dávají možnost obsadit do dané role toho skutečně nejlepšího herce, jaký se pro ni hodí, bez ohledu na jeho národnost,“ míní Brian Grazer. „Je to důležité a nezbytné, protože jeden ze způsobů, jakým Ron Langdonovy příběhy, odehrávající se po celém světě, vypráví, je ten, že ho obklopí herci, kteří pocházejí z nejrůznějších koutů světa.“
Stejně jako v případě Šifry mistra Leonarda a Andělů a démonů se i v případě Inferna Dan Brown dotýká témat, která jsou v současném světě velmi relevantní. Jak Tom Hanks připomíná, „v Brownových knihách a ve filmech podle nich se vždy vyskytují nějaké obecné otázky.“ V případě Inferna se jedná o přelidnění. „Opravdu se rodí příliš mnoho lidí? Existuje způsob, jak bychom mohli problém přelidnění vyřešit? Nebo se náš svět stane novou verzí Danteho pekla?“
Tak jako předcházející filmy této série je i Inferno vskutku globálním dobrodružstvím. „To je jedna z příjemných výhod účinkování v těchto filmech,“ říká Hanks. „Vždycky jsme se dostali na fascinující a zcela reálná místa. V případě Inferna jsme se například doopravdy ocitli na střeše baziliky svatého Marka v Benátkách a to jsou prostě dokonalé filmové kulisy, jaké jen tak něco netrumfne!“
„Při natáčení jakéhokoliv filmu je vždy skvělé, pokud se můžete doopravdy vydat na místa, kde se děj odehrává,“ soudí Howard. „Dnes lze postavit dokonalé dekorace, počítačová grafika je úžasná věc, ale nic z toho se nedokáže vyrovnat situaci, kdy se na daném místě skutečně ocitnete. Velmi specifickým způsobem to ovlivní všechny před kamerami i za nimi.“
Přesně v duchu díla Dana Browna je divák vždy přítomen tomu, když Langdon rozklíčuje další záhadu, čímž pro diváky vzniká ojedinělý zážitek, který se od těchto filmů naučili očekávat. „Diváci se na Inferno právem těší, protože v sobě tento film spojuje drama, akční scény, jedná se o thriller a má v sobě i lidský rozměr,“ vysvětluje Grazer. „Nabízí veškeré prvky tradičního thrilleru, rozsáhlý mezinárodní herecký tým, můžete se podívat na exotická a svým způsobem až fantastická místa po celém světě a to vše za doprovodu Roberta Langdona v podání Toma Hankse.“
Celý film podle Grazera funguje velice dobře jako další díl série, ale současně je ho možno vnímat i zcela odděleně. „Pokud jste neviděli Šifru mistra Leonarda nebo Anděly a démony, bude se vám přesto velice líbit, protože funguje i jako samostatný film, jako film, který je od toho všeho zcela oddělený. Ale jedná se o skvělou vstupenku do této celosvětové série.“
Ben Foster vše zasazuje do patřičného kontextu. „Mám tuhle filmovou sérii opravdu moc rád,“ říká. „Něco se z ní dozvíte, objevují se v ní skvělé postavy, podíváte se na různá místa po světě a celou dobu si u nich hryžete nehty napětím. Jsou to kvalitní a velice zábavné filmy.“ Natáčení v exteriérech po celém světě také umožňuje využít velice rozmanitého hereckého týmu i štábu. „Na natáčení thrillerů Dana Browna o Robertovi Langdonovi je úžasné to, že velice přirozeným způsobem vzniká důvod, proč do takového filmu obsadit herce z celého světa,“ vysvětluje producent Brian Grazer.
Ve středu dění se samozřejmě ocitá Tom Hanks coby Robert Langdon. Prohlašuje, že Inferno je pro tuto postavu velice přelomovým bodem. „Obvykle ví naprosto vše o symbolech, umění, historii, architektuře, politice a geopolitických kulturách. Ale na začátku tohoto filmu nemá nejmenší tušení, kde se ocitl a proč,“ popisuje Hanks. „Vydává se do Benátek, Florencie a Istanbulu - na místa, která by měl znát do nejmenších detailů, ale není tomu tak. Od samého počátku je tak divákům předložena záhada - jak přišel ke své amnézii? Proč byl právě tam, kde byl?“
Po Hanksově boku se objevuje na Oscara nominovaná herečka Felicity Jonesová, která si zahrála roli doktorky Sienny Brooksové. Podle Jonesové je tato postava komplexnější, než by se mohlo zdát. „Sienna je mladá žena, která se velice aktivně věnuje ekologii, záleží jí na tom, co dělá,“ míní Jonesová. „Sienna Brooks není taková, jaká se zdá, ale navenek je někým, kdo se zaplete do řešení záhady, související s hledáním smrtícího viru.“ To je jeden z aspektů, kterými ji tato role přitahovala. „Jedná se o soudobý příběh o paranoie, strachu z vládních struktur a o tom, komu můžeme důvěřovat.“
Podle svých slov se při zpracování své postavy Jonesová inspirovala přímo zdrojovým materiálem. „Když jsem se dozvěděla, že jsem roli Sienny dostala, přečetla jsem si knihu Dana Browna - bylo to velice zábavné čtení,“ vzpomíná. „V průběhu natáčení jsem se ke knižní Sienně neustále vracela a objevovala drobné náznaky toho, jaká je její minulost, jež jsem mohla při jejím ztvárnění uplatnit. Knížky pro mě během natáčení byly opravdu cenným zdrojem informací.“
Francouzský herec Omar Sy, který ztvárnil postavu Christopa Boucharda, hovoří o mezinárodním hereckém týmu a štábu, který se na filmu Inferno podílel. „Najdete tu Angličany, Američany, Italy, Maďary, Francouze, Indy, Dány i Švýcary - lidi z celého světa, kteří sdílejí společný cíl, kráčejí jednotným směrem a vkládají svou energii do téhož projektu,“ popisuje Sy. „Je to velice příjemný pocit a jsem hrdý na to, že jsem se na tom mohl podílet.“
Pro Syho byl snímek Inferno vítanou příležitostí zahrát si roli, která je výrazným opakem toho, na co jsou u něj ve Francii diváci na rozdíl od těch amerických zvyklí. „Mám bohaté zkušenosti s komediemi - pořád se usmívám,“ vysvětluje. „Ale v tomto filmu jsem díky Ronovi dostal šanci zahrát si drsňáka a mám opravdu velkou radost. Taková role byla vždycky mým snem. A vlastně to ani nebylo moc těžké - prostě jsem se jenom přestal usmívat!“
Ben Foster ztvárnil komplexní postavu Bertranda Zobrista, která v rámci celé hlavní zápletky sehrává velmi významnou roli. „Mojí postavou je bioinženýr, dá se asi říci provokatér, který rozebírá smrtící realitu přelidnění,“ vysvětluje Foster. „Je odhodlaný vytvořit virus a vypustit ho mezi lidi ve snaze zachránit Zemi před větší katastrofou.“
„První, co mi Ron řekl, bylo, že nechce, aby diváci při odchodu z kina uvažovali o tom, jestli byla moje postava kladná nebo záporná,“ pokračuje Foster. „Bylo pro něj důležité, aby dostali na tuhle otázku jasnou odpověď.“ Jedním z důvodů, proč je Zorbist tak fascinující, je skutečnost, že ačkoliv jsou jeho postupy naprosto šílené, je schopen velmi metodicky a téměř přesvědčivě obhájit jejich nezbytnost. „Dialogy byly velice náročné, protože pro Rona i Davida Koeppa bylo velice podstatné, aby všechny statistiky, které uvádíme, byly pravdivé a správné,“ vysvětluje Foster. „Zabýváme se tu skutečnými fakty, která jsou uspořádána tak, aby působila jako přesvědčivé argumenty. Zvířata, farmy, lesy i půda samotná jsou kultivovány s cílem pomoci ekosystémům v přežití. Když se začnete zabývat lidmi, podobné otázky začínají být velice rychle osobní a děsivé.“
Slavný indický herec Irrfan Khan si zahrál Harryho Simse, Probošta tajné organizace Konsorcium. „Na počátku Sims zodpovídá za chod konsorcia, které dohlíží na plnění Zobristových cílů,“ říká Khan. „Zobrist je klientem Konsorcia, ale Světová zdravotnická organizace tuší, že se snaží vytvořit virus, který je schopen zahubit polovinu lidstva, takže by si s ním rádi pohovořili. Mým úkolem se posléze stává zabránit realizaci Zobristových snů.“
Ačkoliv se film natáčel na mnoha výjimečných skutečných lokacích, prohlašuje Khan, že ta, která jeho postavu odráží nejlépe, vyrostla v jednom z ateliérů: má tím na mysli Simsovu kancelář na lodi Konsorcia. „Líbí se mi, jakou kancelář mi vytvořili - je vybavena špičkovou technikou, je dokonalá a úžasná,“ říká. „Všechno je velice pečlivé, a přesně takový je i Probošt; jeho práce je velice nebezpečná a tajná a to jeho kancelář dokonale reflektuje.“
Dánská herečka Sidse Babett Knudsenová ztvárnila doktorku Elizabeth Sinskeyovou, vedoucí Světové zdravotnické organizace, která se snaží zabránit rozšíření smrtícího viru. „Má jen velice málo času na to, aby vir vystopovala, jinak se dostane mezi lidi a všechny nás zahubí,“ popisuje. „A kromě toho se ona sama s Langdonem nevidí poprvé.“
Babett Knudsenová, která je americkým divákům známá především svou hlavní rolí v dánském televizním seriálu Vláda říká, že ji tato role přitahovala skutečností, že je její postava zpočátku poměrně záhadná. „Líbí se mi, že alespoň po nějaký čas je Sinskeyová zahalena tajemstvím,“ říká Knudsenová. „Nevíme, o co přesně usiluje, ale má skryté úmysly, jako všechny ostatní postavy ve filmu. Takže jsem si s touto skutečností poněkud pohrávala a užívala si to.“
Snímek Inferno byl pro Babett Knudsenovou také jistým debutem: ještě nikdy nenatáčela akční kaskadérské scény. „Točila jsem nějaké podvodní záběry v nádrži,“ podotýká. „Musela jsem se ponořit do vody, vylovit tašku a umístit ji do přepravního obalu. Bylo to překvapivě náročné, protože jsem toho pod vodou moc neviděla. Bylo to také vzrušující - netušila jsem, že dokážu zadržet dech na tak dlouhou dobu.“
Film se snaží nechat na divákovi samotném posouzení toho, kdo je kladnou postavou a kdo postavou zápornou. „Rozdíl mezi tímhle filmem a předchozími dvěma je v tom, že v tomto případě se jedná o souboj s časem, což celý film neustále žene kupředu,“ vysvětluje Omar Sy. „Narážíme tu také na filozofickou otázku naší přítomnosti na této planetě, která je velice zajímavá. Jsem zvědavý, jak si to vše diváci vyloží.“
Děj thrilleru Inferno se odehrává na krásných a historicky velmi významných lokacích. Velká část filmu - celých 70 procent - se natáčela v exteriérech v Benátkách, Florencii, Budapešti a Istanbulu. Natáčení začalo v Benátkách na překrásném náměstí sv. Marka, kde se Langdon a Sienna vydávají po stopách až do Dóžecího paláce.
Náměstí sv. Marka neboli Piazza San Marco je symbolickým srdcem Benátek; bývá označováno za přijímací komnatu Evropy. Na jednom jeho konci se nachází velkolepá bazilika svatého Marka, uprostřed se tyčí zvonice a ze třech stran ho obklopuje elegantní arkádová kolonáda. Dóžecí palác, který se nachází na nábřeží u náměstí, je gotickou budovu v benátském stylu. Jak jeho jméno napovídá, sídlil zde benátský dóže, hlavní představitel bývalé Benátské republiky. Palác byl v roce 1923 zprovozněn jako muzeum.
Během honičky ve Florencii se Langdon se Siennou ocitají ve velkolepých zahradách paláce Pitti, aby následně unikli tajným východem ze zahrad Boboli. Ten je zavede do Corridoio Vasariano, lemující celou délku mostu Ponte Vecchio až do prostor Galeria degli Uffizi. Poté, co se jim pronásledovného nepodaří dostihnout, se dvojice znovu setkává na nádvoří paláce.
Palác Pitti je obrovským palácem, který se datuje až do 15. století. Jeho nejslavnějším vlastníkem byl velkovévoda Cosimo I de' Medici a palác sloužil jako oficiální sídlo jeho rodiny. Za palácem se tyčí majestátní zahrady Boboli. Původně byly navrženy právě pro Mediceje a jsou jedním z nejranějších příkladů italských zahrad, které později inspirovaly mnohé evropské dvory. Zahrady se rozkládají na velice rozlehlé ploše a tvoří přírodní muzeum antických i renesančních soch plné jeskyní a velkých fontán.
Jedinečnou památkou je florentský most Ponte Vecchio. Jeho nejpozoruhodnější dominantou je množství obchodů, vybudovaných po jeho okrajích a podepřených kůly. Po mostu také vede chodba Corridoio Vasariano, která spojuje palác Pitti s muzeem Uffizi, jednou z nejvyhlášenějších uměleckých galerií na světě. Most, který poprvé vystavěli v dávných dobách Etruskové, je jediným z florentských mostů, který přežil nepoškozený druhou světovou válku. Stopy posléze Langdona se Siennou zavádějí do ohromující Síně pětiset v Palazzo Vecchio.
Palazzo Vecchio neboli Starý palác je florentskou radnicí a jedná se o jedno z nejvýznamnějších veřejných míst v Itálii. Ačkoliv většinu tohoto paláce nyní zabírají muzejní prostory, zůstává symbolem místní vlády. Od roku 1872 v něm sídlí starosta Florencie a je také sídlem městské rady. Štáb filmu Inferno zde natáčel po čtyři dny, aby zaznamenal scény, ve kterých se Langdon snaží zjistit, jak se v aktuální situaci přesně ocitl. Štáb využil v paláci řadu prosto, mimo jiné například síň pětiset, síň map či šatnu, a také první nádvoří. Langdon se Siennou následně pokračují po stopách, které Zobrist zanechal, až do baptiseria San Giovanni neboli křestní kaple svatého Jana Křtitele.
Baptiserium se nachází na náměstí Piazza del Duomo. Nejenže se jedná o jednu z nejstarších budov ve městě, stavět se začalo v roce 1059, ale jde také o jednu z nejvýznamnějších církevních budov ve Florencii. V této křestní kapli, známé pozoruhodnou bronzovou bránou, označovanou též Rajská brána, byl pokřtěn jak sám Dante, tak i řada dalších význačných osob Renesance, a až do konce 19. století také všichni florentští katolíci.
Jedná se o osmiúhelníkovou stavbu, která je zvnějšku pokryta bílým a zeleným mramorem. Interiér je pak kompletně pokrytý mozaikami, znázorňujícími hierarchie andělů, výjevy z knihy Genesis, život patriarchy Josefa, život Ježíše Krista, život svatého Jana Křtitele a poslední soud. V Budapešti se natáčelo hned několik scén včetně valné většiny scén v ateliérech. Exteriéry tohoto města mohly svým evropským stylem zastoupit většinu míst, která protagonisté filmu navštěvují.
Například scéna, během které Langdon se Siennou zjišťují, že ze Starého paláce zmizela Danteho posmrtná maska, se ve skutečnosti natáčela v prostorách etnografického muzea v Budapešti. Zde se také odehrává scéna, ve které šokovaní Langdon se Siennou sledují záznamy z bezpečnostních kamer.
Budapešťské etnografické muzeum je jedním z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších evropských muzeí. V jeho rozmanitých sbírkách se nachází více než 200 tisíc etnografických artefaktů, ale také historických fotografií, rukopisů, záznamů lidové hudby, filmů a videí týkajících se jak kulturní historie maďarské, tak i mezinárodní.
Scény, ve kterých jsou Langdon se Siennou pronásledováni podzemní kaplí v benátské bazilice svatého Marka se natáčely ve sklepeních pozoruhodného muzea Kiscelli v Budapešti. Muzeum Kiscelli, které se nachází na úbočí kopce v Budě, sestává z bývalého barokního kláštera a kostela. V průběhu desetiletí byla tato budova využívána také jako vojenská kasárna a lazaret, než ji v roce 1910 zakoupil vídeňský sběratel umění a výrobce nábytku Max Schmidt, který ji proměnil v luxusní sídlo. Schmidt ve své poslední vůli budovu i pozemek odkázal místnímu lidu pod podmínkou, že zde budou provozovány park a muzeum přístupné veřejnosti. Navzdory vážnému poškození v průběhu druhé světové války budova stále stojí a slouží jako pozoruhodné muzeum a umělecká galerie.
Děsivé a podivné scény, které se odehrávají v Langdonových vidinách, se natáčely v malebné uličce vedle budovy maďarské Státní opery. Budova maďarské Státní opery byla navržena Miklosem Yblem, významnou osobností maďarské architektury 19. století, a veřejnosti byla poprvé zpřístupněna v roce 1884. Budova v novorenesančním stylu s prvky baroka je vyzdobena mimo jiné obrazy a sochami předních postav maďarského umění. Po vizuální i akustické stránce je budapešťská opera považována za jeden z nejlepších operních sálů na světě. Maďarské národní muzeum zastoupilo Harvardovu univerzitu ve scénách, v nichž se Langdon snaží oživit své vzpomínky.
Maďarské národní muzeum je nejstarším veřejným muzeem v Maďarsku. Současná budova byla postavena v letech 1837 až 1847 a je skvělou ukázkou novoklasicistické architektury. Muzeum, založené před 200 lety, se věnuje maďarské historii a dodnes zůstává symbolem maďarské národní identity. Menší štáb se při natáčení vydal také do mýtického Istanbulu v Turecku, aby zde během jednoho víkendu natočil příjezd Langdona, Sinskeyové a Simse do ohromujícího chrámu Hagia Sofia, jinak též chrám Boží moudrosti.
Chrám Boží moudrosti býval chrámem, poté se z něj stala mešita a v současnosti slouží jako muzeum. Byl postaven v šestém století našeho letopočtu na příkaz byzantského císaře Justiniána a je jedinou budovou na světě, která sloužila celkem třem různým náboženstvím: pohanskému, ortodoxnímu křesťanskému a sunnitskému islámu.
Pod budovou se nacházejí rozsáhlé nádrže, o kterých historici tvrdí, že jsou tak rozlehlé, že by se do nich vešla celá loď. Tyto nádrže byly výtvarným týmem filmu Inferno vybudovány za účelem natáčení vyvrcholení celého filmu v budapešťských ateliérech.
Ačkoliv se řada scén z Florencie skutečně v tomto městě i natáčela, některé z nich byly natočeny v Budapešti, která ve filmu Florencii částečně zastoupila. Velice často se záběry, které se ve filmu odehrávají na jednom místě, natáčely v několika různých lokacích v různých městech, a na výtvarníkovi Peterovi Wenhamovi bylo, aby všechny tyto záběry působily zcela celistvým a jednotným dojmem.
Aby jedno město vypadalo jako město jiné, dohlížel na veškeré práce Wenham osobně. Některé z příkladů jeho práce jsou poměrně očividné, například přeměna nápisů a poznávacích značek na maďarských vozech za nápisy a značky italské - a jiné jsou mnohem nenápadnější. „Velice důležité bylo pouliční osvětlení,“ říká. „Ve florencii mají lampy železné držáky, které jsou zasazené do zdí, a dominantní ozdobné hroty. Na budovy také připevňujeme vnější žaluzie - kdokoliv, kdo navštívil Florencii, je viděl. Bylo pro nás velice důležité, aby byla iluze kompletní.“
Další iluze zahrnovala proměnu budapešťského etnografického muzea v italské prostory, v nichž je uložena Danteho posmrtná maska. Ačkoliv bylo natáčení na skutečném místě, kde je maska uložena zcela vyloučené, poznamenává Wenham, že fiktivní prostory byly pro potřeby příběhu tak jako tak vhodnější: „Ve skutečnosti se posmrtná maska nachází v dřevěné skříňce, vyložené červeným sametem,“ popisuje.
Vzhledem k tomu, že měl možnost vytvořit pro potřeby této scény prostory, které budou ve filmu působit lépe, mohl v budapešťském muzeu popustit uzdu své kreativitě. „Prostory samotné - šířka chodeb, průchody do dalších částí budovy - to vše působilo přesně tak, jak mělo.“ Co už ale tak docela správně nepůsobilo bylo novoklasicistická architektura Budapešti. „V Budapešti najdete nejrůznější architektonické styly, ale zcela jistě neobsahuje žádné italské prvky.“ Aby vše potřebám filmu vyhovělo, vytvořil Wenham muzeu pomyslný kostým. „Vynaložili jsme velké úsilí, abychom na stávajícím mramoru vytvořili jakousi ochrannou vrstvu, na kterou jsme mohli malovat, a posléze zase vše odstranili. Bylo to jako vytvořit muzeu zcela nový oděv.“
Budapešť dokázala zastoupit také Benátky, neboť zde Wenham vytvořil krypty, nacházející se pod bazilikou svatého Marka. „Z praktického hlediska je pochopitelné, že akčnější scény je lépe točit v dekoracích nebo exteriérech, které nejsou tak vzácné, jako bazilika samotná,“ říká. „Měli jsme možnost natáčet na balkonu baziliky, ale následné scény v sobě kombinují záběry z dekorací, vytvořených v ateliérech, a umělá pozadí. V Budapešti jsme objevili muzeum, které našim potřebám mohlo posloužit - jednalo se o velice prašné a chátrající místo a my zde položili novou podlahu, kterou jsme na základě pečlivé fotodokumentace vytvořili podle skutečné podlahy v kryptě. Pak jsme vybudovali zábradlí a také oltář pro církevní artefakty.“
Wenhamův tým vybudoval také podzemní nádrže pod chrámem Hagia Sofia. Pro potřeby příběhu je zde voda o něco hlubší než ve skutečnosti a Wenhamovy kulisy dle jeho odhadů zahrnují jen asi pětinu celkové rozlohy skutečných nádrží. S pomocí modrého plátna byl tým vizuálních efektů schopen zajistit, aby Wenhamovy kulisy působily patřičně rozlehle.
Wenham se také velice těsně podílel na návrhu sekvencí z „pekelné ulice“ - podivných scén, v nichž v Langdonově mysli ožívají výjevy z Danteho Pekla. „Vytvořili jsme velmi bizarní prostředí,“ popisuje. „Nenacházíme se v Evropě ani v Americe. Chtěli jsme, aby vše působilo jako obyčejná ulice s obyčejnými lidmi, dokud se nepodíváte trochu detailněji a nezjistíte, že je vše velice podivné. Auta jsou výhradně černá. Cedule na ulicích splývají s budovami samotnými. Silničáři, kteří opravují vozovku, u toho používají kopí, tak jako ti na Botticelliho nákresu pekla. Všechny tyhle podivnosti navozují dojem zdánlivě normální soudobé ulice, která se ale stává stále bizarnější s tím, jak stoupá zmatení Langdonovy mysli.“

DABING
V českém znění: Aleš Procházka - Tom Hanks (Robert Langdon), Marika Šoposká - Felicity Jones (Sienna Brooks), Tomáš Borůvka - Omar Sy (Bouchard), Ludvík Král - Irrfan Khan (Harry Sims), Hana Ševčíková - Sidse Babett Knudsen (Elizabeth Sinskeyová), Marek Libert - Ben Foster (Bertrand), Adéla Kubačáková - Ida Darvish (Marta), Irena Máchová - Ana Ularu (Vayetha), Ladislav Cigánek, Petr Gelnar, Bohuslav Kalva, Svatopluk Schuller, Jiří Valšuba
Překlad: Jan Zenáhlík
Dialogy: Pavlína Vojtová
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Martin Ženíšek
Režie: Alice Hurychová
Pro Sony Pictures vyrobila LS Productions - 2016

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 13.10.2016 Falcon
Premiéra USA: 28.10.2016 Sony Pictures
Premiéra Maďarsko: 13.10.2016 InterCom
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 15.2.2017 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 15.2.2017 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 21 080 582
Tržby celkem - $ 220 021 259
Návštěvnost v ČR 146 670
Náklady (Rozpočet) - $ 75 000 000

BONUSY DVD
• Vynechané a prodloužené scény
• Ron Howard: Režisérský deník
• Pohled na Langdona
• Darebný miliardář: Bertrand Zobrist
• Tohle je Sienna Brooks
• Inferno kolem světa
• Vize pekla

ROZLIŠENÍ Blu-ray

16:9 / 1920x1080p (FULL HD) / 1.85:1

český 5.1, anglický 5.1 AURO-3D®, maďarský 5.1, polský 5.1 VO, ruský 5.1

české, slovenské, anglické, arabské, bulharské, chorvatské, dánské, finské, řecké, hebrejské, maďarské, islandské, litevské, lotyšské, norské, polské, portugalské, rumunské, ruské, srbské, slovinské, švédské, turecké

 

FILMY V SÉRII
Šifra mistra Leonarda gastonrolinc.webnode.cz/news/a0273/
Mysteriózní / Thriller, USA / Malta, 2006
Režie: Ron Howard, Hrají: Tom Hanks, Audrey Tautou

Andělé a démoni gastonrolinc.webnode.cz/news/a0283/
Mysteriózní / Thriller, USA, 2009
Režie: Ron Howard, Hrají: Tom Hanks, Ewan McGregor

Inferno gastonrolinc.webnode.cz/news/a118/
Akční / Dobrodružný, USA / Maďarsko, 2016
Režie: Ron Howard, Hrají: Tom Hanks, Felicity Jones

 

Tvůrci a herci

Ron Howard (Režie), Brian Grazer (Produkce), Ron Howard (Produkce), Hans Zimmer (Hudba), Salvatore Totino (Kamera), Daniel P. Hanley (Střih), Tom Elkins (Střih), Nina Gold (Casting), Peter Wenham (Scénografie), Julian Day (Kostýmy), David Giammarco (Zvuk), Karen Cohen (Masky), Frances Hannon  (Masky), David Koepp (Scénář), Dan Brown (kniha) (Předloha), Tom Hanks (Herec), Felicity Jones (Herec), Omar Sy (Herec), Irrfan Khan (Herec), Sidse Babett Knudsen (Herec), Ben Foster (Herec), Ana Ularu (Herec), Paul Ritter (Herec), Fortunato Cerlino (Herec), Attila Árpa (Herec), Francesca Inaudi (Herec), Maria Grazia Mandruzzato (Herec), Philip Arditti (Herec), Vincent Riotta (Herec), Lili Gesler (Herec), Björn Freiberg (Herec)

 

2016/122/USA/Mysteriózní, Thriller