Love / Love (2015/130/Francie, Belgie/Drama, Erotický) 61%
18.07.2018 08:57
Zajímavost k filmu
- V scéne, v ktorej si Murphy prezerá fotografiu, v čase cca 49:43, sa v zábere objavil plagát, odkazujúci na film Salo o le 120 giornate di Sodoma (1975), od Piera Paola Pasoliniho.
- V Murphyho (Karl Glusman) pokoji, kde má schovány fotky Electry (Aomi Muyock), můžeme na stole zahlédnout model hotelu Love. Tento hotel jsme mohli vidět již v jiném filmu Gaspara Noého - Vejdi do prázdna (2009).
JEDNOU VĚTOU
„Něžný film o lásce."
OBSAH
LÁSKA stojí mimo dobro a zlo. LÁSKA je genetická potřeba. LÁSKA je změněný stav vědomí. LÁSKA je tvrdá droga. LÁSKA je duševní choroba. LÁSKA je mocenská hra. LÁSKA přesahuje lidské já. LÁSKA je oslepující světlo. LÁSKA je sperma, tekutiny a slzy. LÁSKA je vzrušující příběh o chlapci, dívce a DALŠÍ DÍVCE.(Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Problémem tohoto filmu je, že je sebestředný a samolibý, ale vezměme to od začátku. Uprostřed stojí muž, který se nachází ve vztahu, jež ho nenaplňuje a tento muž by mohl symbolizovat mnohé z nás. Sledujeme jeho prožívání vztahové minulosti, která se točí především kolem sexuální minulosti, ztotožňujeme se s jeho vzpomínkami na cosi dokonalého, co měl, ale už nelze obnovit. Jeho charakter je reálný a musím říct, že spousta pocitů je zachycena velice působivě a pravdivě. Tím se tedy dostávám k tomu, že Láska Gaspara Noé není jen porno s příběhem, naopak je to film, v němž lze nalézt hluboké sdělení, ovšem on ho ve své nabubřelosti utopil v přehršli erotických scén. Ty plní svou funkci pouze zkraje, později už se jedná o prostou samoúčelnost, snahu šokovat a tedy zbytečné protahují film, jehož poslání by lépe vyniklo v prostoru 90 minut... (H345D) 3*
Za mě určitě nejlepší Gaspar Noé. Bavili mě tu odkazy na SÁM PROTI VŠEM (velké titulky i Murphyho komentáře), vyumělkovaná kontroverznost, která tu vlastně není, bavila mě přirozeně zobrazená erotika i Satieho hudba jako hlavní téma. Jen bych tomu sundal zhruba 20 minut a bylo by to za plných pět. Kdo chce vidět na svoji dobu skutečně kontroverzní erotický film o milostné závislosti by si měl pustit AI NO CORRIDA. (Movie) 4*
Extrémní režisér Gaspar Noé už publikum v minulosti solidně rozložil: třeba když nechal análně znásilnit Monicu Bellucci. Nyní přichází s velmi osobním snímkem, plným sexuální otevřenosti i filosofického plácání. On je takové sebelítostivé přerostlé dítě, ona tajemná a komplikovaná experimentátorka. Spolu s jeho současnou partnerkou tvoří prostý milostný trojúhelník. Ač jak se to vezme, protože on celou dobu vzpomíná na živočišnou lásku svého života. Vše je tak vyprávěné hlavním hrdinou, který je divákovi předkládaný v nelineární síti flashbacků. Jenže celé je to docela chladné, chybí cit, provokace je diskutabilní. Není to prvoplánové, ale ani nějak „přitažlivé“. Láskou si projdeme od počáteční zamilovanosti, přes žárlivost, chyby, omluvy, usmiřování v posteli. K postavám máme daleko, ústřední sebestředné telátko si navíc žádný soucit nezaslouží. V poslední době stejně otevřený Klip, Nymfomanka od Triera nebo vztah dvou tápajících duší v Život Adele měly své slabší momenty, ale třeba poslední jmenované drama bylo nesmírně civilní, nepřikrášlené, přirozené. A umělo pracovat na rozdíl od Love s emocemi. Ve výsledku taková melancholická prázdnota. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Režisér Gaspar Noé už v minulosti rozložil evropské filmové festivaly Zvráceným (2002) a Vejdi do prázdna (2009). Ve své provokaci není tak sofistikovaný jako jiná persóna popuzující festival v Cannes, Lars von Trier. Noé je živočišný, přímočarý, emocionální, a proto si pro svůj nejnovější projekt nemohl dovolit Áčkové herce, jací účinkovali v Trierových Nymfomankách (2013). Tvůrce nepojí jen kontroverze, jaké jejich filmy vyvolávají. Oba se během své kariéry pokoušeli zušlechtit pornografii k lepším estetickým kvalitám, Trier zmíněnou Nymfomankou a produkční společností Puzzy Power a Noé sexuálními výjevy ve svých celovečerních filmech. Love (2015) představuje vrchol těchto pokusů učinit z pornografie nástroj autorského vyjádření pro širší publikum.
Příběh o zapovězeném pornofilmu, který odvážní režiséři v 21. století oprášili a udělali z něj umění, ale selhává s přihlédnutím k historii kinematografie. Už před 40 lety vznikaly formálně vyspělé „artové“ pornografické filmy, jen se samozřejmě nikdy nestaly jednotným proudem. V Americe úřadovali na hranici pornografie a mainstreamu schopní režiséři Radley Metzger a Chuck Vincent, ve Francii natáčel společensky a politicky angažované pornofilmy Claude Mulot. Nagisa Óšima, přední tvůrce japonské nové vlny, stvořil v roce 1976 brilantní a sexuálně explicitní Korida lásky. Jen na rozdíl od dneška tyto filmy zrovna netiskly vstupenky na nejznámější filmové festivaly. Ve svém estetizujícím pojetí pohlavního styku každopádně není Noého Love nikterak objevný.
Love je vyprávěn z pohledu amerického studenta Murphyho (Karl Glusman). Nešťastně žije s mladičkou ženou (Klara Kristin) a ročním synem v malém bytě v Paříži a hledá ve vzpomínkách místo, kde se jeho život zvrtnul k horšímu. Když před lety chodil s Electrou (Aomi Muyock), necítil se jako v kleci. O to bolestnější je zjištění, že se jeho bývalá přítelkyně zrovna ztratila. Při vzpomínání na Electru si znovu uvědomí, jak moc ji miloval a jak vzrušující bylo jejich soužití.
Ačkoli Noé natáčí své filmy vždy s několikaletými prodlevami, jeho styl zůstává jedinečný a snadno identifikovatelný. Ve vyprávění Love používá vnitřní monology jako v Sám proti všem (1998), záběry odděluje půl vteřinou temnoty a často je snímá zpoza postavy jako ve Vejdi do prázdna. V nejexplicitnějších scénách ponechává kameru statickou jako ve Zvráceném. Nebojí se s médiem experimentovat narativně (zpřeházený syžet, vyprávění pozpátku) a technicky (průlety kamerou ve Vejdi do prázdna, 3D rozměr v Love). Naprosto nezbytnou součástí jeho štábu se stal kameraman Benoît Debie, který snímal i Love.
Love je Noého patrně nejosobnějším filmem a není to dáno tím, že se v něm mísí stylistika celé jeho dosavadní tvorby. Zdá se, že se více než kdy předtím snaží vybudovat jakousi osobní mytologii – sebereflexivně odkazuje na svůj život, kariéru a nesplněné sny. Ve filmu si sám zahrál vedlejší roli majitele galerie jménem Noé, s kterým se Electra v minulosti stýkala. Syna hlavního hrdiny zase pojmenoval Gaspar a prostřednictvím Murphyho nás zpravuje o svém filmovém vkusu. Jako aspirujícího filmaře ho nechává hovořit o 2001: Vesmírná odysea (1968) jako o jeho nejoblíbenějším filmu, vkládá hrdinovi do úst evidentně vlastní touhy („Chci natočit film, ve kterém bude autentická láska i sex!“) a byt vylepil plakáty na Zrození národa (1915), Vraha mezi námi (1931), Andy Warhol’s Frankenstein (1973) nebo Taxikáře (1976). Vyvstává otázka: naprášil na sebe tímto buřič Noé skutečnost, že považuje lásku za vrchol lidské existence?
Love je každopádně kontroverzní zobrazením nesimulovaného sexu a už první záběr funguje jako rána do nosu, která vyzývá všechny slabší povahy k opuštění kinosálu. Po zbytek stopáže otevřenost nepoleví. Paralelně k erotickým scénám také skládáme dohromady životní příběh hlavního hrdiny, který je prezentován v nelineární síti flashbacků. Sestavení komplexní představy, jaký byl jeho vztah k Electře, se stane hybnou silou. Sex je stále přítomen, ale málokdy je do vyprávění včleněn s jiným účelem, než demonstrovat momentální stav Murphyho a Electřina vztahu.
Je to sice vyspělejší než chabě motivované sexuální scény v pornofilmech, vzhledem k Noého způsobu fragmentárního vyprávění a prosté charakterizaci postav jsou však scény dost jednotvárné. Murphy se velmi záhy projeví jako sebelítostivý pokrytec a Electra jako nepochopená tajemná bytost, v souladu s hrdinovým mužským pohledem. Jejich soužití je vzrušující, experimentální, poté vždy rozpačitě nenaplňující. Máme brát jako lidskou tragédii, že se jejich vztah rozpadl?
Když přijde čas vypovídat se z erotických výstřelků, pokouší se Noé poprvé v životě o filosofické dialogy. Je udivující, jak banální moudra postavy pronáší. Progresivní auteur Noé se jako scenárista ukazuje dost neschopný. Nepodrží ho ani herci, jejichž mluvený projev je v nejlepším případě dostačující. Uznání si samozřejmě zaslouží za odvahu provádět před kamerou vše. Morální hledisko věci ponechme stranou.
V případě Love si Noé nemohl dovolit formálně kouzlit jako v minulých filmech. Jednak byl limitován rozpočtem ve výši pouhých tří milionů eur a intimní podstata tématu postavy odsouvá více do soukromí a temnoty. Kameraman Benoît Debie se ale i tak postaral o úchvatné obrazy a stvrdil, že je v současnosti zřejmě nejlepší volbou pro zachycení atmosféry nočních klubů. Vizuálně nejpůsobivější scéna je návštěva swingers party v tlumeném rudém osvětlení. V ní Noé připomíná, že je také skvělým hudebním dramaturgem. V tomto případě užil elektronické hudby Johna Carpentera z Přepadení 13. okrsku (1976) a zároveň tak vzdal hold dalšímu svému vzoru.
Temnota 3D obrazu neprospívá, Noé si ale dokáže pohrát s hloubkou ostrosti a ve dvou třech záběrech rozesměje dětinskostí ukázaných oplzlostí. Ani touto snahou se Love nestává experimentálním filmem roku. Pověst ho předchází, až na zobrazení intimit je vlastně konzervativní, ať už formálně (zejména v porovnání s Vejdi do prázdna), nebo myšlenkově. Že je láska nejkrásnější věcí a rozchody bolestivé, je zpráva, jakou nás kinematografie krmí odnepaměti, a Noé k ní moc nepřidává.
O FILMU
1. leden, časně ráno. Zvoní telefon. Murphy se probouzí vedle své mladé manželky a dvouletého dítěte. Pouští si záznamník: Electřina matka, starostmi úplně bez sebe chce vědět, jestli nemá nějaké zprávy o její dceři. Electra se už dlouho pohřešuje. Má strach, že se jí přihodilo něco ošklivého. Během nekonečného deštivého dne zůstává Murphy sám doma a vzpomíná na největší lásku svého života, na dva roky s Electrou. Spalující vášeň plnou příslibů, hrátek, excesů a přehmatů…
Poznámka režiséra
Léta sním o tom, že natočím film, který by věrně zachycoval vášeň mladého zamilovaného páru i se všemi fyzickými i citovými výstřelky. „Šílenou zamilovanost“, esenci mých vlastních zážitků i prožitků mých přátel. Současné melodrama, které obsahuje řadu milostných scén a které ignoruje směšný diktát, podle nějž v žádném normálním filmu nemohou být otevřené erotické scény, i když se všichni milujeme rádi. Chtěl jsem točit to, co si filmový svět sám dovolí jen zřídka, ať už z komerčních nebo právních důvodů: chtěl jsem natočit zamilovanost v celé její živočišnosti. Odsud totiž u většiny párů přitažlivost pramení. Mým východiskem bylo ukázat intenzivní vášeň jako něco přirozeného - animálního, hravého, veselého, bolestného. Na rozdíl od mých dosavadních filmů není o ničem jiném než o citovém násilí a milostné extázi.
Navzdory skromnému rozpočtu jsme díky nejmodernějším kamerám tento barevný film ve formátu CinemaScope mohli natočit jako 3D film. Doufám, že jsem tak vytvořil intenzivnější zážitek, který dokáže diváka více vtáhnout. Už léta mě fascinovaly trojrozměrné obrazy a nafotil jsem nekonečné množství 3D fotek, analogových i digitálních. Ve hře je mnohem víc a zážitek je výrazně znepokojivější, filmujete-li milovanou osobu, která umírá. Když se později vracíte k natočeným záběrům, máte pocit, že jste uvnitř malé krabičky zachytili část člověka, skoro jako by žil. Trojrozměrný obraz vám dává pocit, jakkoli dětinský a nelogický, že jste zachytili okamžik v minulosti mnohem lépe, než kdy dokážete pomocí obyčejného dvojrozměrného obrazu. Protože tento film vypráví příběh ztracené lásky, měl jsem pocit, že 3D zobrazení umožní divákovi, aby se více ztotožnil s hlavní postavou a jeho nostalgickým rozpoložením. Stejně tak mluvený komentář a výběr hudby dokáže lépe zobrazit emoční selhání protagonisty, který se ztrácí ve svých činech i myšlenkách.
Ještě více než v mých předchozích filmech za výsledek vděčím odvaze a důvěře herců: Aomi, Klary a Karla, kteří s radostí souhlasili, že se ujmou tří hlavních rolí. Díky jejich odhodlání, talentu a charizmatu, je nakonec film Love stokrát lepší, než v co jsem vůbec doufal. Pokud jde o samotnou existenci filmu, vděčím jedinečnému Maravalovi, že budete mít příležitost shlédnout jej na velkém plátně a v 3D.
Ze všech mých filmů ukazuje tento nejvíc z toho, co jsem dokázal zjistit o lidské existenci, a je zároveň tím nejmelancholičtějším. A je mi velkým potěšením, že se s vámi mohu podělit o tento krátký tunel radostí a extáze, zvratů a přehmatů.
DABING
V českém znění: -
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.9.2015 Aerofilms
Premiéra USA: 30.10.2015
Premiéra Francie: 15.7.2015 Wild Bunch Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 29.1.2016 Bohemia MP
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 151 124
Tržby celkem - $ 860 896
Návštěvnost v ČR 9 499
Náklady (Rozpočet) - $ 2 900 000
EUR 2 550 000
„Něžný film o lásce."
OBSAH
LÁSKA stojí mimo dobro a zlo. LÁSKA je genetická potřeba. LÁSKA je změněný stav vědomí. LÁSKA je tvrdá droga. LÁSKA je duševní choroba. LÁSKA je mocenská hra. LÁSKA přesahuje lidské já. LÁSKA je oslepující světlo. LÁSKA je sperma, tekutiny a slzy. LÁSKA je vzrušující příběh o chlapci, dívce a DALŠÍ DÍVCE.(Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Problémem tohoto filmu je, že je sebestředný a samolibý, ale vezměme to od začátku. Uprostřed stojí muž, který se nachází ve vztahu, jež ho nenaplňuje a tento muž by mohl symbolizovat mnohé z nás. Sledujeme jeho prožívání vztahové minulosti, která se točí především kolem sexuální minulosti, ztotožňujeme se s jeho vzpomínkami na cosi dokonalého, co měl, ale už nelze obnovit. Jeho charakter je reálný a musím říct, že spousta pocitů je zachycena velice působivě a pravdivě. Tím se tedy dostávám k tomu, že Láska Gaspara Noé není jen porno s příběhem, naopak je to film, v němž lze nalézt hluboké sdělení, ovšem on ho ve své nabubřelosti utopil v přehršli erotických scén. Ty plní svou funkci pouze zkraje, později už se jedná o prostou samoúčelnost, snahu šokovat a tedy zbytečné protahují film, jehož poslání by lépe vyniklo v prostoru 90 minut... (H345D) 3*
Za mě určitě nejlepší Gaspar Noé. Bavili mě tu odkazy na SÁM PROTI VŠEM (velké titulky i Murphyho komentáře), vyumělkovaná kontroverznost, která tu vlastně není, bavila mě přirozeně zobrazená erotika i Satieho hudba jako hlavní téma. Jen bych tomu sundal zhruba 20 minut a bylo by to za plných pět. Kdo chce vidět na svoji dobu skutečně kontroverzní erotický film o milostné závislosti by si měl pustit AI NO CORRIDA. (Movie) 4*
Extrémní režisér Gaspar Noé už publikum v minulosti solidně rozložil: třeba když nechal análně znásilnit Monicu Bellucci. Nyní přichází s velmi osobním snímkem, plným sexuální otevřenosti i filosofického plácání. On je takové sebelítostivé přerostlé dítě, ona tajemná a komplikovaná experimentátorka. Spolu s jeho současnou partnerkou tvoří prostý milostný trojúhelník. Ač jak se to vezme, protože on celou dobu vzpomíná na živočišnou lásku svého života. Vše je tak vyprávěné hlavním hrdinou, který je divákovi předkládaný v nelineární síti flashbacků. Jenže celé je to docela chladné, chybí cit, provokace je diskutabilní. Není to prvoplánové, ale ani nějak „přitažlivé“. Láskou si projdeme od počáteční zamilovanosti, přes žárlivost, chyby, omluvy, usmiřování v posteli. K postavám máme daleko, ústřední sebestředné telátko si navíc žádný soucit nezaslouží. V poslední době stejně otevřený Klip, Nymfomanka od Triera nebo vztah dvou tápajících duší v Život Adele měly své slabší momenty, ale třeba poslední jmenované drama bylo nesmírně civilní, nepřikrášlené, přirozené. A umělo pracovat na rozdíl od Love s emocemi. Ve výsledku taková melancholická prázdnota. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Režisér Gaspar Noé už v minulosti rozložil evropské filmové festivaly Zvráceným (2002) a Vejdi do prázdna (2009). Ve své provokaci není tak sofistikovaný jako jiná persóna popuzující festival v Cannes, Lars von Trier. Noé je živočišný, přímočarý, emocionální, a proto si pro svůj nejnovější projekt nemohl dovolit Áčkové herce, jací účinkovali v Trierových Nymfomankách (2013). Tvůrce nepojí jen kontroverze, jaké jejich filmy vyvolávají. Oba se během své kariéry pokoušeli zušlechtit pornografii k lepším estetickým kvalitám, Trier zmíněnou Nymfomankou a produkční společností Puzzy Power a Noé sexuálními výjevy ve svých celovečerních filmech. Love (2015) představuje vrchol těchto pokusů učinit z pornografie nástroj autorského vyjádření pro širší publikum.
Příběh o zapovězeném pornofilmu, který odvážní režiséři v 21. století oprášili a udělali z něj umění, ale selhává s přihlédnutím k historii kinematografie. Už před 40 lety vznikaly formálně vyspělé „artové“ pornografické filmy, jen se samozřejmě nikdy nestaly jednotným proudem. V Americe úřadovali na hranici pornografie a mainstreamu schopní režiséři Radley Metzger a Chuck Vincent, ve Francii natáčel společensky a politicky angažované pornofilmy Claude Mulot. Nagisa Óšima, přední tvůrce japonské nové vlny, stvořil v roce 1976 brilantní a sexuálně explicitní Korida lásky. Jen na rozdíl od dneška tyto filmy zrovna netiskly vstupenky na nejznámější filmové festivaly. Ve svém estetizujícím pojetí pohlavního styku každopádně není Noého Love nikterak objevný.
Love je vyprávěn z pohledu amerického studenta Murphyho (Karl Glusman). Nešťastně žije s mladičkou ženou (Klara Kristin) a ročním synem v malém bytě v Paříži a hledá ve vzpomínkách místo, kde se jeho život zvrtnul k horšímu. Když před lety chodil s Electrou (Aomi Muyock), necítil se jako v kleci. O to bolestnější je zjištění, že se jeho bývalá přítelkyně zrovna ztratila. Při vzpomínání na Electru si znovu uvědomí, jak moc ji miloval a jak vzrušující bylo jejich soužití.
Ačkoli Noé natáčí své filmy vždy s několikaletými prodlevami, jeho styl zůstává jedinečný a snadno identifikovatelný. Ve vyprávění Love používá vnitřní monology jako v Sám proti všem (1998), záběry odděluje půl vteřinou temnoty a často je snímá zpoza postavy jako ve Vejdi do prázdna. V nejexplicitnějších scénách ponechává kameru statickou jako ve Zvráceném. Nebojí se s médiem experimentovat narativně (zpřeházený syžet, vyprávění pozpátku) a technicky (průlety kamerou ve Vejdi do prázdna, 3D rozměr v Love). Naprosto nezbytnou součástí jeho štábu se stal kameraman Benoît Debie, který snímal i Love.
Love je Noého patrně nejosobnějším filmem a není to dáno tím, že se v něm mísí stylistika celé jeho dosavadní tvorby. Zdá se, že se více než kdy předtím snaží vybudovat jakousi osobní mytologii – sebereflexivně odkazuje na svůj život, kariéru a nesplněné sny. Ve filmu si sám zahrál vedlejší roli majitele galerie jménem Noé, s kterým se Electra v minulosti stýkala. Syna hlavního hrdiny zase pojmenoval Gaspar a prostřednictvím Murphyho nás zpravuje o svém filmovém vkusu. Jako aspirujícího filmaře ho nechává hovořit o 2001: Vesmírná odysea (1968) jako o jeho nejoblíbenějším filmu, vkládá hrdinovi do úst evidentně vlastní touhy („Chci natočit film, ve kterém bude autentická láska i sex!“) a byt vylepil plakáty na Zrození národa (1915), Vraha mezi námi (1931), Andy Warhol’s Frankenstein (1973) nebo Taxikáře (1976). Vyvstává otázka: naprášil na sebe tímto buřič Noé skutečnost, že považuje lásku za vrchol lidské existence?
Love je každopádně kontroverzní zobrazením nesimulovaného sexu a už první záběr funguje jako rána do nosu, která vyzývá všechny slabší povahy k opuštění kinosálu. Po zbytek stopáže otevřenost nepoleví. Paralelně k erotickým scénám také skládáme dohromady životní příběh hlavního hrdiny, který je prezentován v nelineární síti flashbacků. Sestavení komplexní představy, jaký byl jeho vztah k Electře, se stane hybnou silou. Sex je stále přítomen, ale málokdy je do vyprávění včleněn s jiným účelem, než demonstrovat momentální stav Murphyho a Electřina vztahu.
Je to sice vyspělejší než chabě motivované sexuální scény v pornofilmech, vzhledem k Noého způsobu fragmentárního vyprávění a prosté charakterizaci postav jsou však scény dost jednotvárné. Murphy se velmi záhy projeví jako sebelítostivý pokrytec a Electra jako nepochopená tajemná bytost, v souladu s hrdinovým mužským pohledem. Jejich soužití je vzrušující, experimentální, poté vždy rozpačitě nenaplňující. Máme brát jako lidskou tragédii, že se jejich vztah rozpadl?
Když přijde čas vypovídat se z erotických výstřelků, pokouší se Noé poprvé v životě o filosofické dialogy. Je udivující, jak banální moudra postavy pronáší. Progresivní auteur Noé se jako scenárista ukazuje dost neschopný. Nepodrží ho ani herci, jejichž mluvený projev je v nejlepším případě dostačující. Uznání si samozřejmě zaslouží za odvahu provádět před kamerou vše. Morální hledisko věci ponechme stranou.
V případě Love si Noé nemohl dovolit formálně kouzlit jako v minulých filmech. Jednak byl limitován rozpočtem ve výši pouhých tří milionů eur a intimní podstata tématu postavy odsouvá více do soukromí a temnoty. Kameraman Benoît Debie se ale i tak postaral o úchvatné obrazy a stvrdil, že je v současnosti zřejmě nejlepší volbou pro zachycení atmosféry nočních klubů. Vizuálně nejpůsobivější scéna je návštěva swingers party v tlumeném rudém osvětlení. V ní Noé připomíná, že je také skvělým hudebním dramaturgem. V tomto případě užil elektronické hudby Johna Carpentera z Přepadení 13. okrsku (1976) a zároveň tak vzdal hold dalšímu svému vzoru.
Temnota 3D obrazu neprospívá, Noé si ale dokáže pohrát s hloubkou ostrosti a ve dvou třech záběrech rozesměje dětinskostí ukázaných oplzlostí. Ani touto snahou se Love nestává experimentálním filmem roku. Pověst ho předchází, až na zobrazení intimit je vlastně konzervativní, ať už formálně (zejména v porovnání s Vejdi do prázdna), nebo myšlenkově. Že je láska nejkrásnější věcí a rozchody bolestivé, je zpráva, jakou nás kinematografie krmí odnepaměti, a Noé k ní moc nepřidává.
O FILMU
1. leden, časně ráno. Zvoní telefon. Murphy se probouzí vedle své mladé manželky a dvouletého dítěte. Pouští si záznamník: Electřina matka, starostmi úplně bez sebe chce vědět, jestli nemá nějaké zprávy o její dceři. Electra se už dlouho pohřešuje. Má strach, že se jí přihodilo něco ošklivého. Během nekonečného deštivého dne zůstává Murphy sám doma a vzpomíná na největší lásku svého života, na dva roky s Electrou. Spalující vášeň plnou příslibů, hrátek, excesů a přehmatů…
Poznámka režiséra
Léta sním o tom, že natočím film, který by věrně zachycoval vášeň mladého zamilovaného páru i se všemi fyzickými i citovými výstřelky. „Šílenou zamilovanost“, esenci mých vlastních zážitků i prožitků mých přátel. Současné melodrama, které obsahuje řadu milostných scén a které ignoruje směšný diktát, podle nějž v žádném normálním filmu nemohou být otevřené erotické scény, i když se všichni milujeme rádi. Chtěl jsem točit to, co si filmový svět sám dovolí jen zřídka, ať už z komerčních nebo právních důvodů: chtěl jsem natočit zamilovanost v celé její živočišnosti. Odsud totiž u většiny párů přitažlivost pramení. Mým východiskem bylo ukázat intenzivní vášeň jako něco přirozeného - animálního, hravého, veselého, bolestného. Na rozdíl od mých dosavadních filmů není o ničem jiném než o citovém násilí a milostné extázi.
Navzdory skromnému rozpočtu jsme díky nejmodernějším kamerám tento barevný film ve formátu CinemaScope mohli natočit jako 3D film. Doufám, že jsem tak vytvořil intenzivnější zážitek, který dokáže diváka více vtáhnout. Už léta mě fascinovaly trojrozměrné obrazy a nafotil jsem nekonečné množství 3D fotek, analogových i digitálních. Ve hře je mnohem víc a zážitek je výrazně znepokojivější, filmujete-li milovanou osobu, která umírá. Když se později vracíte k natočeným záběrům, máte pocit, že jste uvnitř malé krabičky zachytili část člověka, skoro jako by žil. Trojrozměrný obraz vám dává pocit, jakkoli dětinský a nelogický, že jste zachytili okamžik v minulosti mnohem lépe, než kdy dokážete pomocí obyčejného dvojrozměrného obrazu. Protože tento film vypráví příběh ztracené lásky, měl jsem pocit, že 3D zobrazení umožní divákovi, aby se více ztotožnil s hlavní postavou a jeho nostalgickým rozpoložením. Stejně tak mluvený komentář a výběr hudby dokáže lépe zobrazit emoční selhání protagonisty, který se ztrácí ve svých činech i myšlenkách.
Ještě více než v mých předchozích filmech za výsledek vděčím odvaze a důvěře herců: Aomi, Klary a Karla, kteří s radostí souhlasili, že se ujmou tří hlavních rolí. Díky jejich odhodlání, talentu a charizmatu, je nakonec film Love stokrát lepší, než v co jsem vůbec doufal. Pokud jde o samotnou existenci filmu, vděčím jedinečnému Maravalovi, že budete mít příležitost shlédnout jej na velkém plátně a v 3D.
Ze všech mých filmů ukazuje tento nejvíc z toho, co jsem dokázal zjistit o lidské existenci, a je zároveň tím nejmelancholičtějším. A je mi velkým potěšením, že se s vámi mohu podělit o tento krátký tunel radostí a extáze, zvratů a přehmatů.
DABING
V českém znění: -
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.9.2015 Aerofilms
Premiéra USA: 30.10.2015
Premiéra Francie: 15.7.2015 Wild Bunch Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 29.1.2016 Bohemia MP
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 151 124
Tržby celkem - $ 860 896
Návštěvnost v ČR 9 499
Náklady (Rozpočet) - $ 2 900 000
EUR 2 550 000
Tvůrci a herci
Gaspar Noé (Režie), Brahim Chioua (Produkce), Vincent Maraval (Produkce), Lourenço Sant'Anna (Produkce), Rodrigo Teixeira (Produkce), Edouard Weil (Produkce), Gaspar Noé (Produkce), Benoît Debie (Hudba), Denis Bedlow (Kamera), Gaspar Noé (Kamera), Samantha Benne (Střih), Eugenie Lavieille (Casting), Samantha Benne (Scénografie), - (Kostýmy), Ken Yasumoto (Zvuk), Clarisse Domine (Masky), Gaspar Noé (Scénář), Karl Glusman (Herec), Klara Kristin (Herec), Aomi Muyock (Herec), Gaspar Noé (Herec), Benoît Debie (Herec), Vincent Maraval (Herec)
2015/130/Francie, Belgie/Drama, Erotický
- V scéne, v ktorej si Murphy prezerá fotografiu, v čase cca 49:43, sa v zábere objavil plagát, odkazujúci na film Salo o le 120 giornate di Sodoma (1975), od Piera Paola Pasoliniho.
- V Murphyho (Karl Glusman) pokoji, kde má schovány fotky Electry (Aomi Muyock), můžeme na stole zahlédnout model hotelu Love. Tento hotel jsme mohli vidět již v jiném filmu Gaspara Noého - Vejdi do prázdna (2009).
Odkazy
-