Fénix / Phoenix (2014/98/Německo, Polsko/Drama) 70%
17.07.2018 11:41
JEDNOU VĚTOU
„Vizuálně podmanivý thriller z poválečného Berlína."
OBSAH
Červen 1945. Domů do Berlína se vrací zraněná a zjizvená Nelly, která přežila Osvětim. Společnost jí dělá Lene, zaměstnankyně Židovské agentury a Nellyina kamarádka z předválečných dob. Nelly se ještě zcela nezotavila po operaci tváře a navzdory Leniným varováním se vydává hledat svého manžela Johnnyho, životní lásku, který ji odmítl opustit a dlouho ji chránil před nacistickým pronásledováním. Nellyina rodina zahynula během holokaustu. Johnny je přesvědčen, že nepřežila ani jeho manželka. Když ho Nelly konečně najde, Johnny vidí jen ženu, která ho znepokojuje svou podobou s Nelly a odmítá uvěřit, že jde skutečně o jeho ženu. V naději, že tak získá dědictví její rodiny, navrhuje Nelly, aby na sebe vzala identitu jeho zesnulé ženy. Nelly souhlasí a ujímá se role sebe sama. Chce zjistit, jestli ji Johnny miloval i to, jestli ji zradil. Nelly chce svůj někdejší život zpět.(AČFK)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. (Malarkey) 3*
Zatímco filmu Barbara jsem vyčítal až extremní dějovou a postavovou nedoslovnost, tady mě na Christiana přišla až přílišná doslovnost a to jak v dialozích, tak záběrech. Film však disponuje ještě jedním záporem a to naprosto nevěrohodným chováním hlavních postav vůči v sobě v kontextu s danou situací. Ještě mně pobavilo jak Johnny v okamžiku nemusel chodit do práce dělat číšnika a měl čas na vše ostatní. Navic Ronald Zehrfeld pro mě není žádný herec, fakt sorry jako, tady byl sice lepší než v Braboře, ale to proto, že v ní byl naprosto katasrofální, alespon, že Nina odehrála kvalitku. (Enšpígl) 3*
Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Někdy se film líbí, někdy se nelíbí. Někdy si to ujasníme po pěti minutách, někdy se nerozhodneme ani po letech a opětovných zhlédnutích. Aspirantem na takový kus může být Fénix, o jehož výsledném hodnocení nejsem rozhodnutý ještě ani teď, když začínám psát recenzi, a je velmi nepříjemné vědět, že k nějakému číslu budu muset dojít.
Za prvé: příběhy z druhé světové jsou okoukané. Na stranu druhou jich nikdy nebude dost. Jak postupuje doba, naše reflexe téhle události se mění a nejvíc o tom ví právě Němci, kteří si s sebou táhnou už sedmdesát let kříž, který neztrácí na váze. Můžeme si stěžovat, že z holokaustu se stal byznys, faktem ale ještě pěkně dlouho bude, že tahle událost zůstává natolik živá, že není možné zastavit přísun nových knih i snímků jen proto, že „už jich bylo moc“.
Dalším způsobem, jak se vypořádat z minulostí, se stává i Fénix Christiana Petzolda. Vypráví o ženě (Nina Hoss), jež se s vážně poškozenou hlavou a tváří vrací z koncentračního tábora, aby po plastické operaci a zásadní změně vzhledu nastartovala nový život. Cílem je sebrat dědictví po zavražděných příbuzných a vyrazit do Palestiny postavit nový židovský stát. Hoss však chce nejprve vypátrat svého muže (Ronald Zehrfeld), kterého stále miluje, ačkoliv se dozvídá, že zatčena a poslána do koncentráku byla nejspíš na základě jeho udání. Manžela najde, jenže ji nepoznává (a myslí si, že v lágru umřela). Všimne si však "podobnosti" a přemluví ji, aby se vydávala vlastně sama za sebe, vybrala dědictví a rozdělila se s ním půl napůl. Většina děje se odehrává ve chvíli, kdy Zehrfeld učí Hossovou (která mu „lišácky“ pravdu neřekne), jak být sama sebou, aby všechny oklamala.
Tento námět je zároveň velmi působivý, protože nabízí úžasné emocionální veletoče, ale stejnou měrou stupidní. Představa, že muž po roce odloučení nepozná svou manželku jen proto, že vypadá trochu jinak v obličeji, je skousnutelná leda v rodině Renéé Zellweger. Snad by šlo uvěřit, že jde o jakýsi následek traumatu a viny, jenže v situaci, kdy se Zehrfeld snaží Hossovou co nejvíc přiblížit obrazu jí samé před pár měsíci, aniž by mu to docvaklo, prostě nejde přijmout. Coby hudebník by určitě poznal hlas své partnerky/zpěvačky i bez zpěvu...
Je až příliš snadné snímek na základě nesmyslné premisy odsoudit a vysmát se mu. Jenže by to taky mohla být ukrutná škoda, protože zahráno i zrežírováno je tohle divadýlko skvěle. Ohánění se Hitchockem, noirem a technicolorem sice bude možná maličko chtěné, a německé Vertigo, jak si přejí tvůrci i někteří recenzenti, bych z Fénixe nedělal. Faktem ale je, že tahle konfrontace ženy, jež ztratila tvář fyzicky, a muže, který ji nejspíš ztratil vnitřně, má něco do sebe. Pokud se přes námět přeneseme a vnímáme ho čistě modelově, může nám tohle drama opravdu něco dát – vlastně i něco nového, a to tu u filmu z druhé světové dlouho nebylo.
Ocenění:
2014 - Christian Petzold (Cena FIPRESCI)
2014 - Christian Petzold (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2015 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Marika Šoposká, Jakub Saic - Ronald Zehrfeld (Johnny Lenz), René Slováčková - Nina Kunzendorf (Lene Winterová), Kateřina Petrová - Kirsten Block (hostinská), Dana Pešková - Imogen Kogge (Elisabeth), Svatopluk Schuller - Michael Maertens (doktor), Ivo Novák, Klára Sochorová, Vojtěch Hájek, Adéla Kubačáková, Petr Burian, Zbyšek Horák, Jaroslav Horák, Otto Rošetzký a další
Překlad: Renáta Mlíkovská
Zvuk: Jaroslav Novák
Produkce: Ondřej Černý
Dialogy a režie: Jiří Balcárek
Pro HBO vyrobila společnost SDI Media v roce 2016.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 26.2.2015 AČFK
Premiéra USA: 2.2.2015 (Berlin and Beyond Film Festival)
Premiéra Německo: 25.9.2014 Piffl-Medien
Premiéra Polsko: 26.6.2015 Aurora
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 5 600 000
„Vizuálně podmanivý thriller z poválečného Berlína."
OBSAH
Červen 1945. Domů do Berlína se vrací zraněná a zjizvená Nelly, která přežila Osvětim. Společnost jí dělá Lene, zaměstnankyně Židovské agentury a Nellyina kamarádka z předválečných dob. Nelly se ještě zcela nezotavila po operaci tváře a navzdory Leniným varováním se vydává hledat svého manžela Johnnyho, životní lásku, který ji odmítl opustit a dlouho ji chránil před nacistickým pronásledováním. Nellyina rodina zahynula během holokaustu. Johnny je přesvědčen, že nepřežila ani jeho manželka. Když ho Nelly konečně najde, Johnny vidí jen ženu, která ho znepokojuje svou podobou s Nelly a odmítá uvěřit, že jde skutečně o jeho ženu. V naději, že tak získá dědictví její rodiny, navrhuje Nelly, aby na sebe vzala identitu jeho zesnulé ženy. Nelly souhlasí a ujímá se role sebe sama. Chce zjistit, jestli ji Johnny miloval i to, jestli ji zradil. Nelly chce svůj někdejší život zpět.(AČFK)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. (Malarkey) 3*
Zatímco filmu Barbara jsem vyčítal až extremní dějovou a postavovou nedoslovnost, tady mě na Christiana přišla až přílišná doslovnost a to jak v dialozích, tak záběrech. Film však disponuje ještě jedním záporem a to naprosto nevěrohodným chováním hlavních postav vůči v sobě v kontextu s danou situací. Ještě mně pobavilo jak Johnny v okamžiku nemusel chodit do práce dělat číšnika a měl čas na vše ostatní. Navic Ronald Zehrfeld pro mě není žádný herec, fakt sorry jako, tady byl sice lepší než v Braboře, ale to proto, že v ní byl naprosto katasrofální, alespon, že Nina odehrála kvalitku. (Enšpígl) 3*
Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Někdy se film líbí, někdy se nelíbí. Někdy si to ujasníme po pěti minutách, někdy se nerozhodneme ani po letech a opětovných zhlédnutích. Aspirantem na takový kus může být Fénix, o jehož výsledném hodnocení nejsem rozhodnutý ještě ani teď, když začínám psát recenzi, a je velmi nepříjemné vědět, že k nějakému číslu budu muset dojít.
Za prvé: příběhy z druhé světové jsou okoukané. Na stranu druhou jich nikdy nebude dost. Jak postupuje doba, naše reflexe téhle události se mění a nejvíc o tom ví právě Němci, kteří si s sebou táhnou už sedmdesát let kříž, který neztrácí na váze. Můžeme si stěžovat, že z holokaustu se stal byznys, faktem ale ještě pěkně dlouho bude, že tahle událost zůstává natolik živá, že není možné zastavit přísun nových knih i snímků jen proto, že „už jich bylo moc“.
Dalším způsobem, jak se vypořádat z minulostí, se stává i Fénix Christiana Petzolda. Vypráví o ženě (Nina Hoss), jež se s vážně poškozenou hlavou a tváří vrací z koncentračního tábora, aby po plastické operaci a zásadní změně vzhledu nastartovala nový život. Cílem je sebrat dědictví po zavražděných příbuzných a vyrazit do Palestiny postavit nový židovský stát. Hoss však chce nejprve vypátrat svého muže (Ronald Zehrfeld), kterého stále miluje, ačkoliv se dozvídá, že zatčena a poslána do koncentráku byla nejspíš na základě jeho udání. Manžela najde, jenže ji nepoznává (a myslí si, že v lágru umřela). Všimne si však "podobnosti" a přemluví ji, aby se vydávala vlastně sama za sebe, vybrala dědictví a rozdělila se s ním půl napůl. Většina děje se odehrává ve chvíli, kdy Zehrfeld učí Hossovou (která mu „lišácky“ pravdu neřekne), jak být sama sebou, aby všechny oklamala.
Tento námět je zároveň velmi působivý, protože nabízí úžasné emocionální veletoče, ale stejnou měrou stupidní. Představa, že muž po roce odloučení nepozná svou manželku jen proto, že vypadá trochu jinak v obličeji, je skousnutelná leda v rodině Renéé Zellweger. Snad by šlo uvěřit, že jde o jakýsi následek traumatu a viny, jenže v situaci, kdy se Zehrfeld snaží Hossovou co nejvíc přiblížit obrazu jí samé před pár měsíci, aniž by mu to docvaklo, prostě nejde přijmout. Coby hudebník by určitě poznal hlas své partnerky/zpěvačky i bez zpěvu...
Je až příliš snadné snímek na základě nesmyslné premisy odsoudit a vysmát se mu. Jenže by to taky mohla být ukrutná škoda, protože zahráno i zrežírováno je tohle divadýlko skvěle. Ohánění se Hitchockem, noirem a technicolorem sice bude možná maličko chtěné, a německé Vertigo, jak si přejí tvůrci i někteří recenzenti, bych z Fénixe nedělal. Faktem ale je, že tahle konfrontace ženy, jež ztratila tvář fyzicky, a muže, který ji nejspíš ztratil vnitřně, má něco do sebe. Pokud se přes námět přeneseme a vnímáme ho čistě modelově, může nám tohle drama opravdu něco dát – vlastně i něco nového, a to tu u filmu z druhé světové dlouho nebylo.
Ocenění:
2014 - Christian Petzold (Cena FIPRESCI)
2014 - Christian Petzold (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2015 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Marika Šoposká, Jakub Saic - Ronald Zehrfeld (Johnny Lenz), René Slováčková - Nina Kunzendorf (Lene Winterová), Kateřina Petrová - Kirsten Block (hostinská), Dana Pešková - Imogen Kogge (Elisabeth), Svatopluk Schuller - Michael Maertens (doktor), Ivo Novák, Klára Sochorová, Vojtěch Hájek, Adéla Kubačáková, Petr Burian, Zbyšek Horák, Jaroslav Horák, Otto Rošetzký a další
Překlad: Renáta Mlíkovská
Zvuk: Jaroslav Novák
Produkce: Ondřej Černý
Dialogy a režie: Jiří Balcárek
Pro HBO vyrobila společnost SDI Media v roce 2016.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 26.2.2015 AČFK
Premiéra USA: 2.2.2015 (Berlin and Beyond Film Festival)
Premiéra Německo: 25.9.2014 Piffl-Medien
Premiéra Polsko: 26.6.2015 Aurora
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 5 600 000
Tvůrci a herci
Zajímavost k filmu
- Natáčení filmu probíhalo od 16.srpna do 4.října 2013 v Německu (Braniborsko) a Polsku (Lehnice, Vratislav).
Christian Petzold (Režie), Florian Koerner von Gustorf (Produkce), Michael Weber (Produkce), Stefan Will (Hudba), Hans Fromm (Kamera), Bettina Böhler (Střih), Simone Bär (Casting), Kade Gruber (Scénografie), Anette Guther (Kostýmy), Andreas Mücke-Niesytka (Zvuk), Barbara Kreuzer (Masky), (Masky), Christian Petzold (Scénář), Harun Farocki (Scénář), Hubert Monteilhet (kniha) (Předloha), Nina Hoss (Herec), Ronald Zehrfeld (Herec), Nina Kunzendorf (Herec), Imogen Kogge (Herec), Kirsten Block (Herec), Eva Bay (Herec), Valerie Koch (Herec), Uwe Preuss (Herec), Max Hopp (Herec), Claudia Geisler-Bading (Herec), Nikola Kastner (Herec), Felix Römer (Herec), Trystan Pütter (Herec), Michael Maertens (Herec), Jeff Burrell (Herec), Michael Wenninger (Herec), Frank Seppeler (Herec)
2014/98/Německo, Polsko/Drama
- Natáčení filmu probíhalo od 16.srpna do 4.října 2013 v Německu (Braniborsko) a Polsku (Lehnice, Vratislav).
Odkazy
Hrají:
Nina Hoss, Ronald Zehrfeld, Nina Kunzendorf, Imogen Kogge, Kirsten Block, Eva Bay, Valerie Koch, Uwe Preuss, Max Hopp, Claudia Geisler-Bading, Nikola Kastner, Felix Römer, Trystan Pütter, Michael Maertens, Jeff Burrell, Michael Wenninger, Frank Seppeler, Daniela Holtz, Megan Gay, Valery Wegner, Kathrin Wehlisch